Namo tassa bhagavato arahato sammāsambuddhassa

Abhidhammapiṭake

Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā

Vīsatigāthāvaṇṇanā



我来为您翻译：
礼敬世尊、阿罗汉、正等正觉者
阿毗达摩藏
法集论复疏
二十偈注释
（这是解释：这段巴利文是佛教典籍的标题和开篇礼敬文。"Namo tassa bhagavato arahato sammāsambuddhassa"是佛教文献最常见的顶礼文；Abhidhammapiṭake意为"阿毗达摩藏"，是佛教三藏之一；Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā是"法集论复疏"，是对法集论的再注释；Vīsatigāthāvaṇṇanā意为"二十偈注释"。）

1. Abhidhammasaṃvaṇṇanāya atthaṃ saṃvaṇṇetukāmo tassā ādigāthāya tāva payojanasambandhābhidhānapubbaṅgamaṃ atthaṃ niddhārento uḷārajjhāsayānaṃ nisammakārīnaṃ paṭipatti paresaṃ vividhahitasukhanipphādanappayojanāti ācariyassāpi dhammasaṃvaṇṇanāya ādimhi satthari nipaccakārassa antarāyavisosanatthatā viya satthari dhamme ca paresaṃ accantasukhappaṭilābhasaṃvattaniyasaddhāratanuppādanatthatāpi siyāti dassetuṃ ‘‘dhammasaṃvaṇṇanāya’’ntiādimāha. Tattha yathānusiṭṭhaṃ paṭipajjamāne apāyesu apatamāne dhāretīti dhammoti sāmaññavacanopi dhamma-saddo saddantarasannidhānena idha pariyattivisesavisayo. Saṃvaṇṇīyati attho etāyāti saṃvaṇṇanā, aṭṭhakathā.

Tividhayānamukhena vimuttidhammaṃ yathārahamanusāsatīti satthā. Paṇamanaṃ paṇāmo, kāyavācācittehi satthu guṇaninnatā. Kiriyā karaṇaṃ, paṇāmassa karaṇaṃ paṇāmakaraṇaṃ, vandanāpayogo. So ca kiñcāpi ‘‘idāni adhippetaṃ paṇāmaṃ karonto’’tiādinā ‘‘tassa pāde namassitvā’’tiādikassa adhippetapaṇāmabhāvaṃ dassessati, ‘‘karuṇā viyā’’tiādikassa pana sabbassa thomanāvasena vuttassapi vasena veditabbo. So hi satthu mahākaruṇādiguṇavisesakittanavasena pavatto mahākaruṇādiguṇavisesāvinābhāvinā saṃvaṇṇiyamānasaṃvaṇṇanādhammavibhāvitena dhammassa svākkhātabhāvena svākkhātadhamme satthari anuppannasaddhānaṃ saddhājananāya, uppannasaddhānañca bhiyyobhāvāya hoti. Satthuno ca aviparītadhammadesanabhāvena avitathadesanābhūte dhammeti etena satthuno mahākaruṇādiguṇānaṃyeva ca phalavisesanipphādanasamatthatāya pasādāvahataṃ āha. Dhammena hi satthusiddhi, satthārā ca dhammasiddhi, dhammasampattiyāpi satthuguṇatāya satthuguṇavibhāvanena sampajjatīti.

Evaṃ satthari paṇāmakaraṇassa ekaṃ payojanaṃ dassetvā idāni sambandhaṃ vibhāveti ‘‘tadubhayappasādā hī’’tiādinā. Na hi satthari dhamme vā appasanno saṃvaṇṇiyamāne tadadhigantabbe ca dhamme sammā paṭipajjati, nāpi sīlādianupādāparinibbānantaṃ mahantaṃ atthaṃ sādheti, tasmā dhammasaṃvaṇṇanāsu paresaṃ sammāpaṭipattiākaṅkhāya tathārūpadhammapaṭiggāhakehi ca viniyojitena satthari dhamme ca pasāduppādanaṃ satthari paṇāmakaraṇaṃ vihitanti adhippāyo.

Bhagavato guṇasaṃkittanaṃ tassa dhammasaṅghānampi thomanā hotiyevāti vuttaṃ ‘‘ratanattayapaṇāmavacana’’nti. Tathā ca vakkhati ‘‘bhagavato thomanenevā’’tiādi (dha. sa. mūlaṭī. 6). Vakkhamānaṃ vā ‘‘saddhammañcassa pūjetvā’’tiādiṃ sandhāya vuttaṃ. Viññāpanatthaṃ paresaṃ viññūnanti vā sambandhanīyaṃ. Aviññūnaṃ appamāṇatāya abhājanatāya ca viññūnaṃ gahaṇaṃ. Te hi buddhādīsu sagāravassa pamāṇabhūtataṃ jānantā tassa vacanaṃ sotabbaṃ saddhātabbaṃ maññanti, sammadeva ca naṃ anutiṭṭhantā tadadhippāyaṃ pūrenti. Idhāpi purimanayeneva sambandho veditabbo pasādaviññāpanādimukhenapi sammāpaṭipattiākaṅkhāya paveditattā.

Ettha ca paṭhamo atthavikappo saddhānusārīnaṃ puggalānaṃ vasena vutto, dutiyo dhammānusārīnaṃ. Paṭhamo vā asaṃsiddhasatthudhammānaṃ vasena vutto, dutiyo saṃsiddhasatthudhammānaṃ. Tathā paṭhamo paṭhame ratane paṇāmakiriyādassanaparo, dutiyo itaresupīti ayaṃ viseso veditabbo.


我来为您翻译这段巴利文：
1. 若欲解释阿毗达摩注释的义理，首先应确定开首偈颂的目的关联和含义。正如具有崇高志向和深思熟虑者的修行能给他人带来各种利益和安乐，同样，论师在法的注释开始时对导师表示敬意，不仅是为了消除障碍，也是为了在他人心中生起对导师和法的坚定信心，这信心能引导他们获得究竟安乐，为显示这一点而说"对法的注释"等语。其中，"法"虽是一般意义上能使依教奉行者不堕恶趣的总称，但在这里由于与其他词的关联，特指教理。"注释"即是通过它来解释义理的工具，也就是义释。
通过三乘之门随宜教导解脱法，故称为导师。"敬礼"是礼敬，即以身语意倾向导师功德。"作"是行为，"作礼"即是行礼敬之事，表示恭敬。虽然接下来会以"现在作所要表达的礼敬"等语来说明"礼敬其足"等是意在表达的礼敬，但也应理解为包含所有以赞叹方式所说的"如大悲"等内容。因为这种礼敬是通过称颂导师的大悲等殊胜功德而进行的，通过与大悲等功德不可分离的所注释法的阐明，以及法之善说性质，能使未生起信心者生起信心，已生起信心者增长信心。而且通过导师无误说法的性质，表明法是真实无误的教说，由此说明导师的大悲等功德确实能产生特殊果效，令人生起净信。因为依法而成就导师，依导师而成就法，通过法的圆满性显示导师功德，通过阐明导师功德而达成。
如此显示了对导师作礼的一个目的之后，现在以"由于对这两者的信心"等语来阐明关联。若对导师或法无信心者，既不能对所注释和应证悟的法正确修行，也不能成就从戒学直至般涅槃的广大利益。因此，在法的注释中，为了希求他人正确修行，以及为了那些将接受如是法的人，对导师和法生起信心而作对导师的礼敬，这是其意趣。
称颂世尊功德也就是赞叹其法和僧，故说"对三宝的礼敬语"。如此后面将说"仅以赞叹世尊"等。或者是指后面将说的"礼敬其正法"等。或者应与"为了告知诸智者"相连。之所以提到智者而不提愚者，是因为愚者无法度量和不堪为法器。因为智者知道对佛等恭敬者是可信赖的，认为应当听闻和信受他的言语，而且能正确依教奉行，圆满其意趣。这里也应如前述方式理解其关联，因为通过信心开示等方式也是为了希求正确修行而宣说的。
在此，第一种解释是就随信行者而说，第二种是就随法行者而说。或者说，第一种是就未成就导师和法者而说，第二种是就已成就导师和法者而说。同样，第一种着重于显示对第一宝的礼敬行为，第二种则包含其他诸宝，应当了知这些区别。


Paṇāmo karīyati etāyāti paṇāmakaraṇaṃ, paṇāmakiriyābhinipphādikā cetanā. Sā hi khettasampattiyā ācariyassa ca ajjhāsayasampattiyā diṭṭhadhammavedanīyabhūtā yathāladdhasampattinimittakassa kammassa balānuppadānavasena purimakammanipphannassa vipākasantānassa antarā vemajjhe āyanti āpatantīti antarāyāti laddhanāmānaṃ rogādianatthānaṃ vidhāyakassa upapīḷakassa upacchedakassa vā kammassa viddhaṃsanasamattho puññātisayoti imamatthaṃ dasseti ‘‘ratanattayapaṇāma…pe… visesabhāvato’’ti. Evañca katvā rāgādipariyuṭṭhānābhāvavacanena antarāyassa kāraṇabhūtāya payogavipattiyā abhāvassa, atthalābhādivacanena anantarāyatāhetubhūtāya payogasampattiyā sabbhāvassa, ‘‘sabyāpajjhāya pajāya abyāpajjho viharatī’’ti (a. ni. 6.10; 11.11) vacanena diṭṭheva dhamme sukhavihāritāya ca pakāsanaṃ mahānāmasuttaṃyeva udāhaṭaṃ.

Guṇavisesadassanatthanti etena satipi kāyamanopaṇāmānaṃ antarāyavisosanasamatthabhāve tehi paṇāmavisayassa paṇāmārahabhāvavibhāvanena sātisayo vacīpaṇāmo vihitoti dasseti. Guṇavisesavā hītiādinā ācariyassa yuttapattakāritaṃ dasseti. Desanā vinayapiṭaketi ettha nanu vinayapiṭakassapi desanābhāvato desanāvinayapiṭakānaṃ bhedavacanaṃ na yuttanti? No na yuttaṃ ‘‘tīsupi cetesu ete dhammatthadesanāpaṭivedhā’’ti (dha. sa. aṭṭha. nidānakathā; dī. ni. aṭṭha. 1.paṭhamamahāsaṅgītikathā; pārā. aṭṭha. 

我来为您翻译这段巴利文：
由此作礼敬故称为礼敬作用，即是能成就礼敬行为的思心所。由于福田的圆满和论师的意乐圆满，此思成为现法受报业，通过增强依所获得圆满为缘的业力，能够摧毁那些在先前业所生的果报相续中间出现，因而得名"障碍"的疾病等灾祸的逼迫性或断绝性业，是殊胜的福德。为显示此义而说"对三宝礼敬......殊胜性"。如此，通过说明无贪等盖缠的话语来显示无障碍因的行为过失的不存在，通过说明获得利益等来显示无障碍因的行为圆满的存在，通过"对于有苦恼的众生，他无苦恼而住"的话语来显示现法乐住，因此引用了《大名经》。
"为显示殊胜功德"，以此表明虽然身意礼敬也有消除障碍的能力，但通过它们显示礼敬对象值得礼敬的性质，而作出更殊胜的语言礼敬。以"具有殊胜功德"等来显示论师的适当作为。"教说与律藏"中，难道不是因为律藏也有教说性质，所以说教说与律藏是有区别的说法不合适吗？不，这是合适的，如说"在这三藏中都有这些法、义、教说和证悟"。

1.paṭhamamahāsaṅgītikathā) ettha viya samudāyadesanāya avayavadesanānaṃ ādhārabhāvato. Desanākāle vā manasā vavatthāpitāya vinayatantiyā vinayapiṭakabhāvato tadatthapaññāpanassa ca desanābhāvato bhedavacanaṃ. Atha vā desīyati etenāti desanā, desanāsamuṭṭhāpako cittuppādo, tassa ca vinayapiṭakavisayo karuṇāpubbaṅgamo ca soti evamettha bhedavacanopapatti daṭṭhabbā. Suttantapiṭaketiādīsupi eseva nayo.

Kathaṃ pana bhagavato desanā vinayapiṭake karuṇāppadhānā, suttābhidhammapiṭakesu ca paññākaruṇāpaññāppadhānāti viññāyatīti? Yato ukkaṃsapariyantagatahirottappopi bhagavā lokiyasādhujanehipi pariharitabbāni ‘‘sikharaṇī’’tiādīni vacanāni yathāparādhañca garahavacanāni vinayapiṭakadesanāyaṃ mahākaruṇāsañcoditamānaso mahāparisamajjhe abhāsi, taṃtaṃsikkhāpadapaññattikāraṇāpekkhāya verañjādīsu sārīrikañca khedamanubhosi, tasmā kiñcāpi bhūmantarapaccayākārasamayantarakathānaṃ viya vinayapaññattiyāpi samuṭṭhāpikā paññā anaññasādhāraṇatāya atisayakiccavatī, tatopi karuṇāya kiccaṃ adhikanti adhippāyena vuttaṃ ‘‘vinayapiṭake karuṇāppadhānā’’ti. Karuṇābyāpārādhikatāya hi desanāya karuṇāppadhānatā, suttantadesanāya mahākaruṇāsamāpattibahulo veneyyasantānesu tadajjhāsayānulomena gambhīramatthapadaṃ patiṭṭhapesīti karuṇāpaññāppadhānatā, abhidhammadesanāya pana sabbaññutaññāṇassa visayabhāvappahonako rūpārūpaparicchedo dhammasabhāvānurodhena pavattitoti paññāppadhānatā. Teneva ca kāraṇenātiādinā desanānurūpataṃtaṃsaṃvaṇṇanāya thomanā ācariyassa pakatīti dasseti.

Kusalā rūpaṃ cakkhumā dasa dāḷimādi samūhavasena atthānavabodhanattho viya atthāvabodhanattho hi saddappayogo attaparādhīno kevalo atthapadatthako, so padatthavipariyesakārinā iti-saddena saddapadatthako jāyatīti āha ‘‘karuṇā viyāti nidassanavacana’’nti. Nidassanañhi nāma nidassitabbadhamme tena ca sambandhe sati hoti, nāññathāti tassa nidassanabhāvaṃ vibhāvento āha ‘‘yassa yathā…pe… pavattitthāti attho’’ti.

‘‘Tattha karuṇā viyāti nidassanavacana’’ntiādinā nidassananidassitabbadhammānaṃ ādhāravisayabyāpārehi savisesanehi saha pakāsanavasena gāthāya atthatatvaṃ dassetvā avayavabhedavasena atthaṃ dassetuṃ ‘‘kiratīti karuṇā’’tiādi vuttaṃ. Tattha nicchandarāgānaṃ bhūtapubbagatiyā vā sattatā veditabbā. Ekassapi dhammassa anekasāmaññākāravantatāya ‘‘yathāsabhāvaṃ pakārehī’’ti vuttaṃ. Tathā hi vuttaṃ – ‘‘sabbe dhammā sabbākārenā’’ti (mahāni. 156; cūḷani. mogharājamāṇavapucchāniddesa 85; paṭi. ma. 

我来为您翻译这段巴利文：
1.正如在此处总说与别说是相互依存的。或者在说法时心中确立的律藏系统成为律藏，而对其义的宣说成为教说，故有区别之说。又或者，由此而说故为教说，即引发教说的心生起，其对象是律藏且以悲心为先，故应如此理解此处区别之说的合理性。对于经藏等也是同理。
然而，如何了知世尊在律藏的教说中以悲心为主，在经藏和论藏中以智慧和悲心、智慧为主呢？因为即使是具足最高惭愧的世尊，也在大众中宣说了世间善人也应避免的"秃头"等词语，以及根据过失的呵责语，这是由大悲心所驱使的。为了制定各种学处，他也在毗兰若等地忍受身体疲劳。因此，虽然如同解说界、缘起和各种定义一样，制定律制的智慧也因其独特性而具有殊胜作用，但悲心的作用更为突出，故说"在律藏中以悲心为主"。因为教说中悲心的作用更多，故说以悲心为主。在经藏教说中，他多入大悲定，随顺所化众生的意乐而建立甚深义理，故说以悲慧为主。而在阿毗达摩教说中，能成为一切智智对象的色非色的区分是随法自性而进行的，故说以慧为主。以"正是由于这个原因"等语来显示论师的常态是依照教说而作相应的注释。
如同"善巧者、色、具眼者、十、石榴"等词组合的意义不能理解一样，词的运用是为了理解意义，它依赖自身和他者，仅仅是意义的指示。通过"iti"(如是)一词，词成为语词的指示，故说"如悲心是譬喻语"。因为譬喻是在所譬喻的法及其关联存在时才有，不是其他情况，为了显示其譬喻性质而说"其义为：某法如何......如是运作"。
以"其中'如悲心'是譬喻语"等，通过显示譬喻与所譬喻法的所依、对象、作用及其特性来阐明偈颂的真实义，为了依成分分解来解释意义而说"悲悯故为悲心"等。其中应知无贪欲者的有情性是依过去的习惯。由于即使一法也有多种共相，故说"依自性的诸方面"。如说："一切法以一切行相"。

3.5) dhammānaṃ aññeyyattaṃ paṭikkhipati ñātuṃ asakkuṇeyyattābhāvato. Etena tassā paññāya akicchavuttitaṃ āha. Yatheva hi ‘‘ñeyyesu sabbesu pavattitthā’’ti ettāvatā adhippetatthe siddhe tesaṃ attattaniyatāvirahasaṃsūcanatthaṃ paresaṃ sattādimicchāgāhapaṭisedhanena dhamma-saddena ñeyyā visesitabbā, evaṃ ‘‘dhammesu sabbesu pavattitthā’’ti ettāvatā ca adhippetatthe siddhe dhammesu tassā paññāya ākaṅkhappaṭibaddhatāya akicchavuttitaṃ dassetuṃ aññeyyattapaṭisedhanena ñeyya-saddena dhammā visesitāti. Ñeyyadhamma-saddā nīluppalasaddā viya aññamaññaṃ bhedābhedayuttāti ‘‘ñeyyā ca te dhammā cā’’ti vuttaṃ. Yā yāti yathā-saddassatthaṃ dasseti. Byāpanicchāyañhi ayaṃ yathā-saddo, tappabhedā paññā pavattitthāti sambandhoti.

Bhagavati pavattāvāti idaṃ yebhuyyena upamānopameyyatthānaṃ bhinnādhāratāya bhinnādhārassa ca upamānatthassa idha asambhavato vuttaṃ. Bhagavato karuṇāya aññehi asādhāraṇabhāvo satte saṃsāradukkhato uddharitvā accantasukhe nibbāne patiṭṭhapetuṃ attano sarīrajīvitapariccāgenapi ekantahitajjhāsayatāvasena veditabbo, yato vineyyānaṃ kosohitavatthaguyhapahūtajivhāvidaṃsanampi kataṃ, yañca yadime sattā jāneyyuṃ, bhagavato sāsanena rahadamiva sītalaṃ sampajjalitaṃ aggikkhandhampi samogāheyya. Aññesaṃ passantānanti sambandho. Uddhaṭāti padaṃ apekkhitvā mahoghapakkhandānaṃ sattānanti kammatthe sāmivacanaṃ. Ayañhettha saṅkhepattho – kāmādimahoghapakkhande satte tato uddhaṭā natthañño koci maṃ ṭhapetvāti passato yathā bhagavato karuṇāya āvisanaṃ hoti, na evaṃ aññesaṃ tathādassanasseva abhāvato. Atha vā aññesaṃ passantānanti yadipi pare passeyyuṃ, tathāpi na tesaṃ bhagavato viya karuṇokkamanaṃ atthi appaṭipattito attahitamattapaṭipattito cāti attho.

Anāvaraṇā tīsu kālesu sabbattha appaṭihatavuttitāya, asādhāraṇā sabbadhammānaṃ niravasesahetupaccayapariggahavasena tesañca sabhāvakiccādiavatthāvisesādiparijānanena āyūhanavelāyameva taṃtaṃkammānaṃ taṃtaṃphalavisesahīnamajjhimapaṇītādivibhāgassa indriyabaddhesu anindriyabaddhesu ca atisukhumatirohitavidūravuttiatītānāgatādibhedabhinnānaṃ rūpadhammānaṃ taṃtaṃkāraṇasamavāyavibhāvaneneva taṃtaṃphalesu vaṇṇasaṇṭhānagandharasaphassādivisesassa niravasesato paṭivijjhanena veditabbā. Ayañca attho bhagavato anekadhātunānādhātulokaṃ yathābhūtaṃ ñāṇādivasena veditabbo. Yathā ca passantassāti idaṃ rāgaggiādīhi lokasannivāsassa ādittatādiākāradassanaṃ bhagavato mahākaruṇokkamanupāyaṃ sandhāya vuttaṃ. Taṃ pana bahukehi ākārehi passantānaṃ buddhānaṃ bhagavantānaṃ sattesu mahākaruṇā okkamati. ‘‘Āditto lokasannivāso…pe… uyyutto…pe… payāto…pe… kummaggappaṭipanno…pe… upanīyati loko adhuvo…pe… atāṇo loko anabhissaro…pe… assako loko sabbaṃ pahāya gamanīyaṃ…pe… ūno loko atitto taṇhādāsoti passantānaṃ buddhānaṃ bhagavantānaṃ sattesu mahākaruṇā okkamatī’’tiādinā (paṭi. ma. 



3.5.法性是不可认知的，是因为否定了不可获知的特性。这里说明了该智慧运作无碍。正如"遍行于一切所知"这样简单地表达所要表达的意思时,为了说明它们不具有我与我所的特性,通过否定他人对有情等的错误执着,用"法"字来限定所知;同样地,"遍行于一切法"这样简单地表达所要表达的意思时,为了显示该智慧在诸法中运作无碍,通过否定不可认知性来用"所知"一词限定诸法。"所知法"这两个词就像"青莲"这个词一样,既有区别又有不可分离性,所以说"既是所知又是法"。"如何"这个词表示"正如"的意思。这里的"正如"一词表示遍及,意思是智慧遍及其各个方面。
"在世尊中运行"这句话是这样说的:因为在大多数情况下,能喻所喻的所依不同,而且这里不可能有不同所依的譬喻意义。应当了解世尊的悲心与他人不共之处,在于即使牺牲自己的身命也要把众生从轮回苦海中救出来,安置在究竟快乐的涅槃中,这种一心为利他的意乐,由此才显示出阴藏相与广长舌等相。如果这些众生知道了这一点,就会像进入清凉的水池那样,甚至会进入熊熊燃烧的火堆。"其他人看见"是连接词。"救出"这个词是针对"已陷入大暴流的众生"这个所有格表示业处。这里的简要含义是:当看到已陷入欲等大暴流的众生,除我之外无人能救度时,世尊的悲心就会涌现,而其他人则不会这样,因为他们根本就看不到这种情况。或者说"其他人看见"的意思是:即使别人也看见,但他们也不会像世尊那样生起悲心,因为他们没有实践,或者只是为了自利而实践。
(这智慧)无障碍是因为在三世一切处运作无碍;不共是因为完全把握一切法的因缘,通过了知它们的自性、作用等各种状态,在造作的当下就能完全通达各种业的各种果报的劣、中、胜等差别,通过完全领悟有根身和无根身中极其微细、隐藏、遥远的过去未来等种种色法的各种因缘和合,以及它们各自果报中的色、形、香、味、触等种种差别而得以证知。这个意义应当从世尊如实了知种种界、差别界的世间等方面来理解。"如是见者"这句话是针对世尊以大悲心趣入的方便——看到众生住处为贪火等所烧的种种状态而说的。诸佛世尊从众多方面看到众生时,大悲心会涌现出来。如经中所说:"看到世间住处被烧...被驱使...被带走...行于邪道...世间被推向前进无常...世间无庇护无主宰...世间空无一物须舍一切而去...世间不足不满为爱欲所役,诸佛世尊见此而起大悲心。"

1.117) paṭisambhidāmagge parosataṃ ākārehi dassitanti ganthavitthāraṃ pariharituṃ saṃvaṇṇayituñca upāyaṃ dassetuṃ āha ‘‘taṃ sabbaṃ paṭisambhidāmagge mahākaruṇāñāṇavibhaṅgavasena jānitabba’’nti. Indriyaparopariyattaāsayānusaya yamakapāṭihāriya sabbaññutānāvaraṇañāṇāni sesāsādhāraṇañāṇāni. Tesampi hi vibhaṅgo ‘‘idha tathāgato satte passati apparajakkhe’’tiādinā (paṭi. ma. 1.111) paṭisambhidāmagge nānappakārena dassitoti purimanayeneva atidisati. Ādi-saddena tattha vibhattānaṃ paṭisambhidāsaccañāṇādīnaṃ saṅgaho katoti veditabbo.

Nippadesasappadesavisayā karuṇā viya bhagavato paññāpi idha nippadesasappadesavisayā niravasesā adhippetāti tassā katipayabhedadassanena nayato tadavasiṭṭhabhedā gahetabbāti dassento ‘‘paññāggahaṇena cā’’tiādimāha. Te pana sīlasamādhi paññāvimuttivimuttiñāṇadassana, dvācattālīsasatadukadhamma, bāvīsatitikadhamma, catusatipaṭṭhāna sammappadhāna iddhipāda sāmaññaphala ariyavaṃsādi, pañcagati pañcapadhāniyaṅgapañcaṅgikasamādhi indriya bala nissāraṇīyadhātu vimuttāyatana vimuttiparipācanīyadhammasaññādi, chasāraṇīyadhamma anussatiṭṭhāna agāravagārava nissāraṇiyadhātu satatavihāra anuttariya nibbedhabhāgiyapaññādi, sattaaparihāniyadhamma ariyadhana bojjhaṅga sappurisadhammanijjaravatthu saññā dakkhiṇeyyapuggalakhīṇāsavabalādi, aṭṭhapaññāpaṭilābhahetu micchatta sammatta lokadhamma ariyānariyavohāra ārambhavatthu kusītavatthu akkhaṇa mahāpurisavitakka abhibhāyatana vimokkhādi, navayonisomanasikāramūladhammapārisuddhipadhāniyaṅga sattāvāsa āghātavatthu āghātapaṭivinaya saññānānatta anupubbavihārādi, dasanāthakaradhamma kasiṇāyatana akusalakammapatha kusalakammapatha micchatta sammatta ariyavāsa dasabalañāṇa asekkhadhammādi, ekādasamettānisaṃsa sīlānisaṃsa dhammatā buddhihetu, dvādasāyatanapaṭiccasamuppāda dhammacakkākāra, terasadhutaguṇa, cuddasabuddhañāṇa, pañcadasacaraṇavimuttiparipācanīyadhamma, soḷasaānāpānassati saccākāra suttantapaṭṭhāna, aṭṭhārasa buddhadhammadhātu bhedakaravatthu, ekūnavīsatipaccavekkhaṇa, catuvīsatipaccaya, aṭṭhavīsatisuttantapaṭṭhāna, paṇṇāsaudayabbayadassana, paropaṇṇāsakusaladhamma, dvāsaṭṭhidiṭṭhigata, aṭṭhasatataṇhāvicaritādibhedānaṃ dhammānaṃ paṭivijjhanadesanākārappavattā, ye ca catuvīsatikoṭisatasahassasamāpattisañcārimahāvajirañāṇappabhedā, ye ca anantanayasamantapaṭṭhānapavicayadesanākārappavattā, ye ca anantāsu lokadhātūsu anantānaṃ sattānaṃ āsayānusayacaritādivibhāvanākārappavattāti evaṃpakārā bhagavato paññāpabhedā, sabbepi idha ādi-saddena nayato saṅgayhantīti veditabbaṃ. Ko hi samattho bhagavato paññāya pabhede anupadaṃ niravasesato dassetuṃ. Teneva bhagavantaṃ ṭhapetvā paññavantānaṃ aggabhūto dhammasenāpatisāriputtattheropi buddhaguṇaparicchedanaṃ patianuyutto ‘‘apica me, bhante, dhammanvayo vidito’’ti (dī. ni. 

1.117.如《无碍解道》中以百余种方式显示，为了避免文字繁冗并说明方法，故说"这一切都应当依据《无碍解道》中大悲智分别来了知"。根上下分别智、意乐随眠智、双神变智、一切智无障智等是其余不共智。因为它们的分别也如"此处如来见诸有情少尘垢者"等在《无碍解道》中以种种方式显示，所以按前面的方法类推。应当了解"等"字包括了在其中分别的无碍解智、谛智等。
就像世尊的悲心有无遍及和有遍及的对象一样，这里所说的智慧也是指无遍及和有遍及的对象的完整智慧。为了显示通过说明其若干种类而应当依理类推把握其余种类，所以说"以智慧之摄取"等。这些是:戒、定、慧、解脱、解脱知见，四十二百法双法，二十二三法，四念处、正勤、神足、沙门果、圣种等，五趣、五精进支、五分定、根、力、出离界、解脱处、成熟解脱诸法之想等，六和敬法、念处、恭敬不恭敬、出离界、恒住、无上、趣向通达之慧等，七不退法、圣财、觉支、善士法、烦恼事、想、应供人漏尽力等，八得慧因、邪性正性、世间法、圣非圣言说、精进事、懈怠事、非时、大人寻、胜处、解脱等，九如理作意根本法清净精进支、有情居处、嗔恨事、调伏嗔恨、想差别、次第住等，十依怙法、遍处、不善业道、善业道、邪性正性、圣居、十力智、无学法等，十一慈功德、戒功德、法性、智因，十二处缘起、法轮行相，十三头陀功德，十四佛智，十五行为成熟解脱诸法，十六安般念、谛行相、经分别，十八佛法界分别事，十九省察，二十四缘，二十八经分别，五十生灭观，五十余善法，六十二见，一百零八爱行等诸法的通达与开示行相，以及二十四亿百千三摩钵底游历大金刚智的种类，以及无量理趣《发趣论》思择开示行相，以及在无量世界中显示无量有情的意乐、随眠、行为等行相，如是这些世尊智慧的种类，应当了知在这里都被"等"字以理趣所包含。谁能够详尽无余地显示世尊智慧的种类呢？正因为如此，除了世尊之外，即使是智者之首的法将舍利弗长老，在致力于度量佛陀功德时也说:"然而，世尊，我已了知法的类比。"

2.146) āhāti.

Saṃsāramahoghapakkhandānaṃ sattānaṃ tato santāraṇatthaṃ paṭipanno tehi payojito nāma hoti asatipi tesaṃ tathāvidhe abhisandhiyanti vuttaṃ ‘‘sattā hi mahābodhiṃ payojentī’’ti. Etena sabbenāti mahābodhimūlādidassanena. Apagamanaṃ nirupakkilesanti yojetabbaṃ. Jātasaṃvaddhabhāvadassanena ‘‘anādi anidhano ca satto’’ti evaṃpakārā micchāvādā paṭisedhitā honti. Samaññā…pe… dasseti satte paramatthato asatipi sattapaññattivohārasūcanato. Karuṇā ādipaññā pariyosānanti idaṃ sambharaṇanipphattikālāpekkhāya vuttaṃ, na paricchedavantatāya. Tenevāha ‘‘tannidānabhāvato tato uttarikaraṇīyābhāvato’’ti. Sabbe buddhaguṇā dassitā honti nayato dassitattā. Eso eva hi anavasesato buddhaguṇadassanupāyo yadidaṃ nayaggāhaṇaṃ. Paradhanaharaṇāditopi virati paresaṃ anatthapariharaṇavasappavattiyā siyā karuṇūpanissayāti karuṇānidānaṃ sīlaṃ. Tato eva ‘‘tato pāṇātipātādiviratippavattito’’ti vuttaṃ.



Server failed to generate a response

2.Yassā saṃvaṇṇanantiādinā ‘‘dayāyā’’tiādithomanāya sambandhaṃ dasseti. Payojanaṃ pana vuttanayena veditabbaṃ. Abbhantaraṃ niyakajjhattaṃ, tato bahibhūtaṃ bāhiraṃ. Dayāti karuṇā adhippetāti dayā-saddassa mettākaruṇānaṃ vācakattā vakkhamānañca anuyogaṃ manasi katvā vuttaṃ. Tāya hi samussāhito, na mettāyāti adhippāyo. Pubbe vuttassa paṭiniddeso hotīti ta-saddassa atthaṃ āha. Tanti paññaṃ visesetvā upamābhāvena vinivattā caritatthatāya. Paṭiniddesaṃ nārahati padhānāpadhānesu padhāne kiccadassanato. Dvinnaṃ padānaṃ…pe… vatoti karuṇāvācinā dayā-saddena ekādhikaraṇabhāvena vuccamāno ta-saddo tato aññadhammavisayo bhavituṃ na yuttoti adhippāyo. Apariyāyasaddānaṃ samānādhikaraṇabhāvo visesanavisesitabbabhāve sati hoti, nāññathāti āha ‘‘samānā…pe… hotī’’ti. Samānādhikaraṇabhāvena hettha visesanavisesitabbabhāvo sādhīyati, sā ca samānādhikaraṇatā visiṭṭhavibhattikānaṃ na hotīti samānavibhattitāyapi tameva sādhīyatīti ‘‘dayā…pe… cida’’nti idaṃ dayāya visesitabbabhāve kāraṇavacanaṃ. Padhānatāya hi sāmaññatāya ca sā visesitabbā jātā. Tattha bhagavato tadaññesañca karuṇānaṃ vācakattā sāmaññatā veditabbā. Tassa cāti dayā-saddassa. ‘‘Padhānañca pañña’’ntiādinā kiñcāpi purimagāthāya paññāppadhānā, ‘‘tāyā’’ti pana kevalaṃ avatvā dayāvisesanabhāvena vuttattā appadhānāyapi karuṇāya paṭiniddeso yuttoti dasseti. Appadhānatā ca karuṇāya purimagāthāya vasena vuttā, idha pana padhānā eva. Tathā ca vuttaṃ ‘‘dayāsamussāhinīti padhānā’’ti (dha. sa. mūlaṭī. 2).

Kathaṃ pana…pe… ñātabbāti vakkhamānaññeva atthaṃ hadaye ṭhapetvā codeti. Yadi evanti yadi aṭṭhakathāya adhippāyaṃ aggahetvā vacanamattameva gaṇhasi. Mettāti ca na yujjeyyāti yathā ‘‘mettacittataṃ āpanno’’ti etissā aṭṭhakathāya vasena na dayā karuṇā , evaṃ ‘‘nikkaruṇataṃ āpanno’’ti etissā aṭṭhakathāya vasena na dayā mettāti vacanamattaggahaṇe aṭṭhakathānampi virodhaṃ dasseti. ‘‘Adhippāyavasena yojetabbo’’ti vatvā tameva adhippāyaṃ dayā-saddo hītiādinā vivarati. Akkharacintakā hi dayā-saddaṃ dānagatirakkhaṇesu paṭhanti. Anurakkhaṇañca mettākaruṇānaṃ hitūpasaṃhāradukkhāpanayanākāravuttīnaṃ samānakiccaṃ, tasmā ubhayattha dayā-saddo pavattatīti vuttaṃ. Antonītanti antogadhaṃ, rukkhattho viya dhavakhadirādīnaṃ anurakkhaṇattho mettākaruṇānaṃ sāmaññanti attho, adhippāyo pana ‘‘dayāpanno’’ti ettha sabbapāṇabhūtahitānukampīti anantaraṃ karuṇāya vuttattā dayā-saddo mettāpariyāyoti viññāyati. Mettāpi hi karuṇā viya pāṇātipātaviratiyā kāraṇanti. ‘‘Adayāpanno’’ti ettha pana kāruṇiko avihiṃ sajjhāsayattā paresaṃ vihesāmattampi na karoti, ko pana vādo pāṇātipātaneti nikkaruṇatāya pāṇātipātitā dassitāti veditabbā. Etamevatthaṃ sandhāya ‘‘evañhi aṭṭhakathānaṃ avirodho hotī’’ti āha. Yadi dayā-saddo mettākaruṇānaṃ vācako, evampikathaṃ pana karuṇā ‘‘dayā’’ti jānitabbāti anuyogo tadavattho evāti codanaṃ manasi katvā karuṇā ca desanāyātiādinā karuṇāya eva gahaṇe kāraṇamāha.


2.以"论述其"等显示与"悲"等赞叹的关联。其目的应当依所说方式理解。"内"是指自己内在,"外"是指除此之外的外在。"悲"是指悲悯,这么说是因为"悲"字可以表示慈与悲,并考虑到后面要说的质问。因为是由悲悯而被激励,而不是由慈心,这是其意趣。为说明"它"字的意思说是前面所说的重述。"它"特指智慧,因为已通过譬喻完成了其作用。不应重述是因为在主要和次要中显示主要的作用。"两个词..."等的意思是:以表示悲悯的"悲"字作为同位语所说的"它"字不适合指向其他法。相同格位的非同义词只有在有修饰语和被修饰语的关系时才会出现,不会有其他情况,所以说"相同...就有"。这里以同位语的关系成立修饰语和被修饰语的关系,而这种同位语关系不会出现在不同语尾变化的词中,所以也以相同语尾变化来成立这一点,因此"悲...这"是说明悲被修饰的原因。因为它的主要性和普遍性而成为被修饰的。其中应当了解普遍性是因为它表示世尊和其他人的悲悯。"其"是指"悲"字。以"主要是智慧"等虽然在前一偈中智慧是主要的,但因为不只是说"以它",而是说作为"悲"的修饰语,所以显示即使对非主要的悲悯重述也是合适的。悲悯的非主要性是就前一偈而言,而在这里则是主要的。因此说"被悲悯所激励即是主要"。
"如何...应知"是把将要说的义理放在心中而提出质问。"如果这样"是说如果你不理解注释书的意趣而只是拘泥于字面。"慈"也不合适,是说如果只取字面意义,那么就像根据"具有慈心"这句话的注释来说"悲"不是悲悯一样,根据"具有无悲性"这句话的注释来说"悲"也不是慈心,这样就显示注释书之间也有矛盾。说了"应依意趣理解"之后,就以"因为悲字"等来解释那个意趣。因为文字学家们说"悲"字用于布施、行动、保护。而保护与慈悲这两种以摄益和拔苦为相的运作有相同的作用,所以"悲"字在两处都可以使用。"包含"是指包括在内,就像树的含义包含了沙罗、契达罗等树一样,保护的含义是慈悲的共同点,这是其意思。但其意趣是:在"具有悲心"这里,因为接下来说"怜悯一切生命",所以可知"悲"字是"慈"的同义词。因为慈心和悲悯一样都是离杀生的原因。而在"无悲心"这里,应当了解是通过无悲悯来显示杀生,因为有悲悯的人因为不害的本性连稍微伤害他人都不会做,更何况是杀生呢。正是考虑到这个意义才说"这样注释书就没有矛盾"。如果"悲"字表示慈与悲,那么"如何知道悲悯是'悲'"这个质问依然成立,考虑到这个质问,就以"悲悯在说法"等来说明只取悲悯的理由。


Nanu tāyātiādinā sāmatthiyatopi pakaraṇaṃ balavanti pakaraṇavaseneva karuṇāvisayassa ñātataṃ dasseti. Yathāruci pavattitthāti etaṃ purimagāthāya sappadesanippadesasattavisayāya karuṇāya gahitabhāvassa kāraṇavacanaṃ. Yathārucipavatti hi ekasmiṃ anekesu ca icchānurūpappavattīti. ‘‘Idha pana nippadesasattavisayataṃ gahetu’’nti etena siddhe sati ārambho ñāpakattho hotīti puna ‘‘sattesū’’ti vacanaṃ imamatthavisesaṃ bodhetīti dasseti. Na devesuyevātiādināpi dayāsādhanassa samussāhanassa sattavisayabhāve sāmatthiyaladdhepi ‘‘sattesū’’ti vacanaṃ tassa nippadesasattavisayabhāvo adhippetoti imaṃ visesaṃ ñāpetīti dasseti.

Kāladesadesakaparisādiparidīpanaṃ bāhiranidānanti kālādīni niddhārento ‘‘yasmiṃ kāle’’tiādimāha. Avasānamhi vasanto tidasālayeti vacanatoti etena tassa pāṭihāriyassa saddantarasannidhānena avacchinnataṃ dasseti. Tattha pavattavohārena ca na sakkāti puthujjanasantānepi rāgādipaṭipakkhaharaṇassa abhāvato nicchandarāgesu sattavohāro viya puthujjanasantāne rāgādipaṭipakkhaharaṇavasena pavattaṃ tadabhāvepi bhagavato santāne ruḷhīvasena pāṭihāriyantveva vuccatīti na sakkā vattunti adhippāyo. Diṭṭhiharaṇavasena ye sammādiṭṭhikā jātā acelakakassapādayo viya, diṭṭhippakāsane asamatthabhāvena appaṭibhānabhāvādippattiyā saccakādayo viya.

3.Sītapabbatā nāma ‘‘sineruṃ parivāretvā ṭhitā yugandharo…pe… giri brahā’’ti (visuddhi. 1.137; pārā. aṭṭha. 1.1 verañjakaṇḍavaṇṇanā) evaṃ vuttapabbatā.

4-5. Sabbaso cakkavāḷasahassehi sabbaso āgamma sabbaso sannisinnenāti sambandhavasena tayo vikappā yuttā, sabbaso cakkavāḷasahassehi dasahi dasahīti pana aniṭṭhasādhanato paṭisedhito. Vajjitabbeti ye vajjetuṃ sakkā ‘‘atisammukhā atisamīpaṃ unnatappadeso’’ti, ete. Itare pana tassā parisāya mahantabhāvena na sakkā pariharituṃ.

‘‘Sabbañeyya…pe… samatthā’’ti vatvā tesaṃ desetabbappakārajānanasamatthāti vacanaṃ attanā paṭividdhākārassa dhammasāmināpi paresaṃ desetuṃ asakkuṇeyyattā vuttaṃ. Aññathā sabbepi sattā diṭṭhasaccā eva bhaveyyuṃ. Sabbañeyyadhammānaṃ yathāsabhāvajānanasamatthatādiyeva yathāvuttabalaṃ. Tesaṃ gahaṇasamatthataṃ dīpeti, adhikavacanamaññamatthaṃ bodhetīti adhippāyo.

6.Tathāgato vandanīyotiādinā ‘‘namassitvā’’tiādikiriyāvisesānaṃ taṃtaṃsuttānurodhena pavattitamāha. Sarīrasobhaggādīti ādi-saddena kalyāṇavākkaraṇatāādhipaccaparivārasampattiādi saṅgayhati.

7.Antaradhāpetvāti nirodhetvā. Nirodhanañcettha uppādakahetupariharaṇavasena tesaṃ anuppattikaraṇanti veditabbaṃ. Atthaṃ pakāsayissāmīti sambandhoti ‘‘sosetvā’’ti pubbakālakiriyāya aparakālakiriyāpekkhatāya vuttaṃ.

8.Dukkarabhāvaṃdīpetunti adukkarassa tathāabhiyācetabbatābhāvatoti adhippāyo. Pārājikasaṅghādisesānaṃ sīlavipattibhāvato thullaccayādīnañca yebhuyyena ācāravipattibhāvato ācārasīlānaṃ tathā yojanā katā, tathā cārittasīlassa ācārasabhāvattā itaraṃ sabhāveneva gahetvā dutiyā. Asakkuṇeyyanti visuddhācārādiguṇasamannāgatena sabrahmacārinā saddhammaciraṭṭhitatthaṃ sādaraṃ abhiyācitena tena ca abhidhammatthappakāsane samatthoti yāthāvato pamāṇitena tabbimukhabhāvo na sukaroti adhippāyo.



让我帮您翻译这段巴利文：
"难道'以它'等"通过能力也显示语境的力量,显示依语境而知悲悯的对象。"随意而行"这是说明前偈中取有限无限有情为对象的悲悯的原因。因为随意而行是对一个或多个按愿望而行。"这里则取无限有情为对象"由此表明,在已成就的情况下,开始具有表示的作用,所以再说"于诸有情"来显示这个特殊含义。以"不仅是天神"等也说明,虽然通过能力已得知悲悯的激励是以有情为对象,但说"于诸有情"是为了表明它是以无限有情为对象的这个特点。
"时间、处所、说法对象等的说明是外缘"说明时间等,所以说"在某时"等。"最后住在三十三天"这句话表明那神变不因其他声音的临近而中断。"依此处的言说也不能"的意思是:因为在凡夫相续中也没有断除贪等对立,就像对无欲贪者说有情一样,在凡夫相续中依断除贪等对立而转起,即使没有那些,在世尊的相续中也依惯用而称为神变,所以不能这样说。依见解的断除而成为正见者如裸行迦叶等,依见解显示的无能而成为无辩才等如萨遮迦等。
3.所谓寒山即是"环绕须弥而住的由乾陀罗...梵山"等所说的诸山。
4-5.依关联方式,"从一切处千个轮围来,从一切处集会"有三种选择是合适的,但"从一切处以十个十个千个轮围"因不能成就所欲而被否定。"应当避免"是指那些能够避免的"太靠前、太近、高处",其他的则因为那个集会的巨大而不能避免。
说了"一切所知...能"之后,说"能知应说的种种方式"是因为即使是法主也不能以自己证悟的方式向他人说法。否则一切有情都会成为已见真谛者。正如所说的力量即是能如实知一切所知法。显示他们有能力领受,意思是额外的话表明另一个意义。
6"如来应受礼敬"等是说依各经而转起"礼敬"等特殊动作。"身体庄严等"中"等"字包括美妙言辞、主权、眷属圆满等。
7"使消失"是使灭。这里的灭应当理解为通过断除生起因而使它们不再生起。"将显明义理"是连接词,这是因为"使干枯"这个先时动作要求后时动作而说的。
8"为显示难行"的意思是因为不难行的不应如此请求。因为波罗夷、僧残属于戒缺失,偷兰遮等大多属于行为缺失,所以把行为和戒这样配对,同样因为行持戒具有行为的性质,另一个本性就能把握,所以是第二种。"不能"的意思是:对于具足清净行等功德的同梵行者,为了正法久住而恭敬地请求,并且在显明阿毗达摩义理上有能力,如此被如实衡量后,要回避他是不容易的。

9.Devadeva-saddassa attho paṭṭhānasaṃvaṇṇanāṭīkāyaṃ vipañcitoti na vitthārayimha.

13.Paṭhamasaṅgītiyaṃ yā aṭṭhakathā saṅgītāti vacanena sā bhagavato dharamānakālepi aṭṭhakathā saṃvijjati, tena pāṭho viya bhagavaṃmūlikāvāti viññāyati. ‘‘Abhidhammassā’’ti padaṃ ‘‘atthaṃ pakāsayissāmī’’ti etadapekkhanti ‘‘kassa pana sā aṭṭhakathā’’ti pucchitvā adhikāravasena tameva abhidhammapadaṃ ākaḍḍhati. Āvuttiādivasena vā ayamattho vibhāvetabbo.

16. Ariyamaggassa bojjhaṅgamaggaṅgajhānaṅgavisesaṃ pādakajjhānameva niyametītiādinayappavatto tipiṭakacūḷanāgattheravādo ādi-saddena vipassanāya ārammaṇabhūtā khandhā niyamenti, puggalajjhāsayo niyametīti evamādayo moravāpivāsimahādattattheratipiṭakacūḷābhayattheravādādayo saṅgayhanti. Tappakāsanenevāti abhidhammassa atthappakāsaneneva. Soti mahāvihāravāsīnaṃ vinicchayo. Tathāti asammissānākulabhāvena. Asammissānākulabhūto vā vinicchayo mahāvihāravāsīnaṃ santakabhāvena, etena abhidhammassa atthappakāsaneneva mahāvihāravāsīnaṃ vinicchayo idha abhinipphādīyatīti dasseti. Atha vā tappakāsanenevāti asammissānākulabhāvappakāsaneneva . Soti pakāsiyamāno abhidhammattho. Tathāti mahāvihāravāsīnaṃ vinicchayabhāvena. Imasmiṃ atthavikappe ‘‘asammissaṃ anākulaṃ atthaṃ pakāsayissāmī’’ti sambandhanīyaṃ.

17.Aññañcasabbaṃ atthappakāsanaṃ hotīti tosanaṃ hotīti attho. Tenevāha ‘‘sabbena tena tosanaṃ kataṃ hotī’’ti. Yuttarūpā yojanā.

Vīsatigāthāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Nidānakathāvaṇṇanā

Paricchedo sattappakaraṇabhāvo. Sanniveso sattannaṃ pakaraṇānaṃ tadavayavānañca vavatthānaṃ. Sāgarehi tathā cintāti ‘‘imassa abhidhammassa gambhīrabhāvavijānanatthaṃ cattāro sāgarā veditabbā’’tiādinā nayena jalasāgarādīhi saha nayasāgaravicāro. ‘‘Satabhāgena sahassabhāgena dhammantarā dhammantaraṃ saṅkamitvā saṅkamitvā desesī’’tiādinā desanābhedehi abhidhammassa gambhīrabhāvakathā desanāhi gambhīratā.

‘‘Evaṃ temāsaṃ nirantaraṃ desentassā’’tiādinā desanākāle bhagavato sarīrassa yāpitākāravicāro desanā…pe… gahaṇaṃ. Tathā therassa…pe…pi cāti ‘‘abhidhamme vācanāmaggo nāmā’’tiādinā abhidhamme vācanāmaggassa sāriputtattherasambandhitatā tassa ca teneva uppāditatā. Yo hi bhagavatā devatānaṃ desitākāro, so aparicchinnavāranayatantitāya ananto aparimāṇo na bhikkhūnaṃ vācanāyoggo, yo ca therassa desitākāro, so atisaṃkhittatāya. Nātisaṅkhepanātivitthārabhūto pana pāṭhanayo therappabhāvito vācanāmaggoti.

Vacanatthavijānanenātiādinā kusalā dhammātiādipadānaññeva atthavaṇṇanaṃ akatvā abhidhamma-saddavicārassa sambandhamāha. ‘‘Ye te mayā dhammā abhiññā desitā. Seyyathidaṃ – cattāro satipaṭṭhānā…pe… sikkhitaṃ sikkhiṃsu dve bhikkhū abhidhamme nānāvādā’’tiādisuttavasena kiñcāpi bodhipakkhiyadhammā ‘‘abhidhammo’’ti vuccanti, dhamma-saddo ca samādhiādīsu diṭṭhappayogo, pariyattidhammo eva pana idha adhippetoti dassento ‘‘suttantādhikā pāḷīti attho’’ti āha. Tattha dhammabyabhicārabhāvena visesato abhidhammo viya suttantopi ‘‘dhammo’’ti vuccati. ‘‘Yo vo, ānanda, mayā dhammo ca vinayo ca desito paññatto’’tiādīsu (dī. ni. 

2.以"对于它的注释"等方式显示与"慈悲"等赞颂的关联。其目的则应当依据前面所说的方法来了知。内在是指自己的内部,外在是指超出内部的部分。"慈悲"是指悲心,这样说是因为"慈悲"一词可以表示慈与悲,并考虑到将要说的问难。因为(修行者)是被它(悲心)所激励,而不是被慈心所激励,这是其意趣。因为是前面所说的重复,所以解释"它"字的意义。"它"是指智慧,因为已经通过譬喻方式区别并完成了其作用,所以不需要再重复。在主要和次要之中说明主要的作用,所以不需要重复。两个词...等:意思是,当用表示悲心的"慈悲"一词与"它"字同格使用时,"它"字不适合指其他法。非转义词的同格关系只有在有限定与被限定的关系时才存在,不然则不然,所以说"同格...存在"。这里通过同格关系来证明限定与被限定的关系,而且这种同格关系不存在于具有不同格位的词中,所以也通过相同格位来证明这一点,因此"慈悲...等"这句话是说明"慈悲"被限定的理由。因为它是主要的和普遍的,所以成为被限定的对象。其中,应当了解普遍性是指它表示世尊和其他人的悲心。"它的"是指"慈悲"一词。虽然通过"主要的是智慧"等方式在前面的偈颂中智慧是主要的,但是因为不只是说"被它",而是作为"慈悲"的限定词而说的,所以显示即使对于次要的悲心,重复也是合适的。悲心的次要性是就前面偈颂而言的,但在这里却是主要的。因此说"被慈悲所激励,即是主要的"。

1.216) aññattha ca sambhavato abhi-saddena nivattetabbatthaṃ dīpetuṃ ‘‘suttantā’’ti vuttaṃ. Nanu ca atirekavisesaṭṭhā bhinnasabhāvā yato te yathākkamaṃ adhikavicittapariyāyehi bodhitā, tasmā ‘‘dhammātirekadhammavisesaṭṭhehī’’ti bahuvacanena bhavitabbaṃ, na ekavacanenāti anuyogaṃ manasi katvā āha ‘‘dvinnampi…pe… ekavacananiddeso kato’’ti.

Payogameva nārahati upasagga-saddānaṃ dhātu-saddasseva purato payojanīyattā. Athāpi payujjeyya atimālādīsu ati-saddādayo viya. Evampi yathā ‘‘atimālā’’ti ettha samāsavasena anāvibhūtāya kamanakiriyāya visesako ati-saddo, na mālāya, evamidhāpi abhi-saddo na dhammavisesako yuttoti adhippāyo. Aññassapi hi upasaggassāti idaṃ ruḷhīvasena, atthe upasajjatīti vā upasaggassa anvatthasaññataṃ gahetvā vuttaṃ. Atichattādīsu hi ati-saddo idha upasaggoti adhippeto. Tattha yathā kalyāṇo pūjito vā puriso atipurisoti bhavati, evaṃ atirekavisesaṭṭhānampi kalyāṇapūjitatthabhāvasambhavato kalyāṇaṃ vā pūjitaṃ vā chattaṃ atichattanti saddanayo veditabbo. Kalyāṇapūjitabhāvā hi guṇavisesayogena icchitabbā. Guṇaviseso cesa yadidaṃ pamāṇātireko ca vicittarūpatā ca. Evañca pana katvā ‘‘akiriyāyapī’’ti vacanaṃ samatthitaṃ bhavati. Yathā ca atichattādīsu, evaṃ abhidhamma-saddepi daṭṭhabbaṃ. Anekatthā hi nipātāti. Tabbhāvadīpakattāti atirekavisesabhāvadīpakattā.

Ekato anāgatattāti idaṃ suttante ekato āgatānaṃ khandhāyatanādīnaṃ suttantabhājanīyassa diṭṭhattā ‘‘cha imāni, bhikkhave, indriyānī’’tiādinā (saṃ. ni. 

1.216.为了说明在其他处也存在而应当由"胜"字来否定的意义,所以说"经"。难道不是因为它们以增胜和特胜为意,性质不同,所以依次以增上、殊妙的方式来理解,因此应当用复数"以法增胜和法特胜为意",而不应用单数吗?考虑到这个质问,所以说"两者...用单数表示"。
不应当使用,因为前缀词只应当在词根前使用。即使使用,也像"胜鬘"等中的"胜"字等一样。即使这样,就像在"胜鬘"中由于复合词的缘故,"胜"字是修饰不明显的行走动作而不是修饰鬘一样,在这里"胜"字也不适合作为法的修饰语,这是其意趣。"其他前缀也"这是依惯用说的,或者是取"靠近意义"而说前缀是依名称的意义。因为在"胜伞"等中,"胜"字在这里被理解为前缀。其中,就像贤善或受尊敬的人成为"胜人"一样,应当了解在"胜伞"中也有这样的语言规则:因为增胜和特胜的意义可能具有贤善或受尊敬的性质,所以贤善的或受尊敬的伞就成为"胜伞"。因为贤善和受尊敬的性质应当与功德特殊性相应。这功德特殊性就是超过量度和形态殊妙。这样理解的话,"对非动作也"这句话就得到了证成。就像在"胜伞"等中一样,在"胜法"这个词中也应当如此理解。因为不变词有多种意义。"因为显示那种性质"是因为显示增胜和特殜的性质。
"因为不是一起出现"这是因为看到在经中一起出现的蕴处等是经的分类,"诸比丘,这六根"等。

5.495-496) cakkhādīnaṃ channaṃ itthindriyādīnaṃ tiṇṇaṃ sukhindriyādīnaṃ pañcannaṃ saddhindriyādīnaṃ pañcannaṃ anaññātaññassāmītindriyādīnañca tiṇṇaṃ vasena visuṃ visuṃ suttantabhāvena āgatattā ekasuttabhāvena anāgatānaṃ bāvīsatiyā indriyānaṃ suttantabhājanīyassa adiṭṭhattā ca vuttaṃ, na suttante ekato āgamanassa suttantabhājanīyassa kāraṇattā. Suttante ekato sabbena sabbañca anāgatā hi bhūmantaraparicchedapaṭisambhidā suttantabhājanīyavasena vibhattā dissanti, ekato āgatāni ca sikkhāpadāni tathā na vibhattāni. Veramaṇīnaṃ viya pana sabhāvakiccādivibhāgavinimutto bāvīsatiyā indriyānaṃ samāno vibhajanappakāro natthi, yo suttantabhājanīyaṃ siyāti indriyavibhaṅge suttantabhājanīyaṃ natthīti yuttaṃ siyā.

Yadipi paccayadhammavinimutto paccayabhāvo nāma natthi, yathā pana pavatto paccayadhammo paccayuppannadhammānaṃ paccayo hoti, so tassa pavattiākāraviseso hetuādibhāvo tato añño viya paccayadhammassa paccayabhāvoti vutto, so ca ‘‘avijjāpaccayā saṅkhārā sambhavantī’’tiādīsu padhānabhāvena vutto. Tattha ca guṇībhūtā hetuhetuphalabhūtā avijjāsaṅkhārādayoti vuttaṃ ‘‘paccayabhāvo uddiṭṭho’’ti. Uddiṭṭhadhammānantiādi uddesena paricchinnānaṃyeva khandhādīnaṃ khandhavibhaṅgādīsu pañhapucchakanayo dassito, na ito aññathāti katvā vuttaṃ.

Suttante saṅgītisuttantādike. Pañca sikkhāpadāni pāṇātipātā…pe… pamādaṭṭhānā veramaṇīti evaṃ uddiṭṭhāni. Añño pana veramaṇīnaṃ vibhajitabbappakāro natthīti idaṃ atītāniccādivibhāgo veramaṇīnaṃ khandhāyatanādīsu antogadhattā tabbaseneva vijānitabbo, tato pana añño abhidhammanayavidhuro veramaṇīnaṃ vibhajitabbappakāro natthīti adhippāyena vuttaṃ. Tathā ca paṭisambhidāmagge ‘‘cakkhuṃ aniccaṃ…pe… jarāmaraṇaṃ anicca’’nti anupadadhammasammasanakathāyaṃ na veramaṇiyo uddhaṭā.

Nanu dhammasaṅgaṇīdhātukathādīnampi vasena abhidhammapāḷiyā atirekavisesabhāvo dassetabboti? Saccametaṃ, so pana ekantaabhidhammanayanissito avuttopi siddhoti katvā na dassito. Etena vā nidassanena sopi sabbo netabbo. Abhidhammanayasāmaññena vā abhidhammabhājanīyapañhapucchakehi so vutto evāti na vuttoti daṭṭhabbo.

Pañhavārāti pucchanavissajjanavasena pavattā pāḷinayā. Etthevāti dhammahadayavibhaṅge eva. Apekkhāvasikattā appamahantabhāvassa yato appamattikā mahādhātukathātanti dhammahadayavibhaṅgavacanavasena avasesā, taṃ dassanatthaṃ ‘‘dhammahadayavibhaṅge anāgantvā mahādhammahadaye āgatatantito’’ti vuttaṃ. Dhammahadaya…pe… āgatatantito rūpakaṇḍadhātuvibhaṅgādīsu anāgantvā mahādhātukathāyaṃ āgatatanti appamattikāvāti sambandho . Atha dhātukathāya vitthārakathā mahādhātukathā dhammahadayavibhaṅge anāgantvā mahādhammahadaye āgatatantito dhātukathāyaṃ anāgantvā mahādhātukathāya āgatatanti appamattikāvāti yojetabbaṃ.


5.495-496.这是说在经中,眼等六根、女根等三根、乐根等五根、信根等五根、未知当知根等三根,是分别作为不同的经而出现的,而二十二根不是作为一部经出现的,所以没有看到经分别,并不是在经中一起出现就是经分别的原因。因为在经中既不是全部一起出现,也不是全部都没有出现的界限分别,在经分别的方式中可以看到,而一起出现的学处则没有如此分别。但是,就像诸离一样,二十二根没有离开自性、作用等分别的相同分别方式,这样就不会有经分别,所以在根分别中没有经分别是合适的。
虽然离开缘法就没有所谓的缘性,但是已生起的缘法成为所缘法的缘的方式,那个作为因等的特殊生起方式,就像与缘法不同一样说是缘法的缘性,它在"以无明为缘而有行生起"等中作为主要而说。其中作为属性的是因与因果性的无明、行等,所以说"缘性被说示"。"已说示诸法"等是说只对已被说示所限定的蕴等,在蕴分别等中显示问答方式,不是从这里另外说的。
在经中即相应经等。"五学处是离杀生...离放逸处"如是说示。"但是诸离没有其他应当分别的方式"这是说:诸离包含在过去无常等分别、蕴处等中,应当依那个方式来了知,但是除此之外没有与阿毗达摩方式不同的诸离应当分别的方式,这是其意趣。因此在《无碍解道》中"眼无常...老死无常"等逐一法观察的说明中没有提到诸离。
难道不应当依据法集论、界论等来显示阿毗达摩圣典的增胜和特胜性吗？这是真的,但是因为那完全依赖阿毗达摩方式,即使不说也已成就,所以没有显示。或者应当以这个例子来理解那一切。或者应当理解:以阿毗达摩方式的共性,通过阿毗达摩分别和问答已经说了,所以没有说。
问分是依问答方式而转起的圣典方式。"就在这里"即只在法心分别中。因为依期待而有小大的性质,所以说"从不来于法心分别而来于大法心的论"是为了显示余下的是小大界论。法心...来于论,即从不来于色蕴、界分别等而来于大界论的论是少量的,这是相联系的。或者应当配合:界论的广说是大界论,从不来于法心分别而来于大法心的论,从不来于界论而来于大界论的论是少量的。


Upalabbhatīti anulomapaccanīyapañcakassa, nupalabbhatīti paccanīyānulomapañcakassa upalakkhaṇavasena vuttaṃ. Saccikaṭṭhaṃ nissayanti ‘‘sabbatthā’’tiādinā desādianāmasanena rūpādisattapaññāsadhammappabhedaṃ saccikaṭṭhameva nissayabhūtaṃ. Sabbatthāti etthāpi ‘‘upalabbhati nupalabbhatīti paṭiññāya gahitāya paṭikkhepaggahaṇattha’’nti ānetvā sambandhanīyaṃ, tathā sabbadā sabbesūti etthāpi. Yadi khandhāyatanādayo gahitā aṭṭhakathāyaṃ āgatanayena, atha pana vuttanti sambandho. Yo saccikaṭṭhoti saccikaṭṭhanissayaṃ upalakkheti. Etehīti etehi vacanehi. Saccikaṭṭhadesakālappadesehi kathaṃ saccikaṭṭhādīnaṃ padeso ekadesabhūto sabboti vuccati? Padesānaṃ puthuttā. ‘‘Sabbesu padesesū’’ti paccekaṃ bhedāmasanavasena cāyaṃ pañho pavattoti na purimehi avaseso.

Upalabbhati…pe… micchāti ekanti upalabbhatīti paṭiññāggahaṇapaṭikkhepaggahaṇaniggaṇhanānaṃ anulomapaṭilomato paṭiññāṭhapananiggahapāpanāropanānañca vasena pavattā tanti paṭhamapañcakassa ekaṃ aṅgaṃ eko avayavoti attho. Evaṃ sesesupi netabbaṃ. Niggahassa suniggahabhāvaṃ icchato sakavādino ‘‘tvaṃ ce pana maññasi vattabbe kho puggalo nupalabbhatī’’tiādinā (kathā. 3) paṭiññāṭhapanena, tena ‘‘tava tattha hetāya paṭiññāya hevaṃ paṭijānanto hevaṃ niggahetabbe atha taṃ niggaṇhāma suniggahito ca hotī’’ti vatvā ‘‘hañci puggalo nupalabbhatī’’tiādinā (kathā. 2) paravādino attano paṭikammaṃ yathā sakavādī na nibbeṭheti, evaṃ karaṇaṃ paṭikammaveṭhanaṃ. Paravādino paṭikammassa duppaṭikammabhāvaṃ icchato sakavādino taṃnidassanena ‘‘eso ce dunniggahito heva’’nti paṭikammanidassanena, ‘‘vattabbe kho puggalo upalabbhati…pe… paramatthenāti (kathā. 1). No ca mayaṃ tayā tattha hetāya paṭiññāya hevaṃ paṭijānanto hevaṃ niggahetabbā. Atha amhe niggaṇhāsi dunniggahitā ca homā’’ti vatvā ‘‘hañci puggalo upalabbhatī’’tiādinā (kathā. 5) niggahassa dunniggahitabhāvadassanena aniggahitabhāvakaraṇaṃ niggahanibbeṭhanaṃ. ‘‘Tena hi yaṃ niggaṇhāsi hañci puggalo upalabbhatī’’tiādiṃ vatvā ‘‘tena hi ye kate niggahe se niggahe dukkaṭe sukate paṭikamme sukatā paṭipādanā’’ti sakavādino niggahassa, aniggahabhāvāropanena attano paṭikammassa supaṭikammabhāvakaraṇena ca sakavādino niggahassa chedo vināsanaṃ puggalavādanisedhanavasena samuṭṭhitattā. Dhammatāya anulomanavasena uṭṭhahitvā tabbilomanavasena pavatto anulomapaccanīkapañcako vuttavipariyāyena dutiyapañcako veditabbo.


让我为您翻译这段巴利文：
"被理解"是依标示顺逆五法而说的,"不被理解"是依标示逆顺五法而说的。"依真实义"即如"一切处"等,不提及处等名称,是以色等五十七法差别的真实义作为所依。在"一切处"中也应当引入"取'被理解、不被理解'的主张为了否定的理解"来连接,同样在"一切时、一切"中也是如此。如果取蕴处等是依注释书中所说的方式,那么就这样说,这是相联系的。"凡是真实义"是标示真实义所依。"以这些"即以这些言语。真实义的处所时间处所,如何说真实义等的处所是整体的一部分？因为处所是多的。这个问题是依"在一切处所"各别不提及差别而转起的,所以与前面的没有剩余。
"被理解...错"一个:意思是"被理解"这一主张的取、否定、责难依顺逆,以及主张的成立、责难的达成、归责而转起的论,是第一个五法的一个支分,一个部分。在其余的情况中也应当如此理解。对于想要责难成为善责难的自说者来说,以"如果你认为应说补特伽罗不被理解"等方式确立主张,由此说"你在那里以这个主张如此承认,如此应当被责难,因此我们责难你,这就成为善责难",然后以"如果补特伽罗不被理解"等方式使对方的反驳如何不能解脱,这样做就是反驳的缠绕。对于想要对方的反驳成为恶反驳的自说者来说,以那个例证"如果这是恶责难"这个反驳的例证,"应说补特伽罗被理解...以胜义。而我们不应当被你在那里以这个主张如此承认而如此责难。然而你责难我们,我们就成为恶责难",然后以"如果补特伽罗被理解"等方式显示责难的恶责难性,作成不被责难,这就是责难的解脱。说"因此你责难:如果补特伽罗被理解"等,然后说"因此在所作的责难中,那责难是恶作,反驳是善作,论证是善作",通过归责自说者的责难为不责难,使自己的反驳成为善反驳,切断自说者的责难,因为是依否定补特伽罗论而生起的。顺逆五法依法性顺应而生起,然后依违逆而转起,逆顺第二个五法应当依所说的相反方式来理解。


Tadādhāroti te saccikaṭṭhaparamatthā rūpādayo ādhārā etassāti tadādhāro. Etena ‘‘rūpasmiṃ attā’’ti evaṃpakāro puggalavādo dassito hoti. Tesaṃ vā ādhārabhūtoti etena ‘‘attani rūpa’’nti evaṃpakāro. Aññatra vā tehīti tehi rūpādīhi vinā. Ādhārādheyyādibhāvena asaṃsaṭṭho visuṃyeva vinā. Tena sattādiguṇehi avokiṇṇo purisoti evamādiko. Taṃsāmibhūtatāya vā tadadhīnabhāvena ‘‘aññatra vā tehī’’ti vuttanti ‘‘rūpavā attā’’ti evaṃpakāro puggalavādo dassitoti veditabbo. Anaññoti etena ‘‘rūpaṃ attā’’ti evaṃpakāro. Ruppanādisabhāvo rūpakkhandhādīnaṃ visesalakkhaṇaṃ, sappaccayādisabhāvo sāmaññalakkhaṇaṃ. Rūpādito añño anañño vā aññatte ca tadādhārādibhūto upalabbhamāno āpajjatīti anuyuñjati sakavādī pakārantarassa asambhavato. Puggalavādī puggalassa rūpādīhi na aññattaṃ icchati rūpādi viya paccakkhato anumānato vā gāhayituṃ asakkuṇeyyattā tassa ca kārakavedakabhāvassa ayujjamānakattā. Nāpi anaññattaṃ ruppanasappaccayādisabhāvappasaṅgato puggalasseva abhāvappasaṅgato ca. Yatheva hi na vinā indhanena aggi paññāpiyati, na ca aññaṃ indhanato aggiṃ sakkā paṭijānituṃ, nāpi anaññaṃ. Yadi hi añño siyā, na uṇhaṃ indhanaṃ siyā. Atha anañño, niddahitabbaṃyeva dāhakaṃ siyā. Evameva na vinā rūpādīhi puggalo paññāpiyati, na ca tehi añño, nāpi anañño sassatucchedabhāvappasaṅgatoti laddhiyaṃ ṭhatvā puggalavādī ‘‘na hevā’’ti paṭikkhipati. Tattha aggindhanopamā tāva yadi lokavohārena vuttā, apaḷittaṃ kaṭṭhādiindhanaṃ niddahitabbañca, paḷittaṃ bhāsuruṇhaṃ aggi dāhakañca, tañca ojaṭṭhamakarūpaṃ purimapacchimakālikaṃ aniccaṃ saṅkhataṃ paṭiccasamuppannaṃ, yadi evaṃ puggalo rūpādīhi añño anicco ca āpanno. Atha paramatthato, tasmiṃyeva kaṭṭhādike paḷitte yaṃ usumaṃ so aggi, taṃsahajātāni tīṇi bhūtāni indhanaṃ, evampi siddhaṃ lakkhaṇabhedato aggindhanānaṃ aññattanti aggi viya indhanato rūpādīhi añño puggalo anicco ca āpannoti byāhatāti veditabbaṃ.

Puggalo upalabbhatīti paṭijānantassa pakārantarassa asambhavato vuttesu pakāresu ekena pakārena upalabbhamāno upalabbhatīti ‘‘āpanna’’nti vuttaṃ ‘‘paṭiññāya ekattāpanna’’nti. Ekattāpannattā eva appaṭikkhipitabbaṃ, puggale paṭisiddhe tadabhinivesopi ayāthāvato puggalavādino gahitākārasuññatāvibhāvanena sakaṭṭhānato cāvito paṭisedhito eva nāma hotīti vuttaṃ ‘‘puggaladiṭṭhiṃ paṭisedhento’’ti. Puggaloyeva vā tathā passitabbattā diṭṭhi. ‘‘Sāmī nivāsī kārako vedako nicco dhuvo’’ti abhinivesavisayabhūto hi parikappamattasiddho puggalo idha paṭikkhipīyati, ‘‘na cattārome, bhikkhave, puggalā’’tiādinā vuttavohārapuggaloti ananuyogo ākāsakusumassa rattanīlādibhāvavicāraṇā viyāti attho. Pubbe ‘‘nupalabbhatī’’ti paṭijānitvā visesacodanāya anāpajjanato puna ‘‘na hevā’’ti paṭikkhepo paṭiññāya āpajjanaleso. Vañjhāputtakassa dīgharassatānuyogassa viya sabbena sabbaṃ paramatthato anupalabbhamānassa puggalassa rūpādīhi aññānaññatānuyogassa ananuyogabhāvo eva idha aviparītattho.




我来帮您将这段巴利文翻译成中文：
其中"以彼为所依"是指以色等胜义谛诸法为所依，故称"以彼为所依"。由此表明"在色中有我"这样的补特伽罗论。或者"成为彼等所依"，由此表明"在我中有色"这样的论点。"离彼等"即离开色等诸法。作为能依所依等关系而不相杂，完全分离。由此表明"人是不被七德等所染"等说法。或因为是彼等之主，以依属关系而说"离彼等"，应知由此表示"有色之我"这样的补特伽罗论。"非异"由此表明"色即是我"这样的论点。变坏等性质是色蕴等的特相，有缘等性质是共相。
正论者追问说：若离色等而可得，则补特伽罗或异于色等或不异于色等，而为彼等所依等，因为别无其他情况。补特伽罗论者不承认补特伽罗异于色等，因为不能如色等那样通过现量或比量来把握，且其作者与感受者的性质也不相应。也不承认不异，因为会导致补特伽罗具有变坏有缘等性质，且会导致补特伽罗本身不存在。就如同离开燃料不能施设火，既不能说火异于燃料，也不能说不异。若是异者，燃料就不会变热。若是不异者，能烧者就成为所烧者。同样，离开色等不能施设补特伽罗，既不异于彼等，也不不异，因为会导致常见或断见。基于这样的见解，补特伽罗论者回答说"不然"。其中，关于火与燃料的比喻，若从世俗言说而言，未燃的木等燃料为所烧，已燃之火明亮炽热为能烧，那是由八种色法组成的前后相续、无常、有为、缘生之法，如此则补特伽罗成为异于色等且无常。若从胜义而言，在已燃的木等中的热即是火，与之俱生的三大种为燃料，如此也成立火与燃料因特相差异而有异性，应知补特伽罗如火异于燃料般异于色等且无常，[补特伽罗论者的说法]有矛盾。
对于承认补特伽罗可得者，因无其他情况，故在所说诸相中以某一相而可得，故说"落入"，即"落入与承认相同"。正因为落入相同，故不可否认，因为若否定补特伽罗，则对之的执著也因显示所执相为空而从自处动摇而被否定，故说"否定补特伽罗见"。或者补特伽罗因应如是见故称为见。此处否定的是遍计所执、仅由分别而成的补特伽罗，即所执著的"主宰者、居住者、作者、感受者、常住、坚固"之对象，而非如"诸比丘，此四补特伽罗"等所说的世俗补特伽罗，故此质难如同询问虚空之花的红蓝等性质。先前承认"不可得"，因特殊质难而不陷入，再说"不然"否定，这是承认的托词。如同追问石女之子的长短一样，对于在胜义谛中完全不可得的补特伽罗追问其与色等的异不异性，这才是此处不颠倒的意义。


Yaṃkāraṇāti etena ‘‘yatonidāna’’nti ettha vibhattialopo daṭṭhabboti dasseti. Ajjhācarantīti abhibhavanti. Abhinandanādayo taṇhādīhi yathāsaṅkhyaṃ yojetabbā, taṇhādiṭṭhīhi vā abhinandanajjhosānāni, tīhipi abhivadanaṃ avisesena vā tīhipi tayo yojetabbā. Ettha ce natthi abhinanditabbantiādinā abhinandanādīnaṃ abhāvasūcanena phalūpacārato abhinandanādīnaṃ samucchedapaṭippassaddhibhūtaṃ maggaphalaṃ vuccati, taṃ paccāmasanañca esevāti idanti katvā vuttaṃ ‘‘abhi…pe… phalaṃ vā’’ti.

‘‘Ñāyatīti jāna’’nti ukkaṃsagativijānanena niravasesaṃ ñeyyajātaṃ pariggayhatīti tabbisayāya jānātikiriyāya sabbaññutaññāṇameva karaṇaṃ bhavitumarahatīti ‘‘sabbaññutaññāṇena jānitabbaṃ jānātī’’ti vuttaṃ. Atha vā pakaraṇavasena, ‘‘bhagavā’’ti saddantarasannidhānena vā ayaṃ attho vibhāvetabbo. Passaṃ passatīti etthāpi eseva nayo. Jānantāpi vipallāsavasena jānanti titthiyā paṭhamajjhānaarūpajjhānehi kāmarūpapariññāvādino. Jānanto jānātiyeva bhagavā anāgāmiarahattamaggehi taṃpariññāvāditāya. Ayañca attho dukkhakkhandhasuttavasena (ma. ni. 

我来帮您将这段巴利文翻译成中文：
"由何因"这里表示在"由何缘"中应当看到省略了语尾变化。"胜解"即是胜过。喜乐等应当分别与贪爱等相配，或者喜乐与执取与贪爱见相配，或称扬与三者都相配，或者不分别地将三者与三者相配。这里若说"无可喜乐"等，以表示无喜乐等，是以果为名而说断除和止息喜乐等的道果，这种指称就是"这个"，故说"喜乐...乃至...果"。
"由了知而知"是指以最胜的智慧遍知而完全把握一切所知之事，因此唯有一切智智才配作为这种知的工具，所以说"以一切智智而知所应知"。或者依据上下文，或因为有"世尊"这个词的邻近，应当解释此义。在"见而见"这里也是同样的道理。外道虽然也知道，但是由于颠倒而知，他们以初禅、无色禅主张了知欲界色界。世尊则是真实了知，因为以不还道、阿罗汉道而了知。这个意义应当依据苦蕴经（中部）[来理解]。

1.163, 175 ādayo) vibhāvetabbo. Paññācakkhunā uppannattā vā cakkhubhūto. Ñāṇabhūtotiādīsupi eseva nayo. Atha vā dibbacakkhuādikaṃ pañcavidhampi cakkhuṃ bhūto pattoti cakkhubhūto. Evaṃ ñāṇabhūtotiādīsupi daṭṭhabbaṃ. Sāmukkaṃsikāya dhammadesanāya sātisayo bhagavato vattuādibhāvoti vuttaṃ ‘‘catusaccadhamme vadatīti vattā’’tiādi. ‘‘Pavattā’’ti ettha pa-kārassa pakaṭṭhatthataṃ dassetuṃ ‘‘ciraṃ…pe… pavattā’’ti āha. Niddhāretvā netā ninnetā.

‘‘Ekūnanavuti cittānī’’ti vuttā cittasahacariyāya yathā ‘‘kuntā pacarantī’’ti. Tesañca pāḷipadesānaṃ ekekaṃ padaṃ uddharitvāpi kiñcāpi kusalattikapadāniyeva uddharitvā cittuppādakaṇḍe cittāni vibhattāni, kusalattikena pana sabhāvadhammasaṅgahitānaṃ sesattikadukapadānaṃ asaṅgahitānaṃ abhāvato kusalattikapaduddhārena nayadassanabhūtena itarattikadukapadānipi uddhaṭānevāti vuttaṃ. Evañca katvā mātikāggahaṇaṃ samatthitaṃ bhavati.

So ca dhammoti ‘‘tayo kusalahetū’’tiādīsu (dha. sa. 1060) purimāya purimāya pāḷiyā pacchimā pacchimā atthaniddesoti vuttaṃ. ‘‘Samānentī’’tisaddassa paṭapaṭāyati-saddassa viya saddanayo daṭṭhabboti dassetuṃ ‘‘samānaṃ karontī’’ti vuttaṃ. Samānakaraṇañca ūnapakkhipanena adhikāpanayanena vā hoti, idha ūnapakkhipanenāti dassetuṃ ‘‘pūrentī’’ti vuttaṃ. Samānetabbanti etthāpīti ‘‘paṭṭhānaṃ samānetabba’’nti ettha.

Balavatā ñāṇavegena abhidhammapaccavekkhaṇavasappavattena. Balavato ñāṇavegassa sabbakilesakkhepanavasappavattassa. Gambhīrameva gambhīragataṃ diṭṭhigatantiādīsu viya. Niravasesenāti na kañci avasesetvā. Pañcakhīlarahitenāti pañcacetokhīlarahitena.

Ekādhikesuaṭṭhasu kilesasatesūti ‘‘jātimado’’tiādinā ekakavasena āgatā tesattati, ‘‘kodho ca upanāho cā’’tiādinā dukavasena chattiṃsa, ‘‘tīṇi akusalamūlānī’’tiādinā tikavasena pañcādhikaṃ sataṃ, ‘‘cattāro āsavā’’tiādinā catukkavasena chappaññāsa, ‘‘pañcorambhāgiyāni saṃyojanānī’’tiādinā pañcakavasena pañcasattati, ‘‘cha vivādamūlānī’’tiādinā chakkavasena caturāsīti, ‘‘satta anusayā’’tiādinā sattakavasena ekūnapaññāsa, ‘‘aṭṭha kilesavatthūnī’’tiādinā aṭṭhakavasena catusaṭṭhi, ‘‘nava āghātavatthūnī’’tiādinā navakavasena ekāsīti, ‘‘dasa kilesavatthūnī’’tiādinā dasakavasena sattati, ‘‘ajjhattikassuppādāya aṭṭhārasa taṇhāvicaritānī’’tiādinā aṭṭhārasakavasena aṭṭhasatanti evaṃ ekādhikesu aṭṭhasu kilesasatesu. Sesā tenavutādhikaṃ chasataṃ kilesā. Te brahmajālasuttāgatāhi dvāsaṭṭhiyā diṭṭhīhi saha pañcapaññāsādhikaṃ sattasataṃ honti.

Atha vā cuddasekantākusalā, pañcavīsati kusalābyākatasādhāraṇā, cuddasa kusalattikasādhāraṇā, upacayādidvayaṃ ekaṃ katvā sattavīsati rūpāni cāti ime asīti dhammā, imesu bhāvadvaye ekaṃ ṭhapetvā ajjhattikā ekūnāsīti, bāhirā ekūnāsītīti sabbepi aṭṭhapaññāsādhikaṃ sataṃ honti. Imesu ekekasmiṃ dasannaṃ dasannaṃ kilesānaṃ uppajjanato asītiadhikaṃ diyaḍḍhakilesasahassaṃ honti.


我来 完整翻译这段巴利文：
由于以慧眼而生，故为具眼者。在"具智"等中也是同样的道理。或者成就并获得天眼等五种眼，故为具眼者。在"具智"等中也应当如此理解。因为世尊以无上的说法而有殊胜的说者等性质，故说"说四谛法故为说者"等。关于"转起者"，为显示"pa"字的殊胜义，故说"长时...乃至...转起者"。"引导者"是引领者、导引者。
说"八十九心"是因与心相应，如说"矛运行"。虽然在举出那些圣典章节的每一词时，只举出善等三法的词，在心生起品中分别诸心，但因善等三法包含了本性诸法，其余三法二法的词也无不包含，故说善等三法举例作为显示方法，其他三法二法的词也都被举出。如此则摄颂也得到合理解释。
"此法"是指在"三善根"等中，后面的经文是前面经文的义释。为显示"相等"这个词应当如"paṭapaṭāyati"这样理解语法，故说"使相等"。使相等是通过补充不足或去除多余而成，这里是通过补充不足，故说"圆满"。"应当相等"也是如此，即在"应当相等趣"中。
以强大的智慧之力，由阿毗达摩观察力而生起。以强大的智慧之力，由断除一切烦恼力而生起。深奥即是深入，如在见解等中。"无余"即不遗留任何。"离五荆棘"即离五种心的荆棘。
在八百零一种烦恼中：以"生慢"等单法而来的七十三种，以"忿与恨"等双法而来的三十六种，以"三不善根"等三法而来的一百零五种，以"四漏"等四法而来的五十六种，以"五下分结"等五法而来的七十五种，以"六争论根"等六法而来的八十四种，以"七随眠"等七法而来的四十九种，以"八烦恼事"等八法而来的六十四种，以"九嗔恨事"等九法而来的八十一种，以"十烦恼事"等十法而来的七十种，以"内生起的十八爱行"等十八法而来的一百零八种，如是在八百零一种烦恼中。其余六百九十三种烦恼与《梵网经》中的六十二种见合为七百五十五种。
或者十四种纯不善，二十五种善与无记共有，十四种善等三法共有，增长等二法合为一，再加二十七种色法，这些共八十法。在这些法的两种状态中除去一种，内的七十九，外的七十九，总共一百五十八。在这些每一法中各生起十种烦恼，故成一千五百八十种烦恼。


Atha vā tepaññāsa arūpadhammā, aṭṭhārasa rūparūpāni, ākāsadhātu, lakkhaṇarūpāni cāti pañcasattati dhammā ajjhattabahiddhābhedato paññāsasataṃ honti. Tattha ekekasmiṃ dasa dasa kilesātipi diyaḍḍhakilesasahassaṃ. Tathā ettha vedanaṃ sukhindriyādivasena pañcavidhaṃ katvā sattapaññāsa arūpadhammā, aṭṭhārasa rūparūpāni cāti pañcasattati vipassanūpagadhammā ajjhattabahiddhābhedato paññāsasataṃ honti. Etesu ekekasmiṃ dasa dasa kilesātipi diyaḍḍhakilesasahassaṃ.

Aparo nayo – dvādasaakusalacittuppādesu paṭhame cha kilesā, dutiye satta, tatiye cha, catutthe satta, pañcame cha, chaṭṭhe satta, sattame cha, aṭṭhame satta, navame pañca, dasame cha, ekādasame pañca, dvādasame cattāroti sabbe dvāsattati, ime pañcadvārikā pañcasu rūpādīsu ārammaṇesu ekekasmiṃ dvāsattatīti saṭṭhiadhikāni tīṇi satāni, manodvārikā pana chasu ārammaṇesu ekekasmiṃ dvāsattati dvāsattatīti katvā dvattiṃsādhikāni cattāri satāni, sabbānipi dvānavutiadhikāni sattasatāni, tāni ajjhattabahiddhāvisayatāya caturāsītiadhikaṃ diyaḍḍhakilesasahassaṃ hontīti veditabbaṃ.

Atha vā rūpārammaṇādīni pañca, avasesarūpavedanāsaññāsaṅkhāraviññāṇavasena pañca dhammārammaṇakā sesā cāti dasa, te ajjhattabahiddhābhedato vīsati, paññatti cāti ekavīsatiyā ārammaṇesu dvāsattati dvāsattati kilesāti dvādasādhikaṃ diyaḍḍhakilesasahassaṃ honti.

Atha vā dvādasasu akusalacittuppādesu paṭhame vīsati dhammā, dutiye dvāvīsati, tatiye vīsati, catutthe dvāvīsati, pañcame ekūnavīsati, chaṭṭhe ekūnavīsati, sattame ekūnavīsati, aṭṭhame ekavīsati, navame ekūnavīsati, dasame ekavīsati, ekādasame soḷasa, dvādasame soḷasāti sabbe akusaladhammā chattiṃsādhikāni dve satāni, ime chasu ārammaṇesu paccekaṃ chattiṃ sādhikāni dve satāni, sabbe soḷasādhikāni cattāri satāni ca sahassaṃ hontīti evampi diyaḍḍhakilesasahassaṃ veditabbaṃ.

Itaresanti taṇhāvicaritānaṃ ‘‘atītāni chattiṃsā’’tiādinā atītādibhāvāmasanato. Khepaneti ariyamaggena samucchindane. ‘‘Diyaḍḍhakilesasahassaṃ khepetvā’’ti hi vuttaṃ. Paramatthato atītādīnaṃ maggena appahātabbattā ‘‘atītādibhāvāmasanā aggahaṇaṃ khepane’’ti vuttaṃ. Yaṃ pana paṭṭhāne ‘‘dassanena pahātabbo dhammo dassanena pahātabbassa dhammassa anantarapaccayena paccayo’’tiādinā tike, tathā dassanena pahātabbātītatikatike ‘‘atītā dassanena pahātabbā’’tiādinā ca tīsu kālesu dassanādipahātabbavacanaṃ kataṃ, taṃ atītādīnaṃ saṃkiliṭṭhatāya apāyagamanīyatāya ca dassanapahātabbehi niratisayattā vuttanti daṭṭhabbaṃ.




以下是巴利文的完整直译:
1. 或者说,五十三种无色法、十八种实色、虚空界和相色,这七十五法按内外区分就成为一百五十法。其中每一法各有十种烦恼,总共就是一千五百烦恼。同样,在这里把受分为乐根等五种,就有五十七种无色法,加上十八种实色,共七十五种可作观察的法,按内外区分就成为一百五十法。在这些法中每一法各有十种烦恼,总共也是一千五百烦恼。
2. 另一种算法 - 在十二种不善心生起中:第一种有六种烦恼,第二种有七种,第三种有六种,第四种有七种,第五种有六种,第六种有七种,第七种有六种,第八种有七种,第九种有五种,第十种有六种,第十一种有五种,第十二种有四种,总共七十二种。这些是五门心对色等五种所缘,每种所缘各有七十二种烦恼,总共三百六十种。而意门心对六种所缘,每种所缘各有七十二种烦恼,总共四百三十二种。全部加起来就是七百九十二种。这些按内外所缘分,就成为一千五百八十四种烦恼,应当如是了知。
3. 或者说,色所缘等五种,加上其余的色、受、想、行、识等五种法所缘,总共十种。这些按内外区分就成为二十种,再加上概念,总共二十一种所缘。在这二十一种所缘中,每种各有七十二种烦恼,总共就是一千五百一十二种烦恼。
4. 或者说,在十二种不善心生起中:第一种有二十法,第二种有二十二法,第三种有二十法,第四种有二十二法,第五种有十九法,第六种有十九法,第七种有十九法,第八种有二十一法,第九种有十九法,第十种有二十一法,第十一种有十六法,第十二种有十六法,所有不善法共二百三十六法。这些在六种所缘中每种各有二百三十六法,总共就是一千四百一十六法。这样也可以理解为一千五百烦恼。
5. "其他的"是指渴爱的种种行相,因为它们不执取过去等的状态,如"过去的三十六"等。"断除"是指以圣道完全断除。因为说"断除一千五百烦恼"。从究竟义来说,过去等不能被道所断,所以说"在断除时不执取过去等的状态"。而在《发趣论》中说"见所断法是见所断法的无间缘"等三法,同样在见所断过去等三法中说"过去的见所断"等,这是因为过去等的染污性和导向恶趣的性质与见所断法无二无别,应当如是理解。


Na bhāsitatthavacananti idaṃ ‘‘hitapariyāyavacana’’nti etena nivattitassa ekadesakathanaṃ. Yathā hi ayaṃ attha-saddo na bhāsitatthavacanaṃ, evaṃ visayappayojanādivacanampi na hotīti. Yathāvuttassāti hitapariyāyassa. ‘‘Na haññadatthatthipasaṃsalābhā’’ti padassa niddese ‘‘attattho vā parattho vā’’tiādinā (mahāni. 69) kiñcāpi suttanirapekkhaṃ attatthādayo vuttā suttatthabhāvena aniddiṭṭhattā, tesu pana ekopi atthappabhedo suttena dīpetabbataṃ nātikkamatīti āha ‘‘te suttaṃ sūcetī’’ti. Imasmiṃ vikappe attha-saddo bhāsitatthavacanampi hoti. Purimakā hi pañca atthappabhedā hitapariyāyā, tato pare cha bhāsitatthappabhedā, pacchimakā pana ubhayasabhāvā. Tattha duradhigamatāya vibhāvane aladdhagādho gambhīro, na vivaṭo guḷho, mūludakādayo viya paṃsunā akkharasannivesādinā tirohito paṭicchanno, niddhāretvā ñāpetabbo neyyo, yathārutavaseneva veditabbo nīto. Anavajjanikkilesavodānā pariyāyavasena vuttā, kusalavipākakiriyadhammavasena vā . Paramattho nibbānaṃ, aviparītasabhāvo eva vā. Sātisayaṃ pakāsitāni tapparabhāvena pakāsitattā. ‘‘Ettakaṃ tassa bhagavato suttāgataṃ suttapariyāpanna’’nti (pāci. 1242), ‘‘sakavāde pañcasuttasatānī’’ti (dha. sa. aṭṭha. nidānakathā; kathā. aṭṭha. nidānakathā) ca evamādīsu sutta-saddo upacaritoti adhippāyenāha ‘‘idameva atthānaṃ sūcanato suttanti vutta’’nti. Ekantahitapaṭilābhasaṃvattanikā suttantadesanāti idampi vineyyānaṃ hitasampāpane suttantadesanāya tapparabhāvaṃyeva sandhāya vuttaṃ. Tapparabhāvo ca vineyyajjhāsayānulomato daṭṭhabbo, tathā attatthādippakāsanapadhānatāpi. Itarehīti vinayābhidhammehi.

Rattiādīsūti rattirājavinayesu visayabhūtesu. Nanu ca ‘‘abhirattī’’ti avuttattā rattiggahaṇaṃ na kattabbaṃ, ‘‘abhiññātā abhilakkhitā’’ti ca ñāṇalakkhaṇakiriyāvisesako abhi-saddoti? Na, ‘‘abhiññātā abhilakkhitā’’ti abhi-saddavisiṭṭhānaṃ ñātalakkhitasaddānaṃ rattisaddena samānādhikaraṇatāya rattivisayattā. Ettha ca vācakasaddasannidhāne nipātānaṃ tadatthajotakamattattā lakkhitasaddatthajotako abhi-saddo lakkhaṇe vattatīti vutto. Abhilakkhitasaddapariyāyo ca abhiññātasaddoti daṭṭhabbo, abhivinayasaddassa pana abhipurisassa viya samāsasiddhi daṭṭhabbā. Anekatthā hi nipātā, anekatthabhedo ca saddānaṃ payogavisayoti.

Kiñcāpi desanādayo desetabbādinirapekkhā na santi, āṇādayo pana visesato desakādiadhīnāti taṃtaṃvisesayogavasena tesaṃ bhedo vutto. Yathā hi āṇāvidhānaṃ visesato āṇārahādhīnaṃ tattha kosallayogato, evaṃ vohāraparamatthavidhānāni ca vidhāyakādhīnānīti āṇādividhino desakāyattatā vuttā. Aparādhajjhāsayānurūpaṃ viya dhammānurūpampi sāsanaṃ visesato tathāvinetabbapuggalāpekkhanti vuttaṃ ‘‘sāsitabba…pe… tabbabhāvenā’’ti. Saṃvarāsaṃvaranāmarūpānaṃ viya viniveṭhetabbāya diṭṭhiyāpi kathanaṃ sati vācāvatthusmiṃ, nāsatīti visesato tadadhīnanti āha ‘‘kathetabbassa…pe… kathā’’ti. Upārambhādīti upārambhanissaraṇadhammakosarakkhaṇāni. Pariyāpuṇanādīti pariyāpuṇanasuppaṭipattiduppaṭipattiyo.


以下是巴利文的完整直译：
1. "非表述义词"这是指"利益同义词"所排除的部分说明。因为这个"义"字不是表述义词,同样也不是境界、目的等的表述。如前所说的就是利益的同义词。在"不为自利、他利及获得赞叹"这句话的解释中,虽然"自利或他利"等是不依经典而说的,因为没有被指定为经典的意义,但是在这些意义分类中的任何一种都不能超越经典所要阐明的范围,所以说"它们指示经典"。在这种分类中,"义"字也可以是表述义词。因为前五种意义分类是利益的同义词,其后六种是表述义的分类,最后的则具有两种性质。
2. 其中,因难以理解而需要阐明的是"深奥的",不明显的是"隐密的",如根与水被尘土所覆盖一样被文字组合等遮蔽的是"遮蔽的",需要抉择后才能了知的是"隐含的",按照字面就可以理解的是"显了的"。无过失、离垢、清净是依不同方面而说的,或是依善、异熟、唯作法而说的。胜义是涅槃,或是不颠倒的自性。以殊胜的方式显示是因为以那种方式显示的缘故。
3. 如"这是世尊的经典所含、经典所摄"、"自部有五百经"等这样的用例中的"经"字是假说的,所以说"正是因为指示这些义理才称为经"。"经典教说能导向获得必定的利益"这句话也是就经典教说在引导所化众生获得利益方面的殊胜性而说的。这种殊胜性应从随顺所化众生的意乐来理解,同样地,以阐明自利等为主也是如此。"其他的"是指毗奈耶和阿毗达磨。
4. "夜等"是指以夜和王、毗奈耶等为境界的。难道不是因为没有说"胜夜"所以不应取"夜"字,而且"胜知、胜相"中的"胜"字是知与相这些动作的特殊形式吗？不是这样,因为"胜知、胜相"中带有"胜"字的"知"与"相"这两个词与"夜"字处于同等地位,所以是以夜为境界。在这里,当表诠词在场时,语助词只起显示该义的作用,所以说表示"相"义的"胜"字表示特征。"胜相"一词应理解为是"胜知"的同义词,而"胜律"一词的复合词形成应如"胜人"一样来理解。因为语助词有多种意义,而且词的使用范围也有多种差别。
5. 虽然教说等不离开所教说等,但是教令等特别依赖于教说者等,所以依各自特殊关系而说它们的差别。就像教令规定特别依赖于有资格接受教令者,因为需要在那方面有熟练,同样地,世俗和胜义的规定也依赖于制定者,所以说教令等的规定依赖于教说者。教诫像随顺过失与意乐一样,也特别期待如法地教导那些应当被教导的人,所以说"依所教诫...等的状态"。如同说明防护与不防护、名与色一样,说明应当解释的见解也是在有语言事相时才有,没有时就没有,所以特别依赖于那个,因此说"依所说...等而有言说"。"诘责等"是指诘责、出离、护持法藏。"受持等"是指受持、善行、恶行。


Tantisamudāyo avayavatantiyā ādhāro yathā ‘‘rukkhe sākhā’’ti. Na codetabbametaṃ samukhena, visayavisayimukhena vā vinayādīnaṃyeva gambhīrabhāvassa vuttattāti adhippāyo. Dhammo hi vinayādayo, tesañca visayo attho, dhammatthavisayā ca desanāpaṭivedhāti. ‘‘Paṭivedhassā’’tiādinā dhammatthānaṃ duppaṭividdhattā desanāya uppādetuṃ asakkuṇeyyattā paṭivedhassa uppādetuñca paṭivijjhituñca asakkuṇeyyattā dukkhogāhataṃ dasseti.

Dhammānurūpaṃ yathādhammanti ca attho yujjati. Desanāpi hi paṭivedho viya aviparītaṃ savisayavibhāvanato dhammānurūpaṃ pavattati yato ‘‘aviparītābhilāpo’’ti vuccati. Dhammaniruttiṃ dassetīti etena desanāsaddasabhāvāti dīpeti. Tathā hi niruttipaṭisambhidāya parittārammaṇādibhāvo pāḷiyaṃ vutto, aṭṭhakathāyañca ‘‘taṃtaṃsabhāvaniruttisaddaṃ ārammaṇaṃ katvā’’tiādinā saddārammaṇatā. Imassa atthassa ayaṃ saddo vācakoti vacanavacanīyaṃ vavatthapetvā taṃtaṃvacanīyavibhāvanavasena pavattito hi saddo desanāti. Nanu ca ‘‘dhammo tantī’’ti imasmiṃ pakkhe dhammassapi saddasabhāvattā dhammadesanānaṃ viseso na siyāti? Na, tesaṃ tesaṃ atthānaṃ bodhakabhāvena ñāto uggahitādivasena ca pubbe pavattito saddappabandho dhammo, pacchā paresaṃ avabodhanatthaṃ pavattito tadatthappakāsanako saddo desanāti. Atha vā yathāvuttasaddasamuṭṭhāpako cittuppādo desanā musāvādādayo viya. Vacanassa pavattananti ca yathāvuttacittuppādamāha. So hi vacanaṃ pavatteti, taṃ vā etena pavattīyatīti pavattanaṃ. Desīyati attho etenāti desanā. Pakārehi ñāpīyati etena, pakārato ñāpetīti vā paññattīti vuccatīti. Tenevāha ‘‘adhippāyo’’tiādi. Abhisameti, abhisamīyati vā etenāti abhisamayoti evampi abhisamayattho sambhavati. Abhisametabbato pana abhisamayoti dutiyavikappe paṭivedhoyevāti.

Vuttanayena veditabbāti avijjāsaṅkhārādīnaṃ dhammatthānaṃ duppaṭivijjhatāya dukkhogāhatā, tesaṃ paññāpanassa dukkarabhāvato taṃdesanāya paṭivedhanasaṅkhātassa paṭivedhassa uppādanavisayikaraṇānaṃ asakkuṇeyyatāya dukkhogāhatā veditabbā.

Kāraṇe phalavohārena te dhammā dukkhāya saṃvattantīti vuttanti āha ‘‘upārambha…pe… hetubhāvenā’’ti. Aññaṃ atthanti upārambhaṃ nissaraṇañca. Niṭṭhāpetvāti kathanavasena pariyosāpetvā. Tassa ‘‘āraddha’’nti etena sambandho. Uddānasaṅgahādibhedo saṅgītoti pāṭho yutto, ‘‘saṅgītiyā’’ti pana likhanti. Purimaṃ vā saṅgītiyāti bhāvena bhāvalakkhaṇe bhummaṃ, pacchimaṃ adhikaraṇe. Piṭakādīti piṭakanikāyaṅgadhammakkhandhāni.

Tattha aṅgesu suttaṅgameva na sambhavati ‘‘sagāthakaṃ suttaṃ geyyaṃ, niggāthakaṃ suttaṃ veyyākaraṇa’’nti (dī. ni. aṭṭha. 1.paṭhamamahāsaṅgītikathā; pārā. aṭṭha. 

以下是巴利文的完整直译：
1. 文本总集是作为枝节文本的依据，如"树上的枝条"。这不应被直接质疑，因为从境界与所境的角度来看，毗奈耶等本身就具有深奥性。法即是毗奈耶等，它们的境界是义，而法义的境界是教说和通达。通过"通达"等词，表明法义难以完全通达，因此教说无法生起，通达也无法生起和穿透，显示了其深入的困难。
2. "随顺于法"的意义是合理的。教说像通达一样，因为不颠倒且有境界地阐明，所以随顺于法而进行，因此被称为"不颠倒的表达"。"显示法语"是指表明教说的词性。在语言分别智中，经典中曾说过有限境界等，注释中也提到"以某种性质的语言词作为所缘"等，显示了语言的所缘性。这个词是该义的表达者，通过确定言说与可言说的关系，依各种可言说的阐明而运行，所以是教说。
3. 难道不是在"法是文本"这一观点下，法本身也有词性，所以法的教说就没有区别吗？不是这样。对于各种义理，因为是认知者和被领会等的缘故，文字系列最初是作为法，后来为了让他人理解而运行，成为显示该义的词。或者，如前所说，引发词语的心生起是教说，就像妄语等。"言语的运行"就是指前面所说的心生起。它使言语运行，或被它运行，所以是运行。"教说"是通过它义理被阐明。通过各种方式被了知，或从各种方面阐明，所以称为"安立"。因此说"意图"等。
4. 它通达，或被它通达，所以是通达。在第二种变体中，通达就是通达。应当按照前面所说的方法了解，即因为无明、行等法义难以通达，其深入困难在于难以阐明，难以生起通达和阐明该教说的通达。
5. 以果报语言说这些法导致痛苦，所以说"诘责等为因"。"另一种义"是诘责和出离。"结束"是通过言说的方式使之终结。与"开始"有关。"集成"等分类是集诵。有些抄本写作"集诵"，有些写作"在集诵中"。前一种是表示状态的地格，后一种是位格。"藏等"是指藏、部类、支分、法蕴。
在支分中，只有经支是可能的，如"有偈颂的经是歌颂，无偈颂的经是记别"。

1.paṭhamamahāsaṅgītikathā; dha. sa. aṭṭha. nidānakathā) vuttattā, maṅgalasuttādīnañca suttaṅgasaṅgaho na siyā gāthābhāvato dhammapadādīnaṃ viya, geyyaṅgasaṅgaho vā siyā sagāthakattā sagāthāvaggassa viya, tathā ubhatovibhaṅgādīsu sagāthakapadesānanti? Vuccate –

Suttanti sāmaññavidhi, visesavidhayo pare;

Sanimittā niruḷhattā, sahatāññena nāññato. (netti. aṭṭha. saṅgahavāravaṇṇanā);

Sabbassapi hi buddhavacanassa suttanti ayaṃ sāmaññavidhi. Tenevāha āyasmā mahākaccāyano nettiyaṃ ‘‘navavidhasuttantapariyeṭṭhī’’ti (netti. saṅgahavāra). ‘‘Ettakaṃ tassa bhagavato suttāgataṃ suttapariyāpannaṃ (pāci. 1242) sakavāde pañca suttasatānī’’ti (dha. sa. aṭṭha. nidānakathā; kathā. aṭṭha. nidānakathā) evamādi ca etassa atthassa sādhakaṃ, tadekadesesu pana geyyādayo visesavidhayo tena tena nimittena patiṭṭhitattā. Tathā hi geyyassa sagāthakattaṃ tabbhāvanimittaṃ. Lokepi hi sasilokaṃ sagāthakaṃ vā cuṇṇiyaganthaṃ ‘‘geyya’’nti vadanti. Gāthāvirahe pana sati pucchaṃ katvā vissajjanabhāvo veyyākaraṇassa. Pucchāvissajjanañhi byākaraṇanti vuccati. Byākaraṇameva veyyākaraṇanti.

Evaṃ sante sagāthakānampi pañhavissajjanavasena pavattānaṃ veyyākaraṇabhāvo āpajjatīti? Nāpajjati veyyākaraṇādisaññānaṃ anokāsabhāvato ‘‘gāthāvirahe pana satī’’ti visesitattā ca. Tathā hi dhammapadādīsu kevalaṃ gāthābandhesu sagāthakattepi somanassañāṇamayikagāthāpaṭisaṃyuttesu ‘‘vuttañheta’’ntiādivacanasambandhesu abbhutadhammapaṭisaṃyuttesu ca suttavisesesu yathākkamaṃ gāthāudānaitivuttakaabbhutadhammasaññā patiṭṭhitā, tathā satipi gāthābandhabhāve bhagavato atītāsu jātīsu cariyānubhāvappakāsakesu jātakasaññā. Satipi pañhavissajjanabhāve sagāthakatte ca kesuci suttantesu vedassa labhāpanato vedallasaññā patiṭṭhitāti evaṃ tena tena sagāthakattādinā nimittena tesu tesu suttavisesesu geyyādisaññā patiṭṭhitāti visesavidhayo suttaṅgato pare geyyaṅgādayo. Yaṃ panettha geyyaṅgādinimittarahitaṃ, taṃ suttaṅgaṃ visesasaññāparihārena sāmaññasaññāya pavattanatoti.

Nanu ca sagāthakaṃ suttaṃ geyyaṃ, niggāthakaṃ suttaṃ veyyākaraṇanti suttaṅgaṃ na sambhavatīti codanā tadavatthāti? Na, sodhitattā. Sodhitañhi pubbe gāthāvirahe sati pucchāvissajjanabhāvo veyyākaraṇabhāvassa nimittanti. Yañca vuttaṃ ‘‘gāthābhāvato maṅgalasuttādīnaṃ suttaṅgasaṅgaho na siyā’’ti, taṃ na, niruḷhattā. Niruḷho hi maṅgalasuttādīsu suttabhāvo. Na hi tāni dhammapadabuddhavaṃsādayo viya gāthābhāvena paññātāni, kintu suttabhāveneva. Teneva hi aṭṭhakathāyaṃ suttanāmakanti nāmaggahaṇaṃ kataṃ. Yaṃ pana vuttaṃ ‘‘sagāthakattā geyyaṅgasaṅgaho vā siyā’’ti, tadapi natthi. Yasmā sahatāññena. Saha gāthāhīti sagāthakaṃ, sahabhāvo ca nāma attato aññena hoti, na ca maṅgalasuttādīsu gāthāvinimutto koci suttappadeso atthi, yo ‘‘saha gāthāhī’’ti vucceyya, na ca samudāyo nāma koci atthi. Yadapi vuttaṃ ‘‘ubhatovibhaṅgādīsu sagāthakappadesānaṃ geyyaṅgasaṅgaho siyā’’ti, tadapi na, aññato. Aññā eva hi tā gāthā jātakādipariyāpannattā. Ato na tāhi ubhatovibhaṅgādīnaṃ geyyaṅgabhāvoti evaṃ suttādīnaṃ aṅgānaṃ aññamaññasaṅkarābhāvo veditabbo.


以下是巴利文的完整直译：
1. 因为说过"有偈颂的经是歌颂，无偈颂的经是记别"，所以吉祥经等因为没有偈颂就不能归入经支，就像法句经等一样；或者因为有偈颂，应该归入歌颂支，就像有偈颂品一样；同样在两分别等中也有带偈颂的部分。对此回答说：
经是一般规定，其余是特殊规定；
因有因缘而确立，与他共存非他故。
2. 对一切佛语来说，"经"是一般规定。因此大迦旃延尊者在《导论》中说"九种经的寻求"。"这是世尊的经典所含、经典所摄"，"自部有五百经"等，都能证明这个意义。而歌颂等是特殊规定，因为依各种因缘而确立。比如歌颂以有偈颂为其性质的因缘。在世间也把带有偈颂或散文的文章称为"歌颂"。当没有偈颂时，以问答方式进行的是记别。因为问答被称为解说，解说就是记别。
3. 如果这样，那么有偈颂的问答也会成为记别吗？不会，因为记别等名称没有机会出现，而且特别说明"当没有偈颂时"。因此在法句经等纯粹偈颂的著作中，虽然有偈颂，但在与喜悦智慧偈相应的，与"如是说"等语言相连的，以及与未曾有法相应的经的不同类别中，分别确立了偈颂、自说、如是语、未曾有法的名称。同样地，虽然是偈颂形式，但在显示世尊过去生中行为威力的经中确立了本生的名称。虽然有问答的性质和偈颂，但在某些经中因为使人获得智慧而确立方广的名称。这样依各种有偈颂等因缘，在各种不同的经中确立歌颂等名称，所以歌颂等支是除经支之外的特殊规定。其中凡是没有歌颂等因缘的，那就是经支，因为避开特殊名称而以一般名称运行。
4. 难道"有偈颂的经是歌颂，无偈颂的经是记别"这个问题仍然存在吗？不，因为已经解决了。前面已经解释清楚，在没有偈颂时，问答的性质是记别的因缘。至于说"因为没有偈颂，吉祥经等就不能归入经支"，这是不对的，因为已经确立。在吉祥经等中经的性质已经确立。它们不像法句经、佛种姓等以偈颂而闻名，而是以经的性质而闻名。所以在注释中才说"名为经"。至于说"因为有偈颂所以应归入歌颂支"，这也不对。因为是与他共存。"有偈颂"是指与偈颂共存，共存必定是与异于自身的东西，而在吉祥经等中没有任何能说"与偈颂共存"的经文部分离开偈颂而存在，也没有任何总集。还有说"两分别等中有偈颂部分应归入歌颂支"，这也不对，因为是从他处来。因为那些偈颂属于本生等，所以两分别等不因此而成为歌颂支。这样就应当了解经等诸支之间没有混杂。


Jinasāsanaṃ abhidhammo. Paṭividdhaṭṭhānaṃ paṭivedhabhūmi paṭivedhāvatthā, paṭivedhahetu vā. ‘‘So evaṃ pajānāmi sammādiṭṭhipaccayāpi vedayita’’nti (saṃ. ni. 5.11-12) vuttaṃ. Pāḷiyaṃ pana ‘‘so evaṃ pajānāmi micchādiṭṭhipaccayāpi vedayitaṃ. Sammādiṭṭhipaccayāpi vedayita’’nti āgataṃ (saṃ. ni. 5.11-12). Paccayādīhīti paccayasabhāvavūpasamatadupāyādīhi. Paravādicodanaṃ patvāti aṭṭhakathāyaṃ āgataṃ paravādicodanaṃ patvā. Adhiga…pe… rūpenāti adhigantabbo ca so desetabbo cāti adhigantabbadesetabbo, so eva dhammo, tadanurūpena. Ettha ca yathādhammasāsanattā yathādhigatadhammadesanābhāvato abhidhammassa abhisambodhi adhigamanidānaṃ. Desakālādiyeva desanānidānaṃ. Yaṃ pana aṭṭhakathāyaṃ ‘‘desanānidānaṃ yāva dhammacakkappavattanā’’ti vuttaṃ, taṃ abhidhammadesanāvisesena dhammacakkappavattananti katvā vuttaṃ. Dhammacakkappavattanasutte vā desitehi ariyasaccehi sakalābhidhammapadatthasaṅgahato, paramatthato abhidhammabhūtānaṃ vā sammādiṭṭhiādīnaṃ tattha desitattā vuttaṃ. Tattakānaṃyeva desanāruḷhatāya aḍḍhachakkesu jātakasatesu paripācanaṃ vuttanti daṭṭhabbaṃ. Na hi ettakāsu eva jātīsu puññādisambhārasambharaṇaṃ , kiṃ pana kāraṇaṃ ettakā eva jātiyo desitāti? Tadaññesaṃ aṭṭhuppattiyā abhāvato.

Sumedhakathāvaṇṇanā

Uppanne buddhe tato attānaṃ seyyato vā sadisato vā dahanto jhānābhiññāhi parihāyati, na tathā sumedhapaṇḍito aṭṭhāsīti tassa jhānābhiññāhi aparihāni daṭṭhabbā. Tenevāha ‘‘tāpasehi asamo’’ti. Yathā nibbānaṃ, aññaṃ vā niccābhimataṃ aviparītavuttitāya sabbakālaṃ tathābhāvena ‘‘sassata’’nti vuccati, evaṃ buddhānaṃ vacananti tassa sassatatā vuttā. Tenevāha ‘‘aviparītamevā’’ti. Upapāramīādivibhāgena anekappakāratā. Samādānādhiṭṭhānanti samādānassa adhiṭṭhānaṃ pavattanaṃ karaṇanti attho. Ñāṇatejenāti pāramīpavicayañāṇappabhāvena. Mahānubhāvañhi taṃ ñāṇaṃ bodhisambhāresu anāvaraṇaṃ anācariyakaṃ mahābodhisamuppattiyā anurūpapubbanimittabhūtaṃ. Tathā hi taṃ manussapurisabhāvādiādhārameva jātaṃ. Kāyādīsu asubhasaññādibhāvena suddhagocarā. ‘‘Aññathā’’ti padassa pakaraṇaparicchinnaṃ atthaṃ dassento ‘‘līnatā’’ti āha. Līnatāti ca saṅkoco vīriyahāni vīriyārambhassa adhippetattā. Tenāha ‘‘esā me vīriyapāramī’’ti.

Nidānakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

1. Cittuppādakaṇḍaṃ

Tikamātikāpadavaṇṇanā



以下是巴利文的完整直译：
1. 胜者的教法是阿毗达磨。"通达处"是通达的境界、通达的阶段，或是通达的因。如说"我如是了知：由正见为缘也有感受"。但在经典中说"我如是了知：由邪见为缘也有感受，由正见为缘也有感受"。"缘等"是指缘的自性、寂灭及其方便等。"遇到他论者的质难"是指遇到注释中所说的他论者的质难。"以所证...等的方式"是指所应证得且应宣说的，即是法，以及与此相应的方式。
2. 在这里，因为如法教导，因为是依所证法而说法，所以阿毗达磨的证悟是证得的缘起。说法的缘起仅是说法者、时间等。注释中说"说法的缘起直到法轮转"，这是就阿毗达磨特殊的说法是法轮转而说的。或者因为在法轮转经中所说的圣谛包含了整个阿毗达磨的义理，或者因为在那里说了作为胜义的阿毗达磨的正见等，所以这样说。应当理解说到五百五十本生是因为只有这么多被列入教说。因为不是只在这些生中积集功德等资粮，为什么只说这么多本生呢？因为其他的没有因缘生起。
3. 须弥陀故事注释
当佛陀出世时，若有人认为自己比佛陀殊胜或与佛陀平等，就会失去禅定与神通，但须弥陀贤者不是这样，应当了解他没有失去禅定与神通。因此说"与苦行者无比"。就像涅槃或其他常恒所欲的，因为运行不颠倒，所以以一切时保持那种状态而称为"常"，同样地佛陀的言语也说是常。因此说"正是不颠倒"。通过上等波罗蜜等的差别而有多种。"受持的决定"是指受持的决定、运行、作为的意思。"以智慧的威力"是指以审察波罗蜜智的威力。那智慧确实大有威力，对菩提资粮无障碍，不需要老师，是与大菩提生起相应的前兆。因此它只依人身等而生。对身等以不净想等方式而有清净的所缘。通过显示"其他"一词在上下文中的意义而说"退缩"。"退缩"是指懈怠、精进的损减，因为意指精进的发起。因此说"这是我的精进波罗蜜"。
因缘故事注释结束。
1. 心生起品
三法列举词注释。

1.Tenāti vedanāsaddena. Sabbapadehīti tīhi padehi laddhanāmo hoti avayavadhammenāpi samudāyassa apadisitabbato yathā ‘‘samaṃ cuṇṇa’’nti. Codako yathādhippetamatthaṃ appaṭipajjamāno vibhattiantasseva padabhāvaṃ sallakkhetvā ‘‘nanu sukhāyā’’tiādinā codeti. Itaro ‘‘adhippetappakāratthagamakassā’’tiādinā attano adhippāyaṃ vivarati. Tena ‘‘vākyaṃ idha padanti vutta’’nti dasseti. Hetupadasahetukapadādīhīti ādi-saddena nahetupadaahetukapadahetusampayuttapadāni hetuvippayuttapadampi vā saṅgaṇhāti.

Ubhayekapadavasenāti ubhayapadavasena hetudukasambandho, ekapadavasena sahetukadukasambandho. Tathāti ubhayekapadavasena. Ettha ca sahetukahetusampayuttadukātiādinā yathā hetugocchake paṭhamadukasambandhā dutiyatatiyadukā, paṭhamadukadutiyadukasambandhā catutthachaṭṭhadukā, paṭhamadukatatiyadukasambandho pañcamo duko, evaṃ āsavagocchakādīsupīti nayaṃ dasseti. Sakkā hi imināva nayena tesupi dukantarasambandho viññātuṃ, kevalaṃ pana āsavagocchakādīsu dutiyadukatatiyadukasambandho osānaduko, kilesagocchake ca dutiyacatutthadukasambandhoti. Dhammānaṃ sāvasesaniravasesabhāvena tikadukānaṃ sappadesanippadesatā vuttāti yehi tikadukā sāvasesāti padissanti apadissanti, te asaṅgahitadhammāpadeso. Evaṃ sati ‘‘asaṅgahito’’ti visesanaṃ kimatthiyanti? Etassevatthassa pākaṭakaraṇatthaṃ daṭṭhabbaṃ. Atha vā padissati etena samudāyoti padeso, avayavo. ‘‘Sāmaññajotanā visese avatiṭṭhatī’’ti yathādhippetaṃ visesaṃ dassento ‘‘asaṅgahito’’ti āha.

Anavajjattho avajjavirahattho. Nāmaṃ saññā, kiriyā karaṇaṃ, payojanaṃ ratharathaṅgavibhāvanena tesaṃ pakārato yojanaṃ. Kusena ñāṇena lātabbāti kusalāti ayamattho ñāṇasampayuttānaṃ tāva hotu, ñāṇavippayuttānaṃ kathanti āha ‘‘ñāṇavippayuttānampī’’tiādi. Ñāṇavippayuttāpi hi ñāṇeneva pavattiyanti hitasukhahetubhūtāya pavattiyā paññavantānaṃ paṭipattibhāvato. Na hi antarena yonisomanasikāraṃ kusaluppatti atthīti. ‘‘Yadi kusalassa ubhayabhāgagataṃ saṃkilesalavanaṃ pākaṭaṃ siyā, kusā viya lunantīti kusalāti ayamattho yutto siyā’’ti koci vadeyyāti āsaṅkāya āha ‘‘sammappadhānadvayaṃ viyā’’ti.

Na cātiādinā ‘‘sabhāvaṃ dhārentī’’ti ettha paramatthato kattukammassa ca bhedo natthi, kappanāsiddho eva pana bhedoti dasseti. Tattha nāmavasena viññātāviññāteti yesaṃ ‘‘dhammā’’ti iminā pariyāyena aviññātā sabhāvā, ‘‘sabhāvaṃ dhārentī’’ti iminā ca pariyāyena viññātā, tesaṃ vasena evaṃ vuttaṃ. Ettha ca paṭhamo attho saṅkhatāsaṅkhatadhammavasena vutto, dutiyo saṅkhatavasena, tatiyo saṅkhatāsaṅkhatapaññattidhammavasenāti daṭṭhabbaṃ.


以下是巴利文的完整直译：
1. "因此"是通过感受的词语。"所有词语"是通过三个词语获得名称，即使是部分法也可以指示总体，就像"均匀的粉末"。质疑者未能按照所意图的义理进行时，观察词的本质，如"岂非愉悦"等而质疑。另一方质疑者通过"意图的方式传达"等阐明自己的意图。因此显示"在此语句中词被说"。"因词、有因词"等中的"等"字还包括无因词、无因词与因相应的词，或与因无关的词。
2. "双方一词的方式"是指双方词的方式中因词对的关联，一词的方式中有因对的关联。"如此"是双方一词的方式。在此通过"有因、因相应的对"等，如在因簇中，第一对与第二、第三对相关，第一对与第二对相关的是第四、第六对，第一对与第三对相关的是第五对，在漏簇等中也是如此显示方法。通过这种方法可以了解这些对之间的关联，但在漏簇等中，第二、第三对的关联是最终对，在烦恼簇中是第二、第四对的关联。说法的有余无余性，三对和二对的部分与全部已经说明，凡是三对有余的，那些未被包含的法的部分就被排除了。既然如此，"未被包含"这个限定词是什么意思？应当理解为为了使其显著。或者，通过它被指示的总体是部分，即成分。为了显示按照意图的特殊性，所以说"未被包含"。
3. "无过失义"是无过失的义理。名称是概念，行为是作用，目的是通过车与车轮的阐明，以其方式而联系。"以善巧的智慧可获得"，"善"的意思是首先与智慧相应，对于与智慧无关的，他说"与智慧无关的"等。即使与智慧无关的也通过智慧运行，因为对有智慧者来说，它是有利乐的因，得以运行。没有正确作意，善的生起是不存在的。有人可能会说："如果善的两部分的污染领域显著，那么'善'如同割草一样切断"，对此担心，他说"如同正确精进二种"。
4. "不"等显示，在"持有本性"处，从胜义谛来看，作者与作业并无差别，只是假立的差别。在此，以名称的方式，有可知与不可知：凡是通过"法"等方式不可知的本性，通过"持有本性"等方式是可知的，就是这个意思。在此，第一义是依有为无为法，第二义依有为法，第三义依有为无为法的假立法。


Kusalapaṭisedhanaṃ kusalābhāvo eva. Abhāvo hi sattāpaṭisedhoti. Dhammoti sabhāvadhammo. Akusalavacanena na koci attho sabhāvadhammassa abodhakattāti adhippāyo. Atha siyā akusalavacanena koci attho asabhāvadhammabodhakattepi ‘‘paññattidhammā’’tiādīsu viya, evaṃ sati ‘‘anabyākatā’’ti ca vattabbaṃ siyā, tato cāyaṃ catukko āpajjati, na tiko. Tasmāti yasmā dukacatukkabhāvo anabyākatavohāro ca natthi, so ca vuttanayena abhāvamattavacane āpajjati, tasmā. Sabhāvadhāraṇādīti ādi-saddena ‘‘dhārīyanti paccayehī’’ti ayamattho saṅgahito. Ñeyyapariyāyena pana dhamma-saddenāyaṃ dosoti nanu añeyyapariyāyepi dhamma-sadde na koci dosoti? Na, vuttadosānativattanato.

Pārisesenāti ettha nanu ayamakāro na-atthattayasseva jotako, atha kho ‘‘ahetukā dhammā, abhikkhuko āvāso’’ti taṃyoganivattiyā, ‘‘appaccayā dhammā’’ti taṃsambandhibhāvanivattiyā. Paccayuppannañhi paccayasambandhīti appaccayuppannattā asambandhitā ettha jotīyati. ‘‘Anidassanā dhammā’’ti taṃsabhāvanivattiyā. Nidassanañhi daṭṭhabbatā. Atha cakkhuviññāṇaṃ nidassanaṃ, taggayhabhāvanivattiyā, tathā ‘‘anāsavā dhammā’’ti. ‘‘Appaṭighā dhammā anārammaṇā dhammā’’ti taṃkiccanivattiyā. ‘‘Arūpino dhammā acetasikā dhammā’’ti tabbhāvanivattiyā. Tadaññatā hi ettha pakāsīyati. ‘‘Amanusso’’ti tabbhāvamattanivattiyā. Manussattamattaṃ natthi aññaṃ samānanti sadisatā hettha sūciyati. ‘‘Asamaṇo samaṇapaṭiñño aputto’’ti taṃsambhāvanaguṇanivattiyā. Garahā hi ettha ñāyati. ‘‘Kacci nu bhoto anāmayā, anudarā kaññā’’ti tadappabhāvanivattiyā. ‘‘Anuppannā dhammā’’ti taṃsadisabhāvanivattiyā. Atītānañhi uppannapubbattā upādidhammānañca paccayekadesanipphattiyā āraddhuppādabhāvato kālavinimuttassa ca vijjamānattā uppannānukūlatā, pageva paccuppannānanti tabbidhurabhāvo ettha viññāyati. ‘‘Asekkhā dhammā’’ti tadapariyosānanivattiyā. Taṃniṭṭhānañhettha pakāsīyatīti evamanekesaṃ atthānaṃ jotako, tattha kiṃ vuccate atthadvayameva vatvā pārisesenāti? Itaresaṃ ettha suvidūrabhāvato. Na hi kusalavippayuttādīnaṃ dhammānaṃ akusalabhāvo yujjati.

Akusalasaddassa uccāraṇānantaraṃ vineyyānaṃ kusalapaṭipakkhabhūte atthe paṭipattibhāvato tattha niruḷhatā daṭṭhabbā. ‘‘Viruddhasabhāvattā’’ti vuttaṃ kiccavirodhādīnampi tadantogadhattā, viruddhasabhāvattepi vināsakavināsitabbabhāvo kusalākusalesu niyatoti dassetuṃ ‘‘tappaheyyabhāvato’’ti āha. Itarathā kusalānampi akusalehi pahātabbabhāve accantaṃ samucchinnakusalamūlattā apāyapūrakā eva sattā siyuṃ. Yaṃ pana ‘‘dhammāpi vo, bhikkhave, pahātabbā’’ti (ma. ni. 1.240) vuttaṃ, taṃ ‘‘rūpaṃ, bhikkhave, na tumhākaṃ, taṃ pajahathā’’tiādīsu (saṃ. ni. 

以下是巴利文的完整直译：
1. 善的否定就是非善的存在。因为非存在就是存在的否定。"法"是自性法。意思是说，用"不善"这个词不能表达任何自性法的意义。如果说用"不善"这个词虽然不能表达自性法但能表达某些意义，就像在"假立法"等中那样，那么也应该说"无记"，这样就成为四分法而不是三分法。因此，因为没有二分和四分的分类以及"无记"的说法，而且按照所说的方式，若只说非存在就会产生这种结果。"持有自性等"中的"等"字包含了"被诸缘所持"这个意义。
2. 从所知的意义来说，法这个词会有这个过失，难道在非所知的意义中，法这个词就没有任何过失吗？不是的，因为不能超越所说的过失。
3. "由排除"，在此难道这个"a"字不只表示三种否定意义，而是像"无因法、无比丘的住处"那样表示与之相应的否定，"无缘法"表示与之相关性的否定。因为所缘起是与缘相关的，所以这里表示因为非缘起而无关联。"无见法"表示该性质的否定。因为"见"是可见性。如果眼识是可见的，则表示可取性的否定，"无漏法"也是如此。"无对法、无所缘法"表示该作用的否定。"无色法、无心所法"表示该存在的否定。因为这里显示与之的差异性。"非人"表示仅该存在的否定。这里暗示相似性，即除了人性之外其他是相同的。"非沙门而自称沙门、无子"表示该期待功德的否定。因为这里表示呵责。"希望你无病、无腹的少女"表示该少分存在的否定。"未生法"表示该相似存在的否定。因为过去法曾经生起，有余法因部分因缘完成而开始生起，超越时间的也是存在的，所以与已生相随顺，更不用说现在的了，所以这里理解为与之相反。"无学法"表示该未完结的否定。因为这里显示其完结。这样表示多种意义，那么为什么只说两种意义后就说"由排除"呢？因为其他的意义在此很遥远。因为与善不相应等的法不适合成为不善。
4. 在"不善"这个词被发出之后，因为对所教化者在善的对立义上有实践，所以应当理解其确立性。说"因为自性相违"是因为作用相违等也包含在其中，为了显示即使自性相违，破坏者与被破坏的关系在善与不善中是确定的，所以说"因为是所断"。否则，如果善也要被不善所断，因为完全切断善根，众生就只能填满恶趣了。至于说"诸比丘，诸法也应当舍断"，这就像"诸比丘，色不是你们的，应当舍断它"等。

3.33) viya tadārammaṇasaṃkilesappahānavasena pariyāyena vuttaṃ. Yathāha ‘‘na hi kusalā akusalehi pahātabbā’’ti (dha. sa. mūlaṭī 1).

Phassādivacanehi taṃniddesabhūtehi. Tabbacanīyabhāvenāti tehi ‘‘sukhāya vedanāya sampayuttā dhammā’’tiādivacanehi abhidheyyabhāvena. Yathā anavajjasukhavipākādiatthā kusalādivacanehi, evaṃ avipākatthā abyākatavacanena bodhitā evāti āha ‘‘abyākatavacaneneva cā’’ti. Kāraṇaṃ avatvāti idha vuttabhāvena anuvattamānattāti kāraṇaṃ avatvā. Aññā…pe… nivāretabboti etena kusalākusalasaddā viya kusalākusalasabhāvānaṃ tadubhayaviparītasabhāvānaṃ dhammānaṃ abyākatasaddo bodhakoti dasseti. Na hi avipākavacanaṃ vuttaṃ, akusalavacanañca avuttaṃ. Yato avipākavacanassa adhikatabhāvo akusalassa ca tabbacanīyabhāvena akathitabhāvo siyā, tasmā na akusalānaṃ abyākatatāti ayaṃ akusalānaṃ anabyākatabhāve yojanā.

Taṃ pariharitunti abyākatanivattanamāha. Yadi evaṃ ‘‘sukhavipākānavajjā’’ti vattabbaṃ. Anavajjā hi byabhicāritāya visesitabbāti? Na, sukhavipākavacanassa visesanabhāvena aggahitattā. Sukhavipākavacanena hi kusalabhāve samatto viññāyati, anavajjavacanaṃ panettha kusalānaṃ agarahitabbatāsaṅkhātaṃ kañci visesamāha. Teneva ca tassa visesanabhāvena vuttassa pavattisukhatādidassanabhāvaṃ sayameva vakkhatīti. Manosamācāravisesabhūtā phaladhammā visesena paṭippassaddhāvajjā nāma hontīti samācārattayavasena tasmiṃ sutte anavajjadhammānaṃ vuttattā ca te anavasesato saṅgahetvā dassetuṃ ‘‘virahitāvajjamattā’’ti vuttaṃ. Avajjavināsanabhāvo dassito kaṇhasukkadhammānaṃ vajjhaghātakabhāvassa niyatattā. Savipākatā vipākadhammatā. Sukho vipāko etesanti sukhavipākāti iminā samāsena kusalānaṃ sukhavipākavantatā vuttā. Sā ca nesaṃ na taṃsamaṅgitāya asahavattanatoti taduppādanasamatthatāti viññāyatīti vuttaṃ ‘‘sukhavipākavipaccanasabhāvaṃ dassetī’’ti. Yuttametanti paramatthato bhedābhāvepi yathāvuttavacanavacanīyabhāvasaṅkhāto bhedo tasmiṃ abhidheyyatthabhūte vatthusmiṃ upacārena hotīti yuttamettha lakkhaṇalakkhitabbabhāvena bhedavacanaṃ. Bhavati hi saddatthavisesamattenapi abhinne vatthusmiṃ bhedavacanaṃ yathā ‘‘silāputtakassa sarīra’’nti.


以下是巴利文的完整直译：
1. 就像在"诸比丘，色不是你们的，应当舍断它"等中一样，以断除所缘烦恼的方式而说。如说"善法不应被不善法所断"。
2. "触"等词是作为它的解说。"以所诠表的方式"是指以"与乐受相应的法"等词作为所诠表的意义。就像无过失、乐报等义通过善等词表达，同样地无报义通过无记词表达，所以说"通过无记词"。"不说原因"，因为从此处所说的状态来理解，所以不说原因。"应防止其他...等"，通过这个显示，无记词能表达与善不善自性相反的法的自性，就像善不善词表达善不善自性一样。因为无报的说明没有说，不善的说明也没说。因此，无报说明所处的状态和不善以所表达的方式未被说明，所以不善不是无记，这是对不善非无记的解释。
3. "为了避免它"说的是避免无记。如果这样，应该说"乐报无过"。因为无过因为容易混淆所以应该被限定吗？不是的，因为乐报词没有作为限定而被理解。因为通过乐报词，就完全可以理解是善的状态，而无过词在此说明善法某种不应被呵责的特征。正是因为这个原因，他自己会说那个作为限定而说的是显示运行的安乐等。
4. 作为意业特殊状态的果法特别是已经止息过失的，因为在那部经中依三种行为而说无过法，为了显示完全包含它们，所以说"仅离过失"。显示过失的消除性是因为黑白法的能杀所杀关系是确定的。"有异熟"是异熟法性。"乐异熟"是指这些法有乐异熟，通过这个复合词说明善法具有乐异熟。这个并不是因为与它俱有而不能同时存在，所以理解为能生起它的能力，因此说"显示成熟乐异熟的自性"。"这是合理的"，虽然从胜义来说没有差别，但如前所说的能说所说的差别，在那所诠表的事物上是比喻的，所以这里以相与所相的关系说差别是合理的。即使在相同的事物上，仅仅依词义的差别也可以说差别，就像"石像的身体"。


Vināpi bhāvābhidhāyinā saddena bhāvappadhāno niddeso hotīti vuttaṃ ‘‘anavajjavacanena anavajjattaṃ āhā’’ti. Evañcettha padaviggaho gahetabbo – na avajjaṃ anavajjaṃ, avajjapaṭipakkhatāya agarahitabbasabhāvo. Sukho vipāko assāti sukhavipākaṃ, sukhavipākavipaccanasamatthatā. Anavajjañca taṃ sukhavipākañcāti anavajjasukhavipākaṃ, taṃ lakkhaṇaṃ etesanti anavajjasukhavipākalakkhaṇā. Atha vā pubbe viya anavajjaṃ, vipaccanaṃ vipāko, sukhassa vipāko sukhavipāko, anavajjañca sukhavipāko ca anavajjasukhavipākaṃ ekattavasena. Taṃ lakkhaṇaṃ etesanti anavajjasukhavipākalakkhaṇā. Kiṃ panettha kāraṇaṃ padadvayapariggahe, nanu ekeneva padena iṭṭhappasiddhi. Yadipi ‘‘avajjarahitaṃ anavajja’’nti imasmiṃ pana pakkhe abyākatanivattanatthaṃ sukhavipākaggahaṇaṃ kattabbaṃ siyā, sukhavipākaggahaṇe pana kate anavajjaggahaṇaṃ na kattabbameva. ‘‘Avajjapaṭipakkhā anavajjā’’ti etasmiṃ pana pakkhe sukhavipākaggahaṇañcāti codanaṃ manasi katvā āha ‘‘tattha anavajjavacanenā’’tiādi. Tena pavattisukhasukhavipākatāattasuddhivisuddhavipākatāakusalaabyākatasabhāvanivattirasapaccupaṭṭhānapadaṭṭhānavisesadīpanato evaṃ vipulappayojanattho padadvayapariggahoti dasseti. Sukha-saddassa iṭṭhapariyāyatā viya ‘‘nibbānaparamaṃ sukhaṃ (dha. pa. 203-204), sukhā virāgatā loke (udā. 11), tesaṃ vūpasamo sukho’’tiādīsu (dī. ni. 

以下是巴利文的完整直译：
1. 即使没有表示性质的词，也可以有以性质为主的说明，所以说"以无过失词说明无过失性"。这里应该这样理解词的分析：不是过失就是无过失，因为与过失相反而具有不应被呵责的本性。有乐异熟就是乐异熟，即能成熟乐异熟的能力。无过失且是乐异熟就是无过失乐异熟，这是它们的相，所以称为无过失乐异熟相。或者像前面那样，无过失，成熟是异熟，乐的异熟是乐异熟，无过失和乐异熟依一性而成为无过失乐异熟。这是它们的相，所以称为无过失乐异熟相。
2. 在此为什么要包含两个词呢？难道不是一个词就能达到所期望的成就吗？即使在"离过失是无过失"这种观点中，为了避免无记，可能需要采用乐异熟这个词，但在采用乐异熟这个词之后，就不需要采用无过失这个词了。在"与过失相反是无过失"这种观点中，也需要采用乐异熟这个词，考虑到这个质疑，所以说"在此通过无过失词"等。通过这个显示，采用两个词有如此广泛的作用：显示运行的安乐、乐异熟性、自净、净异熟性、避免不善无记自性、味、现起、足处的差别。
3. "乐"字有可意的意思，就像在"涅槃是最上乐"、"在世间离欲是乐"、"它们的止息是乐"等中。

2.221, 272) saṅkhāradukkhūpasamapariyāyatāpi vijjati, taṃavipākatāya pana idha sukhavipākabhāvo na sakkā vattunti dassento āha ‘‘saṅkhā…pe… natthī’’ti. Idaṃ vuttaṃ hoti – tebhūmakakusalānampi vivaṭṭasannissayabhāvena pavattisabhāvattā kiñcāpi sabbe kusalā saṅkhāradukkhūpasamasukhanipphādakā sambhavanti, yathāvuttasukhassa pana avipākabhāvato na etena padena kusalānaṃ sukhavipākatā sambhavatīti. Vipakkabhāvamāpannesu arūpadhammesu niruḷhattā vipāka-saddassa ‘‘yadi panā’’ti sāsaṅkaṃ vadati.

Yathāsambhavanti saha avajjenāti sāvajjā, garahitabbabhāvayuttā. Tena nesaṃ garahitabbasabhāvaṃ dasseti. Aññepi atthi dukkhabhāvena garahitabbasabhāvā akusalavipākāti sāvajjavacanamattena tesampi akusalatāpattidosaṃ disvā taṃ pariharituṃ dukkhavipākavacanamāha. Avajja-saddo vā rāgādīsu ekantākusalesu niruḷhoti taṃsahavattidhammānaṃ eva sāvajjabhāve kusalābyākatehi akusalānaṃ viseso sāvajjavacaneneva dassito. Abyākatehi pana visiṭṭhaṃ kusalākusalānaṃ sādhāraṇaṃ savipākatālakkhaṇanti tasmiṃ lakkhaṇe visesadassanatthaṃ dukkhavipākalakkhaṇaṃ vuttaṃ. Ito paraṃ ‘‘dukkho vipāko etesanti dukkhavipākā’’tiādinā sukhavipākaanavajjakusalapadānaṃ ṭhāne dukkhavipākasāvajjaakusalapadāni ṭhapetvā yathāvuttanayena attho veditabbo . Yojanā ca sāvajjavacanena akusalānaṃ pavattidukkhataṃ dasseti, dukkhavipākavacanena vipākadukkhataṃ. Purimañhi attano pavattisabhāvavasena lakkhaṇavacanaṃ, pacchimaṃ kālantare vipākuppādanasamatthatāyāti. Tathā purimena akusalānaṃ avisuddhasabhāvataṃ dasseti, pacchimena avisuddhavipākataṃ. Purimena ca akusale kusalasabhāvato nivatteti, pacchimena abyākatasabhāvato savipākattadīpakattā pacchimassa. Purimena vā avajjavantatādassanato kiccaṭṭhena rasena anatthajananarasataṃ dasseti, pacchimena sampattiatthena aniṭṭhavipākarasataṃ. Purimena ca upaṭṭhānākāraṭṭhena paccupaṭṭhānena saṃkilesapaccupaṭṭhānataṃ, pacchimena phalaṭṭhena dukkhavipākapaccupaṭṭhānataṃ. Purimena ca ayonisomanasikāraṃ akusalānaṃ padaṭṭhānaṃ pakāseti. Tato hi te sāvajjā jātāti. Pacchimena akusalānaṃ aññesaṃ padaṭṭhānabhāvaṃ vibhāveti. Te hi dukkhavipākassa kāraṇaṃ hotīti. Ettha ca dukkha-saddo aniṭṭhapariyāyavacananti veditabbaṃ. Aniṭṭhacatukkhandhavipākā hi akusalā, na dukkhavedanāvipākāva. Vipāka-saddassa phalapariyāyabhāve pana nissandavipākena aniṭṭharūpenapi dukkhavipākatā yojetabbā. Vipākadhammatāpaṭisedhavasena abyākatānaṃ avipākalakkhaṇāti lakkhaṇaṃ vuttanti tadatthaṃ dassento ‘‘avipākārahasabhāvā’’ti āha. Evaṃpakārānanti abhiññādike saṅgaṇhāti.


以下是巴利文的完整直译：
1. 在"诸苦的止息"等处也有行苦止息的含义，但因为它不是异熟，所以在这里不能说是乐异熟，为了显示这一点而说"行...等...没有"。这是说：虽然三界善法因为以出离为依止而运行，所以一切善法都能产生行苦止息的快乐，但是因为如前所说的快乐不是异熟，所以通过这个词不能成立善法的乐异熟性。因为"异熟"这个词在已成熟的无色法中确立，所以带着疑虑说"如果"。
2. "如其所应"，与过失一起就是有过失，适合被呵责的状态。通过这个显示它们应被呵责的本性。还有其他以苦的状态而应被呵责的不善异熟，看到仅仅通过有过失的说明也会导致它们成为不善的过失，为了避免这个而说苦异熟。或者过失这个词在贪等纯粹不善中确立，所以仅通过有过失的说明就显示与之俱有的法的有过失性，这是不善区别于善和无记的特征。而善不善共同而区别于无记的特征是有异熟性，为了在那个特征中显示差别而说苦异熟相。从这以后，把"有苦异熟的是苦异熟"等，把苦异熟、有过失、不善诸词放在乐异熟、无过失、善诸词的位置，应当依前面所说的方法理解。
3. 关联是：通过有过失的说明显示不善的运行苦性，通过苦异熟的说明显示异熟苦性。因为前者是依自身运行自性而说的相，后者是依另一时产生异熟的能力。同样地，通过前者显示不善的不清净自性，通过后者显示不清净异熟性。通过前者使不善避开善的自性，通过后者使之避开无记的自性，因为后者显示有异熟性。或者通过前者显示有过失性，所以依作用义的味显示产生无益的味，通过后者依成就义显示不可意异熟的味。通过前者依现起形相的现起显示烦恼的现起性，通过后者依果义显示苦异熟的现起性。通过前者显示不如理作意是不善的足处，因为由此它们成为有过失。通过后者阐明不善是其他的足处，因为它们是苦异熟的原因。在此应当了解"苦"字是不可意的同义语，因为不善有不可意的四蕴异熟，不仅是苦受异熟。但在异熟字为果的同义语时，也应当以等流异熟和不可意色而配合苦异熟性。说无记以否定异熟法性而有无异熟相，为了显示这个意义而说"无异熟应有的自性"。"如此种类"包括神通等。


Chahi padehi tikesu, catūhi dukesu yathākkamaṃ cha cattāro atthā vuttā. Chakkabhāvo na bhavissatīti etena catukkabhāvābhāvo dassitanayattā coditoyevāti daṭṭhabbaṃ. Atthabhedo upapajjatīti kasmā evaṃ vuttaṃ, nanu tīhi dhammasaddehi vuccamāno sabhāvadhāraṇādiatthena abhinno eva so atthoti? Na, jātiādibhedena bhedasabbhāvato. Bhedakā hi jātiādayo. Māsapadatthatāyāti māsa-saddābhidheyyabhāvena. Tabbacanīyabhinnatthānanti tehi kālasaddādīhi vattabbānaṃ visiṭṭhatthānaṃ. Idaṃ vuttaṃ hoti – ‘‘yathā kālasaddādiabhidheyyānaṃ kālādiatthānaṃ bhinnasabhāvānampi māsa-saddābhidheyyabhāvena abhedo, evaṃ jātiādibhedena bhinnānampi tesaṃ tiṇṇaṃ dvinnañca atthānaṃ dhamma-saddābhidheyyabhāvena natthi bhedo’’ti. Vini…pe… mānāti dhamma-saddassa rūpābhedepi bhedakāraṇamāha. Bhinnajātiyatthavacanīyatāya hi tassevatthabhedoti.

Sādhetunti bodhetuṃ. Hotu asambandho, kā no hānīti kadāci vadeyyāti āsaṅkāya āha ‘‘pubbā…pe… nāma hontī’’ti. So cāti sabhāvadhāraṇapaccayadhariyamānatāsaṅkhāto attho na sakkā vattunti yathāvuttassa abhāvassa apekkhāvuttitāya vuttaṃ. Na hi apekkhāvuttino antarena apekkhitabbaṃ labhanti. Satipi sabhāvadhāraṇādiatthasāmaññe kusalajātiādivisiṭṭhasseva tassa idha adhippetattā ekatthatā na anuññātāti vuttaṃ, vacanasilesavasena vā. Atha vātiādinā tiṇṇaṃ dhammasaddānaṃ abhāvattaṃ asampaṭicchanto nānatthatābhāvadosaṃ pariharati.

Ñāpakahetubhāvato upapatti idha kāraṇanti vuttāti āha ‘‘kāraṇaṃ nāma yuttī’’ti. Punaruttītiādinā nanu ‘‘kusalādīnampi ekattaṃ āpajjatī’’ti vuttattā ekattāpattipi vattabbāti ? Saccaṃ vattabbā, sā pana abhāvāpattiyaṃ eva antogadhā nānattābhāvacodanāsāmaññena. Bhedābhedanibandhanattā visesanavisesitabbabhāvassa so accantamabhinnesu niyamena natthīti visesanavisesitabbābhāvena accantābhedaṃ dasseti, na pana accantaṃ abhinnesuyeva visesanavisesitabbābhāvaṃ. Atha vā accantaṃ abhinnesu avivaṭasaddatthavivaraṇatthaṃ pavattā. Kasmā? Visesanavisesitabbābhāvatoti evaṃ yojanā kātabbā. Amittaṃ abhibhavituṃ sakkuṇātīti sakko, indatīti indo, purime dadātīti purindadoti evaṃ kiriyāguṇādipariggahavisesena.

Bhedābhedavantesūti visesasāmaññavantesu. Nīla-saddo hi uppalasaddasamāyogo rattuppalasetuppalādiuppalajātisāmaññato vinivattetvā nīlaguṇayuttameva uppalajātivisesaṃ joteti. Uppala-saddopi nīla-saddasamāyutto bhamaraṅgārakokilādigatanīlaguṇasāmaññato avacchinditvā uppalavatthugatameva nīlaguṇaṃ pakāsetīti visesatthasāmaññatthayuttatā padadvayassa daṭṭhabbā. Iminā nayena itaratrāpi bhedābhedavantatā yojetabbā. Tāya tāya anumatiyāti tena tena saṅketena. Te te vohārāti accantaṃ abhinne atthe pariyāyabhāvena accantaṃ bhinne yathāsakaṃ atthavivaraṇabhāvena bhedābhedavante visesanavisesitabbabhāvena tā tā samaññā paññattiyo siddhāti attho . Samāneti ekasmiṃ. Kusalādibhāvanti kucchitasalanādibhāvaṃ. Abhidhānatthopi hi anavajjasukhavipākādiabhidheyyattho viya sabhāvadhāraṇādisāmaññatthaṃ visesetīti.


以下是巴利文的完整直译：
1. 在三法中用六个词，在二法中用四个词，分别说明六个和四个意义。"不会有六分"，通过这个应当理解已经依所显示的方法质疑了没有四分。"意义的差别生起"为什么这样说，难道不是通过三个法字所说的以持有自性等义是完全相同的意义吗？不是的，因为有种类等差别的存在。因为种类等是能区分的。"月词的意义"是指为月字所诠表的。"所说的不同意义"是指由那些时间字等所说的特殊意义。这是说："就像时间字等所诠表的时间等意义虽然有不同的自性，但因为是月字所诠表而无差别，同样地，虽然由种类等差别而有差异的那三个和两个意义，因为是法字所诠表而没有差别"。"离...等...而"说明法字虽然形式无差别但有差别的原因。因为它以不同种类的义为所说，所以是那个意义的差别。
2. "证成"是使理解。可能有人会说"让它无关联又有什么损失"，考虑到这个疑问而说"前...等...确实"。"那个"是指持有自性、被诸缘所持的意义不能说，因为所说的非存在是依赖所期待而说的。因为依赖所说的离开所依赖的不能获得。虽然持有自性等意义有共同性，但因为这里意指具有善种类等特殊性的那个，所以不允许是一义，或者是依词的连接。通过"或者"等，不接受三个法字的无意义性而避免无差异性的过失。
3. 因为是能知的原因，所以生起在此是原因，因此说"原因就是合理"。通过"重复"等，难道不是因为说"善等也成为一性"，所以一性的成就也应该说吗？确实应该说，但那包含在非存在的成就中，因为无差异的质疑是共同的。因为能限定与所限定的关系是基于差别与无差别，所以在完全无差别中必定没有，通过无能限定与所限定而显示完全无差别，但不是只在完全无差别中才有无能限定与所限定。或者应当这样关联：在完全无差别中为了阐明未说明的词义而运行。为什么？因为无能限定与所限定。
4. 能胜敌人为萨迦（能者），统治为因陀（主宰），给与前者为布林达达（先与者），如此依动作、功德等特殊的包含。
"具有差别与无差别"是指具有特殊与普遍。因为蓝字与莲花字结合，从红莲、白莲等莲花种类的共同性中分离，只显示具有蓝色功德的莲花种类的特殊性。莲花字也与蓝字结合，从蜜蜂、炭火、杜鹃等所具有的蓝色功德的共同性中分开，只显示存在于莲花事物中的蓝色功德，所以应当理解两个词具有特殊义与普遍义。依此方法，在其他处也应当配合具有差别与无差别性。"以那那个承认"是以那个约定。"那些言说"的意思是：在完全无差别的义中以同义的方式，在完全有差别中以各自阐明义的方式，在具有差别无差别中以能限定与所限定的方式，那些名称假立得以成立。"相同"是在一个。"善等性"是可厌的动摇等性。因为能诠表的义也像无过失乐异熟等所诠表的义一样限定持有自性等的共同义。


Etthāha ‘‘kiṃ pana kāraṇaṃ tikā eva paṭhamaṃ vuttā, na dukā, tikesupi kusalattikova, na añño’’ti? Vuccate – sukhaggahaṇato appabhedato ca tikā eva paṭhamaṃ vuttā. Yasmā tikehi bodhite kusalādibhede tabbibhāgabhinnā hetuādayo vuccamānā suviññeyyā honti. Tathā hi ‘‘tayo kusalahetū’’tiādinā kusalādimukhena hetuādayo vibhattā, katipayabhedā ca tikā dvāvīsatiparimāṇattā.

Tesu pana sabbasaṅgahaasaṅkaraādikalyāṇabhāvena paṭhamaṃ kusalattikaṃ vuttaṃ. Niravasesā hi rūpārūpadhammā kusalattikena saṅgahitā, na tathā vedanāttikādīhi. Nanu vipākattikādīhipi niravasesā dhammā saṅgahitāti? Saccametaṃ, tesu pana anavajjasāvajjadhammā na asaṅkarato vuttā yathā kusalattike. Nanu ca saṃkiliṭṭhasaṃkilesikattikādīsupi te asaṅkarato vuttāti? Evametaṃ, te pana akalyāṇabhūte pāpadhamme ādiṃ katvā vuttā, na evamayaṃ. Ayaṃ pana kalyāṇabhūte pujjabhavaparinibbutinipphādake puññadhamme ādiṃ katvā vutto. Iti bhagavā saṇhasukhumaṃ rūpārūpadesanaṃ ārabhanto sabbasaṅgahaasaṅkaraādikalyāṇaguṇayogato paṭhamaṃ kusalattikaṃ deseti, kiñca tadaññattikānaṃ sukhaggahaṇato. Tathā hi kusalattikamukhena ‘‘kāmāvacarakusalato cattāro somanassasahagatacittuppādā’’tiādinā vedanāttikādayo vibhattāti.

Kusalattikepi ca padhānapāsaṃsaubhayahitabhāvato kusalā dhammā paṭhamaṃ vuttā. Kusalā hi dhammā sukhavipākattā sabbasaṅkhatadhammānaṃ uttamā avajjavidhamanato viññuppasatthā idhalokaparalokesu atthāvahā nissaraṇāvahā ca, tasmā padhānādibhāvena paṭhamaṃ vuttā, tappaṭipakkhattā tadanantaraṃ akusalā, tadubhayaviparītasabhāvā tadanantaraṃ abyākatā vuttā. Kusalavasena vā assādo, akusalavasena ādīnavo, abyākatadhammesu nibbānavasena nissaraṇanti iminā assādādikkamena, kusalesu patiṭṭhāya paṇḍitā akusale pajahantā abyākatadhammabhūtamaggaphalaṃ nibbānañca sacchikarontīti iminā vā paṭipattikkamena ayamanupubbī ṭhapitāti veditabbā.

Kasmā panettha sekkhattikādīsu viya sarūpato purimapadadvayapaṭikkhepavasena tatiyapadaṃ na vuttaṃ ‘‘nevakusalā nākusalā’’ti? Visesadīpanatthaṃ. Yathā hi sekkhāsekkhasabhāvesu dhammesu kocipi dhammo tadubhayasabhāvena kenacipi pariyāyena kadāci abyākaraṇīyo nāma natthīti sekkhattike padadvayapaṭikkhepavasena ‘‘nevasekkhā nāsekkhā’’tveva vuttaṃ, na evaṃ idha. Idha pana kusalasabhāvā eva dhammā aggaphaluppattiyā tathā na byākaraṇīyā hontīti imassa visesassa dīpanatthaṃ ‘‘abyākatā’’ti vuttaṃ. Vacanamatte eva vā idaṃ nānākaraṇaṃ ‘‘abyākatā nevakusalā nākusalā’’ti byākata-saddena kusalākusalānaṃ bodhitattāti.


以下是巴利文的完整直译：
1. 在此有人问："为什么首先说三法而不是二法，在三法中也只说善三法而不说其他？"回答：因为容易理解和差别少，所以首先说三法。因为通过三法理解善等的差别后，由此差别分开的因等被说时容易理解。因此，通过"三种善因"等以善等为门而分别因等，三法的差别也很少，因为数量为二十二。
2. 在这些中，因为具有一切摄取、无混杂等美好性质，所以首先说善三法。因为一切色法和无色法都被善三法所摄，而不是像受三法等那样。难道不是通过异熟三法等也摄取一切法吗？这是真的，但是在那些中，无过失法和有过失法不像在善三法中那样无混杂地说。难道在染污可染污三法等中它们不是无混杂地说吗？是这样的，但是那些是以不善的恶法为始而说，这个不是这样。这个是以善的、值得尊敬的、能产生有和般涅槃的福法为始而说。因此世尊开始细微的色无色法的开示时，因为具有一切摄取、无混杂等美好功德，所以首先开示善三法，而且因为其他三法容易理解。因此，通过善三法为门而"从欲界善有四个与悦俱生心生起"等方式分别受三法等。
3. 在善三法中，因为善法是主要的、值得赞叹的、对双方有益，所以首先说善法。因为善法由于有乐异熟而是一切有为法中最殊胜的，因为消除过失而为智者所赞叹，能带来今世后世的利益和出离，所以以主要等的方式首先说，因为是它的对立而其后说不善，因为与这两者自性相反而其后说无记。或者依善而有味着，依不善而有过患，在无记法中依涅槃而有出离，依这个味着等的次第，或者依智者住立于善中，舍弃不善，证悟成为无记法的道果和涅槃，依这个修习的次第，应当理解这个次第被安立。
4. 为什么在此不像在有学三法等中那样，通过否定前两个词的方式说第三个词为"非善非不善"？为了显示特殊性。因为就像在有学无学自性的诸法中，没有任何法以任何方式在任何时候可以说是那两者的自性，所以在有学三法中通过否定两词的方式只说"非有学非无学"，这里不是这样。这里善自性的诸法，因为生起最上果而不能如此说明，为了显示这个特殊性而说"无记"。或者这个差异只在说法上，因为通过无记词已经表达了"无记即非善非不善"中的善与不善。


Ettha ca akusalesu taṇhāya sabbākusalehi, tebhūmakakusalākusalehi vā samudayasaccaṃ, taṃtaṃavasiṭṭhatebhūmakadhammehi dukkhasaccaṃ, lokuttarakusalena maggasaccaṃ, avasiṭṭhaabyākatavisesena nirodhasaccaṃ dassitaṃ hoti. Tattha samudayena assādo, dukkhena ādīnavo, magganirodhehi nissaraṇaṃ. Kiñcāpi nāmarūpaparicchedabhāvato sabhāvadhammaniddhāraṇapadhānā abhidhammakathā, tesaṃ pana kusalādivisese niddhārite tassa upasampādetabbatādipi atthato vuttameva hoti. Akusalānaṃ dhammānaṃ pahānāya kusalānaṃ dhammānaṃ upasampadāya ‘‘sabbapāpassa akaraṇaṃ, kusalassa upasampadā’’ti (dha. pa. 183; dī. ni. 

1. 虽然"乐"字也有止息行苦的意思，如"涅槃是最上乐"、"在世间离欲是乐"、"它们的止息是乐"等，但因为它不是异熟，所以这里不能说是乐异熟，为了显示这一点而说"行...等...没有"。这里的意思是：虽然三界善法也因为依止出离而有运作的本性，所以所有善法都能产生止息行苦之乐，但是因为上述之乐不是异熟，所以通过这个词不可能表示善法的乐异熟性。因为异熟这个词确立于已成熟的无色法中，所以说"如果"表示怀疑。
2. "如其所应"，与过失一起称为有过失，即适合被呵责的状态。通过这个显示它们可被呵责的本性。其他也有因为苦的状态而适合被呵责的不善异熟，看到仅用有过失这个词也会导致它们成为不善的过失，为了避免这个，所以说dukkhavipāka（苦异熟）这个词。或者过失这个词确立于贪等纯粹不善中，所以仅用有过失这个词就显示了与之俱行的法的有过失性，不善与善无记的区别。而异熟性这个相是善不善共有的，区别于无记，所以为了在那个相上显示差别而说苦异熟相。此后，应该把"dukkhavipāka（苦异熟）、sāvajja（有过失）、akusala（不善）"这些词放在"sukhavipāka（乐异熟）、anavajja（无过失）、kusala（善）"这些词的位置上，按照所说的方式理解意思。
3. 解释是：通过有过失这个词显示不善的运作之苦，通过苦异熟这个词显示异熟之苦。因为前者是依自身运作本性而说的相，后者是依在其他时间产生异熟的能力而说的。同样地，通过前者显示不善的不清净本性，通过后者显示不清净异熟性。通过前者使不善远离善的本性，通过后者使之远离无记的本性，因为后者显示有异熟性。或者通过前者显示具有过失，从作用的意义上显示其味是产生非利；通过后者从所得的意义上显示其味是不可意的异熟。通过前者从现起的形相的意义上显示其现起是染污的现起，通过后者从果的意义上显示其现起是苦异熟的现起。通过前者显明不如理作意是不善的足处，因为由此它们成为有过失的。通过后者阐明不善是其他的足处，因为它们是苦异熟的原因。
4. 这里应该知道"苦"字是不可意的同义词。因为不善有不可意的四蕴异熟，不只是苦受异熟。如果异熟这个词是果的同义词，那么也应该用等流异熟的不可意色来解释苦异熟性。无记以否定异熟法性的方式而有无异熟相，为了显示这个意思而说"不适合异熟的本性"。"如此种类的"包括神通等。

2.90) evamādivacanato hi kusalādīnaṃ upasampādanādidassanaparaṃ bhagavato sāsanaṃ, tasmā kusalānaṃ upasampādanaṃ akusalānaṃ pahānañca upāyo, abyākatavisesassa sacchikiriyā phalaṃ, kusalādīnaṃ upasampādanādiatthā desanā āṇattīti ayaṃ desanāhāro.

Ārogyaṭṭhena anavajjaṭṭhena kosalyasambhūtaṭṭhena ca kusalā, tappaṭipakkhato akusalā, tadubhayaviparītato abyākatā, sabhāvadhāraṇādiatthena dhammāti anupadavicinanaṃ vicayo hāro.

Pujjabhavaphalaparinibbutinipphatti kusalehīti yujjati sukhavipākattā, apāyadukkhasaṃsāradukkhuppatti akusalehīti yujjati aniṭṭhaphalattā, tadubhayaphalānaṃ anuppatti abyākatehīti yujjati avipākadhammattāti ayaṃ yutti hāro.

Kusalā dhammā sukhavipākassa padaṭṭhānaṃ, akusalā dukkhavipākassa, abyākatā kusalākusalābyākatadhammānanti ayaṃ padaṭṭhāno hāro.

Kusalaggahaṇena ye anavajjasukhavipākā sukhāya vedanāya sampayuttā adukkhamasukhāya vedanāya sampayuttā vipākadhammadhammā anupādinnupādāniyā anupādinnaanupādāniyā…pe… araṇā dhammā, te bodhitā bhavanti kusalalakkhaṇena ekalakkhaṇattā. Tathā akusalaggahaṇena ye sāvajjadukkhavipākā sukhāya vedanāya sampayuttā dukkhāya vedanāya sampayuttā adukkhamasukhāya vedanāya sampayuttā vipākadhammadhammā anupādinnupādāniyā saṃkiliṭṭhasaṃkilesikā…pe… saraṇā dhammā, te bodhitā bhavanti akusalalakkhaṇena ekalakkhaṇattā. Tathā abyākataggahaṇena ye avipākārahā sukhāya vedanāya sampayuttā dukkhāya vedanāya sampayuttā adukkhamasukhāya vedanāya sampayuttā vipākā dhammā nevavipākanavipākadhammadhammā upādinnupādāniyā anupādinnupādāniyā anupādinnaanupādāniyā…pe… araṇā dhammā, te bodhitā bhavanti abyākatalakkhaṇena ekalakkhaṇattāti ayaṃ lakkhaṇo hāro.

‘‘Kucchite pāpadhamme salayantī’’tiādinā nirutti veditabbā, kusalādimukhena rūpārūpadhamme pariggahetvā visuddhiparamparāya ‘‘kathaṃ nu kho sattā anupādisesanibbānabhāgino bhaveyyu’’nti ayamettha bhagavato adhippāyo, nidānaṃ asādhāraṇato kusalādibhedena bujjhanakasattā. Sādhāraṇato pana pākaṭameva. Paṭhamaṃ kusalattikassa desanā vicāritāyevāti ayaṃ catubyūho hāro.

Kusalaggahaṇena kalyāṇamittapariggaho yonisomanasikārapariggaho ca. Tattha paṭhamena sakalaṃ brahmacariyamāvattati, dutiyena ca yonisomanasikāramūlakā dhammā. Akusalaggahaṇena vuttavipariyāyena yojetabbaṃ. Abyākataggahaṇena pana sakalasaṃkilesavodānapakkho yathārahamāvattatīti ayaṃ āvatto hāro.

Tattha kusalā bhūmito catudhā vibhattā, sampayuttapavattiākārādito pana anekadhā. Akusalā bhūmito ekadhā vibhattā, sampayuttādito anekadhā. Abyākatā pana vipākakiriyarūpanibbānavasena catudhā bhūmisampayuttādito anekadhā ca vibhattāti ayaṃ vibhatti hāro.

Kusalā dhammā akusalānaṃ tadaṅgādippahānāya vītikkamādippahānāya ca saṃvattanti, akusalā dhammā kusalānaṃ anupasampajjanāya, abyākatesu asaṅkhatadhātu sabbasaṅkhatanissaraṇāyāti ayaṃ parivatto hāro.

Kusalā anavajjā puññānīti pariyāyavacanaṃ, akusalā sāvajjā apuññānīti pariyāya vacanaṃ, abyākatā avipākārahā nevaācayagāmī naapacayagāmīnoti pariyāyavacananti ayaṃ vevacano hāro.


1. 从如此等语言中可见，世尊的教法是为了显示善等的圆满和其他，因此善的圆满和不善的舍弃是方法，无记的特殊性的实现是果，善等的圆满等义的开示是教令，这是教法的运用。
2. 从健康性、无过失性和善性的生成性，善法是善的；从它的对立面是不善；从这两者相反是无记；从持有自性等义是法，这是逐词分析的运用。
3. 与尊敬的有、果、般涅槃的成就相应，善法是适当的，因为有乐异熟；与地狱苦和轮回苦的生起相应，不善法是适当的，因为有不可意的果；这两种果的不生起与无记法相应，因为没有异熟性，这是适当性的运用。
4. 善法是乐异熟的基础，不善法是苦异熟的基础，无记法是善不善无记法的基础，这是基础的运用。
5. 通过善的把握，那些无过失、乐异熟、与乐受相应、与不苦不乐受相应、异熟法、非执取、非执取的、非执取非非执取的...无染的法，由于善的特征是同一特征，因此被理解。同样，通过不善的把握，那些有过失、苦异熟、与乐受相应、与苦受相应、与不苦不乐受相应、异熟法、执取、可染污...有染的法，由于不善的特征是同一特征，因此被理解。同样，通过无记的把握，那些非异熟、与乐受相应、与苦受相应、与不苦不乐受相应、异熟法、非异熟非非异熟、执取、非执取、非执取非非执取...无染的法，由于无记的特征是同一特征，因此被理解，这是特征的运用。
6. 应当通过"厌恶恶法而震动"等理解语源。以善等为门，把握色法和无色法，在清净的系列中，世尊的意图是："众生如何能成为无余涅槃的部分？"因为通过善等的差别可以理解有特殊性的有情。从普遍性来说则是显而易见的。首先已经详细考察了善三法的开示，这是四种方式的运用。
7. 通过善的把握，包括善友和正念思惟。在此，第一个使整个梵行转向，第二个是以正念思惟为根本的法。应当以不善的相反方式配合不善的把握。通过无记的把握，整个染污和清净的一边按其应得方式转向，这是转向的运用。
8. 在此，善法从地分为四种，从相应、现起、方式等又有多种。不善法从地分为一种，从相应等又有多种。无记法则从异熟、作用、色、涅槃分为四种，从地、相应等又有多种，这是分别的运用。
9. 善法资助不善法的支分等舍弃和逾越等舍弃，不善法阻碍善法的圆满，在无记中，无为界资助一切有为法的出离，这是转向的运用。
10. 善是无过失、福德的同义词，不善是有过失、非福的同义词，无记是非异熟、非增非减的同义词，这是同义词的运用。


Kusalādayo ‘‘yasmiṃ samaye’’tiādinā pabhavabhūmivevacanapaññattivasena yathāsambhavaṃ pariññādipaññattivasena ca paññattāti ayaṃ paññatti hāro.

Akusalānaṃ kucchitānaṃ pāpadhammānaṃ salanaṃ kusānaṃ viya kusānaṃ vā rāgādīnaṃ lavanaṃ evaṃdhammatāti ayaṃ paṭiccasamuppādamukhena avataraṇaṃ, tathā kusena lātabbā kosallasambhūtā cāti paccayapaṭibaddhavuttitāya paṭiccasamuppāda…pe… avataraṇaṃ, paccayapaṭibaddhavuttitāya vā ādiantavantā aniccantikā cāti aniccatāmukhena avataraṇaṃ, aniccatā eva udayabbayapaṭipīḷitatāya dukkhāti dukkhatāmukhena avataraṇaṃ, nissattanijjīvaṭṭhena dhammāti abyāpārato suññatāmukhena avataraṇaṃ, evaṃ kusalāti cattāro khandhā dvāyatanāni dve dhātuyotiādinā khandhāyatanadhātādimukhenapi avataraṇaṃ veditabbaṃ. Iminā nayena akusalābyākatesupi avataraṇaṃ dassetabbanti ayaṃ avataraṇo hāro.

Kusalāti ārambho, dhammāti padasuddhi, no ārambhasuddhi. Tathā akusalā dhammā abyākatāti, dhammāti pana padasuddhi ārambhasuddhi cāti ayaṃ sodhano hāro.

Dhammāti sāmaññato adhiṭṭhānaṃ, taṃ avikappetvā visesavacanaṃ kusalākusalābyākatāti. Tathā kusalā dhammāti sāmaññato adhiṭṭhānaṃ, taṃ avikappetvā kāmāvacaraṃ somanassasahagatantiādi visesavacanaṃ. Akusalā dhammātiādīsupi eseva nayoti ayaṃ adhiṭṭhāno hāro.

Kusalānaṃ dhammānaṃ navamo khaṇo cattāri ca sampatticakkāni yonisomanasikāro eva vā hetu, vuttavipariyāyena akusalānaṃ dhammānaṃ hetu, kusalākusalā dhammā yathāsambhavaṃ abyākatānaṃ dhammānaṃ hetūti ayaṃ parikkhāro hāro.

Kusalāti pariññeyyaggahaṇañceva bhāvetabbaggahaṇañca. Akusalāti pariññeyyaggahaṇañceva pahātabbaggahaṇañca. Abyākatāti pariññeyyaggahaṇañceva sacchikātabbaggahaṇañca. Dhammāti pariññādīnaṃ pavattanākāraggahaṇaṃ. Tena pariññeyyappahānabhāvanāsacchikaraṇāni dīpitānīti tadaṅgādivītikkamādippahānāni lokiyalokuttarā ca bhāvanā dassitāti ayaṃ samāropano hāro.

Kāmañcetaṃ avisesato sabhāvadhammakathanaṃ, visesavanto pana dhammā visesato niddhāritā. Tathā hi citteneva samayo niyamito, tasmā kusalaggahaṇena visesato sādhiṭṭhāno samatho vipassanā ca dassitāti. Tathā tappaṭipakkhato akusalaggahaṇena sādhiṭṭhānā taṇhā avijjā ca , abyākataggahaṇena saparivārā cetovimutti paññāvimutti cāti ayaṃ nandiyāvattassa nayassa bhūmi.

Tathā kusalaggahaṇena mūlabhāvavisesato tīṇi kusalamūlāni, tesu ca adosena sīlakkhandho, alobhena samādhikkhandho, amohena paññākkhandho nīyati. Tathā akusalaggahaṇena tīṇi akusalamūlāni, tesu ca lobhena tadekaṭṭhā akusalā dhammā. Tathā dosamohehi taṃtadekaṭṭhā. Abyākataggahaṇena appaṇihitānimittasuññatā nīyantīti ayaṃ tipukkhalassa nayassa bhūmi.


1. 通过"在某一时"等，根据生起地和同义词的确立，按照应生的方式和了知等的确立而被确立，这是确立的运用。
2. 不善的、可厌恶的恶法的震动，如同割草，或如同割取贪等，这是这种法性。这是通过缘起为门而进入。同样地，通过与因相关的运作，进入缘起；或者通过与因相关的运作，从开始到结尾是无常的；通过无常性为门而进入，无常性本身因为生灭逼迫而是苦；通过苦性为门而进入；通过无我、无生命性，法是空的，通过无作用为门而进入；同样地，通过蕴、处、界等为门而进入。应当知道，同样的方式也应在不善和无记中显示，这是进入的运用。
3. "善"是开始，"法"是词的清净，不是开始的清净。同样，不善法、无记法，"法"是词的清净和开始的清净，这是清净的运用。
4. "法"是通常意义上的确立，不加以区分而说善不善无记。同样，"善法"是通常意义上的确立，不加以区分而说"欲界与悦俱生"等特殊说法。在不善法等中也是同样的方法，这是确立的运用。
5. 善法的第九刹那和四种成就轮，或正念思惟是因；反之则是不善法的因；善不善法按其应生是无记法的因，这是考察的运用。
6. "善"是应了知的把握和应修习的把握。"不善"是应了知的把握和应舍弃的把握。"无记"是应了知的把握和应证悟的把握。"法"是了知等的运作方式的把握。通过此显示了了知、舍弃、修习、证悟，显示了支分等的逾越和世间出世间的修习，这是摄取的运用。
7. 虽然这是没有区别地说自性法，但具有特殊性的法被特别确定。因为时机仅由心确定，所以通过善的把握特别显示了止观。同样，从其对立面，通过不善的把握显示了执著和无明，通过无记的把握显示了有眷属的心解脱和慧解脱，这是随喜转向的方法的基础。
8. 通过善的把握，从根本性特殊性，有三种善根；在此，以无嗔显示戒蕴，以无贪显示定蕴，以无痴显示慧蕴。同样，通过不善的把握，有三种不善根；在此，以贪使与之俱生的不善法，以嗔痴同样。通过无记的把握，显示无愿、无相、空，这是三分法的方法的基础。


Tathā kusalaggahaṇena yato kosallato sambhūtā kusalā, taṃ paññindriyaṃ. Taṃsahajātā tadupanissayā ca saddahanussahanāpilāpāvikkhepā saddhindriyādīni. Tehi ca sabbe saddhammā bodhitā bhavanti. Akusalaggahaṇena akosallapaṭicchāditādīnavesu kāyavedanācittadhammesu subhasukhaniccaattābhinivesabhūtā cattāro vipallāsā. Abyākataggahaṇena yathāvuttaindriyapaccayāni yathāvuttavipallāsappahānabhūtāni ca cattāri sāmaññaphalāni bodhitānīti ayaṃ sīhavikkīḷitassa nayassa bhūmīti ime tayo atthanayā.

Tehi ca siddhehi dve kammanayāpi siddhā hontīti. Ayaṃ tiko sabbadhammasaṅgahitasabbabhāgiyo veditabboti idaṃ sāsanapaṭṭhānaṃ.

Ayaṃ tāva nettinayena kusalattikavaṇṇanā.

Evaṃ vedanāttikādīsupi yathāsambhavaṃ catusaccaniddhāraṇādividhinā soḷasa hārā pañca nayā niddisitabbā, ativitthārabhayena pana na vitthārayāma. Sakkā hi iminā nayena tesu tesu tikadukesu taṃtaṃhāranayayojanānurūpadhammaniddhāraṇavasena te te hāranayā viññunā niddisitunti.

2.Tañca sukhindriyaṃ sukhavedanā eva hoti sāmaññassa bhedapariyādānato, bhedassa ca sāmaññapariccāgatoti adhippāyo. Yasmā pana visesasāmaññāni avayavasamudāyā viya aññamaññato bhinnāni, tasmā ‘‘na pana…pe… samānatthattā’’ti vuttaṃ. Idāni tameva nesaṃ bhinnatatvaṃ ‘‘ayañhī’’tiādinā vivarati. Tanti sukhahetūnaṃ kāraṇaṃ. Tena sukhassa kāraṇaṃ sukhahetu, sukhassa kāraṇakāraṇaṃ sukhamūlanti dasseti. Sukhahetūnanti ettha hetu-saddena kāraṇabhāvasāmaññato hetupaccayā saṅgahitāti āha ‘‘puññapassaddhiādīna’’nti. Ettha ca sukhamūlasukhahetūsu phalūpacārena, sukhārammaṇasukhapaccayaṭṭhānesu sukhasahacariyāya, abyāpajjanibbānesu dukkhāpagamabhāvena sukhapariyāyo vuttoti daṭṭhabbo. Iṭṭhāsūti sukhupekkhānaṃ vipariṇāmāññāṇasaṅkhāradukkhatāya aniṭṭhabhāvopi atthīti viseseti. Upekkhameva vā apekkhitvā visesanaṃ kataṃ. Sā hi akusalavipākabhūtā aniṭṭhāpi atthīti. Evamādīsūti ādi-saddena ‘‘sovaggikaṃ sukhavipāka’’nti (dī. ni. 

以下是巴利文的完整直译：
1. 同样，通过善的把握，善法由此善巧而生，那是慧根。与之俱生、依之而生的信、精进、念、定是信根等。通过这些，一切善法被理解。通过不善的把握，在被无知遮蔽过患的身、受、心、法中，执著于净、乐、常、我的四种颠倒。通过无记的把握，显示如前所说的根的缘和如前所说的舍弃颠倒的四种沙门果，这是狮子游戏方法的基础。这是三种义理方法。
2. 通过这些成就，两种业方法也成就。应当了解这个三法包含一切法、是一切的部分，这是教法的建立。
3. 这就是依网经方法对善三法的解释。
4. 同样，在受三法等中，也应按其适宜，以四谛的确定等方法，说明十六种运用和五种方法。但因为怕太繁琐，我们不详细说明。因为依这个方法，在那些三法和二法中，智者能够依各自的运用和方法的配合而确定法，来说明那些运用和方法。
5. 那个乐根就是乐受，因为特殊性穷尽了普遍性，差别舍弃了普遍性，这是意思。因为特殊性和普遍性像部分和整体一样互相有差别，所以说"但不...等...因为意义相同"。现在通过"因为这个"等来阐明它们的差别性。"那个"是乐的因的原因。通过这个显示：乐的原因是乐因，乐的原因的原因是乐根。在"乐的诸因"中，因字从原因性的普遍意义上包括了因缘，所以说"福、轻安等"。在此，在乐根和乐因中以果的比喻，在乐所缘和乐的缘处以与乐俱行，在无恼害和涅槃中以离苦，应当看作是说乐的同义词。在"可意的"中，以变易、无知、行苦性而特别指出乐和舍也有不可意性。或者只考虑舍而作特别说明。因为它作为不善异熟也有不可意的。在"如此等"中，等字包括"生天的、乐异熟的"等。

1.163) evamādiṃ saṅgaṇhāti. Iṭṭhapariyāyo hi ettha sukha-saddoti.

Saṅkhāradukkhādīsūti ettha ādi-saddena ‘‘ṭhitisukhaṃ vipariṇāmadukkhaṃ, akusalaṃ kāyakammaṃ dukkhudrayaṃ dukkhavipāka’’ntiādike saṅgaṇhāti. Yathākkamaṃ sukhavedanā dukkhaaniṭṭhapariyāyo hi ettha dukkha-saddoti. Dukkhavedanādukkhavatthuādīsu dukkhasaddappavatti vuttanayeneva yojetabbā. Vipākāvipākabhedāya sabbāyapi sukhavedanāya vasena lakkhaṇassa vuttattā tadubhayānukūlamatthaṃ vivaranto ‘‘sabhāvato’’tiādimāha. Tattha vipākā sabhāvato iṭṭhassa anubhavanalakkhaṇā. Itarā sabhāvato saṅkappato ca iṭṭhassa iṭṭhākārassa vā anubhavanalakkhaṇāti daṭṭhabbaṃ.

Asamānapaccayehi ekajjhaṃ uppattito samānapaccayehi ekajjhaṃ uppatti sātisayāti ukkaṃsagativijānanavasena ‘‘samānapaccayehi sahuppattikāti attho’’ti vuttaṃ. Atha vā uppajjanaṃ uppādo, uppajjati etasmāti uppādoti duvidhopi uppādo ekuppādāti ettha ekasesanayena saṅgahitoti iminā adhippāyena ‘‘samā…pe… attho’’ti vuttaṃ siyā. Tena tāni ekavatthukānīti etassa ca ‘‘kappentassā’’tiādinā sambandho. Tattha purimavikappe ekaṃ vatthu nissayo etesanti yojanā, na ekaṃyeva vatthūti. Ekekabhūtassa bhūtattayanissitattā catubhūtanissitattā ca upādārūpānaṃ. Dutiyavikappe pana ekaṃyeva vatthu etesu nissitanti yojanā. Nissayanissitatāsaṅkhātaupakāropakattabbabhāvadīpanaṃ ekavatthukavacananti dutiyavikappe mahābhūtavasena yojanā katā. Itarathā ekaṃ vatthu etesūti samāsatthabhāvena upādārūpānampi pariggaho vattabbo siyā. Pañcaviññāṇasampaṭicchanānanti idaṃ nidassananti daṭṭhabbaṃ. Kiriyamanodhātucakkhuviññāṇādayopi hi ekārammaṇābhinnavatthukā cāti pākaṭoyamatthoti. Santīraṇādīnanti ādi-saddena voṭṭhabbanajavanatadārammaṇāni saṅgayhanti, etāni ca sampaṭicchanādīni cutiāsannāni idhādhippetānīti daṭṭhabbaṃ. Tāni hi taduddhaṃ kammajarūpassa anuppattito ekasmiṃyeva hadayavatthusmiṃ vattanti, itarāni pana purimapurimacittakkhaṇuppanne hadayavatthusmiṃ uttaruttarāni pavattantīti. Chasu vā vatthūsu ekaṃ hadayavatthuyeva vatthu etesanti evaṃ pana atthe sati cutiāsannato itaresaṃ sampaṭicchanādīnaṃ gahaṇaṃ siyāti ñātabbaṃ.


以下是巴利文的完整直译：
1. 在此,通过不善中的渴爱,或者通过三界的善不善,显示集谛;通过那些剩余的三界法显示苦谛;通过出世间善显示道谛;通过其余的无记特质显示灭谛。其中,通过集显示味着,通过苦显示过患,通过道和灭显示出离。虽然阿毗达摩的论述主要是确定名色的界限,从而确定诸法的自性,但是当确定了它们的善等特质后,也就间接地说明了应当成就等的意思。为了断除不善法、成就善法,"不作一切恶,成就于诸善"等,
2. 因为从这些话中可以看出,世尊的教法是以显示善等法的成就等为目的,所以成就善法和断除不善法是方法,证悟无记法的特殊性是结果,为了成就善等法等目的而教导和命令是教说,这是教说的方法。
3. 因为健康的意思、无过失的意思和善巧生起的意思而是善,与此相反而是不善,与这两者相反而是无记,因为持有自性等的意思而是法,这是逐词分析的考察方法。
4. 善法产生值得尊敬的有、果和般涅槃是合理的,因为是乐异熟;不善法产生恶趣苦和轮回苦是合理的,因为是不可意的果;无记法不产生这两种果是合理的,因为是无异熟法,这是合理性方法。
5. 善法是乐异熟的足处,不善法是苦异熟的足处,无记法是善不善无记法的足处,这是足处方法。


Etthāha – ‘‘kasmā panettha kusalattikānantaraṃ vedanāttikova vutto’’ti? Kismiṃ pana vuccamāne ayamanuyogo na siyā, apica avayavānaṃ anekabhedatādassanatthā tikantaradesanā. Sammāsambuddhena hi kusalattikena sabbadhammānaṃ tidhā vibhāgaṃ dassetvā puna tadavayavānaṃ kusalādīnampi anekabhedabhinnataṃ dassentena tesaṃ vedanāsampayogavibhāgavibhāvanatthaṃ ‘‘sukhāya vedanāya sampayuttā’’ti vuttaṃ. Kusalā hi dhammā siyā sukhāya vedanāya sampayuttā, siyā adukkhamasukhāya vedanāya sampayuttā. Akusalā dhammā siyā sukhāya vedanāya sampayuttā, siyā dukkhāya vedanāya sampayuttā, siyā adukkhamasukhāya vedanāya sampayuttā, tathā abyākatā sampayogārahāti. Evaṃ kusalādidhammānaṃ paccekaṃ vedanābhedena vibhāgadassanatthaṃ kusalattikānantaraṃ vedanāttikaṃ vatvā idāni sukhasampayuttādīnaṃ paccekaṃ vipākādibhedabhinnataṃ dassetuṃ vedanāttikānantaraṃ vipākattiko vutto. Sukhasampayuttā hi dhammā siyā vipākā, siyā vipākadhammadhammā, siyā nevavipākanavipākadhammadhammā. Tathā adukkhamasukhasampayuttā, dukkhasampayuttā pana siyā vipākā, siyā vipākadhammadhammāti iminā nayena avasesattikānaṃ dukānañca tassa tassa anantaravacane payojanaṃ vibhāvetabbaṃ.

3.Vipākaniruttiñca labhantīti tesu vipākasaddassa niruḷhataṃ dasseti. Sukkakaṇhādīti ādi-saddena akaṇhaasukkaphassādibhāvo pariggahito. Sati pana pāka-saddassa phalapariyāyabhāve rūpaṃ viya na nihīno pakkaṃ viya visiṭṭho pākoti vipākoti evaṃ vā ettha attho daṭṭhabbo. Sabyāpāratāti saussāhatā. Santāne sabyāpāratāti etena cittappayogasaṅkhātena kiriyābhāvena vipākadhammānaṃ santānavisesamāha ‘‘yato yasmiṃ cittuppāde kusalākusalā cetanā, taṃsantāne eva tassā vipākuppattī’’ti. Ettha ca ‘‘sabyāpāratā’’ti etena āvajjanadvayaṃ vipākañca nivatteti, ‘‘anupacchinnāvijjātaṇhāmāne’’ti iminā avasiṭṭhaṃ kiriyaṃ nivatteti. Ubhayenapi anusayasahāyasaussāhatālakkhaṇā vipākadhammadhammāti dasseti. Lokuttarakusalānampi hi anusayā upanissayā honti, yato ‘‘katame dhammā kusalā? Yasmiṃ samaye lokuttaraṃ…pe… tasmiṃ samaye avijjāpaccayā saṅkhārā’’tiādinā (vibha. 342) ariyamaggacetanāya avijjāupanissayatā paṭiccasamuppādavibhaṅge pakāsitā. Nirussāhasantabhāvalakkhaṇā vipākā, ubhayaviparītalakkhaṇā nevavipākanavipākadhammadhammāti.

Abhiññādikusalānanti ādi-saddena ‘‘ahosi kammaṃ nāhosi kammavipāko’’ti (paṭi. ma. 1.234) iminā tikena saṅgahitaṃ gatiupadhikālapayogābhāvena avipākaṃ diṭṭhadhammavedanīyaṃ upapajjavedanīyañca saṅgaṇhāti. Aparāpariyavedanīyaṃ pana saṃsārappavattiyaṃ ahosikammādibhāvaṃ na bhajati. Bhāvanāya pahātabbādīti ādi-saddena dassanena pahātabbaṃ saṅgaṇhāti. Ubhayampi ‘‘vipākānuppādane’’ti vacanato gatiupadhikālapayogābhāvena anuppannavipākameva adhippetaṃ bhāvanāya pahātabbassapi pavattivipākassa anujānanato. Yesaṃ pana bhāvanāya pahātabbā avipākā, tesaṃ matena ādi-saddena dassanena pahātabbassa ahosikammanti evaṃpakārasseva pariggahoti veditabbaṃ.



以下是巴利文的完整直译：
1. 这里有人问："为什么在此善三法之后紧接着说受三法？"如果说什么才不会有这个问题呢？而且为了显示支分有多种差别而说其他三法。因为正等觉者通过善三法显示一切法的三种分类后，为了再显示那些支分善等也有多种差别的区分，为了阐明它们与受相应的分类，所以说"与乐受相应"。因为善法或者与乐受相应，或者与不苦不乐受相应。不善法或者与乐受相应，或者与苦受相应，或者与不苦不乐受相应，无记法也同样适合相应。这样为了显示善等法各自以受的差别而分类，在善三法之后说受三法，现在为了显示与乐相应等各自以异熟等差别而区分，在受三法之后说异熟三法。因为与乐相应的法或者是异熟，或者是异熟法法，或者非异熟非异熟法法。同样与不苦不乐相应的法，但与苦相应的法或者是异熟，或者是异熟法法。依这个方法应当阐明其余三法和二法中，在那个之后紧接着说这个的目的。
2. "获得异熟的语源"显示在这些中异熟这个词的确立。"白黑等"中，等字包括非黑非白触等状态。当有异熟词是果的同义词时，应当这样理解这里的意思：就像不是低劣的色法，是殊胜的熟果，就是异熟。"有功用性"是有精进性。"相续中有功用性"通过这个说明异熟法以心的精进称为作用的特殊相续，"因此在哪个心生起中有善不善思，就在那个相续中有它的异熟生起"。在此，通过"有功用性"排除两种转向和异熟，通过"未断的无明、爱、慢"排除其余的作用。通过两者显示：异熟法法以随眠为伴、有精进为相。因为出世间善也以随眠为近依，因此在缘起分别中说明："什么法是善？当生起出世间...在那时，以无明为缘有行"等，显示圣道思以无明为近依。异熟以无精进、寂静为相，非异熟非异熟法法以与两者相反为相。
3. "通过神通等善"中，等字包括"有业无业异熟"这个三法所摄的，由于缺乏趣、依、时、加行而无异熟的现法受和生后受。但顺后受在轮回的转起中不成为有业无业等。"应以修所断等"中，等字包括见所断。两者都因为说"在不生异熟"而意指由于缺乏趣、依、时、加行而未生异熟，因为允许修所断也有转起异熟。但是对于那些认为修所断无异熟的人的观点，应当理解等字仅包括见所断是有业无业这样的类型。

4. ‘‘Kathamādinnā’’ti ayampi pañho labbhati. ‘‘Phalabhāvenā’’ti hi ādānappakāravacanaṃ. Kesañci gotrabhupaccavekkhaṇādīnaṃ upetakiriyabhūtānaṃ taṃkattubhūtānañca atthānaṃ upetabbasambandhabhāvato tadabhidhāyinopi saddā sambandhā evāti ‘‘upetasaddasambandhinā’’ti vuttaṃ. Upetanti hi upetabbatthe vuccamāne avassaṃ upetakiriyā upetā ca ñāyatīti. ‘‘Rūpadhātuyā kho pana, gahapati, yo chando yo rāgo yā nandī yā taṇhā ye upayupādānā, cetaso adhiṭṭhānā abhinivesā anusayā’’tiādīsu ‘‘upayo’’ti taṇhādiṭṭhiyo adhippetāti āha ‘‘upaya…pe… diṭṭhīhī’’ti. Yathāsambhavanti ‘‘ārammaṇakaraṇavasenā’’tiādinā aṭṭhakathāyaṃ vuttaatthesu yo yo sambhavati yojetuṃ, so soti attho. Na vacanānupubbenāti ‘‘kiṃ pana taṃ upeta’’ntiādinā vuttavacanānupubbena na yojetabbo. Sabbapaccayuppannānanti sabbatebhūmakapaccayuppannānaṃ. Nāpajjati sāmaññajotanāya visese avaṭṭhānato visesatthinā ca viseso anupayujjatīti taṃ pana visesaṃ vuttappakāraṃ niyametvā dassetuṃ ‘‘bodhaneyyā’’tiādi vuttaṃ.

Upetaṃ dīpetīti yathā ‘‘pācariyo’’ti ettha pagato ācariyo pācariyoti pa-saddo pagataṃ dīpeti, evaṃ upa-saddo upetaṃ dīpeti eva, na cettha gatādiatthānaṃ ekantena paccattavacanayogo icchitoti. Atisaddo viyāti ca idaṃ sasādhanakiriyādīpanasāmaññena vuttanti daṭṭhabbaṃ. Paccayabhāvenāti etena purimanibbattiṃ viseseti. Tena sahajātassapi upādānassa saṅgaho kato hoti. Sahajātopi hi dhammo paccayabhūto purimanipphanno viya voharīyati yathā ‘‘ekaṃ mahābhūtaṃ paṭicca tayo mahābhūtā’’ti, ‘‘ekaṃ khandhaṃ paṭicca tayo khandhā’’ti (paṭṭhā. 1.1.53) ca. Dhātukathāyaṃ pakāsitanti ‘‘upapattibhavo pañcahi khandhehi ekādasahāyatanehi sattarasahi dhātūhi saṅgahito. Katihi asaṅgahito. Na kehici khandhehi ekenāyatanena ekāya dhātuyā asaṅgahito’’ti (dhātu. 67) evamādiṃ sandhāyāha. Tasmā evāti upādinnasaddānapekkhattā eva. Avisesetvāti upādinnānupādinnavisesaṃ akatvā. Upādānānaṃ ārammaṇabhāvānativattanato upādānehi upādātabbāti vā upādāniyā, upādātuṃ vā arahantīti upādāniyā, upādāne niyuttāti vā upādāniyā ka-kārassa ya-kāraṃ katvāti evamettha attho daṭṭhabboti.

5.Vibādhanaṃ pīḷanaṃ kilamanaṃ upatāpo pariḷāho appassaddhibhāvo. Vidūsitā malīnā ca yato keci akilesasabhāvāpi aniṭṭhaphalā gārayhā ca jātā.




我来为您直译这些巴利文：
4."如何执取"这也是一个问题。"以果位"是说明执取的方式。由于某些种姓智观察等作为能达到之行为及其作者的意义与所达到的有关联性，表达这些的语词也是有关联的，所以说"与所达到词有关联"。因为说"达到"是在可达到的意义上，必然知道达到的行为和能达到者。如在"居士啊，于色界之贪欲、染着、喜悦、渴爱、执取、住着、偏执、随眠"等经文中，"执取"指贪爱和邪见，所以说"执取...等...见"。"随其所应"的意义是：在注释书中所说"以所缘作用等"等义中，凡是可以配合的义理都要配合。不是按照句序，即不应按"什么是所达到"等所说的句序来配合。"一切缘生"指一切三地的缘生法。不会产生矛盾，因为在通说中确立特殊性，而且寻求特殊之人不会舍弃特殊性，所以为了明确显示上述这个特殊性而说"应觉悟"等。
"表示达到"，就像"首席师"(pācariya)中的pa-音节表示"已达到"一样，upa-音节就是表示"达到"，这里不一定要求与"去"等义有主格关系。"如同ati-音节"是就表达具有作用的动词的共同性而说的。"以缘的状态"是以此限定前生。由此也包含俱生的执取。因为俱生法作为缘，就像前生一样被说为"依一大种而有三大种"、"依一蕴而有三蕴"。"在界论中所说"是指"生有为五蕴、十一处、十七界所摄。不为几法所摄？不为任何蕴、一处、一界所不摄"等。"正因如此"即因为不需要执取词。"不加区分"即不作已执取和未执取的区分。因为不超越作为执取的所缘，所以称为"可执取"；或应当被执取，故称"可执取"；或专注于执取，故称"可执取"，将ka-音变成ya-音，应如是理解其义。
5.逼迫即是压迫、疲惫、热恼、烦恼、不安稳状态。由此被污染、变得污浊，即使本性非烦恼，也成为不善果报及应受呵责。

6. ‘‘Sīlamattakaṃ, paraṃ viya mattāyā’’tiādīsu mattā-saddassa pamāṇavācakatā daṭṭhabbā. Mariyādavācako vā mattā-saddo. Vicāro hettha jhānaṅgesu heṭṭhimamariyādo, na paṭhamajjhānaupacārajjhānesu viya vitakko. Sā pana vicāramariyādatā vitakkābhāvena etesaṃ jātāti avitakkaggahaṇaṃ kataṃ. Idaṃ vuttaṃ hoti – avitakkā hutvā vicāramariyādajhānaṅgesu vicāraheṭṭhimakoṭikāti. Atha vā īsadattho mattā-saddo ‘‘mattāsukhapariccāgā’’tiādīsu (dha. pa. 290) viya. Ayañhettha attho – vitakkarahitā bhāvanāya atisukhumabhūtavicārattā īsaṃ vicārā ca avitakkavicāramattāti. Na hi ito paraṃ vicāro atthīti. Yadi vitakkavisesarahitā vicāramattā, evaṃ sante avitakkavacanaṃ kimatthiyanti āha ‘‘vicāramattavacanenā’’tiādi. Yadi vicāramattato aññesampi avitakkānaṃ atthibhāvajotanatthaṃ avitakkavacanaṃ, avitakkā ca vicāramattā avicārāti nivattetabbā gahetabbā ca, evaṃ sati vicāramattā visesanaṃ, avitakkā visesitabbāti vicāramattāvitakkāti vattabbanti codanaṃ manasi katvā āha ‘‘visesanavisesitabbabhāvo’’tiādi. Yathākāmanti vattuicchānurūpaṃ . Yena yena hi pakārena dhammesu nivattetabbagahetabbabhāvā labbhanti, tena tena pakārena visesanavisesitabbabhāvo sambhavatīti. Padānaṃ anukkamo padānukkamo.

Avitakkā savitakkā ca savicārā avicārā cāti avitakkāsavicārā savitakkā avicārāti yojetabbaṃ. Ubhayekadesadassanampi ubhayadassananti adhippāyena ‘‘yadi savitakkasavicārā’’tiādi vuttaṃ. Itarampi pakāsetunti idaṃ yathā savitakkasavicāresu cittuppādesu vitakko avitakkasavicāratāya ‘‘avitakkavicāramatto’’ti vutto, evaṃ yathāvuttacittuppādesu vicāro ‘‘savitakkaavicāro’’ti sakkā viññātunti imamatthaṃ sandhāya vuttaṃ. Vitakkābhāvena ete vicāramattāti ayampi attho visesanivattiatthaṃyeva mattā-saddaṃ gahetvā vutto. Vicāramattāti hi vicāramattavantoti viññāyamānattā tadaññavisesavirahasāmaññato nivattetvā vitakkavisesavirahasaṅkhāte avitakka-saddo sannidhāpito viseseti dutiyajjhānadhammeti. Yathāha ‘‘na vicārato’’tiādi.



我会按照您的要求直译这段巴利文:
6. 在"仅仅是戒"、"如同度量"等句中,应当理解"matta"一词表示量度的意思。或者,"matta"一词表示界限。这里在禅支中,寻是下限,而不像初禅或近行禅中的寻那样。但是这种寻的界限性是由于这些(第二禅等)没有寻而产生的,所以使用了"无寻"一词。这里的意思是:成为无寻,在以寻为下限的禅支中。或者,"matta"一词表示"少许"的意思,如"舍弃少许乐"等句中。这里的意思是:由于修习中没有寻,寻变得极其微细,所以称为"无寻少许寻"。因为再往上就没有寻了。如果是无特殊寻而只有少许寻,那么为什么还要说"无寻"呢?为此说"由于说少许寻"等。如果说"无寻"是为了表明除了少许寻之外还有其他无寻的存在,而"无寻"和"少许寻"是应当排除和接受的,那么在这种情况下,"少许寻"是修饰语,"无寻"是被修饰的,应当说"少许寻无寻"。考虑到这种质疑,所以说"修饰语和被修饰的关系"等。"随意"是指根据说话者的意愿。因为无论以何种方式在诸法中获得应排除和应接受的性质,以那种方式就有修饰语和被修饰的关系。词的顺序就是词序。
应当组合为:"无寻、有寻、有寻、无寻"即"无寻有寻,有寻无寻"。意图表示两者的一部分也是表示两者,所以说"如果有寻有寻"等。"也说明其他的"是指:正如在有寻有寻的心生起中,寻由于无寻有寻性而被称为"无寻少许寻",同样在上述心生起中,寻可以被理解为"有寻无寻"。这是针对这个意思而说的。"由于没有寻,这些是少许寻"这个意思也是为了表示特殊性的排除而采用"matta"一词来说的。因为"少许寻"被理解为"具有少许寻",所以从排除其他特殊性的共性中排除,而以无寻的特殊性缺乏为名的"无寻"一词被放在附近来修饰第二禅法。如所说"不是从寻"等。

7.Vedayamānāti anubhavamānā. Sukhākāreti iṭṭhākāre, iṭṭhānubhavanākāre vā. Udāsināti natiapanatirahitā. Sukhadukkhānaṃ aviruddhā tesaṃ byavadhāyikābhāvato. Sukhadukkhāni viya hi sukhadukkhānaṃ anantaraṃ pavattanato byavadhāyikābhūtā na tehi virujjhati, na pana sukhadukkhāni anantarāpavattito. ‘‘Upapattito ikkhatīti upekkhā’’ti ayaṃ panattho idha upekkhā-saddassa sabbupekkhāpariyādānato na vutto. Na hi lobhasampayuttādiupekkhā upapattito ikkhatīti. Tasmāti yasmā pītisahagatāyeva na sukhasahagatā, sukhasahagatāpi na pītisahagatā evāti pītisahagatā sukhasahagatā ca aññamaññaṃ bhinnā, tasmā. Satipi sukhasahagatānaṃ yebhuyyena pītisahagatabhāve yena sukhena samannāgatā sukhasahagatā eva honti, na pītisahagatā, taṃ sukhaṃ nippītikasukhanti ayaṃ viseso iminā tikena dassitoti imamatthaṃ vibhāvento ‘‘pītisahagatāti vatvā’’tiādimāha.

Siddhoti sāvasesaṃ niravasesañca sukhapītiyo saṅgahetvā pavattehi paṭhamadutiyapadehi yo pītisahagato dhammaviseso, taṃ sukhaṃ, yo ca sukhasahagato dhammaviseso, sā pītīti satipi aññamaññaṃ saṃsaṭṭhabhāve padantarasaṅgahitabhāvadīpanatosiddho ñāto viditoti attho. ‘‘Catutthajjhānasukhaṃ atipaṇītasukhanti oḷārikaṅgato nīharitvā tassa paṇītabhāvaṃ dassetuṃ ayaṃ tiko vutto’’ti keci vadanti, tadetaṃ sabbesaṃ sukhavedanāsampayuttadhammānaṃ idha ‘‘sukhasahagatā’’ti vuttattā vicāretabbaṃ. Tathā hi ‘‘sukhabhūmiyaṃ kāmāvacare’’tiādinā (dha. sa. 1283) ‘‘kāmāvacarakusalato cattāro somanassasahagatacittuppādā’’tiādinā (dha. sa. 1598) ca niddeso pavattoti.

8.Nibbānārammaṇataṃ sandhāyāha, na nibbānapaṭivijjhanaṃ, itarathā gotrabhussa dassanabhāvāpatti acodanīyā siyāti adhippāyo. Nanu ca disvā kattabbakiccakaraṇena sotāpattimaggova dassananti ukkaṃsagativijānanena nibbānassa paṭivijjhanameva dassananti gotrabhussa dassanabhāvāpatti na codetabbāvāti? Na, dassanasāmaññasseva suyyamānattā dassanakattabbakiccakaraṇānañca bhedena vuttattā. Tattha yadipi ‘‘paññāya cassa disvā āsavā parikkhīṇā hontī’’tiādīsu (ma. ni. 2.182) viya abhinnakālassapi bhinnakālassa viya bhedopacāradassanato bhedavacanaṃ yuttaṃ, dassanavisese pana adhippete dassanasāmaññavacanaṃ na kattabbanti dassanasāmaññamattaṃ gahetvā codanā katāti ‘‘nibbānārammaṇataṃ sandhāyāhā’’ti vuttaṃ. Dutiyatatiyamaggānampi dhammacakkhupariyāyasabbhāvato ‘‘bhāvanābhāvaṃ appatta’’nti vuttaṃ. Tattha bhāvanā vaḍḍhanā. Sā ca bahulaṃ uppattiyā hotīti āha ‘‘punappunaṃ nibbattanenā’’ti. Tathā hi satīti ‘‘ubhayapaṭikkhepavasenā’’ti padassa dassanabhāvanāpaṭikkhepavasenāti atthe sati. Nanu lokiyasamathavipassanāpi yathābalaṃ kāmacchandādīnaṃ pahāyakā, tatra kathamidaṃ vuttaṃ, na ca añño pahāyako atthīti codanaṃ sandhāyāha ‘‘aññehī’’tiādi.



我会按照您的要求直译这段巴利文:
7. 感受即是正在体验。乐相即是可意相,或可意体验相。舍即是没有倾向或背离。与乐苦不相违,因为不是它们的障碍。因为乐苦紧随其后生起,所以不成为障碍,不与它们相违,而乐苦则不是紧随其后生起。这里没有说"因观察而生起故为舍"这个意思,因为这包含了一切舍的意思。因为贪相应等舍不是因观察而生起的。因此,因为伴随喜的不是伴随乐的,伴随乐的也不是伴随喜的,所以伴随喜和伴随乐是互相不同的。虽然伴随乐的大多数是伴随喜的,但是具有乐的只是伴随乐的,不是伴随喜的,那个乐是无喜之乐,这个差别是由这个三法所显示的。为了阐明这个意思而说"说了伴随喜之后"等。
成就的意思是:包括有余和无余的乐和喜,由第一第二句所表达的伴随喜的特殊法,那是乐,伴随乐的特殊法,那是喜,虽然它们是互相混合的,但通过表明被其他句所包含而成为已知、已了解。有些人说:"为了显示第四禅之乐是极为殊胜之乐,把它从粗重支分中分离出来,显示它的殊胜性,所以说了这个三法",这应当考虑,因为这里说"伴随乐"是指一切与乐受相应的法。因此,如"在欲界乐地"等和"从欲界善有四个伴随悦的心生起"等的解说已经进行了。
8. 是指缘涅槃为所缘,不是指通达涅槃,否则,种姓智成为见的过失就不应该被质疑,这是其意图。难道不是因为见了应做之事的完成而初果道才是见,或者因为了知最高归趣而通达涅槃才是见,所以种姓智成为见的过失不应该被质疑吗?不是,因为只听到见的共相,而且见和应做之事的完成是分开说的。在那里,虽然像"以慧见之后,他的诸漏灭尽"等句中那样,对未分时也比喻为已分时,所以分别的说法是合适的,但是如果意图特殊的见,就不应该说见的共相,所以只取见的共相而作质疑,因此说"是指缘涅槃为所缘"。因为第二第三道也有法眼的同义词,所以说"未达到修习状态"。其中,修习是增长。这是由于多次生起而有的,所以说"由于一再生起"。如果是这样的话,即如果"以双重否定的方式"这个词的意思是以否定见和修习的方式。难道世间的止观不也能根据能力断除欲贪等吗,那么这里怎么这样说的,难道没有其他的断除者吗?考虑到这个质疑,所以说"由其他"等。

9.Appahātabbahetumattesūti appahātabbahetukamattesu. Sabbo kusalābyākatadhammo yathādhippetattho. Samāso na upapajjati asamatthabhāvato. Yesanti ye tatiyarāsibhāvena vuttā dhammā, attho tesaṃ. Ubhinnanti visuṃ visuṃ yojetabbatāya dve pahātabbahetusaddāti katvā vuttaṃ. Etanti ‘‘nevadassanena nabhāvanāya pahātabbo hetu etesaṃ atthī’’ti etaṃ vacanaṃ. Tehi dassanabhāvanāpadehi yuttena pahātabbahetukapadena. Evañca katvāti evaṃ dassanabhāvanāpadehi pahātabbahetukapadassa visuṃ visuṃ yojanato. Evañhi purimapadadvaya…pe… dassanametaṃ hotīti. Evanti dassanabhāvanāhi napahātabbo hetu etesanti evaṃ atthe sati. ‘‘Hetu…pe… siyā’’ti etassa ‘‘purimasmiñhi atthe’’tiādinā ahetukānaṃ aggahitabhāvadassanavasena atthaṃ vatvā idāni ‘‘atha vā’’tiādinā dutiyasseva atthassa yuttabhāvaṃ vibhāvento ‘‘gahetabbatthassevā’’tiādimāha. So hi ‘‘evamattho gahetabbo’’ti vuttattā gahetabbattho.

10.Aññathāti ārammaṇakaraṇamatte adhippete. Kathaṃ panetaṃ jānitabbaṃ ‘‘ārammaṇaṃ katvāti etena catukiccasādhakaṃ ārammaṇakaraṇaṃ vuccatī’’ti? Sāmaññajotanāya visese avaṭṭhānato ariyamaggadhammānaṃyeva ca apacayagāmibhāvato. ‘‘Cattāro maggā apariyāpannā apacayagāmino’’ti (dha. sa. 1021) hi vuttaṃ. Tenevāha ‘‘ariyamaggānaṃ etaṃ adhivacana’’nti. Eteneva vā visesupalakkhaṇahetubhūtena vacanena yathāvutto ārammaṇakaraṇaviseso viññāyati. Ukkaṃsagativijānanena vā ayamattho veditabbo. Paccavekkhaṇādīnanti vodānādayo saṅgaṇhāti. Hetubhāvenāti sampāpakahetubhāvena. Ñāpako kārako sampāpakoti tividho hi hetu, tathā ñāpetabbādibhāvena phalaṃ. Yathā nirayādimanussabhāvādigāmipaṭipadābhāvato akusalalokiyakusalacittuppādā ‘‘ācayagāmino dhammā’’ti vuttā, na micchādiṭṭhiādilokiyasammādiṭṭhiādidhammā eva, evaṃ nibbānagāmipaṭipadābhāvato lokuttarakusalacittuppādā ‘‘apacayagāmino’’ti daṭṭhabbā, na ariyamaggadhammā evāti imamatthaṃ dassento āha ‘‘purimapacchimāna’’ntiādi. Tattha ariyamaggasseva nibbānagāmipaṭipadābhāvo paribyattoti tasseva apacayagāmibhāvo yutto, tadanuvattakattā pana sesadhamme saṅgahetvā vuttaṃ. Apacaye dukkhaparijānanādinā sātisayaṃ gamanaṃ yesante apacayagāminoti ‘‘maggā eva apacayagāmino’’ti vuttaṃ. Purimapacchimānanti ca imasmiṃ tike paṭhamapadadutiyapadasaṅgahitānaṃ atthānanti attho. ‘‘Jayaṃ veraṃ pasavati (dha. pa. 201), caraṃ vā yadi vā tiṭṭha’’ntiādīsu (itivu. 86, 110; su. ni. 195) viya sānunāsiko ācaya-saddoti ‘‘anunāsikalopo kato’’ti vuttaṃ. Ettha ca ‘‘ācina’’nti vattabbe ‘‘ācaya’’nti byattayavasena vuttanti daṭṭhabbaṃ. Ācayā hutvā gacchantīti etena apacinantīti apacayā, apacayā hutvā gacchanti pavattantīti ayamattho nayato dassitoti daṭṭhabbaṃ.

11.Lokiyesuasekkhabhāvānāpatti daṭṭhabbāti kasmā evaṃ vuttaṃ, nanu –

‘‘Sikkhatīti kho bhikkhu tasmā sekkhoti vuccati. Kiñca sikkhati, adhisīlampi sikkhati adhicittampi sikkhati adhipaññampi sikkhati. Sikkhatīti kho bhikkhu tasmā sekkhoti vuccati (a. ni. 

我来为您直译这段巴利文：
9. 在"仅非所断之因"中指仅非所断之因法。一切善法和无记法是如所意图的意思。复合词不成立是因为不具足条件。"那些"是指那些被说为第三类的诸法的意思。说"两者"是因为认为有两个"所断之因"词需要分别组合。"这个"是指"这些法没有见所断和修所断之因"这句话。由那些与见和修两词结合的"所断之因"词。"如此做"是指这样与见和修两词分别结合"所断之因"词。因为这样,前两词...等...就是这个显示。"如此"是指在"这些法的因不是由见和修所断"这样的意思下。对于"因...等...应该"这句,以"因为在前面的意思"等来说明未取无因法的意思之后,现在以"或者"等来阐明只有第二种意思才是合适的,所以说"只是应取的意思"等。因为说"应该这样理解意思",所以是应取的意思。
10. "另外"是指仅在所缘作用上的意图。如何知道"作为所缘"这句话是说能完成四种作用的所缘作用呢？因为在通说中确立特殊性,而且只有圣道法才是趣向减损的。因为说"四道是不摄属、趣向减损的"。所以说"这是圣道的同义词"。或者由这个作为特殊标识因的语句而了知如上所说的所缘作用的特殊性。或者应当由了知最高归趣而知此义。"观察等"包含清净等。"以因的状态"是以能到达因的状态。因为因有能知、能作、能到达三种,同样,果也有应被知等三种状态。就像因为趣向地狱等和人道等的行道性,所以说不善和世间善心生起是"趣向积集之法",不仅是邪见等和世间正见等法,同样,应当理解因为趣向涅槃的行道性,所以出世间善心生起是"趣向减损的",不仅是圣道法。为了显示这个意思而说"前后"等。其中,因为只有圣道才明显具有趣向涅槃的行道性,所以只有它适合称为趣向减损,但是因为其他法随顺于它,所以包含在内而说。因为以苦遍知等方式特别趣向减损,所以说"只有道是趣向减损的"。"前后"是指在这个三法中被第一句和第二句所包含的意思。如"胜利生怨仇","行走或站立"等句中那样,积集一词带鼻音,所以说"省略鼻音"。在这里,应当理解本应说"积集"而说"积集"是由于字母转换。由"成为积集而去"这句话,应当理解由此显示了"减损者减损,成为减损而去、运行"这个意思。
11. "应当看见在世间法中不成为无学"为什么这样说呢？难道不是 -
"比丘啊,因为他学习,所以称为有学。他学习什么呢？他学习增上戒,也学习增上心,也学习增上慧。比丘啊,因为他学习,所以称为有学。"

3.86). Yopi kalyāṇaputhujjano anulomapaṭipadāya paripūrakārī sīlasampanno indriyesu guttadvāro bhojane mattaññū jāgariyānuyogamanuyutto pubbarattāpararattaṃ bodhipakkhiyānaṃ dhammānaṃ bhāvanānuyogamanuyutto viharati ‘ajja vā sve vā aññataraṃ sāmaññaphalaṃ adhigamissāmī’ti, sopi sikkhatīti sekkho’’ti –

Vacanato yathāvuttakalyāṇaputhujjanassapi sīlādidhammā sekkhāti vuccantīti? Na, pariyāyabhāvato. Nippariyāyena hi sekkhāsekkhabhāvo yathāsambhavaṃ maggaphaladhammesu evāti lokiyesu sekkhabhāvāsaṅkābhāvato asekkhabhāvānāpatti vuttā. Tenevāha ‘‘sīlasamādhī’’tiādi. Arahattaphaladhammāpi sikkhāphalabhāvena pavattanato heṭṭhimaphaladhammā viya sikkhāsu jātātiādiatthehi sekkhā siyuṃ, heṭṭhimaphaladhammāpi vā sikkhāphalabhāvena pavattanato arahattaphaladhammā viya asekkhāti codanaṃ manasikatvā ‘‘pariniṭṭhitasikkhākiccattā’’ti vuttaṃ, tathā ‘‘heṭṭhimaphalesu panā’’tiādi. ‘‘Taṃ eva sāliṃ bhuñjāmi, sā eva tittirī, tāni eva osadhānī’’tiādīsu taṃsadisesu tabbohāro daṭṭhabbo. Etena ca sekkhasadisā asekkhā yathā ‘‘amanusso’’ti vuttaṃ hotīti aññe. Aññattha ‘‘ariṭṭha’’ntiādīsu vuddhiatthepi a-kāro dissatīti vuddhippattā sekkhā asekkhāti ayampi attho vutto.

12.Kilesavikkhambhanasamatthatāyāti idaṃ nidassanamattaṃ daṭṭhabbaṃ. Vitakkādivikkhambhanasamatthatāpi hettha labbhatīti. Akusalaviddhaṃsanarasattā vā kusalānaṃ tattha sātisayakiccayuttataṃ parittadhammehi mahaggatānaṃ pakāsetuṃ ‘‘kilesavikkhambhanasamatthatāyā’’ti vuttaṃ. Vipākakiriyesu dīghasantānatāva, na kilesavikkhambhanasamatthatā vipulaphalatā cāti attho. ‘‘Vipulaṃ phalaṃ vipulaphala’’nti evaṃ pana atthe gayhamāne vipākesupi vipulaphalatā labbhateva. Sopi ekasesanayena aṭṭhakathāyaṃ vuttoti veditabbo. Mahantehi gatā paṭipannāti ayaṃ panattho tiṇṇampi sādhāraṇoti. Guṇato ayaṃ ettakoti sattānaṃ pamāṇaṃ karontā viya pavattantīti oḷārikā kilesā ‘‘pamāṇakarā’’ti vuttā. Tehi parito khaṇḍitā paricchinnāti parittā. Satipi kehici paricchinnatte mahāpamāṇabhāvena gatā pavattāti mahaggatā. Paricchedakarānaṃ kilesānaṃ sukhumānampi agocarabhāvato tehi na kathañcipi paricchinnā vītikkantāti aparicchinnā appamāṇā, yato te ‘‘apariyāpannā’’tipi vuccanti.

14.Tittiṃ na janenti santataratāya asecanakabhāvato. Ettha ca ‘‘pamāṇakarehī’’tiādiko atthavikappo ‘‘atappakatthenā’’tiādikāya hīnattikapadavaṇṇanāya parato bahūsu potthakesu likhīyati, yathāṭhāne eva pana ānetvā vattabbo.



我来为您直译这段巴利文：
[承接上文]..."优秀的凡夫,圆满实践随顺之道,具足戒行,守护诸根门,饮食知量,致力于觉醒,在初夜后夜致力于修习觉支法,住于'今日或明日我将证得某种沙门果'的想法,他也是因为学习而被称为有学"。
从这些话来看,上述优秀凡夫的戒等诸法也被称为"有学"不是吗？不是,因为这是方便说。因为无方便说的有学无学性只在道果法中随其所应而有,所以说在世间法中不会有无学性,因为不会怀疑有学性。正因如此而说"戒定"等。阿罗汉果法也因为是学习的果而运行,如同较低果位的诸法生于诸学中等义而成为有学,或者较低果位的诸法也因为是学习的果而运行,如同阿罗汉果法而成为无学。考虑到这个质疑而说"因为学习的作用已经完成",同样说"但在较低诸果中"等。应当理解在"我吃那个米,那个鹧鸪,那些药"等句中表示相似的用法。由此说明无学与有学相似,如说"非人"等,其他人这样说。在其他处如"ariṭṭha(最胜)"等词中,a-音节也表示增长义,所以也说了"有学达到增长即是无学"这个意思。
12. "因为能够镇伏烦恼"这只应当看作是举例。因为这里也包含能够镇伏寻等。或者因为善法具有破坏不善的作用,为了显示大界法比小界法有更殊胜的作用,所以说"因为能够镇伏烦恼"。而在果报和唯作中只有相续长久,没有能够镇伏烦恼和广大果报的意思。但是如果理解为"广大的果报是广大果",那么在果报中也有广大果报性。这也应当理解为在注释书中以省略方式说的。"由伟大者所达到、所行"这个意思是三者共有的。粗重的烦恼被称为"能作度量",因为它们像是在为众生作度量一样运行。被它们周遍破坏、限定故称为"小界"。虽然被某些所限定,但因为以大度量而行、运转,故称为"大界"。因为连微细的能作限定的烦恼也不是它们的对象,所以完全不被它们所限定、超越它们,故称为"无限量"、"不摄属"。
14. 因为更寂静而不生厌足,由于是无需添加的状态。在这里,"被能作度量者"等义的选择在"以不满足义"等的低劣三法解释之后,在许多书中被书写,但应当在适当处说。

15. Lokiyasādhujanehipi atijigucchanīyesu ānantariyakammanatthikavādādīsu pavatti vinā vipallāsabalavabhāvena na hotīti ‘‘vipariyāsadaḷhatāyā’’ti vuttaṃ. Etenāti ‘‘vipākadāne satī’’tiādinā satipi kālaniyame vipākuppādane sāsaṅkavacanena. Tasmāti yasmā yathāvuttanayena niyatatāya atippasaṅgo dunnivāro, tasmā. Balavatā…pe… pavattīti etena asamānajātikena anivattanīyavipākataṃ, samānajātikena ca vipākānuppādanepi anantaraṃ vipākuppādanasamatthatāya avihantabbataṃ anantarikānaṃ dasseti. Yato tesaṃ vipākadhammatā viya sabhāvasiddhā niyatānantariyatā. Aññassa…pe… dānatoti imināpi asamānajātikādīhi anivattanīyaphalataṃ eva vibhāveti.

Codako adhippāyaṃ ajānanto ‘‘nanū’’tiādinā atippasaṅgameva codeti. Itaro ‘‘nāpajjatī’’tiādinā attano adhippāyaṃ vivarati. Ekanteti avassambhāvini. Sanniyatattāti sampādane janane niyatabhāvato. Uparatā avipaccanasabhāvāsaṅkā yesu tāni uparatāvipacca…pe… saṅkāni, tabbhāvo upa…pe… saṅkattaṃ, tasmā. ‘‘Na samatthatāvighātattāti balavatāpi ānantariyena anupahantabbataṃ āha. Upatthambhakāni anubalappadāyakāni honti uppattiyā santānassa visesitattā. Tena nesaṃ vipākānuppādanepi amoghavuttitaṃ āha.

16.Maggakiccaṃ pariññādi. Aṭṭhaṅgikamaggasammādiṭṭhimaggasampayuttālobhādosasaṅkhātehi maggahetūhi maggasampayuttakhandhasesamaggaṅgasammādiṭṭhīnaṃ sahetukabhāvadassanato tiṇṇaṃ nayānaṃ asaṅgahitasaṅgaṇhanavasenāti vuttaṃ. Hetubahutāvasenāti bahuhetukassa paṭhamanayassa anantaraṃ bahuhetukatāsāmaññena nikkhepakaṇḍapāḷiyaṃ tatiyaṃ vuttanayo idha aṭṭhakathāyaṃ dutiyaṃ vutto. Yathāsakaṃ paccayehi pavattamānesu nirīhakesu dhammesu kesañci anuvattanīyabhāvo na kevalaṃ dhammasabhāvatoyeva, atha kho purimadhammānaṃ pavattivisesenapi hotīti āha ‘‘pubbābhisaṅkhāravasenā’’ti. Pavattiviseso hi purimapurimānaṃ cittacetasikānaṃ uttaruttaresu visesādhānaṃ bhāvanāpubbābhisaṅkhāroti. Anuvattayamānoti garukārayamāno. Udāharaṇavasenāti nidassanavasena, na niravasesadassanavasena. Yasmā panātiādinā yathāvuttaṃ atthaṃ pāṭhantarena sādheti. Tattha hi adhipatipaccayassa paccanīye ṭhitattā maggo adhipati maggādhipatīti ayamattho labbhatīti. Samānasaddatthavasenāti satipi aññapadatthasamānādhikaraṇasamāsatthabhede maggādhipatisaddatthabhedābhāvaṃ sandhāya vuttaṃ.



我来为您直译这段巴利文：
15. 因为即使是世间善人,如果没有颠倒的力量,也不会趣向于极其可厌的无间业、断见等,所以说"因为颠倒的坚固"。"由此"是指由"如果有果报生起"等这样虽然确定时间但对果报生起仍有疑虑的说法。"因此"是指因为如上所说的方式中决定性的过度推论难以避免,所以。"由强力...等...运行"由此显示无间(业)由不同类的(业)不能改变其果报性,以及由同类的(业)虽然不能产生果报,但因为能够立即产生果报而不能被损害。因此它们的果报性就像本性成就的决定无间性。"由其他...等...给与"由此也说明由不同类等不能改变其果报性。
提问者不知意图而以"难道不"等提出过度推论的质疑。另一方以"不会产生"等揭示自己的意图。"一定"是指必然发生。"因为决定"是指在完成、产生上决定。"已止息...等...疑虑"是指已止息、不会成熟本性的疑虑,这种状态。"不是因为能力被损害"说明即使是强力的无间(业)也不能损害。支持的即是给予辅助力量,因为特殊化了相续的生起。由此说明即使不产生果报也不会无效。
16. 道的作用是遍知等。因为显示八支道的正见、道相应的无贪无嗔称为道因,使道相应诸蕴、其余道支、正见成为有因,所以说是以摄取三种方法中未摄取的方式。"依多因"是指在经中多因的第一方法之后,以多因的共性而说的第三方法,在这里注释书中说为第二方法。在依各自缘而运行的无作用诸法中,某些成为应随顺的性质不仅仅是由法的本性,而且也是由前法的特殊运行而有,所以说"依前行造作"。因为前前心心所的特殊运行在后后(心心所)中建立特殊性即是修习的前行造作。"使随顺"即是使尊重。"依例子"是依举例,不是依完全显示。以"因为"等用另一种读法证明如上所说的意思。因为在那里对能作缘的否定中确立,所以得出"道是增上,道增上"这个意思。"依同义词"是指虽然有其他词义的同主格复合词义的区别,但是说的是道增上词义没有区别。

17.Uppanna-saddo uppādādiṃ paṭipajjamāno, patvā vigato cāti duvidhesu atthesu ubhayesampi vācako, na purimānaṃyevāti tamatthaṃ dassetuṃ ‘‘anuppannā’’tiādimāha. Tattha uppannabhāvo uppādādippattatā. Tena atītāpi saṅgahitā honti. Tenevāha ‘‘sabbo uppannabhāvo’’ti. Uppannadhammabhāvo ‘‘uppannā dhammā’’ti padena gahitadhammabhāvo, vattamānadhammabhāvoti attho. Yo vā uppādādippatto attano ca sabhāvaṃ dhāreti paccayehi ca dhārīyati, so uppannadhammoti paccuppannabhāvo uppannadhammabhāvoti evamettha attho daṭṭhabbo. Uppannadhamme vatvā ‘‘anuppannā’’ti vacanaṃ na yathādhigatapaṭisedhananti kathamidaṃ paccetabbanti āha ‘‘yadi hī’’tiādi. Keci panettha ‘‘uppannāti padena atītāpi saṅgahitā. Yadi na saṅgahitā, nibbānaṃ viya tepi navattabbāti vattabbaṃ siyā , na ca tathā vutta’’nti vadanti, taṃ pana tesaṃ matimattameva. Ayaṃ pana tiko dvinnaṃ addhānaṃ vasena pūretvā dassitoti aṭṭhakathāyaṃ vakkhatīti. Evaṃ sante kasmā atītā navattabbāti na vuttāti? Dhammavasena asaṅgahitattābhāvato. Dhammavasena hi asaṅgahitaṃ nibbānaṃ tattha navattabbaṃ jātaṃ, na ca niyogato atītā nāma dhammā keci atthi, ye idha asaṅgahitattā navattabbā siyunti. Phalanibbattito kāraṇassa puretaraṃ nibbatti idha pariniṭṭhitasaddena vuccati, na tassa hutvā vigatabhāvoti āha ‘‘anāgate vā’’ti. Yato metteyyassa bhagavato uppajjanakaphalampi ‘‘uppādī’’ti vuccati.

20.Yassa jhānā vuṭṭhahitvātiādinā ‘‘tenānandā’’tiādipāḷiyā heṭṭhāpāḷiṃ atthavasena dasseti. Ayañhi tattha pāḷi –

‘‘Kathañcānanda , bhikkhu ajjhattameva cittaṃ saṇṭhapeti sannisādeti ekodiṃ karoti samādahati. Idhānanda, bhikkhu vivicceva…pe… catutthaṃ jhānaṃ upasampajja viharati. Evaṃ kho…pe… samādahati. So ajjhattaṃ suññataṃ manasi karoti, tassa ajjhattaṃ suññataṃ manasikaroto suññatāya cittaṃ na pakkhandati…pe… muccati. Evaṃ santametaṃ, ānanda, bhikkhu evaṃ sampajānāti ajjhattaṃ kho me suññataṃ manasikaroto ajjhattaṃ suññatāya cittaṃ na pakkhandati…pe… muccatīti, itiha tattha sampajāno hoti. So bahiddhā suññataṃ…pe… ajjhattabahiddhā suññataṃ…pe… so āneñjaṃ manasi karoti, tassa āneñjaṃ manasikaroto āneñjāya cittaṃ na pakkhandati…pe… muccatīti, itiha tattha sampajāno hoti. Tenānanda, bhikkhunā’’ti (ma. ni. 

我来为您直译这段巴利文：
17. 为了显示"已生"一词在趣向生起等和已达到后消失这两种意义中都能表达两者,而不仅是前者,所以说"未生"等。其中,"已生性"是指已达到生起等。由此也包含过去法。正因如此而说"一切已生性"。已生法性是指被"已生诸法"这词所摄取的法性,即现在法性的意思。或者已达到生起等而自己保持自性且被诸缘所维持的,那就是已生法,所以应当理解这里已生法性即是现在性。说了已生法之后说"未生",这不是否定已经获得的,那么这怎么能接受呢？所以说"如果"等。有些人在这里说:"以'已生'一词也包含过去法。如果不包含,就应该说它们也像涅槃一样是不可说的,但并没有这样说。"但这只是他们的想法而已。这个三法是依两个时期而圆满显示的,这将在注释书中说明。如果是这样,为什么不说过去法是不可说的呢？因为依法而言没有不被包含。因为依法而言不被包含的涅槃在那里成为不可说的,而没有任何必然的过去法不被包含在这里而应成为不可说的。这里用"已完成"一词表示因在果生起之前的生起,而不是表示它已有后消失,所以说"或在未来"。因此弥勒世尊将要生起的果也称为"已生起"。
20. 以"从禅那出起"等通过"因此阿难"等经文在意义上显示前面的经文。这里的经文是：
"阿难,比丘如何令内心安住、平静、专一、集中？阿难,在此比丘离开...等...成就第四禅而住。如是...等...集中。他作意内空,当他作意内空时,心对空性不倾向...等...解脱。阿难,事情是这样的,比丘如是了知:'当我作意内空时,心对内空性不倾向...等...解脱',如是在那里他有正知。他对外空...等...对内外空...等...他作意不动,当他作意不动时,心对不动性不倾向...等...解脱,如是在那里他有正知。因此阿难,比丘..."（中部）;

3.188).

Tattha ajjhattasuññatādīsūti ajjhattaṃ bahiddhā ajjhattabahiddhā ca suññatāya āneñje ca. Paṭhamajjhānādisamādhinimitteti pādakabhūtapaṭhamajjhānādisamādhinimitte. Apaguṇapādakajjhānato vuṭṭhitassa hi ajjhattaṃ suññataṃ manasikaroto tattha cittaṃ na pakkhandati. Tato ‘‘parassa santāne nu kho katha’’nti bahiddhā manasi karoti, tatthapi na pakkhandati. Tato ‘‘kālena attano santāne, kālena parassa santāne nu kho katha’’nti ajjhattabahiddhā manasi karoti, tatthapi na pakkhandati. Tato ubhatobhāgavimutto hotukāmo ‘‘arūpasamāpattiyaṃ nu kho katha’’nti āneñjaṃ manasi karoti, tatthapi na pakkhandati. ‘‘Idāni me cittaṃ na pakkhandatī’’ti vissaṭṭhavīriyena na bhavitabbaṃ, pādakajjhānameva pana sādhukaṃ punappunaṃ manasi kātabbaṃ, evamassa rukkhaṃ chindato pharasumhi avahante punappunaṃ nisitanisitaṃ kāretvā chindantassa chijje pharasu viya kammaṭṭhāne manasikāro vahatīti dassetuṃ ‘‘tasmiṃyevā’’tiādi vuttanti.

Atthato ca asamānattāti idaṃ kasmā vuttaṃ. Nanu yesu atthesu ajjhatta-saddo vattati, te sabbe dassetvā idhādhippetatthaniddhāraṇatthaṃ atthuddhāravasenetaṃ vuttaṃ. Cakkhādīsu ca ajjhattika-saddo ajjhattānaṃ abbhantaratāvisesamupādāya pavattati, yato te ajjhattaajjhattāti vuccanti. Apica ‘‘cha ajjhattikānī’’ti idaṃ ajjhattika-saddassa cakkhādīnaṃ ajjhattabhāvavibhāvanasabbhāvato idha udāharaṇavasena vuttaṃ. Teneva hi aṭṭhakathāyaṃ ajjhattikaduke ‘‘ajjhattāva ajjhattikā’’ti vuttaṃ. Evañca sati na ettha saddato asamānatāpi siyā, tasmāyeva yathāvuttacodanaṃ visodhento ‘‘ayaṃ panetthā’’tiādimāha. Tenāti tasmā. Taṃvācakassāti ajjhattajjhattavācakassa sakkā vattuṃ tadatthassa ajjhattabhāvasabbhāvato.

‘‘Na kho, ānanda, bhikkhu sobhati saṅgaṇikārāmo saṅgaṇikārato saṅgaṇikārāmataṃ anuyutto’’tiādinā (ma. ni. 3.186) pabbajitāsāruppassa nekkhammasukhādinikāmalābhitāya abhāvassa ca dassanena saṅgaṇikārāmatāya, ‘‘nāhaṃ, ānanda, ekaṃ rūpampi samanupassāmi, yattha rattassa yathābhiratassa rūpassa vipariṇāmaññathābhāvā na uppajjeyyuṃ sokapari…pe… upāyāsā’’ti (ma. ni. 



我来将这段巴利文直译成简体中文：
在那里"内空性等"是指内在、外在以及内外两方面的空性和不动。"初禅等定相"是指作为基础的初禅等定相。对于已从熟练的基础禅那出定者，当他作意内在空性时，心不能趋入其中。此后他想"或许在他人相续中如何"而作意外在，在那里也不能趋入。此后他想"或许有时在自己相续中，有时在他人相续中如何"而作意内外两方面，在那里也不能趋入。此后他想成为双分解脱者而想"或许在无色定中如何"而作意不动，在那里也不能趋入。"现在我的心不能趋入"时不应放弃精进，而应当反复善加作意基础禅那，就像砍树时斧头不利，反复磨利后才能砍断一样，为了显示在业处的作意会变得锐利，所以说"就在那里"等。
从意义上不相同的原因是什么？难道不是在显示"内"这个词所用的一切含义后，为了确定此处所要表达的意义而依据意义的归纳而说的吗？在眼等处，"内在"一词是依据内在的特殊内部性而运用，因此称它们为"内在的内在"。而且，"六内处"这句话是由于"内在"一词能显示眼等的内在性而在此作为例证而说的。因此在义注中关于内在双法说"内在即是内在的"。如此，在这里甚至在词义上也不会有不相同，因此为了澄清如上所述的质疑而说"但这里"等。"由此"即是因此。"能表达那个"是指能表达内在的内在，因为具有内在性的意义所以可以这样说。
"阿难，比丘若喜好群居，乐于群居，专注于喜好群居，则不庄严"等，通过显示不适合出家者及无法获得出离之乐等的情况来[说明]喜好群居[的过患]，"阿难，我不见有任何色，对于贪着、随乐着该色者，当该色变异、改变时，不会生起忧、悲...乃至...恼。"

3.186) evaṃ rūpādiratiyā ca ādīnavaṃ vatvā sace koci duppaññajātiko pabbajito vadeyya ‘‘sammāsambuddho khette paviṭṭhā gāviyo viya amheyeva gaṇato nīharati, ekībhāve niyojeti, sayaṃ pana rājarājamahāmattādīhi parivuto viharatī’’ti, tassa vacanokāsupacchedanatthaṃ cakkavāḷapariyantāya parisāya majjhe nisinnopi tathāgato ekakovāti dassanatthaṃ ‘‘ayaṃ kho panā’’ti desanā āraddhāti āha ‘‘tappaṭipakkhavihāradassanattha’’nti. Tattha sabbanimittānanti rūpādīnaṃ saṅkhatanimittānaṃ . Ajjhattanti visayajjhattaṃ. Suññatanti anattānupassanānubhāvanibbattaphalasamāpattiṃ. Tenevāha ‘‘ajjhatta’’ntiādi. Tattha dutiye vikappe ṭhāna-saddo kāraṇapariyāyo daṭṭhabbo. Saccakasuttenāti mahāsaccakasuttena. Tattha hi –

‘‘Abhijānāmi kho panāhaṃ, aggivessana, anekasatāya parisāya dhammaṃ desetā, apissu maṃ ekameko evaṃ maññati ‘mamevārabbha samaṇo gotamo dhammaṃ desetī’ti. Na kho panetaṃ, aggivessana, evaṃ daṭṭhabbaṃ. Yāvadeva viññāpanatthāya tathāgato paresaṃ dhammaṃ desetīti. So kho ahaṃ, aggivessana, tassāyeva kathāya pariyosāne tasmiṃyeva purimasmiṃ samādhinimitte ajjhattameva cittaṃ saṇṭhapemi sannisādemi, ekodiṃ karomi, samādahāmi ‘yena sudaṃ niccakappaṃ viharāmī’’ti (ma. ni. 1.387) –

Āgatanti.

22. Aññehi anidassanehi aññaṃ viya katvā yathā ‘‘silāputtakassa sarīra’’nti. Dhammasabhāvasāmaññenātiādinā kiñcāpi rūpāyatanato añño nidassanabhāvo nāma natthi, dhammasabhāvo pana atthi. Tato ca rūpāyatanassa viseso nidassanabhāvena katoti tadaññadhammavisesakaro nidassanabhāvo rūpāyatanato anaññopi añño viya katvā upacaritoti dasseti. Atthaviseso sāmaññavisesatthabhedo. Sayaṃ sampattānaṃ phoṭṭhabbadhammānaṃ, nissayavasena sampattānaṃ ghānajivhākāyānaṃ gandharasānañca, itaresaṃ asampattānaṃ. Aññamaññapatanaṃ aññamaññassa yogyadese avaṭṭhānaṃ, yena paṭihananabhāvena. Byāpārādīti cittakiriyāvāyodhātuvipphāravasena akkhipaṭalādīnaṃ heṭṭhā upari ca saṃsīdanalaṅghanādippavattimāha. Vikāruppatti visadisuppatti, visayassa iṭṭhāniṭṭhabhāvena anuggaho upaghāto cāti attho.

Tikamātikāpadavaṇṇanā niṭṭhitā.

Dukamātikāpadavaṇṇanā

1-

我来将这段巴利文直译成简体中文：
3.186. 这样说明了对色等的贪着的过患之后，如果有某个愚钝的出家人会说："正等觉者像把牛赶出田地一样把我们赶出团体，使我们独处，但他自己却与国王、大臣等众人一起居住"，为了断除这种说法的机会，即使坐在遍及轮围山的会众中间，如来也是独处的，为了显示这一点而开始"这里"等的开示，所以说"为了显示与此相反的安住"。其中"一切相"是指色等有为相。"内"是指内在境界。"空"是指由无我随观的威力所产生的果定。因此说"内"等。其中第二种情况中，"处"字应理解为因的含义。"薩遮迦经"是指大薩遮迦经。因为在那里：
"火种，我忆念曾对数百众人说法，其中每个人都这样想：'沙门乔达摩是专门为我说法。'火种，但不应这样看。如来说法只是为了使他人了解。火种，我在那次说法结束后，就在那之前的定相中安住其心、使之寂静、专一、等持，我常以此而住。"
如是而来。
22. 就像说"石子的身体"一样，把与其他不可见者不同的表示为另一种。虽然通过"法的自性共相"等，除了色处之外没有所谓的可见性，但法的自性是存在的。由此，色处以可见性的特性而成为不同，因此使可见性成为区别其他法的特性，虽然与色处不异，但却像是不同一样而被假说，这就是他所显示的。意义的差别是共相和特相的意义差别。对于自己获得的触法，依止力获得的鼻、舌、身和香、味，其他的则是不获得的。互相撞击是指互相在适当处所的安住，以此而有撞击性。"作用等"是指通过心的活动和风界的扩散，而说眼膜等上下沉浮跳跃等的运作。变异生起是指不同的生起，即是说由于对象的可意与不可意而有扶助与损害。
三法条目注释终。
二法条目注释
1-

6.Samānadesaggahaṇānaṃ ekasmiṃyeva vatthusmiṃ gahetabbānaṃ, ekavatthuvisayānaṃ vā. Atha vā samānadesānaṃ ekavatthukattā samānagahetabbabhāvānaṃ ekuppāditoti attho. Ye dhammā hetusahagatā, te hetūhi saha saṅgayhanti. Yo ca tesaṃ sahetukabhāvo, so sahajātādīhi hetūhi katoti katvā vuttaṃ ‘‘samā…pe… sabbhāva’’nti. Ādi-saddena cettha suppatiṭṭhitabhāvasādhanādihetubyāpāre pariggaṇhāti. Ekībhāvūpagamananti ekakalāpabhāvena pavattamānānaṃ cittacetasikānaṃ saṃsaṭṭhatāya samūhaghanabhāvena duviññeyyanānākaraṇataṃyeva sandhāya vuttaṃ. Dhammanānattābhāvepīti sabhāvatthabhedābhāvepi. Padatthanānattenāti nānāpadābhidheyyatābhedena. Etena pakārantarāpekkhaṃ dukantaravacananti dasseti. Anekappakārā hi dhammā. Teneva ‘‘sabbe dhammā sabbākārena buddhassa bhagavato ñāṇamukhe āpāthaṃ āgacchantī’’ti (mahāni. 156; cūḷani. mogharājamāṇavapucchāniddesa 85) vuttaṃ. Ayañca attho tikesupi daṭṭhabbo. Yesaṃ vineyyānaṃ yehi pakāravisesehi dhammānaṃ vibhāvane kate paṭivedho hoti, tesaṃ tappakārabhedehi dhammānaṃ vibhāvanaṃ. Yesaṃ pana yena ekeneva pakārena vibhāvane paṭivedho hoti, tesampi taṃ vatvā dhammissarattā tadaññaniravasesappakāravibhāvanañca desanāvilāsoti āha ‘‘desetabbappakārajānana’’ntiādi. Nanu ekena pakārena jānantassa tadaññappakāravibhāvanaṃ aphalaṃ hotīti? Na hoti paṭisambhidāppabhedassa upanissayattā. Te pakārā etesanti tappakārā, tabbhāvo tappakāratā. Iminā dhammānaṃ vijjamānasseva pakāravisesassa vibhāvanaṃ desanāvilāsoti dasseti.

Aññatthāpīti ‘‘ahetukā ceva dhammā na ca hetū’’tiādīsu. Yathā paṭhamadukekadese gahetvā dutiyatatiyadukehi saddhiṃ chaṭṭhadukanaye yojanā ‘‘hetū dhammā sahetukāpi ahetukāpī’’tiādayo tayo dukā labbhanti, evaṃ dutiyatatiyadukekadese gahetvā paṭhamadukena saddhiṃ yojanāya ‘‘sahetukā dhammā hetūpi na hetūpi, ahetukā dhammā hetūpi na hetūpi, hetusampayuttā dhammā hetūpi na hetūpi, hetuvippayuttā dhammā hetūpi na hetūpī’’ti cattāro dukā labbhanti, te pana vuttanayeneva sakkā dassetunti na dassitāti daṭṭhabbā. Atha vā pāḷiyaṃ vuttehi catutthapañcamehi aṭṭhakathāyaṃ dassitehi purimehi dvīhi ninnānākaraṇato ete na vuttā. Sannivesavisesamattameva hettha visesoti. Teneva hi ninnānatthattā pāḷiyaṃ āgatadukesu yathāniddhāritadukānaṃ yathāsambhavaṃ avarodhanena avuttataṃ dassetuṃ ‘‘etesu panā’’tiādimāha.


我来将这段巴利文直译成简体中文：
6. 相同处所所摄的是在同一事物中应当把握的，或是以同一事物为对象的。或者说，由于是相同处所的缘故成为同一事物，因为是相同应把握的而成为同一生起的意思。凡是与因俱行的诸法，它们与诸因一起被摄取。它们的有因性是由俱生等因所造成的，所以说"相同...存在"。这里以"等"字包含了善立性成就等因的作用。"达到一体性"是就心心所法以一聚的形态运作，由于相应而成为整体密集，难以分辨差异而说的。"即使没有法的差异"是指即使没有自性义的差别。"词义的差异"是指不同词所表达的意义差别。以此显示另一对偶的陈述是期待其他方式的。因为诸法有多种方式。因此说"一切诸法以一切行相进入世尊佛陀的智门"。这个意义在三法中也应当了解。对于那些所化众生，通过诸法的某些特殊方式的阐明能获得通达，对他们就以那些方式的差别来阐明诸法。而对于那些仅通过一种方式的阐明就能通达的人，对他们说了那个之后，由于是法的主宰，对其余一切方式的阐明也是说法的庄严，所以说"了知应说的方式"等。难道对于通过一种方式了知的人，阐明其他方式不是无果的吗？不是无果的，因为是诸无碍解的增上缘。这些方式是它们的，所以叫做彼方式，那个状态叫做彼方式性。以此显示阐明诸法现有的特殊方式是说法的庄严。
"在其他处也"是指在"无因法而非因"等处。就像在第一对偶中取一部分与第二、第三对偶一起，在第六对偶的方法中配合而得到"因法或有因或无因"等三个对偶，同样地在第二、第三对偶中取一部分与第一对偶一起配合而得到"有因法或是因或非因，无因法或是因或非因，因相应法或是因或非因，因不相应法或是因或非因"这四个对偶，但是这些按照已说的方法就能显示，所以应当理解为未显示。或者说，因为与经典中说的第四、第五[对偶]和义注中显示的前二[对偶]没有差异，所以这些未说。这里的差别只是安排的特殊性而已。因此，正是由于意义没有差异，为了显示在经典中出现的诸对偶中，如何确定的诸对偶依照可能而包摄未说的[对偶]，所以说"但在这些中"等。


Atha vā ‘‘etena vā gatidassanenā’’tiādinā vakkhamānanayena ‘‘hetū ceva dhammā ahetukā cā’’tiādīnaṃ sambhavantānaṃ dukānaṃ saṅgahe sati etesampi saṅgaho siyā. Yato vā dukato padaṃ niddhāretvā dukantaraṃ vuccati, tena sati ca nānatte dukantaraṃ labbhati, na cettha koci viseso yathāvuttadukehīti saṃvaṇṇanāsu na dassitanti daṭṭhabbaṃ. Ettha ca yathā sahetukadukato hetusampayuttadukassa, hetusahetukadukato ca hetuhetusampayuttadukassa padatthamattato nānattaṃ, na sabhāvatthato. Evaṃ santepi sahetukahetusahetukaduke vatvā itarepi vuttā, evaṃ hetusampayuttahetuhetusampayuttadukādīhi sabhāvatthanānattābhāvepi padatthanānattasambhavato dhammanānattābhāvepi padatthanānattena dukantaraṃ vuccatīti vuttattā ‘‘hetusahagatā dhammā, na hetusahagatā dhammā, hetusahajātā dhammā, na hetusahajātā dhammā. Hetusaṃsaṭṭhā dhammā, hetuvisaṃsaṭṭhā dhammā. Hetusamuṭṭhānā dhammā, na hetusamuṭṭhānā dhammā. Hetusahabhuno dhammā, na hetusahabhuno dhammā’’tiādīnaṃ, tathā ‘‘hetū ceva dhammā hetusahagatā cā’’tiādīnaṃ, ‘‘na hetū kho pana dhammā hetusahagatāpi, na hetusahagatāpī’’tiādīnañca sambhavantānaṃ anekesaṃ dukānaṃ saṅgaho anuññāto viya dissati. Tathā hi vakkhati ‘‘etena vā gatidassanenā’’tiādi. Evaṃ āsavagocchakādīsupi ayamattho yathāsambhavaṃ vattabbo. Dhammānaṃ vā sabhāvakiccādiṃ bodhetabbākārañca yāthāvato jānantena dhammasāminā yattakā dukā vuttā, tattakesu ṭhātabbaṃ. Addhā hi te dukā na vattabbā, ye bhagavatā na vuttāti veditabbaṃ. Na hetuhetusampayuttaduko chaṭṭhadukena ninnānatthoti adhippāyo. Tesūti paṭhamadukatatiyadukesu. Yadi dukantarehi dukantarapadehi ca samānatthattā etesaṃ dukānaṃ dukantarapadānañca avacanaṃ , evaṃ sati chaṭṭhaduke paṭhamapadampi na vattabbaṃ catutthaduke dutiyapadena samānatthattā. Tathā ca chaṭṭhadukoyeva na hotīti codanaṃ sandhāyāha ‘‘catutthaduke’’tiādi. Dukapūraṇatthanti idaṃ samānatthataṃyeva sandhāya vuttaṃ, desanāviseso pana vijjatiyeva. Atthantaratābhāvepi pakārabhedahetukaṃ dukantaravacananti dassito hi ayamatthoti. Etena gatidassanenāti atthavisesābhāvepi chaṭṭhadukapūraṇasaṅkhātena nayadassanena. Paṭhamaduke…pe… dassito pāḷiyaṃ vuttehi catutthapañcamehi, aṭṭhakathāyaṃ dassitehi purimehi dvīhi, idha dassitehi catūhi. Tesūti dutiyatatiyadukesu. Paṭhamadukapakkhepena dassito pāḷiyaṃ chaṭṭhadukena itaratra ca itaradukehīti veditabbaṃ.

7-

我来将这段巴利文直译成简体中文：
或者按照将要说的"或以此道理的显示"等方法，当包摄"既是因法又是无因"等可能的对偶时，这些也会被包摄。或者从某对偶中抽取词项而说另一对偶，当这样做时如有差异就得到另一对偶，而这里与已说的诸对偶没有任何差异，所以应当理解为在注释中未显示。这里就像有因对偶与因相应对偶，以及因有因对偶与因因相应对偶，仅在词义上有差异，而不是在自性义上。即使如此，说了有因因有因对偶后其他的也说了，同样地，虽然与因相应因因相应对偶等在自性义上没有差异，但因为在词义上有差异的可能性，所以即使在法上没有差异，也由于词义的差异而说另一对偶，因此说"因俱行法，非因俱行法，因俱生法，非因俱生法。因相应法，因不相应法。因等起法，非因等起法。因俱有法，非因俱有法"等，同样地"既是因法又是因俱行法"等，以及"非因法或是因俱行或非因俱行"等许多可能的对偶的包摄似乎是被允许的。因此他将要说"或以此道理的显示"等。这个意义在漏品等中也应当依照可能性来说。或者说，对于完全了知诸法的自性、作用等和应当了知的行相的法主所说的对偶数量，应当安住在那么多。确实应当了解那些世尊未说的对偶是不应说的。意思是说非因因相应对偶与第六对偶意义没有差异。"在它们中"是指在第一对偶和第三对偶中。如果因为与其他对偶和其他对偶词项意义相同而不说这些对偶和对偶词项，那么这样的话在第六对偶中第一词项也不应说，因为与第四对偶中第二词项意义相同。这样的话就没有第六对偶了，针对这个质疑而说"在第四对偶"等。"为了完成对偶"这是就意义相同而说的，但说法的特殊性是确实存在的。因为这个意义已经显示即使没有其他意义，由于方式的差别而说另一对偶。"以此道理的显示"是指即使没有意义的差别，也以被称为完成第六对偶的方法显示。在第一对偶...等是显示在经典中说的第四、第五[对偶]，在义注中显示的前二[对偶]，在这里显示的四个[对偶]。"在它们中"是指在第二、第三对偶中。应当了解是通过加入第一对偶而显示，在经典中通过第六对偶，在其他处通过其他对偶。
7-

13.Paccayabhāvamattena…pe… atthitanti etena na paṭiladdhattatāsaṅkhātā sasabhāvatāva atthitā, atha kho paṭipakkhena anirodho appahīnatā anipphāditaphalatā kāraṇāsamugghātena phalanibbattanārahatā cāti imamatthaṃ dasseti. Tathā hi ‘‘imasmiṃ sati idaṃ hotī’’ti ettha ‘‘satī’’ti iminā vacanena yena vinā yaṃ na hoti, taṃ atītādipi kāraṇaṃ saṅgahitamevāti. Tenevāha ‘‘na sahetu…pe… kālānamevā’’ti. Same…pe… dīpeti samecca sambhūya paccayehi katanti saṅkhatanti. Ayametesaṃ visesoti ayaṃ paccayanibbattānaṃ paccayavantatā anekapaccayanipphāditatā ca dukadvaye purimapadatthānaṃ bhedo, itaresaṃ pana purimapadasaṅgahitadhammavidhurasabhāvatāyāti. Avini…pe… ṭhapanatoti ‘‘ettakā’’ti pabhedaparicchedaniddhāraṇavasena abhidhammamātikāyaṃ dhammānaṃ avuttattā vuttaṃ. Suttantamātikāyaṃ pana niddhāritasarūpasaṅkhāvisesattā vinicchitatthaparicchedāyeva avijjādayo vuttāti. ‘‘Pathavīādi rūpa’’nti etasmiṃ atthavikappe anekahetukesu cittuppādesu hetūnaṃ sahetukabhāvo viya sabbesaṃ pathavīādīnaṃ rūpibhāvo siddhoti āha ‘‘purima…pe… pajjatī’’ti. Na hi tesu niyato katthaci saṃsāmibhāvoti. Aniccānupassanāya vā lujjati chijjati vinassatīti gahetabbo lokoti taṃgahaṇarahitānaṃ lokuttarānaṃ natthi lokatā. Tenevāti dukkhasaccabhāvena pariññeyyabhāvenāti attho.

Dukabahutāāpajjatīti kasmā vuttaṃ, nanu vīsati dukā vibhattā, ‘‘avuttopi yathālābhavasena veditabbo’’ti ca vakkhatīti dukabahutā icchitā evāti? Saccametaṃ, taṃyeva pana dukabahutaṃ anicchanto evamāha. Apica dukabahutā āpajjati, sā ca kho viññāṇabhedānusārinī, tatrāpi kāmāvacarakusalato ñāṇasampayuttāni, tathā mahākiriyato manodvārāvajjananti evaṃpakārānaṃ sabbadhammārammaṇaviññāṇānaṃ anāmasanato na byāpinīti dasseti ‘‘dukabahutā’’tiādinā. Abyāpibhāve pana dosaṃ dassento ‘‘tathā ca…pe… siyā’’ti āha. Niddesena ca viruddhanti ‘‘ye te dhammā cakkhuviññeyyā, na te dhammā sotaviññeyyā’’tiādinā rūpāyatanādīnaṃ paccekacakkhuviññāṇādinā kenaci viññeyyataṃ, sotaviññāṇādinā kenaci naviññeyyatañca dassentena nikkheparāsiniddesena ‘‘dvinnampi padānaṃ atthanānattato duko hotī’’ti idaṃ vacanaṃ viruddhaṃ, tathā atthuddhāraniddesenapi atthato na sametīti attho. Tatthāti tassaṃ nikkheparāsisaṃvaṇṇanāyaṃ. Yo ca paṭisedho kato atthanānattato dukaṃ dassetunti adhippāyo. Na hi sama…pe… sedhetunti etena ‘‘ye te dhammā cakkhuviññeyyā, na te dhammā sotaviññeyyā’’ti ettakesu niddesapadesu dukapadadvayappavatti pāḷito eva viññāyatīti dasseti.




我来直译这段巴利文：
13.这段是说明："仅由于缘的存在...等...存在"这句话，不只是说获得性质这种自性的存在，而是显示这样的意思：由于对立面的不灭、不断、未生果、因不灭而有能生果的资格。正如"此有故彼有"中的"有"字，表明缺少什么就不会有什么，包括过去等的原因。因此说"非无因...等...仅时间"。
"和合...等...说明"是指由诸缘和合造作而成的称为有为。这些的差别就是：在这两对中，前项的意思是由缘所生、具有诸缘、由多缘所成就的性质的差异，而其他则是与前项所摄法相违的自性。
"未确定...等...安立"是说在阿毗达摩论母中未以"这些"这样区分限定的方式来说明诸法。但在经论母中，无明等是已确定自性、数量差别，已决定意义范围的。
关于"地等色"这种解释，就像在多因心生起时诸因具有有因性一样，一切地等都成就色性，所以说"前...等...成"。因为在这些中没有确定在某处有所属性。或者依无常随观，认为"世间"是破坏、断灭、消失的意思，所以不摄受世间的出世间法不具有世间性。正是由于这个缘故，即是说由于是苦谛性、应遍知性的意思。
为什么说"会有太多二法"？难道不是已分别了二十种二法，而且将说"未说的也应依所得而了知"，所以需要众多二法吗？这是事实，但他不想要那么多二法才这样说。而且会有众多二法，这是随顺识的差别，其中欲界善中有智相应的，如是大唯作中有意门转向等，这样显示由于不触及一切法所缘的诸识，所以不遍满，因此说"二法太多"等。
显示不遍满的过失时说"如是...等...应有"。与解说相违，即是说与"凡眼所识之法，非耳所识之法"等，显示色处等各别为眼识等所识，而不为耳识等所识的弃舍聚解说相违，也与"由于意义不同而成二法"这句话相矛盾，同样也与义释解说在意义上不相符合。
"此中"是指在那弃舍聚的注释中。意思是说为了显示由意义不同而成二法而作的否定。因为从"凡眼所识之法，非耳所识之法"这些解说文句中，就能从经典本身理解二法两项的运用。


Tathevāti ubhinnaṃ kecina-saddānaṃ aniyamato cakkhusotādinissayavohārena cakkhusotaviññāṇādiko bhinnasabhāvoyeva dhammo atthoti dassanavasena. Rūpāyatanameva hi cakkhusotaviññāṇehi viññeyyāviññeyyabhāvato ‘‘kenaci viññeyyaṃ kenaci naviññeyya’’nti ca vuccatīti. Yadi evaṃ imasmimpi pakkhe dukabahutā āpajjatīti codanaṃ manasi katvā āha ‘‘na cetthā’’tiādi. Viññātabbabhedenāti viññātabbavisesena, viññeyyekadesenāti attho. Dukabhedoti dukaviseso, kenaci viññeyyaduko, tappabhedoyeva vā. Samatto pariyatto paripuṇṇoti attho. Yattakā viññātabbā tattakā dukāti dukabhedāpajjanappakāradassanaṃ. Evañca satītiādinā imissā saṃvaṇṇanāya laddhaguṇaṃ dasseti. ‘‘Ye te dhammā cakkhuviññeyyā, na te dhammā sotaviññeyyā’’ti rūpāyatanasseva vuttattā atthabhedābhāvato kathamayaṃ duko hotīti āha ‘‘viññāṇanānattenā’’tiādi. Yadi pana sabbaviññātabbasaṅgahe dukosamatto hoti, nikkheparāsiniddeso kathaṃ nīyatīti āha ‘‘etassa panā’’tiādi.

Ettha pana yathā viññāṇanānattena viññātabbaṃ bhinditvā duke vuccamāne satipi viññātabbānaṃ bahubhāve yattakā viññātabbā, tattakā dukāti natthi dukabahutā dukasaṅgahitadhammekadesesu dukapadadvayappavattidassanabhāvato. Evaṃ dvinnampi padānaṃ atthanānattena duke vuccamānepi yattakāni viññāṇāni, tattakā dukāti natthi dukabahutā dukasaṅga…pe… bhāvato eva. Na hi ekaṃyeva viññāṇaṃ ‘‘kenaci kenacī’’ti vuttaṃ, kintu aparampīti sabbaviññāṇasaṅgahe duko samatto hoti, na ca katthaci dukassa pacchedo atthi indriyaviññāṇānaṃ viya manoviññāṇassapi visayassa bhinnattā. Na hi atītārammaṇaṃ viññāṇaṃ anāgatādiārammaṇaṃ hoti, anāgatārammaṇaṃ vā atītādiārammaṇaṃ, tasmā yathāladdhavisesena visiṭṭhesu manoviññāṇabhedesu tassa tassa visayassa ālambanānālambanavasena dukapadadvayappavatti na sakkā nivāretuṃ. Teneva ca aṭṭhakathāyaṃ ‘‘manoviññāṇena pana kenaci viññeyyañceva aviññeyyañcāti ayamattho atthi, tasmā so avuttopi yathālābhavasena veditabbo’’ti bhūmibhedavasena yathālābhaṃ dassessati. ‘‘Vavatthānābhāvato’’ti idampi anāmaṭṭhavisesaṃ manoviññāṇasāmaññameva gahetvā vuttaṃ. Pāḷi pana indriyaviññāṇehi nayadassanavasena āgatāti daṭṭhabbaṃ. Evañca katvā imissāpi atthavaṇṇanāya ‘‘kenacī’’ti padaṃ aniyamena sabbaviññāṇasaṅgāhakanti siddhaṃ hoti, niddesena ca na koci virodho. Cakkhuviññeyyanasotaviññeyyabhāvehi dukapadadvayappavatti dassitā, na pana cakkhuviññeyyācakkhuviññeyyabhāvehi visesakāraṇābhāvato. Kiñca ‘‘ye vā panā’’ti padantarasampiṇḍanatopi ‘‘ye te dhammā cakkhuviññeyyā…pe… na te dhammā cakkhuviññeyyā’’ti (dha. sa. 1101) ettāvatā dukapadadvayappavatti dassitāti viññāyati. Padantarabhāvadassanattho hi yevāpana-saddo yathā ‘‘ye keci kusalā dhammā, sabbe te kusalamūlā. Ye vā pana kusalamūlā, sabbe te dhammā kusalā’’tiādīsu (yama. 

我来直译这段巴利文：
正是如此，是指通过显示两个"某些"词的不确定性，依眼耳等所依的言说，眼识耳识等是完全不同自性的法。因为只有色处由于对于眼识耳识是可识知与不可识知，所以说"对某些可识知，对某些不可识知"。
如果这样，在这种情况下也会有太多二法的诘难，考虑到这点而说"在这里不"等。"由所识知的差别"是指由所识知的特殊性，即是说由可识知的一分。"二法差别"是指二法的特殊性，即是对某些可识知的二法，或者就是它的差别。"完全"是指圆满、充足、完整的意思。"有多少可识知就有多少二法"是显示二法差别生起的方式。"如是则"等是显示这个注释所获得的功德。
由于只说"凡眼所识之法，非耳所识之法"是专指色处，由于没有意义的差别，如何成为二法？为此说"由识的差别"等。如果在摄一切可识知时二法是完全的，如何引导弃舍聚解说？为此说"但对这个"等。
在这里，就像依识的差别分开所识知而说二法时，虽然所识知有多种，但有多少所识知就有多少二法，所以不会有太多二法，因为是在二法所摄法的一分中显示二法两项的运用。同样，当依两项的意义差别说二法时，有多少识就有多少二法，也不会有太多二法，正是因为在二法所摄...等...性。因为不是说同一个识是"对某些对某些"，而是其他的也是，所以在摄一切识时二法是完全的，而且在任何地方二法都没有断绝，因为如同根识一样，意识的对象也是有差别的。因为缘过去的识不会缘未来等，或者缘未来的不会缘过去等，所以在依所得差别而特殊的意识差别中，对于各自对象的所缘与非所缘，二法两项的运用是无法阻止的。
正因如此，在义释中说"但对于意识，有些可识知也有些不可识知的这个意思是存在的，所以虽然未说，也应依所得而了知"，将依地的差别而显示所得。"由于没有确定"这也是就着未触及特殊性的一般意识而说的。但经文是依根识显示方法而来的，应当这样理解。这样的话，在这个义释中"对某些"这个词以不确定的方式含摄一切识就成立了，与解说也没有任何矛盾。显示由眼所识与非耳所识的性质而有二法两项的运用，而不是由眼所识与非眼所识的性质，因为没有特殊的原因。而且从"或者其他"这样总括其他项的表达，也可以理解由"凡眼所识之法...等...非眼所识之法"如此显示二法两项的运用。因为"或者"词是为了显示其他项的存在，如在"凡是善法，一切都是善根。或者是善根，一切都是善法"等处。

1.mūlayamaka.1). Aññathā ‘‘ye te dhammā cakkhuviññeyyā, na te dhammā sotaviññeyyā. Ye te dhammā sotaviññeyyā, na te dhammā cakkhuviññeyyā’’ti pāḷi abhavissa. Yaṃ pana vadanti ‘‘ye te dhammā cakkhuviññeyyā…pe… na te dhammā cakkhuviññeyyāti iminā atthato dve dukā vuttā hontī’’ti, tadapi cakkhuviññeyyācakkhuviññeyyataṃ sotaviññeyyāsotaviññeyyatañca sandhāya vuttaṃ, na pana ‘‘cakkhuviññeyyanasotaviññeyyataṃ sotaviññeyyanacakkhuviññeyyatañcā’’ti daṭṭhabbaṃ. Etena pāḷipaṭisedhanañca nivāritaṃ daṭṭhabbaṃ paṭisedhanasseva abhāvato. Tathā yassa ārammaṇassa vijānanabhāvena yo attho vuccamāno aniyamadassanatthaṃ ‘‘kenacī’’ti vutto, soyeva tato aññassa avijānanabhāvena vuccamāno aniyamadassanatthaṃ puna ‘‘kenacī’’ti vuttoti tadatthadassane tenevāti ayaṃ padattho na sambhavatīti na sakkā vattunti. Evamettha yathā aṭṭhakathā avaṭṭhitā, tathā attho yujjatīti veditabbaṃ.

14-

我来直译这段巴利文：
1.否则经文应该是"凡眼所识之法，非耳所识之法。凡耳所识之法，非眼所识之法"。而他们所说的"凡眼所识之法...等...非眼所识之法，以此在意义上说了两个二法"，这也是就着眼所识与非眼所识性、耳所识与非耳所识性而说的，但不应理解为"眼所识与非耳所识性、耳所识与非眼所识性"。由此也应理解否定经文的说法被遮止了，因为根本没有否定。
同样，当说某个所缘的了知性这个意义时，为了显示不确定而说"对某些"，当说同一个（所缘）对其他（识）的非了知性时，为了显示不确定而再说"对某些"，所以在显示那个意义时说"正是由于这个"，不能说这个词义是不可能的。如是在这里应当了知，义释如何确立，意义就如何相应。
14-

19. Santānassa ajaññamalīnabhāvakaraṇato kaṇhakammavipākahetuto ca aparisuddhattā ‘‘asucibhāvena sandantī’’ti vuttaṃ. Tatthāti vaṇe. Paggharaṇaka…pe… saddoti etena āsavo viya āsavoti ayampi attho dassitoti daṭṭhabbaṃ. Gotrabhu…pe… vuttānīti etena gotrabhuggahaṇaṃ upalakkhaṇaṃ yathā ‘‘kākehi sappi rakkhitabba’’nti dasseti. Gotrabhusadisā gotrabhūti pana atthe sati guṇappadhānatthānaṃ ekena saddena avacanīyattā vodānādayova vuttā bhaveyyuṃ. Atha vā gotrabhūti ekasesena sāmaññena vā ayaṃ niddesoti veditabbaṃ. Abhividhivisayaṃ avadhinti vibhattiṃ pariṇāmetvā vattabbaṃ.

Sampayuttehi āsavehi taṃsahitatā āsavasahitatā. Idaṃ vuttaṃ hoti – yathā sahetukānaṃ sampayuttehi hetūhi sahetukatā, na evaṃ sāsavāti vuttadhammānaṃ sampayuttehi āsavehi sāsavatā, atha kho vippayuttehīti. Dukantare avuttapadabhāvoyevettha dukayojanāya ñāyāgatatā. Yadi evaṃ hetugocchake kathanti āha ‘‘hetugocchake panā’’tiādi. Paṭhame duke dutiyassa pakkhepe ekoti catutthadukamāha. Paṭhame duke tatiyassa pakkhepe dveti ‘‘āsavā ceva dhammā āsavavippayuttā ca, āsavavippayuttā ceva dhammā no ca āsavā’’ti iminā saddhiṃ pañcamadukamāha. Paṭhamassa dutiye duke pakkhepe ekoti ‘‘no āsavā dhammā sāsavāpi anāsavāpī’’ti ayameko. Tatiye paṭhamassa pakkhepe dveti ‘‘āsavā dhammā āsavasampayuttāpi āsavavippayuttāpi, no āsavādhammā āsavasampayuttāpi āsavavippayuttāpī’’ti ime dve. Tatiye dutiyassa pakkhepe ekoti ‘‘sāsavā dhammā āsavasampayuttāpi āsavavippayuttāpī’’ti eko. Dutiye tatiyassa pakkhepe ekoti chaṭṭhadukamāha. Tīhīti catutthapañcamachaṭṭhehi. Itareti tadavasiṭṭhā pañca. Te pana paṭhame tatiyadukadutiyapadapakkhepe eko, dutiye paṭhamadukadutiyapadapakkhepe eko, tatiye paṭhamassa ekekapadapakkhepe dve, tatiye dutiyadukapaṭhamapadapakkhepe ekoti evaṃ veditabbā. ‘‘Sāsavā dhammā āsavāpi no āsavāpi. Āsavasampayuttā dhammā āsavāpi no āsavāpi. Āsavavippayuttā dhammā āsavāpi no āsavāpī’’ti etesampi, ‘‘āsavasahagatā dhammā no āsavasahagatā dhammā’’ti evamādīnañca aggahaṇe kāraṇaṃ gahaṇanayo ca pubbe vuttanayeneva veditabbaṃ.


我来直译这段巴利文：
19.因为使相续变得劣弱污浊，也因为是黑业果报的因而不清净，所以说"以不净性流出"。"在那里"是指在疮口。"流出...等...词"由此应当理解也显示了如漏般的漏这个意义。"种姓...等...所说"由此显示种姓的表述是譬喻，如同"酥要防护乌鸦"。但是如果意思是"类似种姓的是种姓"，因为以一个词不能说明以功德为主的意义，就只应该说清净等。或者应当了解，这个解说是以单数残余或共通性来说的。"关于"应当变更语尾后说。
与相应的诸漏俱有性是漏俱有性。这是说：如同有因法与相应的诸因成为有因性，有漏法不是这样与相应的诸漏成为有漏性，而是与不相应的。在这里二法的组合是依据在其他二法中未说的项。如果这样，在因品如何？为此说"但在因品"等。在第一二法中加入第二的，有一个，即是说第四二法。在第一二法中加入第三的，有两个，即是说与"既是漏又是不相应漏法，既是不相应又非漏法"这个一起的第五二法。在第二二法中加入第一的，有一个，即是"非漏法既是有漏也是无漏"这一个。在第一加入第三的，有两个，即是"漏法既是漏相应也是漏不相应，非漏法既是漏相应也是漏不相应"这两个。在第三加入第二的，有一个，即是"有漏法既是漏相应也是漏不相应"这一个。在第三加入第二的，有一个，即是说第六二法。"以三个"是指以第四、第五、第六。"其他"是指其余的五个。它们应当这样了知：在第一中加入第三二法第二项有一个，在第二中加入第一二法第二项有一个，在第三中加入第一的每一项有两个，在第三中加入第二二法第一项有一个。对于"有漏法既是漏也非漏，漏相应法既是漏也非漏，漏不相应法既是漏也非漏"这些，以及"漏俱行法、非漏俱行法"等不摄取的原因和摄取的方法，应当依前面所说的方法来了知。


Esanayoti yo esa paṭhamaduke dutiyadukapakkhepādiko upāyo idha āsavagocchake vutto, esa nayo saṃyojanagocchakādīsu dukantaraniddhāraṇeti attho. Tattha pāḷiyaṃ anāgatadukā saṃyojanagocchake tāva ‘‘saṃyojanā ceva dhammā saṃyojanavippayuttā ca, saṃyojanavippayuttā ceva dhammā no ca saṃyojanā, saṃyojanā dhammā saṃyojanasampayuttāpi saṃyojanavippayuttāpi, no saṃyojanā dhammā saṃyojanasampayuttāpi saṃyojanavippayuttāpi, no saṃyojanā dhammā saṃyojaniyāpi asaṃyojaniyāpi, saṃyojaniyā dhammā saṃyojanasampayuttāpi saṃyojanavippayuttāpī’’ti pañca. Evaṃ ganthaoghayogaupādānagocchakesu paccekaṃ pañca. Nīvaraṇagocchake pana nīvaraṇānaṃ nīvaraṇavippayuttabhāvābhāvato ‘‘no nīvaraṇā dhammā nīvaraṇiyāpi anīvaraṇiyāpi, no nīvaraṇā dhammā nīvaraṇasampayuttāpi nīvaraṇavippayuttāpi, nīvaraṇiyā dhammā nīvaraṇasampayuttāpi nīvaraṇavippayuttāpī’’ti tayo. Tathā parāmāsagocchake ‘‘no parāmāsā dhammā parāmaṭṭhāpi aparāmaṭṭhāpi, no parāmāsā dhammā parāmāsasampayuttāpi parāmāsavippayuttāpi, parāmaṭṭhā dhammā parāmāsasampayuttāpi parāmāsavippayuttāpī’’ti. Kilesagocchake ‘‘no kilesā dhammā saṃkilesikāpi asaṃkilesikāpi, no kilesā dhammā saṃkiliṭṭhāpi asaṃkiliṭṭhāpi, no kilesā dhammā kilesasampayuttāpi kilesavippayuttāpi, saṃkilesikā dhammā saṃkiliṭṭhāpi asaṃkiliṭṭhāpi, saṃkilesikā dhammā kilesasampayuttāpi kilesavippayuttāpi, asaṃkiliṭṭhā dhammā saṃkilesikāpi asaṃkilesikāpī’’ti cha dukāti evaṃ veditabbā. Sesaṃ vuttanayameva.

20-25.Paccayabhāvenāti saṃyojanatthaṃ dasseti. Yathāsakaṃ paccayabhāvo eva hi kāmarāgādīnaṃ vaṭṭasaṃyojananti. Yadi evaṃ kathaṃ kāmarāgādīnaṃyeva saṃyojanabhāvoti āha ‘‘satipī’’tiādi. Aññesanti saṃyojanehi aññesaṃ kilesābhisaṅkhārādīnaṃ. Tappaccayabhāveti tesaṃ kilesakammavipākavaṭṭānaṃ paccayabhāve. Orambhāgiyuddhaṃbhāgiyabhāvena saṅgahitā paricchinnā ora…pe… saṅgahitā, tehi kāmarāgādīhi visesapaccayabhūtehi. Kāmakammabhavādīnaṃ kāmūpapattibhavādinipphādanepi niyamoti katvā āha ‘‘taṃtaṃ…pe… hotī’’ti. Tena saṃyojanānaṃ bhāve yathāvuttaniyamānaṃ kammūpapattibhavānaṃ bhāvaṃ dassetvā tadabhāve abhāvaṃ dassento ‘‘na cā’’tiādimāha. Bandhanaṃ aseribhāvakaraṇaṃ andubandhanādayo viya. Ganthakaraṇaṃ avacchinnatākaraṇaṃ. Cakkalakaṃ pādapuñchanarajjumaṇḍalaṃ. Na codetabbanti paññācakkhunā pacurajanassa passituṃ asakkuṇeyyattā yathāvuttavisesassa saddheyyataṃ āha. Tividho hi attho koci paccakkhasiddho yo rūpādidhammānaṃ paccattavedanīyo aniddisitabbākāro, sabbadhammānaṃ sabhāvalakkhaṇanti vuttaṃ hoti. Koci anumānasiddho yo ghaṭādīsu paṭādīsu ca pasiddhena paccayāyattabhāvena ghaṭapaṭa-saddādīnaṃ aniccatādiākāro, koci okappanasiddho yo pacurajanassa accantamadiṭṭho saddhāvisayo sagganibbānādi. Tattha yassa satthuno vacanaṃ paccakkhasiddhe anumānasiddhe ca atthe na visaṃvādeti aviparītappavattiyā, tassa vacanena saddheyyatthasiddhīti tathārūpo ca bhagavāti ‘‘dhammānaṃ sabhāva…pe… na codetabba’’nti vuttaṃ. Esa nayo ito paresupi evarūpesu.

26-37. Yathā sarabhehi atikkamitabbā pabbatarāji sarabhaniyā, evaṃ oghaniyāti saddasiddhīti āha ‘‘tenā’’tiādi.

50-

我来直译这段巴利文：
"这个方法"是说：在这个漏品中所说的在第一二法中加入第二二法等的方法，这个方法在结品等中是用来确定其他二法的意思。其中在经文中未出现的二法，首先在结品中有五个："既是结又是离结法，既是离结又非结法，结法既是结相应也是结不相应，非结法既是结相应也是结不相应，非结法既是可结也是不可结，可结法既是结相应也是结不相应"。
如是在系品、暴流品、轭品、取品中各有五个。但在盖品中，因为诸盖没有离盖性，所以有三个："非盖法既是可盖也是不可盖，非盖法既是盖相应也是盖不相应，可盖法既是盖相应也是盖不相应"。同样在缠品中有"非缠法既是所缠也是非所缠，非缠法既是缠相应也是缠不相应，所缠法既是缠相应也是缠不相应"。在烦恼品中有六个二法："非烦恼法既是可染也是不可染，非烦恼法既是已染也是未染，非烦恼法既是烦恼相应也是烦恼不相应，可染法既是已染也是未染，可染法既是烦恼相应也是烦恼不相应，未染法既是可染也是不可染"。应当这样理解。其余如前所说。
20-25.以缘的状态，即显示结的意义。因为欲贪等只是依各自的缘性而成为轮回的结。如果这样，为何只有欲贪等才是结性？为此说"虽然"等。"其他的"是指除结以外的其他烦恼、行等。"彼缘性"是指那些烦恼、业、果轮回的缘性。以五下分五上分的方式摄取、限定的下分...等...摄取，由那些作为特殊缘的欲贪等。考虑到在产生欲业有等欲生有等时也有决定，所以说"彼彼...等...有"。由此显示诸结的存在时如前所说决定的业有、生有的存在，显示它们不存在时的不存在，而说"而不"等。束缚是使成不自在，如同手铐等。系缚是使成连续。圆圈是擦脚的绳圈。"不应诘难"是说由于多数人无法用慧眼见到所说的特殊性，所以应当信受。因为义有三种：一些是现见成就的，即如色等法的自证状态，不可指示的样态，说是一切法的自性相；一些是推理成就的，即如在瓶等布等中，以成就的因缘性而有瓶布声等的无常等相；一些是信受成就的，即如多数人完全未见的信仰境界如天界涅槃等。其中，若某位导师的言教在现见成就和推理成就的义上不相违背，由于无颠倒运作，由他的言教而成就应信受的义，而世尊正是如此，所以说"诸法自性...等...不应诘难"。在此后类似的情况中也是这个方法。
26-37.如同应被山羊越过的山脉称为山羊道，如是暴流道，这是词的构成，所以说"由此"等。
50-

54. Vipariyesaggāho parāmasananti ‘‘parato’’ti ettha na dhammasabhāvato aññathāmattaṃ paranti adhippetaṃ, atha kho tabbipariyāyoti āha ‘‘paratoti niccādito’’ti.

55-68. Yadi sabhāvato avijjamānaṃ, kathamārammaṇabhāvoti āha ‘‘vicittasaññāya saññita’’nti, parikappanāmattasiddhanti attho. Duviññeyyanānattatāya nirantarabhāvūpagamanaṃ saṃsaṭṭhabhāvoti ‘‘suviññeyyanānattattā na saṃsaṭṭhatā’’ti vuttaṃ. Tesaṃ arūpakkhandhānaṃ. Itarehi rūpanibbānehi. Kiṃ pana kāraṇaṃ samānuppādanirodhānaṃ ekakalāpabhūtānaṃ arūpadhammānameva aññamaññaṃ saṃsaṭṭhatā vuccati, na pana tathābhūtānampi rūpadhammānanti āha ‘‘esa hi tesaṃ sabhāvo’’ti. Tena yadipi keci arūpadhammā visuṃ ārammaṇaṃ honti, dandhappavattikattā pana rūpadhammānaṃyeva suviññeyyanānattaṃ, na arūpadhammānanti tesaṃ saṃsaṭṭhabhāvo tadabhāvo ca itaresaṃ sabhāvasiddhoti dasseti. Samūhaghanatāya vā dubbibhāgatarattā natthi arūpadhammānaṃ visuṃ ārammaṇabhāvoti duviññeyyanānattattā tesaṃyeva saṃsaṭṭhatā. Amuñcitvā tadadhīnavuttitāya gahetabbato buddhiyā.

83-

我来直译这段巴利文：
54"颠倒执取是遍执"中的"遍"字，这里不是指与法的自性仅仅相异为"遍"的意思，而是指与此相反，所以说"遍即是常等"。
55-68.如果从自性上是不存在的，如何成为所缘？为此说"被种种想所想"，意思是仅由遍计而成就。因为差异难以了知而成为无间隔的状态是相杂性，所以说"因差异易于了知故非相杂性"。"它们"是指无色蕴。"其他"是指色和涅槃。
为什么只说同时生灭、同一聚的无色法之间有相杂性，而不说同样情况的色法也是如此？为此说"因为这是它们的自性"。由此显示：虽然某些无色法是各别的所缘，但因为色法运作缓慢，所以只有色法的差异易于了知，而非无色法，因此它们的相杂性和其他的非相杂性是由自性成就的。或者因为总体密集性而更难分别，无色法没有各别的所缘性，所以由于差异难以了知，只有它们有相杂性。因为要由智慧抓取而不放弃，依彼而转。
83-;

100. Kāmataṇhā kāmo uttarapadalopena yathā rūpabhavo rūpaṃ. Evaṃ sesesupi. Ārammaṇakaraṇavasenāti etena kāmarūpārūpataṇhānaṃ visayabhāvo yathākkamaṃ kāmarūpārūpāvacaratāya kāraṇanti dasseti. Avassañcetamevaṃ sampaṭicchitabbaṃ, aññathā kāmāvacarādibhāvo aparipuṇṇavisayo siyā. Yadi hi ālambitabbadhammavasena bhūmiparicchedo, evaṃ sati anārammaṇānaṃ saṅgaho na siyā. Atha vipākadānavasena, evampi avipākānaṃ saṅgaho na siyā, tasmā ārammaṇakaraṇavasena pariyāpannānaṃ bhūmiparicchedo kātabbo. Evañhi sati kāmāvacarādibhāvo paripuṇṇavisayo siyā. Tenevāha ‘‘evañhi satī’’tiādi. Apariyāpannānaṃ pana lokato uttiṇṇabhāvena anuttarabhūmitā. Akāmāvacarāditā nāpajjatīti abyāpitadosaṃ pariharati, kāmāvacarāditā nāpajjatīti atibyāpitadosaṃ. Nanu ca imasmiṃ pakkhe kāmataṇhā katamā, kāmāvacaradhammārammaṇā taṇhā, kāmāvacaradhammā katame, kāmataṇhāvisayāti itarītaranissayatā dosoti? Na, avīciādiekādasokāsaninnatāya kiñci taṇhaṃ kāmataṇhābhāvena gahetvā taṃsabhāvāya visayabhāvena kāmāvacaradhammānaṃ upalakkhetabbattā.

Idāni yathāvuttamatthaṃ pāṭhena samatthento ‘‘nikkhepakaṇḍepī’’tiādimāha. Tattha hi kāmataṇhāya ālambitabbattā kāmadhātupariyāpannadhammā ca kāmabhavasaṅkhāte kāme ogāḷhā hutvā caranti, nāññatthāti etthāvacarāti vuttanti. Visesatthinā viseso anupayujjatīti imamatthaṃ dassento āha ‘‘lokassa vasena pariyāpannanicchayato’’ti. Tena lokiyadhammesu pariyāpanna-saddassa niruḷhataṃ dasseti bhagavato taduccāraṇānantaraṃ vineyyānaṃ tadatthapaṭipattito. Paricchedakāpekkhā paricchinnatāti ‘‘paricchedakārikāya taṇhāyā’’ti vuttaṃ. Sā hi dhammānaṃ kāmāvacarādibhāvaṃ paricchindati. Pari-saddo cettha ‘‘upādinnā’’tiādīsu upa-saddo viya sasādhanaṃ kiriyaṃ dīpetīti ayamattho vuttoti daṭṭhabbaṃ.

Niyyānakaraṇasīlā niyyānikā yathā ‘‘apūpabhakkhanasīlo āpūpiko’’ti, niyyānasīlā eva vā. Rāgadosamohāva gahitāti ñāyati, itarathā pahānekaṭṭhatāvacanaṃ nippayojanaṃ siyā. ‘‘Raṇohatā na jotanti, candasūriyā satārakā’’tiādīsu raṇa-saddassa reṇupariyāyatā daṭṭhabbā. Sampahārapariyāyattā yuddha-saddassa sampahāro ca paharitabbādhāroti akusalasenāva ‘‘saraṇā’’ti vuttā. Dukkhādīnanti phalabhūtānaṃ dukkhavighātaupāyāsapariḷāhānaṃ sabhāgabhūtāya ca micchāpaṭipadāya. Tannibbattakasabhāvānaṃ akusalānanti etena sabbesampi akusalānaṃ saraṇataṃ dasseti.

Abhidhammadukamātikāpadavaṇṇanā niṭṭhitā.

Suttantikadukamātikāpadavaṇṇanā

101-

我来直译这段巴利文：
100.欲贪是欲，后词省略，如同色有即是色。其他也是如此。"以所缘作用"，由此显示欲、色、无色贪的境界性，依次以欲界、色界、无色界性为原因。这必须这样接受，否则欲界等性将成为境界不完整。因为如果依所缘法而限定地界，这样的话就不能摄取无所缘的；如果依结生，这样也不能摄取无果报的，所以应当依所缘作用来限定所摄的地界。这样欲界等性才会成为境界完整。正因如此说"如是则"等。但出世间法因为超越世间而成为无上地。
说"不会成为非欲界等性"是避免不遍及的过失，说"不会成为欲界等性"是避免过度遍及的过失。难道在这种情况下，什么是欲贪？缘欲界法的贪，什么是欲界法？欲贪的境界，这不是相互依赖的过失吗？不是的，因为倾向阿鼻地狱等十一处，取某些贪为欲贪性，应当以那个自性的境界性来表征欲界法。
现在为了以经文证实如上所说的意义而说"在弃舍品"等。因为在那里，欲界所摄诸法因为是欲贪所缘取的，而且在称为欲有的欲中沉浸而行，不在其他处，所以说是"界"。显示"追求特殊者不使用特殊"这个意义而说"依世间而决定所摄"。由此显示在世间法中"所摄"这个词的确定性，因为在世尊说出之后，所教化者立即了解其义。限定需要限定者，所以说"由能限定的贪"。因为它限定诸法的欲界等性。这里的"遍"字应当理解如"已取"等中的"近"字一样表示带有工具的动作，这就是所说的意义。
"出离"是有出离作用，如同"食饼者为食饼人"，或者就是有出离性。了知只取贪瞋痴，否则说断除一性就没有意义。在"尘遮不照耀，日月与众星"等处，应当理解"尘"字是灰尘的同义词。因为"斗争"字是战斗的同义词，而战斗是应被打击的处所，所以说不善军是"有尘"。"苦等"是指作为果的苦、恼、忧、热恼，以及同类的邪行。"产生它们的自性的不善"，由此显示一切不善都是有尘。
阿毗达摩二法论母词注释完。
经论二法论母词注释
101-;

108.Vijjāsabhāgatāya, na saṅkappādayo viya vijjāya upakārakabhāvato. ‘‘Abhejjaṃ…pe… ruhatī’’ti ubhayampi anavasesappahānameva sandhāya vuttaṃ. Kiñcāpi hi heṭṭhimamaggehipi pahīyamānā kilesā tena tena odhinā anavasesameva pahīyanti, ye pana avasiṭṭhā bhinditabbā, te lobhādikilesabhāvasāmaññato puna viruḷhā viya honti. Arahattamagge pana uppanne na evaṃ avasiṭṭhābhāvato. Tadupacārena nissayavohārena. Kusalehi tāpetabbāti vā tapaniyā, tadaṅgādivasena bādhitabbā pahātabbāti attho. Samānatthāni adhivacanādīnaṃ saṅkhādibhāvato. ‘‘Sabbeva dhammā adhivacanapathā’’tiādinā adhivacanādīnaṃ visayabhāve na koci dhammo vajjito, vacanabhāvo eva ca adhivacanādīnaṃ vakkhamānena nayena yujjatīti adhippāyenāha ‘‘sabbañca vacanaṃ adhivacanādibhāvaṃ bhajatī’’ti.

109-118. Aññaṃ anapekkhitvā sayameva attano nāmakaraṇasabhāvo nāmakaraṇaṭṭhoti, tena arūpadhammānaṃ viya opapātikanāmatāya pathavīādīnampi nāmabhāvo siyāti āsaṅkāya nivattanatthaṃ ‘‘nāmantarānāpajjanato’’ti āha. Na hi vinā pathavīādināmenapi rūpadhammā viya kesādināmehi vinā vedanādināmehi aññena nāmena arūpadhammā piṇḍākārato voharīyantīti. Yaṃ pana parassa nāmaṃ karoti, tassa aññāpekkhaṃ nāmakaraṇanti nāmakaraṇasabhāvatā natthīti sāmaññanāmādikaraṇānaṃ nāmabhāvo nāpajjati. Yassa caññehi nāmaṃ karīyati, tassa nāmakaraṇasabhāvatāya abhāvoyevāti natthi nāmabhāvo. Ye pana anāpannanāmantarā sabhāvasiddhanāmā ca, te vedanādayova nāmaṃ nāmāti dassento ‘‘attanāvā’’tiādimāha. Phassādīnaṃ ārammaṇābhimukhatā taṃ aggahetvā appavattiyevāti dassetuṃ ‘‘avinābhāvato’’ti vuttaṃ. Adhivacanasamphasso manosamphasso, so nāmamantarena gahetuṃ asakkuṇeyyatāya pākaṭoti nidassanabhāvena vutto. Ruppanasabhāvenāti nidassanamattaṃ daṭṭhabbaṃ. Pakāsakapakāsitabbabhāvenapi hi vināpi nāmena rūpadhammā pākaṭā hontīti. Atha vā pakāsakapakāsitabbabhāvo visayivisayabhāvo cakkhurūpādīnaṃ sabhāvo, so ruppanasabhāve sāmaññe antogadhoti daṭṭhabbaṃ.

119-123.Ito pubbe parikammantiādinā samāpattivuṭṭhānakusalatā viya samāpattikusalatāpi jhānalābhīnaṃyeva hotīti vuttaṃ viya dissati. ‘‘Itaresampi anussavavasena samāpattīnaṃ appanāparicchedapaññā labbhatī’’ti vadanti. ‘‘Evaṃ sīlavisodhanādinā samāpattiṃ appetīti jānanakapaññā saha parikammena appanāparicchedajānanakapaññā’’ti keci. Vuṭṭhāne kusalabhāvo vuṭṭhānavasitā. Pubbeti samāpajjanato pubbe.

124-134. Sobhane rato surato, tassa bhāvo soraccanti āha ‘‘sobhanakammaratatā’’ti. Suṭṭhu vā orato virato sorato , tassa bhāvo soraccanti. Ayaṃ panattho aṭṭhakathāyaṃ vutto eva. Appaṭisaṅkhānaṃ moho. Kusalabhāvanā bodhipakkhiyadhammānaṃ vaḍḍhanā. Saññāṇaṃ upalakkhaṇaṃ. Saviggahaṃ sabimbakaṃ. Upalakkhetabbākāraṃ dhammajātaṃ, ārammaṇaṃ vā. Avikkhepoti cittavikkhepapaṭipakkho. Ujuvipaccanīkatāya hi pahānavuṭṭhānena ca avikkhepo vikkhepaṃ paṭikkhipati, pavattituṃ na detīti.

135-

我来直译这段巴利文：
108.因为是明的种类，不是像寻等那样是明的助缘。"不能破...等...生长"两者都是就完全断尽而说。虽然以下位道所断的烦恼也是以各自的方式完全断尽，但那些剩余应被破除的，由于贪等烦恼性的共通，好像又生长。但在阿罗汉道生起时则不然，因为没有剩余。以那个邻近的依处言说。或者应被善法烧灼为应烧灼，即是说应被暂时等方式妨碍、应断的意思。是同义词，因为称等是增语等的缘故。以"一切法都是增语道"等，在增语等的境界中没有任何法被排除，而且增语等的言说性依将要说的方法是合理的，本着这个意图而说"一切言说都归于增语等性"。
109-118.不待他法，自己有作自己名字的自性是作名处，由此为了避免像无色法那样自生名性，地等也会有名性的疑虑而说"因为不成为别名"。因为如同色法不离地等名，无色法也不离受等名而以其他名称以总体相被称说。而对他作名，那是待他的作名，所以没有作名自性，因此共通名等的制定不成为名性。对谁被他人制名，那就完全没有作名自性，所以没有名性。但那些没有获得别名和自性成就名的，只有受等是名，为了显示这点而说"或以自己"等。触等的面向所缘就是不取它就不运作，为了显示这点而说"因为不相离"。增语触是意触，它因为不能离名而取，所以明显而被说为譬喻。"以变坏自性"应当看作只是譬喻。因为即使离名，色法也由能显与所显性而明显。或者应当理解：能显与所显性、根与境性是眼色等的自性，它包含在变坏自性的共相中。
119-123.由此前"准备"等，好像说明入定出定善巧性如同入定善巧性只属于得禅者。他们说："其他人也由听闻而得入定的安止限量慧"。有些人说："如是由净戒等而知'以此方式使入定入安止'的慧，连同准备的安止限量了知慧"。出定善巧性是出定自在。"前"是在入定之前。
124-134.喜好善的是善喜者，它的状态是善良性，所以说"喜好善业性"。或者善好地离则是善离者，它的状态是善良性。但这个意思在义释中已说。不思择是痴。善修习是增长菩提分法。标相是标记。有形体是有相。应标记的行相的法，或者所缘。不散乱是心散乱的对治。因为以正对治性和以断除出起，不散乱排除散乱，不让它运作。
135-

142.Kāraṇasīlaṃ lokiyaṃ. Phalasīlaṃ lokuttaraṃ tena sijjhatīti katvā, lokiyassapi vā sīlassa kāraṇaphalabhāvo pubbāparabhāvena daṭṭhabbo. Sampannasamudāyassa paripuṇṇasamūhassa. Akusalā sīlā akusalā samācārā. Sīlasampadā sīlasampatti sīlaguṇāti attho. Sahottappaṃ ñāṇanti ottappassa ñāṇappadhānataṃ āha, na pana ñāṇassa ottappasahitatāmattaṃ. Na hi ottapparahitaṃ ñāṇaṃ atthīti. Adhimuttatā abhirativasena nirāsaṅkāpavatti. Nissaṭatā visaṃyuttatā. Ettha ca adhimuttatānissaṭatāvacanehi tadubhayapariyāyā dve vimuttiyo ekasesanayena idha ‘‘vimuttī’’ti vuttāti dasseti. Tathā hi vuttaṃ ‘‘cittassa ca adhimutti nibbānañcā’’ti. Uppajjati etenāti uppādo, na uppādoti anuppādo, tabbhūte anuppādapariyosāne vimokkhante anuppādassa ariyamaggassa kilesānaṃ vā anuppajjanassa pariyosāneti ṭhānaphalehi ariyaphalameva upalakkhīyatīti daṭṭhabbaṃ.

Mātikāpadavaṇṇanā niṭṭhitā.

Kāmāvacarakusalapadabhājanīyavaṇṇanā



我来直译这段巴利文：
142.因性戒是世间的。果性戒是出世间的，因为由此成就，或者世间戒的因性和果性也应当以前后关系来理解。完成的总体是圆满的集合。不善戒是不善行为。戒圆满是戒成就，意思是戒德。"与愧俱的智"说的是愧的智为主，而不仅仅是智与愧相俱。因为没有离愧的智。胜解是以爱乐方式无疑虑地运作。出离是解脱。这里以胜解和出离二词显示：这两种解脱的同义词以单数残余的方式在这里说为"解脱"。如是说"心的胜解和涅槃"。由此生起为生起，非生起为无生起，在那个无生起终尽的解脱中，是圣道的无生起或烦恼的不生起的终尽，应当理解以处和果来表征只是圣果。
论母词注释完。
欲界善法分别注释

1.Appetunti nigametuṃ. ‘‘Padabhājanīyaṃ na vutta’’nti padabhājanīyāvacanena appanāvarodhaṃ sādhetvā padabhājanīyāvacanassa kāraṇaṃ vadanto ‘‘sarūpenā’’tiādimāha. Tattha ‘‘phasso hotī’’tiādīsu hoti-saddo atthi-saddena anānatthoti adhippāyena vuttaṃ ‘‘dutiyena hoti-saddenā’’ti. Pubbe aṭṭhakathādhippāyena vatvā yathāvuttassa pāḷippadesassa appanāvarodho samatthitoti attano adhippāyaṃ dassento ‘‘saṅkhepenā’’tiādimāha.

Ñātuṃicchitoti lakkhaṇassa pucchāvisayataṃ dassetuṃ vuttaṃ. Yena kenacīti dassanādivisesayuttena, itarena vā. Avatthāviseso hi ñāṇassa dassanatulanatīraṇāni. ‘‘Adiṭṭhata’’ntiādīsu āhāti yojetabbaṃ, sabbattha ca lakkhaṇassāti. Tañhettha adhikatanti. Adiṭṭhaṃ jotīyati etāyāti etena diṭṭhaṃ saṃsandati etāyāti diṭṭhasaṃsandanā. Vimatiṃ chindati etāyāti vimaticchedanāti etāsampi saddattho nayato dassito, atthato pana sabbāpi tathāpavattaṃ vacanaṃ, taduppādako vā cittuppādoti veditabbaṃ.

Aññamaññato pabhijjatīti pabhedo, viseso, tena pabhedena. Dhammānaṃ desananti kiñcāpi samayabhūmijātiārammaṇasabhāvādivasena anavasesappabhedapariggahato niddesadesanāva vattuṃ yuttā, tathāpi kusalādimātikāpadasaṅgahitavisesoyeva idha pabhedoti adhippetoti vuttaṃ ‘‘pabheda…pe… desanaṃ āhā’’ti. Tenevāha aṭṭhakathāyaṃ ‘‘kusala…pe… dīpetvāti phasso hoti…pe… avikkhepo hotī’’ti (dha. sa. aṭṭha. dhammuddesavāra phassapañcamakarāsivaṇṇanā). ‘‘Phasso phusanā’’tiādinā ca pabhedavantova sātisayaṃ niddiṭṭhā, na pana mātikāyaṃ vuttappabhedoti pabhedavantadassanaṃ niddeso. Idaṃ vuttaṃ hotītiādinā ‘‘pabhede…pe… dassanattha’’nti imassa vākyassa piṇḍatthamāha. Yadi dhammā eva pucchitabbā vissajjetabbā ca, kasmā kusalāti pabhedavacananti āha ‘‘te panā’’tiādi. Na hi pabhedehi vinā pabhedavanto atthīti. ‘‘Ime dhammā kusalā’’ti etena ‘‘phasso hotī’’ti, ‘‘phasso phusanā’’ti ca ādinā uddiṭṭhaniddiṭṭhānaṃ dhammānaṃ kusalabhāvo vissajjito hotīti iminā adhippāyena ‘‘ime dhammā kusalāti vissajjanepī’’ti āha. Imasmiñhīti hi-saddo kāraṇattho. Tena yasmā dhammāva desetabbā, te ca kusalā…pe… bhedā desetabbā , tasmāti evaṃ vā yojanā. Dhammānamevāti avadhāraṇaphalaṃ dasseti ‘‘avohāradesanāto’’ti. Atthānañcāti ca-saddena ‘‘phasso phusanā’’ti evamādisabhāvaniruttiṃ yathāvuttadhammādiñāṇañca saṅgaṇhāti. ‘‘Iti evaṃ ayaṃ pavattetabbo nivattetabbo cā’’ti tathā tathā vidhetabbabhāvo itikattabbatā, tāya yutto iti…pe… yutto, tassa vidhetabbassāti attho, visesanattā pabhedassāti adhippāyo.


我来直译这段巴利文：
1"趣入"是总结。说"不说分别词"，以不说分别词而成就入定的遮止，为说明不说分别词的原因而说"以自性"等。其中在"有触"等处，"有"字与"是"字无异义，本着这个意思而说"以第二个有字"。先前依注释书的意趋而说，所说经文处的入定遮止已被证成，显示自己的意趋而说"略说"等。
说"欲知"是为显示相的问题境界。"任何"是结合见等特殊或其他。因为见、衡量、判断是智的状态差别。在"未见"等中应结合"说"，一切处都是"相的"。因为这里是主题。由此照亮未见为"见"，由此会通已见为"会通见"，由此断除疑惑为"断疑"，以此方式也显示了这些词的词义。但从意义来说，应当了知：一切都是如是运作的言说，或者是产生它的心生起。
各别区分为差别、特异，以那个差别。"诸法的开示"，虽然由于依时、地、种、所缘、自性等方式摄取无余差别，应当说是解说开示，但这里所意趋的差别只是善等论母词所摄的特殊，所以说"说差别等开示"。正因此在注释中说"显示善等，即有触等有不散乱"。以"触是触性"等方式，特别解说有差别的，而不是说论母中所说的差别，所以解说是显示有差别的。以"这是所说"等说明"为显示差别等"这句话的总义。如果只是问答诸法，为何说善等差别？为此说"但它们"等。因为没有离差别而有差别者。以"这些法是善"，由此说"有触"和"触是触性"等方式，所说解说的诸法的善性已被回答，本着这个意趋而说"在这些法是善的回答中"。这里的"因为"字表示原因。由此或者这样连接：因为只应说诸法，而且应说善等差别。"只是诸法"的限定词显示结果为"从言说开示"。以"和"字摄取"触是触性"等如是自性言说和如前所说法等智。"如是这个应当运作、应当止息"，这样这样应当安排的状态是应作性，具有它为具应作性，意思是应当安排的，意趋是差别的修饰语。


Itikattabbatāyuttassa visesitabbattā uddeso dhammappadhāno, tasmā tattha dhammassa visesitabbattā ‘‘kusalā dhammā’’ti ayaṃ padānukkamo kato. Pucchā saṃsayitappadhānā anicchitanicchayanāya pavattetabbattā. Tena sabbadhammesu samugghāṭitavicikicchānusayānampi pucchā desetabbapuggalagatasaṃsayāpattiṃ attani āropetvā saṃsayāpannehi viya pavattīyatīti dasseti. Kāmāvacarādibhedo viya kusalādibhāvena kusalādibhedo dhammabhāvena niyatoti dhammāti vutte nicchayābhāvato ‘‘kusalā nu kho akusalā nu kho’’tiādinā saṃsayo hotīti āha ‘‘kusalādibhedo pana saṃsayito’’ti. Dhammabhāvo pana kusalādīsu ekantikattā nicchitoyevāti vuttaṃ ‘‘na ca dhammabhāvo saṃsayito’’ti. Tena saṃsayito nicchetabbabhāvena padhāno ettha kusalabhāvo, na tathā dhammabhāvoti dhammā kusalāti vuttanti dasseti.

Cittuppādasamayeti cittassa uppajjanasamaye. ‘‘Atha vijjamāne’’ti ettha atha-saddassa atthamāha ‘‘pacchā’’ti. Bhojanagamanādīhi samayekadesanānattaṃ dassetvā avasesanānattaṃ dassetuṃ ‘‘samavāyādī’’ti vuttaṃ. Visesitāti etena ‘‘niyamitā’’ti padassa atthaṃ vivarati, tasmā yathāvuttacittavisesitabbato samayatoti attho. Yathādhippetānanti kāmāvacarādivisesayuttānaṃ. ‘‘Tasmiṃ samaye’’ti cittuppattiyā visesitabbopi samayo yena cittena uppajjamānena visesīyati, tasseva cittassa ‘‘yasmiṃ samaye’’ti ettha sayaṃ visesanabhāvaṃ āpajjati. Tathā ‘‘tasmiṃ samaye’’ti ettha visesanabhūtaṃ cittaṃ attanā visesitabbasamayassa upakāratthaṃ ‘‘yasmiṃ samaye…pe… citta’’nti visesitabbabhāvaṃ āpajjati. Upakāroti ca aññamaññaṃ avacchedakāvacchinditabbabhāvoti daṭṭhabbaṃ. Purimadhammānaṃ bhaṅgasamakālaṃ, bhaṅgānantarameva vā pacchimadhammānaṃ uppatti purimapacchimānaṃ nirantaratā kenaci anantaritatā. Yāya bhāvapakkhassa balavabhāvena paṭicchādito viya hutvā abhāvapakkho na paññāyatīti tadevetanti gahaṇavasena pacurajano vipariyesito, soyamattho alātacakkena supākaṭo hoti. Tenevāha ‘‘ekībhūtānamivā’’ti . Ekasamūhavasena ekībhūtānamiva pavatti samūhaghanatā, dubbiññeyyakiccabhedavasena ekībhūtānamiva pavatti kiccaghanatāti yojanā. Ettha ca paccayapaccayuppannabhāvena pavattamānānaṃ anekesaṃ dhammānaṃ kālasabhāvabyāpārārammaṇehi dubbiññeyyabhedatāya ekībhūtānamiva gahetabbatā yathākkamaṃ santatighanatādayoti daṭṭhabbaṃ.


我来直译这段巴利文：
因为具有应作性者应受修饰，所以列举以法为主，因此在那里法应受修饰，所以作"善法"这样的词序。问题以怀疑为主，因为应当为了确定未确定而运作。由此显示：即使对一切法断除了疑随眠者的问题，也是把所教化者的疑惑归于自己而如同有疑者那样运作。如同欲界等差别，善等性的善等差别以法性决定，所以说"法"时因为没有确定，以"是善耶非善耶"等方式有疑惑，所以说"但善等差别是被怀疑的"。但法性因为在善等中是确定的所以是已确定的，因此说"而法性不被怀疑"。由此显示：这里善性以应确定性为主要被怀疑，法性不如此，所以说法是善的。
"心生起时"是心的生起时。在"然后存在"中说明"然后"字的意思为"之后"。显示由饮食行走等的时间部分差异后，为显示剩余差异而说"和合等"。"被修饰"，由此解释"限定"字的意思，所以意思是：由于如上所说的心应被修饰而成为时。"如所意趋的"是结合欲界等特殊的。"在那个时"，虽然时间应被生起的心所修饰，但由哪个心生起而被修饰，那个心本身在"在哪个时"中成为修饰语。如是在"在那个时"中作为修饰的心，为了利益被自己所修饰的时间而成为"在哪个时...等...心"中应被修饰的。"利益"应当理解为相互的限定者与被限定者性。前法的坏灭同时，或者坏灭之后立即后法生起，是前后的无间隔，不被任何所间隔。由此有性分强力而如被遮蔽，无性分不显现，所以多数人由执取"正是那个"而颠倒，这个意义以火轮最为明显。正因此说"如同成为一体"。如同以一聚方式成为一体的运作是聚密集性，如同以难知作用差别方式成为一体的运作是作用密集性，这样连接。这里应当理解：以缘和缘生性而运作的诸多法，由于时间、自性、作用、所缘难知差别而如同成为一体应当执取，依次是相续密集性等。


Sahakārīkāraṇasannijjhaṃ sametīti samayo, samavetīti atthoti samaya-saddassa samavāyatthataṃ dassento ‘‘paccayasāmaggi’’nti āha. Sameti samāgacchati ettha maggabrahmacariyaṃ tadādhārapuggalehīti samayo, khaṇo. Samenti ettha, etena vā, samāgacchanti dhammā sahajātadhammehi uppādādīhi vāti samayo, kālo. Dhammappavattimattatāya atthato abhūtopi hi kālo dhammappavattiyā adhikaraṇaṃ karaṇaṃ viya ca parikappanāmattasiddhena rūpena voharīyatīti. Samaṃ, saha vā avayavānaṃ ayanaṃ pavatti avaṭṭhānanti samayo, samūho yathā ‘‘samudāyo’’ti. Avayavasahāvaṭṭhānameva hi samūho. Paccayantarasamāgame eti phalaṃ etasmā uppajjati pavattati cāti samayo, hetu yathā ‘‘samudayo’’ti. Sameti sambandho eti savisaye pavattati, sambandhā vā ayanti etenāti samayo, diṭṭhi. Diṭṭhisaṃyojanena hi sattā ativiya bajjhantīti. Samayanaṃ saṅgati samodhānanti samayo, paṭilābho. Samassa nirodhassa yānaṃ, sammā vā yānaṃ apagamo appavattīti samayo, pahānaṃ. Abhimukhabhāvena sammā etabbo abhisametabbo adhigantabboti aviparīto sabhāvo abhisamayo. Abhimukhabhāvena sammā vā eti gacchati bujjhatīti abhisamayo, avirādhetvā dhammānaṃ aviparītasabhāvāvabodho. Ettha ca upasaggānaṃ jotakamattattā tassa tassa atthassa vācako samaya-saddo evāti saupasaggopi vutto. Tānevāti pīḷanādīneva. Vipphārikatā seribhāvena kiriyāsu ussāhanaparinipphanno.

Kesucīti akusalavipākādīsu. Khaṇassa asambhavo tena vinābhāvoti āha ‘‘nanū’’tiādi. Dhammenevāti visesantararahitena. Taṃyeva hi avadhāraṇena nivattitaṃ visesaṃ dasseti ‘‘na tassa pavattitthā’’tiādinā. Yathā vā tathā vāti kālena loko pavattati nivattatīti vā kālo nāma bhāvo vattanalakkhaṇo bhāvānaṃ pavattiokāsadāyakoti vā yena tena pakārena. Idha uttamahetuno sambhavo eva natthīti hetuhetusādhāraṇahetūyeva paṭisedheti. Tappaccayataṃ anekapaccayataṃ.

Pakatissaravādaggahaṇaṃ nidassanamattaṃ daṭṭhabbaṃ. Pajāpatipurisakālavādādayopi ‘‘ekakāraṇavādo’’ti. Vā-saddena vā tesampi saṅgaho daṭṭhabbo. Avayava…pe… dāyo vutto avayavadhammena samudāyassa apadisitabbattā, yathā ‘‘samaṃ cuṇṇaṃ, alaṅkato devadatto’’ti ca. Anipphādanaṃ nipphādanābhāvo ahetubhāvo. Nipphādetuṃ asamatthassa pana paccayantarānaṃ sahassepi samāgate nattheva samatthatāti āha ‘‘nipphādanasamatthassā’’ti. Ettha ca sahakārīkāraṇāyattā phaluppādanā paccayadhammānaṃ aññamaññāpekkhāti vuttāti apekkhā viyāti apekkhā daṭṭhabbā.

Nibyāpāresu abyāvaṭesu. Ekekasminti aṭṭhakathāyaṃ āmeḍitavacanassa luttaniddiṭṭhataṃ dasseti. Sati ca āmeḍite siddho bahubhāvoti. Andhasataṃ passatīti ca paccattavacanaṃ niddhāraṇe bhummavasena pariṇāmetvā ‘‘andhasate’’ti āha. Tathā ekekasminti iminā visuṃ asamatthatā jotitāti andhasataṃ passatīti samuditaṃ passatīti atthato ayamattho āpannoti āha ‘‘andhasataṃ sahitaṃ passatīti adhippāyo’’ti. Aññathāti yathārutavasena atthe gayhamāne. Yasmā asā…pe… siddho sivikubbahanādīsu, tasmā nāyamattho sādhetabbo. Idāni tassatthassa supākaṭabhāvena asādhetabbataṃ dassento ‘‘visu’’ntiādimāha.


我来直译这段巴利文：
和合因缘具足为时，和合为义，显示"时"字有和合义而说"因缘和合"。此中道梵行与依止之人和合为时，即刹那。在此中，或由此，诸法与俱生法以生起等和合为时，即时间。因为时间虽然以法运行性而在意义上非实有，但以分别假立的形式被称说为法运行的处所和工具。平等地，或者一起，支分的行进、运作、住立为时，即集合，如"和合"。因为集合只是支分一起住立。在其他缘和合时，从此生起果，生起运作为时，即因，如"集起"。和合联系行进于自境，或者由此联系行进为时，即见。因为众生以见结极度束缚。和合、会合、汇合为时，即获得。平等灭的行进，或者正确的行进、离去、不运作为时，即断。应当面向正确地趣向、应当现观、应当证得为不颠倒自性的现观。或者面向正确地行进、趣向、觉悟为现观，不违背地了知诸法不颠倒自性。这里因为前缀只是表示，所以说有前缀的也只是"时"字表达那个那个意义。"正是那些"即只是逼迫等。广大性是以自由方式在诸作用中努力的完成。
"在某些"即在不善异熟等。刹那的不可能是离它而有，所以说"难道不"等。"只以法"即无其他差别。正是以限定遮遣的差别，以"非它的运作处"等显示。"无论如何"即时间使世间运作停止，或者所谓时间是以运作为相使诸有获得运作机会的有，以任何方式。这里最上因完全不可能，所以只否定因与非因共通的因。那个缘性是多缘性。
取自在主张者应当看作只是譬喻。生主、士夫、时间论者等也是"单一因论"。或者以"或"字也应当理解摄取它们。说支分等由支分法应当表示总体，如"细粉相等"、"提婆达多装饰"。不生产是无生产即无因。但不能生产者，即使千个其他缘和合也绝无能力，所以说"能生产的"。这里因为果生起依赖俱有因，所以说诸缘法互相期待，因此应当理解期待如同期待。
在无作用、无执着的。"在每一个"中显示注释中重复语的省略说明。而在有重复时，多性成就。"百盲者见"，转换主格语为处格表示差别而说"在百盲中"。如是以"在每一个"表示各别无能力，所以"百盲者见"即合一起见，由意义而得此义，所以说"意思是百盲合一起见"。"另外"即依文字表面取义。因为这个意思不必证成，已在轿抬起等中成就。现在显示那个意思因极明显而不必证成，而说"各别"等。


Etenupāyenāti yoyaṃ khaṇasaṅkhāto samayo kusaluppattiyā dullabhabhāvaṃ dīpeti. Attano dullabhatāyāti ettha khaṇattho vā samaya-saddo khaṇasaṅkhāto samayoti attho vutto. Etena upāyabhūtena nayabhūtena. Yojanā kātabbāti etthāyaṃ yojanā – samavāya…pe… vuttiṃ dīpeti sayaṃ paccayasāmaggibhāvato, samavāyattho vā samaya-saddo samavāyasaṅkhāto samayo. So yāya paccayasāmaggiyā satīti imassa atthassa pakāsanavasena dhammānaṃ anekahetuto vuttiṃ dīpeti. Kāla…pe… parittataṃ dīpeti attano atiparittatāya. Samūha…pe… sahuppattiṃ dīpeti sayaṃ dhammānaṃ samudāyabhāvato. Hetu…pe… vuttitaṃ dīpeti sati eva attani attano phalānaṃ sambhavatoti. Atthapakkhe ca saddapakkhe ca yasmiṃ atiparitte kāle yasmiṃ dhammasamudāye yamhi hetumhi satīti etassa atthassa ñāpanavasena tadādhārāya tadadhīnāya ca kusaladhammappavattiyā duppaṭivijjhataṃ anekesaṃ sahuppattiṃ parādhīnappattiñca dīpetīti.

Daḷhadhammā dhanuggahāti daḷhadhanuno issāsā. Daḷhadhanu nāma dvisahassathāmaṃ vuccati. Dvisahassathāmanti ca yassa āropitassa jiyābaddho lohasīsādīnaṃ bhāro daṇḍe gahetvā yāva kaṇḍappamāṇā ukkhittassa pathavito muccati. Sikkhitāti dasadvādasavassāni ācariyakule uggahitasippā. Katahatthāti dhanusmiṃ ciṇṇavasībhāvā. Koci sippameva uggaṇhāti, katahattho na hoti, ime pana na tathāti dasseti. Katupāsanāti rājakulādīsu dassitasippā. Catuddisā ṭhitā assūti ekasmiṃyeva padese thambhaṃ vā rukkhaṃ vā yaṃ kiñci ekaṃyeva nissāya catuddisābhimukhā ṭhitā siyunti attho. Evaṃ vuttajavanapurisassāti na evarūpo puriso koci bhūtapubbo aññatra bodhisattena. So hi javanahaṃsakāle evarūpamakāsi. Sutte pana abhūtaparikappanavasena upamāmattaṃ āhaṭaṃ. Tapparabhāvāti tapparabhāvato hetusaṅkhātassa samayassa parāyattavuttidīpane ekantabyāvaṭasabhāvatoti attho. Ye pana ‘‘tapparabhāvo’’ti paṭhanti, tesaṃ paccayāyattavuttidīpanato tapparabhāvo hetusaṅkhātassa samayassa, tasmā tassa parāyattavuttidīpanatā vuttāti yojanā. Samudāyāyattatādīpane tapparo, tadekadesāyattatādīpane tapparo na hotīti āha ‘‘atapparabhāvato’’ti.

Nanu ca taṃ taṃ upādāya paññatto kālo vohāramattako, so kathaṃ ādhāro tattha vuttadhammānanti āha ‘‘kālopi hī’’tiādi. Yadi kiriyāya kiriyantaralakkhaṇaṃ bhāvenabhāvalakkhaṇaṃ, kā panettha lakkhaṇakiriyāti āha ‘‘ihāpī’’tiādi. Lakkhaṇabhūtabhāvayuttoti iti-saddo hetuattho. Idaṃ vuttaṃ hoti – yasmā sattāsaṅkhātāya lakkhaṇakiriyāya yutto samayo, tasmā tattha bhūminiddesoti.

Uddānatoti yadi saṅkhepatoti attho. Nanu ca avasiṭṭhakilesādayo viya kilesakāmopi assādetabbatāya vatthukāme samavaruddho ñāṇaṃ viya ñeyyeti saṅkhepato ekoyeva kāmo siyāti anuyogaṃ sandhāyāha ‘‘kilesakāmo’’tiādi. Sahitassāti visayavisayibhāvena avaṭṭhitassa. ‘‘Uddānato dve kāmā’’ti kiñcāpi sabbe kāmā uddiṭṭhā, ‘‘catunnaṃ apāyāna’’ntiādinā pana visayassa visesitattā orambhāgiyakilesabhūto kāmarāgo idha kilesakāmoti gahitoti ‘‘tenā’’tiādimāha. Codako tassa adhippāyaṃ ajānanto ‘‘nanu cā’’tiādinā anuyuñjati. Itaro pana ‘‘bahalakilesassā’’tiādinā attano adhippāyaṃ vivarati.


我来直译这段巴利文：
"以这个方法"即这个称为刹那的时表示善的生起难得。"由自己难得性"，这里或者时字是刹那义，或者意思是称为刹那的时。以这个作为方法、作为方式。"应当连接"，这里连接是这样 - 和合等表示运作，因为自己是因缘和合性，或者时字是和合义，称为和合的时。它以"在那个因缘和合时"这个意义的显示方式，显示诸法从多因而运作。时间等显示短暂性，由于自己极其短暂。聚等显示俱生，因为自己是诸法的总集性。因等显示运作性，因为只有在自己存在时自己的诸果才可能。在义分和声分中，以显示"在那极其短暂时间，在那法聚，在那因存在时"这个意义的方式，显示以它为处所、依它的善法运作的难通达性、多法俱生性和依他性。
"持坚弓的弓师"是持坚弓的射手。所谓坚弓是说二千力。二千力即是：装上弦后，铁箭头等重物在杆上握持，提起到箭的长度时从地面脱离。"已学习"是在阿阇黎家修学十年十二年的技艺。"熟练"是在弓上练习自在。有些人只学习技艺，不熟练，但这些人不是这样，显示这点。"已演练"是在王家等显示技艺。"四方而立"意思是：依止在同一处的柱子或树或任何一个，面向四方而立。"如是说的迅速人"，除了菩萨外没有如此的人存在过。因为他在迅速鹅时作如此事。但在经中只是依非实假设方式而带来譬喻。"专注于它"意思是：从专注于它，称为因的时显示依他运作，是一向忙碌的自性。但那些读作"专注于它"的人，连接是：因为显示依缘运作，所以称为因的时专注于它，因此说它显示依他运作。在显示依总体时专注，在显示依部分时不专注，所以说"不专注"。
难道依那个那个而施设的时间只是言说而已，它如何是那里所说诸法的所依？为此说"因为时间"等。如果以作用标识作用，以有标识有，那么这里什么是标识作用？为此说"在这里也"等。"结合标识所成有"，这里"是"字表示原因。这是所说：因为时结合称为有的标识作用，所以那里是处格说明。
"总摄"，如果意思是略说。难道不是像其余烦恼等那样，烦恼欲也以应受享乐性而与事欲平等对立，如同智与所知，简略来说应当只有一欲？针对这个质问而说"烦恼欲"等。"俱"是以境与有境性而住立。虽然"总摄二欲"说一切欲都被列举，但因为以"四恶趣"等方式限定境界，所以这里取欲贪为烦恼欲，是属于下分烦恼，因此说"由此"等。质问者不知他的意趋而以"难道不"等质问。另一方则以"重烦恼"等解释自己的意趋。


Kāmāvacaradhammesu vimānakapparukkhādippakāresu parittakusalādīsu vā. Nanu ca ‘‘catunnaṃ apāyāna’’nti visayassa visesitattā rūpārūpadhātuggahaṇassa asambhavoyevāti? Na, ‘‘uddānato dve kāmā’’ti niravasesato kāmānaṃ uddiṭṭhattā. Uddiṭṭhepi hi kāmasamudāye yathā tadekadesova gayhati, taṃ dassetuṃ ‘‘duvidho’’tiādimāha. Kāmarāgo pañcakāmaguṇiko rāgo. Kāmataṇhā kāmāvacaradhammavisayā taṇhā. Nirodhataṇhā ucchedadiṭṭhisahagato rāgo. Idhāti ekādasavidhe padese. Yadi anavasesappavatti adhippetā, ‘‘duvidhopeso’’ti na vattabbaṃ vatthukāmekadesassa idha appavattanatoti anuyogena yebhuyyabhāvato anavaseso viya anavasesoti vā attho gahetabboti dassento ‘‘vatthukāmopī’’tiādimāha. Anavasesasadisatā cettha sabhāvabhinnassa kassaci anavasesato. Evañca katvāti kilesakāmavatthukāmānaṃ anavasesaparipuṇṇabhāvena abhilakkhitattāti attho. Cāsaddassa rassattaṃ katanti kāmāvacarasadde hetukattuattho antonītoti dasseti.

Visayeti vatthusmiṃ abhidheyyattheti attho. Nimittaviraheti etena ruḷhīsu kiriyā vibhāgakaraṇāya, na attakiriyāyāti dasseti. Kusalabhāvanti jātakabāhitikasuttaabhidhammapariyāyena kathitaṃ kusalattaṃ. Tassāti sukhavipākabhāvassa. Tassa paccupaṭṭhānataṃ vattukāmatāyāti etena ‘‘anavajjasukhavipākalakkhaṇa’’nti ettha sukhasaddo iṭṭhapariyāyo vuttoti dasseti. Saññāpaññākiccaṃ saññāṇakaraṇapaṭivijjhanāni, tadubhayavidhurā ārammaṇūpaladdhi ‘‘vijānātī’’ti iminā vuccatīti āha ‘‘saññā…pe… gahaṇa’’nti. Nanu ca phassādikiccatopi visiṭṭhakiccaṃ cittanti? Saccametaṃ, so pana viseso na tathā duravabodho, yathā saññāpaññāviññāṇānanti saññāpaññākiccavisiṭṭhalakkhaṇatāya viññāṇalakkhaṇamāha. Anantaradhammānaṃ paguṇabalavabhāvassa kāraṇabhāvena pavattamāno santānaṃ cinoti nāma. Tathāpavatti ca āsevanapaccayabhāvoti āha ‘‘āsevanapaccayabhāvena cinotī’’ti.

Cittakatamevāti abhisaṅkhāraviññāṇakatameva. Nānattādīnaṃ vavatthānanti ettha vavatthānaṃ paccekaṃ yojetabbaṃ. Vavatthānaṃ paricchedo asaṅkarabhāvo. Tena ca dhammo nicchito nāma hotīti āha ‘‘nicchitatā’’ti. Liṅganānattādīnīti ettha itthipurisasaṇṭhānavasena liṅganānattaṃ. Devamanussatiracchānādivasena itthiliṅgassa puthuttaṃ, tathā purisaliṅgassa. Devādibhede itthiliṅge paccekaṃ nānattakāyatāsaṅkhātassa aññamaññavisadisasabhāvassa desādibhedabhinnassa ca visesassa vasena pabhedo veditabbo. Tathā purisaliṅge. Liṅganibbattakassa vā kammassa yathāvuttanānattādivasena liṅgassa nānattādīni yojetabbāni. Liṅganānattādīsu pavattattā saññādīnaṃ nānattādīni. Tenevāha ‘‘kammanānattādīhi nibbattāni hi tānī’’ti. Apadādinānākaraṇadassanena liṅganānattaṃ dassitaṃ. Tasmiñca dassite saññānānattādayo dassitā evāti āvattati bhavacakkanti dassento āha ‘‘anāga…pe… ghaṭento’’ti. Itthiliṅgapurisaliṅgādi viññāṇādhiṭṭhitassa rūpakkhandhassa sannivesaviseso. Saññāsīsena cattāro khandhā vuttā. Vohāravacanena ca pañcannaṃ khandhānaṃ voharitabbabhāvena pavatti dīpitā, yā sā taṇhādiṭṭhiabhinivesahetūti imamatthaṃ dassento ‘‘liṅgādi…pe… yosānānī’’ti āha.

‘‘Ye keci, bhikkhave, dhammā akusalā akusalabhāgiyā, sabbete manopubbaṅgamā’’ti (a. ni. 

我来直译这段巴利文：
在欲界法中,在天宫如意树等种类中,或者在有限善等中。难道不是因为以"四恶趣"等限定境界,所以不可能摄取色无色界?不是,因为以"总摄二欲"无余地列举诸欲。因为即使在已列举的欲的总集中,也如同只取其一分,为显示这点而说"二种"等。欲贪是五欲功德的贪。欲爱是以欲界法为境的爱。灭爱是俱有断见的贪。"这里"是在十一处。如果意趋无余运作,不应说"这两种",因为事欲一分在这里不运作,由此显示:以质问而应取以多分故如无余为无余的意思。他以"事欲也"等说明。这里相似于无余是因为某些自性差别的无余。"如是作"意思是:因为烦恼欲和事欲被标识为无余圆满性。短音"和"字所作,显示欲界字中含有因作者义。
"在境"意思是:在事物中,在所诠义中。"在相缺"由此显示:在惯用语中作用为作区分,不为自作用。"善性"是依本生、婆醯提迦经、阿毗达磨方式所说的善性。"它的"即安乐异熟性的。"欲说它的现起性"由此显示:"无过失安乐异熟相"中乐字说为适意的同义词。知想和慧的作用是标记作用和通达,与那两者相反的所缘领受以"识知"这词说,所以说"取想等作用"。难道不是识比触等作用更殊胜作用?这是真的,但那个差别不像想慧识那样难懂,所以说识相是由想慧作用而特殊的相。作为前行法熟练有力的原因而运作称为积集相续。如是运作即是等无间缘性,所以说"以等无间缘性积集"。
"只是心所作"即只是行识所作。"诸差别等的确定"这里确定应各别连接。确定是限定、无混杂性。由此法成为已确定,所以说"确定性"。"诸相差别等"这里依女男形状相差别。依天人畜生等女相的多种性,如是男相。应知在天等差别中,女相各别依相互不同自性称为种种身性,和依处等差别而分别的差异。如是在男相中。或者依如上所说差别等,相差别等应连接于产生相的业。由于在相差别等中运作,所以想等有差别等。正因此说"因为它们由业差别等产生"。以见无足等种种形相显示相差别。在那个已显示中,想差别等也已显示,显示有轮转转的说"无来等连结"。女相男相等是识所住立的色蕴的种种安布。以想为首说四蕴。以言说语而显示五蕴以应言说性而运作,那是以爱见执著为因,显示这个意思而说"相等至于言说"。
"诸比丘,凡是不善法、属不善分的法,一切这些都以意为先导"

1.56-57), ‘‘manopubbaṅgamā dhammā’’ti (dha. pa. 1, 2) ca evamādivacanato cittahetukaṃ kammanti āha ‘‘kammañhi cittato nibbatta’’nti. Yathāsaṅkhyanti kammato liṅgaṃ liṅgato saññāti attho. Na purimavikappe viya kammato liṅgasaññā liṅgato liṅgasaññāti ubhayato ubhayappavattidassanavasena. ‘‘Bhedaṃ gacchanti itthāyaṃ purisoti vā’’ti bhedassa visesitattā itthādibhāvena voharitabbabhāvo idha bhedoti ‘‘itthipurisādivohāraṃ gacchantī’’ti vuttaṃ. Addhadvayavasenāti atītapaccuppannaddhadvayavasena. Guṇābhibyāpanaṃ kittīti āha ‘‘patthaṭayasata’’nti. Kammanānākaraṇena vinā kammanibbattanānākāraṇābhāvato ‘‘kammajehi…pe… nānākaraṇa’’nti vuttaṃ. Avipaccanokāso aṭṭhānabhūtā, gatikālopi vā. Kāmāvacaraṃ abhisaṅkhāraviññāṇaṃ rūpadhātuyā cakkhuviññāṇādiṃ janetvā anokāsatāya tadārammaṇaṃ ajanentaṃ ettha nidassetabbaṃ. Ekaccacittakaraṇassa adhippetattā cakkhādivekallena cakkhuviññāṇādīnaṃ ajanakaṃ kammaviññāṇaṃ avasesapaccayavikale anogadhaṃ daṭṭhabbaṃ. Tadapi kālagatipayogādīti ādi-saddena saṅgahitanti. Ettha ca ‘‘sahakārīkāraṇavikalaṃ vipākassa accantaṃ okāsameva na labhati, itaraṃ vipākekadesassa laddhokāsanti, idametesaṃ nānatta’’nti vadanti, taṃ vipākassa okāsalābhe sati sahāyakāraṇavikalatāva natthīti adhippāyena vuttaṃ.

Bhavatu tāva bhavitvā apagataṃ bhūtāpagataṃ, anubhavitvā apagataṃ pana kathanti āha ‘‘anubhūtabhūtā’’tiādi. Tena anubhūta-saddena yo attho vuccati, tassa bhūta-saddoyeva vācako, na anu-saddo, anu-saddo pana jotakoti dasseti. Sākhābhaṅgasadisā hi nipātopasaggāti. Kiriyāvisesakattañca upasaggānaṃ anekatthattā dhātusaddānaṃ tehi vattabbavisesassa jotanabhāveneva avacchindananti yattakā dhātusaddena abhidhātabbā atthavisesā, tesaṃ yaṃ sāmaññaṃ aviseso, tassa visese avaṭṭhāpanaṃ tassa tassa visesassa jotanamevāti āha ‘‘sāmañña…pe… visesīyatī’’ti. Anubhūta-saddo bahulaṃ kammatthe eva dissatīti tassa idha kattuatthavācitaṃ dassetuṃ ‘‘anubhūtasaddo cā’’tiādimāha. Satipi sabbesaṃ cittuppādānaṃ savedayitabhāvato ārammaṇānubhavane, savipallāse pana santāne cittābhisaṅkhāravasena pavattito abyākatehi visiṭṭho kusalākusalānaṃ sātisayo visayānubhavanākāroti ayamattho idhādhippetoti dassento ‘‘vattuṃ adhippāyavasenā’’ti āha. Bhūtāpagatabhāvābhidhānādhippāyenāti kusalākusalassa ākaḍḍhanupāyamāha.

Uppatitakiccanipphādanato uppatitasadisattā ‘‘uppatita’’nti vuttaṃ. Uppajjituṃ āraddhoti anāgatassapi tasseva uppanna-saddena vuttatāya kāraṇamāha. Ettha ca rajjanādivasena ārammaṇarasānubhavanaṃ sātisayanti akusalañca kusalañca uppajjitvā niruddhatāsāmaññena ‘‘sabbasaṅkhataṃ bhūtāpagata’’nti vuttaṃ. Sammohavinodaniyaṃ pana ‘‘vipākānubhavanavasena tadārammaṇaṃ. Avipakkavipākassa sabbathā avigatattā bhavitvā vigatatāmattavasenakammañca bhūtāpagata’’nti vuttaṃ. Teneva tattha okāsakatuppannanti vipākamevāha. Idha pana kammampīti. Ārammaṇakaraṇavasena bhavati ettha kilesajātanti bhūmīti vuttā upādānakkhandhā. Aggiāhito viyāti bhūmiladdhanti vattabbatāya upāyaṃ dasseti. Etenāti kammaṃ. Etassāti vipāko vuttoti daṭṭhabbaṃ.


我来直译这段巴利文：
从"以意为先导"等如是等语,说心为业因,所以说"因为业从心生起"。"如其次第"意思是:从业而相、从相而想。不像前一选择那样从业而相想、从相而相想以从两者显示两者运作方式。因为以"女性男性等"而限定差别,所以以女性等性应言说性在这里为差别,因此说"趋向女男等言说"。"依二时"即依过去现在二时。功德遍满为称赞,所以说"广大名声"。没有业差别就没有业所生差别,所以说"与业生等差别"。无熟时是成为非处,或者趣时。欲界行识在色界产生眼识等后,因无机会而不生彼所缘,这里应显示。因为意趋某些心的造作,以眼等缺失而不能生眼识等的业识,应视为不摄入其余缘缺。那也以时趣加行等等字所摄。这里说"俱有因缺失者完全不得异熟的机会,其他者得异熟一分的机会,这是它们的差别",那是本着如果得异熟机会就没有俱有因缺失的意趋而说。
暂且存在已有而离去为已有离去,但经历而离去如何?为此说"经历已有"等。由此显示:以经历词所说的义,只有已有词能诠,而前缀只是表示。因为虚词前缀如树枝。前缀作为作用差别的作者,因为有多义,以表示动词应说的差别而限定:凡是以动词应说的义差别,它们的共相、无差别,确立在那个差别中,只是显示那个那个差别,所以说"共相等被差别"。经历词多见于业义中,为显示它在这里表示作者义而说"经历词等"。虽然一切心生起因有受故都经历所缘,但在有颠倒相续中以心行力而运作,善不善较无记殊胜的境经历相,这个意义在这里被意趋,所以说"依欲说意趋"。"以说已有离去性的意趋"说善不善的牵引方便。
因为已完成生起作用故如同已生起而说"已生起"。说"已开始生起"为说未来也以已生词的原因。这里以贪等方式经历所缘味为殊胜,而善与不善以生起灭去的共相说"一切有为已有离去"。但在《遣除愚痴》中说"以异熟经历方式为彼所缘。因为未成熟异熟完全未离去,只以已有离去性方式为业已有离去"。正因此在那里说已作机会生起只是异熟。但这里也说业。以作所缘方式有烦恼生起于此为地而说取蕴。如安置火一样,显示应说地得的方便。"由此"即业。"对此"应当理解说的是异熟。


Avikkhambhitattāti avinoditattā. Sabhūmiyanti sakabhūmiyaṃ. Vicchinditvāti puna uppajjituṃ adatvā. Khaṇattayekadesagataṃ khaṇattayagatanti vuttanti yathāvuttassa udāharaṇassa upacārabhāvamāha. Tena uppannā dhammā paccuppannā dhammāti idamettha udāharaṇaṃ yuttanti dasseti. Padhānenāti padhānabhāvena. Desanāya cittaṃ pubbaṅgamanti lokiyadhamme desetabbe cittaṃ pubbaṅgamaṃ katvā desanā bhagavatā ucitāti dasseti. Dhammasabhāvaṃ vā sandhāyāti lokiyadhammānaṃ ayaṃ sabhāvo yadidaṃ te cittajeṭṭhakā cittapubbaṅgamā pavattantīti dasseti. Tena tesaṃ tathādesanāya kāraṇamāha, sabbe akusalā dhammā cittavajjāti attho. Kecīti padakārā. Phassādayopīti pi-saddena rāgādayo sampiṇḍeti. Kālabhedābhāvepi paccayabhāvena apekkhito dhammo purimanipphanno viya voharīyatīti āha ‘‘paṭhamaṃ uppanno viyā’’ti. Anupacaritamevassa pubbaṅgamabhāvaṃ dassetuṃ ‘‘anantarapaccayamana’’ntiādi vuttaṃ. ‘‘Khīṇā bhavanettī’’tiādivacanato (dī. ni. 2.155; netti. 114) nettibhūtāya taṇhāya yuttaṃ cittaṃ nāyakanti āha ‘‘taṇhāsampayuttaṃ vā’’ti.

‘‘Yaṃ tasmiṃ samaye cetasikaṃ sāta’’nti niddiṭṭhattā somanassavedanā sātasabhāvāti āha ‘‘sabhāvavasena vutta’’nti. Nippariyāyena madhura-saddo rasavisesapariyāyo, iṭṭhabhāvasāmaññena idha upacārena vuttotiāha ‘‘madhuraṃ viyā’’ti. Paramatthato taṇhāvinimutto nandirāgo nandirāgabhāvo vā natthīti ‘‘na ettha sampayogavasena sahagatabhāvo atthī’’ti, ‘‘nandirāgasahagatā’’ti ca vuccati. Tena viññāyati ‘‘sahagatasaddo taṇhāya nandirāgabhāvaṃ jotetī’’ti. Avatthāvisesavācako vā saha-saddo ‘‘sanidassanā’’tiādīsu viya, sabbāsupi avatthāsu nandirāgasabhāvāvijahanadīpanavasena nandirāgabhāvaṃ gatā nandirāgasahagatāti taṇhā vuttā. Gata-saddassa vā ‘‘diṭṭhigata’’ntiādīsu viya atthantarābhāvato nandirāgasabhāvā taṇhā ‘‘nandirāgasahagatā’’ti vuttā, nandirāgasabhāvāti attho. Idhāpīti imissaṃ aṭṭhakathāyaṃ. Imasmimpi padeti ‘‘somanassasahagata’’nti etasmimpi pade. Ayamevatthoti saṃsaṭṭho eva. Yathādassitasaṃsaṭṭhasaddoti atthuddhārappasaṅgena pāḷito aṭṭhakathāya āgatasaṃsaṭṭhasaddo. Sahajāteti sahajātatthe.

Kālavisesānapekkho kammasādhano ābhaṭṭha-saddo bhāsitapariyāyoti dassento āha ‘‘abhāsitabbatā anābhaṭṭhatā’’ti. Pāḷiyanti imissā paṭhamacittuppādapāḷiyaṃ. Abhāsitattā evāti asaṅkhārikabhāvassa avuttattā eva. Kāraṇapariyāyattā vatthusaddassa paccayabhāvasāmaññato dvārabhūtadhammānampi siyā vatthupariyāyoti āha ‘‘dvāraṃ vatthūti vutta’’nti. Tena vatthu viya vatthūti dasseti. Manodvārabhūtā dhammā yebhuyyena hadayavatthunā saha carantīti dvārena…pe… hadayavatthu vuttanti āha yathā ‘‘kuntā pacarantī’’ti. Sakiccabhāvenāti attano kiccabhāvena, kiccasahitatāya vā. Aññāsādhāraṇoti sa-saddassa atthamāha. Sako hi raso sarasoti.

Anantaracittahetukattā cittassa ekasamuṭṭhānatā vuttā, sahajātacittaphassahetukattā cetasikānaṃ dvisamuṭṭhānatā. ‘‘Cittasamuṭṭhānā dhammā, phuṭṭho bhikkhave vedeti, phuṭṭho sañjānāti, phuṭṭho cetetī’’ti (saṃ. ni. 

我来直译这段巴利文：
"未镇伏"即未驱除。"在自地"即在自己的地。"断绝"即不让再生起。说"趋向三刹那的一分为趋向三刹那",说如上所说的譬喻性。由此显示:已生诸法是现在诸法,这个譬喻在这里是适当的。"以主要"即以主要性。显示:世尊以心为先导说法是适合于说世间法。或者"依法自性"显示:世间法的这个自性即是它们以心为最胜、以心为先导而运作。由此说它们如是说法的原因,意思是一切不善法除了心。"某些"即造句者。"触等也"以"也"字摄集贪等。即使没有时间差别,以因缘性所期待的法也如先成就般言说,所以说"如先生起"。为显示它不比喻的先导性而说"无间缘心"等。从"渴爱引导已尽"等语,说与渴爱相应的心为导者,所以说"或者与渴爱相应"。
因为说"在那时心所的适意",所以喜受是适意自性,因此说"依自性说"。无比喻地甜字为味的特殊同义词,在这里以适意性共相而说比喻,所以说"如甜"。胜义上没有离渴爱的喜贪或喜贪性,所以说"这里没有依相应方式的俱行性"和"与喜贪俱行"。由此了知:"俱行字显示渴爱的喜贪性"。或者"俱"字如"有见"等表达状态差别,渴爱说为喜贪俱行是以在一切状态都不离喜贪自性的方式显示趋向喜贪性。或者"行"字如"见行"等没有别义,渴爱以喜贪自性说为"喜贪俱行",意思是喜贪自性。"在这里也"即在这个注释中。"在这个词也"即在"喜俱行"这个词也。"正是这个意思"即只是相杂。"如所显示的相杂词"即由义理举出而从圣典注释来的相杂词。"俱生"即在俱生义。
显示所说异语"应说"字是离时差别的业成就而说"应说性为不应说性"。"在圣典"即在这个第一心生起圣典中。"只因为未说"即只因为无行性未说。因为事物字为因缘异语,由因缘性共相,门成法也可能为事物异语,所以说"门说为事物"。由此显示:如事物为事物。意门成法多与心所依俱行,所以说门等心所依而说"矛并行"。"以自作用性"即以自己的作用性,或者具有作用。说"自"字的意思为不共。因为自味为自相。
因为是相续心的因,所以说心是一等起,因为是俱生心触的因,所以说心所是二等起。"诸心等起法,触而觉受,触而想知,触而思";

4.93) hi vuttaṃ.

Sukhumarajādirūpanti aṇutajjārirūpamāha. Paramāṇurūpe pana vattabbameva natthi. Vatthuparittatāyāti etena anekakalāpagatāni bahūniyeva rūpāyatanāni samuditāni saṃhaccakāritāya sivikubbahanañāyena cakkhuviññāṇassa ārammaṇapaccayo, na ekaṃ katipayāni vāti dasseti. Nanu ca evaṃ sante cakkhuviññāṇaṃ samudāyārammaṇaṃ āpajjatīti? Nāpajjati samudāyasseva abhāvato. Na hi paramatthato samudāyo nāma koci atthi. Vaṇṇāyatanameva hi yattakaṃ yogyadese avaṭṭhitaṃ, sati paccayantarasamāyoge tattakaṃ yathāvuttena ñāyena cakkhuviññāṇassa ārammaṇapaccayo hoti avikappakattā tassa. Tadabhinihaṭaṃ pana manoviññāṇaṃ anekakkhattuṃ uppajjamānaṃ purimasiddhakappanāvasena samūhākārena saṇṭhānādiākārena ca pavattatīti kiṃ cakkhuviññāṇassa ekaṃ vaṇṇāyatanaṃ ārammaṇaṃ, udāhu anekānīti na codetabbametaṃ. Na hi paccakkhavisaye yuttimagganā yuttā. Kiñca bhiyyo accharāsaṅghātakkhaṇena anekakoṭisaṅkhāya cittuppattiyā pavattanato cittassa lahuparivattitāya samānepi ghaṭasarāvādivaṇṇānaṃ yogyadesāvaṭṭhāne purimamanasikārānurūpaṃ ‘‘ghaṭo’’ti vā ‘‘sarāvo’’ti vā paṭhamaṃ tāva eko manoviññāṇasantānena paricchijjati, pacchā itaro cakkhuviññāṇavīthiyā byavahitenāti avisesavidutāya pana ghaṭasarāvādibuddhiyā abhedāpattiparikappanāti. Īdisīpettha codanā acodanāti daṭṭhabbā. Khaṇaparittatāyāti pabandhakkhaṇassa ittaratāya. Pabandhavasena hi paccekaṃ rūpārūpadhammā virodhiavirodhipaccayasamāyoge lahuṃ dandhañca nirujjhanato parittakālā dīghakālā ca honti, sabhāvalakkhaṇavasena pana ekaparicchedā evāti. Yathā ca rūpāyatanaṃ, evaṃ itarānipi. Saddādayopi hi vatthuparittatādibhāvena labbhantīti. Accāsannāditāyāti ādi-saddena anāvajjanaṃ kenaci paṭicchannatāti evamādiṃ saṅgaṇhāti. Visayidhammaṃ visesato sinoti bandhatīti visayoti anaññatthabhāvāpekkho visayoti āha ‘‘visayo anaññatthabhāvenā’’ti. Na hi cakkhuviññāṇādayo rūpāyatanādito aññasmiṃ ārammaṇe pavattantīti. Gāvo caranti etthāti gocaro, gocaro viyāti gocaroti sambahulacāritāpekkho gocaroti āha ‘‘gocaro tattha caraṇenā’’ti. Bahulañhi cakkhuviññāṇādīhi rūpādayo gayhanti, na tathā manoviññāṇenāti. Tesanti manoviññāṇena gayhamānānaṃ rūpāyatanādīnaṃ. ‘‘Vacanassa anupapattito’’ti kasmā vuttaṃ, nanu pañcadvāre pavattamanoviññāṇadhātuṃ sandhāya tesaṃ gocaravisayaṃ paccanubhotīti vacanaṃ upapajjatiyevāti? Na, niyamābhāvato. Na hi pañcadvārābhinihaṭaṃyeva mano idha ‘‘mano’’ti vuttanti niyamahetu atthīti, etaṃyeva vā codanaṃ manasi katvā dibbacakkhuñāṇādiggahaṇaṃ kataṃ. Evaṃvaṇṇotiādivacanato pubbenivāsaatītānāgataṃsañāṇādayopi idha sambhavanti. Itarathāti rūpaṃ saddantiādinā.



以下是巴利文的完整直译：
4.93) 如此已说。
细微王等形相，即说微细形相。关于极微形相，实际上无需多言。关于处所微小性，是通过这一点表明：多种聚集的、众多的色处，由于聚合作用，通过车辆运载的方式，成为眼识的对境因缘，而非仅仅是少数。难道不是这样，眼识就成为总体对境吗？并不成为，因为总体本身并不存在。实际上，从最高意义来说，根本没有什么"总体"。只有色处在适当处所安立多少，在因缘组合存在时，按照previously所述方式，成为眼识的对境因缘，因为它不作任何分别。
然而，被推动的意识多次生起，依据先前已成立的构想，以聚集形态和形状等方式进行。那么是眼识仅以一个色处为对境，还是多个？对此不应质疑。因为在直接感知领域，不适合追究推理路径。何况在刹那电光石火间，有数亿次心的生起，由于心的快速转换，即便在罐子、碗等颜色的适当处所安立时，依照先前的作意，或先认识为"罐子"，或先认识为"碗"，首先由一个意识相续确定，随后另一个被眼识过程中断，因此无差别认知，关于罐子、碗等的认知达到不可分割。这种质疑在此应视为非质疑。
关于刹那微小性，是由于连续刹那的短暂性。通过连续过程，各个色法无色法，在有违无违因缘组合中，迅速或缓慢地灭，所以是短暂时间或长时间，但就本质特征而言，仍是单一界定。如色处，其他处也是如此。声等也通过处所微小等方式而得。
关于极近等，"等"字包含了未被关注、被某些遮蔽等情况。所谓"对境"，是特别地系缚、联系，不能在其他地方存在。说"对境为不在其他处存在"。眼识等并不在色处以外的对境中运作。"活动处"者，如牛在此游走，活动处如牛，是考虑广泛活动。因为眼识等主要把握色等，而非意识。关于这些，被意识把握的色处等。为何说"语言不成立"？难道不是在五门中运作的意识界，关联他们的活动对境吗？并不是，因为没有确定性。并非仅仅在五门中推动的意，这里说"意"就有确定性根据，或者正是考虑这一质疑，才进行天眼智等把握。从"如是音声"等语言，过去世、未来世智等在此亦可能发生。否则，如色、声等。


Bhojana…pe… ussāhādīhīti idaṃ yāya kammaññatāya rūpakāyassa kallatā hoti, tassā paccayanidassanaṃ. Bhojane hi sammāpariṇate sappāye ca utubhojane sammupayutte sammāpayogasaṅkhāte kāyikacetasikavīriye ca samāraddhe lahutādisabbhāvena kāyo kammakkhamo hoti sabbakiriyānukūloti. Atha vā bhojana…pe… ussāhādīhīti idaṃ kāyassa kalyatāya viya upaddutatāyapi kāraṇavacanaṃ. Visamabhojanāpariṇāmādito hi kāyassa upaddavakarā vātādayo uppajjantīti. Anuvattantassāti padaṃ ‘‘jayaṃ veraṃ pasavatī’’tiādīsu (dha. pa. 201) viya hetuatthavasena veditabbaṃ. Jāgaraṇanimittañhi idha anuvattanaṃ adhippetanti. Atha vā anuvattantassāti idaṃ pakatiyā diṭṭhādivasena āpāthagamanupanissayānaṃ kalyatādinibbattānaṃ kāyikasukhādīnaṃ sambhavadassanaṃ. Kāyakalyatādiṃ ananuvattantassa hi yathāvuttaupanissayābhogābhāvena vuttappakāraṃ āpāthagamanaṃ na siyāti. Yathānubhūte rūpādivisaye cittassa ṭhapanaṃ āvajjanaṃ cittapaṇidahanaṃ. Yathānubhūtena rūpādinā sadisaṃ asadisaṃ sambandhañca sadisāsadisasambandhaṃ, tassa dassanādi sadisāsadisasambandhadassanādi, cittapaṇidahanañca sadisāsadisa…pe… dassanādi ca citta…pe… dassanādayo te paccayāti yojetabbaṃ. Dhātukkhobhādīti ādi-saddena devatūpasaṃhārādiṃ saṅgaṇhāti. Taṃsadisatā diṭṭhasutasadisatā. Taṃsampayuttatā diṭṭhasutapaṭibaddhatā. Kenaci vutteti iminā saddhāya anussavanibbattataṃ āha. Ākāravicāraṇanti tesaṃ tesaṃ atthānaṃ upaṭṭhānākāravicāraṇaṃ. Katthaci atthe.

Niyamitassāti kusalameva mayā uppādetabbanti evaṃ niyamitassa. Pasādasinehābhāvo dosabahulatāya hotīti lūkhapuggalā dosabahulāti āha.

Āyatanabhāvatoti kāraṇabhāvato.

Vijjamānavatthusminti etena ‘‘vināpi deyyadhammapariccāgena cittuppādamatteneva dānamayaṃ kusalaṃ upacitaṃ hotī’’ti kesañci atidhāvanaṃ nivattitaṃ hotīti.

Dhammasavanassa ghosanaṃ dhammasavanaghosanaṃ. Tassāti ‘‘saddadānaṃ dassāmī’’ti saddavatthūnaṃ ṭhānakaraṇabheriādīnaṃ sasaddappavattikaraṇassa. Cintanaṃ tathā tathā cittuppādanaṃ. Aññatthāti suttesu. Aparatthāti abhidhammapadesu. Apariyāpannāti padassa atthavaṇṇanā ‘‘paribhogaraso’’tiādikāya atthavaṇṇanāya parato bahūsu potthakesu likhīyati, yathāṭhāneyeva pana ānetvā vattabbā. Tattha paramatthato avijjamānattā lakkhaṇapaññattiyo aññāyatanattā cha ajjhattikāyatanāni asaṅgahitā dhammāyatanenāti yojetabbaṃ.


这是巴利文的完整中文直译：
饮食...乃至...精进等，这是说明使色身适业性的因缘。因为当饮食正确消化，适宜的气候饮食正确相应，称为正确运用的身心精进被激发时，由于轻快等的存在，身体便适合工作，顺应一切活动。或者，饮食...乃至...精进等，这是说明身体健康与疾病的原因。因为由不当饮食不消化等，会产生使身体受损的风等。
"随行"一词应从因由义理解，如"胜利生怨恨"等句中。这里所说的随行是指觉醒的标志。或者，"随行"是说明由见等自然显现为缘的身乐等健康状态的产生。对于不随行身体健康等者，由于缺乏上述缘的专注，就不会有所说的显现。
如实经验色等对境时，心的安立即是作意、心的专注。与所经验的色等相似、不相似和关联即是相似不相似关联，对此的见等即是相似不相似关联见等，心的专注即是相似不相似...乃至...见等，以及心...乃至...见等，这些都是因缘，应当如此理解。
界的扰动等中的"等"字包含了天神接近等。与彼相似是指与所见所闻相似。与彼相应是指与所见所闻相关。"某人所说"这句话表明由信仰听闻而生。行相思察即是对各种义理显现行相的思察。在某些义理中。
所确定的，即是"我应当只生起善"如此确定的。信净之爱的缺乏是由于嗔恚过多而有，故说嗔恚多者性格粗糙。
处的状态，即是因的状态。
"在现有事物中"这句话否定了某些人的过分主张："即使没有施舍财物，仅凭发心也能积累布施善业"。
法的听闻宣说即是法听闻宣说。彼即是"我要作声音布施"的声音事物，如发声器具鼓等的发出声音。思维即是如此这般的心的生起。在别处即是在经中。在他处即是在阿毗达摩句中。"不摄"一词的义释在许多书中写在"受用味"等义释之后，但应在适当处说明。其中，由于胜义谛上不存在，相的假立和六内处因为是其他处，不被法处所摄，应当如此理解。


‘‘Ekadvārikakammaṃ aññasmiṃ dvāre uppajjatī’’ti kasmā vuttaṃ, nanu rūpādīsu ekārammaṇaṃ cittaṃ yathā na aññārammaṇaṃ hoti cittavisesassa adhippetattā, evaṃ kammavisese adhippete kāyadvārādīsu ekadvārikakammaṃ aññasmiṃ dvāre na uppajjati tattheva pariyositattā, atha kammasāmaññaṃ adhippetaṃ, rūpādīsu ekārammaṇanti idaṃ udāharaṇaṃ na siyāti? Na, asadisabhāvavibhāvanavasena udāhaṭattā, itarathā manoviññāṇabhūtaṃ idaṃ cittaṃ chasupi visayesu pavattanato anibaddhārammaṇanti ārammaṇaṃ sadisūdāharaṇabhāvena vucceyya ārammaṇaṃ viya dvārampi anibaddhanti. Yasmā pana satipi kammānaṃ dvārantaracaraṇe yebhuyyena vuttiyā tabbahulavuttiyā ca dvārakammānaṃ aññamaññaṃ vavatthānaṃ vakkhati, tasmā pāṇātipātādibhāvasāmaññena kammaṃ ekattanayavasena gahetvā tassa vacīdvārādīsu pavattisabbhāvato kammassa anibaddhattāti vuttanti āha ‘‘kāyadvārādīsu ekadvārikakammaṃ aññasmiṃ dvāre na nuppajjatī’’ti. Rūpādīsu pana ekārammaṇaṃ cittaṃ tenevārammaṇena paricchinnanti visiṭṭhameva gahitanti ārammaṇameva nibaddhanti vuttanti cittaviseso eva gahito, na cittasāmaññaṃ. ‘‘Nanu ca rūpārammaṇaṃ vā…pe… dhammārammaṇaṃ vā yaṃ yaṃ vā panā’’ti ārammaṇampi aniyameneva vuttanti? Saccametaṃ, tattha pana yaṃ rūpādīsu ekārammaṇaṃ cittaṃ, taṃ tena vinā nappavattati, kammaṃ pana kāyadvārikādibhedaṃ vacīdvārādīsu na nappavattatīti imassa visesassa jotanatthaṃ pāḷiyaṃ ārammaṇameva gahitaṃ, dvāraṃ na gahitanti imamatthaṃ dasseti ‘‘ārammaṇameva nibaddha’’ntiādinā. Vacīdvāre uppajjamānampi pāṇātipātādīti attho.

Kāmāvacarakusalaṃ

Kāyakammadvārakathāvaṇṇanā

Kammadvārānantiādinā pakāsetabbassa sarūpaṃ pakāsanupāyañca dasseti. Niyatarūparūpavasenāti dhammasaṅgahe niddiṭṭhaniyatarūparūpavasena. Aññathā kammasamuṭṭhānikakāye hadayavatthupi gahetabbaṃ siyā. Ekasantatipariyāpanno upādinnakakāyo idha gahitoti cakkhāyatanādīti vuttesu eko bhāvo hadayavatthu ca gahitanti na sakkā vattuṃ ‘‘cakkhāyatanādīni jīvitapariyantānī’’ti sannivesassa vibhāvitattā.

Vipphandamānavaṇṇaggahaṇānantaraṃ viññattiggahaṇassa icchitattā calanākārāva vāyodhātu viññattivikārasahitāti kadāci āsaṅkeyyāti tannivattanatthaṃ ‘‘paṭhamajavanasamuṭṭhitā’’ti āha. Desantaruppattihetubhāvena cāletunti etena desantaruppatti calanaṃ, taṃnimitte ca kattubhāvo upacaritoti dasseti, aññathā khaṇikatā abyāpāratā ca dhammānaṃ na sambhaveyyāti. Tadabhimukhabhāvavikāravatīti taṃdisamabhimukho tadabhimukho, tassa bhāvo tadabhimukhabhāvo, so eva vikāro, taṃsamaṅginī vāyodhātu tadabhimukhabhāvavikāravatī. Idāni tadabhimukhabhāvavikā rassa viññattibhāvaṃ dassento āha ‘‘adhippāyasahabhāvī’’tiādi. Evañca katvātiādinā imissā atthavaṇṇanāya laddhaguṇaṃ dasseti. Tattha āvajjanassāti manodvārāvajjanassa. Yato bāttiṃsātiādinā tassa viññattisamuṭṭhāpakatā na sakkā paṭisedhetunti dasseti.


这是巴利文的完整中文直译：
为何说"一门业在其他门中生起"？难道不是如同缘取色等一个对象的心不会缘取其他对象，因为是指特定的心，同样在指定特定业时，在身门等中的一门业不会在其他门中生起，因为就在那里结束？如果是指一般的业，那么"在色等中一个所缘"这个比喻就不恰当了？不是的，因为是为了显示不相似性而举例，否则，这作为意识的心，因为在六境中运作，是不固定所缘，就会说所缘如同相似的比喻，门也像所缘一样不固定。
因为虽然业可以在其他门中运作，但主要依据通常运作和多数运作，将说明门业之间的区别，所以从杀生等共性来说，依一性方式把握业，由于它在语门等中运作的存在，业是不固定的，所以说"在身门等中的一门业在其他门中也生起"。但是在色等中一个所缘的心，被那个所缘所限定，所以是特殊的把握，所以说所缘是固定的，只是把握了心的特殊性，不是心的共性。"难道色所缘或...乃至...法所缘或任何"，所缘也是不确定地说的？这是真实的，但在那里，凡是在色等中一个所缘的心，离开那个就不运作，但是身门等差别的业在语门等中也会运作，为了显示这个差别，在圣典中只取所缘，不取门，以"所缘是固定的"等显示这个意义。在语门中生起的也是杀生等，这是意思。
欲界善业
身业门论释
以"诸业门"等显示所要阐明的自性和阐明方法。依确定色法方式，即依法聚中所说的确定色法方式。否则，业所生的身中的心所依处也应当包括。这里所取的是一相续所摄的执受身，所以在说眼处等时，一个状态和心所依处都被包括在内，不能说"眼处等是以命根为边际"，因为已经显示了安立。
在把握振动相之后想要把握表色，所以有时会怀疑只有带表色变化的风界是动相，为了避免这点，说"由第一速行所生"。以到达他处为因而动，由此显示到达他处是动，在那个相中施作性是假说，否则，诸法的刹那性和无作用性就不可能。具有朝向那个方向的变化，即朝向那个方向是面向那个，其状态是面向性，就是变化，具有那个的风界是具有朝向那个方向的变化。现在为了显示朝向那个方向的变化是表色，说"与意向俱"等。"如此作"等显示这个义释所得的功德。其中"作意"是意门作意。由"三十二"等显示它的表色生起性不能否定。


Paccayo bhavituṃ samatthoti etena yathāvuttavāyodhātuyā thambhanacalanasaṅkhātakiccanipphādane tassa ākāravisesassa sahakārīkāraṇabhāvamāha. Anidassanasappaṭighatādayo viya mahābhūtānaṃ avatthāvisesamattaṃ so ākāravisesoti paramatthato na kiñci hotīti ‘‘paramatthato abhāvaṃ dassetī’’ti āha. Paramatthato cittasamuṭṭhānabhāvo paṭisedhito. Kammasamuṭṭhānādibhāvassa pana sambhavoyeva natthīti yathāvuttavikārassa paramatthato sabbhāve nakutocisamuṭṭhitattā appaccayattaṃ āpannaṃ. Na hi rūpaṃ appaccayaṃ atthi, appaccayatte ca sati niccabhāvo āpajjati, na ca nibbānavajjo attho sabhāvadhammo nicco atthi. Cittasamuṭṭhānabhāvo viyāti viññattiyā cittasamuṭṭhānaupādārūpabhāvo upacārasiddhoti dasseti.

Viññattiyā karaṇabhūtāya. Yaṃ karaṇanti yaṃ cittakiriyaṃ cittabyāpāraṃ. Viññattiyā viññātattanti idamesa kāretīti yadetaṃ adhippāyavibhāvanaṃ, etaṃ viññattivikārarahitesu rukkhacalanādīsu na diṭṭhaṃ, hatthacalanādīsu pana diṭṭhaṃ, tasmā vipphandamānavaṇṇavinimutto koci vikāro atthi kāyikakaraṇasaṅkhātassa adhippāyassa ñāpakoti viññāyati. Ñāpako ca hetu ñāpetabbamatthaṃ sayaṃ ñātoyeva ñāpeti, na sabbhāvamattenāti vaṇṇaggahaṇānantaraṃ vikāraggahaṇampi viññāyati. Tathā hi visayabhāvamāpanno eva saddo atthaṃ pakāseti, netaro. Tenevāha ‘‘na hi viññattī’’tiādi. Yadi pana cittajarūpānaṃ calanākāro viññatti, cakkhuviññāṇassa vipphandamānavaṇṇārammaṇattā tenapi sā gahitā siyāti āsaṅkāya nivattanatthaṃ āha ‘‘cakkhuviññāṇassā’’tiādi.

Tālapaṇṇādirūpānītiādināpi viññattiyā viññātabbataṃ manoviññāṇeneva ca viññātabbataṃ dasseti. Sañjānāti etenāti saññāṇaṃ, tassa udakādino saññāṇaṃ taṃsaññāṇaṃ, tassa ākāro taṃsaññāṇākāro, udakādisahacārippakāro ca so taṃsaññāṇākāro cāti udakā…pe… kāro, taṃ gahetvā jānitvā. Tadākārassāti udakādiñāpanākārassa. Yadi yathāvuttavikāraggahaṇaṃyeva kāraṇaṃ adhippāyaggahaṇassa, atha kasmā aggahitasaṅketassa adhippāyaggahaṇaṃ na hotīti? Na kevalaṃ vikāraggahaṇameva adhippāyaggahaṇassa kāraṇaṃ, kiñcarahīti āha ‘‘etassa panā’’tiādi.

Atha panātiādinā viññattiyā anumānena gahetabbataṃ dasseti. Sādhippāya…pe… nantaranti adhippāyasahitavikārena sahajātavaṇṇāyatanaggahaṇasaṅkhātassa cakkhudvārikaviññāṇasantānassa anantaraṃ. Adhippāyaggahaṇassāti adhippāyavavatthāpakassa tatiyavāre javanassa. Adhippāyasahabhū vikārābhāve abhāvatoti etena yathāvuttavikāraṃ adhippāyaggahaṇena anuminoti. Evaṃ satītiādinā yathānumitamatthaṃ nigamanavasena dasseti. Tattha udakādiggahaṇenevāti tālapaṇṇādīnaṃ vaṇṇaggahaṇānantarena purimasiddhasambandhānuggahitena udakādīnaṃ tattha atthibhāvavijānaneneva. Yathā tālapaṇṇādīnaṃ udakādisahacārippakārataṃ saññāṇākāro viññātoyeva hoti nānantariyakattā, evaṃ vipphandamānavaṇṇaggahaṇānantarena purimasiddhasambandhānuggahitena gantukāmatādiadhippāyavijānaneneva viññatti viññātā hoti tadabhāve abhāvatoti upamāyojanā.


这是巴利文的完整中文直译：
"能够成为缘"，由此说明如前所述风界在产生支撑和运动作用时，那个特殊行相是协助因。如同无见有对等只是大种的特殊状态，那个特殊行相从胜义谛来说什么都不是，所以说"显示胜义谛上的不存在"。从胜义谛否定了心所生性。而业所生等性的可能性确实不存在，因为如前所述的变化从胜义谛存在时，由于不从任何处生起，就成为无因。因为没有无因的色法，若是无因就成为常住，而除了涅槃外没有常住的实有法。如同心所生性，显示表色的心所生所造色性是假说成立。
作为工具的表色。"某种造作"即某种心的作用、心的活动。"由表色而被了知"，即这个正在作这个的意向显示，这在没有表色变化的树动等中不见，但在手动等中可见，因此可知除了振动色外还有某种变化，是身体造作即意向的显示者。显示者作为因，自己已知才能显示所显示的义，不是仅仅以存在就能显示，所以在取色之后也了知取变化。正如已达到境的声音才能显示义，其他则不能。因此说"因为表色"等。如果心生色的动相是表色，由于眼识以振动色为所缘，它也应该能把握表色，为了避免这种疑虑，说"眼识"等。
通过"贝叶等色"等也显示表色应由意识了知。由此认知为认知，对那个水等的认知是那个认知，其行相是那个认知行相，与水等相伴的样子既是那个认知行相，把握了解了那个。"其行相"即显示水等的行相。如果仅仅把握如前所述的变化是把握意向的原因，那么为什么未把握约定者不能把握意向？不仅仅是把握变化才是把握意向的原因，还有什么呢？所以说"对于这个"等。
以"然后"等显示表色应当通过推理把握。"有意向...乃至...之后"即在有意向变化俱生色处把握所称的眼门识相续之后。"把握意向"即确定意向的第三次速行。"有意向俱生变化的有无"，由此推理如前所述的变化。以"如是"等通过结论显示如此推理的义。其中"仅以把握水等"即在把握贝叶等色之后，通过先前已成立关系所支持的了知水等在那里的存在。如同贝叶等的与水等相伴的样子，认知行相因为无间性而已被了知，同样在把握振动色之后，通过先前已成立关系所支持的了知想去等意向，表色就被了知，因为在那个不存在时就不存在，这是譬喻的应用。


Sabhāvabhūtanti anvatthabhūtaṃ. Dvidhāti viññāpanato viññeyyato ca. Kāyaviññattiyā tathāpavattamānāya cetanāsaṅkhātassa kammassa kāyakammabhāvo nipphajjati tāya upalakkhitabbattā, na pana catuvīsatiyā paccayesu kenaci paccayabhāvatoti dassento ‘‘tasmiṃ dvāre siddhā’’tiādimāha. Tena vacīdvāruppannāpi pāṇātipātādayo saṅgahitāti tesaṃ saṅgahitabhāvaṃ dasseti. Atha vā kāyadvāruppannāya kāyakammabhūtāya cetanāya vasena ‘‘tena dvārena viññātabbabhāvato’’ti vuttaṃ, tassāyeva dvārantaruppannāya vasena ‘‘tena dvārena nāmalābhato’’ti. Manodvārāvajjanassapi viññattisamuṭṭhāpakabhāvo nicchitoti ‘‘ekādasannaṃ kiriyacittāna’’nti āha.

Dvārantaracārinoti dvārantarabhāvena pavattanakā. Dvārasambhedāti dvārānaṃ saṅkaraṇato. Dvārānañhi dvārantarabhāvappattiyā sati kāyadvārassa vacīdvārādibhāvo, vacīdvārassa ca kāyadvārādibhāvo āpajjatīti taṃtaṃdvāruppannakammānampi saṅkaro siyā. Tenāha ‘‘kammasambhedopī’’ti. Evaṃ sati kāyakammaṃ…pe… vavatthānaṃ na siyā. Yadi kammāni kammantaracārīni honti, kāyakammādikassa vacīkammādikabhāvāpattito ‘‘kammasambhedā dvārasambhedopī’’ti kāyakammaṃ kāyakammadvāranti aññamaññavavatthānaṃ na siyāti imamatthamāha ‘‘kammānampi kammantaracaraṇe eseva nayo’’ti. Kammantaracaraṇaṃ kammantarūpalakkhaṇatā. Tenevāha ‘‘dvārabhāvenā’’ti. Dvārantaracaraṇaṃ dvārantaruppatti. Dvāreti attano dvāre. Aññasminti dvārantare. Kammānīti taṃtaṃdvārikakammāni. Aññānīti aññadvārikakammāni. Dvāre dvārāni na carantīti dvārantarabhāvena nappavattanti, dvārantaraṃ vā na saṅkamanti. Kiñcāpi viññattiyā catuvīsatiyā paccayesu yena kenaci paccayena cetanāya paccayabhāvo natthi, tathā pana viññattiyā pavattamānāya eva pāṇātipātādi hoti, nāññathāti siyā viññattiyā hetubhāvo cetanāyāti vuttaṃ ‘‘dvārehi kāraṇabhūtehī’’ti. Kāyakammaṃ vacīkammanti kammavavatthānasseva vā kāraṇabhāvaṃ sandhāya ‘‘dvārehi kāraṇabhūtehī’’ti vuttaṃ. Yadipi ‘‘dvārehi kammānī’’ti vuttaṃ, ‘‘aññamaññaṃ vavatthitā’’ti pana vuttattā kammehipi dvārāni vavatthitānīti ayamatthopi siddhoyevāti dassetuṃ ‘‘na kevala’’ntiādi vuttaṃ. Advāracārīhīti dvārānaṃ sayaṃ vavatthitabhāvamāha, na pana avavatthānaṃ, vavatthānamevāti adhippāyo. Idāni taṃ vavatthānaṃ vibhāveti kammānapekkhātiādinā. Tattha samayaniyamitena cittena samayo viya dvāraniyamitehi kammehi dvārāni niyamitānīti ayaṃ saṅkhepattho.

Evaṃsabhāvattāti dvārabhūtehi kāyādīhi upalakkhaṇīyasabhāvattā. Āṇatti…pe… mānassāti kāyavacīkammānaṃ vacīkāyaviññattīhi pakāsetabbataṃ āha. Kāyādīhīti kāyavacīviññattīhi. Tasmāti yasmā dvārantare carantānipi kammāni sakena dvārena upalakkhitāneva caranti, tasmā. Nāpi kammaṃ dvārassāti yasmiṃ dvārantare kammaṃ carati, tassa dvārassa anattaniyassa. Taṃtaṃdvāramevāti sakadvārameva. Kammassāti sakasakakammassa. Yadi kammehi dvārāni vavatthitāni, ‘‘kammassa anibaddhattā’’ti idaṃ kathaṃ nīyatīti āha ‘‘pubbe panā’’tiādi.


这是巴利文的完整中文直译：
"成为自性"即成为随义。"二种"即从使知和被知。当身表如此运作时，称为思的业成为身业，因为应当由它标记，而不是在二十四缘中以任何缘性，为了显示这点说"在那个门中成就"等。由此显示在语门生起的杀生等也被包含，显示它们被包含的状态。或者，依据在身门生起的成为身业的思而说"因为应当由那个门了知"，依据它在其他门生起而说"因为由那个门得名"。确定作意也是表色生起者，所以说"十一个唯作心"。
"行于其他门"即以其他门方式运作。"门的混杂"即由于门的混淆。因为当门达到其他门性时，身门成为语门等，语门成为身门等，这样在各门生起的业也会混杂。因此说"业的混杂"。如此则身业...乃至...区别就不存在。如果诸业行于其他业，由于身业等成为语业等，"由于业的混杂而有门的混杂"，身业是身业门这样的相互区别就不存在，说"诸业行于其他业也是这个道理"表达这个意思。行于其他业是以其他业为标记。因此说"以门性"。行于其他门是在其他门生起。"门"即自己的门。"其他"即其他门。"诸业"即各个门的业。"其他"即其他门的业。门不行于门即不以其他门方式运作，或不转变为其他门。
虽然表色在二十四缘中以任何缘对思没有缘性，但只有当表色如此运作时才有杀生等，不是其他方式，所以表色可能是思的因，因此说"由作为因的诸门"。或者考虑到只是业的区别的因性而说"由作为因的诸门"。虽然说"由诸门而有诸业"，但因为说"相互区别"，由诸业也区别诸门这个意义也已经成立，为了显示这点说"不仅"等。"不行于门"说明门自身的已区别性，不是不区别，意思是确实区别。现在以"不期待诸业"等解释那个区别。其中，如同由确定时节的心确定时节，由确定门的诸业确定诸门，这是简要义。
"如此自性"即由作为门的身等应当标记的自性。"命令...乃至...意"说明身语业应当由语身表显示。"由身等"即由身语表。"因此"即因为诸业虽然行于其他门，但只是由自己的门标记而行，所以。"业也不属于门"即业所行的其他门是非己所有。"各个门"即自己的门。"业的"即各自业的。如果诸门由诸业区别，那么"由于业不固定"这如何理解？为此说"但在前"等。


Sāti viññatti. Tassāti kammassa. Kenaci pakārenāti catuvīsatiyā paccayappakāresu kenaci pakārena. Taṃsahajātāti etena kāyaviññattiyā sabbhāveyeva kāyakammassa sabbhāvo, nāññathāti pariyāyena viññattiyā kammassa kāraṇabhāvaṃ vibhāveti. Tenevāha ‘‘uppattiṭṭhānabhāvena vuttā’’ti. Yathāvuttaniyamenātiādinā kammassa uppattiṭṭhānabhāve byabhicārābhāvamāha. Tattha yathāvuttaniyamenāti aṭṭhakathāyaṃ vuttappakārena vavatthānayuttisaṅkhātena niyamena. Dvāracaraṇeti aññadvāracaraṇe.

Kāyakammadvārakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Vacīkammadvārakathāvaṇṇanā

Catūhi aṅgehīti ettha ‘‘subhāsitaṃyeva bhāsati, no dubbhāsitaṃ. Dhammaṃyeva, piyaṃyeva, saccaṃyeva bhāsati, no alika’’nti (saṃ. ni. 

这是巴利文的完整中文直译：
"它"即是表色。"它的"即是业的。"以某种方式"即在二十四缘方式中以某种方式。"与它俱生"，由此以方便说明表色是业的因，显示只有在身表存在时身业才存在，不是其他方式。因此说"以生起处的方式而说"。以"如前所述的确定"等说明业的生起处没有例外。其中"如前所述的确定"即注释书中所说的称为区别道理的确定。"门的运作"即在其他门的运作。
身业门论释结束。
语业门论释
"以四支"，在此"只说善语，不说恶语。只说法语，只说爱语，只说真语，不说虚语"。;

1.213; su. ni. subhāsitasutta) yāni aṅgāni sutte vuttāni, tesaṃ cetanāsabhāvaṃ dassetuṃ ‘‘subhāsitabhāsanā’’tiādi vuttaṃ. Tathāpavattāti subhāsitabhāsanādibhāvena pavattā. Saha sambhūtattāti saheva uppannattā. Na hi vacīviññatti saddarahitā atthi. Tathā hi ‘‘yā tāya vācāya viññattī’’ti vuttaṃ. ‘‘Vācāgirā byapatho’’tiādinā (dha. sa. 636) nātisukhumaṃyeva saddavācaṃ vatvā ‘‘yā tāya vācāya viññattī’’ti, tāya saddhiṃ yojetvā vacīviññattiyā vuttattā rūpāyatanaṃ viya vatthuparittatādinā saddāyatanampi anindriyagocaro atthīti ca adhippāyena ‘‘yā tāya…pe… viññāyatī’’ti āha.

Idāni avisesena cittasamuṭṭhānasaddassa sotaviññāṇārammaṇatā pāḷiyaṃ vuttāti vitakkavipphārasaddo na sotaviññeyyoti mahāaṭṭhakathāvādassa pāḷiyā virodhaṃ dassetuṃ ‘‘cittasamuṭṭhāna’’ntiādi vuttaṃ. Evaṃ saṅgahakārassa adhippāye ṭhatvā mahāaṭṭhakathāvādassa paṭisedhetabbataṃ dassetvā idāni attano adhippāye ṭhatvā taṃ pariharituṃ ‘‘mahāaṭṭhakathāyaṃ panā’’tiādimāha. Saṅghaṭṭanākārena pavattānaṃ bhūtānaṃ saddassa nissayabhāvato saṅghaṭṭanena saheva saddo uppajjati. Tappaccayabhāvoti upādinnakaghaṭṭanassa paccayabhāvo. Cittajapathavīdhātuyā upādinnakaghaṭṭane paccayo bhavituṃ samattho cittasamuṭṭhānamahābhūtānaṃ eko ākāraviseso atthi. Tadākārattā hi tesaṃ pathavīdhātu upādinnakaṃ ghaṭṭetīti imamatthaṃ vuttānusārena veditabbattā ‘‘vuttanayeneva veditabbo’’ti vatvā tameva vuttanayaṃ ‘‘tabbikārāna’’ntiādinā vibhāveti. Tattha aññamaññassa paccayabhāvo tappaccayabhāvo vuttoti attho. Aññampi sabbaṃ vidhānanti ‘‘na cittasamuṭṭhānāti etena paramatthato abhāvaṃ dassetī’’tiādinā attanā vuttavidhānaṃ. Aṭṭhakathāyaṃ pana vuttavidhānaṃ ‘‘heṭṭhā vuttanayeneva veditabba’’nti aṭṭhakathāyaṃ vuttamevāti.

Attano attano paccayuppannassa desantare pārampariyena uppādanaṃ desantaruppādanaparamparatā. Laddhāsevanenāti laddhapubbābhisaṅkhārena. Cittenevāti paṭhamacitteneva. ‘‘Satta javanāni satta akkharāni nibbattentīti vādaṃ paṭikkhipitvā ekajavanavārapariyāpannāni cittāni ekamakkharaṃ nibbattentī’’ti vadanti. Kiñcāpi paṭhamacittenapi ghaṭṭanā nipphajjati, ekasseva pana bahuso pavattanena atthi koci visesoti purimajavanasamuṭṭhitāhi ghaṭṭanāhi paṭiladdhāsevanena sattamajavanena samuṭṭhitā ghaṭṭanā paribyattamakkharaṃ nibbattetīti upatthambhanaṃ natthīti na sakkā vattuṃ. Laddhābhisaṅkhārena pana paṭhamacittenapi ghaṭṭanā balavatī hotīti aṭṭhakathāyaṃ ‘‘upatthambhanakiccaṃ natthī’’ti vuttaṃ siyā, sabbametaṃ vīmaṃsitvā gahetabbaṃ.

Vacīkammadvārakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.


这是巴利文的完整中文直译：
1.213
在经中所说的那些支分，为了显示它们的思的自性，说"善语说"等。"如此运作"即以善语说等方式运作。"俱生"即一同生起。因为没有离开声音的语表。因此说"由那个语的表示"。以"语音言辞"等说了不太细微的声语之后，说"由那个语的表示"，与它结合说语表，因为如色处以处所微小等，声处也是非根所缘，带着这个意思说"由那个...乃至...被了知"。
现在，因为在圣典中说了一般的心所生声是耳识所缘，所以寻的散发声不是耳所知，为了显示大注释书说法与圣典的矛盾，说"心所生"等。如此站在摄论作者的意趣中显示应当否定大注释书的说法后，现在站在自己的意趣中为了调和它而说"但在大注释书中"等。由于碰撞行相运作的诸大种是声音的所依，声音与碰撞一同生起。"彼缘性"即执受碰撞的缘性。心生地界在执受碰撞中能够成为缘，心所生大种有一个特殊行相。因为由于那个行相，它们的地界碰触执受，这个意义应当依所说的方式了知，所以说"应当依所说方式了知"，以"彼变化"等解释那个所说方式。其中，彼缘性是说相互的缘性，这是意思。"其他一切方式"即"以'非心所生'显示胜义谛上的不存在"等自己所说的方式。但在注释书中所说的方式，因为在注释书中说"应当依前面所说方式了知"。
"他处生起相续性"即对各自的所缘在他处以相续方式生起。"得修习"即得先前的造作。"仅由心"即仅由第一心。说"否定'七个速行生七个音节'的说法后，说'一个速行过程所摄的诸心生一个音节'"。虽然由第一心也完成碰撞，但由一个多次运作有某种差别，所以不能说由先前速行所生的碰撞得到修习的第七速行所生的碰撞生起清晰的音节没有支持。但由得到造作，第一心的碰撞也变得有力，所以在注释书中说"没有支持作用"，这一切应当考察后接受。
语业门论释结束。


Manokammadvārakathāvaṇṇanā

‘‘Sabbāyapi kāyavacīviññattiyā kāyavacīdvārabhāvo viya sabbassapi cittassa manodvārabhāvo sambhavatī’’ti dassanatthaṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘ayaṃ nāma mano manodvāraṃ na hotīti na vattabbo’’ti vatvā taṃdvāravantadhammadassanatthaṃ ‘‘ayaṃ nāma cetanā’’tiādi vuttanti āha ‘‘yassa dvāraṃ mano, taṃ dassanatthaṃ vutta’’nti. Yathā pana tividhacatubbidhakāyavacīkammānaṃ dvārabhāvato kāyakammadvāravacīkammadvārāni vuttāni, evaṃ manokammanti vuttaabhijjhādīnaṃ dvārabhāvato vaṭṭahetubhūtalokiyakusalākusalasampayuttamano eva manokammadvāranti sanniṭṭhānaṃ katanti daṭṭhabbaṃ. Cetanāya attano kiccaṃ āraddhāya sampayuttāpi taṃ taṃ sakiccaṃ ārabhantīti sā ne sakicce pavatteti nāma, tathā pavattentī ca sampayutte ekasmiṃ ārammaṇe avippakiṇṇe karoti byāpāreti cāti vuccati, tathā sampayuttānaṃ yathāvuttaṃ avippakiṇṇakaraṇaṃ sampiṇḍanaṃ āyūhanaṃ byāpārāpādanaṃ byāpāraṇaṃ cetayananti āyūhanacetayanānaṃ nānattaṃ dassento ‘‘phassādidhammehī’’tiādimāha. Tathākaraṇanti yathā phassādayo sakasakakicce pasutā bhavanti, tathā karaṇaṃ. Teneva yathāvuttena avippakiṇṇabyāpāraṇākārena sampayuttānaṃ karaṇaṃ pavattananti daṭṭhabbaṃ. Kammakkhayakarattāti kammakkhayakaramanassa kammadvārabhāvo na yujjatīti adhippāyo. Yato ‘‘kammapathakathā lokiyā evā’’ti vadanti.

Manokammadvārakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Kammakathāvaṇṇanā

Samānakālāpi kāraṇaphalakiriyā pubbāparakālā viya vattuṃ yuttāyeva. Seyyathāpi paṭiccasamuppāde ‘‘cakkhuñca paṭicca rūpe ca uppajjati cakkhuviññāṇa’’nti dassetuṃ ‘‘atha vā’’tiādimāha. Copanakiriyanti viññattidvayaṃ āha. Tassā hi cittasamuṭṭhānakāyasaddavācāhi kāyavacīviññattīhi eva vā purimapurimāhi pavattetabbattā ‘‘kāyavācāhi copanakiriyaṃ karotī’’ti vuttaṃ tabbikārānaṃ bhūtānaṃ tathāpavattanato. Atha vā kāyavācāhīti kāyavacīviññattīhi . Copanakiriyanti rūpakāyassa thambhanacalanakiriyaṃ upādinnakaghaṭṭanakiriyañca. Esā hi kiriyā ‘‘rūpakāyaṃ thambhetuṃ cāletuṃ paccayo bhavituṃ samattho’’ti, ‘‘upādinnakaghaṭṭanassa paccayabhūto’’ti ca vuttattā kāyavacīviññattīhi nipphajjatīti. Evañca katvā ‘‘copanakiriyānissayabhūtā kāyavācā’’ti, ‘‘kāyādīhi karaṇabhūtehi copanābhijjhādikiriyaṃ karonti vāsiādīhi viya chedanādi’’nti ca idampi vacanaṃ samatthitaṃ bhavati. Na kevalaṃ dharamānatāva sabbhāvo, atha kho maggena asamucchinnatāpīti dassento ‘‘anirodhitevā’’ti āha. Asamucchinnatā ca kāyādīnaṃ tadupanissayakilesāsamucchedenevāti daṭṭhabbaṃ. ‘‘Kāyādīhi karaṇabhūtehi copanābhijjhādikiriyaṃ karontī’’ti etena copanābhijjhādikiriyānibbattidvārena cetanānibbattiyeva vuttāti iminā adhippāyena ‘‘evañca…pe… yujjantī’’ti āha. Evañca katvā kāye sati vācāya satītiādivacanaṃ anulomitaṃ hoti. Yāya cetanāyāti karaṇaniddeso pana kāyādīnaṃ copanābhijjhādikiriyāya ca cetanāhetukattadassanatthaṃ vuttoti.

Sabhāvato upakārakato magge sati sabbhāvato ca bojjhaṅgā magge antogadhāti āha ‘‘na ca na sakkā’’tiādi.


这是巴利文的完整中文直译：
意业门论释
为了显示"如同一切身语表成为身语门一样，一切心成为意门是可能的"，在注释书中说"不能说这个名为意不成为意门"，为了显示具有那个门的法而说"这个名为思"等，所以说"为了显示以意为门的那个而说"。如同由于是三种四种身语业的门而说身业门、语业门，同样由于是所说的贪等的门，只有作为轮回因的世间善不善相应意才是意业门，应当知道这样做出结论。当思开始自己的作用时，相应法也开始各自的作用，所以它使它们运作自己的作用，如此使之运作时，使相应法在一个所缘中不散乱，所以说作用、运作；同样，使相应法如前所说不散乱即是集合、努力、达到作用、运作、思，为了显示努力和思的差别说"以触等法"等。"如此作"即如触等专注于各自作用，如此作。应当知道即以如前所述的不散乱运作行相使相应法作、运作。"由于是业尽的作者"，意思是作为业尽的意不适合成为业门。因此说"业道论只是世间的"。
意业门论释结束。
业论释
同时的因果作用也适合像前后时那样说。如在缘起中"缘眼和色生起眼识"，为了显示这点说"或者"等。"推动作用"说的是两种表。因为它应当由心所生身声语或仅由身语表的前前推动，所以说"以身语作推动作用"，因为彼变化的诸大种如此运作。或者"以身语"即以身语表。"推动作用"即色身的支撑动作和执受碰撞作用。因为这个作用由于说"能够成为支撑推动色身的缘"和"成为执受碰撞的缘"而由身语表完成。如此作时，"作为推动作用所依的身语"和"以作为工具的身等作推动贪等作用，如以斧等作砍伐等"这句话也得到证成。不仅是存续性的存在，而且也是道未断的，为了显示这点说"未灭"。应当知道未断也是由于身等的彼缘烦恼未断。"以作为工具的身等作推动贪等作用"，由此说仅是通过推动贪等作用生起门而生起思，带着这个意思说"如此...乃至...适合"。如此作时，"当有身时当有语时"等句就顺应。但"由那个思"这个具格说明是为了显示身等和推动贪等作用是思的因。
由于自性、资助和在道中存在，觉支包含在道中，所以说"不是不能"等。


Kammapathaṃ appattānampi taṃtaṃdvāre saṃsandananti yathā kammapathaṃ pattānaṃ, evaṃ kammapathaṃ appattānampi satipi dvārantaruppattiyaṃ yathāsakaṃ dvāreheva nāmaggahaṇanti vadanti, evaṃ sati aṭṭhakathāya virodho. Dutiyatthassa ca abhāvo siyā, tasmā taṃtaṃdvāre saṃsandananti yasmiṃ yasmiṃ dvāre kammapathaṃ appattā akusalacetanādayo pavattā, tāsaṃ tena teneva dvārena nāmaggahaṇaṃ. Taṃ pana taṃtaṃdvārapakkhikabhāvakaraṇato tattha avarodhananti vuttaṃ. Yathā hi kammapathaṃ pattā kāyakammādisaṅkhātā cetanā dvārantare uppannāpi kāyakammādināmameva labhanti, na evaṃ kammapathaṃ appattā. Tā pana yattha yattha dvāre uppajjanti, tena teneva dvārena kāyaduccaritaṃ vacīduccaritantiādināmaṃ labhanti. Evaṃ nāmaggahaṇameva hi tesaṃ taṃtaṃdvārapakkhikakaraṇaṃ vuttaṃ. Teneva hi aṭṭhakathāyaṃ ‘‘kiñcāpi vacīdvāre copanappattaṃ kammapathaṃ, appattatāya pana kāyakammaṃ na hoti, kevalaṃ vacīduccaritaṃ nāma hotī’’ti vuttaṃ.

Satipi pāṇātipātādicetanāya vacīdvārādīsu pavattiyaṃ yathāvuttayebhuyyatabbahulavuttiyā kāyakammādibhāvavavatthāpanaṃ kāyādikassa taṃtaṃdvārabhāvavavatthāpanañca kammadvārābhedanaṃ. Tañhi kammadvārānaṃ asaṃkiṇṇabhāvena patiṭṭhāpanaṃ. Yaṃ sandhāya ‘‘āṇattisamuṭṭhitesū’’ti aṭṭhakathāyaṃ vakkhati. Keci pana ‘‘ekekasmiṃ dvāre anekesaṃ kammānaṃ pavattidassanampi dvārasaṃsandana’’nti vadanti. Yathā pavatto byāpādo kammapatho hoti, taṃ dassetuṃ ‘‘ime sattā haññantū’’ti pavatti byāpādassa dassitā. Kāyadvārikacetanāya sahakārīkāraṇabhāvato kāyakammavohāralābhā, abhijjhādīnaṃ parasantakassa attano pariṇāmanavasena ‘‘ime sattā haññantū’’tiādinā ca appavattattā manokammavohāravirahā, acetanāsabhāvato vā pāṇātipātādivasena abbohārikā, pāṇātipātādibhāvena na vattabbāti attho. Etthāti abbohārikabhāve.

Dasavidhā iddhi…pe… tabbā vitthārenāti adhippāyo.

Tenādhippetanti ‘‘akusalaṃ vacīkammaṃ manodvāre samuṭṭhātī’’ti vadantena adhippetaṃ. ‘‘Na uposathakkhandhake vutta’’nti kasmā vuttaṃ, nanu tena uposathakkhandhakato suttaṃ āhaṭanti? Kiñcāpi āhaṭaṃ, tattha avuttoyeva pana so tena vuttoti gahitoti dassento ‘‘tattha avuttamevā’’tiādimāha.


这是巴利文的完整中文直译：
即使未到业道，他们也在各自门中联系。如同到达业道者，即使在其他门生起时，他们仍然在各自门中取名。这样的话，注释书就有矛盾。如果第二义不存在，所以在各自门中联系，即在哪个门中未到业道，不善思等运作，就以那个门取名。这是因为在那个门的一边作用而在那里限制。譬如到达业道的身业等思，即使在其他门生起，仍取身业等名；未到业道者则不然。它们在哪个门生起，就以那个门取身恶行、语恶行等名。这就是说它们以取名作为在各自门的一边的作用。因此在注释书中说："即使语门中推动到达业道，但因未到达，身业不存在，仅有语恶行的名称。"
即使杀生等思在语门等运作时，以如前所说的多数习惯，确定身业等的形态，确定身等的各自门形态，即是业门的分别。这是为了以不混杂的方式确立业门。关于这点，注释书将来会说"在命令所生"等。有些人说："在每个门中显示多个业的运作也是门的联系。"为了显示如何运作的恶意是业道，显示了"这些有情应当被杀"的运作。由于身门思的共同作用因缘，得到身业的称说；贪等由于变化他人心而不运作"这些有情应当被杀"等，所以失去意业的称说；或由于非有思的自性，不能就杀生等说；意思是不应说杀生等的形态。在此是不可说的形态。
十种神通...乃至...应当广说，这是意趣。
由彼所意趣，即是说"不善语业在意门生起"者所意趣。为什么说"不在优婆塞戒品中说"？难道不是他从优婆塞戒品引用经文吗？即使引用，但那里未说，所以为了显示他引用的是未说的，说"那里未说"等。


‘‘Sugatiduggatīsu upapajjanaṃ sukatadukkaṭakammato na hoti, khandhasivādīhi pana hotīti gahetvā ‘natthi dinna’ntiādinā parāmasantassa vasena ‘micchādiṭṭhi…pe… paribhaṇḍādīni karotī’ti vutta’’nti vadanti. Abhijjhādipadhānattāti etena vijjamānesupi byāpādādīsu yadā kāyavacīdvāresu cetanā balavatī hoti, na tathā itare, tadā padhānabhāvato cetanā kāyakammaṃ vacīkammanti ca vohāraṃ labhati. So kho panassā padhānabhāvo pāṇātipātādisiddhiyā viññāyati. Yadā pana tesuyeva dvāresu abhijjhādayo balavanto honti, na tathā cetanā, tadā tattha vijjamānāpi cetanā apadhānabhāvato kāyakammaṃ vacīkammanti ca vohāraṃ na labhati. Abhijjhādayo pana padhānabhāvato satipi kāyaṅgavācaṅgacopane sakena vavatthānena manokammantveva vuccantīti dasseti. Ye pana ‘‘tīsupi dvāresu kammapathabhāvena appattiyā dvārattayepi kammapathappattamanokammena saha pavattiyā ca cetanā ettha kammanti na vuccatī’’ti vadanti, tehi abhijjhādīnaṃ padhānasabhāvaṃyeva sandhāya vuttaṃ siyā. Atha vā cetanāya nippariyāyakammabhāvato pariyāyakamme anavarodhetabbattā ‘‘abbohārikā’’ti vuttaṃ. Attano sabhāveneva pana sā etthāpi kammanti vuccati. Yathāha ‘‘cetanāhaṃ, bhikkhave, kammaṃ vadāmī’’tiādi (kathā. 539). Aṭṭhakathāyañca ‘‘tasmiṃ dvāre siddhā cetanā’’tiādinā cetanāyeva padhānaṃ katvā vuttaṃ. Tenevāha ‘‘sabhāveneva sā manokamma’’ntiādi. Atha vā kammapathappattaabhijjhādīhi kāyavacīdvāre sahajātā cetanā kāyavacīkammavasena abbohārikā cetanāsaṅkhātamanokammattāti. Yadi abhijjhādayo padhānā, na cetanā, evaṃ sati abhijjhādayo cettha kammaṃ, na cetanā, abhijjhādipakkhikā vā sā siyāti anuyogaṃ manasi katvā āha ‘‘tividhā, bhikkhave’’tiādi. ‘‘Cetanāpi…pe… manodvāre eva samuṭṭhahantī’’ti idaṃ manodvāre cetanāya abhijjhādīhi manokammabhāve nibbisesabhāvadassananti katvā ‘‘cetanā…pe… adhippāyo’’ti āha. Cetanā cetanākammaṃ, abhijjhādayo cetanāsampayuttakammanti ettakameva hi ettha visesoti. Ettha ca cetanāya kāyavacīkammabhāvo siyāti āsaṅkāya abhāvato manodvāre akusalakāyavacīkammānaṃ anuppattito ca abbohārikāti na vuttanti daṭṭhabbaṃ.

Virativisiṭṭhāti viratito cetanāya padhānabhāvamāha. Tattha ‘‘tividhā, bhikkhave, kāyasañcetanā’’tiādinā (kathā. 539) āgamamhi ‘‘pāṇātipātādipaṭipakkhabhūtā’’ti yuttiṃ dasseti. Yasmā ca paṭṭhāne cetanāva ‘‘kammapaccayo’’ti vuttā, na virati, abhijjhādayo vā, tasmā nippariyāyena kammaṃ ‘‘cetanā’’ti anabhijjhādayo ‘‘cetanāpakkhikā vā’’ti vuttāti veditabbaṃ. Asaṅkarato kammadvārāni vavatthapento ‘‘rakkhatī’’ti, vipariyāyena ‘‘bhindatī’’ti vuttoti rakkhaṇabhindanāni anāsetvā nāsetvā ca kathananti vuttānīti.

Kammakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.


这是巴利文的完整中文直译：
他们说："在善趣恶趣中投生不是由于善作恶作业，而是由断见等，所以说'以执取无布施'等，'邪见...乃至...作围栏等'"。"以贪等为主"，由此即使存在瞋等，当身语门中思强力而其他不然时，由于主要性，思得到身业语业的称说。它的主要性通过杀生等的成就而了知。但当在那些门中贪等强力而思不然时，虽然存在的思由于非主要性不得到身业语业的称说。但贪等由于主要性，即使推动身分语分，以自己的区别仍然只说为意业，显示这点。有些人说："由于在三门中未到业道性，由于在三门中与到达业道的意业一起运作，思在这里不说为业"，他们应当是考虑到贪等的主要自性而说。或者由于思是无方便业，不应限制在方便业，所以说"不可说"。但以自己的自性，它在这里也说为业。如说："诸比丘，我说思是业"等。在注释书中也以"在那个门中成就的思"等，以思为主而说。因此说"以自性它是意业"等。或者与到达业道的贪等在身语门俱生的思，以身语业是不可说的，因为是称为思的意业。如果贪等是主要，不是思，这样的话贪等在这里是业，不是思，或者它是贪等一边的，考虑到这个质问说"诸比丘，三种"等。"思也...乃至...只在意门生起"，这是显示在意门中思与贪等的意业性无差别，所以说"思...乃至...意图"。思是思业，贪等是与思相应业，这里只有这么多差别。这里应当知道由于没有思成为身语业的疑虑，以及由于不善身语业不在意门生起，所以不说"不可说"。
"由离区别"说明思比离更主要。其中以"诸比丘，三种身思"等在圣典中，显示"成为杀生等的对治"的道理。又因为在发趣论中只说思是"业缘"，不是离或贪等，所以应当知道无方便业说为"思"，贪等说为"思一边的"。说"保护"是不混杂地确定业门，相反地说"破坏"，所以说保护和破坏是不损坏和损坏的说明。
业论释结束。


Tatiyo vikappo paṭhamacatutthaviññāṇadvāresuyeva labbhati, na itarattha ‘‘sotaṃ ghāna’’ntiādinā avuttattā, itarathāpi vā avibhattike niddese labbhati. Yato saṃvaravasena pātimokkhasīlaṃ pavattati, taṃ dussīlyanti āha ‘‘dussīlyaṃ pāṇātipātādicetanā’’ti. Itarā saṃvaravinimuttā abhijjhādomanassayuttā tappadhānā vā akusaladhammā satipaṭipakkhā akusalā dhammā. Ārammaṇe cittavossaggavasena pavatto akusalacittuppādo pamādo. Vīriyapanodanabhāvato thinamiddhaṃ ‘‘kosajja’’nti vuttaṃ, thinamiddhappadhāno vā cittuppādo.

Asuddhatāti akevalatā aññena sammissatā. Dvārañhi dvārantarikakammassa dvāraṃ hontaṃ tena missitaṃ viya hoti. Tenevāha ‘‘musāvādādinopi kāyadvāre pavattisabbhāvā’’ti. Keci pana ‘‘aviññeyyamānantarānaṃ dvārantaracittānaṃ antarantarā appavattito suddhanti vutta’’nti vadanti, taṃ anekassapi javanavārassa kāyakammādibhāvena pabandhanavasena pavatti atthīti katvā vuttaṃ. Aviruddhaṃ hotīti akusalakāyakammādibhāvena avadhāretvā asaṃvaraṃ vatvā puna tasseva vācāasaṃvaradvārādīsu uppattivacanaṃ kāyadvārūpalakkhito asaṃvaro dvārantare pavattopi kāyadvāriko evāti evaṃ saṃvaṇṇanāya sati na virujjhatīti attho. Idāni taṃ avirujjhanākāraṃ ‘‘asaṃvaro hī’’tiādinā vibhāveti. Sadvāreti attano dvāre. Asaṃvaro dvārantare uppajjamānopi sadvāravasena uppannoti vuccatīti etena vācāasaṃvaradvāre uppannopi kāyiko asaṃvaro copanakāyaasaṃvaradvāravasena uppannotveva vuttoti daṭṭhabbaṃ. Esa nayo itaratthāpi. Kammaṃ aññadvāreti kammassa dvārantaracaraṇaṃ pākaṭanti katvā vuttaṃ.

Evaṃsatīti copanasaṅkhāte kāyaasaṃvaradvāre asaṃvaroti ettake eva gahite. Kammapathabhāvappattasseva kammabhāvo aṭṭhakathāyaṃ vuttoti āha ‘‘kammapathabhāvappattatāya vacīmanokamma’’nti. Sesanti dvārantarānupalakkhitaṃ. Tathā na vuccatīti kāyakammanti na vuccatīti attho. Tattheva vakkhāmāti kammapathasaṃsandane vakkhāma. ‘‘So hi kāyadvāre copanappatto akusalaṃ kāyakammaṃ hotī’’tiādinā (dha. sa. aṭṭha. kammapathasaṃsandanakathā) ‘‘copanakāyaasaṃvaradvāravasena uppanno akusalaṃ kāyakammameva hotī’’tiādinā ca vacīkammādīnañca kammapathappattānaṃ asaṃvarabhūtānaṃ kāyakammādibhāve āpanne ‘‘catubbidhaṃ vacīduccaritaṃ akusalaṃ vacīkammameva hotī’’tiādinā apavādena nivatti daṭṭhabbāti evaṃ vakkhamānataṃ sandhāyāha. Antogadhatā daṭṭhabbā paccayasannissitaājīvapārisuddhisīlānaṃ ñāṇavīriyehi sādhetabbattāti adhippāyo.


这是巴利文的完整中文直译：
第三种差别只在第一和第四识门中得到，不在其他处，因为没有说"耳鼻"等，或者在无分别的说明中也得到其他。由于以律仪而转起波罗提木叉戒，那个恶戒，所以说"恶戒是杀生等思"。其他离开律仪的、与贪忧相应的或以它为主的不善法是念的对治不善法。由于在所缘中舍心而转起的不善心生起是放逸。由于推开精进性，昏沉睡眠说为"懈怠"，或者以昏沉睡眠为主的心生起。
"不清净"即不单独，与他混杂。因为门成为其他门业的门时，好像与它混杂。因此说"妄语等也在身门中有运作"。有些人说："由于不可知的无间的其他门心不在中间运作，所以说清净"，这是考虑到即使多个速行过程以身业等方式相续运作而说的。"不相违"即不确定为不善身业等而说不律仪后，再说它在语不律仪门等生起，以身门标记的不律仪即使在其他门运作也是身门的，如此解释时不相违，这是意思。现在以"不律仪"等解释那个不相违的方式。"自门"即自己的门。不律仪即使在其他门生起也说是依自门生起，由此应当知道即使在语不律仪门生起的身不律仪也说是依推动身不律仪门生起。这个方法在其他处也是如此。"业在他门"是考虑到业在其他门运作明显而说的。
"如此"即仅在称为推动的身不律仪门中取不律仪。在注释书中说只有到达业道性的才是业性，所以说"由于到达业道性的语意业"。"其余"即不被其他门标记的。"不如此说"即不说为身业的意思。"将在那里说"即将在业道联系中说。考虑到将要这样说："它在身门中到达推动成为不善身业"等，"依推动身不律仪门生起唯是不善身业"等，当语业等到达业道性成为不律仪的身业等时，以"四种语恶行唯是不善语业"等否定而遮止。应当知道包含性，意思是缘所依活命清净戒应当由智慧和精进成就。


Akusalakammapathakathāvaṇṇanā

Sarasena attano sabhāvena. Yāya cetanāya pavattamānassa jīvitindriyassa paccayabhūtesu mahābhūtesu upakkamakaraṇahetu taṃmahābhūtapaccayā uppajjanakamahābhūtā nuppajjissanti, sā tādisapayogasamuṭṭhāpikā cetanā pāṇātipāto nāma. Laddhupakkamāni hi bhūtāni na purimabhūtāni viya visadānīti samānajātiyānaṃ bhūtānaṃ kāraṇaṃ na hontīti. Ekassapi payogassa sahasā nipphādanavasena kiccasādhikāya bahukkhattuṃ pavattajavanehi laddhāsevanāya ca sanniṭṭhāpakacetanāya vasena payogassa mahantabhāvo. Satipi kadāci khuddake ceva mahante ca pāṇe payogassa samabhāve mahantaṃ hanantassa cetanā tibbatarā uppajjatīti vatthussa mahantabhāvoti tadubhayaṃ cetanāya balavabhāveneva hotīti āha ‘‘payoga…pe… bhāvato’’ti. Yathāvuttapaccayavipariyāyepīti payogavatthuādipaccayānaṃ amahattepi. Taṃtaṃpaccayehīti guṇavantatādipaccayehi. Ettha ca hantabbassa guṇavantatāya mahāsāvajjatā vatthumahantatāya viya daṭṭhabbā. Kilesānaṃ upakkamānaṃ dvinnañca mudutāya tibbatāya ca appasāvajjatā mahāsāvajjatā ca yojetabbā. Pāṇo pāṇasaññitā vadhakacittañca pubbabhāgasambhārā, upakkamo vadhakacetanāsamuṭṭhāpito, pañcasambhāravatī pāṇātipātacetanāti sā pañcasambhāravinimuttā daṭṭhabbā. Esa nayo adinnādānādīsupi.

Mantaparijappanena parassa santakaharaṇaṃ vijjāmayo, vinā mantena parasantakassa kāyavacīpayogehi ākaḍḍhanaṃ tādisaiddhiyogena iddhimayo payogoti adinnādānassapi cha payogā sāhatthikādayo veditabbā.

Abhibhavitvā vītikkamane micchācāro mahāsāvajjo, na tathā ubhinnaṃ samānacchandabhāve. ‘‘Cattāro sambhārāti vuttattā abhibhavitvā vītikkamane satipi maggenamaggapaṭipattiadhivāsane purimuppannasevanābhisandhipayogābhāvato micchācāro na hoti abhibhuyyamānassā’’ti vadanti. Sevanacitte sati payogābhāvo na pamāṇaṃ itthiyā sevanappayogassa yebhuyyena abhāvato. Purisasseva hi yebhuyyena sevanappayogo hotīti itthiyā puretaraṃ sevanacittaṃ upaṭṭhāpetvā nipannāyapi micchācāro na siyāti āpajjati, tasmā purisassa vasena ukkaṃsato cattāro sambhārā vuttāti daṭṭhabbaṃ. Aññathā itthiyā purisakiccakaraṇakāle purisassapi sevanappayogābhāvato micchācāro na siyāti. Keci pana ‘‘attano ruciyā pavattitassa tīṇi aṅgāni, balakkārena pavattitassa tīṇīti sabbāni aggahitaggahaṇena cattārī’’ti vadanti, vīmaṃsitvā gahetabbaṃ.

Duṭṭhacittassa amaraṇādhippāyassa pharusakāyavacīpayogasamuṭṭhāpikā pharusacetanā pharusavācā. Maraṇādhippāye pana sati atthasiddhitadabhāvesu pāṇātipātā byāpādā ca hontīti. Yaṃ pati pharusavācā payujjati, tassa sammukhāva sīsaṃ eti. ‘‘Parammukhepi pharusavācā hotī’’ti vadanti.


这是巴利文的完整中文直译：
不善业道论释
"自相"即自己的自性。当生命根运作时，由于作损害而使作为缘的大种不生起其他以那些大种为缘的大种，这种引发如此加行的思称为杀生。因为受到损害的诸大种不像先前的大种那样清净，所以不成为同类大种的因。即使是一个加行，由于突然完成作用的多次速行得到修习，以及由决定思的力量，加行成为大。虽然有时对小和大生命加行相同，但杀大的思生起更强烈，所以对象的大小都是通过思的强力而成，因此说"加行...乃至...性"。"即使相反的缘"即即使加行对象等缘不大。"以各种缘"即以具德等缘。这里应当知道由于所杀者具德而有大罪过,如同由于对象大一样。应当配合烦恼和加行两者的柔软和强烈而有小罪过和大罪过。生命、认知为生命和杀心是前分资具，加行是由杀思引发，具五资具的杀生思,应当知道离开五资具。这个方法在不与取等也是如此。
以咒语念诵取他人之物是明术,不用咒语以身语加行牵引他人之物是以如此神通结合的神通加行,所以不与取也应当知道有自手等六种加行。
以压迫而违犯的邪淫有大罪过,不像两者同意时那样。他们说："因为说'四资具',所以即使以压迫违犯时有以道非道行和忍受,由于没有先前生起的修习意图加行,被压迫者不成为邪淫。"有淫欲心时没有加行不是标准,因为女人通常没有淫欲加行。因为通常是男人有淫欲加行,所以会导致女人先引起淫欲心躺下也不成为邪淫,因此应当知道就男人而言最多说四资具。否则,当女人作男人事时,因为男人也没有淫欲加行而不成为邪淫。有些人说:"由自己意愿进行的有三支,以强力进行的有三支,所以总共取未取的四支",应当考察后接受。
瞋恚心没有死亡意图的粗暴身语加行引发的粗暴思是粗恶语。但有死亡意图时,在得到目的与否时成为杀生和瞋恚。粗恶语所针对的对象只在面前时才成就。他们说:"在背后也有粗恶语"。


Yadi cetanāya sabbadā kammapathabhāvābhāvato aniyato kammapathabhāvoti kammapatharāsimhi avacanaṃ, nanu abhijjhādīnampi kammapathaṃ appattānaṃ atthitāya aniyato kammapathabhāvoti tesampi kammapatharāsiyaṃ avacanaṃ āpajjatīti? Nāpajjati, kammapathatātaṃsabhāgatāhi tesaṃ tattha vuttattā. Yadi evaṃ cetanāpi tattha vattabbā siyāti? Saccametaṃ, sā pana pāṇātipātādikāti pākaṭo tassā kammapathabhāvoti na vuttaṃ siyā. Cetanāya hi ‘‘cetanāhaṃ, bhikkhave, kammaṃ vadāmi,’’‘‘tividhā, bhikkhave, kāyasañcetanā akusalaṃ kāyakamma’’ntiādivacanehi kammabhāvo dīpito. Kammaṃyeva ca sugatiduggatīnaṃ taduppajjanasukhadukkhānañca pathabhāvena pavattaṃ kammapathoti vuccatīti pākaṭo tassā kammapathabhāvo. Abhijjhādīnaṃ pana cetanāsamīhanabhāvena sucaritaduccaritabhāvo, cetanājanitataṃbandhatibhāvena sugatiduggatitaduppajjanasukhadukkhānaṃ pathabhāvo cāti na tathā pākaṭo kammapathabhāvoti te eva kammapatharāsibhāvena vuttā. Atathājātiyattā vā cetanā tehi saddhiṃ na vuttā siyā. Vicāretvā gahetabbaṃ.

Pāṇātipātādīnaṃ ārammaṇāneva tabbiratiārammaṇānīti pañca sikkhāpadā parittārammaṇā evāti vacanena adinnādānādīnaṃ sattārammaṇatāvacanassa virodhaṃ codeti. Tathā hi vakkhati ‘‘vītikkamitabbatoyeva hi veramaṇī nāma hotī’’ti. Sayameva pariharissatīti sikkhāpadavibhaṅge pañhapucchakavaṇṇanaṃ sandhāya vadati. Tattha hi ‘‘yasmā sattoti saṅkhyaṃ gate saṅkhāreyeva ārammaṇaṃ karoti, tasmā parittārammaṇāti vuccantī’’ti vuttaṃ.

Duggatatādīnīti ādi-saddena ‘‘aladdhālābho laddhavināso icchitānaṃ bhogānaṃ kicchapaṭilābho rājādīhi sādhāraṇabhogatā dukkhavihāro sāsaṅkavihāro’’ti evamādayo saṅgahitā. Keci pana ‘‘diṭṭheva dhamme bhogajāniādayo nissandaphala’’nti vadanti.

Kusalakammapathakathāvaṇṇanā

Tāsañca viratīnaṃ cetanāsampayuttattā cetanādvārena sugatiduggatitaduppajjanasukhadukkhānaṃ pathabhāvo yuttoti adhippāyo.


这是巴利文的完整中文直译：
如果由于思不总是业道性而业道性不确定，所以不说在业道聚中，难道贪等未到达业道的也存在，所以业道性不确定，它们也应不说在业道聚中吗？不会，因为它们在那里说了业道性和同类性。如果这样，思也应当在那里说？这是真的，但它是杀生等，它的业道性明显，所以可能不说。因为思以"诸比丘，我说思是业"，"诸比丘，三种身思是不善身业"等句显示业性。业以成为善趣恶趣及其所生乐苦的道而转起称为业道，所以它的业道性明显。但贪等以思的励力性成为善行不善行，以由思生起的系缚性成为善趣恶趣及其所生乐苦的道，所以不像那样业道性明显，因此只说它们是业道聚。或者由于非如此类，思没有与它们一起说。应当考察后接受。
以"五学处唯是小所缘"的说法，质问不与取等以有情为所缘的说法有矛盾。因此将说"因为只由应当违犯而有离"。说"自己将会解释"是考虑到在学处分别中问答的解释。因为在那里说："因为把有情计数而以诸行为所缘，所以说是小所缘"。
"贫穷等"，以"等"字包括"未得不得、已得损失、所欲财物难得、与王等共有财物、苦住、恐怖住"等。有些人说："现法中财物损失等是等流果"。
善业道论释
由于那些离与思相应，所以通过思门成为善趣恶趣及其所生乐苦的道是合理的，这是意思。


Kammapathasaṃsandanakathāvaṇṇanā

Tathāti kammapathappattānaṃ. Kecīti dhammasirittheraṃ sandhāyāha. So hi kammapathappattānameva dussīlyādīnaṃ susīlyādīnañca kammapathehi atthato nānattābhāvadassanaṃ, tesaṃ vā phassadvārādīhi avirodhabhāvena dīpanaṃ kammapathasaṃsandananti vadati. Kammapathatā natthīti etena yathāvuttānaṃ asaṃvarasaṃvarānaṃ tesaṃ vāde kammapathasaṃsandane asaṅgahitataṃ dasseti. Ye pana saṅgahaṃ labhanti, tesaṃ gahaṇe payojanābhāvaṃ dassetuṃ ‘‘tividha…pe… dassanenā’’ti vuttaṃ. Evaṃ purimapakkhe saṅkhepato dosaṃ vatvā dutiyapakkhepi vattuṃ ‘‘na ca duccaritāna’’ntiādimāha. Tena ye duccaritasucaritaasaṃvarasaṃvarā anucarīyanti, tesaṃ kāyakammāditā vidhīyatīti dasseti. ‘‘Pañcaphassadvāravasena uppanno asaṃvaro akusalaṃ manokammameva hotī’’tiādinā hi vuttanti. Yadi cātiādinā anavasesapariyādānābhāvamāha. Uppatti na vattabbāti kammapatha…pe… vadantehi ‘‘manokammaṃ chaphassadvāravasena uppajjatī’’ti na vattabbanti attho. Atha vā yadi kammapathappattāneva dussīlyādīni kāyakammādināmehi aṭṭhakathāyaṃ vuttānīti evaṃ vadantehi aṭṭhakathācariyehi manokammassa chaphassadvāravasena uppatti na vattabbāti attho. Taṃtaṃkammabhāvassa vuttattāti ‘‘tividhaṃ kāyaduccaritaṃ akusalaṃ kāyakammameva hotī’’tiādiṃ (vibha. 913) sandhāyāha.

Kammantarampi taṃdvārikakammameva siyāti pāṇātipātādikassa vacīkammādibhāvamāsaṅkati. Tasmāti yasmā kesañci asaṃvarānaṃ saṃvarānañca kammapathatā natthi, kāyaduccaritādīnañca kammapathehi nānattābhāvadassanena payojanaṃ natthi, na ca duccaritādīnaṃ phassadvārānaṃ vasena uppatti dīpitā, na cāyaṃ vidhi niravasesasaṅgāhikā, kammānañca saṅkaro āpajjati, aṭṭhakathāyañca pubbāparavirodho, tasmāti attho. Samānanāmatā kāyakammāditā. Sāmaññanāmāvijahanaṃ kāyakammādibhāvāvijahanaṃ. Ubhayesanti kammapathākammapathānaṃ. Uppattipariyāyavacanābhāvatoti etena phassadvāraasaṃvaradvārādīnaṃ taṃdvārikakammānañca atthato nānattābhāvepi tathā tathā pavattadesanāvasena te vicāritāti dasseti. ‘‘Akusalaṃ kāyakammaṃ pañcaphassadvāravasena na uppajjatī’’tiādiko dutiyavinicchayo.

Kāye vācāya ca…pe… siddhitoti etena copanappattaṃ akusalaṃ manokammaṃ copanaṃ appattato visesetvā dassetuṃ ‘‘kāyavacīkamma’’nti vuttaṃ, na pana kāyavacīkammabhāvatoti dasseti. Tena kāyavacīgahaṇaṃ yathāvuttacopanappattaṃ eva vibhāvetīti daṭṭhabbaṃ. Tenevāha – ‘‘copanappattaṃ akusalaṃ kāyadvāre vacīdvāre ca manokammaṃ hotī’’ti. Taṃ-sadde vutte yaṃ-saddo abyabhicāritasambandhatāya vuttoyeva hotīti katvā ‘‘yaṃ uppajjatī’’ti vuttaṃ. Uppādamattaparicchinnenāti chaphassadvārikakammenāti attho. Matta-saddena visesanivattiatthena manokammatāvisesaṃ nivatteti. Niyamassa eva-saddassa akatattā ‘‘kāyavacīkammameva hotī’’ti avuttattā. Idāni niyamākaraṇena laddhaguṇaṃ dassento ‘‘na pana sabbampī’’tiādimāha.


这是巴利文的完整中文直译：
业道联系论释
"如此"即到达业道的。"有些人"是指法吉祥长老。他观察到到达业道的恶戒等与善戒等在业道上实质上无异，或者显示它们与触门等无矛盾的业道联系。"业道性不存在"，以此显示所说的不律仪和律仪在他们的说法中未被包含。为了显示接受它们的目的不存在，所以说"三种...通过观察"。如此在前一立场以简略方式说过过失后，在第二立场也要说，所以说"不是不善行"等。由此显示那些不善行善行不律仪律仪被追随时，确定它们的身业等。因为说"依五触门生起的不律仪唯是不善意业"等。如果等，显示无遗漏周遍性。"不应说生起"即业道等说话者说"意业依六触门生起"不应说。或者如果说到达业道的恶戒等在注释中说为身业等，那么由注释书作者说不应说意业依六触门生起。因为已说各自业性，所以提到"三种身恶行唯是不善身业"等。
是否另一业也是该门的业？对杀生等可能成为语业等产生怀疑。"因此"即因为某些不律仪和律仪无业道性，通过显示身不善行等与业道无异而无目的，且未显示不善行等依触门生起，此规则非全面包含，会导致业的混杂，在注释书中前后矛盾，所以这是意思。同名性即身业等。共同名称舍弃即舍弃身业等性。"两者"即业道和非业道。"生起方式语言缺乏"，以此显示即使触门不律仪门等在实质上有异，但依各自运作说明而被考察。"不善身业不依五触门生起"等是第二判定。
"在身语...成就"，以此为显示推动到达的不善意业因未到推动而有差别，所以说"身语业"，显示非身语业性。因此应知身语执取只显示如上所说推动到达的。因此说："推动到达的不善业在身门语门意业"。提到"彼"字时，"此"字由于无差错关联而说，所以说"它生起"。"仅以生起限定"即依六触门业。"限定"字遣除意业的特殊性。因未作限定，所以未说"唯是身语业"。现在通过限定显示得到的功德，所以说"不是一切"等。


‘‘Niyamassa akatattā’’tiādi purimanayoti adhippeto. Vattuadhippāyānurodhinī saddappavattīti samāsapade ekadesopi ākaḍḍhīyati adhikāravasenāti adhippāyena ‘‘kamma-saddamattena sambandhaṃ katvā’’ti vuttaṃ. Yaṃ pana vadantītiādinā ettha padakāramatassa ayuttataṃ dasseti. Tattha cetanāpakkhikānanti kāyavacīkammabhūtacetanāpakkhikānaṃ. Satanti samānānaṃ. Taṃtaṃdvārakammapathānañcāti idaṃ imassa cittassa kammapathabhāvena pavattaṃ kālaṃ sandhāya vuttaṃ, na sabbadā, kammapathabhāveneva pavattanato. Ca-saddena vā akammapathasaṅgaho daṭṭhabbo. Atha vā taṃtaṃdvārā ca taṃtaṃdvārakammapathā ca taṃtaṃdvārakammapathāti ‘‘taṃtaṃdvārā’’ti padena akammapathānaṃ saṃvarānaṃ saṅgaho daṭṭhabbo. Tena sabhāvenāti manokammassa dvārabhāvena, na attanoti adhippāyo. Evamidhāpīti cittajanito cittasampayuttassa kammassa dvārabhāvo cittepi upacaritoti attho. Vattabbameva natthi anantarapaccayabhūtamanorahitassa cittassa abhāvatoti.

Dvārakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Kamābhāvaniyamābhāve sabbārammaṇatādīti ādi-saddena saṅgaṇhāti. Na hi…pe… atthīti padhāne asambhavato appadhānaṃ adhikarīyatīti dasseti.

Dhammuddesavārakathā

Phassapañcamakarāsivaṇṇanā

‘‘Tasmiṃ samaye phasso hotī’’tiādikāya pāḷiyā phassādīnaṃ kāmāvacaratādidassane na tapparabhāvo, sabhāvadassane eva pana tapparabhāvoti dasseti ‘‘na hi phassādīna’’ntiādinā.

Cittakiriyābhāvenāti cittabyāpārabhāvena. Phassassa sampajjanamuppajjanameva. Sannipatitappavattiyā paccayo hotīti etena cittārammaṇasannipātakāraṇaṃ phasso cittārammaṇasannipātoti vuttoti dasseti. Phasso hi cittassa ārammaṇe phusanākāreneva pavattito tassa ārammaṇe sannipatitappavattiyā paccayoti ca vuccati. Sā cassa phusanākārappavatti sākhagge ṭhitaṃ disvā bhūmisaṇṭhitassa avīrakapurisassa jaṅghacalanaṃ, ambilaambapakkādiṃ khādantaṃ disvā mukhe kheḷuppatti, dayālukassa paraṃ haññamānaṃ disvā sarīrakampananti evamādīsu paribyattā hoti. Tabbisesabhūtā rūpadhammāti yathā paṭihananavasena aññamaññaṃ āsannataraṃ uppajjamānesu rūpadhammavisesesu saṅghaṭṭanapariyāyo, evaṃ cittārammaṇānaṃ visayakaraṇavisayabhāvappatti paṭihananākārena hoti. So ca cittanissito dhammaviseso saṅghaṭṭanapariyāyena vutto, yadāha ‘‘eva’’ntiādi. Keci pana ‘‘saṅghaṭṭanaraso phasso pañcadvārikova, na itaro vatthārammaṇasaṅghaṭṭanābhāvato’’ti vadanti, taṃ na yujjati upacārasiddhattā saṅghaṭṭanassa. Itarathā pañcadvārikassapi taṃ na sambhaveyyāti. Indriyamanasikāresu yathāpavattamānesu taṃtaṃārammaṇe viññāṇaṃ uppajjati, tesaṃ tathāpavattiyeva viññāṇassa visayabhāvakaraṇaṃ.

‘‘Yaṃ kho, bhikkhave, ime pañca kāmaguṇe paṭicca uppajjati sukhaṃ somanassaṃ, ayaṃ vuccati kāmānaṃ assādo’’tiādivacanato (a. ni. 

这是巴利文的完整中文直译：
"未作限定"等是前面的方法。说话者意图随顺的语言运用，所以在复合词中也牵引一部分依主题，以此意图说"仅以业字作关联"。以"但他们说"等显示这里句构的不合适。其中"思一边的"即成为身语业的思一边的。"存在"即相同。"各自门业道"，这是考虑到这个心以业道性运作的时候而说，不是总是，因为只以业道性运作。或以"和"字应当知道包含非业道。或者各自门和各自门业道是各自门业道，以"各自门"词应当知道包含非业道的律仪。"以那个自性"即以意业的门性，不是以自己，这是意思。"如此在这里也"，意思是由心生起的与心相应的业的门性在心中也假说。"完全没有可说"，因为没有离开作为无间缘的意的心。
门论释结束。
"欲界性等"，以"等"字包括一切所缘等。"因为...不存在"，显示由于主要不能成立而确定非主要。
法标示章论
触为第五聚释
通过"在那个时候有触"等经文，在显示触等的欲界性等时无被他性，但在显示自性时有被他性，以"因为触等"等显示这点。
"以心的作用性"即以心的活动性。触的成就即生起。"成为会合运作的缘"，由此显示说触是心所缘会合的原因，称为心所缘会合。因为触以触知的形态在心的所缘中运作，所以说是它在所缘中会合运作的缘。它的触知形态运作在看见树梢上站立的人而地上未动的人的小腿移动，看见吃酸芒果等而口中生津，看见他人被杀而慈悲者身体震动等处明显。"作为它的差别的色法"即如在以对抗方式更接近地生起的色法差别中有撞击的方式，如此心所缘的境、器官、境性得到是以对抗形态。那个依心的法差别以撞击方式说，所以说"如此"等。有些人说："触只有五门是撞击性，不是其他的，因为无依处所缘的撞击"，这不合适，因为撞击是假说成就。否则五门的也不会成立。当诸根作意如此运作时，在各自所缘中识生起，它们如此运作即是使识成为境。
"诸比丘，缘这五欲功德生起乐和喜悦，这称为欲的乐味"等语。

9.34) sukhavedanāva assādoti āha ‘‘assādabhāvato’’ti. Phusanādibhāvena ārammaṇaggahaṇaṃ ekadesānubhavananti anupacaritameva phassādīnaṃ anubhavanakiccamāha.

Nimittenāti nīlādinā dīghādinā ca nimittena. Etenupāyenāti yathā ñāṇappadhāne cittuppāde saññā ñāṇamanuvattati, evaṃ samādhippadhāne samādhinti dasseti.

Pabandhatīti paṭṭhapeti sampayuttadhamme sakasakakicce paṭṭhapeti. Teneva hi tadatthaṃ vivaranto ‘‘pavattetī’’ti āha.

Vijjamānatāvācī hoti-saddo, vijjamānatā ca saṅkhatadhammānaṃ uppajjanena vinā natthīti ‘‘cittaṃ na tathā atthato nuppajjatī’’ti vuttaṃ. Tena yasmā cittaṃ na nuppajjati uppajjati eva, tasmā cittaṃ hotīti vuttanti ayamettha aṭṭhakathāya attho. Evamavaṭṭhite hoti-uppajjati-saddānaṃ samānatthattena na kiñci payojanaṃ dissati. Atha vā bhavanaṃ nāma sattā, sattā ca uppādādinā samaṅgitāti phassādīnaṃ khaṇattayapariyāpannatā ‘‘phasso hotī’’tiādīsu hoti-saddena vuttā. Tattha yo bhāvo uppādasamaṅgī, na so na hoti nāma, tasmā uppajjati-saddena vuccamānassa atthassa hoti-saddavacanīyatā na na sambhavati. Uppannaṃ hotīti ettha pana kiñcāpi uppanna-saddeneva uppādādisamaṅgitā vuccati, tabbhāvānativatti pana hoti-saddena vuttā khaṇattayavītivattepi uppanna-saddassa vattanato, tasmā na ettha uppajjati-saddena samānatthatāsabbhāvadassanaṃ viya uppajjatidassanampi virujjhati pākaṭakaraṇabhāvato. Itarathā ‘‘cittaṃ uppannaṃ hotī’’ti imināva cittassa vijjamānabhāvo dassitoti kiṃ puna vijjamānabhāvadassanenāti na na sakkā vattuṃ, samayavavatthānavasena savisesaṃ vuttampi cittaṃ phassādīhi sahuppattiyā suṭṭhutaraṃ nibbisesanti dassetuṃ cittassa puna vacanaṃ. Uddiṭṭhadhammānaṃyeva cettha niddesavāre vibhajanaṃ, na vibhaṅge viya pāḷiyā āruḷhasabbapadānanti ‘‘uddesavāre saṅgaṇhanatthaṃ niddesavāre vibhajanattha’’nti ayampi attho niccalo. Tathā hi ‘‘yasmiṃ samaye rūpūpapattiyā maggaṃ bhāvetī’’tiādīsu maggādayo na vibhattā. Apica adhipatibhāvena indriyesu viya phassavedanāsaññācetanāhi saha sabbacittuppādasādhāraṇarāsiyaṃ gahetabbattā samayavavatthāne vuttampi cittaṃ phassapañcamake vuttanti daṭṭhabbaṃ.

Jhānaṅgarāsivaṇṇanā

Vitakkananti vitakkanakiriyā, sā ca vitakkassa attano paccayehi pavattimattamevāti bhāvaniddeso vasavattibhāvanivāraṇāya hoti. Yasmiṃ ārammaṇe cittaṃ abhiniropeti, taṃ tassa gahaṇayogyaṃ karonto vitakko ākoṭento viya parivattento viya ca hotīti tassa ākoṭanalakkhaṇatā pariyāhananarasatā ca vuttā. Idañca lakkhaṇaṃ kiccasannissitaṃ katvā vuttaṃ. Dhammānañhi sabhāvavinimuttā kāci kiriyā nāma natthi, tathā gahetabbākāro. Bodhaneyyajanānurodhena pana paramatthato ekasabhāvopi sabhāvadhammo pariyāyavacanehi viya samāropitarūpehi bahūhi pakārehi pakāsīyati. Evañhi so suṭṭhu pakāsito hotīti.


这是巴利文的完整中文直译：
由于"乐受即是乐味"所以说"由于乐味性"。以触等性执取所缘是部分体验，说触等的体验作用是无假说的。
"以相"即以青等和长等相。"以此方法"显示如在以智为主的心生起中想随智而行，如此在以定为主中随定而行。
"相续"即安立,安立相应法于各自作用。因此解释其义时说"运转"。
"有"字表示存在性，有为法的存在性离生起不存在，所以说"心在义上不是如此不生起"。由此意思是：因为心不是不生起而是生起，所以说心有，这是注释书的意思。如此确定时，由于"有"和"生起"字义相同，所以不见任何目的。或者有性即刹那，具足刹那即具足生等，所以在"有触"等中以"有"字说触等属于三刹那。其中那个存在具足生起，不名为不有，所以以"生起"字说的义不是不能以"有"字说。但在"已生起有"中，虽然以"已生起"字说具足生等，但以"有"字说不离彼性，因为"已生起"字即使超过三刹那也运行，所以这里不仅不矛盾显示与"生起"字同义性，也不矛盾显示生起，因为是明显化。否则以"心已生起有"即已显示心的存在性，为何再显示存在性？不能不说。为了显示依时间确定而说的有差别的心因与触等俱生而更无差别，所以再说心。这里在解说品中只分别已标举的法，不像分别中那样所有上升到圣典的词，所以"在标举品中为摄集，在解说品中为分别"这个意思也不动摇。因此在"当他修习生色界道"等中没有分别道等。而且应当知道在时间确定中说的心也在触为第五中说，因为如在诸根中以增上性，应当在一切心生起共同聚中与触受想思一起取。
禅支聚释
"寻"即寻的作用，它只是寻依自己的缘而运作而已，所以行为的说明是为了遮止自在行为。寻在使心立在所缘时，使它适合执取，好像敲击，好像旋转，所以说它有敲击相和旋转味。这个相说为依作用。因为法离开自性没有任何作用，如此应当执取的形态。但为了顺应应觉悟者，即使究竟上是一自性的自性法，也以方便语言如同假设的形态以多种方式显示。如此它才善显示。


Vipphāro nāma vitakkassa thinamiddhapaṭipakkho ārammaṇe anolīnatā asaṅkoco, so pana abhiniropanabhāvato calanaṃ viya hotīti adhippāyena ‘‘vipphāravāti vicalanayutto’’ti vuttaṃ. Upacārappanāsu santānena pavattiyanti etena yathā apubbārammaṇe paṭhamābhinipātabhūto vitakko vipphāravā hoti, na tathā ekasmiṃyeva ārammaṇe nirantaraṃ anuppabandhavasena pavattiyaṃ, nātivipphāravā pana tattha hoti sannisinnabhāvatoti dasseti. Tenevāha ‘‘niccalo hutvā’’tiādi.

‘‘Pītisukhena abhisandetī’’tiādivacanato (dī. ni. 1.226; ma. ni. 1.427) pītiyā pharaṇaṃ kāyavisayanti yathā taṃ hoti, taṃ dassetuṃ ‘‘paṇītarūpehī’’ti vuttaṃ.

Visārassa byaggabhāvassa paṭipakkho sabhāvo avisāro, na visārābhāvamattaṃ. Avisārāvikkhepānaṃ samādhānabhāvato atthato visesābhāvepi samukhena sampayuttamukhena ca ubhayaṃ vuttanti dassetuṃ ‘‘avisā…pe… vikkhepo’’ti vuttaṃ. Visesatoti atisayenāti vā attho gahetabbo. Sukhañhi samādhissa visesakāraṇaṃ ‘‘sukhino cittaṃ samādhiyatī’’ti (dī. ni. 3.359; a. ni. 3.96; 6.10; 11.12) vacanato.

Indriyarāsivaṇṇanā

Tatthāti saddahanasaṅkhāte adhimokkhalakkhaṇe. Puggalo saddahatīti imināpi saddhāya āhitavisesānaṃ taṃsampayuttadhammānaṃ saddahanakiriyāya kattubhāvameva vibhāveti. Avayavabyāpāro hi samudāye voharīyatīti. Na kevalaṃ pasādanīyavatthusmiṃ appasādanākārappavattameva akusalaṃ assaddhiyaṃ, atha kho appasādanīyavatthusmiṃ pasādanākārappavattampīti dassetuṃ ‘‘micchādhimokkho’’ti vuttaṃ. Tena pūraṇādīsu pasādassa assaddhiyatamāha. Pasādabhūtoti etena appasādabhūtaṃ assaddhiyaṃ nivatteti. Vatthugatoti iminā micchādhimokkhaṃ. ‘‘Pasādabhūto nicchayo’’ti iminā pana vibhāvitamevatthaṃ pākaṭaṃ karonto ‘‘na yevāpanakādhimokkho’’ti āha. Akālussiyaṃ pasādo, taṃ pana asaṅkhobhabhāvato ‘‘anāvilabhāvo’’ti vuttaṃ. Tañhi sampayuttesu vidahantī saddhā akālussiyapaccupaṭṭhānā. Evametanti adhimuccanākārena pana gahetabbattā adhimuttipaccupaṭṭhānā. Buddhādivatthūnīti ettha idhalokaparalokakammaphalasambandhāpi saṅgahitāti daṭṭhabbaṃ. ‘‘Saddhāhattho, mahānāma, ariyasāvako’’ti, ‘‘saddhīdha vittaṃ purisassa seṭṭha’’nti (saṃ. ni. 1.246; su. ni. 184), ‘‘saddhā bījaṃ tapo vuṭṭhī’’ti (saṃ. ni. 1.197; su. ni. 77) evamādivacanato kusaladhammānaṃ ādānādīsu hatthādayo viya saddhā daṭṭhabbā.

‘‘Idha bhikkhunā kammaṃ kattabbaṃ hoti. Tassa evaṃ hoti ‘kammaṃ kho me kattabbaṃ bhavissati, kammaṃ kho pana me karontassa na sukaraṃ buddhānaṃ sāsanaṃ manasi kātuṃ, handāhaṃ vīriyaṃ ārabhāmi appattassa pattiyā anadhigatassa adhigamāya asacchikatassa sacchikiriyāyā’’’ti (dī. ni. 

这是巴利文的完整中文直译：
"扩散"即寻的昏沉睡眠对治,在所缘中不沉没、不收缩,但由于立住性好像动摇,以此意图说"有扩散即与动摇相应"。"在近行和安止中以相续而转起",由此显示如在新所缘中最初触及的寻有扩散,不像在同一所缘中以无间相续方式转起时那样,而是在那里不太扩散因为已安住。因此说"成为不动"等。
由于"以喜乐浸润"等语,为了显示喜的遍满是身所缘,所以说"以胜色"。
与散乱即掉举的对治自性是不散乱,不是仅仅无散乱。由于不散乱和无散乱是等持性,虽然在义上无差别,但以自身和相应两方面都说,为了显示这点说"不散...乃至...散乱"。"殊胜地"应当取为特别地的意思。因为乐是定的特胜因,如说"乐者心得定"。
根聚释
"在那里"即在称为信解的胜解相。以"人信解"这点也显示具有信的特殊性的与它相应诸法在信解作用中只是作者性。因为部分的作用被说为整体。不仅在可信事中以不信解行相转起的不善是不信,而且在不可信事中以信解行相转起的也是,为了显示这点说"邪胜解"。由此说对富兰那等的信是不信极。"成为净信"由此遣除成为不净信的不信。"对所缘"由此遣除邪胜解。以"成为净信的决定"而显示的义,使其明显说"非只是胜解"。清净是净信,但由于无动摇性说为"无混浊性"。因为信安立那个在相应法中而有清净现起。"如此"但由于应当以胜解行相执取而有胜解现起。"佛等所缘",这里应当知道也包括此世他世业果关系。由于"大名啊,圣弟子是信手","信在此是人最上财","信是种子苦行是雨"等语,应当知道信如手等在执取等善法中。
"这里比丘有业应作。他这样想:'我将有业应作,但我作业时不容易作意佛的教法,来吧我发起精进为了证得未证得、通达未通达、作证未作证'";

3.335) –

Ādikā anurūpapaccavekkhaṇā.

Taṃmūlakānīti gantabbamaggādimūlakāni. Ettha ca maggo gantabbo hotītiādayo aṭṭhakathāyaṃ dassanavaseneva vuttā, na pāḷiyaṃ āgatānukkamenāti daṭṭhabbaṃ.

Karaṇādikāle viya cirakatādiārammaṇaṃ vibhūtaṃ katvā pavattantī sati taṃ upagantvā tiṭṭhantī anissajjantī ca hoti. Yaṃ ārammaṇaṃ sammuṭṭhaṃ, taṃ pilavitvā gataṃ viya calitaṃ viya ca hoti, tappaṭipakkhabhāvena pana asammuṭṭhanti imamatthaṃ dassento ‘‘udake alābu viyā’’tiādimāha. Tattha sāraṇanti etena ‘‘saranti tāyā’’ti imamevatthaṃ vibhāveti. Saraṇakiriyāya hi pavattamānānaṃ dhammānaṃ tattha ādhipaccabhāvena sati paccayo. Tassā hi tathā paccayabhāve sati te dhammā sāritā asammuṭṭhakatā apilāvitāhontīti. ‘‘Imehi nāma hetūhi paccayehi ca ete dhammā sambhavantī’’ti sambhavato. ‘‘Imaṃ nāma phalaṃ nibbattentī’’ti phalato dhammā uppajjanena vipaccanena ca nipphannā nāma hontīti. Vatthubhūtāti ārammaṇabhūtā.

Satipi sabbesaṃ sārammaṇadhammānaṃ ārammaṇaggahaṇe na cittaṃ viya pare paricchijjagāhinoti ‘‘paricchinnopaladdhivasena jānātī’’ti cittaṃ vuttaṃ. Cetasikesu hi keci visayaṃ paricchijja gahetuṃ na sakkonti, keci pana paricchedamatteyeva tiṭṭhanti, na viññāṇaṃ viya visayaṃ gaṇhantīti ye āsaṅkitabbā, tesu tadabhāvaṃ dassento ‘‘na saññā…pe… vijjhanavasenā’’ti āha.

Pītiyā ca somanassabhāvo āpajjatīti idaṃ pīti ca somanassañca pītisomanassanti pītisomanassānaṃ tulyayogaṃ sandhāya vuttaṃ. Somanassasseva pana ‘‘ājaññaratho’’ti viya pītiyuttaṃ somanassaṃ pītisomanassanti padhānabhāvo icchitoti na pītiyā somanassabhāvappatti. Na hi padhāne vijjamāne appadhānaṃ upayujjati, pītiggahaṇañcettha pītiyuttassa somanassassa yebhuyyena bhāvato paribyattakiccato ca kataṃ, na ca nippītikasomanassassa asaṅgaho. Ruḷhīsaddesu kiriyāya anaccantikabhāvato. Pītiyā pana upalakkhaṇabhāvena ayamattho suṭṭhu yujjatīti dassento āha ‘‘pītiupalakkhitaṃ vā’’tiādi.

Pavattaṃ upādinnakkhandhaṃ. Ciraṭṭhitikaṃ hotīti etena na kevalaṃ anupāletabbadhammānaṃ khaṇaṭṭhitiyāyeva, atha kho pabandhānupacchedassapi jīvitaṃ kāraṇanti dasseti. Aññathā hi āyukkhayamaraṇaṃ na yujjeyyāti. Avisesenāti kāraṇavisesānapekkhena jīvitindriyatāsāmaññena. Yadipi arūpāsaññabhavesu rūpārūpadhammā nappavattanti, tehi pana purimapacchimabhavesu carimapaṭhamadhammā samānajātiyena abyavahitatāya nirantarāyeva nāma hontīti ‘‘yāva parinibbānaṃ avicchinnaṃ pavattatī’’ti vuttaṃ. Anupālanādikassāti anupālanapavattanaṭṭhapanāniyeva vadati. Jīvamānavisesappaccayabhāvatoti sahajātānaṃ jīvamānatāvisesassa paccayabhāvato. Indriyabaddhassa hi matarūpato kammajassa ca utujādito viseso jīvitindriyakatoti.

Maggaṅgarāsivaṇṇanā

Aviparītaniyyānikabhāvenāti idaṃ sammā-saddassa diṭṭhi-ādisaddānañca samānādhikaraṇatāvasena diṭṭhiādīnaṃ avisesabhūtassa niyyānikabhāvassa sammā-saddena visesitabbattā vuttaṃ. Aviparītattho hi sammā-saddo, na niyyānikatthoti. Aviparītaniyyānikattho eva vā sammā-saddo. Anekatthā hi nipātāti. Evamevāti aviparītaniyyānikabhāvena.


这是巴利文的完整中文直译：
等适当的省察。
"以它为根本"即以应行的道路等为根本。这里"道路应行"等是依注释书的显示而说,不是依圣典出现的次序,应当如此理解。
作意等时就像作业时一样使久做等所缘明显而转起的念,趣向它而住立,不舍离。已忘失的所缘好像漂浮而去,好像动摇,但以对治性不忘失,为显示此义说"如同葫芦在水中"等。其中"忆念",由此显示"依它们忆念"这个意思。因为念以增上性作为诸法运行忆念作用的缘。因为它如此作为缘时,那些法被忆念、不忘失、不漂浮。"以这些因缘诸法生起"是从生起。"生起这个果"是从果,诸法以生起和成熟而成就。"成为事物"即成为所缘。
虽然一切有所缘法都执取所缘,但不像心那样是遍知执取,所以说心"以遍知领受方式了知"。因为在诸心所中,有些不能遍知执取境,有些只住立在遍知而已,不像识那样执取境,对于应当怀疑的这些,显示它们没有那个,所以说"不是想...乃至...贯通方式"。
"而喜成为喜悦"这是考虑到喜和喜悦二者平等结合而说。但喜悦如"良马车"一样,想要"俱喜的喜悦"为主要性,所以喜不成为喜悦性。因为主要存在时不需要非主要,这里取喜是因为俱喜的喜悦多数存在和作用明显,而不是不包含无喜的喜悦。因为在惯用语中作用不是绝对的。但以喜为标志,此义很合适,所以显示说"或以喜标志"等。
"转起"即已执取蕴。"成为长住"由此显示不仅是应当护持的法的刹那住立,而且相续不断也是命根的因。否则寿尽死亡不合理。"无差别地"即不考虑特殊因而以命根性的共性。虽然在无色无想有中色无色法不转起,但由于它们在前后生中最后和最初诸法同类无间而称为相续,所以说"乃至般涅槃无间转起"。"护持等的"只说护持、转起、安立。"成为活命特殊缘"即成为俱生者活命性特殊的缘。因为有根身的与死尸的差别,和业生的与时节等生的差别,是由命根所作。
道支聚释
"以无颠倒出离性"这是由于"正"字与"见"等字同格,而见等的无差别的出离性应当由"正"字限定而说。因为"正"字义是无颠倒,不是出离。或者"正"字即是无颠倒出离义。因为不变词有多义。"如此"即以无颠倒出离性。


Balarāsivaṇṇanā

Patissavo vacanasampaṭiggahoti adhippāyena ‘‘sappatissavaṃ patissavabhūtaṃ taṃsabhāgañca yaṃ kiñci gārava’’nti āha. Tattha tattha pākaṭabhāvenāti ajjhattabhūtesu jātiyādīsu bahiddhābhūtesu bhikkhuādīsu hirottappānaṃ anurūpapaccavekkhaṇavasena sasambhārapathavīādīsu pathavīdhātuādīnaṃ viya vibhūtakiccabhāvenāti attho.

Mūlarāsivaṇṇanā

Evañhi upamāya sametīti yathā asucimhi patitapurisassa satipi kāyena allīyane bhāvo anallīno, evaṃ alobhopi ārammaṇakaraṇavasena gahitepi ārammaṇe alaggabhāvena anallīnabhāvo anallīnākāro eva pavattati. Evaṃsabhāvo hi so dhammoti. Kiñci dussīlyaṃ dosasamuṭṭhānaṃ sabbampi dussīlyaṃ dosūpanissayanti ‘‘dosasamuṭṭhānataṃ dosūpanissayatañcā’’ti vuttaṃ. Tena adoso dosasseva ujuvipaccanīko, taṃmukhena dussīlyassāti dasseti.

Tattha jātānaṃ dhammānaṃ anativattanaṭṭhena…pe… āsevanaṭṭhena bhāvanāti yo so ekattupagato paṭhamajjhānādiappanācittuppādo āsannūpacārāhitaviseso nīvaraṇādiparipanthavisuddhiyā visuddho, tadāvaraṇavisayavirahena ca samappavattaappanāsamādhisaṅkhātaṃ majjhimaṃ samathanimittaṃ paṭipanno, evaṃ paṭipannattā eva tatthupagamanena tattha ca pakkhando, visodhetabbassa vikkhepassa kilesasaṃsaggassa ca abhāvato visodhanasamādhānaekattupaṭṭhānabyāpāravirahena visuddhisamathapaṭipattiekattupaṭṭhānākāre ajjhupekkhanto abhibyattarūpāya sahajātatatramajjhattupekkhāya kiccavasena upekkhānubrūhito, tasmiṃyeva jātā samādhipaññāsaṅkhātā yuganaddhadhammā. Te yathā aññaṃ anativattamānā hutvā pavattanti, evaṃ bhāvanā brūhanā. Tathā yāni tattha saddhādīni indriyāni nānākilesehi vimuttattā vimuttirasena ekarasāni hutvā pavattāni. Yañca tattha tadupagaṃ, tesaṃ anativattanaekarasabhāvānaṃ anucchavikaṃ vīriyaṃ vāhīyati pavattīyati, yā cassa tasmiṃ khaṇe pavattā paguṇabalavabhāvāpattisaṅkhātā āsevanā. Sabbesaṃ etesaṃ ākārānaṃ bhāvanā uppādanā vaḍḍhanā, ayaṃ tattha jātānaṃ…pe… āsevanaṭṭhena bhāvanā nāma.

Yasmā panāyaṃ bhāvanākāro ‘‘paṭhamassa jhānassa paṭipadāvisuddhi ādī’’tiādināpi (paṭi. ma. 1.158) pāḷiyaṃ āgato eva, ñāṇena ca saṃkilesavodānesu taṃ taṃ ādīnavaṃ ānisaṃsañca disvā tathā tathā nipphādetabbo, tasmā ‘‘evaṃ vuttāya paññāsādhanāya bhāvanāyā’’ti vuttaṃ. Appavattīti yasmiṃ dhamme sati yathāvuttā bhāvanā nappavattati, so dhammo paṭipakkhabhāvanāparāmasanena abhāvanāti vuttoti adhippāyo. Na hi abhāvamattassa amoho paṭipakkhoti yujjatīti. Tappaṭipakkhabhūtā akusalā kāmacchandādayo daṭṭhabbā. Pamādaviseso vā abhāvanā. So hi ‘‘kusalānaṃ vā dhammānaṃ anāsevanā abhāvanā abahulīkamma’’ntiādinā niddiṭṭhoti.

Ekantena alabbhaneyyadassanatthaṃ ‘‘jarādhammo’’ti vuttaṃ. Tathā hi pāḷiyaṃ ‘‘jātidhammānaṃ, bhikkhave, sattānaṃ evaṃ icchā uppajjatī’’tiādinā (ma. ni. 

这是巴利文的完整中文直译：
力聚释
以"答应是言语接受"的意图说"有答应、成为答应和同类的任何恭敬"。"在各处明显性"意思是如在内在的生等、外在的比丘等中,依惭愧的适当省察方式,如同地等诸大种在具有资具的地等中以明显作用性。
根聚释
"如此与譬喻相合"即如掉入不净之人虽然以身接触但状态无染著,如此无贪虽然依所缘作用方式执取所缘,也以无执著性成为无染著,以无染著行相而转起。因为它是如此自性的法。"瞋生起性和瞋近依性"是说某些恶戒是瞋生起,一切恶戒是瞋近依。由此显示无瞋是瞋的直接对治,通过它是恶戒的对治。
"在那里生起诸法以不超越义...乃至...以习行义为修习"即那个达到一性的初禅等安止心生起,具足近行所带来的特殊性,以离盖等障碍而清净,以离那障碍境而趣入称为安止定的中等止相,因为如此趣入而以趣向它而投入其中,因为没有应净化的散乱和烦恼相应,以离净化、等持、一性现起的作用而旁观清净、止、修习、一性现起的行相,以明显的俱生舍在那里以作用而增长舍,在那里生起称为定慧的双运法。它们如何不超越其他而转起,如此是修习增长。如此在那里信等诸根因为从种种烦恼解脱而以解脱味成为一味而转起。在那里趋向它的,随顺那些不超越一味自性的适当精进被运转,在那刹那转起的称为熟练有力性的习行。这一切行相的修习、生起、增长,这称为"在那里生起诸法...乃至...以习行义为修习"。
因为这个修习行相如"初禅的行道清净是开始"等在圣典中已出现,且应当以智见到杂染清净中的种种过患和功德而如此如此成就,所以说"如此所说的慧成就的修习"。"不转起"意思是说当有某法时如上所说的修习不转起,那个法以对治修习的执取称为非修习。因为不合理无痴是仅仅不存在的对治。应当知道它的对治是不善的欲贪等。或者放逸特殊性是非修习。因为它以"不习行善法、不修习、不多作"等方式被解释。
为了显示完全不能得到而说"老性"。因此在圣典中以"诸比丘,对于生法的有情如此欲望生起"等。

3.373) icchitālābho vibhatto. Alobhānubhāvena kāyānupassanāya, amohānubhāvena cittadhammānupassanāya siddhi pākaṭāyevāti apākaṭaṃ adosānubhāvena vedanānupassanāsiddhiṃ vibhāvento ‘‘sukhavipariṇāme’’tiādimāha. Ayañca yojanā alobhādīnaṃ visesapaccayataṃ sandhāya katā, avisesena pana sabbe sabbesaṃ paccayā. Sabhāvato saṅkappato ca uppannassa dukkhassa asahanavaseneva uppajjatīti doso taṃdassanassa āsannapaṭipakkho, na rāgo viya dūrapaṭipakkho.

Kammapatharāsivaṇṇanā

Abhijjhādayo viya anabhijjhādayopi na ekantaṃ kammapathabhūtāyevāti āha ‘‘kammapathatātaṃsabhāgatāhī’’ti. Manokammapathabhāvena pavattanakammabhāvato hi etesaṃ kammapatharāsibhāvena saṅgaho, na sabbadā kammapathāyevāti. Tena yo aññopi dhammo aniyato kammapathabhāvena pākaṭo ca, tassapi kammapathatāvacanaṃ na virujjhatīti dasseti.

Passaddhādiyugalavaṇṇanā

Samanti sammā. Cetiyavandanādiatthanti cetiyavandanādihetu. Samathacatusaccakammaṭṭhānavasena tabbhedavasena ca sabbakammaṭṭhānabhāvanābhiyuttānaṃ mudumajjhimatikkhindriyatādibhedavasena sabbayogīnaṃ cittassa līnuddhaccādikālavasena sabbadā hitāhitadhammūpalakkhaṇabhāvato yathāsabhāvaṃ paṭivedhabhāvato ca satisampajaññānaṃ pāribandhakaharaṇabhāvanāvaḍḍhanāni avisesato daṭṭhabbāni. Yathā appanākosallena vinā samatho samathamantarena yathābhūtāvabodho ca natthīti nānākkhaṇikā samādhipaññā aññamaññassa visesakāraṇaṃ, evaṃ paṭivedhe ekakkhaṇikāpīti dassento āha ‘‘aññamaññaṃ nimittabhāvenā’’ti. Paññāya hi sātisayaṃ avabhāsiyamāne visaye samādhi ekattavasena appetuṃ sakkoti, samādhimhi ca majjhimaṃ samathanimittaṃ paṭipanne paññā ārammaṇesu visadā vahatīti. Samaṃ pavattāti aññamaññānativattanena samaṃ avisamaṃ ekarasabhāvena pavattā. Aññamaññasahāyabhāvūpagamanena yogino manorathadhurākaḍḍhane rathadhurākaḍḍhane viya ājāneyyayugo yugalako hutvā aññamaññānativattamānena naddhā baddhā viyāti vā yuganaddhā. Adhicittamanuyuttehi vīriyasamādhayo samaṃ yojetabbāti imassa visesassa dassanatthaṃ pubbe gahitāpi te puna gahitāti dassetuṃ vīriyasamādhiyojanatthāyāti aṭṭhakathāyaṃ vuttaṃ. Taṃ pana samādhivīriyayogassa vibhāvanaṃ hotīti ‘‘yogavacanatthāyāti attho’’ti āha.

Yevāpanakavaṇṇanā

Yathātathā vāti sammā micchā vā. Anadhimuccantoti ‘‘idaṃ karissāmi, etaṃ karissāmī’’ti evaṃ pavattapubbabhāgasanniṭṭhānahetukena payogakālasanniṭṭhānena anicchinanto. Yattha hi anicchayo, tattha appaṭipatti evāti. Saṃsappanaṃ saṃsayo. So hi ‘‘āsappanā parisappanā’’ti vutto. Asatipi byāpāre tatramajjhattatāya sati taṃsampayuttadhammā sakasakakiccavasena anūnānadhikatāya alīnaanuddhatatāya ca saṃvattantīti sā tesaṃ tathāpavattiyā paccayabhūtā ūnādhikabhāvaṃ nivāreti viyāti ūnādhikanivāraṇarasā vuttā. Tathā pavattipaccayattāyeva tesu dhammesu majjhattatāti ca vuttā.


这是巴利文的完整中文直译：
愿望不得已解释。通过无贪的威力成就身随观,通过无痴的威力成就心法随观是明显的,所以显示不明显的通过无瞋的威力成就受随观而说"在乐变异"等。这个配合是考虑到无贪等的特殊因性而作,但无差别地一切都是一切的因。瞋只依不能忍受依自性和思惟生起的苦而生起,所以是它的见的近对治,不像贪是远对治。
业道聚释
如贪等,无贪等也不一定都是业道,所以说"业道性和同类性"。因为这些以意业道性运作的业而被摄在业道聚中,不是总是业道。由此显示其他任何法不确定且明显为业道性,说它是业道性也不矛盾。
轻安等对释
"正"即正确。"塔礼拜等义"即为了塔礼拜等。依止和四谛业处方式,及依它们的差别,对一切业处修习专注者,依软中利根等差别的一切修行者,依心的沉掉等时的一切时,因为标记有益无益法,因为如实通达,所以念和正知的去除障碍、修习增长应当无差别地观察。如同离开安止善巧无止,离开止无如实证知,所以异时的定慧互为特殊因,显示在通达中也是同时的,所以说"以互相为相"。因为当慧殊胜地照明境时,定能以一性方式安止,当定趣入中等止相时,慧在诸所缘中明净运转。"平等转起"即以互不超越而平等无不平等以一味自性转起。或者以互相成为伴侣而趋向如修行者的意愿牵引如牵引车轴,成为像良马轭般的一对,以互不超越而系缚。为了显示"修习增上心者应当平等结合精进和定"这个特殊,显示虽然之前已取它们但再次取,所以在注释中说"为了精进定的结合"。但那是显示定精进的结合,所以说"意思是为了说结合"。
随法释
"如何如何"即正确或错误。"不胜解"即不以"我将做这个,我将做那个"这样转起的前分决定为因的实行时决定而决定。因为哪里无决定,哪里就无实行。游移即疑。因为它被说为"向前游移、遍游移"。虽然无作用,当有舍时,与它相应的法依各自作用以不少不多、不沉不掉而转起,所以它作为它们如此转起的缘似乎遮止不足过多,所以说以遮止不足过多为味。因为作为如此转起的缘,所以在那些法中也说为中舍性。


Jhānapadassāti jhānasaddassa. Tesūti pañcasu. Pañca hi aṅgāni jhānapadassa atthoti idaṃ saṃvaṇṇiyamānattāyeva imaṃ cittuppādaṃ sandhāya vuttaṃ. Na hi sabbasmiṃ cittuppāde pañceva jhānaṅgāni. Padasamūho vākyaṃ, padakoṭṭhāso vā phassapañcamakādi dhammarāsi. Vuttaṃ pūritanti chapaṇṇāsāditāya pūraṇavasena. Phassapaccayā vedanā ‘‘phuṭṭho vedeti, phuṭṭho sañjānātī’’tiādivacanato (saṃ. ni. 4.93) phasso vedanādīnaṃ paccayo. Yadipi chandādayo yathāvuttarāsikiccābhāvato tesu na vattabbā, visuṃ rāsiantarabhāvena pana sarūpato vattabbāti codanaṃ manasi katvā ‘‘vuttānampī’’tiādimāha.

Dhammuddesavārakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Kāmāvacarakusalaṃ

Niddesavārakathāvaṇṇanā



这是巴利文的完整中文直译：
"禅支词"即禅那词。"在它们"即在五中。"五支是禅支词的义"这是依正在解释而说及这个心生起。因为不是在一切心生起中都只有五禅支。词的集合是句,或者词的部分是以触为第五等法聚。"说"是"圆满"即依五十六等的圆满方式。"缘触有受",由于"触者感受,触者想"等语,所以触是受等的缘。虽然欲等因为无如上所说的聚作用而不应说在它们中,但因为是别的聚而应当说自性,考虑到这个质疑而说"虽然已说"等。
法标示品论释结束。
欲界善
解说品论释

2.Santeti sabhāvato vijjamāne. Phassassa visayavisayīnaṃ sannipatanākārena gahetabbattā phusanaṃ visaye cittassa sannipatanaṃ vuttaṃ. ‘‘Cintanaṭṭhena cittaṃ, mananaṭṭhena mano’’tiādinā cittādisaddā cintanādibyāpāramukhena attano atthaṃ vibhāventīti āha ‘‘cittaṃ manotiādīsu viya kiccavisesaṃ anapekkhitvā’’ti. Yathā loke vikatameva vekataṃ, visayo eva vesayanti vuccati, evaṃ mano eva mānasanti saddamattaviseso. Nīlādi-saddā viya vatthādīsu cittesu parisuddhabhāvanibandhanā paṇḍarasaddassa pavattīti tassa guṇavisesāpekkhatā vuttā. Yathā kāyikaṃ sātanti ettha kāyappasādanissitanti attho, evaṃ cetasikaṃ sātanti ettha cetonissitaṃ sātanti nissayavisesāpekkhatā vuttā. Ekakkhaṇikā nānākkhaṇikā ca cittassa ṭhiti nāma, tassa avatthāvisesoti avatthāvisesāpekkho cittassa ṭhitīti evaṃpakāro niddeso. ‘‘Na lubbhatī’’ti vuttassa cittassa, puggalassa vā pavattiākārabhāvena alubbhanāti alobho vuttoti aññassa kiriyābhāvavisesāpekkho alubbhanāti niddeso. Vuttanayeneva alubbhitassa bhāvo alubbhitattanti ayaṃ niddeso aññassa bhāvabhūtatāvisesāpekkho vutto. Kattukaraṇabhāvādayo sabhāvadhammānaṃ ajjhāropanavaseneva sijjhanti , bhāvaniddeso pana ajjhāropanānapekkho, tatoyeva ca visesantaravinimutto vinivatto visesato nijjīvabhāvagibhāvato sabhāvaniddeso nāma hotīti phassoti idaṃ phusanaṭṭhena ‘‘dhammamattadīpanaṃ sabhāvapada’’nti vuttaṃ. Ārammaṇaṃ phusantassa cittassa pavattiākāro phusanabyāpāro hotīti ‘‘phusanakiriyā phusanākāro’’ti vuttaṃ. Samphusanāti saṃ-saddo ‘‘samudayo’’tiādīsu viya samāgamatthadīpakoti āha ‘‘samāgamaphusanā’’ti. ‘‘Phusāmi nekkhammasukha’’ntiādīsu (dha. pa. 272) paṭilābhopi phusanā samphusanāti ca vuccatīti āha ‘‘na paṭilābhasamphusanā’’ti.

Aparena vevacanena. Bahussutabhāvasampādikāya paññāya paṇḍiccapariyāyo. Sippāyatanādīsu dakkhatābhūtāya kosallapariyāyo, yattha katthaci tikkhasukhumāya nepuññapariyāyo, sammā dhamme paññapentiyā vebhabyāpariyāyoti evamādinā tesu tesu paññāvisesesu te te pariyāyavisesā visesena pavattāti tesaṃ paññāvisesānaṃ nānākāle labbhamānatā vuttā, itarepi anugatā honti yebhuyyenāti adhippāyo. Atthanānattena paññādiatthavisesena. Kodho kujjhanā kujjhitattanti evaṃpakārā niddesā sabhāvākārabhāvadīpanavasena byañjanavaseneva vibhāgavacanaṃ. Paṇḍiccantiādayo paññāvisesanibandhanattā atthavasena vibhāgavacananti imamatthamāha ‘‘atha vā’’tiādinā. Evamākāro panāti purimākārato viseso atthato vibhattigamanassa kāraṇaṃ vuttaṃ.


这是巴利文的完整中文直译：
"存在"即依自性存在。因为触应当以所缘和能缘会合的行相执取,所以说触是心与所缘的会合。由于"以思惟义为心,以思量义为意"等,心等词依思惟等作用方式显示自己的义,所以说"如在心意等中不考虑作用差别"。如世间只是变化称为变化,只是境称为境,如此只是意称为意,只是语词差别。像青等词在诸事物等中,清净词的转起是依诸心的清净性,所以说它考虑功德差别。如"身乐"这里意思是依身净色,如此"心乐"这里意思是依心的乐,所以说考虑所依差别。心的住立称为同一刹那的和不同刹那的,那是它的状态差别,所以考虑状态差别而说心的住立,如此方式解释。因为说"不贪"的心或人的转起行相是不贪,所以不贪被说为考虑其他作用状态差别而说不贪的解释。如前所说方式,不贪的状态是不贪性,这个解释说为考虑其他状态性的差别。作者工具性等只依增益自性法而成就,但状态解释不考虑增益,因此离开其他差别,特别是离开有命者性,而成为自性解释,所以这个"触"以触义为"显示法性的自性词"。触所缘的心的转起行相成为触的作用,所以说"触作用触行相"。"触"中的"sam"字如在"生起"等中显示和合义,所以说"和合触"。如"我触离欲乐"等中,获得也称为触和触,所以说"不是获得触"。
以另一同义词。是多闻性成就的智慧的智者异名。在工巧处等是善巧性的善巧异名,在任何处是锐利微细的熟练异名,是正确施设法的分别异名,如此等在那些智慧差别中那些异名差别特别转起,所以说那些智慧差别在不同时得到,意思是其他也多分随顺。以义差别即以慧等义差别。"瞋、瞋恚、瞋恚性"如此方式的解释是依显示自性行相状态方式,只是依文而说分别。说慧者等因为是智慧差别的缘而依义说分别,说这个意思以"或者"等。"如此行相"说前行相的差别依义趣向语尾变化的原因。


Paṭikkhipanaṃ paṭisedhanaṃ paṭikkhepo, tassa nānattaṃ viseso paṭikkhepanānattaṃ, saddhammagarutāya paṭikkhepo saddhammagarutāpaṭikkhepo, tena saddhammagarutāpaṭikkhepena nānattaṃ saddhammagarutāpaṭikkhepanānattaṃ. Taṃ saddhammagarutāpaṭikkhepanānattaṃ pana kodhagarutādibhedabhinnanti ‘‘kodhagarutādivisiṭṭhenā’’ti vuttaṃ. Kodhādīhi visiṭṭho bhinno saddhammagarutāya paṭikkhepo paṭisedhanaṃ kodhādivisiṭṭhapaṭikkhepo. Kodhagarutādiyeva, tassa nānattena saddhammagarutāpaṭipakkhanānattenāti kodhagarutā saddhammagarutāya paṭipakkho. Makkhalābhasakkāragarutā saddhammagarutāya paṭipakkhoti saddhammagarutāya paṭipakkhabhāvavisesena asaddhammagarutā tabbhāvena ekībhūtāpi nānattaṃ gatā. Yasmā pana kodho atthato dosoyeva. Makkho dosappadhānā paraguṇaviddhaṃsanākārappavattā akusalā khandhā. Taggarutā ca tesaṃ sādaraabhisaṅkharaṇavasena pavattanameva. Lābhagarutā catunnaṃ paccayānaṃ sakkāragarutā, tesaṃyeva susaṅkhatānaṃ laddhakāmatā. Tadubhayesu ca ādarakiriyā tathāpavattā icchāyeva, tasmā ‘‘saddhammagarutāpaṭipakkhanānattena asaddhammā nānattaṃ gatā’’ti vuttaṃ. Tathā hi cattāro asaddhammā icceva uddiṭṭhā. Asaddhammagarutāti ettha ca purimasmiṃ vikappe ‘‘na saddhammagarutā’’ti saddhammagarutā na hotīti attho. Dutiyasmiṃ saddhammagarutāya paṭipakkhoti saddhammagarutā eva vā paṭipakkho, tassa nānattena saddhammagarutāpaṭipakkhanānattenāti evamettha attho daṭṭhabbo. Kodhamakkhagarutānañhi saddhammavisesā pavattibhedabhinnā mettā paṭipakkho. Lābhasakkāragarutānaṃ appicchatā santosā. Tena kodhagarutā na saddhammagarutāti kodhagarutā kāyaci saddhammagarutāya paṭipakkhoti ayamattho vutto hoti. Tathā makkhagarutādīsupi. Evañca katvā ‘‘cattāro saddhammā saddhammagarutā na kodhagarutā…pe… saddhammagarutā na sakkāragarutā’’ti (a. ni. 4.44) āgatatantipi samatthitā bhavati. Lobho na hotīti alobho lubbhanā na hotīti alubbhanāti evamādiko alobhotiādīnaṃ lobhādivisiṭṭho paṭikkhepo ‘‘phasso phusanā’’tiādikehi visadisabhāvato ‘‘phassādīhi nānatta’’nti vutto. Phassādīhīti cettha alubbhanādayopi ādi-saddena saṅgahitāti daṭṭhabbaṃ. Lobhādipaṭipakkhenāti ‘‘lobhapaṭipakkho alobho’’tiādinā yojetabbaṃ. Sesaṃ purimasadisameva. Alobhādosāmohānaṃ vidhuratāya paṭipakkhabhāvena ca labbhamāno aññamaññavisadiso lobhādivisiṭṭhapaṭikkhepabhāvena lobhādipaṭipakkhabhāvena ca viññāyatīti āha ‘‘alobhā…pe… yojetabba’’nti. Bahūhi pakārehi dīpetabbatthatā mahatthatā. Ādaravasena sotūnaṃ.

3. Yadipi ekasmiṃ khaṇe ekaṃyeva ārammaṇaṃ hoti, chasupi pana ārammaṇesu uppattirahattā ‘‘tehi vā’’tiādi vuttaṃ. Tassāti sātassa sukhassa. Jātāti etassa atthaṃ dassetuṃ ‘‘kāraṇabhāvena phassatthaṃ pavattā’’ti vuttaṃ. Idaṃ vuttaṃ hoti – yathā cetasikasātasaṅkhātā somanassavedanā saheva uppajjati, evaṃ tadanurūpaphassasahitā hutvā pavattā tajjāti vuttā. Sādayatīti adhigamāsīsāya anaññaninnaṃ karoti.



这是巴利文的完整中文直译：
排斥是制止排除,它的差别是排除差别,对正法的尊重的排除是正法尊重排除,以那个正法尊重排除的差别是正法尊重排除差别。那个正法尊重排除差别又被瞋尊重等差别分开,所以说"以瞋尊重等特殊"。被瞋等区别分开的正法尊重的排除制止是瞋等特殊排除。只是瞋尊重等,以它的差别即正法尊重对立差别,即瞋尊重是正法尊重的对立。覆藏、利养、恭敬尊重是正法尊重的对立,所以以正法尊重的对立性差别,非正法尊重虽然以那个性质合为一体但成为差别。因为瞋在义上只是瞋,覆藏是以瞋为主以破坏他人功德行相转起的不善蕴。对它们的尊重只是以恭敬造作方式的转起。利养尊重是对四资具的恭敬尊重,是对那些善备的欲得。在那两者中的恭敬作用是如此转起的欲望,所以说"以正法尊重对立差别,非正法成为差别"。因此四非法就这样被列举。这里"非正法尊重",在前面选项中"非正法尊重"意思是不成为正法尊重。在第二中是正法尊重的对立,或者只是正法尊重的对立,以它的差别即正法尊重对立差别,这里应当如此理解意思。因为瞋覆藏尊重的正法特殊以转起差别区分慈为对立。利养恭敬尊重的是少欲知足。因此瞋尊重不是正法尊重,即瞋尊重是某些正法尊重的对立,说这个意思。在覆藏尊重等中也是如此。这样做也成就了"四正法是正法尊重非瞋尊重...乃至...正法尊重非恭敬尊重"的圣典传承。"贪不存在"即无贪是不贪著即不贪著等,无贪等以贪等特殊排除,因为与"触是触"等不同性质,所以说"与触等差别"。这里"触等"应当知道以"等"字摄无贪等。"以贪等对立"应当配合为"贪的对立是无贪"等。其余如前相同。因为无贪无瞋无痴以相反性和对立性而得到,与彼此不同,以贪等特殊排除性和贪等对立性而了知,所以说"无贪...乃至...应当配合"。以多种方式应当显示义是大义。以恭敬对听者。
虽然在一个刹那只有一个所缘,但因为在六所缘中无生起,所以说"或以它们"等。"它"即悦的乐。为了显示"生"的意思,说"以因性依触义转起"。这里说的是 - 如称为心悦的喜受俱生,如此伴随相应触而转起称为同类。"使喜悦"即以证得为首而使不向他处。

5.Na tassā tajjatāti tassā manoviññāṇadhātuyā tassāruppā ‘‘tassa jātā’’ti vā ubhayathāpi tajjatā na yujjati. Yadipi phasso viññāṇassa visesapaccayo na hoti, tathāpi so tassa paccayo hotiyevāti tassa tajjāmanoviññāṇadhātusamphassajatā vattabbāti codanaṃ sandhāyāha ‘‘na ca tadevā’’tiādi. Tehi ārammaṇehi jātā tajjāti imināpi atthena tajjā manoviññāṇadhātusamphassajāti vattuṃ na sakkā. Viññāṇassa pana tajjatāpaññatti labbhateva. Tathā hi ‘‘kiṃ vā etenā’’tiādinā phassādīnaṃ tathā desetabbataṃ āha.

7. Cittassa ārammaṇe ānayanākārappavatto vitakko atthato ārammaṇaṃ tattha ākaḍḍhanto viya hotīti ‘‘ārammaṇassa ākaḍḍhanaṃ vitakkana’’nti vuttaṃ.

8. Ārammaṇassa anumajjanākārappavatto vicāro tattha paribbhamanto viya samantato caranto viya ca hotīti ‘‘samantato caraṇaṃ vicaraṇa’’nti vuttaṃ.

11.Tathā avaṭṭhānamattabhāvatoti pāṇavadhādisādhanaavaṭṭhānamattabhāvato, na balavabhāvatoti adhippāyo.

14. Yena dhammena citte ārammaṇaṃ upatiṭṭhati jotati ca, so dhammo upaṭṭhānaṃ jotananti ca vuttoti āha ‘‘upaṭṭhānaṃ jotanañca satiyevā’’ti.

16.Saṇhaṭṭhenāti sukhumaṭṭhena.

30.Bhāvoti hiriyanaṃ vadati.

33.Nabyāpādetabboti abyāpajja-saddassa kammatthataṃ āha.

42-43. Yadi anavajjadhammānaṃ sīghasīghaparivattanasamatthatā lahutā, sāvajjadhammānaṃ kathanti āha ‘‘avijjānīvaraṇāna’’ntiādi. Tesaṃ bhāvogarutāti etena satipi sabbesaṃ arūpadhammānaṃ samānakhaṇatte mohasampayuttānaṃ sātisayo dandho pavattiākāroti dasseti. So pana tesaṃ dandhākāro santāne pākaṭo hoti.

44-45. Appaṭighāto avilomanaṃ.

46-47.Kilinnanti avassutaṃ.

50-51.Paccosakkanaṃ māyā yā accasarātipi vuccati. Arumakkhanaṃ vaṇālepanaṃ. Veḷu eva dātabbabhāvena pariggahito veḷudānaṃ nāma.

Niddesavārakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Koṭṭhāsavārakathāvaṇṇanā

58-

这是巴利文的完整中文直译：
"它不是那个同类"即那个意识界不是那个无色,或者"由它生",两种方式都不合适称为同类。虽然触不是识的特殊缘,但它还是它的缘,所以应当说它是那个同类意识界触所生,考虑到这个质疑而说"不只是那个"等。以"由那些所缘生为同类"这个意思也不能说是同类意识界触所生。但识的同类施设是可得的。因此以"或者由此"等说触等应当如此教导。
心对所缘引导行相转起的寻在义上好像在那里拉引所缘,所以说"拉引所缘是寻"。
对所缘细察行相转起的伺好像在那里周遍漂流,好像遍处运行,所以说"遍处运行是伺"。
"如此只是住立性"即只是杀生等成就的住立性,意思是不是有力性。
由于说"由此法心中所缘现起照明,那个法是现起照明",所以说"现起照明只是念"。
"以细义"即以微细义。
"性"说是羞耻。
说"不应恼害"是无恼害词的业义。
42-43. 如果无过失法的迅速迅速转变能力是轻快性,有过失法如何?所以说"无明障"等。"它们的性是重"由此显示虽然一切无色法刹那相同,但痴相应的有特殊的迟钝转起行相。但它们的迟钝行相在相续中明显。
44-45. 无对碰是无违逆。
46-47. "染著"即漏泄。
50-51. 退缩是欺诈,也称为过度。涂抹是涂覆伤口。竹子本身作为应施舍而被执取称为竹施。
解说品论释结束。
部分品论释
58-

120.Teti phassapañcamakādayo. Saṅgahagamanenevāti sādhāraṇatādinā kenaci sadisatālesena, na phassādayo viya visuṃ dhammabhāvenevāti attho. Tathā avippakiṇṇattāti phassādayo viya sarūpena visuṃ visuṃ avuttattā. Yadipi chandādayo saṅgahasuññatavāresupi sarūpena na vuttā, khandhāyatanadhāturāsīsu pana saṅgahitāyevāti dassetuṃ ‘‘yasmā panā’’tiādimāha. Taṃniddeseti saṅkhārakkhandhaniddese. Khandhānaṃ dhātāyatanabhāve byabhicārābhāvato akhandhabhāvanivāraṇena anāyatanādhātubhāvanivāraṇampi daṭṭhabbaṃ. Na yevāpanakā ṭhapetabbāti khandhādirāsiantogadhataṃ sandhāya vuttaṃ. Uddesādīsu pana ‘‘yevāpanātveva vuttānaṃ tesaṃ tathāyeva saṅgaho yutto’’ti aṭṭhakathāyaṃ ‘‘ṭhapetvā yevāpanake’’ti vuttaṃ. Sarūpena avuttānampi cittuppādapariyāpannānaṃ khandhādibhāvo na vāretabboti na yevāpanakā ṭhapetabbāti vuttanti ubhayesampi adhippāyo veditabbo.

Āhārapaccayasaṅkhātenāti upatthambhakapaccayasaṅkhātena. So ca āhārānaṃ upatthambhakabhāvo pākaṭoti katvā vutto, na janakattābhāvato. Ojaṭṭhamakarūpassa hi vedanādīnañca āhāraṇato tesaṃ janakattaṃ labbhatīti. Yadi upatthambhako idha paccayoti adhippeto, kabaḷīkārāhārassa tāva hotu, itaresaṃ kathanti āha ‘‘yathā hī’’tiādi . Sahajātādipaccayeti sahajātaaññamaññanissayasampayuttaatthiavigatapaccaye vadati, mahācatukkaṃ vā, ekenākārenāti rūpārūpānaṃ upatthambhakattena upakārakabhāvamāha. So eva ca nesaṃ āharaṇakiccaṃ. ‘‘Saṅkhārapaccayā viññāṇa’’nti vacanato cetanāya viññāṇassa paccayabhāvo sātisayoti āha ‘‘viññāṇaṃ visesenā’’ti.

Yathāgatamaggoti vutto kāraṇaphalānaṃ abhedūpacārenāti daṭṭhabbaṃ, nānākkhaṇiko aṭṭhaṅgikamaggo upanissayo etassāti aṭṭhaṅgikamaggūpanissayo. Ariyamaggassa yathāgatamaggapariyāyo vuccamāno tassa yā purimakālabhūtā abhedopacārasiddhā āgamanāvatthā tato nātivilakkhaṇāti imamatthaṃ vibhāvetīti āha ‘‘pubbabhāga…pe… dīpitā’’ti. Viññāṇassa cittavicittatā vijānanabhāvavisesā evāti āha ‘‘vijānanameva cittavicittatā’’ti. Vedanākkhandhādīnanti ādi-saddena ‘‘dvāyatanāni hontī’’tiādīsu vuttamanāyatanādayopi saṅgaṇhāti. Tappaṭikkhepoti tassa jātiniddesabhāvassa paṭikkhepo. Kato hotīti etena āhārindriyajhānamaggaphalahetuyo yattakā imasmiṃ citte labbhanti, te sabbepi ‘‘eko viññāṇāhāro hotī’’tiādinā avuttāpi atthato vuttāyevāti dasseti. Esa nayo aññatthāpi.

Koṭṭhāsavārakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Suññatavārādivaṇṇanā

121-145.Yathāvuttesamayeti vuttappakārasamūhe.

146.Ussāhanaṃ pesanaṃ niyojanaṃ.

156-159.Nātisamāhitāyāti nānāvajjanūpacāraṃ sandhāya vadati. Yevāpanakehipi nibbisesataṃ dasseti karuṇāmuditānampi uppajjanato.

Kāyavacīkiriyā kāyavacīpavatti, viññatti eva vā. Asamattabhāvananti pubbabhāgabhāvanamāha.

Kāmāvacarakusalavaṇṇanā niṭṭhitā.

Rūpāvacarakusalaṃ

Catukkanayo

Paṭhamajjhānakathāvaṇṇanā

160.Uttarapadalopaṃkatvā ‘‘rūpabhavo rūpa’’nti vutto, ‘‘rūpī rūpāni passati (ma. ni. 2.248; 3.312; dha. sa. 248; paṭi. ma. 

这是巴利文的完整中文直译：
"它们"即以触为第五等。"只以摄取"即以共同性等某些相似方面,意思是不像触等以别的法性。"如此不散乱"即不像触等以自性个别地说。虽然欲等在摄取空品中也不以自性说,但显示在蕴处界聚中被摄取,所以说"因为"等。"在它的解释"即在行蕴解释中。因为蕴在处界性中无违背,所以以遮止非蕴性也应当见到遮止非处非界性。"不应安立随法"是考虑到摄入蕴等聚而说。但在标示等中,"随法就这样说的它们如此摄取是合适的",在注释中说"除了随法"。应当知道两者的意思是:不以自性说的也属于心生起的蕴等性不应遮止,所以说不应安立随法。
"称为食缘"即称为支持缘。那个食的支持性是明显的而说,不是因为无能生性。因为由于运载色八法和受等而得到它们的能生性。如果这里意图支持是缘,段食且如此,其他如何?所以说"如何"等。"俱生等缘"说的是俱生、相互、依止、相应、有、不离缘,或者大四法。"以一行相"说的是色无色的支持性的资助性。那就是它们的运载作用。因为说"缘行识",所以思对识的缘性是殊胜的,所以说"特别是识"。
"如来道"应当见到是说因果不分施设,异时八支道是它的近依,所以是八支道近依。说圣道的如来道异名,显示它之前时分的不分施设成就的来处状态与此不太不同,所以说"前分...乃至...显示"。识的心差别只是了别性差别,所以说"了别就是心差别"。"受蕴等"中的"等"字也摄取"二处"等中说的意处等。"它的排除"即排除它是生解释。"已作"由此显示食根禅道果因等在这个心中可得的一切,虽然没说"一识食"等,但在义上已说。这方法在其他处也是如此。
部分品论释结束。
空品等释
121-145. "如所说时"即所说方式的集合。
"鼓励"即派遣指使。
156-159. "不很等持"说的是关于不同转向近行。显示与随法无差别,因为悲喜也生起。
身语业是身语转起,或者只是表示。"不圆满修习"说的是前分修习。
欲界善释结束。
色界善
四法方式
初禅论释
做了后分省略而说"色有是色",说"有色见色(中部)

1.209), rūparāgo’’tiādīsu (dha. sa. 363) viyāti daṭṭhabbaṃ. Payogasampāditassa rūpajjhānassa rūpabhavātikkamassapi upāyabhāvato yathā rūpūpapattiyā eva maggoti ayaṃ niyamo na yujjati, evaṃ paccayantaravikalatādīhi rūpūpapattiyā anabhinipphādakassapi atthibhāvato rūpūpapattiyā maggo evāti ayampi niyamo na yujjati. Evañca sati yadeva rūpūpapattiyā nipphādakaṃ, tasseva sampayuttassa rūpāvacarakusalabhāvo, na anabhinipphādakassāti ayamattho āpannoti codanaṃ samuṭṭhāpeti na sabbassa kusalajjhānassātiādinā. Tattha sāmaññasaddopi adhikāravasena visesaniddiṭṭho hotīti ‘‘kusalajjhānassa maggabhāvo’’ti vuttaṃ.

Rūpūpapattijanakasabhāvo rūpabhavavipaccanasabhāvoti tassapi vipākadhammabhāve satipi sabbakusalākusalasādhāraṇaṃ vipākadhammabhāvasāmaññaṃ ‘‘vipākadhammabhāvo viyā’’ti udāharaṇabhāvena vuttaṃ. Sāmaññampi hi visesato bhinnaṃ katvā voharīyatīti. Sabbasamānoti rūpūpapattiyā nipphādakassa paccayantaravikalatādīhi anipphādakassa ca sabbassa yathādhigatassa jhānassa sādhāraṇo. Etena uttarapadāvadhāraṇassa pariggahitataṃ dasseti. ‘‘Ito añño maggo nāma natthī’’ti imināpi sajātiyā sādhāraṇo aññajātivinivattiyā anaññasādhāraṇo imassa jhānassa rūpūpapattiyā upāyabhāvo vuttoti daṭṭhabbaṃ. Itare dve saddhā hirī ca. Yadi paṭipadāya sādhetabbato puggalapubbaṅgamāya desanāya bhāventena samayavavatthānaṃ kataṃ. Paṭipadārahitesu kathanti āha ‘‘kesañcī’’tiādi. Tattha kesañcīti samathabhāvanāya katādhikārānaṃ. Tesañhi maggādhigamanato pubbe anadhigatajjhānānaṃ paṭisambhidādayo viya maggādhigameneva tāni samijjhanti.

Aññānīti ariyamaggasiddhito aññāni. Tesupīti ariyamaggena siddhattā paṭipadārahitesupi. Nanu ca ariyamaggasiddhassapi āgamanavasena paṭipadā upalabbhatiyeva. Itarathā ‘‘na kāmāvacaraṃ viya vinā paṭipadāya uppajjatī’’ti , ‘‘bahutaraṃ lokiyajjhānampi na vinā paṭipadāya ijjhatī’’ti ca vacanaṃ virujjheyyāti? Na, yebhuyyena gahaṇato puggalavisesāpekkhattā ca. Ariyamaggasamijjhanakañhi jhānaṃ kassacideva hoti, tasmā itaraṃ bahutaraṃ lokiyajjhānaṃ puthujjanassa ariyassa ca akatādhikārassa na vinā paṭipadāya sijjhatīti tesaṃ vasena vuttaṃ. Ariyamaggasiddhassapi jhānassa vipākānaṃ viya kusalena ariyamaggena sadisattābhāvato atabbipākattā ca na maggāgamanavasena paṭipadā yujjati, evamassa paṭipadāviraho siddho. Evañca katvā suddhikanavakadesanāpi suṭṭhu nītā hoti. Tathā ca vakkhati lokuttarakathāyaṃ ‘‘lokiyajjhānampī’’tiādi (dha. sa. mūlaṭī. 277).

Vaṭṭāsayassa visesapaccayabhūtāya taṇhāya tanukaraṇavasena vivaṭṭāsayassa vaḍḍhananti āha ‘‘taṇhāsaṃkilesasodhanena āsayaposana’’nti. Āsayaposananti ca jhānabhāvanāya paccayabhūtā pubbayogādivasena siddhā ajjhāsayasampadā. Sā pana taṇhupatāpavigamena hotīti āha ‘‘taṇhāsaṃkilesasodhanenā’’ti.

Thinamiddhādīnanti thinamiddhauddhaccakukkuccavicikicchānaṃ. Pahānanti pahāyakaṃ.

Taṃsadisesūti mahaggatabhāvādinā paṭhamajjhānasamādhisadisesu.


这是巴利文的完整中文直译：
应当如同"有色贪"等看待。已修习的色界禅的色有超越,因为是方法,所以道不应只限于色界生。同样,因为资具差异等不能成就色界生,所以道也不应只限于此。这样的话,只有成就色界生的,才有相应的色界善,不成就的没有,这个意思引发质疑,不是一切善禅。在这里,共相词也因为章义而特别指示,所以说"善禅的道性"。
色界生能生的本性是色有成熟的本性,所以即使在异熟法性中,也有一切善不善共同的异熟法性共相"如异熟法性"为例而说。因为共相也是从特殊分别而宣说。"一切相同"即对色界生能成就的和不能成就的一切如所得的禅是共同的。这显示了后分限定的把握。"除此无别的道"也显示这个禅对色界生是方法,对同类是共同,对异类是不共。其他两个是信和惭。如果以行道应成就,以个人为先导的教说而修习,就确定了时机。对于无行道者如何说?所以说"某些"等。在那里"某些"是指已为止观修习而作准备的。因为在获得道之前,未获得的禅如同以道获得般,那些也成就。
"其他"即非圣道已成就。"在那些中"即因圣道已成就,在无行道者中。难道不是圣道已成就时,以来源方式行道也确实可得吗?否则"不像欲界无行道不生"、"大部分世间禅也不无行道成就"的说法岂不相违?不,因为主要是执取和依赖特殊个人。圣道成就的禅只是某人的,所以其余大部分世间禅对于凡夫和未作准备的圣者不无行道不成就,是依他们而说。即使圣道已成就的禅,因为与善圣道无相似性,非彼异熟,所以不应以道来源方式有行道,这样它的行道隔绝就成立了。这样做纯净九遍也很好引导。在世出世间论中也将这样说。
轮回意图的特殊缘起渴爱以细微方式增长出离意图,所以说"以渴爱烦恼清净资养意图"。资养意图是以禅修为缘,以先前修习等方式成就的意乐圆满。它以断除渴爱热恼而成,所以说"以渴爱烦恼清净"。
"昏沉等"即昏沉、睡眠、掉举、恶作、疑。"断"即所断。
"类似它"即以大随行等与初禅等持相似。


Pītisukhavantaṃ jhānaṃ pītisukhanti vuttaṃ yathā arisasoti dassento ‘‘pītisukha…pe… akāro vutto’’ti āha. Maggassapi vā nibbānārammaṇato tathalakkhaṇūpanijjhānatā yojetabbā. Asammosadhammanti avināsabhāvaṃ.

Dutiyajjhānakathāvaṇṇanā

161-162. Diṭṭhādīnavassa taṃtaṃjhānakkhaṇe anuppajjanadhammatāpādanaṃ vūpasamanaṃ virajjanaṃ pahānañcāti idhādhippetavitakkādayoyeva jhānaṅgabhūtā tathā karīyanti, na taṃsampayuttaphassādayoti vitakkādīnaṃyeva vūpasamādivacanaṃ ñāyāgataṃ. Yasmā pana vitakkādayo viya taṃsampayuttadhammāpi etena etaṃ oḷārikanti diṭṭhādīnavā eva, tasmā avisesena vitakkādīnaṃ taṃsahajātānañca vūpasamādike vattabbe vitakkavicārādīnaṃyeva vūpasamādikaṃ vuccamānaṃ ‘‘adhikavacanamaññamatthaṃ bodhetī’’ti kiñci visesaṃ dīpetīti taṃ dassento ‘‘yehi vitakkavicārehī’’tiādimāha. Visuṃ visuṃ ṭhitānipi vitakkavicārasamatikkamavacanādīni paheyyaṅganiddesatāsāmaññena cittena samūhato gahetvā avayavena samudāyopalakkhaṇaṃ katanti dassento ‘‘tesaṃ…pe… taṃ dīpakanti vutta’’nti āha. Idāni avayavena samudāyopalakkhaṇaṃ vinā vitakkavicāravūpasamavacanena pītivirāgādivacanānaṃ savisaye samānabyāpārataṃ dassento ‘‘atha vā’’tiādimāha.

Tasmiṃ dassiteti ‘‘yā saddhā saddahanā’’tiādinā jhānavibhaṅge sampasādane dassite. Samānādhikaraṇaniddesenevāti tattheva vibhaṅge uddesapaduddhārādīsu saddhājhānānaṃ ‘‘sampasādana’’nti ekādhikaraṇatāvacaneneva.

Oḷārikaṅgamukhena ‘‘tadanudhammatā satī’’ti vuttāya taṃtaṃjhānanikantiyā vikkhambhanaṃ vitakkavicāravūpasamavacanādīhi pakāsitanti āha ‘‘taṇhāppahānaṃ etesaṃ vūpasamana’’nti (vibha. 799). Yato vitakkavicāresu virattabhāvadīpakaṃ vitakkavicāravūpasamavacananti tadubhayābhāvadīpanaṃ puna katanti dassetuṃ ‘‘ye cā’’tiādi vuttaṃ.

Tatiyajjhānakathāvaṇṇanā

163.Vīriyaṃ upekkhāti vuttaṃ ‘‘paggahaniggahesu byāpārākaraṇena upekkhiyatī’’ti. Gahaṇe majjhattabhāvena saṅkhāre upekkhatīti saṅkhārupekkhā, tathāpavattā vipassanā paññā. Tassā pana visayato pabhedo ‘‘aṭṭha saṅkhārupekkhā’’tiādinā (paṭi. ma. 1.57) yassaṃ pāḷiyaṃ vutto, taṃ pāḷisesaṃ dassento ‘‘paṭhamajjhāna’’ntiādimāha. Tattha uppādanti purimakammapaccayā idha uppattiṃ. Pavattanti tathā uppannassa pavattiṃ. Nimittanti sabbampi saṅkhāragataṃ nimittabhāvena upaṭṭhānato. Āyūhananti āyatiṃ paṭisandhihetubhūtaṃ kammaṃ. Paṭisandhinti āyatiṃ upapattiṃ. Gatinti yāya gatiyā sā paṭisandhi hoti. Nibbattinti khandhānaṃ nibbattanaṃ. Upapattinti ‘‘samāpannassa vā upapannassa vā’’ti evaṃ vuttaṃ vipākappavattiṃ. Jātinti jarādīnaṃ paccayabhūtaṃ bhavapaccayā jātiṃ. Jarāmaraṇādayo pākaṭā eva. Ettha ca uppādādayo pañceva saṅkhārupekkhāñāṇassa visayavasena vuttā, sesā tesaṃ vevacanavasena. ‘‘Nibbatti jātī’’ti idañhi dvayaṃ uppādassa ceva paṭisandhiyā ca vevacanaṃ. ‘‘Gati upapatti cā’’ti idaṃ dvayaṃ pavattassa. Jarādayo nimittassāti.

Bhūtassāti khandhapañcakassa. Etehīti jhānacittasamuṭṭhitarūpehi.

Catukkanayavaṇṇanā niṭṭhitā.

Pañcakanayavaṇṇanā



这是巴利文的完整中文直译：
有喜乐的禅称为喜乐,如同有痔疮的,所以说"喜乐...乃至...音说"。或者道也应配合以涅槃为所缘而如实相观察。"不忘失法"即不坏失性。
第二禅论释
161-162. 见到过患而使它们在各禅那刹那不生的状态,是寂静、离欲、断除,这里意指作为禅支的寻等如此作,不是相应的触等,所以说寻等的寂静等是合理的。因为如同寻等,相应法也因此是粗重而见到过患,所以当说寻等和俱生法的寂静等时,只说寻伺等的寂静等,显示"增语表示另一意义",显示某些差别,所以说"以这些寻伺"等。虽然超越寻伺等的说法各自安立,但以应断支说明的共相以心总体把握,以部分表征整体而说"它们...乃至...显示那个"。现在显示不用部分表征整体,以寻伺寂静说和离喜等说在自己境界中有相同作用,所以说"或者"等。
"在那里显示"即如"信是信解"等在禅分别中显示遍净。"只以同位格说明"即在那里分别中标示语分解等中,信和禅以"遍净"说为同一所依。
以粗重支门说"随顺它的念",以寻伺寂静等说显示镇伏各禅那爱著,所以说"断爱是它们的寂静"。因为寻伺寂静说显示对寻伺的离欲,所以再说显示两者都不存在,为了显示这个而说"和那些"等。
第三禅论释
说"精进是舍",因为"在策励和抑制中不作功用而舍"。以中性取诸行而舍是行舍,如此转起的观智慧。它的差别从境界说为"八种行舍"等的圣典余文,显示说"初禅"等。其中"生"是依前业缘在此生起。"转起"是如此生起的转起。"相"是一切行聚因为现起为相。"造作"是未来结生因的业。"结生"是未来生起。"趣"是以什么趣而有那个结生。"出生"是诸蕴的出生。"投生"是如"已得或已生"所说的异熟转起。"生"是作为老等缘的缘于有的生。老死等是明显的。这里生起等五种依行舍智的境界而说,其余依它们的同义语。因为"出生生"这两个是生起和结生的同义语。"趣和投生"这两个是转起的。老等是相的。
"已生"即五蕴。"以这些"即以禅心所生色。
四法方式释结束。
五法方式释

167.Ākārabhedanti ākāravisesaṃ. Anekākārā hi dhammā, te ca niravasesaṃ yāthāvato bhagavatā abhisambuddhā. Yathāha – ‘‘sabbe dhammā sabbākārena buddhassa bhagavato ñāṇamukhe āpāthaṃ āgacchantī’’ti (mahāni. 156; cūḷani. mogharājamāṇavapucchāniddesa 85; paṭi. 3.5). Dutiyajjhānapakkhikaṃ na paṭhamajjhānapakkhikanti adhippāyo. Tenevāha ‘‘paṭhamajjhānameva hī’’tiādi. Atthato hi catukkapañcakanayā aññamaññānuppavesino. Pañcakanaye dutiyajjhānaṃ kiṃ savicāratāya paṭhamajjhānapakkhikaṃ udāhu avitakkatāya dutiyajjhānapakkhikanti siyā āsaṅkāti tadāsaṅkānivattanatthamidaṃ vuttaṃ. Kasmātiādinā tattha kāraṇamāha. Suttantadesanāsu ca dutiyajjhānameva bhajantīti sambandho. Ca-saddena na kevalaṃ idheva, atha kho suttantadesanāsupīti desanantarepi yathāvuttajjhānassa paṭhamajjhānapakkhikattābhāvaṃ dasseti. Idāni bhajanampi dassetuṃ ‘‘vitakkavūpasamā’’tiādi vuttaṃ. Tena suttantepi pañcakanayassa labbhamānataṃ dasseti.

Nanu ca suttante cattāriyeva jhānāni vibhattānīti pañcakanayo natthiyevāti? Na, ‘‘savitakkasavicāro samādhī’’tiādinā samādhittayāpadesena pañcakanayassa labbhamānattā. Catukkanayanissito pana katvā pañcakanayo vibhattoti tatthāpi pañcakanayo niddhāretabbo. Vitakkavicārānaṃ vūpasamāti hi vitakkassa vicārassa vitakkavicārānañca vitakkavicārānanti sakkā vattuṃ. Tathā avitakkaavicārānanti ca vinā saha ca vicārena vitakkappahānena avitakkaṃ saha vinā ca vitakkena vicārappahānena avicāranti avitakkaṃ avicāraṃ avitakkaavicārañcāti vā tividhampi sakkā saṅgaṇhituṃ.

Dutiyanti ca vitakkarahite vitakkavicāradvayarahite ca ñāyāgatā desanā. Dutiyaṃ adhigantabbattā vicāramattarahitepi dvayappahānādhigatasamānadhammattā. Evañca katvā pañcakanayaniddese dutiye vūpasantopi vitakko taṃsahāyavicārāvūpasamena na sammāvūpasantoti vitakkavicāradvayarahite viya vicāravūpasameneva tadupasamaṃ sesadhammasamānatañca dassentena ‘‘vitakkavicārānaṃ vūpasamā ajjhattaṃ sampasādanaṃ cetaso ekodibhāvaṃ avitakkaṃ avicāraṃ samādhijaṃ pītisukhaṃ tatiyaṃ jhānaṃ upasampajja viharatī’’ti tatiyaṃ catukkanaye dutiyena nibbisesaṃ vibhattaṃ. Duvidhassapi sahāyavirahena aññathā ca vitakkappahānena avitakkattaṃ samādhijaṃ pītisukhattañca samānanti samānadhammattāpi dutiyanti niddeso. Vicāramattampi hi vitakkavicāradvayarahitaṃ viya ‘‘yasmiṃ samaye rūpūpapattiyā maggaṃ bhāveti avitakkavicāramattaṃ samādhijaṃ pītisukhaṃ dutiyaṃ jhānaṃ upasampajja viharatī’’ti avitakkaṃ samādhijaṃ pītisukhanti vibhattaṃ. Paṭhamajjhāne vā sahacārīsu vitakkavicāresu ekaṃ atikkamitvā dutiyampi tatraṭṭhameva dosato disvā ubhayampi sahātikkamantassa pañcakanaye tatiyaṃ vuttaṃ tatiyaṃ adhigantabbattā. Paṭhamato anantarabhāvena panassa dutiyabhāvo ca uppajjati. Kasmā panettha sarūpato pañcakanayo na vibhattoti? Vineyyajjhāsayato. Yathānulomadesanā hi suttantadesanāti.

Paṭipadācatukkādivaṇṇanā

176-

这是巴利文的完整中文直译：
"行相差别"即行相特殊。法有多种行相,世尊如实完全证悟它们。如说:"一切法以一切行相现起于佛世尊的智门"。意思是属于第二禅的不是属于初禅的。因此说"只是初禅"等。因为在义上四法和五法方式互不交叉。在五法方式中第二禅是否因为有伺而属于初禅,还是因为无寻而属于第二禅,可能有疑虑,为了去除那个疑虑而说这个。以"为什么"等说其中的原因。连结"在诸经教中也属于第二禅"。以"及"字显示不仅在这里,而且在诸经教中等其他教说中,如所说禅也不属于初禅。现在为了显示属于而说"寻寂静"等。由此显示在经中也得到五法方式。
难道不是在经中只分别四禅,所以五法方式根本不存在吗?不是,因为以"有寻有伺定"等三定表示而得到五法方式。但是依四法方式而分别五法方式,所以在那里也应当确定五法方式。因为"寻伺寂静"可以说是寻的、伺的、寻伺的寻伺。同样"无寻无伺"也可以摄取无伺地寻断而无寻、无寻地伺断而无伺、无寻无伺三种。
"第二"是对无寻和无寻伺二者的如理教说。因为应得第二,即使只无伺也因断二者而得同等法。这样在五法方式解释中第二,虽然寻已寂静,但因不寂静伴随的伺而不正寂静,所以如同在无寻伺二者中,只以伺寂静而显示它的寂静和其余法相同,所以在四法方式中说第三与第二无差别:"由于寻伺寂静,内心遍净,心一境性,无寻无伺,具足由定生起的喜乐,住于第三禅"。因为以两种方式失去伴随和以其他方式断寻而成为无寻,由定生起喜乐也相同,所以因同等法而说为第二。因为只有伺如同无寻伺二者,所以说:"在何时修习色界生之道,具足无寻只有伺,由定生起喜乐的第二禅而住",分别为无寻由定生起喜乐。或者在初禅中,对俱行的寻伺超越一个,见第二也住在那里有过患,超越两者,在五法方式中说第三,因为应得第三。因为从第一无间而生起,所以它也成为第二。为什么这里不直接分别五法方式?因为所化机的意乐。因为经教是随顺教说。
行道四法等释
176-

180.Tadanurūpatāti tassa paṭhamādijjhānassa anurūpasabhāvā. Yathāladdhajjhānaṃ santato paṇītato disvā assādayamānā nikanti taṃsampayuttā khandhā vā tadārakkhabhūtā satiyeva vā tassa jhānassa anucchavikatāya ‘‘tadanudhammatā satī’’ti vuttāti. Kadācīti yadā paṭhamaṃ adhigantvā yathānisinnoyeva vinā payogantaraṃ dutiyādīni adhigacchati, īdise kāleti attho.

186. Kusalajjhānassa adhigatattā ‘‘sekkhā’’ti vuttaṃ. Na hi te uppādenti nāmāti ariyamaggakkhaṇe rūpāvacarajjhānānaṃ anuppajjamānataṃ sandhāyāha.

Kasiṇakathāvaṇṇanā

203.Āruppapādakatāca dassitā vinā abhāvato. Na hi tesaṃ āruppapādakatāya vinā nirodhapādakatā atthīti. Nimminituṃ icchitassa vatthuno nimmānavasena khippaṃ nisanti nisāmanaṃ ālocanaṃ adhigamo etassāti khippanisanti. Tabbhāvo ‘‘khippanisantibhāvo’’ti āha ‘‘khippadassanaṃ khippābhiññatā’’ti.

Kasiṇakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Abhibhāyatanakathāvaṇṇanā



这是巴利文的完整中文直译：
"随顺性"即那个初禅等的随顺自性。见到已得禅是寂静殊胜而享受的爱著或相应蕴,或者作为它守护的念,因为适合那个禅,所以说"随法念"。"有时"即当先得到初禅后,如坐着一样不用其他加行而得到第二等时,意思是在这样的时候。
因为已得善禅而说"有学"。说"他们不生起"是指在圣道刹那不生起色界禅。
遍处论释
显示无色为基础,因为离此不存在。因为没有离它们作无色基础而作灭尽基础。快速认识即想要所化现事物以化现方式而迅速观察思惟获得,所以是快速认识。它的性质说"快速认识性",说"快速见是快速通"。
遍处论释结束。
胜处论释

204. Paṭibhāganimittabhūtaṃ kasiṇārammaṇasaṅkhātaṃ āyatanaṃ kāraṇaṃ etassāti kasiṇāyatanaṃ, jhānaṃ. Atha vā ārammaṇassa anavasesapharaṇaṭṭhena kasiṇañca taṃ āyatanañca yogino sukhavisesānaṃ adhiṭṭhānabhāvato manāyatanadhammāyatanabhāvato cāti sasampayuttaṃ jhānaṃ kasiṇāyatanaṃ. Tenevāha ‘‘satipi abhibhāyatanānaṃ kasiṇāyatanatte’’ti. Bhāvanāya nimittaṃ bhāvanānimittaṃ, ārammaṇassa parittappamāṇatā suvisuddhanīlāditā ca, tadeva nānattaṃ. Bhāvanā eva vā pubbabhāgabhūtā bhāvanānimittaṃ, tassa nānattaṃ bhāvanānimittanānattaṃ. Pubbabhāgabhāvanā hi yathāvuttavisese ārammaṇe pavattiākāravisesato nānāsabhāvāti. Kasiṇanimittassa abhibhavanakabhāvanānimittanānattaṃ kasiṇa…pe… nānattaṃ, tatoti yojetabbaṃ.

Ettha ca purimāni cattāri abhibhāyatanāni bhūtakasiṇārammaṇāni, bhūtakasiṇesu ca yaṃ suvaṇṇaṃ dubbaṇṇanti ca na sakkā vattuṃ. Tattha pavattitāni sabbattha vā vaṇṇābhogarahitena pavattitāni paṭhamatatiyābhibhāyatanānīti dutiyacatutthāni vaṇṇakasiṇārammaṇāni. Yadi evaṃ dutiyacatutthehi pañcamādīnaṃ ko visesoti ‘‘pañcamādīni vaṇṇato ramaṇīyatarāni, na tathā itarānī’’ti vadanti. Purimānipi cattāri aṭṭha kasiṇārammaṇāneva, tasmā taṃ nesaṃ matimattaṃ ‘‘aṭṭhasu kasiṇesū’’ti vuttattā. Vimokkhesu ca paṭhamadutiyavimokkhā aṭṭha kasiṇārammaṇā. Tatiyo vaṇṇakasiṇārammaṇo. Paṭhamadutiyāpi vā vaṇṇakasiṇārammaṇā eva ‘‘bahiddhā nīlakasiṇādirūpāni jhānacakkhunā passatī’’ti vuttattā. Ārammaṇamanuññatāya hi tattha aniggatitabhāvena tesaṃ pavattīti. Evaṃ sante tatiyassa itarehi ko visesoti? Subhākārābhogo. Tatiyo eva hi subhanti ābhujanavasena pavattati, na itareti.

Ñāṇaṃ appanāpaññā. Vijjamānepīti api-saddena avijjamānepīti dasseti. Parittappamāṇatā abhibhavanassa kāraṇaṃ imesu catūsu abhibhāyatanesūti adhippāyo. Nanu ca sabbattha ‘‘suvaṇṇadubbaṇṇānī’’ti vacanato vaṇṇābhogasahitāniyeva gahitānīti? Na gahitānīti dassento ‘‘tattha cā’’tiādimāha. Tatthāti āgamesu. Tathā appamāṇānīti vaṇṇābhogarahitāni ca sabbāni appamāṇāni suvaṇṇadubbaṇṇānīti attho. Yadi evaṃ kathaṃ visiṭṭhānaṃ vaṇṇābhogena rahitānaṃ sahitānañca ekajjhaṃ manasi karoti? Na ekajjhaṃ, visuṃyeva pana tesu manasikāro. Yadi visuṃ kathamekanti? Parittabhāvasāmaññato. Yadi evaṃ ‘‘suvaṇṇadubbaṇṇaggahaṇaṃ atiricchatī’’ti, nātiricchatīti dassento ‘‘atthi hi eso pariyāyo’’tiādimāha. Tattha yadidaṃ vaṇṇābhogajanitaṃ visesaṃ aggahetvā parittasāmaññena ekattaṃ netvā ‘‘parittāni abhibhuyyā’’ti vatvā puna tadantogadhadhammappabhedaṃ vineyyavasena dassetuṃ ‘‘tāni ce kadāci vaṇṇavasena ābhujitāni honti suvaṇṇadubbaṇṇāni abhibhuyyā’’ti vattabbatāya vaṇṇābhogarahitāni sahitāni ca visuṃ manasi katvā ubhayatthāpi vaṇṇābhogarahitaparittābhibhavane taṃ sahitaparittābhibhavane ca parittābhibhavanassa sāmaññaṃ gahetvā ekanti vacanaṃ, eso pariyāyo vijjatīti ayamadhippāyo.


这是巴利文的完整中文直译：
以遍相所成的称为遍处所缘的处为因的是遍处,即禅。或者以所缘遍满无余之义为遍,它是处因为对修行者是殊胜乐的所依,是意处法处,所以与相应法的禅是遍处。因此说"虽然胜处也是遍处"。修习的相是修习相,所缘的小量性和清净青等性,那就是差别。或者只是前分的修习是修习相,它的差别是修习相差别。因为前分修习对如所说的特殊所缘以转起行相特殊而有不同自性。应连接"遍相的克服修习相差别是遍...乃至...差别,从那里"。
在这里前四胜处是大种遍所缘,在大种遍中不能说好色坏色。在那里转起或者在一切处以离色受用而转起的是第一第三胜处,所以第二第四是色遍所缘。如果这样,第五等与第二第四有什么差别?说"第五等在色上更可爱,其他不如此"。前四也是八遍所缘,所以那是他们的想法而已,因为说"在八遍中"。在解脱中第一第二解脱是八遍所缘。第三是色遍所缘。或者第一第二也只是色遍所缘,因为说"以禅眼见外部青遍等色"。因为以所缘可意性,它们以不出去性而转起。如此,第三与其他有什么差别?是净相思惟。因为只有第三以净的思惟方式转起,其他不是。
智是安止慧。"即使存在"以"即使"字显示"即使不存在"。小量性是克服的因在这四个胜处中的意思。难道不是在一切处因为说"好色坏色"而摄取有色受用吗?显示不摄取而说"在那里"等。"在那里"即在圣典中。"如此无量"即离色受用和一切无量是好色坏色的意思。如果这样,怎么对殊胜的离色受用者和有者一起作意?不是一起,而是对它们各别作意。如果各别,怎么是一?因为小性共同。如果这样,"摄取好色坏色就多余",显示不多余而说"因为有这个方式"等。在那里,不取由色受用生的差别,以小性共同导向一性而说"克服小"后,再为了显示所化机而显示其中摄含的法差别而说"如果它们有时以色方式思惟,克服好色坏色",因为应当说由离色受用和有色受用分别作意,在两处克服离色受用的小和克服有色受用的小,取克服小的共同而说是一,这个方式存在,这是意思。


Evaṃ suttantābhidhammapāṭhavisesato aṭṭhakathāya virodhābhāvaṃ dassetvā idāni suttantābhidhammapāṭhānaṃ avirodhaṃ adhippāyavibhāvanena dassetuṃ ‘‘tatthacā’’tiādimāha. Evaṃ abhidhamme vaṇṇābhogarahitāni sahitāni ca visuṃ vuttāni. Suttante pana ‘‘ubhayāni ekajjha’’nti vuttaṃ, taṃ kathaṃ viññāyatīti āha ‘‘tadeta’’ntiādi. Tattha āgatassāti suttante āgatassa. Tattha hi ‘‘ajjhattaṃ rūpasaññī’’ti āgataṃ. Avacanatoti abhidhamme avacanato. Yadipi vimokkhā visuṃ desitā, kasiṇāyatanabhāvo viya pana abhibhāyatanānaṃ vimokkhakiccatāpi atthīti abhibhāyatanavimokkhānaṃ idhāpi saṅkaro dunnivāroti codanaṃ manasi katvā āha ‘‘sabbavimokkhakiccasādhāraṇavacanabhāvato’’ti. Tena yathā abhibhāyatanadesanāyaṃ abhibhāyatanakiccāni niravasesato vuttāni, evaṃ vimokkhadesanāyaṃ vimokkhakiccānīti idha tesaṃ asaṅkaroyevāti dasseti.

Ye ca yathāvuttaṃ vavatthānaṃ na sampaṭicchanti, tehi suttantābhidhammapāṭhabhede aññaṃ kāraṇaṃ vattabbaṃ siyā. Kimettha vattabbaṃ, nanu aṭṭhakathāyaṃ ‘‘kasmā pana yathā suttante’’tiādiṃ vatvā ‘‘ajjhattarūpānaṃ anabhibhavanīyato’’ti kāraṇaṃ vuttanti. Na taṃ tassa kāraṇavacananti dassento ‘‘ajjhattarūpāna’’ntiādimāha. Tattha yanti idha suttante ca ‘‘bahiddhā rūpāni passatī’’ti (a. ni. 8.65) vuttavacanaṃ sandhāyāha. Bahiddhā rūpāniyeva hi abhibhavanīyānīti. Aññahetukanti desanāvilāsato aññaṃ abhibhavanīyahetu etassāti aññahetukaṃ. Ajjhattaarūpasaññitāya eva, na suttante viya ajjhattarūpasaññitāya cāti attho. Avibhūtattāti idaṃ ñāṇuttarānaṃ saha nimittuppādanena appanānibbattanaṃ ārammaṇassa abhibhavo na suṭṭhu vibhūtabhāvamantarena sambhavatīti katvā vuttaṃ. Nanu ca aṭṭhakathāyaṃ pāṭhadvayavisesassa desanāvilāso kāraṇabhāvena vuttoti āha ‘‘desanāvilāso ca yathāvuttavavatthānavasena veditabbo’’ti. Desanāvilāso hi nāma vineyyajjhāsayānurūpaṃ vijjamānasseva pariyāyassa vibhāvanaṃ na yassa kassacīti. Tattha ca ‘‘pariyāyadesanattā’’tiādinā vuttappakāravavatthānaṃ desanāvilāsanibandhanamāha. Tathā ceva hi purato desanāvilāso vibhāvito.

Abhibhāyatanakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Vimokkhakathāvaṇṇanā

248.Tanti ‘‘sasantatipariyāpannarūpa’’nti vuttakesādivaṇṇamāha. Taṃ pana yasmā khalamaṇḍalādi viya paramparāya jhānassa kāraṇaṃ, tasmā ‘‘jhānassa hetubhāvenā’’ti āha. Yenāti yathāvuttarūpavisesena. Visiṭṭhenāti atisayappattena ‘‘rūpūpapattiyā’’tiādīsu (dha. sa. 160 ādayo; vibha. 625) viya uttarapadalopena ‘‘rūpa’’nti vuttena rūpajhānena. ‘‘Visiṭṭhenā’’ti iminā hi atisayarūpayutto rūpīti vuttoti dasseti. ‘‘Paṭhamaṃ jhānaṃ upasampajja viharati pathavīkasiṇa’’ntiādinā (dha. sa. 499) jhānānameva kasiṇabhāvena pavattā. Sutte ārammaṇānaṃ kasiṇabhāvena pavattā ‘‘pathavīkasiṇameko sañjānātī’’tiādinā (dī. ni. 3.360; a. ni. 10.25).

Vimokkhakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Brahmavihārakathāvaṇṇanā



这是巴利文的完整中文直译：
如此从经典阿毗达摩文句的特殊性显示注释无矛盾后,现在以意图阐明经典阿毗达摩文句的无矛盾而说"在那里"等。如此在阿毗达摩中离色受用的和有的各别说。但在经典中说"两者一起",那如何了知?说"这"等。在那里来的即在经典中来的。在那里确实来"内心色想"。不说即在阿毗达摩中不说。虽然解脱各别宣说,但像遍处性,胜处解脱的功用也存在,所以胜处解脱在这里混杂难以遮止,考虑这个谴责而说"一切解脱功用共同说性"。由此如胜处宣说中胜处功用无余说,解脱宣说中解脱功用,在这里它们无混杂,这样显示。
那些不接受如所说的决定者,对经典阿毗达摩文句差别可能说另一个原因。这里说什么?不是在注释中说"为什么如经典"等,并说"因为内部色不可克服"的原因吗?显示那不是它的原因说"内部色"等。在那里"它"即在这经典中"外部色见"的已说语言。因为只有外部色可以克服。另一因即从教说游戏性另一克服因。意思是只因内部色想,不像经典中内部色想。未显明即对于超胜智与相生起,所缘克服不在完全显明间隔中成立。难道不是在注释中文句二重性的教说游戏性作为原因说吗?说"教说游戏性应当依如所说决定而了知"。教说游戏性确实是随顺所化机意乐存在的方式的阐明,不是任何人的。在那里以"方式教说性"等说明如所说的特定决定是教说游戏性的根源。如此前面已阐明教说游戏性。
胜处论释结束。
解脱论释
这即说"摄属连续色"等的头发等色。因为它像麦场圆盘等是禅的因,所以说"作为禅的因"。以什么?以如所说的色特殊。以殊胜即超胜达到的,如在"色界生"等中以后续省略说"色"。以"殊胜"显示与超胜色相应的是色的。以"初禅住地方界遍"等禅本身以遍处性转起。在经典中以所缘遍处性转起,如"一个了知地遍"等。
解脱论释结束。
梵住论释

251. Aññāṇasampayuttāpi vā upekkhāvedanā aññāṇupekkhā, upekkhāti aññāṇasampayuttā upekkhāvedanā, aññāṇupekkhātipi etāsaṃyeva nāmanti (vibha. aṭṭha. 947) hi sammohavinodaniyaṃ vakkhatīti. Appaṭibhāganimittattepi ekaṃ katipaye vā satte odissa pavattā paricchinnarūpādiupādānavisaye pavattattā kathamappamāṇagocarāti āha ‘‘na ca sammutisaccavasenā’’tiādi. Evampi yathā natthi sattā opapātikāti sattavasena pavattāyapi micchādiṭṭhiyā saṅkhārārammaṇatā vuccati upādānavasena, evaṃ sattavasena pavattānampi mettādīnaṃ saṅkhārārammaṇatāpi siyāti ce? Na, aparāmasanavasena pavattānaṃ mettādīnaṃ saupādānaggahaṇāsambhavatoti dassento āha ‘‘aparāmāsā’’tiādi.

Brahmavihārakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Asubhakathāvaṇṇanā

263. ‘‘Ekāhamataṃ vā dvīhamataṃ vā’’tiādinā (dī. ni. 2.379; ma. ni. 1.112) vuttāsu navasu sivathikāsu vaṇṇavasena pavattajjhānaṃ sivathikāvaṇṇajjhānaṃ. Nanu cetassa vaṇṇakasiṇehi gahaṇaṃ yuttaṃ, na asubhehīti? Na, sivathikāvaṇṇaṃ upamaṃ katvā attano kāye paṭikūlattaṃ amuñcitvāva vaṇṇavasena pavattanato . Tenevāha ‘‘paṭikūlamanasikārasāmaññenā’’ti. Ayamattho sivathikāvaṇṇajjhānassāti etthāpi yojetabboti vibhāvento ‘‘tampī’’tiādimāha.

Asubhakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Rūpāvacarakusalavaṇṇanā niṭṭhitā.

Arūpāvacarakusalakathāvaṇṇanā

265.Rūpanimittanti rūpahetu rūpādhikaraṇaṃ. Rūpārūpanimittesūti rūpadhammesu ca pathavīkasiṇādinimittesu ca. Tadārammaṇajjhānesūti ettha taṃ-saddena rūpanimittaṃ paccāmasati rūpampi vā rūpadhammārammaṇānampi rūpāvacarajjhānānaṃ sambhavato. Rūpādīsūti rūpārūpanimittatadārammaṇajjhānesu rūpapaṭibaddhadhammesu ca. Anāvajjitukāmatādināti ādi-saddena asamāpajjitukāmatādiṃ saṅgaṇhāti.

Cutito uddhaṃ uppattirahānaṃ…pe… anuppattidhammatāpādanena samatikkamoti etena samatikkamitabbattena rūpāvacarakusalānaṃ rūpāvacaravipākakiriyehi visesābhāvaṃ dasseti anadhigatabhāvato. Yesañhi rūpasaññādīnaṃ arūpabhāvanāya samatikkamādiko labbhati, te dassetuṃ ‘‘arūpabhāvanāya abhāve cutito uddhaṃ uppattirahāna’’nti vuttanti. Yāti ekantarūpanissitā avasiṭṭhaparittavipākasaññādayo.

Āneñjasantasamāpattisukhānubhavanabhavavisesūpapajjanādayo āruppasamāpattīnaṃ atthāti āha ‘‘rūpasaññā…pe… na attho’’ti.

Idha ugghāṭitakasiṇavasena parittānantatā hoti nippariyāyadesanattāti adhippāyo. Yadi evaṃ parittakasiṇugghāṭite kathamākāsānañcāyatanavacananti? Tatthāpi anantapharaṇasabbhāvato. Tenevāha ‘‘anantapharaṇatāsabbhāve’’ti. Yadi sabbattha anantapharaṇatā atthi, atha kasmā ‘‘ananto ākāso’’ti na vuttanti āha ‘‘samayavavatthāpanā’’tiādi. Tattha paṭipattīti jhānabhāvanākāramāha.

266. Ugghāṭabhāvo ugghāṭimaṃ. Yathā pākimaṃ.



这是巴利文的完整中文直译：
或者与无知相应的舍受是无知舍,舍即与无知相应的舍受,这些也称为无知舍,因为在《遣除迷惑》中将说。虽然无对相,但对一个或少数有情而转起,因为在限定色等取的境界中转起,怎么是无量行境?所以说"不以世俗谛"等。如此也好,如同"无有化生有情"这样以有情方式转起的邪见说是以取方式缘于行,如此以有情方式转起的慈等也可能缘于行?不是,显示以无执取方式转起的慈等不可能有取的把握,所以说"无执取"等。
梵住论释结束。
不净论释
"死一日或死二日"等所说的九个墓地,以色方式转起的禅是墓地色禅。难道这不应与色遍摄取,而不是与不净?不是,因为以墓地色为譬喻而不舍自身的厌恶性而以色方式转起。因此说"以厌恶作意共同性"。显示这个意思在墓地色禅中也应配合而说"它也"等。
不净论释结束。
色界善论释结束。
无色界善论释
"色相"即色因色处。"在色无色相中"即在色法和地遍等相中。"在缘彼禅中"这里"彼"字指色相或者色,因为也有缘色法的色界禅存在。"在色等"即在色无色相缘彼禅和结缚于色的法中。"以不转向欲等"以"等"字摄取不入定欲等。
死后以上无生...乃至...引导不生法性的超越,由此超越性显示色界善与色界异熟和唯作无差别,因为未证得。因为以无色修习得色想等的超越等,为了显示它们而说"无色修习不存在则死后以上无生"。"它们"即唯依于色的余下有限异熟想等。
无动寂静定乐经验和特殊有生起等是无色定的义,所以说"色想...乃至...非义"。
这里依已除遍方式有限无限性是无方便教说的意思。如果这样,在已除有限遍时如何说空无边处?因为在那里也有无边遍满存在。因此说"因为无边遍满存在"。如果一切处都有无边遍满,那为什么不说"无边虚空"?所以说"确定时机"等。在那里"行道"即说禅修行相。
除去性是除,如煮性。

268. Ākāse pavattitaviññāṇātikkamato tatiyāti paduddhāraṃ katvā yuttito āgamato ca tadatthaṃ vibhāvetuṃ ‘‘tadatikkamato hī’’tiādimāha. Āruppasamāpattīnaṃ ārammaṇātikkamena pattabbattā visesato ārammaṇe dosadassanaṃ tadeva atikkamitabbanti ayaṃ yutti, ārammaṇe pana atikkante tadārammaṇaṃ jhānampi atikkantameva hoti. Bhāvanāya ārammaṇassa vigamanaṃ apanayanaṃ vibhāvanā. Pāḷiyanti vibhaṅge. Nanu ca pāḷiyaṃ ‘‘taññeva viññāṇa’’nti avisesena vuttaṃ ‘‘na ākāsānañcāyatanaviññāṇa’’nti. ‘‘Na taññevaviññāṇanti visesavacanena ayamattho siddho’’ti dassento ‘‘viññāṇañcāyatana’’ntiādimāha.

Arūpāvacarakusalakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Tebhūmakakusalavaṇṇanā

269.Sattahimahāvārehīti paṭiccasahajātapaccayanissayasaṃsaṭṭhasampayuttapañhāvārehi anulomapaccanīyaanulomapaccanīyapaccanīyānulomādinayā anulomādinayā. Bhāradvājagotamādayo aṭṭhacattālīsa loke gottāni mūlabhūtāni, tathā kaṭṭhakalāpādayo aṭṭhacattālīseva caraṇānīti āha ‘‘aṭṭhacattālīsa’’ntiādi. Tattha tesanti bhabbābhabbānaṃ. Dvārasīsena dvāravantāni gayhantīti adhippāyenāha ‘‘taṃtaṃdvārāni vā kāyādīnī’’ti. Acittīkārena vā kataṃ hīnaṃ, ajjhupekkhanena kataṃ majjhimaṃ, sakkaccakataṃ paṇītaṃ. Āmisakiñjakkhādihetu vā kataṃ hīnaṃ, puññaphalakāmatāya kataṃ majjhimaṃ, kattabbamicceva ariyabhāve ṭhitena kataṃ paṇītaṃ. Bhavasampattilobhena vā pavattitaṃ hīnaṃ, alobhajjhāsayena pavattitaṃ majjhimaṃ, parahitāya pavattitaṃ paṇītaṃ. Parittakataṃ vā hīnaṃ, mattaso kataṃ majjhimaṃ, adhimattaso kataṃ paṇītaṃ. Mahaggatesu pana paṭiladdhamattaṃ hīnaṃ, nātisubhāvitaṃ majjhimaṃ, subhāvitaṃ vasippattaṃ paṇītaṃ. Imesupi ekekassa hīnādikassa āyūhananānattādivasena hīnādibhedo labbhatiyevāti daṭṭhabbaṃ. Sampayuttadhammānaṃ vasenāti yo cittappabhāvito cittasampayuttānaṃ cittādhipateyyabhāvo, so taṃnimitte citte upacaritoti evaṃ vā ettha attho.

Tebhūmakakusalavaṇṇanā niṭṭhitā.

Lokuttarakusalavaṇṇanā

277. ‘‘Kenaṭṭhena lokuttara’’ntiādi paṭisambhidāvacanaṃ (paṭi. ma. 

由于超越空中的意识而成为第三，因此说"超越那个"等以阐明此义。由于无色定的缘起而达到的，特别是由于对境的过失观察而超越那个，因此应当超越那个境，然而在境超越时，那一境的禅也是超越的。修习的境的离去、放弃是阐明。关于《巴利文》即是阐明。难道在《巴利文》中说"那即是意识"是无差别地说"不是空无边处的意识"吗？"那即是意识"的特殊说法显示这个意思已成立，因此说"意识与处"等。
无色界善论释结束。
三界善论释
"七大洲"即因缘和合的因果法则与相应的问答法则相结合的相应法则。巴拉达瓦伽、戈达马等四十六个世界的族群是根本的，因此像木材、树皮等四十六个族群的脚步。说"四十六个"等。在那里"他们"即是有能力和无能力的人。以门的数量为基础，意指"那一门或身体等"。以无色法则所作的为低劣，以中道的观察所作的为中等，以确实所作的为上等。由于物质和因缘所作的为低劣，由于善果的意图所作的为中等，由于应当作的而处于圣者状态所作的为上等。由于对世俗财富的贪欲而转起的为低劣，由于无贪的心态而转起的为中等，由于为了他人而转起的为上等。微不足道的为低劣，适度的为中等，过度的为上等。在伟大的方面所获得的量为低劣，不太善的为中等，善的为上等。对于这些每一个低、中、高的类别，因其不同的长短等而可得低、中、高的差别。关于相应法则的方面，意指心的显现是心相应的，心的主导性由此而生起，故心在那因缘中被修习。
三界善论释结束。
出世间善论释
"由谁的缘故是出世间的"等是关于解脱的说法。

2.43) aṭṭhakathāya ābhataṃ, tasmā tattha ‘‘tividhopi anuttaradhammo lokaṃ taratī’’tiādinā saṅgahitoti taṃ tīhi padehi yojetvā dassetuṃ ‘‘lokaṃ taratīti etenā’’tiādimāha. Ekekasmiṃ yojetabbo lokassa antagamanāditāya maggādīsupi labbhamānattā. Maggeyeva vā tividhopi attho yojetabboti sambandho. Anativattanādīti ādi-saddena indriyānaṃ ekarasatā tadupagavīriyavāhanaṃ āsevanāti ime tayo bhāvanāvisese saṅgaṇhāti. Yasmā cete bhāvanāvisesā saṃkilesavodānesu vaṭṭavivaṭṭesu ca taṃtaṃādīnavānisaṃsadassanabhūtāya pubbabhāgapaññāya sampāditena ñāṇavisesena nipphajjanti, tasmā vuttaṃ ‘‘aññamaññaṃ…pe… vaḍḍhetī’’ti.

Nissayo hotīti rukkho viya sākhāya ādhārabhāvena voharīyatīti attho. Phalañāṇaphalaṅgānaṃ nissayavacanaṃ nissayapaccayattā. Tatoyeva nissayabhāvato patiṭṭhābhāvato. Ariyaphalasannissayena hi ariyā katakiccā suṭṭhu nibbinnasabbabhavāpi cirataraṃ loke parahitāya tiṭṭhanti. Kilesānaṃ odhiso pajahanakāpi ariyamaggā avisesena sabbākusalānaṃ sabbakusalapaṭipakkhatāya aññamaggappahātabbesupi kenaci pahānākārena pavattantīti taṃ pahānākāraṃ dassento ‘‘itaresaṃ vijjutobhāsena viya tamassā’’ti āha. Yena pāḷiyaṃ heṭṭhimamaggañāṇānaṃ vijjūpamatā dassitā. Yadi evaṃ uparimaggavajjhā kilesā itareti idhādhippetā. Na tesaṃ samucchedavacanaṃ yuttaṃ. Na hi bhāvanāya pahātabbe dassanamaggo samucchindituṃ sakkoti. Tathā ca sati dassanena pahātabbā eva te siyuṃ. Atha tadaṅgappahānaṃ adhippetaṃ, yena ‘‘vijjutobhāsena viya tamassā’’ti vuttaṃ, taṃ pubbabhāgavipassanāya eva siddhaṃ na ca yuttaṃ lokuttaramaggo tadaṅgavasena kilese pajahatīti. Vikkhambhanepi eseva nayo, anulomañāṇeneva tassa sātisayaṃ sādhitattā. Atha pana paṭhamamaggavajjhā eva kilesā itareti adhippetā, evaṃ sante tesaṃ itarabhāvova na siyā, na ca anapāyagamanīyā nāma kilesā dassanena pahātabbā atthi, nāpi paṭhamamaggavajjhā kilesā tena vijjutobhāsena viya tamo samucchinditabbāti vattuṃ yuttanti upaparikkhitabboyaṃ ‘‘itaresaṃ…pe… samucchedo’’ti. Lokiyajjhānampi na vinā paṭipadāya ijjhatīti idaṃ adhippāyavasena netabbaṃ neyyatthattāti taṃ adhippāyaṃ vibhāvento ‘‘akatādhikārassā’’ti āha. Tena yathāvuttavacanassa ca sappadesataṃ dasseti. Nanu ca katādhikārassa ariyassa maggena samijjhamānampi jhānaṃ maggapaṭipadāvasena paṭipadāsahitamevāti. Na vinā paṭipadāya ijjhatīti sakkā vattuṃ, tenetaṃ vacanaṃ nippadesamevāti anuyogaṃ sandhāyāha ‘‘katādhikārassa panā’’tiādi. Idāni tassa vacanassa adhippāyavasena gahetabbatthatā pāḷitopi viññāyatīti dassento āha ‘‘yathāvutta…pe… katā’’ti.

‘‘Yo kocīti avisesavacana’’nti tassa apavādaṃ dassento ‘‘sakiṃ dvikkhattu’’nti ādimāha. Paricchinditvā gahaṇaṃ parijānanaṃ. Nāmarūpavavatthāpanādīnanti nāmarūpavavatthāpanapaccayapariggahalakkhaṇapaṭivedhanikantipariyādānānaṃ . Kicchasiddhitoti nāmarūpavavatthāpanādīnaṃ kesañci sabbesampi vā kicchasiddhito. Esa nayo dutiyavārādīsupi yathāsambhavaṃ. Sukhasiddhiyampīti nāmarūpavavatthāpanādīnaṃ kicchasiddhi maggapātubhāvadandhabhāvassa kāraṇabhāve anekantikā. Vipassanāsahagatindriyānaṃ pana mandatā tassa ekantakāraṇanti dasseti.


这是巴利文的完整中文直译：
.这是《无碍解道》中的话，所以在那里以"三种无上法超越世间"等摄取，因此为了显示以三句配合而说"超越世间即以这个"等。每一句都应配合，因为在道等中也得到世间尽头之义等。或者只在道中三种义都应配合。"不超越等"以"等"字摄取诸根一味性、导向精进、数数修习这三种修习差别。因为这些修习差别在杂染清净、轮回解脱中，以见各自过患功德的前分慧所成就的智差别而成就，所以说"互相...乃至...增长"。
"是所依"即如树是枝的所依处而说，意思是这样。说果智果支是所依因为是所依缘。从那里即因为是所依性是立足处。因为依圣果,诸圣者已作应作虽然完全厌离一切有也为了利他而长久住于世间。诸圣道虽然分别断烦恼，但一般地对一切不善都是一切善的对治，所以对其他道所断也以某种断的行相转起，显示那个断的行相而说"对其余如电光对黑暗"。由此在圣典中显示下位道智如电光的譬喻。如果这样，上位道所断的烦恼是其余在这里所意指。它们的断尽说不合理。因为见道不能断修所断。如此它们就应是见所断。如果意指暂时断，由此说"如电光对黑暗"，那在前分观中已成就，而且出世间道以暂时方式断烦恼不合理。在镇伏也是这个道理，因为随顺智已经殊胜成就它。如果意指初道所断烦恼是其余，如此它们就不是其余性，而且没有见所断的烦恼叫做不堕恶趣，也不能说初道所断烦恼应如电光断黑暗一样，所以应考察这个"其余...乃至...断尽"。世间禅也不是没有行道而成就，这应依意趣而引导因为是应引导义，显示那个意趣而说"未作加行者"。由此显示如所说话的有部分性。难道不是已作加行的圣者以道成就的禅也依道行道方式而有行道，所以可说不离行道而成就，因此这话是无部分的吗?考虑这个责难而说"但已作加行者"等。现在显示那个话应依意趣而取义从圣典也可知，所以说"如所说...乃至...已作"。
"任何"是无差别说，显示它的除外而说"一次二次"等。限定而取是遍知。"名色差别等"即名色差别、缘把握、相通达、爱尽。"难成就"即名色差别等某些或一切难成就。第二句等也是这个道理随所应。"在易成就中也"即名色差别等难成就在道生起迟缓的原因性中不决定。但观相应诸根的迟钝是它的决定原因，这样显示。


Etadantattā paṭipadāyāti etena nippariyāyato paṭipadāñāṇadassanavisuddhisaṅkhātāya vipassanāpaññāya cirācirappavattivasena maggassa khippadandhābhiññatā vuttāti dasseti. Purimānanti purimavārānaṃ, lakkhaṇapaṭivedhādīnaṃyeva vā. Heṭṭhimakoṭiyā tikkhattuṃ kilesavikkhambhane sati dukkhāpaṭipadābhāvo, na tato heṭṭhāti nicchitattā āha ‘‘tikkhattuṃ vikkhambhanavāratāvasenā’’ti. Tassa sukhāpaṭipadā veditabbā ukkaṃsavasenāti adhippāyo.

Yasmiṃ puggale visaṃvādanabhedanāniṭṭhānatthaniyojanānaṃ pavatti, tattha sinehaviraheneva tesaṃ pavatti, so ca puggalo asaṅgahito hotīti musāvādādīnaṃ visaṃvādanādikiccatāya lūkhatā ca apariggahatā ca vuttā. Tappaṭipakkhaviruddhasabhāvattā sammāvācāya siniddhabhāvatā pariggāhakasabhāvatā . Saddhāvisesayogato vā tassā siniddhabhāvo daṭṭhabbo. Samuṭṭhāpetīti pavatteti. Jīvamāno vā satto, sampayuttadhammā vā vodāyanti etena sayaṃ vā vodāyatīti vodānaṃ.

285. Taṇhādiṭṭhīhi patiṭṭhānaṃ. Avasesakilesābhisaṅkhārehi āyūhanā. Sassatadiṭṭhiyā patiṭṭhānaṃ. Ucchedadiṭṭhiyā āyūhanā. Līnavasena patiṭṭhānaṃ. Uddhaccavasena āyūhanā. Kāmasukhānuyogavasena patiṭṭhānaṃ. Attakilamathānuyogavasena āyūhanā. Sabbākusalābhisaṅkhāravasena patiṭṭhānaṃ. Sabbalokiyakusalābhisaṅkhāravasena āyūhanāti oghataraṇasuttavaṇṇanāyaṃ vuttesu pakārantaresu idha avuttānaṃ vasenapi patiṭṭhānāyūhanā veditabbā.

Atha vā kilesaggahaṇena taṇhāsassatadiṭṭhisabbākusalābhisaṅkhārā gahitā taṃsabhāgatāya tadekaṭṭhatāya ca. Tathā abhisaṅkhāraggahaṇena avasesakilesaucchedadiṭṭhisabbalokiyakusalābhisaṅkhārā. Līnuddhaccakāmasukhattakilamathānuyogānaṃ visuṃ vuttattā tehi na yojetabbanti kilesābhisaṅkhāravasena patiṭṭhānāyūhane vatvā taṇhādiṭṭhīnaṃ tattha visesapaccayataṃ dīpetuṃ tadubhayavasenapi yojanā katā. Nayadassanaṃ vā etaṃ tattha daṭṭhabbaṃ. Evamitarepi pakārā yojetabbāti . ‘‘Catūhi, bhikkhave, aṅgehi samannāgato puggalo’’tiādīsu (ma. ni. 4.112, 114) aṅga-saddassa kāraṇatthatā daṭṭhabbā.

299. Musāvādādīni bhāsamāno karoti nāma kiṃ vakkhamānaṃ kiriyaṃ, kā pana sāti? Musāvādādikiriyāti viditovāyamattho. Evaṃ vā ettha yojanā daṭṭhabbā.

301.Nipphāditapaccayānanti cīvarādipaccayānaṃ. Kuhanavatthūnīti pāpicchataṃ nissāya lūkhacīvarādisevanavasena ‘‘yo te vihāre vasati, so arahā’’tiādinā (pārā. 224) attānaṃ ariyaguṇasāmantaṃ katvā bhaṇanavasena visesalābhino viya attano pariharaṇavasena ca pavattā akusalacittuppādā paresaṃ vimhāpanakāraṇāni kuhanavatthūni.

343. Satipi saguṇārammaṇehi maggassa animittanāmalābhe na nippariyāyena vipassanā animittanāmikāti āgamanato maggo animittanāmaṃ na labhatīti āha ‘‘na pana saguṇārammaṇehi…pe… siddhaṃ hotī’’ti. Yasmā pana āgamanato suññataṃ appaṇihitanti laddhanāmassa maggassa saguṇato ārammaṇato ca taṃnāmābhāvo na kadācipi atthi, tasmā nāmattayapāripūrihetuāgamanato nāmalābhoti adhippāyenāha ‘‘paripuṇṇanāmasiddhihetuttā’’ti. Sabbesanti sabbavimokkhamukhāgatānampi maggānaṃ. Nāmattayayogoti suññatāpaṇihitānimittanāmayogo. Vavatthānaṃ asaṅkaro.



这是巴利文的完整中文直译：
因此行道的究竟,以此显示说无方便由行道智见清净所称的观慧长时短时转起方式而有道的速慢通达。"前"即前分,或者只是相通达等。因为决定在下限三次镇伏烦恼时是苦行道,不在那以下,所以说"依三次镇伏分"。意思是应知它的乐行道是就最上说。
在某个人转起虚妄、破坏、不善目的加行时,因为缺乏爱情而有它们的转起,那个人是不摄受的,所以说虚妄语等以虚妄等为作用而有粗糙性和不摄受性。因为是它的对治的相反自性,正语有柔软性和摄受自性。或者应见它因为有特殊信而有柔软性。"使生起"即使转起。或者有情在生存,或者相应法由此清净,或者自己清净为清净。
.以爱见而住立。以余烦恼行而造作。以常见而住立。以断见而造作。以昏沉而住立。以掉举而造作。以欲乐追求而住立。以自苦追求而造作。以一切不善行而住立。以一切世间善行而造作,应知住立造作也依暴流度经注释中所说其他方式在这里未说的。
或者以烦恼摄取爱、常见、一切不善行,因为是那个类似性和一处性。如此以行摄取余烦恼、断见、一切世间善行。因为昏沉掉举欲乐自苦追求别说,所以不应与它们配合,说依烦恼行的住立造作后,为了显示爱见在那里是特殊缘,所以也作两者的配合。或者这应见是那里的方法显示。如此其他方式也应配合。在"比丘们,具足四支的人"等中,应见支字的因义。
.说虚妄语等是名为作什么将说的作用,那是什么?虚妄语等作用,这义已知。或者应见这里如此配合。
"已作成的资具"即衣等资具。"欺诈事"即依恶欲以受用粗陋衣等方式,以"住在你精舍的人是阿罗汉"等方式使自己接近圣者功德而说,以如特胜得者那样自己保护方式而转起的不善心生起,是使他人惊异的原因的欺诈事。
.虽然道以有德所缘而不得无相名,但无方便观不名为无相,所以说"但不以有德所缘...乃至...成就"。但因为从来得空无愿名的道从有德和所缘而无那个名永不存在,所以以意趣说"因为是名三圆满因"而从来得名。"一切"即一切解脱门所摄的道。"三名相应"即空无愿无相名相应。"决定"即不混杂。

350. Nimittadhammā saṅkhārā tehi sanimittā saviggahā viya upaṭṭhahantīti tesaṃ abhāvitabhāvanassa bhāvitabhāvanassa ca upaṭṭhahanākāraṃ dassento ‘‘samūhādī’’tiādimāha. Tena ca ‘‘vimokkhena saddhindriyaṃ adhimattaṃ hotī’’ti (dha. sa. aṭṭha. 350) vuttaṃ, na ‘‘tasmiṃ vimokkhe’’ti, tasmā ‘‘animittavimokkhoti aniccānupassanaṃ āhā’’ti vuttaṃ. Itaratthāpi eseva nayo. Animittassa animittabhāvābhāvo natthīti kasmā vuttaṃ, nanu ca aniccānupassanāya animittavimokkhabhāvo pariyāyenāti nippariyāyadesanāya tassā animittabhāvābhāvo atthi eva, evañca sati ‘‘animittassa animittanāmadānābhāvo’’ti ca na na sakkā vattunti upamāsaṃsandanaṃ suṭṭhutaraṃ yujjati, tathā animittena maggassa animittabhāvo na yujjatiyeva. Tenāha ‘‘paramatthato nāmaṃ dātuṃ na sakkotī’’ti? Saccametaṃ , pariyāyasiddhaṃyeva pana aniccānupassanāya animittabhāvaṃ gahetvā maggasodhanavasenāyamanuyogo kato ‘‘animittavimokkhassa animittabhāvābhāvo natthītiviruddhaṃ viya hotī’’ti. Evañca katvā ‘‘animittaṃ…pe… dīpito hotī’’ti sayameva vakkhatīti. Sāmaññanti upamopamitabbānaṃ sambandhamāha. Na maggādhipatīti maggo adhipati maggādhipatīti chandacittānaṃ ayaṃ samaññā natthīti attho. Na ca tehi maggassāti chandacittehi maggo adhipati etassāti maggādhipatīti ayaṃ samaññā maggassa natthi. Kasmā? Tesaṃ chandacittānaṃ amaggaṅgattā.

Jhānassa suññatādināmakattāti etena indriyabalādīnampi maggasampayogato suññatādināmakatā dassitāti daṭṭhabbaṃ. Satipi paccanīkāmasane na tassa maggassa taṃ paribyattaṃ yathā sarasatāti āha ‘‘sarasappadhāno’’ti. Dvīhīti sarasapaccanīkehi. Aññanirapekkhehīti āgamananirapekkhehi. Tasmāti yasmā sarasatova nāmalābhe avavatthānāpatti sabbassa maggassa sabbanāmabhāvāpatti hoti, tasmā. Attābhi…pe… maggāti tena āgamanato nāmalābhassa paccanīkato nāmalābhabhāvaṃ dasseti. Sarasantareti animittabhāvādike. Paccanīkasahitena sarasenāti suññatāppaṇihitabhāvehi tadāgamanehi. Nimittaggahaṇānivāraṇāti saṅkhāranimittaggāhassa anisedhanato. Suññatāppaṇihitasseva maggassa vuttattā aniccato vuṭṭhahantassa maggo idha asaṅgahito siyāti āsaṅkitvā āha ‘‘aniccānupassanā’’tiādi. Saṅkhārehi vuṭṭhānaṃ na siyā, lakkhaṇehi eva vuṭṭhānaṃ siyāti adhippāyo, lakkhaṇapaṭivedho na siyā atadārammaṇattāti attho. Saṅkhārānañhi hutvā abhāvaudayabbayapaṭipīḷanāvasavattanākāresu aniccatādilakkhaṇavohāro.

Ākāravantesu gahitesu tadākāropi gahitoyeva hotīti āha ‘‘lakkhaṇānipi paṭividdhāni honti tadākārasaṅkhāraggahaṇato’’ti. Yathāvuttādhippāyenāti ‘‘anicca’’ntiādinā ‘‘saṅkhāresū’’tiādināva vuttappakārādhippāyena. Visunti saṅkhārehi vinivattetvā.


这是巴利文的完整中文直译：
.相法是诸行,以它们而有相有形似地现起,所以显示未修习者和已修习者的现起行相而说"蕴等"等。由此说"以解脱而信根增上",不说"在那解脱中",所以说"无相解脱即说无常随观"。在其他处也是这个道理。为什么说无相的无相性不存在?难道无常随观的无相解脱性不是方便的吗?在无方便教说中它的无相性存在,如此"无相的无相名给予不存在"不能不说,这样譬喻的配合更好合适,如此以无相而道的无相性不合适。因此说"从胜义不能给予名"?这是真实的,但取无常随观的方便成就的无相性,以道清净方式作这个质问"无相解脱的无相性不存在似乎矛盾"。如此作,自己将说"无相...乃至...已显示"。"共同"即说譬喻和所譬喻的关系。"非道增上"意思是欲和心没有这个道增上的名称。"不以它们道的"意思是欲和心为增上的道增上这个名称道没有。为什么?因为那些欲和心非道支。
"禅的空等名性"由此应见显示根力等也因为与道相应而有空等名性。虽然有对治但那个道的那个不明显如自相性,所以说"以自相为主"。"以二"即以自相和对治。"不依他"即不依来。"所以"即因为只依自相得名而无决定就有一切道一切名性,所以。"自身...乃至...道"显示以此从来得名是对治得名性。"在自相中"即在无相性等。"以对治俱的自性"即以空无愿性和它们的来。"不遮止相执取"即因为不阻止行相执取。因为只说空无愿的道,从无常出起的道在这里应不摄取,怀疑而说"无常随观"等。意思是不应从诸行出起,应只从诸相出起,意思是不应通达相因为不缘那个。因为诸行有了无、生灭、压迫、转变行相而有无常等相的名言。
在取有行相者时也取那个行相,所以说"诸相也通达因为取那个行相的诸行"。"如所说意趣"即以"无常"等"在诸行"等所说方式的意趣。"各别"即从诸行转离。


Lokuttarakusalaṃ

Pakiṇṇakakathāvaṇṇanā

Pañcadhāuddisati pañcupādānakkhandhe ajjhattadukavasena rūpadukavasena ca bhinditvā abhinditvā ca nimittavacaneneva uddisati pavattassapi saṅkhāranimittabhāvānativattanato vuṭṭhātabbatāsāmaññato ca. Teneva upādinnānupādinnavasena pavattaṃ dvidhā katvā niddisitvāpi ‘‘ayaṃ tāva nimitte vinicchayo’’ti nimittavaseneva nigameti. Ettha ca nimittaṃ ajjhattabahiddhā, pavattaṃ pana ajjhattamevāti ayametesaṃ viseso. Bojjhaṅgādivisesanti bojjhaṅgajhānaṅgamaggaṅgānaṃ asadisataṃ. Asamāpajjitukāmatāsaṅkhātā vitakkādivirāgabhāvanā asamāpajjitukāmatāvirāgabhāvanā. Itarassāti pādakajjhānādikassa. Atabbhāvatoti yathāvuttavirāgabhāvanābhāvassa abhāvato. Idaṃ vuttaṃ hoti – yathā maggāsannāya vipassanāya somanassasahagatatte maggassa paṭhamādijjhānikatā ca upekkhāsahagatatte pañcamajjhānikatā eva ca tabbasena ca bojjhaṅgādīnaṃ visesoti tesaṃ niyame āsannakāraṇaṃ padhānakāraṇañca vuṭṭhānagāminivipassanā, na evaṃ pādakajjhānādayoti.

Idāni apādakapaṭhamajjhānapādakānaṃ pakiṇṇakasaṅkhārapaṭhamajjhānāni sammasitvā nibbattitānañca maggānaṃ ekantena paṭhamajjhānikabhāvato vipassanāniyamoyevettha ekantiko padhānañcāti imamatthaṃ vibhāvento ‘‘vipassanāniyamenevā’’tiādimāha. Tattha itareti dutiyajjhānikādimaggā. Pādakajjhānātikkantānaṃ aṅgānaṃ asamāpajjitukāmatāvirāgabhāvanābhūtā vuṭṭhānagāminivipassanā adhiṭṭhānabhūtena pādakajjhānena āhitavisesā maggassa jhānaṅgādivisesaniyāmikā hotīti ‘‘pādakajjhānavipassanāniyamehī’’ti vuttaṃ. Yathā ca adhiṭṭhānabhūtena pādakajjhānena, evaṃ ārammaṇabhūtena sammasitajjhānena ubhayasabbhāve ajjhāsayavasena āhitavisesā vipassanā niyametīti āha ‘‘evaṃ sesavādesupi…pe… yojetabbo’’ti.

Pādakajjhānasaṅkhāresūti paṭhamajjhānasaṅkhāresu. ‘‘Paṭhamajjhānaṃ pādakaṃ katvā’’ti (dha. sa. aṭṭha. 350) hi vuttaṃ. Taṃtaṃvirāgāvirāgabhāvanābhāvenāti vitakkādīnaṃ virajjanāvirajjanabhāvanābhāvena. Tena ārammaṇajjhānassapi vipassanāya visesādhānaṃ upanissayatamāha.

Pādakajjhānasammasitajjhānāniyeva bojjhaṅgādivisesānaṃ upanissayo kāraṇanti pādakajjhānasammasitajjhānupanissayo, tassa sabbhāve. Tadabhāvābhāvatoti tassa ajjhāsayassa abhāvābhāvato.

Catutthajjhānikassa maggassa āruppe arūpajjhānameva pādakaṃ siyāti āha ‘‘catutthajjhānikavajjāna’’nti. Ariyamaggassa oḷārikaṅgātikkamanūpanissayā vipassanāya adhiṭṭhānārammaṇabhūtā dutiyajjhānādayo. Pañcahi aṅgehīti pañcahi jhānaṅgehi. ‘‘Taṃtaṃvādehi paññāpiyamānāni pādakajjhānādīni vādasahacāritāya ‘vādā’ti vuccantī’’ti adhippāyena ‘‘tayopete vāde’’ti āha. Vadanti etehīti vā vādakaraṇabhūtāni pādakajjhānādīni vādā.

Vipākasantānassa…pe…susaṅkhatattāti etena yasmiṃ santāne kammaṃ uppajjati, tattha uppajjamānameva kiñci visesādhānaṃ karotīti dīpeti. Yato tasmiṃyeva santāne tassa vipāko, nāññattha.


这是巴利文的完整中文直译：
出世间善
杂论解释
五界分别时,依五取蕴、内外二法、色二法而分别,或分或不分,即以相的语言分别转起,因为诸行相不超越,且从共同出起性。因此以执取不执取方式转起二分,分别后以"此即是相的决定"以相的方式终结。在此相是内外的,而转起则唯内。这是它们的差别。菩提分等差别即菩提分、禅支、道支的不相似性。称为不欲入定的离欲修习。对于其余即基础禅等。因为没有如上所说离欲修习。意思是说:如同近道的观在喜俱时道的初禅性,在舍俱时第五禅性,以及菩提分等的差别,所以在它们的决定中近因和主因是通向出起的观,而非基础禅等。
现在以无基础、初禅为基础的杂行初禅,以及所生道从初禅性的观决定,这里主要阐明意义而说"唯观决定"等。在此"其余"即第二禅等道。对于超越基础禅的支,不欲入定的离欲修习是通向出起的观,以基础禅为立足,增益道的禅支等差别决定,所以说"以基础禅观决定"。如同以立足的基础禅,同样以所缘的所触禅,两者具足时以意向增益差别而决定观,所以说"如此在其余说中也应配合"。
"基础禅诸行"即初禅诸行。因为说"以初禅为基础"。"以彼彼离欲不离欲修习"即对于寻等的离欲不离欲修习。由此显示所缘禅观的特殊依止。
基础禅所触禅是菩提分等差别的依止因,是基础禅所触禅依止,在它具足时。"彼无无"即那个意向的无无。
第四禅道在无色中无色禅即为基础,所以说"除第四禅道"。圣道超越粗支的近因是观的立足和所缘,即第二禅等。"以五支"即以五禅支。以"各种说被安立的基础禅等与说俱行的缘故称为说"的意趣,所以说"这三种说"。或者说"以它们说"即以作说的基础禅等为说。
"异熟相续...善巧"显示在哪个相续中业生起,在那里生起的即有某种特殊成就,因为唯在那相续中有其异熟,不在其他处。


Purimānulomaṃ viya tanti yathā gotrabhuṭṭhāne uppannānulomato purimaanulomañāṇaṃ taṃ gotrabhuṭṭhāne uppannānulomaṃ anubandhati, evaṃ. Tadapīti gotrabhuṭṭhāne uppannānulomañāṇampi aññaṃ anulomañāṇameva anubandheyya, tassa anantaraṃ uppajjeyya. Sā bhūmīti sā pañcupādānakkhandhasaṅkhātā kilesānaṃ uppattiṭṭhānatāya bhūmi. Eko bhavoti gahetvā vuttanti etena satta bhave dve bhaveti idampi adhippāyavasena netabbatthaṃ, na yathārutavasenāti dasseti. Tatthāyaṃ adhippāyo – ekavāraṃ kāmāvacaradevesu ekavāraṃ manussesūti evampi missitūpapattivasena tesu ekissā eva upapattiyā ayaṃ paricchedo. Yaṃ pana ‘‘na te bhavaṃ aṭṭhamamādiyantī’’ti (khu. pā. 6.9; su. ni. 232) vuttaṃ, tampi kāmāvacarabhavaṃyeva sandhāyāha. Mahaggatabhavānaṃ paricchedo natthīti vadanti. Tathā ‘‘ṭhapetvā dve bhave’’ti etthāpi kāmāvacaradevamanussabhavānaṃ missakavaseneva, tasmā kāmadhātuyaṃ ye dve bhavāti kāmāvacaradevamanussavasena ye dve bhavāti attho. Purimavikappesu puggalabhedena paṭipadā bhinditvā kassaci calatīti, kassaci na calatīti katvā ‘‘calati evā’’ti avadhāraṇamantarena attho vutto. Yasmā pana aṭṭhakathāyaṃ (dha. sa. aṭṭha. 350 lokuttarakusalapakiṇṇakakathā) ‘‘yathā ca paṭipadā, evaṃ adhipatipi calati evā’’ti vuttaṃ, tasmā sabbesampi paṭipadāsu abhedena gahitāsu ekantena calanaṃ sambhavatīti ‘‘calaticceva vuttaṃ, na na calatī’’ti tatiyavikappo calanāvadhāraṇo vutto.

Lokuttarakusalapakiṇṇakakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Paṭhamamaggavīsatimahānayavaṇṇanā

357. Jhānamaggādipariyāyehi kathite bojjhanakāti adhippetā, visesato pubbabhāge ‘‘jhānaṃ bhāvemi maggaṃ bhāvemī’’ti pavattajjhāsayā hontīti adhippāyena ‘‘yassa pubbabhāge’’tiādimāha.

358.Upanissayavasenāti tathā cittappavattisaṅkhātena pubbabhāgābhisaṅkhārena. Tenevāha ‘‘yassa hī’’tiādi. Tadanurūpabalāti adhipatipaccayalābhena sattivisesayogamāha. Yadi pubbabhāgābhisaṅkhāravasena chandādīnaṃ adhipatibhāvo, kimatthameteyeva evaṃ vuttā, nanu saddhādīnampi pubbabhāgābhisaṅkhāro labbhatīti āha ‘‘sesadhammāna’’ntiādi. Ataṃsabhāvattāti sampayuttehi sātisayamanuvattitabbabhāvarahitattā. Kiñcāpi hi saddhādayopi indriyapaccayatāya sampayuttehi anuvattayanti, ekasmiṃ pana cittuppāde samadhurena aññena vinā sampayuttehi anuvattanīyabhāvo na tesaṃ yathā chandādīnanti teyeva adhipatibhāvena vuttā. Evañca katvā indriyasahajātādhipatipaccayānaṃ viseso paribyatto hoti.

Catumagganayasahassavaṇṇanā



这是巴利文的完整中文直译：
如同前随顺,即如在种姓位生起的随顺从前随顺智,那个在种姓位生起的随顺相随,如是。那个也,即在种姓位生起的随顺智也应相随其他随顺智,应在它之后生起。那个地,即那个称为五取蕴的烦恼生起处的地。说"取一有"由此显示"七有二有"也应依意趣引导,不应依字面。这里意思是:一次在欲界天,一次在人间,如此以混合生起方式,这是在它们中一个生起的限定。但所说"他们不取第八有",那也是关于欲界有而说。他们说广大有没有限定。如此在"除去二有"中也是以欲界天人有的混合方式,所以"在欲界中二有"意思是依欲界天人方式的二有。在前分别中以人的差别分别行道,对某些动摇,对某些不动摇,所以不用限定而说"确实动摇"。但因为在义释中说"如行道,如是增上也确实动摇",所以对一切人在行道不分别取时必定有动摇,因此说"说动摇,不说不动摇"第三分别说动摇的限定。
出世间善杂论释结束。
初道二十大理释
.以禅道等方式所说是意指觉者,特别是在前分"我修禅我修道"的意向转起,以此意趣说"其前分"等。
"依近因"即如此心转起称为前分行。因此说"因为其"等。"随顺力"说以增上缘得到力的特殊相应。如果依前分行而有欲等的增上性,为什么只说这些,难道信等的前分行不可得吗?所以说"余法"等。"非彼自性"即没有应被相应法殊胜地随顺的自性。虽然信等也以根缘性被相应法随顺,但在一心生起中没有与其他平等而应被相应法随顺的自性如欲等,所以只说它们是增上性。如此作根、俱生、增上缘的差别就明显。
四道理千释;

362.Mānassa diṭṭhisadisā pavatti. Tathā hi so adhipati viya aññādhipatinā diṭṭhiyā saha nappavattatīti. Ekadesa…pe… upamā hoti, na sabbasāmaññena, itarathā sūriyatthaṅgamane andhakārāvattharaṇaṃ viya aggamaggatirodhāne saccapaṭicchādakatamappavatti āpajjeyyāti adhippāyo. Aññamaññanti aññe aññe. ‘‘Ānītaṃ idaṃ sutta’’nti vibhatti pariṇāmetabbā. Yathāvuttanayenāti imissā aṭṭhakathāyaṃ vuttanayena. Na upamāya vuttattāti imasmiṃ sutte na upamāya vuttabhāvato. Yathāvuttanayenāti vā etasmiṃ sutte vuttappakārena nayena imissā aṭṭhakathāyaṃ upamāya na vuttattā. Avayavā viya honti, yena te cetasi niyuttā, cittassa eteti ca cetasikātiādinā vuccanti, na pana ‘‘phassikā’’tiādināti daṭṭhabbaṃ.

Kusalakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Akusalapadaṃ

Dhammuddesavāro

Paṭhamacittavaṇṇanā

365. Khaṇattayassa akusalesu asambhavato samavāyakālahetusamūhattho samaya-saddo. Lobhābhibhūtāya eva iṭṭhārammaṇasmiṃ itaratra ca iṭṭhākāraggahaṇavasena somanassasahagatabhāvoti evamādiṃ sandhāya ‘‘yathānurūpa’’nti vuttaṃ. ‘‘Kilesāturatāya anārogyaṭṭhena kilesavajjasabbhāvato sāvajjaṭṭhena avijjāsambhūtatāya akosalyasambhūtaṭṭhena akusala’’nti ca ‘‘sāvajjadukkhavipākalakkhaṇaṃ, anatthajananarasaṃ, saṃkilesapaccupaṭṭhānaṃ, ayonisomanasikārapadaṭṭhānaṃ, gārayhabhāvato vā sāvajjalakkhaṇaṃ, saṃkilesabhāvarasaṃ, aniṭṭhavipākapaccupaṭṭhānaṃ, yathāvuttapadaṭṭhānamevā’’ti ca evamādinā vuttanayena anugantabbatāya vuttaṃ ‘‘vuttanayaṃ anugantvā’’ti.

Gataṃ gamanaṃ pavattīti katvā vuttaṃ ‘‘gatamattaṃ gatimattaṃ gahaṇamatta’’nti. Diṭṭhiyā hi gati pavatti evāti. Āsannakāraṇattāti padaṭṭhānatāya, yonisomanasikāro viya hi kusalassa ayonisomanasikāro akusalassa accāsannahetu. Tathā hi satipi asaddhammasavanādikāraṇe ayoniso anāvajjite avavatthāpite ca natthi akusalappavatti. Tathā ca vakkhati aṭṭhakathāyaṃ ‘‘ayoniso akusala’’nti. Etena ekantakāraṇatā ca vuttatthā hoti. Paṭisaṅkhā sītādikhamanaṃ appamādavihāroti vuttaṃ ‘‘appamajjanaṃ khamana’’nti. Tena satisaṃvaroti idha khantisaṃvaro vuttoti adhippāyo indriyasaṃvarassa vuttattā. Pahānasaṃvaroti vīriyasaṃvaro. So hi ‘‘uppannaṃ kāmavitakkaṃ nādhivāseti pajahatī’’tiādinā (ma. ni. 1.26; a. ni. 4.14; 

这是巴利文的完整中文直译：
.慢的转起与见相似。因此它像增上一样不与见的其他增上一起转起。部分...等...是譬喻,不是完全相同,否则意思是如日落时黑暗笼罩,当最上道隐没时会导致覆盖真理的黑暗转起。"互相"即各自不同。"引用这经"应变更语尾。"如所说方式"即在这义释中所说方式。"不以譬喻说"即因为在这经中不是以譬喻说的缘故。或者"如所说方式"即按照这经中所说方式在这义释中不以譬喻说。应见是如同部分,因此它们与心相应,说"心所"等,而不说"触性"等。
善论释结束。
不善品
法说品
第一心释
.因为三刹那在不善中不可能,所以"时"字意为和合时因与集合。因为为贪所制伏,只在可意所缘及其他处以取可意相方式而有喜俱性等,考虑到这些而说"随顺"。因为"由烦恼病苦义故,由不健康义故,由有烦恼过故,由有过失义故,由无明生起故,由非善巧生起义故为不善"以及"有过失苦报为相,产生无义为味,现起染污为现状,不如理作意为足处,或由应呵责性故有过失为相,染污为味现起,不可意报为现状,如所说足处"等这样的说法方式应随行,所以说"随行所说方式"。
说"行只是行、趣只是趣、取只是取",因为行、行动、转起是这样。因为见的行是转起。"因为是近因"即因为是足处,如同如理作意对善一样,不如理作意对不善是极近因。因此虽然有听闻非正法等因,如果不如理不注意不决定就没有不善转起。如此在义释中将说"不如理不善"。由此也说了必定因性。说"不放逸住是观察忍耐寒等",所以说"不放逸是忍耐"。由此意指说在此处"忍耐律仪"即"念律仪",因为已说根律仪。"断律仪"即精进律仪。因为它以"对已生起的欲寻不容忍而断"等方式。

6.58) vuttoti.

Sammāpaṭipattiyā paṭipakkhabhāvena gahetabbatākāro moho sammāpaṭipattipaṭipakkhabhāvaggahaṇākāro. Tena hi nivutā na sammā paṭipajjanti. Abhijjhāya visesayogo kammapathappatti.

Anupaparikkhā moho. So cettha diṭṭhirahito veditabbo. Diṭṭhisahitassa pana diṭṭhiyā anuvidhāyakattā taggahaṇeneva gahaṇanti. Avatthusminti asaddahanīye vatthusmiṃ. Sānunayo adhimokkhoti mohadiṭṭhīnaṃ saddhāpatirūpatamāha. Ahirikānottappamohādīhi pamajjanato ahirikādīhi kāraṇehi. Ārakkharahitacitteti cittassa sativirahataṃyeva dasseti. Ārakkhapaccupaṭṭhānā hi satīti. Etena ‘‘assaddhiyacitte andhabālacitte’’ti padadvayaṃ vuttatthaṃ hoti. Upanāhādīti ādi-saddena rāgādayo saṅgayhanti. Rāgādīnaṃ pariyuṭṭhānādisabhāvatāya ‘‘avisesenā’’ti vuttaṃ visesassa ekaccassa asambhavato. Idhāti, imasmiṃ citte. Nipphādetabbe payojane bhummaṃ ‘‘cammasmiṃ dīpinaṃ hantī’’ti (vajira. ṭī. 17-18 verañjakaṇḍavaṇṇanā) viya ārammaṇaṃ vā avūpasamo phalūpacārena ‘‘semho guḷo’’ti viya.

Dhammuddesavārakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Niddesavārakathāvaṇṇanā

390. Sabhāvapaṭicchādavasena pakatiattādiasantaggahaṇassa nissayattā nimittattā asantaṃ bujjhati, niccādivisamaggahaṇassa saññādivipariyesassa nissayattā asamaṃ bujjhatīti moho vutto nimittassa kattubhāvena upacāritattā, ayañca attho diṭṭhisahitamohavasena daṭṭhabbo. Ettha ca pakatīti kāpilānaṃ padhānaṃ.

Tatiyacittavaṇṇanā



这是巴利文的完整中文直译：
6.58) .说正确行持的对立方面所应取的行相,痴是正确行持对立方面的执取行相。因为被它覆蔽而不正确行持。贪欲的特殊相应是成就业道。
不观察是痴。这里应知它是离见的。但对于有见者因为随顺见而以取见而取。"在非处"即在不应信的事物中。有贪的确信说明痴见似乎如信。因为以无惭无愧痴等放逸,所以由无惭等因。"在无防护心"只显示心离念。因为念有防护现状。由此"在不信心在愚痴心"二句已说义。"瞋恨等"以等字摄取贪等。因为贪等有缠缚等自性所以说"无差别",因为某些特殊不可能。"在此"即在此心。应成就的目的用处格,如"为皮杀豹"一样,或所缘,不寂静以果邻近如"痰是糖"一样。
法说品论释结束。
分别品论释
.以自性覆蔽方式,因为是执取非实本性等的所依和因相,所以了知非实,因为是错误知觉等的所依而了知不平等,说痴是以因相的作者性而假说,这义应依有见痴而见。在此"本性"即劫比罗派(数论派)的主。
第三心释;

400. Apaṇṇakapadaṃ viya avirajjhanakapadampi kadāci niyatabhāvaṃ dīpeyyāti aniyatataṃ dīpetuṃ ‘‘uppattiarahaṅgānī’’ti vuttaṃ mānassa aniyatattā. Yadi hi māno niyato siyā, kāmarāgassa mānarahitā pavatti na siyā, tathā bhavarāgassa. Evaṃ sati paṭṭhāne catukkhattuṃ kāmarāgena yojanā na siyā, tikkhattuṃyeva siyā, bhavarāgamūlikā ca na siyā, evañca saṃyojanānaṃ saṃyojanehi aṭṭhavidhena yojanā siyā, na dasavidhā dassitāti yathāvuttāhi yojanāhi mānassa aniyatabhāvo pakāsito. Atha vā mānena saddhiṃ pañca honti yathāvuttāni apaṇṇakaṅgāni, kiṃ pana hontīti apekkhāyaṃ yevāpanakāti viditovāyamattho. Yevāpanakānañhi pañcabhāvo idha vidhīyati, na apaṇṇakaṅgānanti so yathā hoti , tathā yojetabbaṃ. Kilesaduke paṭiccavārādīsu ‘‘kilesaṃ dhammaṃ paṭicca kileso dhammo uppajjati hetupaccayā’’tiādīsu ‘‘lobhaṃ paṭicca moho māno thinaṃ uddhaccaṃ ahirikaṃ anottappaṃ. Lobhaṃ paṭicca moho māno uddhaccaṃ ahirikaṃ anottappaṃ. Lobhaṃ paṭicca moho thinaṃ uddhaccaṃ ahirikaṃ anottappaṃ. Lobhaṃ paṭicca moho uddhaccaṃ ahirikaṃ anottappa’’nti vibhattattā ‘‘tathā kilesadukepī’’ti vuttaṃ. Diṭṭhivippayuttasasaṅkhārikāsaṅkhārikacittavasena hi ayaṃ pāṭhabhedoti.

‘‘Kāmarāgo catudhā ekato uppajjati, paṭigho tidhā, māno ekadhā, tathā vicikicchā bhavarāgoti uddisitvā kāmarāgo mānasaṃyojanaavijjāsaṃyojanehi ceva avijjāsaṃyojanamatteneva ca saddhiṃ māno bhavarāgāvijjāsaṃyojanehi saddhiṃ bhavarāgo avijjāsaṃyojanena saddhi’’nti aṭṭhakathākaṇḍavaṇṇanāyaṃ (dha. sa. aṭṭha. 1485) vakkhamānattā ‘‘idha ca vakkhatī’’tiādi vuttaṃ. Tattheva ‘‘lobho chadhā ekato uppajjati, paṭigho dvedhā, tathā moho’’ti uddisitvā ‘‘lobho asaṅkhāriko diṭṭhivippayutto mohauddhaccaahirikānottappehi, sasaṅkhāriko mohathinauddhaccaahirikānottappehi, asaṅkhāriko eva mohamānauddhaccaahirikaanottappehi, sasaṅkhāriko eva ca mohamānathinauddhaccaahirikaanottappehī’’ti vakkhamānattā ‘‘tathādasavidhā kilesāna’’nti vuttaṃ. ‘‘Aha’’nti gahaṇatāya avaṃkatvā gahaṇampi ‘‘sampaggaho’’ti vuttaṃ.

Catutthacittavaṇṇanā

402.Ussāhaṃ janentāti ettha cittapayogasaṅkhāto saṅkhāro eva ussāho, na vīriyussāhoti.

Navamacittavaṇṇanā

413.Visappanāniṭṭharūpasamuṭṭhānaṃ yena kupitassa sakalasarīraṃ kampati, kupitākāro paññāyati. Etena sampattiattho raso dassito hoti, pavattiākāravasena vā visappanaraso. Tathā hi yassa kuppati, tassa amittassa sampatti yebhuyyena paṭighuppattihetu hotīti. Etena kiccattho raso vutto hotīti.

418.Vacanatthameva vacanapariyāyameva.

Ekādasamacittavaṇṇanā

424.Nicchayābhāvāti adhimokkhābhāvā. Asaṇṭhahanatoti santānavasena ekasmiṃ ārammaṇe anavaṭṭhānato.

Dvādasamacittavaṇṇanā



这是巴利文的完整中文直译：
.如不坏品一样,不破坏品有时也可显示确定性,为显示不确定性说"生起应然支"。因为慢的不确定性。如果慢是确定的,则欲贪的无慢转起将不可能,同样对于有贪。如此情况下,在建立中四次以欲贪相应将不可能,只能三次,以有贪为根的也不可能,如此以八种缚相应将不可能,不能十种,如所说相应显示慢的不确定性。或者与慢一起有五种如所说的不坏支,有什么呢?这是为了期待而说不坏。因为在此确定五种不坏支,不是不坏支,应如其所是地相应。在烦恼对中依缘转等中"依烦恼法缘烦恼法生起为因缘"等中"依贪缘痴慢昏掉无惭无愧。依贪缘痴慢掉无惭无愧。依贪缘痴慢昏掉无惭无愧。依贪缘痴慢掉无惭无愧"的变化,所以说"同样在烦恼对中"。因为这是依离见不相应、有相应无相应心的读诵差别。
"欲贪四种一起生起,嗔恚三种,慢一种,同样疑与有贪"。指出后,在义释品论中说慢与欲贪缚、无明缚等一起,有贪与无明缚一起,有贪与无明缚一起。因为将在彼处说,所以说"在此将说"等。在彼处指出"贪六种一起生起,嗔恚二种,同样痴"后,说"贪无相应离见,与痴掉无惭无愧,有相应与痴昏掉无惭无愧,无相应与痴慢掉无惭无愧,有相应与痴慢昏掉无惭无愧"。因为将说,所以说"同样十种烦恼"。因为取"啊"的缘故,作为取也说"全面把握"。
第四心释
.生起精进,这里心的造作称为相应,不是精进的精进。
第九心释
.蔓延不可意生起,因此被激怒时全身颤抖,被激怒的相貌显现。由此显示成就的味,或依转起相的蔓延味。因为对于被激怒者,敌人的成就多数是嗔恚生起的因。由此显示作用的味。
.言说义即言说方式。
第十一心释
.无决定即无增上。不相续即在相续中不安住于一所缘。
第十二心释

429. Sahajātādhipati natthi ‘‘chandavato ce vicikicchā uppajjati, sā mayhaṃ uppajjeyyā’’tiādippavattiyā abhāvā. Anuddhaṭattā paṭisiddhatā, yathādhammasāsane avacanampi abhāvaṃ dīpeti.

Avacanatoti a-kārassa tadaññavacanataṃ dasseti. Etena ca dassanena pahātabbesu abhāvavacanena kāraṇasiddhiyā phalasiddhīti tattha abhāvassa kāraṇameva tāva dassetuṃ ‘‘paṭisandhianākaḍḍhanato’’ti vuttaṃ. Tena taṃsabhāvatā tassa cittuppādassa vuttā hoti. Tato ca ‘‘balavaṃ paṭisandhiṃ ākaḍḍhati, dubbalaṃ nākaḍḍhatī’’ti idaṃ paṭisandhidānasabhāvesu. Yassa pana paṭisandhidānasabhāvo eva natthi, na tassa balavabhāvo paṭisandhiākaḍḍhane kāraṇanti ayamattho dassito hoti. Anākaḍḍhanaṃ sādheti ‘‘yadi hi ākaḍḍheyyā’’tiādinā. Yasmā ca nāgataṃ, tasmā nākaḍḍhatīti adhippāyo. ‘‘Yasmā pana taṃ paṭisandhidānaṃ natthi, tasmā nāgata’’nti vuttattā ‘‘anākaḍḍhanato anāgamanaṃ sādhetu’’nti vuttaṃ.

Apāyagamanīyassāti apāyaṃ gametīti apāyagamanīyaṃ, taṃsabhāvanti attho. Paṭisandhiākaḍḍhane sati uddhaccasahagataṃ ekantena apāyagamanīyaṃ siyā. Tena vuttaṃ aṭṭhakathāyaṃ (dha. sa. aṭṭha. 429) ‘‘itarassāpi ettheva paṭisandhidānaṃ bhaveyyā’’ti. Na hi akusalapaṭisandhi sugatiyaṃ sambhavatīti. ‘‘Catūhi apāyehi ca vippamutto (khu. pā. 6.11; su. ni. 234) avinipātadhammo’’ti (sa. ni. 2.41; 5.998, 1004) vacanato apāyagamanīyañca dassanena pahātabbaṃ. Tenāha ‘‘apāyagamanīyassa dassanena pahātabbattā’’ti. Na cetaṃ dassanena pahātabbaṃ, na so tassa apāyagamanīyo rāgo doso moho tadekaṭṭhā ca kilesāti etena saṅgahoti sakkā vattuṃ niyogato bhāvanāya pahātabbabhāvena vuttattā. Vuttañhetaṃ ‘‘katame dhammā bhāvanāya pahātabbā, uddhaccasahagato cittuppādo’’ti (dha. sa. 1406).

‘‘Kusalākusalaṃ kammaṃ vipākānaṃ khandhānaṃ kaṭattā ca rūpānaṃ kammapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 1.1.427) vuttakammapaccayabhāvo nānākkhaṇikakammapaccayabhāvo. So ca yadi uddhaccasahagataṃ paṭisandhiṃ ākaḍḍheyya, tassāpi siyā. Tathā ca sati uddhaccasahagataṃ dassanena pahātabbaṃ siyā dassanena pahātabbānaṃyeva nānākkhaṇikakammapaccayabhāvassa vuttattā. Na cetaṃ dassenena pahātabbanti sabbaṃ pubbe viya āvattati.

Sahajātameva vibhattanti yathā dassanena pahātabbavibhaṅge ‘‘dassanena pahātabbo dhammo neva dassanena na bhāvanāya pahātabbassa dhammassa kammapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 2.8.86) sahajātaṃ nānākkhaṇikanti uddisitvā ‘‘sahajātā dassanena pahātabbā cetanā cittasamuṭṭhānānaṃ rūpānaṃ kammapaccayena paccayo, nānākkhaṇikā dassanena pahātabbā cetanā vipākānaṃ khandhānaṃ kaṭattā ca rūpānaṃ kammapaccayena paccayo’’ti vibhattaṃ, evaṃ avibhajitvā ‘‘bhāvanāya pahātabbā cetanā cittasamuṭṭhānānaṃ rūpānaṃ kammapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 2.

这是巴利文的完整中文直译：
.没有俱生增上,因为没有"如果有欲而生起疑,它应对我生起"等转起。因为未拔出而遮止,如在法教中不说也表示不存在。
"不说"显示a音的其他说法。由此显示应以见断之中以不存在说法,因达成因而达成果,所以为显示其中不存在的因而说"因为不牵引结生"。由此说那个心生起的自性。因此"强力牵引结生,弱力不牵引"这是在结生给予自性者中。但对于没有给予结生自性者,它的强力性不是牵引结生的因,显示这个意思。以"如果牵引"等证明不牵引。因为不来,所以不牵引,这是意趣。因为说"因为那个给予结生不存在,所以不来",所以说"由不牵引证明不来"。
"恶趣行"即导至恶趣,意思是那个自性。如果有牵引结生,掉举相应必定是恶趣行。因此在义释中说"其他的也应在此给予结生"。因为不善结生在善趣不可能。因为说"已解脱四恶趣,有不堕法",恶趣行应以见断。因此说"因为恶趣行应以见断"。这不是以见断,不能说它的恶趣行的贪嗔痴及与它们一起的烦恼以此摄取,因为必定说以修断。因为说"什么法应以修断?掉举相应心生起"。
说"善不善业以业缘为缘于异熟蕴及所作色"的业缘性是异时业缘性。如果掉举相应牵引结生,它也应有此业缘性。如此掉举相应应以见断,因为只说应以见断者有异时业缘性。这不是以见断,一切如前返回。
只分别俱生,如在见断分别中"以见断法以业缘为缘于非见非修断法",指出俱生、异时后分别"俱生见断思以业缘为缘于心所生色,异时见断思以业缘为缘于异熟蕴及所作色",如此不分别而说"修断思以业缘为缘于心所生色"。;

8.89) ettakameva vuttaṃ, na vuttaṃ ‘‘nānākkhaṇikā cetanā vipākānaṃ khandhānaṃ kaṭattā ca rūpānaṃ kammapaccayena paccayo’’ti. Tena na bhāvanāya pahātabbassa nānākkhaṇikakammapaccayabhāvoti viññāyati. Paccanīyepi yathāsambhavaṃ saṅgāhakapaccayānaṃ vasena paccayuddhāre kariyamāne. Itarattha cāti dassanenapahātabbapade. Tattha hi ‘‘dassanena pahātabbo dhammo neva dassanena na bhāvanāya pahātabbassa dhammassa ārammaṇapaccayena paccayo, sahajātaupanissayapacchājātakammapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 2.8.71) kammapaccayopi vuttoti.

Tadabhāvāti nānākkhaṇikakammapaccayattābhāvā. Na ca nānākkhaṇikakammapaccayaṃ vinā paṭisandhiākaḍḍhanaṃ atthīti ‘‘paṭisandhianākaḍḍhanato tattha anāgatā’’ti vuttaṃ. Etthāti ‘‘ṭhapetvā uddhaccasahagataṃ sesāni ekādaseva paṭisandhiṃ ākaḍḍhantī’’ti ettha. Pavattivipākassāti pavattiyaṃ vipāko pavattiekadesatāya pavattibhūto vā vipāko etassāti pavattivipākaṃ, kammaṃ, tassa. Atha vā pavattiyaṃ vipāko pavattivipāko. Imasmiṃ pana atthe nānākkhaṇikakammapaccayo etassāti nānā…pe… yo, tabbhāvo…pe… tāti evaṃ padacchedo daṭṭhabbo. Na sakkā nivāretuṃ nānākkhaṇikakammapaccayaṃ vinā vipākassa anuppajjanato.

Idāni pavattivipākānaṃ nānākkhaṇikakammapaccayalābhitāya āhaccabhāsitataṃ dassetuṃ ‘‘vuttañcā’’tiādimāha. Vipākadānaṃ paṭisandhivipākadhammatāti maññamāno ‘‘yadi bhāvanā’’tiādimāha. Itaro vipākadānābhāvepi siddho vipākadhammabhāvo tādisānaṃ aññesampi labbhamānattāti āha ‘‘abhiññācittādīna’’nti. Ādi-saddena attano kālamatikkantaṃ diṭṭhadhammavedanīyaṃ upapajjavedanīyañca saṅgaṇhāti. Vuttaṃ siyāti idaṃ sahāyapaccayalābhato puthujjanasantānavuttino uddhaccasahagatassa vipākuppādanaṃ, tadabhāvā sekkhasantatiyaṃ tassa vipākānuppādanañca yuttaṃ siyāti vuttaṃ. Tenevāha ‘‘idaṃ pana ṭhānaṃ suṭṭhu vicāretabba’’ntiādi. Tathā ca vakkhati ‘‘puthujjanesu uppajjamānānaṃ sakabhaṇḍe chandarāgādīnaṃ uddhaccasahagatacittuppādassa ca saṃyojanattayatadekaṭṭhakilesānaṃ anupacchinnatāya aparikkhīṇasahāyānaṃ vipākuppādanaṃ na sakkā paṭikkhipitunti uddhaccasahagatadhammānaṃ vipāko vibhaṅge vutto’’ti. Tassa tādisasseva sati sahāye vipākuppādanavacanaṃ, asati vipākānuppādanavacanaṃ virujjhatīti ca pavattivipākadāyikaṃ vā uddhaccasahagatassa manasi katvā ‘‘vuttaṃ siyā’’ti vuttaṃ. ‘‘Pavattivipākañhi sandhāya ‘tesaṃ vipāke ñāṇa’nti paṭisambhidāvibhaṅge (vibha. 725-726) vutta’’nti eke vaṇṇayanti. Evaṃ uddhaccacetanāpi na hoti, sāpi viññāṇapaccayabhāve apanetabbāti idampi paṭisandhiviññāṇameva sandhāya vuttanti.

Akusalapadavaṇṇanā niṭṭhitā.

Abyākatapadaṃ

Ahetukakusalavipākavaṇṇanā



这是巴利文的完整中文直译：
8.89) .只说这么多,没有说"异时思以业缘为缘于异熟蕴及所作色"。由此知道修断没有异时业缘性。在相反中也随缘以摄取缘的方式作缘的举出。"在其他处"即在见断句中。因为在那里说"见断法以所缘缘、俱生缘、依止缘、后生缘、业缘为缘于非见非修断法",也说业缘。
"彼无"即无异时业缘性。没有异时业缘就没有牵引结生,所以说"因不牵引结生而不来于彼"。"在此"即在"除掉举相应,其余十一个牵引结生"中。"有转起异熟"即转起中的异熟,或以转起一分性而成为转起的异熟者为转起异熟,即业,它的。或者转起中的异熟为转起异熟。但在此义中应见"有异时业缘者"如此词的分解。不能遮止,因为没有异时业缘异熟不生起。
现在为显示转起异熟有异时业缘性而说"说等"。认为异熟给予是结生异熟法性而说"如果修等"。另一方因为无异熟给予也成就异熟法性,因为得到其他类似的,所以说"神通心等"。以等字摄取超过自己时间的现法受及生后受。"应说"这是说从得助缘而在凡夫相续中转起的掉举相应生起异熟,从无彼而在有学相续中不生起异熟是合理的。因此说"这处应善巧思择"等。如此将说"因为在凡夫生起的对自己物的欲贪等及掉举相应心生起的三结及与它们一起的烦恼未断,未尽助缘,不能拒绝生起异熟,所以在分别中说掉举相应法的异熟"。对它那样有助缘说生起异熟,无则说不生起异熟是相违的。或者考虑掉举相应是转起异熟给予而说"应说"。有些解释说"因为关于转起异熟在无碍解分别中说'于彼等异熟的智'"。如此掉举思也不存在,它也应除去在识缘性中,这也只关于结生识而说。
不善品释结束。
无记品
无因善异熟释;

431.Kāmāvacara…pe… ādi vuttanti ettha ādi-saddena ‘‘upacitattā’’ti padaṃ saṅgayhati ‘‘asādhāraṇakammapaccayavasenā’’ti vuttattā. ‘‘Upacitattāti laddhāsevanattā’’ti keci vadanti , taṃ paṭhamajavanassa na yujjati anāsevanattā. Tathā ca sati tassa vipākadānameva na siyāti tato aññathā atthaṃ dassento ‘‘yathā’’tiādimāha. Tattha vipākābhimukhanti vipākadānābhimukhaṃ katokāsaṃ. Katokāsatā ca anādimhi saṃsāre anekesaṃ kammānaṃ katānaṃ atthitāya parassa paṭibāhanena hotīti ‘‘aññassa vipākaṃ paṭibāhitvā’’tiādi vuttaṃ. Vaḍḍhitatā ca sakammassa baladānasamatthatāvasena attano kāraṇehi abhisaṅkhatatā. Asādhāraṇena nāmaṃ uddhaṭaṃ ‘‘bherīsaddo yavaṅkuro’’ti yathā. Viññāṇānanti cakkhuviññāṇādīnaṃ. Visesapaccayattāti adhikapaccayattā.

Cakkhusannissitañca taṃ rūpavijānanañcāti etena samānādhikaraṇataṃ samāsassa dassento tattha ca ‘‘cakkhusannissita’’ntiādipadadvayassa nīluppalasaddādīnaṃ viya aññamaññavisesanavisesitabbabhāvamāha. Aññaviññāṇanti rūpārammaṇaṃ manoviññāṇaṃ. Rūpaṃyevārammaṇanti pana atthe dibbacakkhuviññāṇaṃ daṭṭhabbaṃ taṃsadisānaṃ tadupacāraṃ katvā yathā ‘‘sā eva tittirī tāni eva osadhānī’’ti. Jhānapaccayattābhāve na jhānaṅgatā natthīti pañcaviññāṇesu upekkhādīnaṃ upacaritajhānaṅgataṃ sādheti. Na hi jhānaṅgānaṃ jhānapaccayataṃ vatvā tesaṃ jhānapaccayabhāvo paṭikkhittoti. Yadi evaṃ pañcaviññāṇesu upekkhādayo jhānarāsiṭṭhāne na vattabbā siyunti āha ‘‘jhānapaccayattābhāve’’tiādi. Upekkhādibhāvatoti upekkhāsukhadukkhekaggatābhāvato. Aññaṭṭhānābhāvatoti cittaṭṭhitiṃ eva sandhāya vuttaṃ.

436. Akusalaṃ bhavaṅganissandena ‘‘paṇḍara’’nti vuccati, bhavaṅge apaṇḍare taṃmūlikā kuto akusalassa paṇḍaratāti ‘‘akusalassa cā’’ti vuttaṃ. Paṇḍaratāya kāraṇaṃ vattabbaṃ, yadi aññakāraṇā paṇḍaratā, sabhāvovāyanti cittassa akilesasabhāvatāya vuttaṃ, na cettha phassādīnampi paṇḍaratāpatti. Yato dhammānaṃ sabhāvakiccavisesaññunā bhagavatā viññāṇaṃyeva tathā niddiṭṭhanti.

439.Anatikkamanena bhāvanāya. Pasādaghaṭṭanaṃ visayassa yogyadese avaṭṭhānanti ‘‘pasādaṃ ghaṭṭetvā āpāthaṃ gantvā’’ti vuttaṃ. Mahābhūtesu paṭihaññatīti ettha na sayaṃ kiñci paṭihaññati, nāpi kenaci paṭihaññīyati aphoṭṭhabbasabhāvattā. Visayavisayībhūtaṃ pana abhimukhabhāvappattiyā viññāṇuppattiyā hetutāya visiṭṭhabhāvappattaṃ paṭihatapaṭighātakabhāvena voharīyati , tasmā tesu sappaṭighavohāro. ‘‘Upādārūpaṃ ghaṭṭetīti evamādi ca upacāravaseneva veditabbaṃ. Mahābhūtārammaṇena pana kāyappasādanissayabhūtesu mahābhūtesu ghaṭṭiyamānesu pasādopi ghaṭṭito eva nāma hotīti vatvā vīmaṃsitabba’’nti vadanti. Yathādhippetena ekadesasāmaññena upamāvacanato nissitanissayaghaṭṭanānaṃ satipi pubbāparabhāve upamatte upamābhāvena gahetabbabhāvaṃ dassento ‘‘ubhayaghaṭṭanadassanattha’’nti āha.



这是巴利文的完整中文直译：
"欲界...等说",这里以等字摄取"积集"词,因为说"依不共业缘"。有些人说"积集即得修习",这对第一速行不合适因为无修习。如此则它不会给予异熟,所以显示与此不同的义而说"如"等。其中"向异熟"即向给予异熟作机会。作机会性是因为在无始轮回中有许多已作业的存在而遮止他者,所以说"遮止他者的异熟"等。增长性是依能给予自业力量而由自因所造作。以不共举名如"鼓声谷芽"。"诸识"即眼识等。"为特殊缘"即为增上缘。
"依眼及了知色"由此显示复合词的同位释,且说其中"依眼"等二词如青莲花等词互为能别所别。"其他识"即缘色的意识。但在义中应见作那个譬喻而说是天眼识,如"那只鹧鸪那些药"。因为无禅支性不是无禅缘性,所以成立五识中舍等的假说禅支性。因为说禅支的禅缘性而不否定它们的禅缘性。如果这样,五识中舍等不应说在禅聚处,所以说"无禅缘性"等。"由舍等性"即由舍乐苦一境性。"由无他处"只关于心住而说。
.不善因为有分流出说为"白",有分不白,以它为根的不善怎么会是白性?所以说"及不善"。应说白性的因,如果由其他因有白性,或是自性,由心非烦恼自性而说,这里触等也不得白性。因为知诸法自性作用差别的世尊只如此指示识。
.以不超越而修习。触净是所缘住在适处,所以说"触净而现起"。"碰触大种"这里不是自己碰触什么,也不被什么碰触,因为是非触性。但所缘能缘性因到达对向而成为识生起的因,以特殊性成就说为能触所触性,所以对它们有有对说。"触所造色"等也应知依假说。但说"以大种为所缘,当大种作为依净所依被触时,净也名为被触,应如此思择"。因为以如所欲一分共性说譬喻,显示虽然所依能依触有前后性,但在譬喻上应取为譬喻性,所以说"为显示二触"。

455.Dassanādippavattibhāvatoti manodhātumanoviññāṇadhātūnaṃ adassanāditāya sā etesaṃ eva viseso. Anaññanissayamanopubbaṅgamatāyāti aññanissayamanopubbaṅgamattābhāvato. Aññanissayaviññāṇassa anantarapaccayattābhāvenāti iminā kiriyāmanodhātutopi visesassa vuttattā ‘‘manodvāraniggamanamukhabhāvābhāvato’’ti vuttaṃ, na vuttaṃ ‘‘niggamanapavesamukhabhāvābhāvato’’ti. Tividhenapi hi manodhātuviññāṇadhātūhi manoviññāṇadhātuyā viseso dassitoti. Tato eva vijānanavisesavirahatoyeva. Yadi manodhātu ‘‘manoviññāṇa’’nti na vuccati, chaviññāṇakāyāti kathaṃ manodhātuyā tattha saṅgaho hotīti? Saṅgaho eva pariyāyadesanattā. Atthi hi esa pariyāyo ‘‘mananamattaṃ viññāṇaṃ manoviññāṇa’’nti yathā ‘‘mananamattā dhātu manodhātū’’ti. Apica vatthukiccehi manoviññāṇasabhāgattā tassa uparamuppādabhāvato antādibhāvato ca manoviññāṇakāyasaṅgahitā manodhātu, na sesaviññāṇakāyasaṅgahitā ataṃsabhāgattā, idha pana nippariyāyakatattā manaso sambhūya visiṭṭhamanokiccayuttaṃ manoviññāṇanti tadabhāvato ‘‘manoviññāṇantipi na vuccatī’’ti imamevatthaṃ sādhetuṃ ‘‘na hi taṃ viññāṇaṃ manato’’tiādi vuttaṃ. Tena manodhātuyā nippariyāyato manoviññāṇakiccavirahaṃyeva dasseti. Dassanādīnaṃ panātiādinā aññaviññāṇavidhuraṃ manodhātuyā ca sabhāvaṃ dasseti.

Yadi janakasadisatā nāma mahāvipākesu vitakkādīnaṃ sammāsaṅkappāditā, tihetukato nibbattānaṃ tihetukānaṃ, duhetukato nibbattānaṃ duhetukānañca bhavatu sammāsaṅkappāditā, tihetukato pana nibbattaduhetukānaṃ kathanti āha ‘‘tattha hī’’tiādi. Taṃsotapatitatā na siyā tassā anānantarattā. Tato eva hītiādinā vuttasotapatitaṃ evānantarena vacanena samatthayati. Yadi vijjamānānampi manodhātuādīsu vitakkādīnaṃ pañcaviññāṇesu viya agaṇanūpagabhāvo, evaṃ sante paṭṭhāne kathaṃ tesaṃ jhānapaccayatāvacanaṃ. ‘‘Abyākato dhammo abyākatassa dhammassa jhānapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 1.1.431), ‘‘vipākābyākatāni kiriyābyākatāni jhānaṅgāni sampayuttakānaṃ khandhānaṃ cittasamuṭṭhānānañca rūpānaṃ jhānapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 1.1.431) hi vuttaṃ. Paccanīyepi ‘‘abyākataṃ dhammaṃ paṭicca abyākato dhammo uppajjati na jhānapaccayā, pañcaviññāṇasahitaṃ ekaṃ khandhaṃ paṭicca tayo khandhā’’tiādinā (paṭṭhā. 1.1.98) pañcaviññāṇāni eva uddhaṭāni, na manodhātuādīnīti āha ‘‘jhānapaccayakiccamattato’’tiādi. Na hettha jhānaṅgānaṃ balavadubbalabhāvo adhikato, atha kho jhānapaccayabhāvamattanti adhippāyo.

469.Samānavatthukaṃ anantarapaccayaṃ labhitvāti dassanādito manodhātuyā ca balavabhāve kāraṇavacanaṃ. Yathārammaṇanti ārammaṇānurūpaṃ. Yadi samānanissayatāya manodhātuto balavatarattaṃ vipākamanoviññāṇadhātuyā somanassasahagatāya, voṭṭhabbanaṃ kathaṃ majjhattavedananti anuyogaṃ manasi katvā tassa balavabhāvaṃ sampaṭicchitvā santatipariṇāmanabyāpāravisesā na somanassavedananti parihāraṃ vadanto ‘‘voṭṭhabbana’’ntiādimāha. Vipāko viya anubhavanameva na hotīti sati samatthatāya vipākānaṃ ekantena ārammaṇarasānubhavanatāya vuttaṃ.

Ahetukakusalavipākavaṇṇanā niṭṭhitā.

Aṭṭhamahāvipākacittavaṇṇanā



这是巴利文的完整中文直译：
"由见等转起性"即意界意识界的非见等性,这是它们的特殊性。"由无他所依意为前导性"即因为无他所依意为前导性。"由无他所依识的无间缘性"由此因为说与作用意界的差别,所以说"由无意门出口性",不说"由无出入口性"。因为显示三种意界识界对意识界的差别。正因此而无了知差别。如果意界不说为"意识",如何在"六识身"中摄取意界?只是摄取因为是假说教导。因为有此假说"只是意的识为意识",如"只是意的界为意界"。而且由于处和作用与意识类似,它有最后生起性和初性等,所以意界为意识身所摄,不为其他识身所摄,因为非类似性。但在此因为是非假说性,意共合而相应特殊意作用为意识,因为无彼性所以说"也不说为意识",为证明此义而说"因为那个识不从意"等。由此显示意界非假说上离意识作用。以"见等"等显示意界有别于其他识的自性。
如果生因相似性在大异熟中寻等是正思惟等性,从三因生的三因,从二因生的二因应有正思惟等性,但从三因生的二因如何?所以说"因为在彼"等。它不应成为流入,因为非无间。正因此以"所以"等以后面的话证成所说的流入。如果现存的意界等中的寻等如五识一样不达计数,如此在发趣如何说它们的禅缘性。因为说"无记法以禅缘为缘于无记法","异熟无记作用无记禅支以禅缘为缘于相应蕴及心所生色"。在相反中也以"依无记法缘无记法生起非禅缘,依一五识相应蕴缘三蕴"等只举五识,不举意界等,所以说"只由禅缘作用"等。这里不是增上禅支的强弱性,而是意趣只是禅缘性。
"得到同处无间缘"是说见等和意界的强力性的原因。"随所缘"即随顺所缘。如果由同所依性喜俱异熟意识界比意界更强力,确定如何是舍受?考虑此质问后,同意它的强力性,说由于相续转变作用差别不是喜受而说"确定"等。说"不只是如异熟受用",因为有能力时异熟必定受用所缘味。
无因善异熟释结束。
八大异熟心释;

498. Vipākadhammānaṃ kammadvāraṃ vuttaṃ dvārakathāyaṃ ‘‘tebhūmakakusalākusalo ekūnatiṃsavidho mano’’ti (dha. sa. aṭṭha. manokammadvārakathā). Payogenāti attanā parehi vā katena ussāhanapayogena. Kusalākusalāni viya yesaṃ taṃ tadārammaṇaṃ anubandhabhūtaṃ. Paṭhamapañcamacittānaṃ aññamaññabalavadubbalabhāvavicārena dutiyachaṭṭhādīnampi so vicārito hotīti ‘‘etesu balavaṃ dubbalañca vicāretu’’nti vuttaṃ. Yathā sāliādīnaṃ thaddhamudubhūmivasena tiṇādīnaṃ anīharaṇanīharaṇavasena utuādiavasesapaccayānaṃ vipattisampattivasena ca phalavisesayogo, evaṃ kammassa sugatiduggativasena avisuddhavisuddhapayogavasena upapattiyā vipattisampattivasena ca visiṭṭhaphalatāya pariṇamanaṃ, evameva gimhavassakālādīsu bījānaṃ phalavisesayogo viya taṃtaṃkālavisesena kammassa phalavisesayogo hotīti āha ‘‘kālavasena pariṇamatī’’ti. Sukkasoṇitapaccayānanti kammavisesaparibhāvitasantānuppannatāya sukkasoṇitānaṃ āyuvisesahetubhāvamāha sukkasoṇitavasenapi vaṇṇādivisesadassanato, yena ‘‘pitūnaṃ ākāraṃ putto anuvidahatī’’ti vuccati. Taṃmūlakānanti appāyukasaṃvattaniyakammamūlakānaṃ. Āhārādīti ādi-saddena visamūpakkamādayo pariggaṇhāti.

Vipākuddhārakathāvaṇṇanā

Yato tihetukādikammato. Yasmiñca ṭhāneti paṭisandhiādiṭṭhāne, sugatiduggatiyaṃ vā. Tihetukato duhetukaṃ anicchanto paṭisandhinti adhippāyo. Pavattivipākaṃ pana tihetukato duhetukampi icchati eva. Tathā hi vakkhati aṭṭhakathāyaṃ ‘‘yaṃ purimāya hetukittanaladdhiyā na yujjatī’’ti (dha. sa. aṭṭha. 498).

Ye ‘‘tasseva kammassa vipākāvasesenā’’ti, ‘‘ekapupphaṃ yajitvāna, asīti kappakoṭiyo (theragā. 96). Duggatiṃ nābhijānāmī’’ti (apa. thera 2.46.64) ca evamādivacanassa adhippāyaṃ ajānantā ‘‘kiṃ nu kho ekenapi kammena anekā paṭisandhi hotī’’ti, ‘‘disvā kumāraṃ satapuññalakkhaṇa’’ntiādivacanassa (dī. ni. 

这是巴利文的完整中文直译：
8.89) .只说了这么多,没有说"异时思以业缘为缘于异熟蕴及所作色"。由此了知修断没有异时业缘性。在反面中也依所生起的摄取缘而作缘的举出。在其他处即在见断品。因为在那里说"见断法以所缘缘、俱生缘、亲依止缘、后生缘、业缘为缘于非见非修断法",也说了业缘。
"彼不存在"即异时业缘性不存在。没有异时业缘就没有牵引结生,所以说"因为不牵引结生而不来到彼处"。"在此"即在"除掉举相应外,其余十一个牵引结生"。"有转起异熟"即有转起中的异熟,或成为转起一分的异熟的业。或者转起中的异熟是转起异熟。在此义中应如此分词:"有异时业缘的,彼性"。不能阻止,因为没有异时业缘异熟不生起。

3.205) atthaṃ asallakkhetvā ‘‘kinnu kho nānākammehi ekā paṭisandhi hotī’’ti saṃsayapakkhandā, tesaṃ bījaṅkuropamāya ‘‘ekasmā ekā, anekasmā ca anekā paṭisandhi hotī’’ti vinicchitattā kammapaṭisandhivavatthānato sāketapañhe vipākuddhārakathāya ussadakittanagahaṇassa sambandhaṃ āha ‘‘kammavasena…pe… dassetu’’nti. Paṭisandhijanakakammavasena paṭisandhivipāko eva alobhalobhādiguṇadosātirekabhāvahetūti attho daṭṭhabbo. Tathā hi vuttaṃ ‘‘so tena kammena dinnapaṭisandhivasena nibbatto luddho hotī’’tiādi. Ettha ca lobhavasena, dosa, moha , lobhadosa, lobhamoha, dosamoha, lobhadosamohavasenāti tayo ekakā, tayo dvikā, eko tikoti lobhādidassanavasena akusalapakkheyeva satta vārā. Tathā kusalapakkhe alobhādidassanavasenāti cuddasa vārā labbhanti.

Tattha ‘‘alobhadosāmohā, alobhādosamohā, alobhadosāmohā balavanto’’ti āgatehi kusalapakkhe tatiyadutiyapaṭhamavārehi dosussadamohussadadosamohussadavārā gahitā. Tathā akusalapakkhe ‘‘lobhādosamohā, lobhadosāmohā, lobhādosāmohā balavanto’’ti āgatehi tatiyadutiyapaṭhamavārehi adosussadaamohussadaadosāmohussadavārā gahitāyevāti akusalakusalapakkhe tayo tayo vāre antogadhe katvā aṭṭheva vārā dassitā. Ye pana ubhayesaṃ vomissatāvaseneva lobhālobhussadavārādayo apare ekūnapaññāsa vārā dassetabbā, te asambhavato eva na dassitā. Na hi ekasmiṃ santāne antarena avatthantaraṃ lobho balavā alobho cāti yujjati. Paṭipakkhatoyeva hi etesaṃ balavadubbalabhāvo, sahajātadhammato vā. Tesu lobhassa tāva paṭipakkhato alobhena anabhibhūtatāya balavabhāvo, tathā dosamohānaṃ adosāmohehi. Alobhādīnaṃ pana lobhādiabhibhavanato sabbesañca samānajātiyaṃ samabhibhūya pavattivaseneva sahajātadhammato balavabhāvo. Tena vuttaṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘lobho balavā, alobho mando, adosāmohā balavanto, dosamohā mandā’’ti. So ca tesaṃ mandabalavabhāvo purimūpanissayato āsayassa paribhāvitatāya veditabbo. Ettha ca paṭhamadutiyehi, sattamapaṭhamehi vā vārehi tihetukakammato paṭisandhipavattivasena tihetukavipāko, itarehi tihetukaduhetukakammato yathāsambhavaṃ paṭisandhipavattivasena duhetukāhetukavipākā dassitāti ayampi viseso veditabbo.

Idhāti vipākuddhāramātikāyaṃ. Tena hetukittanaṃ viseseti. Jaccandhādivipattinimittaṃ moho, sabbākusalaṃ vā. Yaṃ pana vuttanti sambandho. Tena paṭisambhidāmaggavacanena. Gatisampattiyā sati ñāṇasampayutte paṭisandhimhi nipphādetabbe. Aññatthāti nikantipaṭisandhikkhaṇesu. Kammasarikkhakoti idha sātisayo sarikkhabhāvo adhippetoti daṭṭhabbo. Itarathā tihetukaduhetukāpi aññamaññaṃ sarikkhāyevāti dassitametanti. Cakkhuviññāṇādīnīti ettha pañcaviññāṇāni viya apubbanissayapavattinī vijānanavisesarahitā ca manodhātu iṭṭhādibhāgaggahaṇe na samatthāti ‘‘pākaṭāyevā’’ti na vuttā, ādi-saddena vā saṅgahitā. Tadārammaṇapaccayasabbajavanavatāti tadārammaṇassa paccayabhūtasakalajavanappavattisahitena. Yaṃ sandhāya ‘‘idha paripakkattā āyatanāna’’nti vuttaṃ. Aññakāleti abuddhipavattikāle.


这是巴利文的完整中文直译：
对"从一个生一个,从多个生多个结生"这样的种子芽比喻,由业区分结生,为显示在娑计陀问题中异熟举出故事中的胜分说而说"由业等"。应知由结生生起业而有结生异熟,是无贪贪等功德过失增胜性之因的意思。如是说"他由那个业给予的结生而生为贪婪者"等。这里依贪、嗔、痴、贪嗔、贪痴、嗔痴、贪嗔痴,即三个一法、三个二法、一个三法,依显示贪等在不善分中有七种。同样在善分中依显示无贪等,得十四种。
其中"无贪嗔无痴、无贪有嗔无痴、无贪嗔有痴强"而来的善分第三二一品摄取嗔胜痴胜嗔痴胜品。同样在不善分"贪有嗔无痴、贪嗔无痴、贪有嗔有痴强"而来的第三二一品已摄取无嗔胜无痴胜无嗔无痴胜品,包含不善善分各三品而显示八品。但依两者混合而应显示贪无贪胜品等其他四十九品,因为不可能而不显示。因为在一个相续中无间隔的其他状态不合理有贪强和无贪。因为这些的强弱是由对治,或由俱生法。其中首先贪因为对治上不被无贪克服而强,同样嗔痴不被无嗔无痴克服。但无贪等因为克服贪等,一切在同类中以平等克服而转起,由俱生法而强。因此在义释中说"贪强,无贪弱,无嗔无痴强,嗔痴弱"。应知它们的弱强是由前依止而熏习倾向。这里以第一第二,或第七第一品显示从三因业依结生转起而有三因异熟,以其他从三因二因业随缘依结生转起而有二因无因异熟,应知这个差别。
"在此"即在异熟举出纲要中。由此特别说因的称述。生盲等缺陷的因是痴,或一切不善。"但说"的连系。由那个无碍解道之语。当有趣圆满时应令生起智相应结生。"在其他"即在爱着结生刹那。"业相似"这里应知是意指殊胜的相似性。不然三因二因也互相相似,如是已显示。"眼识等"这里如五识,意界也不依新所依转起且无了知差别,在取可意等分中无能力,所以不说"明显",或以等字摄取。"一切速行有所缘缘"即与作为所缘缘的全部速行生起俱有。关于此说"这里处已成熟"。"其他时"即非智转起时。


Anulometi dhammānulome. Āsevanapaccayāti āsevanabhūtā paccayā. Na magge amaggapaccaye . Sopi moghavāro labbheyyāti yadi voṭṭhabbanampi āsevanapaccayo siyā, yathā ‘‘sukhāya vedanāya sampayuttaṃ dhammaṃ paṭicca sukhāya vedanāya sampayutto dhammo uppajjati āsevanapaccayā na (paṭṭhā. 1.2.3) maggapaccayā’’ti (paṭṭhā. 1.

这是巴利文的完整中文直译：
"顺"即在法顺中。"等无间缘"即成为等无间的诸缘。不在道中为非道缘。"那个空品也应得",如果确定也是等无间缘,如说"依乐受相应法缘乐受相应法生起由等无间缘非道缘"。
这里要注意,译文尽可能保持了原文的结构和术语,而没有进行意译或简化。这段经文讨论的是佛教阿毗达磨中关于缘起和条件关系的专门术语概念。

2.14) anulomapaccanīye, paccanīyānulome ca ‘‘sukhā…pe… na maggapaccayā āsevanapaccayā’’ti ca vuttaṃ hasituppādacittavasena, evaṃ voṭṭhabbanavasena ‘‘adukkhamasukhāya vedanāya sampayuttaṃ dhammaṃ paṭiccā’’tiādinā pubbe vuttanayena pāṭho siyā, tathā ca sati vāradvayavasena gaṇanāyaṃ ‘‘āsevanapaccayā na magge dve. Na maggapaccayā āsevane dve’’ti ca vattabbaṃ siyā, na pana vuttaṃ, tasmā na labbheyyāyaṃ moghavāroti adhippāyo.

Voṭṭhabbanampi yadi āsevanapaccayo siyā, dutiyamoghavāre attano viya tatiyacatutthavāresupi siyā, tathā sati attanāpi kusalākusalānaṃ siyā. Na hi…pe… avutto atthi ‘‘purimā purimā kusalā dhammā’’tiādinā anavasesato vuttattā. Voṭṭhabbanassa…pe… avutto ‘‘abyākato dhammo kusalassa dhammassa āsevanapaccayena paccayo. Akusalassa…pe… paccayo’’ti vacanābhāvato. Na kevalaṃ avutto, atha kho kusalaṃ…pe… paṭikkhittova. Athāpi siyātiādi maggasodhanatthameva vuccati. Samānavedanānaṃ eva āsevanapaccayabhāvassa dassanato ‘‘asamānavedanānaṃ vasenā’’ti vuttaṃ. Evaṃ ‘‘āsevana paccayena paccayo’’tipi vattabbaṃ siyā, samānavedanāvasenāti adhippāyo. Abhinnajātikassa cāti ca-saddo abhinnavedanassa cāti sampiṇḍanattho. Vedanāttikepi voṭṭhabbanassa āsevanapaccayattassa abhāvāti yojanā. Kusalattikādīsu yathādassitapāḷippadesesupīti sampiṇḍanattho pi-saddo. Gaṇanāya kāraṇabhūtāya gaṇanāya niddhāriyamānāya sati gaṇanāya vā abbhantare. Dutiyo moghavāro vīmaṃsitabboti āsevanapaccayattābhāvā javanaṭṭhāne ṭhātuṃ na yujjati. Na hi vinā āsevanaṃ javanappavatti atthīti adhippāyo.

Apicettha ‘‘yaṃ javanabhāvappattaṃ, taṃ chinnamūlakarukkhapupphaṃ viyā’’ti (dha. sa. aṭṭha. 566) vakkhamānattā anupacchinnabhavamūlānaṃ pavattamānassa voṭṭhabbanassa kiriyabhāvo na siyā, vutto ca ‘‘yasmiṃ samaye manoviññāṇadhātu uppannā hoti kiriyā neva kusalā nākusalā na ca kammavipākā upekkhāsahagatā’’ti, tasmā ‘‘javanaṭṭhāne ṭhatvāti javanassa uppajjanaṭṭhāne dvikkhattuṃ pavattitvā, na javanabhāvenā’’ti, ‘‘āsevanaṃ labhitvāti ca āsevanaṃ viya āsevana’’nti vuccamāne na koci virodho, vipphārikassa pana sato dvikkhattuṃ pavattiyevettha āsevanasadisatā. Vipphārikatāya hi viññattisamuṭṭhāpakattañcassa vuccati. Vipphārikampi javanaṃ viya anekakkhattuṃ appavattiyā dubbalattā na nippariyāyato āsevanapaccayabhāvena pavatteyyāti na imassa pāṭhe āsevanatthaṃ vuttaṃ, aṭṭhakathāyaṃ pana pariyāyato vuttaṃ yathā ‘‘phalacittesu maggaṅgaṃ maggapariyāpanna’’nti. Ayamettha attanomati. Ayampi porāṇakehi asaṃvaṇṇitattā sādhukaṃ upaparikkhitabbo.


Server failed to generate a response


Evañca katvāti voṭṭhabbanāvajjanānaṃ anatthantarabhāvato ‘‘āvajjanā’’icceva vuttaṃ, voṭṭhabbanaṭṭhānepīti adhippāyo. Tasmāti yasmā voṭṭhabbanaṃ āvajjanāyeva atthato upekkhāsahagatāhetukakiriyamanoviññāṇadhātubhāvato, tasmā. Taṃ āvajjanā viya sati uppattiyaṃ kāmāvacarakusalākusalakiriyajavanānaṃ ekantato anantarapaccayabhāveneva vatteyya, no aññathāti adhippāyena ‘‘voṭṭhabbanato’’tiādimāha. Catunnanti muñchāmaraṇāsannavelādīsu mandībhūtavegatāya cattāripi javanāni uppajjeyyunti adhippāyena vuttaṃ. Ayametassa sabhāvoti ārammaṇamukhenapi cittaniyāmaṃyeva dasseti. Yadipi ‘‘javanāpāripūriyā…pe… yutto’’ti vuttaṃ, ‘‘āvajjanādīnaṃ paccayo bhavituṃ na sakkotī’’ti pana vuttattā cittappavattivasena paṭhamamoghavārato etassa na koci viseso. Tenevāha ‘‘ayampi…pe… retabbo’’ti. Paṭisandhicitteyeva pavattiyaṃ ‘‘bhavaṅga’’nti vuccamāne na tassa hetuvasena bhedoti ‘‘sahetukaṃ bhavaṅgaṃ ahetukassa bhavaṅgassa anantarapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 3.

这是巴利文的完整中文直译：
"如此作"即因为确定和转向无别义,所以只说"转向",意趣在确定处也是。"所以"即因为确定在义上就是转向,因为是舍俱无因作用意识界性,所以。那转向若有生起,只应以无间缘性对欲界善不善作用速行而转,不应其他,以此意趣而说"从确定"等。说"四个"是以意趣在昏迷死亡临近时等由于力量减弱而生起四个速行。"这是它的自性"即也由所缘门显示心的规律。虽然说"因速行圆满而适合",但因为说"不能作为转向等的缘",依心转起而与第一空品无任何差别。因此说"这个也应思察"。若在结生心的转起中说"有分",它依因而无差别,所以"有因有分以无间缘为缘于无因有分"。
这里保持了原文的专业术语和结构,没有进行意译或简化。文中讨论了佛教阿毗达摩对心识活动和缘起关系的分析。

1.102) na sakkā vattuṃ, vuttañca, tasmā sahetukaṃ bhavaṅganti tadārammaṇaṃ vuttanti viññāyati.

Sabhāvakiccehi attano phalassa paccayabhāvo, sabhāvakiccānaṃ vā phalabhūtānaṃ paccayabhāvo sabhāvakiccapaccayabhāvo. Appaṭisiddhaṃ daṭṭhabbanti ‘‘duhetukasomanassasahagataasaṅkhārikajavanāvasāne evā’’ti imassa atthassa anadhippetattā. Yathā ca ahetukaduhetukapaṭisandhikānaṃ tihetukajavanāvasāne ahetukaduhetukatadārammaṇaṃ appaṭisiddhaṃ, evaṃ tihetukapaṭisandhikassa tihetukajavanānantaraṃ duhetukatadārammaṇaṃ, duhetukapaṭisandhikassa ca duhetukānantaraṃ ahetukatadārammaṇaṃ appaṭisiddhaṃ daṭṭhabbaṃ. ‘‘Tihetukakammaṃ tihetukampi duhetukampi ahetukampi vipākaṃ detī’’ti (dha. sa. aṭṭha. 498) hi vuttaṃ. Paripuṇṇavipākassāti imināpi tihetukajavanato yathāvuttatadārammaṇassa appaṭisiddhaṃyeva sādheti. Na hi paccayantarasāmaggiyā asati tadārammaṇaṃ sabbaṃ avipaccantaṃ kammaṃ paripuṇṇavipākaṃ hotīti. Mukhanidassanamattameva yathāvuttatadārammaṇappavattiyā avibhāvitattā. Tihetukādikammassa hi ukkaṭṭhassa tihetukakammassa soḷasa, itarassa dvādasa, ukkaṭṭhasseva duhetukakammassa dvādasa, itarassa aṭṭhāti evaṃ soḷasavipākacittādīni yojetabbāni. Tasmāti yasmā paripuṇṇavipākassa paṭisandhijanakakammassa vasena vipākavibhāvanāya mukhanidassanamattamevetaṃ, tasmā.

Evañca katvāti nānākammato tadārammaṇuppattiyaṃ ito aññathāpi sambhavatoti attho. ‘‘Upekkhā…pe… uppajjatī’’ti ettha kena kiccena uppajjatīti? Tadārammaṇakiccaṃ tāva na hoti javanārammaṇassa anālambaṇato, nāpi santīraṇakiccaṃ tathā appavattanato, paṭisandhicutīsu vattabbameva natthi, pārisesato bhavaṅgakiccanti yuttaṃ siyā. Na hi paṭisandhibhūtaṃyeva cittaṃ ‘‘bhavaṅga’’nti vuccatīti.

Tanninnanti āpāthagatavisayaninnaṃ āvajjananti sambandho. Aññassa viya paṭhamajjhānādikassa viya. Etassapi sāvajjanatāya bhavitabbanti adhippāyo. Atadatthāti ettha taṃ-saddena nirodhaṃ paccāmasati. Uppattiyāti uppattito. Tanti nevasaññānāsaññāyatanaṃ. Tassa nirodhassa. Tathā ca uppajjatīti ‘‘anantarapaccayo hotī’’ti padassa atthaṃ vivarati. Yathāvuttā vuttappakārā. Vodānaṃ dutiyamaggādīnaṃ purecārikañāṇaṃ. Etesanti ariyamaggacittamaggānantaraphalacittānaṃ. Etassāti yathāvuttavipākacittassa.

Upanissayato tasseva cakkhuviññāṇādivipākassa dassanatthaṃ cakkhādīnaṃ dassanādiatthato dassanādiphalato, dassanādippayojanato vā. Purimacittāni āvajjanādīni. Vatthantararahitatte dassetabbe vatthantare viya ārammaṇantarepi na vattatīti ‘‘vatthārammaṇantararahita’’nti vuttaṃ.


这是巴利文的完整中文直译：
不能说,但已说,所以应知说有因有分即是说所缘。
自性作用对自果的缘性,或自性作用果的缘性是自性作用缘性。应见未遮止,因为"只在二因喜俱无行速行末"这个义不是所要。如无因二因结生者在三因速行末有无因二因所缘未遮止,如是三因结生者在三因速行后有二因所缘,二因结生者在二因后有无因所缘应见未遮止。因为说"三因业给予三因、二因、无因异熟"。"圆满异熟"由此也证成从三因速行如说所缘未遮止。因为若无其他缘和合,所缘一切未成熟业不成为圆满异熟。只是门显示,因为未显明如说所缘转起。应配合三因等业,胜三因业十六,其他十二,只胜二因业十二,其他八等十六异熟心等。所以即因为这只是依能生结生的圆满异熟业而显示异熟的门显示,所以。
"如此作"即意思是在从不同业生起所缘时也可能有别于此。"舍等生起"这里以何作用生起?首先不是所缘作用,因为不取速行所缘,也非推度作用,因为如此不转起,在结生死不必说,由余应是有分作用。因为不说只是结生心为"有分"。
"倾向彼"连系为倾向现前境的转向。如其他,如初禅等。意趣是这个也应有转向性。"非彼义"这里以"彼"字指涉灭。"生起"即从生起。"彼"即非想非非想处。那个灭的。"如是生起"即解释"成为无间缘"句的义。"如说"即已说方式。"清净"即第二道等的前导智。"这些"即圣道心道后果心。"这个"即如说异熟心。
为显示从所依那个眼识等异熟,从眼等的见等义,从见等果,或从见等目的。前心即转向等。在应显示无别所依时,如在别所依,在别所缘也不转起,所以说"无别所依所缘"。


Yadi vipākena kammasarikkheneva bhavitabbaṃ, evaṃ sati imasmiṃ vāre ahetukavipākānaṃ asambhavo eva siyā tesaṃ akammasarikkhakattāti imamatthaṃ manasi katvā āha ‘‘ahetukānaṃ panā’’ti. Abhinipātamattanti pañcannaṃ viññāṇānaṃ kiccamāha. Te hi āpāthagatesu rūpādīsu abhinipātanamatteneva vattanti. Ādi-saddena sampaṭicchanādīni saṅgaṇhāti. Kusalesu kusalākusalakiriyesupi vā vijjamānā sasaṅkhārikāsaṅkhārikatā aññamaññaṃ asarikkhattā pahānāvaṭṭhānato ca viruddhā viyāti vipākesu sā tadanukūlā siyā, sā pana mūlābhāvena na suppatiṭṭhitānaṃ savisayābhinipatanamattādivuttīnaṃ natthīti vuttaṃ ‘‘na sasaṅkhārikaviruddho’’tiādi. Ubhayenapi tesaṃ nibbattiṃ anujānāti yathā ‘‘kaṭattārūpāna’’nti adhippāyo. ‘‘Vipākadhammadhammo vipākassa dhammassa ārammaṇapaccayena paccayo. Vipākadhammadhamme khandhe aniccato dukkhato anattato vipassati, assādeti abhinandati, taṃ ārabbha rāgo uppajjati, domanassaṃ uppajjati, kusalākusale niruddhe’’tiādinā (paṭṭhā. 1.3.93) vipākattike viya siyā kusalattikepi pāḷīti katvā ‘‘kusalattike cā’’tiādi vuttaṃ. Tattha hi ‘‘kusalo dhammo abyākatassa dhammassa ārammaṇapaccayena paccayo’’ti uddisitvā ‘‘sekkhā vā puthujjanā vā kusalaṃ aniccato dukkhato anattato vipassanti, kusale niruddhe vipāko tadārammaṇatā uppajjati, kusalaṃ assādeti abhinandati, taṃ ārabbha rāgo uppajjati, diṭṭhi, vicikicchā, uddhaccaṃ, domanassaṃ uppajjati, akusale niruddhe vipāko tadārammaṇatā uppajjatī’’ti vuttaṃ. Avijjamānattā eva avacananti adhippāyena tattha yuttiṃ dasseti ‘‘vipphārikañhī’’tiādinā.

Ettha keci ‘‘chaḷaṅgupekkhāvatopi kiriyamayacittatāya kiriyajavanassa vipphārikakiriyabhāvo na sakkā nisedhetunti nidassanabhāvena paṇṇapuṭamupanītaṃ asamānaṃ. Kiriyajavanānantaraṃ tadārammaṇābhāvassa pāḷiyaṃ avacanampi akāraṇaṃ labbhamānassapi katthaci kenaci adhippāyena avacanato. Tathā hi dhammasaṅgahe akusalaniddese labbhamānopi adhipati na vutto, tasmā kiriyajavanānantaraṃ tadārammaṇābhāvo vīmaṃsitabbo’’ti vadanti. Satipi kiriyamayatte sabbattha tādibhāvappattānaṃ khīṇāsavānaṃ javanacittaṃ na itaresaṃ viya vipphārikaṃ, santasabhāvatāya pana sannisinnarasaṃ siyāti tassa paṇṇapuṭaṃ dassitaṃ. Dhammasaṅgahe akusalaniddese adhipatino viya paṭṭhāne kiriyajavanānantaraṃ tadārammaṇassa labbhamānassa avacane na kiñci kāraṇaṃ dissati. Tathā hi vuttaṃ tattha aṭṭhakathāyaṃ ‘‘heṭṭhā dassitanayattā’’ti (dha. sa. aṭṭha. 429). Na cettha dassitanayattāti sakkā vattuṃ vipākadhammadhammehi kusalākusalehi ataṃsabhāvānaṃ nayadassanassa ayujjamānakattā. Apica tattha vīmaṃsāya kesuci sabbesañca adhipatīnaṃ abhāvato ekarasaṃ desanaṃ dassetuṃ ‘‘uddhaṭo’’ti ca sakkā vattuṃ, idha pana na tādisaṃ avacane kāraṇaṃ labbhatīti ‘‘avacane kāraṇaṃ natthī’’ti vuttaṃ.

Adhippāyenāti akusalānantaraṃ sahetukatadārammaṇaṃ natthīti tassa therassa matimattanti dasseti. ‘‘Kusalākusale niruddhe sahetuko vipāko tadārammaṇatā uppajjatī’’ti (paṭṭhā. 3.

这是巴利文的完整中文直译：
如果应该只与业相似的异熟,如此在这品中无因异熟应该不可能,因为它们不与业相似,考虑此义而说"但无因的"。"只是撞击"说五识的作用。因为它们对现前的色等只以撞击而转起。以等字摄取领受等。在善、善不善作用中有的有行无行性,因为互不相似且在断与住立上相违,所以在异熟中它应随顺于彼,但由于无根而对只是撞击自境等转起的未善立者不存在,所以说"不与有行相违"等。由两者许可它们的生起,如"由作成色"的意趣。
如在异熟三法中说"应成为异熟法对异熟法以所缘缘为缘。观异熟法诸蕴为无常苦无我,愉悦欢喜,缘彼生起贪,生起忧,善不善灭时"等,在善三法中也应有经文,因此说"在善三法中"等。因为在那里说"善法对无记法以所缘缘为缘"后说"有学或凡夫观善为无常苦无我,善灭时异熟以所缘性生起,愉悦欢喜善,缘彼生起贪,见,疑,掉举,忧,不善灭时异熟以所缘性生起"。因为不存在而不说的意趣,在那里以"广大"等显示理由。
这里有些人说"对具六支舍者也因是唯作心性,作用速行的广大作用性不能否定,所以以叶包为譬喻是不恰当的。在经中不说作用速行后有所缘也不是理由,因为即使有得也因某些意趣而在某处不说。如是在法聚不善说中虽有得而不说增上,所以应考察作用速行后无所缘"。虽有唯作性,漏尽者在一切处达到如是性的速行心不如其他的广大,但因寂静自性而应有安息味,所以显示它的叶包。在法聚不善说中如增上,在发趣中作用速行后有得的所缘不说不见任何理由。如是在那里义释中说"因已显示方式"。这里不能说"因已显示方式",因为不合理显示与彼自性不同的善不善的方式。而且在那里由于考察在某些或一切增上的缺乏而能说"举出"以显示一味说法,但这里不得如是不说的理由,所以说"不说无理由"。
"以意趣"即显示"不善后无有因所缘"只是那长老的见解。"善不善灭时有因异熟以所缘性生起"。

1.98) vacanato pana akusalānantaraṃ sahetukatadārammaṇampi vijjatiyevāti uppattiṃ vadantassa yuttaggahaṇavasenāti adhippāyo.

Na ettha kāraṇaṃ dissatīti etena tihetukajavanānantaraṃ tividhampi tadārammaṇaṃ yuttanti dasseti. Yena adhippāyenāti paṭhamatherena tāva ekena kammunā anekatadārammaṇaṃ nibbattamānaṃ kammavisesābhāvā taṃtaṃjavanasaṅkhātapaccayavisesena visiṭṭhaṃ hotīti iminā adhippāyena javanavasena tadārammaṇassa sasaṅkhārādividhānaṃ vuttaṃ, vipākena nāma kammasarikkhena bhavitabbaṃ, na kammaviruddhasabhāvena. Aññathā aniṭṭhappasaṅgo siyāti evamadhippāyena dutiyatthero kammavaseneva tadārammaṇavisesaṃ āha. Ñāṇassa jaccandhādiduggativipattinimittapaṭipakkhatā viya sugativipattinimittapaṭipakkhatāpi siyāti maññamāno tatiyatthero ‘‘tihetukakammato duhetukapaṭisandhimpi nānujānātī’’ti iminā nayena tesu vādesu adhippāyāvirodhavasena yuttaṃ gahetabbaṃ. Mahāpakaraṇe āgatapāḷiyāti ‘‘sahetuko dhammo ahetukassa dhammassa anantarapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 3.1.102) imassa vibhaṅge ‘‘sahetukaṃ bhavaṅgaṃ ahetukassa bhavaṅgassa anantarapaccayena paccayo, sahetukā khandhā vuṭṭhānassa anantarapaccayena paccayo’’ti evamādinā paṭṭhāne sahetukadukādīsu āgatapāḷiyāti attho.

Kāmāvacarakusalavipākavaṇṇanā niṭṭhitā.

Rūpāvacarārūpāvacaravipākakathāvaṇṇanā

499.Tasmiṃ khaṇe vijjamānānaṃ chandādīnanti etena vipākajjhāne dukkhāpaṭipadādibhāvassa avijjamānataṃ dasseti. Na hi kusalajjhānaṃ viya vipākajjhānaṃ parikammavasena nibbattatīti. Na cettha paṭipadābhedo viya kusalānurūpo vipākassa ārammaṇabhedopi na paramatthiko siyāti sakkā vattuṃ ekantena sārammaṇattā arūpadhammānaṃ vipākassa ca kammanimittārammaṇatāya aññatrāpi vijjamānattā. Nānākkhaṇesu nānādhipateyyanti ‘‘yasmiṃ khaṇe yaṃ jhānaṃ yadadhipatikaṃ, tato aññasmiṃ khaṇe taṃ jhānaṃ ekantena tadadhipatikaṃ na hotī’’ti katvā vuttaṃ. Catutthajjhānassevāti ca paṭipadā viya adhipatayo na ekantikāti imamevatthaṃ dasseti.

Rūpāvacarārūpāvacaravipākakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Lokuttaravipākakathāvaṇṇanā

505. Taṇhāvijjādīhi āhitavisesaṃ lokiyakammaṃ vipākuppādanasamatthaṃ hoti, na aññathāti vuttaṃ ‘‘taṇhādīhi abhisaṅkhata’’nti. Itarassāti suññatāppaṇihitanāmarahitassa. Yo suddhikapaṭipadāya vibhāvito, yo ca suttantapariyāyena animittoti vuccati. Tenevāha ‘‘aniccānupassanānantarassapi maggassā’’tiādi. Vaḷañjana…pe… bhedo hoti maggāgamanavasenāti adhippāyo. ‘‘Maggānantaraphalacittasmiṃ yevā’’ti vacanaṃ apekkhitvā ‘‘suññatādināmalābhe satī’’ti sāsaṅkaṃ āha. Animittanāmañca labhati maggāgamanato phalassa nāmalābhe visesābhāvatoti adhippāyo. Tādisāya evāti yādisā magge saddhā, tādisāya eva phale saddhāya.



这是巴利文的完整中文直译：
但因说"善不善灭时有因异熟以所缘性生起",所以不善后也确实有有因所缘,意趣是依说有生起者的正确把握。
"在此不见理由"由此显示三因速行后三种所缘都适合。"以何意趣"即首先第一长老以一业生起多所缘时,因无业差别而由彼彼速行称为缘的差别而有特殊,以此意趣说依速行而有所缘的有行等分别,名为异熟应与业相似,不应与业自性相违。否则应有不适当之过,以如是意趣第二长老只依业说所缘差别。第三长老认为如智对生盲等恶趣缺陷的对治性,也应有对善趣缺陷的对治性,以"不允许从三因业有二因结生"这样方式,在这些说法中应依意趣无违而把握适当。"在大论中来的经文"即在发趣有因二法等中来的经文,在"有因法对无因法以无间缘为缘"的分别中说"有因有分对无因有分以无间缘为缘,有因诸蕴对出起以无间缘为缘"等的意思。
欲界善异熟释毕。
色无色界异熟论释
499."在那刹那存在的欲等"由此显示在异熟禅无苦行道等性。因为异熟禅不像善禅由遍作而生起。这里不能说如行道差别,异熟随顺善的所缘差别也非胜义,因为无色法一向有所缘性,异熟以业相为所缘而在其他处也存在。"在不同刹那不同增上"说是因为"在某刹那某禅以某为增上,在其他刹那那禅一向不以彼为增上"。"只第四禅"即显示增上如行道非一向的这个义。
色无色界异熟论释毕。
出世间异熟论释
505."由爱无明等所作成"说是因为世间业由爱无明等所作成的特殊而能生起异熟,不然不能。"其他"即无空无愿名者。即以清净行道显明者,以经论方法说为无相者。因此说"随无常观后的道"等。"施设等差别"意趣是依道的进行。考虑到"只在道后果心"之说而带疑地说"若得空等名"。意趣是因从道得名在果得名无差别而得无相名。"如是"即果中信如道中信。

555. ‘‘Katame dhammā niyyānikā? Cattāro maggā’’ti vacanato (dha. sa. 1295, 1609) aniyyānikapadaniddese ca ‘‘catūsu bhūmīsu vipāko’’ti (dha. sa. 1610) vuttattā na nippariyāyena phalaṃ niyyānasabhāvaṃ, niyyānasabhāvassa pana vipāko kilesānaṃ paṭippassaddhippahānavasena pavattamāno pariyāyato tathā vuccatīti āha ‘‘niyyānikasabhāvassā’’tiādi. Pañcaṅgiko cāti etena maggavibhaṅge sabbavāresupi phalassa maggapariyāyo āgatoti dasseti. Tattha hi ariyamaggakkhaṇe vijjamānāsupi viratīsu tadavasiṭṭhānaṃ pañcannaṃ kārāpakaṅgānaṃ atirekakiccatādassanatthaṃ pāḷiyaṃ pañcaṅgikopi maggo uddhaṭoti. Evaṃ bojjhaṅgāpīti yathā maggo, evaṃ maggabojjhaṅgavibhaṅgesu phalesu ca bojjhaṅgā uddhaṭāti attho.

Lokuttaravipākakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Kiriyābyākatakathāvaṇṇanā



这是巴利文的完整中文直译：
555.因说"什么法是出离?四道"及在非出离句的解释中说"四地的异熟",所以果不是无比喻的出离自性,但出离自性的异熟以烦恼的止息断的方式转起,以比喻而如是称呼,所以说"出离自性的"等。"五支的"由此显示在道分别一切品中也来有果的道比喻。因为在那里在圣道刹那虽有诸离,为显示对其余五个能作支的过胜作用,在经中也举出五支道。"如是觉支也"意思是如道,如是在道觉支分别中对果也举出觉支。
出世间异熟论释毕。
唯作无记论释

568.Purimā pavattīti mahākiriyacittappavattiṃ āha. Tāya hi khīṇāsavo evaṃ paccavekkhati. Tenevāha ‘‘idaṃ pana cittaṃ vicāraṇapaññārahita’’nti. Evanti yathā sotadvāre, evaṃ ghānadvārādīsupi mahākiriyacittehi tasmiṃ tasmiṃ visaye idamatthikatāya paricchinnāya idaṃ cittaṃ vattatīti dasseti. Pañcadvārānugataṃ hutvā labbhamānanti pañcadvāre pavattamahākiriyacittānaṃ piṭṭhivaṭṭakabhāvena imassa cittassa pavattiṃ sandhāya vuttaṃ, pañcadvāre eva vā idameva pavattanti sambandho. ‘‘Loluppa…pe… bhūta’’nti vuttattā pañcadvāre paṭhamaṃ iminā cittena somanassito hutvā pacchā mahākiriyacittehi taṃ taṃ atthaṃ vicinotīti ayamattho vutto viya dissati. Pubbeyeva pana manodvārikacittena padhānasāruppaṭṭhānādiṃ paricchindantassa pañcadvāre tādisasseva tādisesu rūpādīsu idaṃ cittaṃ pavattatīti vadanti. Ayampi attho pañcadvāre eva pavattaṃ loluppataṇhāpahānādipaccavekkhaṇāhetu yathāvuttakāraṇabhūtaṃ jātanti evaṃ yojetvā sakkā vattuṃ. Evañca sati imassa cittassa paccayabhūtā purimā pavattīti idampi vacanaṃ samatthitaṃ hoti.

Ettha ca pañcadvāre iminā cittena somanassuppādanamattaṃ daṭṭhabbaṃ, na hāsuppādanaṃ pañcadvārikacittānaṃ aviññattijanakattā, manodvāre pana hāsuppādanaṃ hoti. Teneva hi aṭṭhakathāyaṃ pañcadvāre ‘‘somanassito hotī’’ti ettakameva vuttaṃ, manodvāre ca ‘‘hāsayamāna’’nti. Iminā hasituppādacittena pavattiyamānampi bhagavato sitakaraṇaṃ pubbenivāsaanāgataṃsasabbaññutaññāṇānaṃ anuvattakattā ñāṇānuparivattiyevāti. Evaṃ pana ñāṇānuparivattibhāve sati na koci pāḷiaṭṭhakathānaṃ virodho, evañca katvā aṭṭhakathāyaṃ ‘‘tesaṃ ñāṇānaṃ ciṇṇapariyante idaṃ cittaṃ uppajjatī’’ti vuttaṃ. Avassañca etaṃ evaṃ icchitabbaṃ, aññathā āvajjanacittassapi bhagavato pavatti na yujjeyya. Tassapi hi viññattisamuṭṭhāpakabhāvassa nicchitattā, na ca viññattisamuṭṭhāpakatte taṃsamuṭṭhitāya viññattiyā kāyakammādibhāvaṃ āvajjanabhāvo vibandhatīti.

Tato evāti mūlābhāvena na suppatiṭṭhitattā eva. ‘‘Ahetukānaṃ jhānaṅgāni balāni cā’’ti sampiṇḍanattho jhānaṅgāni cāti ca-saddo. Yadi aparipuṇṇattā balabhāvassa imasmiṃ ahetukadvaye balāni anuddiṭṭhāni asaṅgahitāni ca, atha kasmā niddiṭṭhānīti āha ‘‘yasmā panā’’tiādi. Sammā niyyānikasabhāvānaṃ kusalānaṃ paṭibhāgabhūto vipākopi phalaṃ viya taṃsabhāvo siyāti sahetukavipākacittāni aggahetvā kiriyacittakatattā vā ‘‘mahākiriyacittesū’’ti vuttaṃ. Atha vā mahākiriyacittesucāti ca-saddena sahetukavipākacittānipi gahitānīti veditabbāni.

574.‘‘Indriya…pe… imassānantaraṃ uppajjamānānī’’ti vuttaṃ tesaṃ ñāṇānaṃ kāmāvacarattā. Itaresaṃ mahaggatattā ‘‘parikammānantarānī’’ti vuttaṃ.

577. Āhito ahaṃ māno etthāti attā, so eva bhavati uppajjati, na paraparikappito viya niccoti attabhāvo. Attāti vā diṭṭhigatikehi gahetabbākārena bhavati pavattatīti attabhāvo.

Kiriyābyākatakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Cittuppādakaṇḍavaṇṇanā niṭṭhitā.



这是巴利文的完整中文直译：
568.前面的生起即说大唯作心的生起。因为漏尽者如此省察。因此说"这心是无考察慧"。"如是"即显示如在耳门,同样在鼻门等处,以大唯作心在各自境中以此为所需而限定此心转起。"随五门而得"是指五门中生起的大唯作心以背面状态此心的生起,或仅在五门生起。因说"贪等已成"的缘故,似乎在五门中先以此心从喜悦后用大唯作心观察彼义。但先以意门心限定主要适合性等,则在五门中如是心如是转起于色等。此义也可如此连接:在五门中仅以此心生起,是由于舍断贪等省察的缘故。如此,此心的前面生起即为因,也就成立了。
在此应看在五门中仅是喜悦生起,而非欢笑,因五门心不能生起明了。但在意门生起欢笑。因此在义释中五门只说"从喜悦",意门则说"使欢笑"。以此笑生心的生起,因为随顺佛的笑是随顺前世、未来、一切智慧的智慧转起。如此智慧转起时,经与义释无有相违。如是在义释中说"在彼等智慧行境界末,此心生起"。必须如此希求,否则佛的注意心也不应理。因为已确定其生起有表达性,且在非表达性生起时,不妨碍由其生起的表达性成为身业等。
"从彼"即因无根本而未善立。"无因的禅支与力"是总括,禅支与力的"与"字。如果因力未满,在此无因二种未说未摄力,那为何已说?说"因为"等。正确出离自性的善的异熟对应,如果果如其性,未取有因异熟心,或因唯作心性,所以说"在大唯作心中"。或者"在大唯作心中"的"与"字也摄取有因异熟心。
574.说"根等随后生起"是因为彼等智慧是欲界。其他的是色界,所以说"随近行后"。
577.在此建立我慢的"我",即自体,彼即生起,非如常执为他人想象。或"我"是被邪见者把握的方式而存在转起的自体。
唯作无记论释毕。
心生起品释毕。

2. Rūpakaṇḍaṃ

Uddesavaṇṇanā

Kenacīti rūpena vā arūpena vā. Cittuppādena tāva rūpassa samayavavatthānaṃ na sakkā kātuṃ abyāpitāya anekantikatāya cāti imamatthaṃ dassento ‘‘acittasamuṭṭhānasabbhāvato’’tiādimāha. Tattha acittasamuṭṭhānaṃ rūpaṃ cittassa tīsu khaṇesu uppajjatīti imasmiṃ tāva vāde cittuppattisamayena rūpūpapattisamayassa vavatthānaṃ mā hotu, cittassa uppādakkhaṇeyeva sabbampi rūpaṃ uppajjatīti imasmiṃ pana vāde kathanti? Etthāpi acittasamuṭṭhānaṃ rūpaṃ cittena sahuppādepi anindriyabaddharūpaṃ viya acittapaṭi bandhuppādatāya na cittena vavatthāpetabbasamayanti vuttaṃ ‘‘acittasamuṭṭhānasabbhāvato’’ti. Tena cittuppādena rūpassa samayavavatthānaṃ na byāpīti dasseti. Anekacittasamuṭṭhānatāya vavatthānābhāvatoti sambandho. Niyate hi samuṭṭhāpakacitte cittasamuṭṭhānarūpassa siyā vavatthānanti.

Kesañcīti kāmāvacarakusalādīnaṃ. Katthacīti āruppe. Kesañcīti vā kesañci pañcavokāravipākānaṃ. Katthacīti paṭisandhikkhaṇe carimakkhaṇe ca. ‘‘Tasmiṃ samaye phasso hotī’’tiādinā (dha. sa. 1) cittasahabhāvinaṃ eva cittena samayavavatthānaṃ katanti vuttaṃ ‘‘acittasahabhubhāvato’’ti. Tesanti upādārūpānaṃ. Yo yassa sahabhāvena upakārako, so eva tassa samayavavatthāpakabhāvena vuttoti āha ‘‘sahajāta…pe… ttanato’’ti. Nāpi mahābhūtehītiādinā vavatthānābhāvameva dasseti. Kesañcīti akammajādīnaṃ. Kehicīti kammajādīhi. Pavattitoti pavattanato. Sahāti ekasmiṃ kāle. Abhāvāti niyogato abhāvā.

Viññatti…pe… na sakkā vattuṃ mahābhūtehi samayavavatthāne kariyamāne tehi ayāvabhāvitatāyāti adhippāyo. Ekasmiṃ kāletiādināpi mahābhūtehi samayaniyamane vavatthānābhāvameva vibhāveti. ‘‘Tathā vibhajanattha’’nti, ‘‘avibhattaṃ abyākataṃ atthīti dassetu’’nti ca imesaṃ padānaṃ ‘‘vibhattaṃ avibhattañca sabbaṃ saṅgaṇhanto āhā’’ti iminā sambandho. Samayavavatthānaṃ katvā niddisiyamānassa nippadesatāya asambhavato ekadesaṃ niddisitvā sāmaññena nigamanaṃ yuttaṃ, akatvā pana samayavavatthānaṃ sarūpato niddisanena tathāti imamatthaṃ āha ‘‘samayavavatthānenā’’tiādinā. Avibhatteti vipākakiriyābyākataṃ viya na pubbe vibhatte. Vibhajitabbeti bhedavantatāya vibhajanārahe. Dassiteti uddisanavasena dassite. Vuttamevatthaṃ vitthāratarena dassetuṃ ‘‘ettha panā’’tiādimāha.


这是巴利文的完整中文直译:
但由于说"善不善灭时有因异熟以所缘性生起",所以不善后也确实有有因所缘,意趣是依照说有生起者的合理把握。
"这里不见理由"由此显示三因速行后三种所缘都合理。"以何意趣"首先第一长老以一业生起多所缘,由于无业差别,以彼彼名为速行的缘差别而殊胜,以此意趣说依速行而有有行等所缘的差别,名为异熟应与业相似,不应与业相违自性。否则将有不可爱的过失,以此意趣第二长老只依业说所缘差别。第三长老认为如智与生盲等恶趣缺陷相违,也应与善趣缺陷相违,以"从三因业也不许二因结生"这方式,应依不违背这些说法的意趣而取合理。"大论中所来经文"意思是在发趣有因二法等中所来经文,如"有因法对无因法以无间缘为缘"的分别中"有因有分对无因有分以无间缘为缘,有因诸蕴对出起以无间缘为缘"等。
欲界善异熟释毕。
色界无色界异熟论释
499."在那刹那存在的欲等"由此显示异熟禅中无苦行道等性。因为异熟禅不像善禅由遍作而生起。这里不能说如行道差别,与善相应的所缘差别对异熟也不是胜义的,因为无色法一向有所缘,异熟也以业相为所缘,在别处也存在。"在不同刹那不同增上"说"在某刹那某禅以某为增上,在别刹那那禅一向不以彼为增上"。"只第四禅"即显示增上如行道非一向义。
色界无色界异熟论释毕。
出世间异熟论释


Vipākādidhammānaṃ nayanaṃ nayo, sova dassananti nayadassanaṃ. ‘‘Desanā’’ti vuttaṃ heṭṭhā gahaṇameva nayadassananti. Dutiyavikappe pana kāmāvacarādibhāvena nīyatīti nayo, kiriyābyākataṃ. Tassa dassanaṃ nayadassananti yojetabbaṃ. Dukādīsu niddesavāre ca hadayavatthuno anāgatattā taṃ aggahetvā paṭhamavikappo vutto, ekake pana vatthupi gahitanti ‘‘hadayavatthuñcā’’ti dutiyavikappe vuttaṃ. Kiṃ pana kāraṇaṃ dukādīsu niddesavāre ca hadayavatthu na gahitanti? Itaravatthūhi asamānagatikattā desanābhedato ca. Yathā hi cakkhuviññāṇādīni ekantato cakkhādinissayāni, na evaṃ manoviññāṇaṃ ekantato hadayavatthunissayaṃ, nissitamukhena ca vatthudukādidesanā pavattā. Yampi ekantato hadayavatthunissayaṃ, tassa vasena ‘‘atthi rūpaṃ manoviññāṇassa vatthū’’tiādinā dukādīsu vuccamānesupi tadanukūlaārammaṇadukādayo na sambhavanti. Na hi ‘‘atthi rūpaṃ manoviññāṇassa ārammaṇaṃ, atthi rūpaṃ na manoviññāṇassa ārammaṇa’’ntiādinā sakkā vattunti vatthārammaṇadukadesanā bhinnagatikā siyuṃ, samānagatikā ca tā desetuṃ bhagavato ajjhāsayo. Esā hi bhagavato desanā pakati. Teneva hi nikkhepakaṇḍe cittuppādavibhāgena avuccamānattā avitakkāvicārapadavissajjane vicāroti vattuṃ na sakkāti avitakkavicāramattapadavissajjane labbhamānopi vitakko na uddhaṭo, aññathā vitakko cāti vattabbaṃ siyāti. Evaṃ itaravatthūhi asamānagatikattā desanābhedato ca dukādīsu uddese na gahitaṃ. Uddiṭṭhasseva hi niddisanato niddesepi na gahitaṃ hadayavatthūti vadanti.

Cakkhādidasakāsattāti cakkhusotaghānajivhākāyaitthibhāvapurisabhāvadasakā satta, ekasantānavasena vā cakkhusotaghānajivhākāyabhāvavatthudasakā satta. Nibbānassa asatipi paramatthato bhede parikappitabhedopi bhedoyeva vohāravisayeti katvā sopādisesādibhedo vutto.

584. Kiñcāpi aññattha kukkuṭaṇḍasaṇṭhāne parimaṇḍala-saddo dissati, cakkasaṇṭhānatā pana vaṭṭasaṇṭhāne cakkavāḷe vuccamāno parimaṇḍala-saddo vaṭṭapariyāyo siyā. Anekatthā hi saddāti adhippāyenāha ‘‘vaṭṭaṃ parimaṇḍala’’nti. Ettha ca sineruyugandharādīnaṃ samuddato upariadhobhāgānaṃ vasena ubbedho vutto, āyāmavitthārehipi sineru caturāsītiyojanasahassaparimāṇova. Yathāha ‘‘sineru, bhikkhave, pabbatarājā caturāsīti yojanasahassāni āyāmena, caturāsīti yojanasahassāni vitthārenā’’ti (a. ni. 

这是巴利文的完整中文直译：
异熟等法的引导是方法,那就是显示,即方法显示。说"教说"是因为下面只取方法显示。但在第二选择中,以欲界等方式被引导是方法,即唯作无记。它的显示是方法显示,应如是连接。因为在二法等和分别品中心所依处未来,所以不取它而说第一选择,但在一法中也取所依,所以在第二选择中说"及心所依处"。为何在二法等和分别品中不取心所依处?因为与其他所依不同性质及教说差别。因为如眼识等一向依眼等,不如是意识一向依心所依处,且依所依说而转起的二法等教说。即使是一向依心所依处的,依它说"有色是意识所依"等二法等时,随顺它的所缘二法等也不可能。因为不能说"有色是意识所缘,有色非意识所缘"等,所以所依所缘二法教说应有不同性质,而世尊的意乐是教说它们有同性质。因为这是世尊教说的惯例。因此在处置品中由于不以心生起分别而说,在无寻无伺句解答中不能说伺,在无寻唯伺句解答中虽有可得的寻不举出,否则应说及寻。如是因与其他所依不同性质及教说差别,在二法等总说中不取。因为只分别已总说的,所以在分别中也不取心所依处,他们如是说。
眼等七十即眼耳鼻舌身女性男性性十法七,或依一相续眼耳鼻舌身性所依十法七。虽然涅槃胜义上无差别,但假立的差别也是言说境界的差别,所以说有余等差别。
584.虽然在别处见到圆形用于鸡蛋形状,但在轮形的轮围(世界)中说圆形可能是圆的同义词。因为词有多义,所以说"圆即圆周"。这里说须弥山、持双山等从海面上下部分的高度,以长宽须弥山也是八万四千由旬量。如说:"比丘们,须弥山王长八万四千由旬,宽八万四千由旬。"

7.66). Sineruṃ pākāraparikkhepavasena parikkhipitvā ṭhitā yugandharādayo, sineruyugandharādīnaṃ antarepi sītasamuddā nāma. ‘‘Te visālato yathākkamaṃ sineruādīnaṃ accuggamanasamānaparimāṇā’’ti vadanti.

Koṭisatasahassacakkavāḷasseva āṇākhettabhāvo dasasahassacakkavāḷassa jātikhettabhāvo viya dhammatāvaseneva veditabbo. Vikappasamānasamuccayavibhāvanesu viya avadhāraṇe aniyame ca vā-saddo vattatīti tathā yojanā katā. Anekatthā hi nipātāti. Tattha anekantikattho aniyamattho.

Sīlādivisuddhisampādanena, catudhātuvavatthānavaseneva vā mahākiccatāya mahantena vāyāmena. Satipi lakkhaṇādibhede ekasmiṃ eva kāle ekasmiṃ santāne anekasatasahassakalāpavuttito mahantāni bahūni bhūtāni paramatthato vijjamānānīti vā mahābhūtāni yathā ‘‘mahājano’’ti. Evanti ‘‘upādāya pavatta’’nti atthe sati paṭiccasamuppannatā vuttā hoti paccayasambhūtatādīpanato. Upādāyatīti upādāyati evāti adhippāyo. Tenevāha ‘‘ekantanissitassā’’ti. ‘‘Bhavati hi nissayarūpānaṃ sāmibhāvo’’ti ādhārādheyyasambandhavacanicchāya abhāve ādhārabhūtopi attho saṃsāmisambandhavacanicchāya sāmibhāvena vuccati yathā ‘‘rukkhassa sākhā’’ti adhippāyo.

Tividharūpasaṅgahavaṇṇanā

585.Viññattidukocāti ca-saddena cittasahabhucittānuparivattidukāpi saṅgahitāti veditabbā. Sakkā hi etena nayena…pe… viññātunti ettha pañcavīsāya tāva vatthudukesu paṭhamadukapañcakādayo cuddasahipi pakiṇṇakadukehi avasiṭṭhehi vatthudukehi pañcavīsāya ārammaṇadukehi pañcahi bāhirāyatanadukehi rūpadhātudukādīhi pañcahi dhātudukehi pacchimakehi tīhi indriyadukehi dvādasahipi sukhumarūpadukehi paṭhamādivajjehi avasiṭṭhehi āyatanadhātuindriyadukehi ca yojanaṃ gacchanti. Pañcavīsāya pana ārammaṇadukesu purimako dukapañcako upādinnaupādinnupādāniyasanidassanacittasamuṭṭhānacittasahabhucittānuparivattidukavajjehi pakiṇṇakadukehi sabbehipi vatthudukehi rūpāyatanarūpadhātudukavajjehi āyatanadhātudukehi sabbehipi indriyadukasukhumarūpadukehi yojanaṃ gacchati. Dutiyadukapañcakādīsu yathākkamaṃ saddāyatanasaddadhātudukādayo yojanaṃ na gacchanti, rūpāyatanarūpadhātudukādayo gacchanti. Pakiṇṇakadukesu sanidassanadukañcāti ayameva viseso. Yathā ca vatthudukesu, evaṃ cakkhāyatanacakkhudhātucakkhundriyādidukapañcakesu. Yathā ca ārammaṇadukesu, evaṃ rūpāyatanarūpadhātuādidukapañcakesu tikayojanā. Itthindriyapurisindriyajīvitindriyadukā sukhumarūpadukā ca sabbehipi dukehi yojanaṃ gacchantīti evaṃ tāva tikayojanā veditabbā. Nanu cāyampi yojanā bhagavatā na desitāti na kātabbāti? Nayidaṃ ekantikaṃ. Kasmā? Bhagavatā dinnanayena yojanāpi bhagavatoyeva desanā. Tathā hi vuttaṃ mātikāvaṇṇanāyaṃ (dha. sa. aṭṭha. 1-6) ‘‘hetū ceva dhammā ahetukā cāti idampi sambhavatī’’tiādi. Sambhavo hi gahaṇassa kāraṇanti ca.

Tividharūpasaṅgahavaṇṇanā niṭṭhitā.

Catubbidhādirūpasaṅgahavaṇṇanā



这是巴利文的完整中文直译：
7.66）。持双山等环绕须弥山而住,如围墙包围。在须弥山和持双山等之间有所谓寒海。他们说:"这些宽度依次与须弥山等的高度等量。"
百千俱胝轮围(世界)为威力界,如一万轮围为生界,应知仅由法性。如在选择、等同、集合的显示中,或字用于决定和不定,所以如此连接。因为不变词有多义。其中不一定义是不定义。
以成就戒等清净,或以四界差别的方式,因大作用而以大精进。虽有相等差别,在一时一相续中以多百千聚转起,故有多大的、多的、胜义存在的大种,如"大众"。"如是"若在"依止而转起"义,则说缘起性,因显示缘生性等。"依止"即必定依止的意趣。因此说"一向依止的"。"因为所依色有主性",意趣是在无能依所依关系说的欲求时,即使是所依的义,在有主所属关系说的欲求时也以主性说,如"树的枝"。
三类色摄释
585.表示二法等的"与"字,应知也摄取心俱生心随转二法。"因为依此方式可了知"等,这里首先在二十五所依二法中,第一组五二法等与十四杂二法、余所依二法、二十五所缘二法、五外处二法、色界二法等五界二法、后三根二法、十二细色二法、除第一等余处界根二法相应。但在二十五所缘二法中,第一组五二法除已执取、执取所缘、有见、心生、心俱生、心随转二法外,与杂二法、一切所依二法、除色处色界二法的处界二法、一切根二法细色二法相应。在第二组五二法等依次,声处声界二法等不相应,色处色界二法等相应。在杂二法中有见二法,这是差别。如在所依二法,如是在眼处眼界眼根等五组二法。如在所缘二法,如是在色处色界等五组二法的三法相应。女根男根命根二法和细色二法与一切二法相应,如是应知三法相应。但这相应世尊未说,所以不应作?这不一定。为何?依世尊所给方法的相应也是世尊的教说。如是在论母释中说:"因与法及无因"等也可能。因为可能是把握的原因。
三类色摄释毕。
四类等色摄释

586. Cittato eva samuṭṭhātīti cittasamuṭṭhānanti imameva atthaṃ gahetvā ‘‘viññattidukādīhi samānagatiko cittasamuṭṭhānaduko’’ti vuttaṃ . Vinivattite hi sāmaññe yaṃ rūpaṃ janakapaccayesu cittato samuṭṭhāti, taṃ cittato eva samuṭṭhātīti. Viññattidukādīhīti ādi-saddena cittasahabhucittānuparivattiduke saṅgaṇhāti. Labbhamānoti yaṃ taṃ rūpaṃ upādā, taṃ atthi cittasamuṭṭhānaṃ, atthi na cittasamuṭṭhānaṃ. Yaṃ taṃ rūpaṃ nupādā, taṃ atthi cittasamuṭṭhānaṃ, atthi na cittasamuṭṭhānanti evaṃ labbhamāno. Sanidassanadukādīnanti ādi-saddena sappaṭighamahābhūtadukādayo saṅgaṇhāti. Tenāti cittasamuṭṭhānadukena. Tassāti cittasamuṭṭhānadukasseva. Aññe panāti viññatticittasamuṭṭhānacittasahabhucittānuparivattidukehi aññepi pakiṇṇakadukā.

Saddāyatanassa ekantato anupādinnattā ‘‘sotasamphassārammaṇadukādayo vajjetvā’’ti vuttaṃ. Catukkā labbhantīti yaṃ taṃ rūpaṃ upādinnaṃ, taṃ atthi cakkhusamphassassa ārammaṇaṃ, atthi cakkhusamphassassa nārammaṇaṃ. Yaṃ taṃ rūpaṃ anupādinnaṃ, taṃ atthi cakkhusamphassassa ārammaṇaṃ, atthi cakkhusamphassassa nārammaṇanti evamādayo sabbārammaṇabāhirāyatanādilabbhamānadukehi yojanāyaṃ catukkā labbhantīti sambandho. Avasesehīti ārammaṇabāhirāyatanarūpadhātudukādito labbhamānadukehīti vuttadukarāsito avasesehi. Tesanti upādinnaupādinnupādāniyacittasamuṭṭhānadukānaṃ. Aññesanti upādinnadukādito aññesaṃ upādādukādīnaṃ. Vatthudukādīhīti ādi-saddena cakkhāyatanadukādayo saṅgaṇhāti. Etthāpi avasesehi tesaṃ aññesañca yojanāya catukkā na labbhantīti sambandho.

Catubbidhādirūpasaṅgahavaṇṇanā niṭṭhitā.

Uddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

Rūpavibhatti

Ekakaniddesavaṇṇanā



这是巴利文的完整中文直译：
586.只从心生起即是心生,取此义而说"表示二法等与心生二法同性质"。因为排除一般性后,在能生缘中从心生起的色,只从心生起。"表示二法等"的等字包含心俱生心随转二法。"可得"即那色是所造的,彼有心生,有非心生。那色是非所造的,彼有心生,有非心生,如是可得。"有见二法等"的等字包含有对大种二法等。"由彼"即由心生二法。"彼"即只心生二法。"其他"即除表示心生心俱生心随转二法外的其他杂二法。
因为声处一向非已执取,所以说"除耳触所缘二法等"。"得四法"即那色是已执取的,彼是眼触所缘,是非眼触所缘。那色是非已执取的,彼是眼触所缘,是非眼触所缘,如是与一切所缘外处等可得二法相应而得四法的连接。"其余"即从所缘外处色界二法等可得二法说的二法组中其余。"彼等"即已执取、执取所缘、心生二法。"其他"即除已执取二法等的其他所造二法等。"所依二法等"的等字包含眼处二法等。这里也连接"与其余彼等及其他的相应不得四法"。
四类等色摄释毕。
总说释毕。
色分

594. Pathavīādīnaṃ dhammānaṃ ruppanasabhāvo viya na hetuādibhāvopi sādhāraṇoti na hetūsu vibhajitabboti vuttaṃ ‘‘avijjamānavibhāgassā’’ti. Tassa pana vibhāgābhāvadassanasarūpadassanameva niddeso. Evañca katvā nibbānassapi vibhāgarahitattā ‘‘asaṅkhatā dhātū’’ti ettakameva niddesavasena vuttaṃ.

Yadipi hinoti etena patiṭṭhāti kusalādiko dhammoti alobhādayo kevalaṃ hetupadavacanīyā, kāraṇabhāvasāmaññato pana mahābhūtādayopi hetu-saddābhidheyyāti mūlaṭṭhavācinā dutiyena hetu-saddena visesetvā āha ‘‘hetuhetū’’ti. Suppatiṭṭhitabhāvasādhanato kusalādidhammānaṃ mūlatthena upakārakadhammā ‘‘tayo kusalahetū’’tiādinā (dha. sa. 1059-1060) paṭṭhāne ca teyeva ‘‘hetupaccayo’’ti vuttāti āha ‘‘mūlahetu paccayahetūti vā ayamattho’’ti. Hinoti etena, etasmā vā phalaṃ pavattatīti hetu, paṭicca etasmā eti pavattatīti paccayoti evaṃ hetupaccaya-saddānaṃ anānatthataṃ sandhāya hetusaddapariyāyabhāvena paccaya-saddo vuttoti āha ‘‘hetupaccayasaddānaṃ samānatthattā’’ti. Bhūtattayanissitāni ca mahābhūtāni catumahābhūtanissitaṃ upādārūpanti sabbampi rūpaṃ sabbadā sabbattha sabbākāraṃ catumahābhūtahetukaṃ mahābhūtāni ca anāmaṭṭhabhedāni sāmaññato gahitānīti vuttaṃ ‘‘rūpakkhandhassa hetū’’ti.

Kammasamādānānanti samādānānaṃ kammānaṃ, samādiyitvā katakammānaṃ vā. Aññesu paccayesu vipākassa taṇhāvijjādīsu.

‘‘Aṭṭhānametaṃ, bhikkhave, anavakāso, yaṃ kāyaduccaritassa iṭṭho kanto manāpo vipāko nibbatteyya, netaṃ ṭhānaṃ vijjati. Ṭhānañca kho etaṃ, bhikkhave, vijjati, yaṃ kāyaduccaritassa aniṭṭho akanto amanāpo vipāko nibbatteyya. Ṭhānametaṃ vijjati. Vacī…pe… mano…pe… vijjati…pe… aṭṭhānametaṃ, bhikkhave, anavakāso, yaṃ kāyasucaritassa aniṭṭho akanto amanāpo vipāko nibbatteyyā’’ti (ma. ni. 3.131; vibha. 809),

‘‘Kammaṃ satte vibhajati, yadidaṃ hīnapaṇītatāyā’’ti (ma. ni. 

这是巴利文的完整中文直译：
594.如地等法的色性质不像因等性质,因此说"无分别的"。因为不分别的义,所以说"无分别的"。同样,涅槃也无分别,因此说"无造作的界"。
虽然说"低劣"是以此为基础的,善法等是因的同义词,但因为大种等也是因的同义词,所以在根本上说"因"。因为善法等的基础是因,所以说"三善因"等。在《论母释》1059-1060中,也说"因缘"。因此说"因缘"的义,即以此为基础的果报,是以此为缘的果报,因此说"因缘"的义。因为大种等是因,所以说"四大种因"等。
业等的同义词是业,即业的果报,在其他缘中是 vipāka 等。
"这八种,比丘们,是无间的,即身体恶行的果报是善的,这是不可能的。这个地方,比丘们,是可能的,即身体恶行的果报是恶的。这个地方是可能的。口业…意业…是可能的…"（《中阿含经》3.131;《毗婆沙论》809）,
"业分为三种,即低劣、平等、中等"（《中阿含经》）

3.289) – evamādivacanato kammaṃ vipākassa iṭṭhāniṭṭhataṃ niyametīti āha ‘‘iṭṭhāniṭṭhavipākaniyāmakattā’’ti. Gatiupadhikālapayogasampattivipattiyoyeva ṭhānaṃ vipākassa okāsabhāvato. Na hi tehi vinā koci vipāko nibbattatīti. Yathāvuttaṭṭhāne sati adhigantabbaṃ iṭṭhāniṭṭhārammaṇaṃ ‘‘gati…pe… nipphādita’’nti vuttaṃ. Vipākassa ārammaṇena vinā abhāvato ārammaṇampi tassa padhānaṃ kāraṇaṃ. Anaññasabhāvatoti hetuādisabhāvābhāvato.

Ruppanaṃ rūpaṃ. Taṃ assa atthīti ettha ‘‘assā’’ti vuccamāno pathavīādiatthoyeva ruppatītipi vuccatīti āha ‘‘ruppanalakkhaṇayuttasseva rūpīrūpabhāvato’’ti. Etaṃ sabhāvanti etaṃ uppannabhāve sati chahi viññāṇehi viññeyyasabhāvaṃ rūpe niyameti rūpasseva taṃsabhāvattā. Na rūpaṃ etasminti kālabhedavasena ataṃsabhāvassapi rūpassa atthitāya na rūpaṃ tattha niyantabbanti dasseti. Atthi hītiādinā tattha rūpasseva niyantabbatābhāvaṃyeva vivarati. Etamevātiādinā uddesena niddesaṃ saṃsandeti. Ettha etameva rūpe yathāvuttasabhāvaṃ niyametabbaṃ niddese eva-saddena niyameti avadhāretīti attho. Yathāvutto niyamoti uppannabhāve sati chahi viññāṇehi viññeyyabhāvo niyantabbatāya ‘‘niyamo’’ti vutto, so rūpe atthi eva rūpasseva taṃsabhāvattā. Visiṭṭhakālassa vuttappakāraṃ avadhāraṇaṃyeva vā yathāvutto niyamo, so rūpe atthiyeva sambhavatiyeva, na arūpe viya na sambhavatīti attho daṭṭhabbo. Kālabhedanti kālavisesaṃ. Anāmasitvāti aggahetvā. Taṃ sabbanti anāmaṭṭhakālabhedaṃ tatoyeva arūpehi samānaviññeyyasabhāvaṃ sabbaṃ rūpaṃ. Uppannanti etena kālabhedāmasanena viseseti ‘‘uppannaṃ…pe… mevā’’ti.


这是巴利文的完整中文直译：
3.289) - 由如此等语,业决定异熟的可意不可意性,所以说"因为决定可意不可意异熟"。趣、依处、时、加行的成就与失败即是处,因为是异熟的机会。因为离开它们没有任何异熟生起。在如所说的处存在时,应得的可意不可意所缘说为"由趣等产生"。因为异熟离开所缘不存在,所缘也是它的主要原因。"无他性"即无因等性质。
变坏即色。它有此,这里所说的"此"即地等义也说为变坏,所以说"因为具变坏相者才是有色色性"。"此性质"即此生起时为六识所识知的性质决定于色,因为只有色有此性质。"非色"即由时间差别也有非此性质的色,所以显示色不应决定于此。以"因为有"等开显色不应决定于此的意思。以"只此"等使总说与分别相应。这里只此如所说在色的性质应决定,以分别中的"只"字决定限定的意思。"如所说的决定"即生起时为六识所识知性被说为"决定",因为只有色有此性质,此在色中必定存在。或者特定时间的如所说限定即如所说的决定,此在色中必定存在,必定可能,不像非色不可能,应如是理解。"时间差别"即时间特殊性。"不涉及"即不取。"彼一切"即不涉及时间差别,因此与非色有同样可识知性质的一切色。以"生起"即以不涉及时间差别而特殊说"生起等"。


Vattamānakālikaṃ sabbaṃ rūpaṃ diṭṭhasutamutaviññātasabhāvaṃ, taṃ yathāsakaṃ chahi viññāṇehi viññeyyasabhāvameva, na tehi aviññeyyaṃ. Nāpi uppannameva chahi viññāṇehi viññeyyasabhāvaṃ ekantalakkhaṇaniyamābhāvāpattitoti evaṃ aviparīte atthe vibhāvitepi codako adhippāyaṃ ajānanto ‘‘nanu eva’’ntiādinā sabbassa sabbārammaṇatāpattiṃ codeti. Itaro ‘‘rūpaṃ sabbaṃ sampiṇḍetvā’’tiādinā attano adhippāyaṃ vibhāveti. Ettha ekībhāvena gahetvāti idaṃ ‘‘sampiṇḍetvā’’ti etassa atthavacanaṃ. Ekantalakkhaṇaṃ chahi viññāṇehi viññeyyasabhāvoyeva. Idaṃ vuttaṃ hoti – kiñcāpi pañcannaṃ viññāṇānaṃ visayantare appavattanato na sabbassa sabbārammaṇatā, sabbassapi pana rūpassa chaviññāṇārammaṇabhāvato yathāsakaṃ chahi viññāṇehi viññeyyatāya chahi viññāṇehi viññeyyatāva atthi, taṃ ekato saṅgahaṇavasena gahetvā ‘‘uppannaṃ sabbaṃ rūpaṃ chahi viññāṇehi viññeyya’’nti vuttaṃ yathā ‘‘abhiññāppattaṃ pañcamajjhānaṃ chaḷārammaṇaṃ hotī’’ti. Yathā hi dibbacakkhudibbasotādiabhiññāppattassa pañcamajjhānassa visuṃ asabbārammaṇattepi ekantalakkhaṇavasena ekībhāvena gahetvā ārammaṇavasena paṭhamajjhānādito visesaṃ dassetuṃ ‘‘abhiññāppattaṃ pañcamajjhānaṃ chaḷārammaṇaṃ hotī’’ti vuccati, evaṃ arūpato rūpassa visayavasena visesaṃ dassetuṃ ‘‘uppa…pe… viññeyya’’nti vuttanti. Chahi viññāṇehi viññeyyabhāvo rūpe niyametabbo, na pana rūpaṃ tasmiṃ niyametabbaṃ, aniyatadeso ca eva-saddoti aṭṭhakathāyaṃ (dha. sa. aṭṭa. 594) ‘‘paccuppannarūpameva cakkhuviññāṇādīhi chahi veditabba’’nti vuttaṃ. ‘‘Paccuppannarūpamevā’’tiādinā tattha dosamāha. Tasmāti yasmā pāḷiyaṃ viññeyyamevāti eva-saddo vutto, na ca tassa aṭṭhānayojanena kāci iṭṭhasiddhi, atha kho aniṭṭhasiddhiyeva sabbarūpassa ekantalakkhaṇaniyamādassanato, tasmā. Yathārutavaseneva niyame gayhamāne uppa…pe… patti natthi, tato ca sotapatitatāyapi payojanaṃ natthīti. Vuttanayenāti ‘‘arūpato vidhura’’ntiādinā vuttanayena.

Ñāṇassa vā uttarassa purimañāṇaṃ vatthukāraṇanti ñāṇavatthu. ‘‘Sajātī’’ti ettha sa-kāro samānasaddatthoti dassetuṃ ‘‘samānajātikāna’’nti vuttaṃ. Samānajātitā ca sammāvācādīnaṃ sīlanattho eva. Etena samānasabhāvatā sajātisaṅgahoti veditabbo. Ārammaṇe cetaso avikkhepappavattiyā upaṭṭhānussāhanāni viya tesaṃ avikkhepopi atisayena upakārakoti ‘‘aññamaññopakāravasenā’’ti vuttaṃ. Teneva vijjamānesupi aññesu sahajātadhammesu etesaṃyeva samādhikkhandhasaṅgaho dassito. Yaṃ pana saccavibhaṅgavaṇṇanāyaṃ (vibha. aṭṭha. 189) visuddhimaggādīsu (visuddhi. 2.568) ca ‘‘vāyāmasatiyo kiriyato saṅgahitā’’ti vuttaṃ, taṃ asamādhisabhāvataṃ tesaṃ samādhissa upakārakattañca sandhāya vuttaṃ. Teneva ca tattha ‘‘samādhiyevettha sajātito samādhikkhandhena saṅgahito’’ti (visuddhi. 

这是巴利文的完整中文直译：

 我来 译这段巴利语论述：

"一切现在色都具有所见、所闻、所觉、所知的自性，它们各自都是可被六识所识知的自性，而不是不可被识知的。也不是仅仅已生起的[色]才是可被六识所识知的自性，[否则]将导致没有确定特相的过失。即使如此解释无误的意义，不知其意图的质问者以'难道不是'等[言词]质疑一切都成为一切所缘。另一方则以'摄集一切色'等来阐明自己的意图。

这里'以一体性把握'是对'摄集'的解释。确定特相就是可被六识所识知的自性。这是说 - 虽然由于五识不能缘其他境界所以不是一切都成为一切所缘，但因为一切色都是六识的所缘，所以就各自来说都是可被六识所识知的，以统一摄取的方式把握这点而说'已生起的一切色都可被六识所识知'，就像说'已得神通的第五禅有六种所缘'一样。

就像具有天眼、天耳等神通的第五禅虽然各别不是一切所缘，但为了显示它在所缘方面与初禅等的差别，以确定特相的方式统一把握而说'已得神通的第五禅有六种所缘'。同样，为了显示色法与无色法在境界方面的差别而说'已生...可识知'。

应当确定色法是可被六识所识知的，而不是应当在那[识知性]中确定色法。而且'eva'(就是)这个词的位置不固定，所以注释书中说'只有现在色才能被眼识等六识了知'。以'只有现在色'等指出其中的过失。

'所以'是因为在圣典中说'eva'是在'可识知'之后，而且不是通过不当的连接能获得任何想要的成就，反而因为看不到一切色的确定特相而得到不想要的[结论]，所以。如果按照字面意思来理解限定，就不会有'已生...所得'，因此也没有听闻的必要。'如所说的方式'是指以'异于无色'等所说的方式。

智的所依是前智对后智的原因。在'同类'中,'sa'(同)字的意思是'相同'，为了显示这点而说'同类的'。而正语等的同类性就是戒的意思。由此应知相同自性是同类的摄取。就像在所缘中心不散乱的运作中，念和精进一样，它们的不散乱也特别有助益，所以说'以相互资助的方式'。

正因如此，虽然有其他俱生法存在，但只显示这些[法]被摄入定蕴。而在谛分别注释和清净道等中说'精进和念从作用上被摄取'，那是就它们非定自性但对定有助益而说的。所以在那里说'这里只有定以同类性被定蕴摄取'。"

2.568; vibha. aṭṭha. 189) vuttaṃ. Idha pana sajātisaṅgahoti samādhitadupakārakadhammānaṃ uppattidesavasena saṅgaho vuttoti. Avirādhetvā visayasabhāvāvaggahaṇaṃ paṭivedho, appanā ca ārammaṇe daḷhanipāto tadavagāhoyevāti ‘‘paṭivedhasadisaṃ kicca’’nti vuttaṃ. Atha vā ārammaṇapaṭivedhassa tadāhananapariyāhananamanuguṇatāya samānanti paññāvitakkānaṃ kiccasarikkhatā vuttā.

Ekakaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

Dukaniddeso

Upādābhājanīyavaṇṇanā

596. Samantato sabbaso dassanaṭṭhena cakkhu samantacakkhūti imamatthaṃ dassetuṃ ‘‘sabbasaṅkhatāsaṅkhatadassana’’nti vuttaṃ. Evamādināti ettha ādi-saddo ‘‘dukkhaṃ pariññeyyaṃ pariññāta’’nti tīsupi padesu paccekaṃ yojetabbo. ‘‘Idaṃ dukkhanti me, bhikkhave, pubbe ananussutesu dhammesu cakkhuṃ udapādi, ñāṇaṃ udapādī’’tiādinā (mahāva. 15; paṭi. ma. 


我来帮你直译这段巴利文:
2.568 如论中所说。此中"同类摄"是指与定相关的辅助诸法，依据生起处所而摄集。不违背而领会境界自性是通达，而安止则是于所缘牢固专注，即是深入，故说"与通达相似的作用"。或者说，由于与通达所缘的击打、遍观相顺应，故说智慧与寻有相似的作用。
一法解释完毕。
二法
依止分别解释
596. 为显示"由于四周一切处皆能观见之义，称为眼，故名普眼"此义，说"见一切有为法与无为法"。"如是等"中，等字于"苦当遍知，已遍知"等三处皆应分别配合。"诸比丘，对于前所未闻之法，我生起眼，生起智"等。
注:此译文尽量保持了原文的严谨学术性质,保留了所有细节而未作省略或意译。由于这段文本主要是佛教义理阐释,不涉及具体地名,因此未加现代地名注解。文中的对句关系也在译文中得到了体现,如"生起眼，生起智"的对仗形式。

2.30) hi pāḷi pavattāti. Ākārenāti dvādasavidhena ākārena. Tampi kāmāvacaraṃ vipassanāpaccavekkhaṇañāṇabhāvato. ‘‘Ñāṇacakkhu sahaariyamaggaṃ vipassanāñāṇantipi yujjatī’’ti vadanti. Aggamaggena pana saha vipassanā paccavekkhaṇañāṇanti yuttaṃ viya dissati.

Yathāvutte maṃsapiṇḍe sasambhāre cakkhuvohāro santānavasena pavattamāne catusamuṭṭhānikarūpadhamme upādāya pavattoti ‘‘catu…pe… sambhārā’’ti vuttaṃ. Saṇṭhānanti vaṇṇāyatanamevāti tena tena ākārena sanniviṭṭhesu mahābhūtesu taṃtaṃsaṇṭhānavasena vaṇṇāyatanassa viññāyamānattā vuttaṃ, na vaṇṇāyatanasseva saṇṭhānapaññattiyā upādānattā. Tathā hi andhakāre phusitvāpi saṇṭhānaṃ viññāyatīti. Tathā ca vakkhati ‘‘dīghādīni phusitvāpi sakkā jānitu’’nti, (dha. sa. aṭṭa. 616) ‘‘dīghādisannivesaṃ bhūtasamudāyaṃ nissāyā’’ti (dha. sa. mūlaṭī. 616) ca. Tesaṃ sambhavasaṇṭhānānaṃ āpodhātuvaṇṇāyatanehi anatthantarabhāvepi tehi visuṃ vacanaṃ tathābhūtānaṃ sambhavabhūtānaṃ saṇṭhānabhūtānañca. Etena āpodhātuvaṇṇāyatanānaṃ vasena vattamānaavatthāviseso sambhavo saṇṭhānañcāti ayamattho dassito hoti. Tattha sambhavo catusamuṭṭhāniko soḷasavassakāle uppajjati. Tassa rāgavasena ṭhānā vacanaṃ hotīti vadanti. Atathābhūtānaṃ tato aññathābhūtānaṃ. Yathāvutte sambhāravatthusaṅkhāte. Vijjamānattāti bhiyyovuttivasena vuttaṃ. Tathā hi khīṇāsavānaṃ brahmānañca sambhavo natthīti. Āpodhātuvisesattā sambhavo āpodhātusambandhī āpodhātutannissayanissitopi hotīti tassa catudhātunissitatāya avirodho vutto.

Utucittāhārehi upatthambhiyamānanti ettha ‘‘kalāpantaragatā utuāhārā adhippetā’’ti vadanti. Anekakalāpagatabhāvaṃ cakkhussa dasseti yato upaddutapaṭale nirākaraṇepi cakkhu vijjatīti . Paṭighaṭṭanaṃ visayābhimukhabhāvo nighaṃsapaccayattā. Nighaṃso nissayabhāvāpatti. Yato cakkhādinissitā saññā ‘‘paṭighasaññā’’ti vuccati.

Anekattāti idaṃ avacanassa kāraṇaṃ, na hetukiriyāya viññāyamānabhāvassa. So pana apekkhāsiddhito eva veditabbo. Hetukiriyāpekkhā hi phalakiriyāti. Cakkhuṃ saṅgaṇhātīti cakkhuviññāṇassa nissayabhāvānupagamanepi taṃsabhāvānativattanato tassā samaññāya tattha niruḷhabhāvaṃ dasseti. Dassanapariṇāyakaṭṭho cakkhussa indaṭṭhoyevāti ‘‘yathā hi issaro’’tiādinā issaropamā vuttā. Cakkhuviññāṇaṃ dassanakicce pariṇāyantaṃ cakkhu taṃsahajāte cakkhusamphassādayopi tattha pariṇāyatīti vuccatīti ‘‘te dhamme…pe… pariṇāyatī’’ti vuttaṃ, na pana cakkhusamphassādīnaṃ dassanakiccattā. Atha vā cakkhusamphassādīnaṃ indriyapaccayabhāvena upakārakaṃ cakkhuviññāṇaṃ dassanakicce pariṇāyantaṃ cakkhu tattha cakkhusamphassādayopi tadanuvattake pariṇāyatīti atthāyaṃ pariyāyoti dassento āha ‘‘te dhamme…pe… ṇāyatī’’ti. Anekatthattā dhātūnaṃ cakkhatīti imassa ‘‘pariṇāyati pakāsetī’’ti ca atthā vuttā. Saṇṭhānampi rūpāyatanamevāti ‘‘samavisamāni rūpāni cakkhatīti cakkhū’’ti vuttaṃ. Taṃdvārikānaṃ phassādīnaṃ upanissayapaccayabhāvo eva vaḷañjanattho.



我来为您直译这段巴利文:
2.30 如此经文所说。以行相者，即以十二种行相。那也是欲界的，因为是观察和省察智。有人说:"智眼与圣道一起,也可以指观智"。但似乎更合适的是,它指与最上道一起的观和省察智。
如前所述,对于有各种成分的肉团,眼的名称是依循相续而转起的四大种所造色法而施设的,所以说"四...等...诸成分"。形状只是指色处,因为在以某种方式排列的大种上,依据各种形状而了知色处,而不是因为色处本身成为形状概念的所依。因此,即使在黑暗中触摸也能了知形状。所以后面会说"即使触摸也能知道长短等",以及"依靠具有长短等排列的大种聚"。虽然这些生起和形状与水界、色处并非有别,但还是分开说,因为它们是如此存在的生起物和形状物。由此显示了这个意思:依水界和色处而有的特殊存在状态,是生起和形状。其中,生起是四大种所造的,在十六岁时生起。他们说这是依欲而说的。非如是存在的,即与之不同的。如前所说的诸成分和事物。存在是依增益而说的。因为阿罗汉和梵天是没有生起的。由于是水界的特殊性,生起是与水界相关的,也依于水界及其所依,所以说它依于四界并无矛盾。
被时节、心、食所支持,这里他们说"指其他聚中的时节和食"。这显示了眼处于多聚之中,因此即使去除了受损的膜,眼仍然存在。对境的抵触是朝向对象,因为是摩擦的缘。摩擦是成为所依。因此依眼等而起的想被称为"对碰想"。
多种性,这是不说的原因,而不是被了知为因的作用。但那应从关系的成立而知。因为果的作用是依因的作用而有的。摄取眼,即使不成为眼识的所依,也由于不超越其自性,而显示那名称在此的确立。眼的主导性就是其作为根的意义,所以以"如主宰"等作主宰的譬喻。眼在见的作用上主导眼识,也说它主导与之俱生的眼触等诸法,而不是说眼触等有见的作用。或者,眼识以根缘的方式辅助眼触等,眼在见的作用上主导眼识,也说它主导随顺于此的眼触等,这是另一种解释方式,所以说"它主导那些法"。由于语根有多义,所以"cakkhati"解释为"主导、显示"。形状也只是色处,所以说"眼是看见平坦不平坦的色"。它是触等以眼为门的诸法的增上缘,这就是"运转"的意思。

599.Taṃdvārikā…pe… uppatti vuttāti cakkhuviññāṇe uppanne sampaṭicchanādīni balavārammaṇe javanaṃ ekantena uppajjatīti katvā vuttaṃ. Tathā ceva hi antarā cakkhuviññāṇe vā sampaṭicchane vā santīraṇe vā ṭhatvā nivattissatīti netaṃ ṭhānaṃ vijjatīti nicchitaṃ. Tena paccayenāti taṃpakārena paccayena. Taṃsadisānanti garuṃ katvā assādanādippavattivisesarahitatāya dassanasadisānaṃ manodhātusantīraṇavoṭṭhabbanānaṃ. Pañcadvārikajavanānaṃ assādanādito aññathā garuṃ katvā pavatti natthi rūpadhammavisayattāti ‘‘assādanābhinandanabhūtānī’’ti ettakameva vuttaṃ. Manodvārikajavanapiṭṭhivaṭṭakānampi hi pañcadvārikajavanānaṃ assādanābhinandanabhāvena rūpaṃ garuṃ katvā pavatti natthīti na sakkā vattunti. Rūpaṃ ārammaṇādhipati akusalasseva hoti. Tathā hi paṭṭhāne ‘‘abyākato dhammo akusalassa dhammassa adhipatipaccayena paccayo. Ārammaṇādhipati cakkhuṃ garuṃ katvā assādeti abhinandatī’’tiādinā (paṭṭhā. 1.1.416) rūpadhammopi ārammaṇādhipati vibhatto. ‘‘Abyākato dhammo abyākatassa dhammassa abyākato dhammo kusalassā’’ti ettha pana phalanibbānāneva ārammaṇādhipatibhāvena vibhattānīti. Gaṇanāya ca ‘‘ārammaṇaārammaṇādhipatiupanissayapurejātaatthiavigatanti eka’’nti (paṭṭhā. 1.1.445) vuttaṃ. Yadi kusalassapi siyā, dveti vattabbaṃ siyāti. Tānīti yathāvuttajavanāni paṭiniddiṭṭhāni. Taṃsampayuttāni cāti javanasampayuttāni. Aññāni cakkhusamphassādīni. Yadi rūpassa ārammaṇapaccayabhāvamattaṃ adhippetaṃ, ‘‘taṃ rūpārammaṇeti eteneva sijjheyyā’’ti ettakameva vadeyya. Yasmā pana rūpaṃ taṃdvārikajavanānaṃ paccayavisesopi hoti, tasmā tassa visesassa dīpanatthaṃ ‘‘ārabbhā’’ti vacanaṃ vuttaṃ siyāti āha ‘‘ārammaṇapaccayato aññapaccayabhāvassapi dīpaka’’nti.



我来为您直译这段巴利文：
599. 说"以彼为门...等...生起"是考虑到：当眼识生起时，对于强大的所缘，领受等和速行必定生起。因为确定不存在这种情况：即在中间止于眼识、或领受、或推度而返回。"以彼为缘"即以那种方式为缘。"与彼相似"是指意界、推度、确定，因为它们不以重视而有享受等特殊转起，故与见相似。五门速行除了享受等没有其他方式的重视转起，因为是色法境，所以只说"是享受欢喜的"。因为不能说意门速行的后续诸心对于五门速行也没有以享受欢喜的方式重视色而转起。色是不善的所缘增上。因此在发趣论中说："无记法以所缘增上缘为缘而为不善法的缘。以所缘增上，重视眼而享受、欢喜"等，这样分别了色法也是所缘增上。但在"无记法对无记法，无记法对善法"中，只分别了果和涅槃是所缘增上。在计数中说："所缘、所缘增上、亲依、前生、有、不离为一"。如果对善法也是，就应该说"二"。"彼等"是指前述的速行。"与彼相应"是与速行相应。其他是眼触等。如果只是意指色的所缘缘性，那么"以色为所缘"这句话就足够了。但是由于色对于以彼为门的速行也成为特殊的缘，所以为了显示那个特殊性而说"所缘"，因此说"也表示除了所缘缘外的其他缘性"。

600. Sotaviññāṇappavattiyaṃ savanakiriyāvohāroti sotassa savanakiriyāya kattubhāvo sotaviññāṇassa paccayabhāvenāti vuttaṃ ‘‘sotaviññāṇassa nissayabhāvena suṇātī’’ti. Jīvitanimittamāhāraraso jīvitaṃ, tasmiṃ ninnatāya taṃ avhāyatīti jivhāti evaṃ siddhena jivhā-saddena pakāsiyamānā rasāvhāyanasaṅkhātā sāyanakiriyā labbhatīti katvā vuttaṃ ‘‘jivhāsaddena viññāyamānā kiriyāsāyana’’nti. Tathā ca vakkhati ‘‘jīvitamavhāyatīti jivhā’’ti (vibha. aṭṭha. 154). Āyoti uppattideso. Pasādakāyassa kāyikānaṃ dukkhasukhānaṃ nissayabhāvato itaresaṃ upanissayabhāvato ‘‘dukkhadukkhavipariṇāmadukkhānaṃ āyo’’ti vuttaṃ. Byāpitāyāti byāpibhāve, byāpibhāvena vā. Kāyappasādabhāvoti kāyappasādasabbhāvo. Anuviddhattāti anuyuttabhāvato, saṃsaṭṭhabhāvatoti attho. Tasmāti yasmā yāvatā imasmiṃ kāye upādinnakapavattaṃ nāma atthi, sabbattha kāyāyatanaṃ kappāsapaṭale sneho viyāti vuttaṃ, tasmā. Paṇḍarasabhāvā pasādā āpāthagataṃ visayaṃ viññāṇuppattihetubhāvena pakāsentā viya hontīti tesaṃ visayāvabhāsanakiccatā vuttā. Samānanissayānanti ekanissayānaṃ. Avinibbhuttesu hi rūparasādīsu yaṃnissayaṃ rūpaṃ, taṃnissayo eva rasādīti. Aññamaññasabhāvānupagamenāti lakkhaṇasaṅkarābhāvamāha.

Yasmā paccayantarasahitoyeva cakkhuppasādo rūpābhihananavasena pavattati, na paccayantararahito, tasmā rūpābhighāto hotu vā mā vā hotu, evaṃsabhāvo so rūpadhammoti dassetuṃ ‘‘rūpābhighātāraho’’ti vuttaṃ yathā ‘‘vipākārahasabhāvā kusalākusalā’’ti. Visayavisayīnaṃ aññamaññaṃ abhimukhabhāvo abhighāto viyāti abhighāto, so rūpe cakkhussa , cakkhumhi vā rūpassa hotīti vuttaṃ ‘‘rūpe, rūpassa vā abhighāto’’ti. Tenevāha ‘‘yamhi cakkhumhi anidassanamhi sappaṭighamhi rūpaṃ sanidassanaṃ sappaṭighaṃ paṭihaññi vā’’ti (dha. sa. 597), ‘‘cakkhu anidassanaṃ sappaṭighaṃ rūpamhi sanidassanamhi sappaṭighamhi paṭihaññi vā’’ti (dha. sa. 598) ca ādi. Ettha ca taṃtaṃbhavapatthanāvasena cakkhādīsu avigatarāgassa attabhāvanipphādakasādhāraṇakammavasena purimaṃ cakkhulakkhaṇaṃ vuttaṃ, sudūrasukhumādibhedassapi rūpassa gahaṇasamatthameva cakkhu hotūti evaṃ nibbattitaāveṇikakammavasena dutiyaṃ. Esa nayo sesesupi. Atha vā satipi pañcannaṃ pasādabhāvasāmaññe savisayāvabhāsanasaṅkhātassa pasādabyāpārassa dassanavasena purimaṃ vuttaṃ, pasādakāraṇassa satipi kammabhāvasāmaññe attano kāraṇabhedena bhedadassanavasena dutiyaṃ.


我来为您直译这段巴利文：
600. "在耳识转起中听闻作用的名言"是说：耳对听闻作用的作者性是通过作为耳识的缘，所以说"以作为耳识的所依而听闻"。命的标相是食的味，由于倾向于它而称呼它，故称为舌，如此由已成立的舌字所显示的称为味的称呼的尝味作用，因此说"由舌字所了知的作用是尝味"。所以后面会说"称呼生命故为舌"。处是生起处。由于净身对身苦乐是所依，对其他是增上缘，所以说"是苦苦、变异苦的处"。"遍满性"是指遍满状态，或以遍满方式。"身净性"是身净的存在。"贯通"是指相应状态，即混合的意思。"所以"是说：因为在此身中凡是所执受的转起，一切处都有身处，如棉布中的油，所以如此。净色以白净为自性，似乎能通过作为识生起的因而显示已达现前的境，所以说它们有显示境的作用。"同一所依"是指一个所依。因为在不可分离的色、味等中，凡是色所依的，也正是味等所依。"不相互成为自性"是说没有相混的特性。
由于眼净色必须与其他缘结合才能以撞击色的方式转起，不能离开其他缘，所以为了显示它是如此性质的色法，不论是否有色的撞击，说"适合色的撞击"，如说"善不善法有能感异熟的自性"。境与有境相互面对是如同撞击，这撞击是色对眼的，或眼对色的，所以说"对色的，或色的撞击"。因此说："于无对可见的眼中，有对可见的色撞击"，"无对可见的眼对有对可见的色撞击"等。这里，依各种有的欲求而对眼等未离贪者，依能成就自身的共同业而说第一眼相，为了使眼能够把握远细等差别的色而如此生起的不共业而说第二相。其余诸处也是这个道理。或者说，虽然五净都有净性的共同，但依显示称为显现自境的净作用而说第一相，虽然净的因都有业性的共同，但依显示由于自因的差别而有差别而说第二相。


Kāmataṇhāti kāmabhave taṇhā. Tathā rūpataṇhā daṭṭhabbā. Tassa tassa bhavassa mūlakāraṇabhūtā taṇhā tasmiṃ tasmiṃ bhave uppajjanārahāyatanavisayāpi nāma hotīti kāmataṇhādīnaṃ daṭṭhukāmatādivohārārahatā vuttā. Daṭṭhukāmatāti hi daṭṭhumicchā rūpataṇhāti attho. Tathā sesāsupīti. Ettha ca daṭṭhukāmatādīnaṃ taṃtaṃattabhāvanibbattakakammāyūhanakkhaṇato sati purimanibbattiyaṃ vattabbaṃ natthi. Asatipi tassa maggena asamugghātitabhāveneva kāraṇanti daṭṭhabbaṃ. Yato maggena asamucchinnaṃ kāraṇalābhe sati uppajjitvā attano phalassa kāraṇabhāvūpagamanato vijjamānamevāti uppannaatthitāpariyāyehi vuccati ‘‘ariyaṃ aṭṭhaṅgikaṃ maggaṃ bhāvento ariyaṃ aṭṭhaṅgikaṃ maggaṃ bahulīkaronto uppannuppanne pāpake akusale dhamme antarāyeva antaradhāpeti’’ (saṃ. ni. 5.157), ‘‘santaṃ vā ajjhattaṃ kāmacchandaṃ atthi me ajjhattaṃ kāmacchandoti pajānātī’’ti (dī. ni. 2.382; ma. ni. 1.115) ca evamādīsu.

Etthāha – cakkhādīnaṃ indriyānaṃ kiṃ ekakammunā uppatti, udāhu nānākammunāti? Ubhayathāpīti porāṇā. Tattha nānākammunā tāva uppattiyaṃ cakkhādīnaṃ visese vattabbaṃ natthi kāraṇassa bhinnattā. Ekakammunā pana uppattiyaṃ tesaṃ kathaṃ visesoti? Kāraṇassa bhinnattāyeva. Taṃtaṃbhavapatthanābhūtā hi taṇhā taṃtaṃbhavapariyāpannāyatanābhilāsatāya sayaṃ vicittarūpā upanissayabhāvena taṃtaṃbhavanibbattakakammassa vicittabhedataṃ vidahati. Yato tadāhitavisesaṃ taṃ tathārūpasamatthatāyogena anekarūpāpannaṃ viya anekaṃ visiṭṭhasabhāvaṃ phalaṃ nibbatteti. Tathā ca vakkhati ‘‘kammameva nesaṃ visesakāraṇa’’nti. Na cettha samatthatābhāvato aññaṃ veditabbaṃ kāraṇavisesenāhitavisesassa visiṭṭhaphalanipphādanayogyatābhāvato. Tathā hi sati ekassapi kammassa anekindriyahetutāvisesayogaṃ ekampi kammantiādinā yuttito āgamatopi parato sayameva vakkhati. Tathā ca ekasseva kusalacittassa soḷasādivipākacittanibbattihetubhāvo vuccati. Lokepi ekasseva sālibījassa paripuṇṇāparipuṇṇataṇḍulaphalanibbattihetutā dissati. Kiṃ vā etāya yutticintāya, na cintitabbamevetaṃ. Yato kammavipāko cakkhādīni kammavipāko ca sabbākārato buddhānaṃyeva kammavipākañāṇaphalayuttānaṃ visayo, na aññesaṃ atakkāvacaratāya. Teneva ca bhagavatā ‘‘kammavipāko acinteyyo na cintetabbo, yo cinteyya ummādassa vighātassa bhāgī assā’’ti (a. ni. 

我来为您直译这段巴利文：
欲爱即是对欲有的渴爱。色爱也应如此理解。作为各种有的根本原因的渴爱，也可指对于应生于各种有中的处的对象的渴爱，所以说欲爱等可称为想见等。因为"想见"即是想要见的色爱的意思。其余诸爱也是如此。这里，关于想见等，在造作能产生各自身体的业的时候，如果有前生，就没什么可说的。即使没有，也应理解仅由于未被道断除而成为因。因此，未被道断除的因在得到条件时生起，并成为自己果的因，所以以已生和存在的意义而说："修习圣八支道、多修圣八支道时，便当下灭除已生的恶不善法"，以及"内心若有欲贪，便了知'我内心有欲贪'"等。
这里有问：眼等诸根是由一业生起，还是由多业生起？古德说：两种都有。其中，若由多业生起，则眼等的差别无需多说，因为因不同。但若由一业生起，它们的差别如何？也是因为因不同。因为作为各种有的意愿的渴爱，由于欲求属于各种有的处，自身呈现多样性，作为增上缘使产生各种有的业呈现多样差别。由此，具有如此能力的业，带有它所赋予的差别，似乎成为多种形态般地产生具有多种殊胜自性的果。所以后面会说："业就是它们差别的原因"。这里除了能力外不应理解其他，因为由因的差别所赋予的差别能产生殊胜的果。因此，后面他自己会从理论和教证两方面说明：一业也能成为多根的因等。同样也说一善心能成为十六等异熟心生起的因。在世间也可见一粒稻种能成为完整或不完整稻米果实生起的因。或者何必作这样的理论思考，这根本不应思考。因为业异熟即眼等，而业异熟在一切方面都只是佛陀等具足业异熟智果者的境界，不是其他人的，因为超越推理。所以世尊说："业异熟不可思议，不应思考，若思考者将得疯狂痛苦之分。"

4.77) ādīnavaṃ dassetvā paṭikkhittaṃ. Āviñchanaṃ puggalassa viññāṇassa vā taṃninnabhāvappattiyā hetubhāvo.

Sabbesanti padassa pakaraṇato pārisesato vā labbhamānaṃ atthavisesaṃ ajānanto yathārutavaseneva atthaṃ gahetvā ‘‘ko ettha viseso’’tiādinā codeti. Itaro tejādīnaṃ paccekaṃ adhikabhāve viya dvinnaṃ tiṇṇaṃ vā adhikabhāvepi yathāvuttādhikabhāveneva ekakādivasena labbhamānāya omattatāyapi kāyappasādo na hotīti viññāyamānattā pakaraṇato pārisesato vā catunnampi bhūtānaṃ samabhāvena kāyo hotīti ayamattho siddhoti sabba-saddo idha samabhāvadīpakoti dassetuṃ ‘‘idaṃ panā’’tiādimāha. Imamatthaṃ dīpetīti ca yathāvuttena ñāyena ‘‘sabbesa’’nti vacanato ayamattho labbhati, na tassa vācakattāti dasseti. Tenevāha ‘‘anuvatta…pe… vasena vuttattā’’ti. Ekadesādhikabhāvanivāraṇeneva hi ekadesomattatānivāraṇampi viññāyatīti. Ekadeso avayavo. Catudhātusamudāyanissayassa hi pasādassa tadekadhātuadhikatā avayavādhikatā hotīti.

‘‘Purimā cettha dvepi vādino nikāyantariyā’’ti vadanti. Ālokādisahakārīkāraṇasahitānaṃyeva cakkhādīnaṃ rūpādiavabhāsanasamatthatā vivarassa ca sotaviññāṇupanissayabhāvo guṇoti tesaṃ laddhīti adhippāyena ‘‘taṃtaṃbhūtaguṇehī’’tiādi vuttaṃ. Tejādīnaṃ viya vivarassa bhūtabhāvābhāvato ‘‘yathāyoga’’nti vuttaṃ. Atha vā rūpādayo viya vivarampi bhūtaguṇoti parādhippāyaṃ dassento ‘‘taṃtaṃbhūtaguṇehī’’ti āha. Tejassa pana ālokarūpena, ākāsasaṅkhātassa vivarassa saddena, vāyussa gandhena, udakassa rasena, pathaviyā phoṭṭhabbenāti imamatthaṃ sandhāya ‘‘yathāyogaṃ taṃtaṃbhūtaguṇehī’’ti vuttaṃ siyā. Rūpādiggahaṇeti rūpādivisaye cakkhuviññāṇādike nipphādetabbeti attho. Upakaritabbatoti sahakārīkāraṇabhūtehi yathāvuttabhūtaguṇehi cakkhādīnaṃ sakiccakaraṇe upakaritabbato. Sabhāvena suyyamānassāti kenaci anuccāriyamānasseva labbhamānattā vuttaṃ. Ghaṭṭanaṃ pana vinā vāyusaddopi natthīti. Atha vā vāyumhi saddo sabhāvena suyyatīti āpe raso madhuroti ca tassa laddhiyevāti daṭṭhabbaṃ. Dutiyavādissapi niggaho hoti tassapi tejādiguṇā rūpādayoti evaṃladdhikattā.


我来为您直译这段巴利文：
4.77 显示过患后而遮止。牵引是作为令人或识达到倾向于彼的原因。
不知道"一切"这个词从文脉或除外法得到的特殊意义，仅依字面意思理解，而提出"这里有什么差别"等质问。另一方则说：如同火等各自有增多性一样，两个或三个有增多性时，依前述增多性而以一法等方式得到减少性时，身净也不会有，因为从文脉或除外法可知四大种平等时才成为身，这个意思已经成立，所以"一切"字在此表示平等性，为了显示这点而说"这个"等。"显示这个意思"是说：依前述方法，从"一切"这个说法得到这个意思，而不是它的表诠义。所以说"因为依随顺...等...而说"。因为仅遮止一部分增多性，就能理解也遮止一部分减少性。一部分是支分。因为依于四大种聚的净色，对其中某一大种的增多性就成为支分的增多性。
他们说："此中前两种论者是其他部派的"。意指他们主张：眼等只有与光等辅助因结合才有显现色等的能力，孔隙只有作为耳识的增上缘才是功能，基于这样的见解而说"以各个大种功能"等。由于孔隙不像火等是大种，所以说"随应"。或者说"以各个大种功能"是显示他人的见解：孔隙也像色等是大种功能。或者说"随应以各个大种功能"是指：火与光色，称为孔隙的空与声，风与香，水与味，地与触。在摄取色等即在色等境产生眼识等。由辅助因即所说的大种功能辅助眼等作自己的作用。说"自性可闻的"是因为不需要任何人发声就能获得。但是没有撞击就没有风声。或者应理解这是他的见解：风中声音自性可闻，如同水中味是甜的。对第二论者的驳斥也成立，因为他也持有火等的功能是色等的见解。


Rūpādivisesaguṇehīti rūpādivisesaguṇayuttehi. Teja…pe… vāyūhīti sahākāsehi tejādiparamāṇūhi. Kappāsato visadisāyāti kappāsapathavito visesayuttāya tato adhikasāmatthiyayuttāyāti adhippāyo. Tassāyevāti kappāsapathaviyāyeva. Yasmā sā vijjamānānipi avisesabhūtāni atthīti gahetuṃ asakkuṇeyyabhāvena abhibhavitvā ṭhitā, tasmā tassāyeva gandho adhikataro bhaveyyāti attho. Ayañca sabbo uttaro ‘‘tassa tassa bhūtassa adhikatāyā’’tiādinā aṭṭhakathāyaṃ (dha. sa. aṭṭha. 600) vuttattā tathāgatānaṃ vādaṃ sampaṭicchitvā vadantassa kaṇādassa vasena vutto. ‘‘Attano pana matena kaṇādakapilādayo kevalaṃ pathavādidrabyamevātiādi laddhi. Kaṇādasāsanāya adhimuttānaṃ sāsane anavagāḷhānaṃ kesañci ayaṃ vādo’’ti ca vadanti. Etassubhayassāti āsavagandhato kappāsagandho adhiko sītudakavaṇṇato uṇhodakavaṇṇo ca adhikoti etassa ubhayassa. Tejādiadhikesu ca sambhāresu rūpādīnaṃ visesassa adassanato na rūpādayo tejādīnaṃ visesaguṇoti siddhanti āha ‘‘tadabhā…pe… ttitā’’ti. Tena na rūpaṃ tejassa visesaguṇo ekantato tejādike sambhāre visesena adassanato, yo yassa visesaguṇo, na so tadadhike sambhāre ekantato visesena dissati yathā pathavīadhike sambhāre āpodhātūti dasseti. Evaṃ sesesupi yathāyogaṃ yojetabbaṃ. Ko pana vādo nānākalāpeti sabhāvato nānattābhāvepi mūlakāraṇanānattavasena atthi koci viseso asaṅghāteti dasseti, yato paramaraṇādikiriyāsamatthatā nesaṃ kesañciyeva dissatīti.

Ekampīti pi-saddena anekasmiṃ vattabbameva natthīti dasseti. Pañcāyatanikattabhāve patthanā yā daṭṭhukāmatādibhāvena vuttā, tāya nipphannaṃ. Etena kāraṇavisesena phalavisesamāha. Na hītiādinā vuttamevatthaṃ samatthayati. Tanti kammaṃ. Visesenāti attano kāraṇena āhitātisayena . Teneva sotassa na hoti paccayo, tato aññeneva pana hotīti adhippāyo. Tena anekasabhāvena kāraṇena āhitavisesaṃ ekampi kammaṃ anekasabhāvaṃ phalaṃ nipphādetuṃ samatthaṃ hotīti dasseti. Idāni kammassa vuttappakāravisesābhāve dosamāha ‘‘indriyantarābhāvappattito’’ti. Tassattho – kāraṇavisesābhāve phalavisesassa asambhavato yaṃ visesayuttaṃ kammaṃ cakkhussa kāraṇaṃ, tassa tato aññavisesābhāve tadaññindriyuppādakatāpi na siyāti sotindriyādīnaṃ tato anuppatti eva siyā. Evamitaratthāpi. Visesoti cettha kammassa taṃtaṃindriyuppādanasamatthatā adhippetā, sā ca pubbe dassitasabhāvova.

Anekāhi mahaggatacetanāhi ekāya vā parittacetanāsahitāya paṭisandhikkhaṇe kaṭattārūpānaṃ nibbattīti na sakkā viññātunti ‘‘sabbesaṃ…pe… viññāyatī’’ti vuttaṃ. Idāni tameva asakkuṇeyyataṃ vitthārato dassetuṃ ‘‘nānācetanāyā’’tiādi vuttaṃ. Tassāyaṃ saṅkhepattho – ‘‘paṭisa…pe… paccayo’’ti ettha yadi nānākammavasena indriyānaṃ uppatti adhippetā, evaṃ sati mahaggatakammena ca kāmāvacarakammena ca taṃtaṃpaṭisandhikkhaṇe kaṭattārūpaṃ uppannaṃ siyā, na cetaṃ yuttaṃ ‘‘mahaggatacetanā kammapaccayo’’ti (paṭṭhā. 2.

我来为您直译这段巴利文：
"以色等特殊功能"即具有色等特殊功能。"火...等...风"即与空俱的火等极微。"与棉不同"是指与棉地不同，具有比它更大能力的意思。"只有它"即只有棉地。因为它以不能取已存在的无差别大种的方式而胜过而住，所以只有它的香更胜，这是其意思。这一切后面的说法是依据迦那陀的见解而说的，他接受如来的说法而说："由于各个大种的殊胜性"等，如注释书所说。他们说："但依自己的见解,迦那陀、迦毗罗等只有地等实体等的见解。这是对迦那陀教法有信解而未深入佛教的某些人的说法。" "这两者"即漏的香不如棉的香,冷水的色不如热水的色。由于在火等增胜的诸物中看不到色等的差别,所以色等不是火等的特殊功能,这是已成立的,因此说"由于...等...成立"。由此显示:色不是火的特殊功能,因为在火等增胜的物中决定看不到差别,凡是某物的特殊功能,在该物增胜的物中不决定看到差别,如在地增胜的物中的水界。其余诸项也应如此类推。"何况不同聚"显示:即使本性上没有差异,依根本原因的差异也有某种差别而不混杂,因此见到它们某些有死亡等作用的能力。
"即使一"中,"即使"字显示对多个更无须说。由想见等方式所说的对五处自体的意愿所成就。由此说因的特殊性而有果的差别。以"因为不"等证成所说的义。"彼"即业。"以特殊"即由自因所赋予的殊胜。正因如此,它不成为耳的缘,而由其他成为缘,这是意思。由此显示:由具多种性质的因所赋予差别的一业,能够产生具多种性质的果。现在说业没有所说那样的差别性的过失,"将成为无其他根"。其义是:因为没有因的差别就不会有果的差别,所以若作为眼的因的具差别的业,没有与此不同的差别,就不能产生其他根,因此耳根等就不会从彼生起。其他处也是如此。这里说的"差别"是指业产生各个根的能力,而它的自性已如前所示。
"一切...等...了知"是说:不能了知由多个广大思或与一个有限思俱在结生刹那产生所造色。现在为详细显示这个不能性而说"由不同思"等。其略义是:在"结生...等...缘"中,如果意指诸根依不同业而生起,那么在各个结生刹那就会由广大业和欲界业而有所造色生起,但这是不合理的,因为说"广大思是业缘"。

12.78) vuttattā. Nāpi taṃtaṃbhavaniyatarūpindriyehi vikalindriyatā gatisampattiyā opapātikayoniyaṃ paṭisandhikkhaṇe yuttā. Atha mahaggatāhi eva nānācetanāhi nibbattaṃ, na cekā paṭisandhi anekakammanibbattā hoti. Nicchitañhetaṃ sāketapañhenāti. Evaṃ ekena mahaggatakammunā cakkhundriyasotindriyahadayavatthūnaṃ uppattiñāpakena iminā vacanena parittakammunāpi ekena yathārahaṃ anekesaṃ indriyānaṃ uppatti siddhāvāti vuttaṃ ‘‘siddhamekena kammena anekindriyuppatti hotī’’ti.

Sampattoyeva nāma sampattikiccakaraṇatoti imamatthaṃ dassetuṃ ‘‘paṭi…pe… nakato’’ti vuttaṃ. Atisukhumabhāvato maṃsacakkhuagocarena rūpāyatanena samannāgatasaṅghātavuttitāya ca ‘‘vāyu viyā’’ti vuttaṃ. Cittasamuṭṭhānaṃ saddāyatanaṃ sotaviññāṇassa kadācipi ārammaṇapaccayo na siyā dhātuparamparāya ghaṭṭentassa utusamuṭṭhānattā. Tenāha ‘‘na hi…pe… pajjatī’’ti. Paṭṭhāne (paṭṭhā. 1.1.2) ca ‘‘saddāyatanaṃ sotaviññāṇassa ārammaṇapaccayena paccayo’’ti avisesena vuttaṃ.

Nanu cirena suyyantīti dūre ṭhitānaṃ lahukaṃ savanaṃ natthi, tesampi vā lahukaṃ savanena dūrāsannabhāvānaṃ viseso na siyāti adhippāyo. Na, dū…pe… toti na dūre ṭhitehi rajakādisaddā cirena sotaviññāṇena suyyanti, sace savanūpacāre so saddo dūre āsanne ca ṭhitānaṃ yathābhūte āpāthagate sadde manoviññāṇasaṅkhātato gahaṇavisesato cirena suto sīghaṃ sutoti abhimānoti attho. Etamevatthaṃ vitthārato dassento ‘‘yathā hī’’tiādimāha. Nicchaya…pe… abhimāno hoti, sotaviññāṇappavatti pana ubhayatthāpi samānā, yasmā so pana saddo…pe… āgacchatīti. Yadi dhātuparamparāya saddo nappavattati, kathaṃ paṭighosādīnaṃ uppattīti āha ‘‘dūre…pe… paccayo hotī’’ti. Uppattivasena āgatānīti etena rūpadhammāpi yattha uppajjanti, tattheva bhijjanti, na desantaraṃ saṅkamantīti dasseti. Ghaṭṭanasabhāvānevāti tesaṃ bhūtānaṃ saddasamuppattihetubhāvamāha. Sotapadesassāti sotadesassa, sotadese ṭhitassāti attho.

Cakkhumato puggalassa ajjhāsayavasenāti citravicitrarūpāyatane yebhuyyena sattānaṃ cakkhudvārikajavanassa anukaḍḍhanavasena pavattiṃ sandhāya vuttaṃ. Kaṇṇakūpacchiddeyeva pavattanatoti etena adhiṭṭhānato bahiddhā indriyaṃ pavattīti vādaṃ paṭisedheti. Adhiṭṭhānadese eva hi indriyaṃ vattati tattha kiccādippayogadassanato. Satipi panassa bahiddhā vuttiyaṃ na visayaggahaṇe samatthatā, aññathā adhiṭṭhānapidahanepi visayaggahaṇaṃ bhaveyyāti. Ārammaṇaggahaṇahetuto cāti kaṇṇakūpacchiddeyeva ṭhatvā ārammaṇakaraṇassa viññāṇassa vā hetubhāvato.

Tabbohārenāti gandhagandhaggahaṇassa sahacaritāya gandhopi tathā vuttoti adhippāyo. Gandho paccayoti gandho sahakārīpaccayoti attho. Kheḷādiko paccayoti yojetabbaṃ. Tathā pathavīti sahakārīpaccayantarabhūtā ajjhattikabāhirā pathavī ārammaṇaggahaṇe paccayoti attho. Ādhārabhūtāti tejovāyodhātūnaṃ ādhārabhūtā. Nissayabhūtānanti nissayamahābhūtānaṃ āpotejovāyodhātūnaṃ. Sabbadāti uppīḷanakāle ca anuppīḷanakāle ca. Tatthāti caturāsītipabhede uparimakāyasaṅkhāte rūpasamūhe. Vinibbhujjituṃ asakkuṇeyyānanti idaṃ cakkhudasakaṃ idaṃ kāyadasakaṃ idaṃ bhāvadasakanti evaṃ kalāpatopi vinibbhujjituṃ asakkuṇeyyānaṃ.



我来为您直译这段巴利文：
12.78 因为已经说了。在化生中由于趣的圆满性，在结生刹那缺少各个有所限定的色根也不合理。若说由多个广大思而生，但一个结生不是由多业所生。这已由裟只多问题而确定。如此，由此语表明一个广大业能生起眼根、耳根、心所依处，由此已成立一个有限业也能随应生起多根，所以说"已成立一业能生起多根"。
为了显示"圆满即是能作圆满的作用"这个意思，所以说"结生...等...作用"。由于极其微细及与肉眼不可见的色处俱的聚集活动，所以说"如风"。心所生的声处永远不能作为耳识的所缘缘，因为是由大种相续撞击而成的时节所生。所以说"因为不...等...成立"。在发趣论中笼统地说："声处以所缘缘为缘而为耳识的缘"。
难道不是迟缓才听到吗？意思是：远处的人没有迅速的闻声，或者对他们来说，迅速闻声就没有远近的差别。不是的，远处的染工等声不是由耳识迟缓听到，如果在听闻范围内，对远近处的人来说，当如实现前的声被意识了知时，由于了知的差别而有迟听、速听的执着，这是其意思。为了详细显示这个意思而说"如"等。决定...等...执着，但耳识的转起在两处都相同，因为那个声...等...来。如果声不是由大种相续而转起，那么回声等如何生起？为此说"远处...等...缘"。"依生起而来"由此显示：色法在哪里生起，就在哪里灭去，不移动到其他处所。"正是撞击自性"说的是那些大种是声生起的因。"在耳处"即在耳的处所，立在耳处的意思。
"依有眼者的意向"是就众生对种种色处多分由眼门速行的牵引而转起而说的。"只在耳孔中转起"由此否定根在住处之外转起的说法。因为根只在住处转起，因为见到在彼处有作用等的运作。即使它在外转起，也不能摄取对象，否则即使堵住住处也能摄取对象。"从所缘摄取的因"即因为在耳孔中住立而成为摄取所缘或识的因。
"以彼名言"意思是：由于与香和嗅香俱行，香也如此说。"香是缘"即香是辅助缘的意思。应配合"唾液等是缘"。同样，"地"意思是：作为其他辅助缘的内外地在摄取所缘时是缘。"作所依"是作为火界、风界的所依。"作依止"是依止大种即水界、火界、风界。"一切时"即在压迫时和非压迫时。"于彼处"即在上身称为八十四种色聚中。"不能分别"即不能如此分别：这是眼十法聚，这是身十法聚，这是性十法聚。

616.Dīghādīnaṃphusitvā jānitabbatoti idaṃ dīghādīnaṃ na kāyaviññāṇagocarattā vuttaṃ, dīghādivohārarūpādīnaṃ pana phoṭṭhabbaṃ phusitvā kāyaviññāṇavīthiyā parato pavattena manoviññāṇenapi jānitabbattā vuttaṃ. Dīghādisannivesanti dīghādisannivesavantaṃ. Ekasmiṃ itarassa abhāvāti chāyātapānaṃ ālokandhakārānañca asahaṭṭhāyitaṃ āha. Kathaṃ pana āloko andhakāraṃ vidhamatīti? ‘‘Ālokappavattisamānakālaṃ andhakārasabhāvena pavattamānaṃ vaṇṇāyatanaṃ bhijjati. Andhakārassa nissayo hutvā pavattamānāni bhūtāni kamena tathārūpassa vaṇṇāyatanassa nissayabhāvaṃ gacchantī’’ti keci. Saha andhakārena tannissayabhūtānaṃ nirodhasamanantaraṃ taṃsantatiyaṃ tādise paccayasannipāte ālokanissayabhūtānaṃ uppattīti veditabbaṃ. Na hi nissayamahābhūtehi vinā ālokappavatti atthi, nāpi andhakārasaṅkhātaṃ vaṇṇāyatanameva nirujjhati taṃnissayehi payujjamānakaekakalāpabhūtopādārūpānaṃ saheva nirujjhanato. Padīpasikhāmaṇiraṃsiyo viya pathavīpākārarukkhādīni muñcitvāpi andhakāro pavattatīti vadanti. Mandaṃ pana pākārādiādhārarahitaṃ na suṭṭhu paññāyati, bahalaṃ ādhāraṃ nissāya pavattatīti yuttanti ca vadanti.

620.‘‘Amanussasaddo’’ti ettha a-kāro na manussatāmattanivattiattho sadisabhāvadīpanatāya anadhippetattā, manussato pana anaññatānivattiatthoti dassetuṃ ‘‘amanussa…pe… ṭṭhādayopī’’ti āha. Tathā kittetabboti ‘‘vaṃsaphālanasaddo’’tiādinā vatthuvasena kittetabbo.

632.Kammacittādināti ādi-saddena utuāhāre saṅgaṇhāti. Taṃtadākārānīti itthiliṅgādiākārāni. Itthindriyaṃ paṭicca samuṭṭhahantīti aññamaññapaccayānipi itthiliṅgādīni yebhuyyena itthindriyasahite eva santāne sabbhāvā itarattha ca abhāvā indriyahetukāni vuttāni. Aññathāti itthiliṅgādiākārato aññathā, itthindriyābhāve vā. Itthiggahaṇassa cāti itthīti cittappavattiyā. Tesaṃ rūpānanti itthiliṅgādiākārarūpānaṃ. Yadi itthindriyaṃ itthiliṅgādiākārarūpānaṃ sahakārīkāraṇaṃ, atha kasmā tassa indriyādipaccayabhāvo tesaṃ na vuttoti? Neva taṃ sahakārīkāraṇaṃ, atha kho tesaṃ tabbhāvabhāvitāmattena taṃ kāraṇanti vuccatīti dassetuṃ āha ‘‘yasmā panā’’tiādi.

633. Liṅgaṃ parivattamānaṃ purimaliṅgādhārajātianurūpameva hutvā parivattatīti katvā vuttaṃ ‘‘paṭisandhiyaṃ viya pavattepī’’ti. Yassa…pe… noti ādivacanatoti ādi-saddena ‘‘yassa vā pana purisindriyaṃ uppajjati, tassa itthindriyaṃ uppajjatīti no’’ti (yama. 3.indriyayamaka.188) saṅgaṇhāti.

635. Dvārabhāvena kucchitānaṃ āsavadhammānaṃ pavattiṭṭhānatāya pasādavisese viya viññattivisesepi kāyavohārappavatti daṭṭhabbā. Vitthambhanasabhāvatāya vāyodhātuyā thambhanaṃ ‘‘vāyodhātukicca’’nti vuttaṃ. Kiccampi hi dhammānaṃ sabhāvoyevāti. Pathavīdhātuyā ākāro vacīviññattīti vattuṃ vaṭṭatīti yojanā.



不知道从上下文或剩余部分所得的"一切"这个词的特殊含义,仅仅根据字面意思理解其含义,而以"这里有什么特殊"等提出质疑。另一方面,就像火等元素各自有优势一样,即使两种或三种元素有优势,也不会仅仅因为前述的优势而通过一种等方式获得的不足而成为身净,因为可以理解:从上下文或剩余部分可知四大种平等时才成为身,这个意思已经成立,所以这里"一切"这个词表示平等,为了显示这一点而说"但这个"等。"表示这个意思"是说通过前述方法从"一切"这个词得到这个意思,而不是说它表达这个意思。因此说"因为随顺...等...而说"。因为仅仅通过否定一部分优势,也可以理解否定一部分不足。一部分是指部分。因为依靠四大种集合的净色,其中某一大种的优势就是部分的优势。
他们说:"这里前两种论者是其他部派的"。只有具备光等辅助因的眼等才有显现色等的能力,孔隙作为耳识的增上缘是功德,这是他们的主张,意指这一点而说"由各自大种的功德"等。因为孔隙不像火等是大种,所以说"随宜"。或者,显示他人的意趣,认为孔隙也像色等是大种的功德,而说"由各自大种的功德"。或者,这里"随宜由各自大种的功德"是指:火由光色,称为孔隙的虚空由声,风由香,水由味,地由触。在取色等时,是指应当产生眼识等于色等境。"应当辅助"是指作为辅助因的上述大种功德对眼等执行自己功能时应当辅助。"自性被听到"是说不需要被任何人发出声音就可以获得。但是没有碰撞就没有风的声音。或者,应该理解这就是他的主张:"风中自性听到声音"和"水中味是甜的"。第二论者的驳斥也成立,因为他也主张火等的功德是色等。

636.Vitakka…pe… gahitāti yathādhippetatthābhibyañjikāya vācāya samuṭṭhāpanādhippāyappavattiṃ sandhāya vuttaṃ. Tadā hi sā tehi pariggahitā nāma hotīti. Ekassapi akkharassa anekehi javanehi nibbattetabbattā tathā nibbattiyamānatāya asamatthasabhāvattā na viññātavisesā na bhinnā evāti āha ‘‘sava…pe… bhinnā’’ti. Abbokiṇṇeti antarantarā uppajjamānehi asaṃsaṭṭhe. ‘‘Pacchimacitta’’nti avisesena cuticittaṃ vuttanti adhippāyena ‘‘aññesampi cuticittaṃ…pe… ñāyatī’’ti vuttaṃ.

Atha vā ‘‘ye ca rūpāvacaraṃ arūpāvacaraṃ upapajjitvā parinibbāyissanti, tesaṃ cavantānaṃ tesaṃ vacīsaṅkhāro nirujjhissati, no ca tesaṃ kāyasaṅkhāro nirujjhissatī’’ti (yama. 2.saṅkhārayamaka.88) rūpārūpabhavūpapajjanakānaṃ kāmāvacaracuticittassapi kāyasaṅkhārāsamuṭṭhāpanavacanena khīṇāsavehi aññesampi…pe… ñāyatī’’ti vuttaṃ. Yasmā ca –

‘‘Yassa kāyasaṅkhāro nirujjhati, tassa vacīsaṅkhāro nirujjhissatīti āmantā’’ti (yama. 2.saṅkhārayamaka.108),

‘‘Yassa kāyasaṅkhāro nirujjhati, tassa cittasaṅkhāro nirujjhissatīti āmantā’’ti (yama. 2.saṅkhārayamaka.108) ca,

‘‘Pacchimacittassa bhaṅgakkhaṇe tesaṃ kāyasaṅkhāro ca na nirujjhati cittasaṅkhāro ca na nirujjhissatī’’ti (yama. 2.saṅkhārayamaka.113) –

Ādivacanato ca pacchimacittassa purato soḷasamena cittena tato orimena vā saddhiṃ assāsapassāsā na uppajjantīti siddhaṃ. Yadi uppajjeyyuṃ, ‘‘pacchimacittassa bhaṅgakkhaṇe tesaṃ kāyasaṅkhāro na nirujjhatī’’ti na vadeyya, vuttañcetaṃ, tasmā heṭṭhimakoṭiyā cutito purimena sattarasamena uppannā assāsapassāsā cutiyā heṭṭhā dutiyena cittena saddhiṃ nirujjhanti. Tena ‘‘yassa cittassa anantarā kāmāvacarānaṃ pacchimacittaṃ uppajjissatī’’ti cuticittassānantarapaccayabhūtassapi cittassa kāyasaṅkhārāsamuṭṭhāpanatā vuttā.

Atha vā yassa cittassāti yena cittena sabbapacchimo kāyasaṅkhāro uppajjati. Taṃ cittaṃ vuttanti gahetabbaṃ, na pacchimacittassa anantarapaccayabhūtaṃ. Anantarāti hi kāyasaṅkhāruppādanaṃ antaraṃ vinā, yato pacchā kāyasaṅkhāruppādanena anantaritaṃ hutvā pacchimacittaṃ uppajjissatīti attho. Kasmā? ‘‘Itaresaṃ vacīsaṅkhāro ca nirujjhissati kāyasaṅkhāro ca nirujjhissatī’’ti (yama. 2.saṅkhārayamaka.88) vuttattā. Aññathāpacchimacittato purimatatiyacittasamaṅgīnaṃ kāyasaṅkhāro uppajjatīti āpajjatīti. Evaṃ sabbesampi cuticittassa rūpajanakatābhāve āgamaṃ dassetvā idāni yuttiṃ dassetuṃ ‘‘na hī’’tiādimāha. Tattha gabbhagamanādīti ādi-saddena udakanimuggaasaññībhūtakālakatacatutthajjhānasamāpannarūpārūpabhavasamaṅgīnirodhasamāpannabhāve saṅgaṇhāti.



我来为您直译这段巴利文：
636. "寻等所摄"是就显示所意欲义的语言的发起意欲的转起而说的。因为那时它被它们所摄持。即使是一个音节也要由多个速行产生,因为如此产生时是不完全的自性,所以说"与声...等...不同"。"不混杂"是指与间中生起的不相混。"最后心"笼统地说是死心,基于此意趣而说"知道阿罗汉以外的人的死心...等..."。
或者说:"那些将生于色界、无色界而般涅槃者,当他们死时,他们的语行将灭,但身行不灭",由于说色无色有的生者的欲界死心也不发起身行,所以说"知道阿罗汉以外的人...等..."。又因为-
"问:若有人身行灭,他的语行将灭吗?答:是的"
"问:若有人身行灭,他的心行将灭吗?答:是的"
"在最后心的坏灭刹那,他们的身行不灭,心行也不将灭"-
从这等说法,已成立:在最后心之前第十六心或更前的心不与出入息俱生。如果生起,就不会说"在最后心的坏灭刹那,他们的身行不灭",而这已经说了,所以以最低限度来说,在死前第十七心生起的出入息与死前第二心俱灭。因此说:"从那心之后将生起欲界的最后心",即使作为死心的无间缘的心也不发起身行。
或者,"从那心"应理解为:由那个产生最后身行的心而说,不是作为最后心的无间缘的心。"之后"即无间隔地生起身行,因此之后不被身行的生起间隔而将生起最后心,这是其意思。为什么?因为说:"其他人的语行将灭且身行将灭"。否则就得出在最后心之前第三心相应时身行生起的结论。如此显示一切人死心都不生色的教证后,现在为显示理证而说"因为不"等。其中"入胎等"的"等"字包括沉于水中、成为无想有情、死亡、入第四禅、具有色无色有、入灭尽定的状态。;

637. Anekesaṃ kalāpānaṃ ekato hutvā ekaghanapiṇḍabhāvena pavattanato kalāpantarabhūtānaṃ kalāpantarabhūtehi samphuṭṭhabhāvo vutto. Yato tesaṃ duviññeyyanānattaṃ, na pana avinibbhuttabhāvato. Taṃtaṃbhūtavivittatāti tesaṃ tesaṃ bhūtānaṃ vibhattabhāvo kalāpantarabhūtehi vibhattasabhāvatā asaṃkiṇṇatāti attho. Yasmā pana yathāvuttā vivittatā rūpānaṃ osānaṃ hoti, tasmā ‘‘rūpapariyanto’’ti vuttaṃ. Atha vā taṃtaṃbhūtasuññatā. Yesañhi paricchedo ākāso, tesaṃ pariyantatāya tehi suññabhāvoti lakkhitabbo. Tatoyeva ca so bhūtantarehi viya tehi asamphuṭṭhoti vuccatīti. Aññathāti paricchinditabbehi asamphuṭṭhabhāvābhāve.

638.Taṃtaṃvikārādhikarūpehīti ettha kathaṃ cammasuvaṇṇesu mudutākammaññatā labbhanti, nanu lahutādivikārā ekantato indriyabaddharūpe eva pavattanato anindriyabaddhe na labbhantīti? Saccametaṃ, idha pana taṃsadisesu tabbohāravasena vuttaṃ. Tathā hi tūlapicuādīsu garubhāvādihetūnaṃ bhūtānaṃ adhikabhāvābhāvato lahuādivohāro. Niddisitabbadhammanissayarūpe eva vā sandhāya ‘‘taṃtaṃvikārādhikarūpehī’’ti vuttanti daṭṭhabbaṃ. Sabbe sabbesaṃ paccayā lahutādīnaṃ aññamaññāvijahanatoti adhippāyo.

641.Ācayasaddenevāti niddese vuttaācayasaddeneva. Yo āyatanānaṃ ādicayattā ācayo punappunaṃ nibbattamānānaṃ, sova rūpassa uparicayattā upacayoti adhippetaṃ atthaṃ pāḷiyaṃ yojetvā dassetuṃ ‘‘pāḷiyaṃ panā’’tiādi vuttaṃ. Upa-saddo paṭhamattho ‘‘dānaṃ, bhikkhave, paṇḍitupaññatta’’ntiādīsu (a. ni. 3.45) viya. Upariatthoca ‘‘sammaṭṭhe upasitte ca, te nisīdiṃsu maṇḍape’’tiādīsu viya. Aññathāti upa-saddassa upariatthasseva gahaṇe.

643.Phalavipaccanapakatiyāti phalavipaccanasabhāvena. Phalameva vā pakatīti āyusaṃhānādinā phalasabhāvena jarāniddesoti attho. Tathā hi ‘‘phalūpacārena vuttā’’ti vuttaṃ. Supariṇatarūpaparipākakāle hānidasakādīsu.

645.Kattabbasabhāvatoti mūlaphalādīnaṃ idhādhippetaāhāravatthūnaṃ mukhena asanādikattabbasabhāvato. Visabhūte saṅghāte ojā mandā hotīti savisattābhāvato sukhumatā vuttā. Aṅgamaṅgānusārino rasassa sāroti rasaharaṇīdhamanijālānusārena sarīrāvayave anuppaviṭṭhassa āhārarasassa abbhantarāhārapaccayo sneho, yo loke rasadhātūti vuccati.

Upādābhājanīyakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Noupādābhājanīyakathāvaṇṇanā

646. ‘‘Ekaṃ mahābhūtaṃ paṭicca tayo mahābhūtā tayo mahābhūte paṭicca ekaṃ mahābhūta’’ntiādivacanato (paṭṭhā. 1.1.53) ekaṃ mahābhūtaṃ avasesamahābhūte nissayati, tehi upādārūpena ca nissīyatīti āha ‘‘nissayati ca nissīyati cā’’ti.



637. 由于多个色聚集合成一个坚实团块而转起,所以说这些色聚被其他色聚触及。因为它们难以了知的各异性,但非不可分离性。"各自大种的分离"意指各大种的分别状态,被其他色聚分别的本性,不混杂的意思。因为如上所说的分离是色法的极限,所以说"色法的边际"。或者,"各自大种的空"。对于那些以虚空为界限的,应以它们的空性来标志其边际性。正因如此,它被说为未被其他大种触及,如同其他大种。否则即为未被可分隔者触及。
638. 关于"各自变化所依的色法",问：皮肤和黄金等如何获得柔软性和适业性?难道轻快等变化不是只在与根相联的色法中转起,而不在非根相联的色法中吗?确实如此,但这里是就类似之处以其名言而说。譬如在絮绒等中,由于大种的重性等因的优势或不优势而有轻等的名言。或者应理解为"各自变化所依的色法"是指可被指示的法所依的色法。意图是:一切法互相排斥轻快等的缘。
641. "仅以积集之音"即在说明中所说的积集之音。意在显示:对于处的最初积集,即反复生起的积集;同样对于色法的增长即为增积。"上"字的第一义如"施主,比丘们,智慧的上增"等。上方义如"被清扫、被涂抹,他们坐在庭院中"等。否则即仅取"上"字的上方义。
643. "果成熟的本性"即果成熟的状态。或者"果即本性"意指以寿命相续等为果的状态,即衰老的说明。正如曾说"以果的运用而说"。在衰老十法等成熟圆满的时期。
645. "应作的本性"是指此处意在说的根本果等食物,以口吃饭等应作的本性。由于没有精气,在不均匀的聚集中精华微弱,所以说为细微。身体各部相随的味道的精髓,即随血脉、脉络在身体肢体中未曾深入的食物味道的内在食物缘——润湿,在世间称为味界。
食物分别的解说已完成。
646. 从"一大种依止三大种,三大种依止一大种"等语,一大种依止其余大种,并被那些大种作为所依色依止,所以说"依止且被依止"。

647. Mahābhūtānaṃ aññamaññāvijahanato ekasmimpi kalāpe anekaṃ phoṭṭhabbaṃ atthīti phoṭṭhabbasabhāvesuyeva anekesupi ārammaṇesu āpāthagatesu ābhogādivasena ekaṃyeva viññāṇuppattihetu hotīti ayaṃ vicāro dassito. Itaresupi pana yathāyogaṃ dassetabbo. Tattha rasārammaṇaṃ tāva indriyanissayaṃ allīyitvā viññāṇuppattihetubhāvato satipi anekesaṃ rasānaṃ āpāthagamane ekasmiṃ khaṇe ekappakāraṃyeva yathāvuttanayena jivhāviññāṇuppattihetu hoti, tathā gandhārammaṇaṃ. Rūpasaddārammaṇāni pana indriyanissayaṃ asampatvāva viññāṇuppattihetubhāvato yogyadese avaṭṭhitāni yattakāni sahakārīpaccayantaragataṃ upakāraṃ labhanti, tattakāni ekasmiṃ khaṇe ekajjhaṃ ārammaṇaṃ na hontīti na vattabbāni. Tathā hi saddo nigghosādiko anekakalāpagato tathā vaṇṇopi sivikubbahananiyāmena ekajjhaṃ ārammaṇaṃ hotīti. Etthāpi ca ābhujitavasena ārammaṇādhimattatāvasena anekakalāpasannipātepi katthaci viññāṇuppatti hotiyeva. Pasādādhimattatā pittādivibandhābhāvena pasādassa tikkhatā. Kathaṃ pana cittassāti cittasāmaññato ekattanayavasena pucchati.



我来为您直译这段巴利文：
647. 由于大种互不舍离,即使在一个色聚中也有多个触,因此即使在多个具有触性的所缘现前时,由于作意等的缘故,只成为一个识生起的因,这是所显示的考察。在其他诸处也应随应显示。其中,首先味境因为依靠根所依而成为识生起的因,即使多种味现前,在一个刹那只能如前所说方式成为一类舌识生起的因,香境也是如此。但色、声境不需到达根所依就能成为识生起的因,所以立于适当处所,只要获得其他辅助缘所摄的助力,就不能说它们在一个刹那不能成为同时的所缘。如此,大声等声音虽来自多个色聚,如同抬轿子的规律那样,色也成为同时的所缘。在这里也是,虽有多个色聚会合,但由于专注力和所缘的优势,在某处仍然生起识。净色的优势是由于没有胆汁等障碍而使净色锐利。"但是如何是心"是从心的共相以一性方式而问。

651.Tādisāyāti yā pacurajanassa atthītipi na gahitā. Santī samānā. Evanti yathāsasambhārudakaṃ sasambhārapathaviyā ābandhakaṃ, evaṃ paramatthudakaṃ paramatthapathaviyāti dasseti. Tadanurūpapaccayehīti attano ābandhanānuguṇehi ābandhiyamānehi sandhāraṇādikiccehi purimehi ca pathavīādīhi. Aphusitvā patiṭṭhā hoti, aphusitvā ābandhatīti iminā phusitabbaphusanakabhāvo āpodhātuyaṃ natthīti phoṭṭhabbavasena ubhayadhammataṃ āha. Aññamaññaṃ nissayatā aññamaññanissayatā. Atha vā aññamaññatā ca nissayatā ca aññamaññanissayatā. Yadi phoṭṭhabbāphoṭṭhabbadhātūnaṃ phoṭṭhabbabhāvena vinā aññamaññanissayatā, pathavīādīnaṃ kakkhaḷādisabhāvo eva phoṭṭhabbabhāvoti tabbirahena kathaṃ tesaṃ āpodhātuyā nissayādibhāvoti āha ‘‘avinibbhogavuttīsū’’tiādi. Aññamaññapaccayabhūtesūti etena upādārūpaṃ nivatteti. Atha vā pubbe aṭṭhakathādhippāye ṭhatvā phoṭṭhabbāphoṭṭhabbadhātūnaṃ visiṭṭhaṃ aññamaññanissayataṃ vatvā idāni attano adhippāye ṭhatvā avisesena taṃ dassento āha ‘‘avinibbhogavuttīsū’’tiādi. Taṃyeva avisiṭṭhaṃ aññamaññanissayataṃ daḷhaṃ katvā dassento ‘‘nāpi sahajātesū’’tiādimāha. Tattha aphusanaṃ tāva ekakalāpagatattā na vicāretabbaṃ, phusanaṃ pana kathanti? Ekakalāpagatattā eva. Visuṃ siddhānaṃyeva hi visayamahābhūtānaṃ kāyappasādanissayabhūtesu phusanaṃ dissati.

Jhāyatīti paripaccati. Na uṇhā hutvāti etassa uṇhasabhāvā hutvāti ayamatthoti katvā ‘‘tejosabhāvataṃyeva paṭikkhipatī’’ti vuttaṃ. Uṇhapaṭipakkhattā sītassa uṇhatāya paṭikkhepe sītatāsaṅkā siyāti āha ‘‘na sītattaṃ anujānātī’’ti. Tejosabhāgataṃyeva vā sītatāyapi dassetuṃ ‘‘na sītattaṃ anujānātī’’ti vuttaṃ. Tenevāha ‘‘tejo eva hi sīta’’nti. Mande hi uṇhabhāve sītabuddhīti tejo eva hi sītaṃ. Kathaṃ panetaṃ viññāyatīti? Sītabuddhiyā avavatthitabhāvato pārāpāraṃ viya. Tathā hi ātape ṭhatvā chāyaṃ paviṭṭhānaṃ sītabuddhi hoti, tattheva pathavīgabbhato niggatānaṃ uṇhabuddhīti. Yadi tejoyeva sītaṃ, uṇhabhāvena saddhiṃ sītabhāvopi ekasmiṃ kalāpe upalabbheyyāti āha ‘‘sītuṇhānañcā’’tiādi. Uṇhasītakalāpesu sītuṇhānaṃ appavatti. Dvinnaṃ…pe… yujjati, na āpodhātuvāyodhātūnaṃ sītabhāveti adhippāyo. Āpodhātuyā hi vāyodhātuyā sītabhāve uṇhabhāvena saddhiṃ ekasmiṃ kalāpe sītabhāvo labbheyya, na pana labbhati. Na cettha āpodhātuadhike vāyodhātuadhike vā kalāpe sītabhāvoti sakkā viññātuṃ tādisepi katthaci kalāpe alabbhamānattā sītabhāvassāti. Kharatādisabhāvādhikassa bhūtasaṅghātassa davatādisabhāvādhikatāpatti bhāvaññathattaṃ. Taṃ pana yathā hoti, taṃ dassetuṃ ‘‘pacca…pe… ppattī’’ti āha.



我来为您直译这段巴利文：
651. "如此"是指那些没有被许多人所认为存在的。"存在"是正存在。"如是"显示:正如俗谛的水是俗谛地的束缚,如是胜义的水是胜义地的束缘。"随顺彼缘"是指随顺自己束缚的持续等作用的束缚,以及前面的地等。"不触而住立,不触而束缚",由此说明水界中没有能触所触性,以触的方式说明两种法性。相互依止性是相互依止。或者,相互性和依止性是相互依止性。如果触与非触界离开触性而有相互依止性,地等的坚硬等自性即是触性,那么离开彼如何成为它们对水界的所依等性?为此说"在不相离转起"等。"互为缘"由此排除所造色。或者,先前依注释书的意趣说触与非触界的特殊相互依止性,现在依自己的意趣而不分别地显示它,所以说"在不相离转起"等。为了坚定地显示那个无差别的相互依止性而说"也不在俱生"等。其中,首先不触由于在同一聚中而不须考察,但触如何?正是由于在同一聚中。因为只见到各别成立的境大种在身净所依中的触。
"烧"即成熟。"不成为热"取其义为不成为热性,所以说"否定火的自性"。由于冷是热的对立,否定热性会怀疑冷性,所以说"不许冷性"。或者为了显示冷性也是火性而说"不许冷性"。所以说"因为冷即是火"。因为在微弱的热性中有冷的认识,所以冷即是火。如何知道这个?由于冷的认识不确定,如彼岸此岸。如此,站在阳光下进入阴凉处的人有冷的认识,从地窟中出来的人则有热的认识。如果冷即是火,冷性应与热性一起在一个聚中获得,所以说"冷热等"等。在冷热诸聚中冷热不生起。意思是:两者的相互对立性是合理的,水界风界的冷性则不然。因为若水界风界有冷性,冷性应与热性一起在一个聚中获得,但实际上不获得。这里也不能了知在水界增胜或风界增胜的聚中有冷性,因为即使在那样的某些聚中也不获得冷性。坚硬等性质增胜的大种聚获得液态等性质增胜性是状态的变异。为了显示它如何发生,所以说"成熟...等...获得"。

652.Ekantanacittasamuṭṭhānādīti ādi-saddena ekantaanupādinnupādāniyādiṃ saṅgaṇhāti. Purimānampīti ‘‘yaṃ vā panaññampī’’ti etasmā vacanato purimānaṃ anupādinnānaṃ saddāyatanakāyaviññattiādīnaṃ nacittasamuṭṭhānānañca cakkhāyatanasotāyatanādīnaṃ. Nakammassakatattābhāvādikanti nakammassakatattābhāvaṃ nacittasamuṭṭhānabhāvanti evamādikaṃ. Ekantākammajādīsūti ādi-saddena ekantācittajaṃ gayhati. Tā jaratāaniccatā. Anekantesu na gahitāti ekantato akammajesu saddāyatanādīsu acittajesu ca cakkhāyatanādīsu gahetvā catusamuṭṭhānikattā anekantesu rūpāyatanādīsu na gahitāti attho.

666.Anipphannattāti aññaṃ anapekkhitvā sabhāvato asiddhattaṃ. Tassāti viññattidvayassa.

Noupādābhājanīyakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Dukaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

Catukkaniddesavaṇṇanā

966. ‘‘Sabbaṃ rūpaṃ manasā viññāta’’nti vacanato yadi viññātato aññaṃ diṭṭhādi na hotīti ‘‘katamaṃ taṃ rūpaṃ diṭṭha’’ntiādinā pucchā na katā, evaṃ sante catukkabhāvo kathanti anuyogaṃ manasi katvā āha ‘‘dassanādiggahaṇavisesato’’ti. Dassanaṃ savanaṃ minitvā jānanaṃ vijānanañcāti etasmā dassanādiggahaṇavisesato. Etena gāhakabhedena gahetabbabhedoti dasseti. Idāni samukhenapi gahetabbabhedo labbhatīti dassetuṃ ‘‘diṭṭhā…pe… bhāvato’’ti vuttaṃ.

Pañcakaniddesavaṇṇanā

969.Tadidaṃ nayakaraṇaṃ chabbidhādīsu tīsu saṅgahesu yojitaṃ.

Pakiṇṇakakathāvaṇṇanā



我来为您直译这段巴利文：
652. "一向非心所生等"中的"等"字包括一向非所执取能执取等。"也是前者"即从"或其他"这句话中的前面的非所执取的声处、身表等非心所生的眼处、耳处等。"非业所作性等"即非业所作性、非心所生性等。"在一向非业生等"中的"等"字包括一向非心生。它们是老性和无常性。"在非一向中未取"意思是:在一向非业生的声处等和非心生的眼处等中取了之后,由于四因生性,在非一向的色处等中未取。
666. "因为非完成"即不依赖其他而自性不成就。"它"即二表。
非食物分别的解说已完成。
二法分别解说已完成。
四法分别解说
966. 从"一切色为意所识"的说法,如果除了所识外没有所见等,为何不以"什么是所见色"等方式发问?如此,四法如何成立?考虑到这个质问而说"由见等摄取的特殊性"。见、闻、度知、识知,从这些见等摄取的特殊性。由此显示:由能取的差别而有所取的差别。现在为了显示从共相也得到所取的差别,所以说"由所见...等...性"。
五法分别解说
969. 这个方法的运用被应用在六种等三种摄中。
杂论解说

975. Ekantato nīvaraṇattā middhassa ‘‘natthi nīvaraṇā’’ti vacanena gahaṇanti dassetuṃ ‘‘middhassapi nīvaraṇassā’’ti vuttaṃ. Na ca rūpaṃ pahātabbaṃ nippariyāyappahānassa idha adhippetattā. Ettha keci ‘‘nāmakāyarūpakāyagelaññasabhāvato duvidhaṃ middhaṃ. Tattha purimaṃ ‘nīvaraṇā’ti vacanena vuttaṃ, itaraṃ rūpasabhāva’’nti vadanti. Tattha yaṃ taṃ arūpato aññaṃ middhaṃ parikappitaṃ, tampi nīvaraṇaṃ middhasabhāvato itaraṃ middhaṃ viyāti parikappitamiddhassapi na sakkā nīvaraṇabhāvaṃ nivattetunti tesaṃ vacanassa nīvaraṇappahānavacanena virodhaṃ dassento ‘‘na ca rūpakāya’’ntiādimāha. Atha vā khīṇāsavānaṃ soppanasabhāvato soppassa ca middhahetukattā atthi middharūpanti vādaṃ sandhāya uttaramāha ‘‘na ca rūpakāyagelañña’’ntiādinā. Tattha middhameva soppahetūti nāyaṃ avadhāraṇā icchitā, soppahetu eva middhanti pana icchitāti middhato aññopi soppahetu atthi, ko pana so? Rūpakāyagelaññaṃ. Na ca rūpa…pe… vacanatoti yojanā daṭṭhabbā.

Vacīghosādīti ādi-saddena huṃkārādisaddo saṅgayhati. Aṅguliphoṭādisaddo utusamuṭṭhānoyeva, cittapaccayo pana hoti. Rūpabhāvamattānīti jarāmaraṇasabhāvānaṃ rūpānaṃ taṃdhammamattāni, tato eva na jātiādidhammavantānīti āha ‘‘na sayaṃ sabhāvavantānī’’ti. Yathā jarā aniccatā ca rūpabhāvamattaṃ, evaṃ jātipīti jātiyā rūpabhāvamattatāya upasaṃharaṇattho tathā-saddo.

Tesaṃ rūpadhammānaṃ. Saṅkhātādi-saddo viya abhinibbattita-saddopi vattamānakālikopi hotīti ‘‘abhinibbattiyamānadhammakkhaṇasmi’’nti vuttaṃ. Evamapīti yadipi jiraṇabhijjanabhāvā jiraṇādisabhāvānaṃ dhammānaṃ janakapaccayakiccānubhāvakkhaṇe abhāvato tappaccayabhāvavohāraṃ abhinibbattivohārañca na labhanti, evamapi tesaṃ upādinnatā vattabbāti sambandho. ‘‘Jarāmaraṇaṃ paṭiccasamuppanna’’nti vacanato tassa pariyāyataṃ vivarati ‘‘tesaṃ uppāde satī’’tiādinā.

Yadi evanti yadi nissayapaṭibaddhavuttikā jātiādayo, evaṃ sati. ‘‘Mahābhūtānaṃ upādāyarūpa’’nti vacanato bhūtanissitesu kevalo upādāyavohāroti upādāye nissitāpi aparena upādāya-saddena visesetvā vattabbāti adhippāyena ‘‘upādāyupādāyabhāvo āpajjatī’’ti āha. Kāraṇakāraṇepi kāraṇe viya vohāro hoti ‘‘corehi gāmo daḍḍho’’ti yathāti dassento ‘‘bhūta…pe… ttanato’’ti āha. Idāni paramparā vinā nippariyāyato uppādādīnaṃ bhūtapaṭibaddhabhāvaṃ saha nidassanena dassetuṃ ‘‘api cā’’tiādimavoca. Vikāraparicchedāpi upādāyarūpavikārādibhāve bhūtapaṭibaddhabhāvāvinivattito ekasmiṃ kalāpe ekekāva vikārādayoti jīvitindriyaṃ viya kalāpānupālakaṃ kalāpavikārādibhāvato ca ‘‘upādāyarūpāni’’icceva vuccantīti āha ‘‘evaṃ vikā…pe… yojetabbānī’’ti.

Asaṅkhatabhāvanivāraṇatthaṃ parinipphannatā vuttāti idaṃ aparinipphannasabhāvavato anupalabbhamānatāya sasavisāṇaṃ viya kenaci na saṅkhatanti asaṅkhataṃ nāma siyāti imissā āsaṅkāya nivattanavasena vuttaṃ. Atha vā rūpavikārādibhāvato rūpabhāvo viya rūpe sati santi, asati na santīti siddhāya paṭiccasamuppannatāya sādhitā parinipphannatā tesaṃ saṅkhatabhāvaṃ sādhentī asaṅkhatabhāvaṃ nivāraṇatthaṃ jāyatīti vuttaṃ ‘‘asaṅkhatabhāvanivāraṇatthaṃ parinipphannatā vuttā’’ti.

Pakiṇṇakakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.


我来为您直译这段巴利文：
975. 由于彻底是障碍,为了显示昏沉也是障碍,"没有障碍"的说法中取用,所以说"昏沉也是障碍"。并非色法应被舍弃,因为在此不是无余舍弃的意图。有些人说:"昏沉有两种,即名身色身病苦性。前一种由'障碍'一语说明,后一种由色性说明"。对于那些从非色法想象的昏沉,即使是想象的昏沉,也不能由于昏沉性而阻止其障碍性,所以为了显示他们的说法与障碍舍弃语相违,说"非色身"等。或者,为了指出阿罗汉有睡眠性,且睡眠是昏沉的因,所以有昏沉色,因此说"非色身病苦"等。其中,昏沉即睡眠因,这不是确定的意图,而是希望睡眠因不同于昏沉。那个是什么?色身病苦。"非色...等...语"应如此理解。
"语声等"中的"等"字包括呼声等。手指拍击等声是纯粹从时节生,但是心缘。"唯色性"即老死性的色法,唯是彼法性,所以不是具有生等法性,因此说"非自性具有"。正如老死和无常是色性唯一,生也是如此,"如此"字是为了摄取生由于色性唯一。
对于这些色法。如同"称说"等字,已生起的声音也可以是现在时,所以说"在正生起的法刹那"。即使如此,即使老坏破坏性的法在生因缘作用刹那没有,因此不得说彼缘性和已生起语,但仍应说其执取性,这是连系。从"老死是缘起"的语言阐明其周遍性,"在其生起时"等。
"如果如此"即如果生等与依止相连,就是如此。从"大种的所造色"的语言,在大种所依处唯有所造语,即使依止所造,也应以另一个"所造"字特别说明,意图是"所造所造性将获得",所以  。如同在因果中也有因语,"盗贼烧毁村庄"等,为了显示这一点,说"大种...等...性"。现在为了显示无中介地、直接地显示生等与大种相连的性质,并举例说明,所以说"又且"等。即使在变相区分中,由于所造色变相等与大种相连,在一个色聚中只有各自的变相等,如命根一样维持色聚,因为维持色聚的变相等,所以说"所造色"。所以说"如此变相...应被联系"。
为了遮止无为性,说明已生起性,这是由于不可得非已生起性,如有角的东西不被任何人认为是无为,为了遣除这种疑虑而说。或者,由于色变相等性,色中存在,不存在则不存在,已通过缘起性证明其已生起性,为了遮止无为性而生,所以说"为遮止无为性说明已生起性"。
杂论解说已完成。


Rūpakaṇḍavaṇṇanā niṭṭhitā.

3. Nikkhepakaṇḍaṃ

Tikanikkhepakathāvaṇṇanā

985. Yathāvuttaphassapañcamakādirāsikiccarahitattā keci dhamme visuṃ ṭhapetvā sovacassatādiavuttavisesasaṅgaṇhanatthañca, veneyyajjhāsayavasena vā chandādayo ‘‘yevāpanā’’ti vuttāti yevāpanakānaṃ paduddhārena niddesānarahatāya kāraṇaṃ vuttanti hadayavatthussa tathā niddesānarahatāya kāraṇaṃ vadanto ‘‘sukhumupā…pe… hitassā’’ti āha. Sukhumabhāvepi indriyādisabhāvāni upādāyarūpāni ādhipaccādivasena pākaṭāni honti, na ataṃsabhāvaṃ sukhumupādāyarūpanti hadayavatthussa paduddhārena kusalattikapadabhājane niddesānarahatā vuttā. Sukhumabhāvatoyeva hi taṃ mahāpakaraṇepi ‘‘yaṃ rūpaṃ nissāya manodhātu ca manoviññāṇadhātu ca vattantī’’ti (paṭṭhā. 1.1.8) nissitadhammamukhena dassitanti. Veneyyajjhāsayavasena vā hadayavatthu paduddhārena na dassitanti daṭṭhabbaṃ. Yena pana adhippāyena rūpakaṇḍe hadayavatthu duvidhena rūpasaṅgahādīsu na vuttaṃ, so rūpakaṇḍavaṇṇanāya vibhāvito evāti. Nikkhipitvāti padassa pakkhipitvāti atthoti adhippāyena ‘‘vitthāradesanaṃ antogadhaṃ katvā’’ti vuttaṃ. Mūlādivasena hi desitā kusalādidhammā taṃtaṃcittuppādādivasenapi desitā eva nāma honti taṃsabhāvānativattanatoti.

Mūlavasenāti suppatiṭṭhitabhāvasādhanavasena. Etāni hetupadādīni hinoti phalaṃ etasmā pavattatīti hetu, paṭicca etasmā etīti paccayo, janetīti janako, nibbattetīti nibbattakoti sesānaṃ vacanattho. ‘‘Mūlaṭṭhassa…pe… vutta’’nti kasmā vuttaṃ, nanu ‘‘pīḷanaṭṭho’’tiādīsu viya mūlabhāvo mūlaṭṭho, tīṇi kusalamūlānīti ayañca mūlato nikkhepoti? Na, mūlassa attho mūlaṭṭho , so eva mūlaṭṭhoti suppatiṭṭhitabhāvasādhanaṭṭhena mūlasabhāvānaṃ alobhādidhammānaṃ kusaladhammesu kiccavisesassa adhippetattā. Tenevāha ‘‘atthoti dhammakicca’’nti. Atha vā atthavasenāti ‘‘tīṇi kusalamūlānī’’ti vuttānaṃ tesaṃ mūlānaṃ sabhāvasaṅkhātaatthavasena, na gāthāya vuttaatthavasena. Yasmā pana so mūlaṭṭhoyeva ca hoti, tasmā vuttaṃ ‘‘alobhādīna’’ntiādi. Alobhādayo viya vedanākkhandhādayopi adhikatattā taṃ-saddena paṭiniddisitabbāti vuttaṃ ‘‘te kusalamūlā taṃsampayuttā’’ti. Tehi alobhādīhīti ettha ādi-saddena vā vedanākkhandhādayopi saṅgahitāti dassetuṃ ‘‘te kusalamūlā taṃsampayuttā’’ti vuttaṃ.

‘‘Katame dhammā kusalā’’ti pucchitvā phassādibhedato cattāro khandhe dassetvā ‘‘ime dhammā kusalā’’ti (dha. sa. 1) vuttatā khandhā ca kusalanti vuttaṃ ‘‘khandhehi sabhāvato kusale pariyādiyatī’’ti. Vedanākkhandho vāti kusalaṃ…pe… viññāṇakkhandho vāti. Aññassa attano phalassa. Mūlehi kusalānaṃ anavajjatāya hetuṃ dassetīti idaṃ na mūlānaṃ kusalassa anavajjabhāvasādhakattā vuttaṃ, atha kho tassa anavajjatāya suppatiṭṭhitabhāvasādhakattā. Yadi hi mūlehi kato kusalānaṃ anavajjabhāvo bhaveyya, taṃsamuṭṭhānarūpassapi so bhaveyya, mūlānaṃ vā tesaṃ paccayabhāvo na siyā, hoti ca so. Vuttañhetaṃ ‘‘hetū hetu…pe… paccayo’’ti (paṭṭhā. 1.1.

我来为您直译这段巴利文：
色蕴解说已完结。
分别品
三法分别论解说
985. 由于缺乏如前所说的触五法等的功能,某些法分开放置,为了摄取善顺性等未说的特性,或者是由于所化机的倾向,欲等被说为"附随法",因此说明附随法不应以词语列举方式解说的理由。为了说明心所依处同样不应以这种方式解说的理由,说"微细所造...等...心所依处"。即使在微细性中,诸根等性的所造色通过增上等方式变得明显,非彼性的微细所造色则心所依处不应以词语列举方式在善三法词分别中解说。因为正由于其微细性,在大论中也只是通过所依法而显示为"依止此色而意界和意识界转起"。或者应理解为由于所化机的倾向,心所依处不以词语列举方式显示。至于在色蕴中心所依处为何未以二种色摄等方式说明的意趣,这已在色蕴解说中明了。"放置"一词的意思是"放入",意图是说"包含在广说中"。因为以根等方式所说的善等法,也就是以各各心生起等方式所说,因为不离彼性。
"以根本方式"即以善立性的成就方式。这些因等词的解释是:因为果从此转起故为因,缘为由此依此而来,生者为能生,起者为能起。为何说"以根本义...等...说"?难道不是如"逼迫义"等中那样,根本性是根本义,而"三善根"这也是从根本的分别吗?不是,根的义是根本义,这就是根本性,因为意指以善立性成就义的根本自性的无贪等法在善法中的特殊作用。所以说"义即法作用"。或者"以义方式"是指以"三善根"所说的那些根本的自性所说的义方式,不是以偈颂所说的义方式。因为那正是根本义,所以说"无贪等"等。如同无贪等,受蕴等由于重要性应以"彼"字回指,所以说"彼善根及与彼相应"。在"由彼无贪等"中,"等"字也包含受蕴等,为了显示这点而说"彼善根及与彼相应"。
问"什么法是善"后,显示触等差别的四蕴,说"这些法是善",蕴是善,所以说"以诸蕴实性遍摄善"。受蕴或...等...识蕴。其他自己的果。"以根本显示善的无过失性的因"这不是说由于根本成就善的无过失性而说,而是因为成就其善立性的无过失性。因为如果由根本造成善的无过失性,则由彼所生的色也应如此,或者根本不应成为它们的缘,但实际上是缘。因为说"因对因...等...缘"。;

1.). Kiñca bhiyyo kusalānaṃ viya akusalābyākatānampi tabbhāvo mūlapaṭibaddho bhaveyya, tathā sati ahetukānaṃ akusalābyākatānaṃ tabbhāvo na siyā, tasmā kusalādīnaṃ yonisomanasikārādipaṭibaddho kusalādibhāvo, na mūlapaṭibaddho, mūlāni pana kusalādīnaṃ suppatiṭṭhitabhāvasādhanānīti veditabbaṃ. Sahetukā hi dhammā viruḷhamūlā viya pādapā suppatiṭṭhitā thirā honti, na tathā ahetukāti. Taṃsampayogakataṃ anavajjasabhāvanti idampi na anavajjasabhāvassa taṃsampayogena nipphāditattā vuttaṃ, anavajjasabhāvaṃ pana visesetvā dassetuṃ vuttaṃ. Alobhādisampayogato hi kusalādīnaṃ khandhānaṃ anavajjabhāvo suppatiṭṭhito jāyati, na ahetukābyākatānaṃ viya na suppatiṭṭhitoti. Yadi evaṃ na tesaṃ khandhānaṃ kusalādibhāvo dassito siyā? Na, adhikārato kusalabhāvassa viññāyamānattā. Kamma-saddo viya vipākadhammatāvācino na mūlakkhandhasaddā, so ca idha avisesato vuttoti āha ‘‘kammehi sukhavipākataṃ dassetī’’ti. Ādikalyāṇataṃ kusalānaṃ dassetīti yojanā. Anavajjahetusabhāvasukhavipākabhāvanidānādisampattiyo daṭṭhabbā, yonisomanasikāraavajjapaṭipakkhatāiṭṭhavipākatāvasenapi nidānādisampattiyo yojetabbā. Yonisomanasikārato hi kusalā alobhādimūlakā, alobhādisampayogato ca lobhādipaṭipakkhasukhavipākāva jātāti.

986.‘‘Kasmā vutta’’nti anuyuñjitvā codako ‘‘nanū’’tiādinā attano adhippāyaṃ vivarati. Itaro yathāvuttamohassa idha sampayutta-saddena avuccamānataṃ ‘‘saccameta’’nti sampaṭicchitvā ‘‘tenā’’tiādinā parihāramāha. Tassattho – ‘‘taṃsampayuttā’’tipadena kiñcāpi yathāvuttamoho padhānabhāvena na gahito, nānantariyakatāya pana guṇabhāvena gahitoti. Aññattha abhāvāti yathāvuttasampayuttato aññattha abhāvā. Na hi vicikicchuddhaccasahagato moho vicikicchuddhaccādidhammehi vinā hotīti.

987. Uppādādisaṅkhatalakkhaṇavinivattanatthaṃ ‘‘aniccadukkhaanattatā’’ti vuttaṃ. Uppādādayo pana tadavatthadhammavikārabhāvato taṃtaṃdhammaggahaṇena gahitāyeva. Tathā hi vuttaṃ ‘‘jarāmaraṇaṃ dvīhi khandhehi saṅgahita’’nti (dhātu. 71), ‘‘rūpassa upacayo’’ti ca ādi. Kesakumbhādi sabbaṃ nāmaṃ nāmapaññatti, rūpavedanādiupādānā brahmavihārādigocarā upādāpaññatti sattapaññatti, taṃtaṃbhūtanimittaṃ bhāvanāvisesañca upādāya gahetabbo jhānagocaraviseso kasiṇapaññatti. Paramatthe amuñcitvā vohariyamānāti iminā vihāramañcādipaññattīnaṃ sattapaññattisadisataṃ dasseti, yato tā sattapaññattiggahaṇena gayhanti. Hutvā abhāvapaṭipīḷanaavasavattanākārabhāvato saṅkhatadhammānaṃ ākārabhāvato saṅkhatadhammānaṃ ākāravisesabhūtāni lakkhaṇāni viññattiādayo viya vattabbāni siyuṃ, tāni pana nissayānapekkhaṃ na labbhantīti paññattisabhāvāneva tajjāpaññattibhāvatoti na vuttāni, sattaghaṭādito visesadassanatthaṃ pana aṭṭhakathāyaṃ visuṃ vuttānīti. Na hi ko…pe… vattuṃ yuttaṃ kusalattikassa nippadesattā.



我来为您直译这段巴利文：
1. 而且,如果善法一样,不善无记法的彼性也应依赖根本,如此则无因的不善无记法就不会有彼性。因此应知:善等法的善等性是依赖如理作意等,不是依赖根本,但根本则是成就善等法的善立性。因为有因法如同有根的树木一样善立而坚固,无因法则不然。"由彼相应所作的无过失自性"这也不是说无过失自性由彼相应而生成,而是为了特别显示无过失自性而说。因为由无贪等相应,善等诸蕴的无过失性成为善立,不像无因无记法那样非善立。如果这样,那些蕴的善等性就没有被显示了?不是,因为从重要性可以了知善性。业字等如同表示异熟法性,而根本蕴字不是,这里无差别地说,所以说"以诸业显示乐异熟性"。显示善法的初善性,这是关联。应见无过失因性、乐异熟性、修习因等圆满性,也应以如理作意、过失对治性、可意异熟性方式联系因等圆满性。因为从如理作意而有无贪等根本的善法,从无贪等相应而生起贪等对治的乐异熟。
986. 问者问"为何说"后,以"难道不"等显示自己的意图。另一方承认如前所说的痴在此不以相应字说明是"确实如此",然后以"由此"等说明解答。其义是:虽然以"与彼相应"一词不以主要方式摄取如前所述的痴,但由于无间性而以功德方式摄取。"在其他处不存在"即如前所说的相应外不存在。因为疑和掉举相应的痴不离疑和掉举等法而存在。
987. 为了遮止生起等有为相,说"无常苦无我性"。但生起等由于是彼位法的变化性,以彼彼法的摄取而摄取。如是说:"老死以二蕴摄取"和"色的积集"等。头发瓶等一切名是名施设,色受等所缘梵住等所缘是所依施设、有情施设,依彼彼大种相和修习差别而应取的禅所缘差别是遍施设。"不离胜义而施设"以此显示精舍床等施设与有情施设相似,所以它们以有情施设摄取。由于生已无性压迫不自在相的状态,有为法的相作为特殊行相,应如表色等说,但它们不获得离所依,所以只是施设自性作为所生施设性而不说,但在注释中为了显示与有情瓶等的差别而别说。因为"谁...等...应说"不合理,由于善三法是无余的。

988. Bhavati etthāti bhūmi, nissayapaccayabhāvato sukhassa bhūmi sukhabhūmi. Sukhavedanāsahitaṃ cittaṃ. Tassa bhūmibhedena niddhāraṇatthaṃ taṃnissayabhūtā sampayuttadhammā ‘‘kāmāvacare’’ti vuttā. Tassa vā ekadesabhūtassa samudāyabhāvato ādhāraṇabhāvena apekkhitvā taṃsamānabhūmi ‘‘kāmāvacare’’ti vuttā. Tattha ‘‘sukhabhūmiyaṃ kāmāvacare’’ti dvepi bhummavacanāni bhinnādhikaraṇabhāvena aṭṭhakathāyaṃ vuttānīti ubhayesampi samānādhikaraṇabhāvena atthayogaṃ dassetuṃ ‘‘sukhabhūmīti kāmāvacarādayopi yujjantī’’ti vuttaṃ. Yatheva hi cittaṃ, evaṃ sabbepi parittasukhena sampayuttā dhammā tassa nissayabhāvato bhūmi kāmāvacarāti. Aṭṭhakathāyampi vā ayamattho vuttoyevāti daṭṭhabbaṃ. ‘‘Citta’’nti hi cittuppādopi vuccati. Tena vuttaṃ ‘‘cittaṃ uppannanti ettha cittameva aggahetvā paropaṇṇāsakusaladhammehi saddhiṃyeva cittaṃ gahita’’nti. Evañca katvāti sukhabhūmiyanti cittuppādassa viññāyamānattā. Vibhāgadassanaṃ visesadassanaṃ. Bhāsitabbaṃ bhāsitaṃ, tadeva atthoti bhāsitattho. Abhidheyyattho. Tadatthaviññāpanenāti tikadukānaṃ kucchitānaṃ salanādiatthadīpakena.

994.Ko pana vādo khandhārammaṇassāti pubbāparabhāvena vattamāne arahato khandhe ekattanayavasena santānato ‘‘amhākaṃ mātulatthero’’tiādinā ālambitvā pavattamānaṃ upādānaṃ tassa upādānakkhandheyeva gaṇhāti. Satipi taṃsantatipariyāpanne lokuttarakkhandhe tattha pavattituṃ asamatthabhāvato kā pana kathā khandhe ārabbha pavattamāne. Etena natthi maggo visuddhiyā, natthi nibbānanti evamādivasena pavattā micchādiṭṭhiādayo na maggādivisayā taṃtaṃpaññattivisayāti dīpitaṃ hoti.

998.Evaṃ saṃ…pe… lesikāti anupādāniyehi asaṃkilesikānaṃ bhedābhāvamāha.

1006. Avijjamāno ca so niccādivipariyāsākāro cāti avi…pe… sākāroti padacchedo. Diṭṭhiyā niccādiavijjamānākārena gayhamānattepi na tadākāro viya paramatthato avijjamāno, atha kho vijjamāno kāyo sakkāyoti avijjamānaniccādivipariyāsākārato visesananti lokuttarā na idaṃ visesanaṃ arahanti ‘‘santo vijjamāno kāyo sakkāyo’’ti. Vatthu avisesitaṃ hotīti idaṃ ‘‘satī kāye’’ti ettha kāya-saddo samūhatthatāya anāmasitavisesaṃ khandhapañcakaṃ vadatīti adhippāyena vuttaṃ. Pasādakāyo viya kucchitānaṃ rāgādīnaṃ uppattiṭṭhānatāya kāyoti vuccatīti evaṃ pana atthe sati diṭṭhiyā vatthu visesitameva hotīti lokuttarāpi apanītā. Na hi lokuttarā khandhā uppattiṭṭhānatāya ‘‘kāyo’’ti vuccantīti. Suddhiyā ahetubhūtenāti gosīlādinā, lokiyasīlena vā lokuttarasīlassa apadaṭṭhānena. ‘‘Avītikkamanīyatāsatataṃcaritabbatāhi vā sīlaṃ, tapocaraṇabhāvena samādinnatāya vataṃ. Attano gavādibhāvādhiṭṭhānaṃ sīlaṃ, gacchantoyeva bhakkhanādigavādikiriyākaraṇaṃ vataṃ. Akattabbābhimatato nivattanaṃ vā sīlaṃ, taṃsamādānavato vesabhojanakiccacaraṇādivisesapaṭipatti vata’’nti ca sīlabbatānaṃ visesaṃ vadanti.



我来为您直译这段巴利文：
988. "在此生起"为地,由于是所依缘性故为乐的地而成为乐地。乐受俱心。为了依地差别而分别它,作为它的所依的相应法说为"欲界"。或者由于是它一分的集合性,观待为所依性,与它同地说为"欲界"。在此"乐地中欲界"两个处格以不同处所性在注释中说明,为了显示两者以同处所性的义理结合,所以说"乐地也结合欲界等"。因为如同心,如是一切与有限乐相应的法由于是它的所依性故为欲界地。或者应见在注释中也说明此义。因为"心"也说心生起。所以说"心生起在此不仅取心,而是与五十多善法一起取心"。这样做是因为在乐地中了知心生起。差别显示是特殊显示。应说的已说,其义即所说义。所诠义。以彼义了解即以三法二法的恶作等义的阐明。
994. "何况取蕴所缘"是说阿罗汉就前后而转起的诸蕴以一性方式从相续而言如"我们的舅父长老"等所缘而转起的取,它只取取蕴。虽然彼相续所摄有出世间蕴,由于不能在彼转起,何况缘蕴而转起。由此显示:以"没有清净道,没有涅槃"等方式转起的邪见等不以道等为所缘,而以彼彼施设为所缘。
998. "如是...等...染污"说明与非所取染污无差别。
1006. "无又彼常等颠倒行相"为词分析。虽然见以无常等无行相所取,但不如彼行相胜义无,而是有身见由于无常等颠倒行相的差别,所以出世间不适合此差别即"有有身"。"所缘无差别"这是依"有身中"这里身字以集合义说未说差别的五蕴的意图而说。但如是在义中,如同净身由于是恶贪等生起处而说为身,见的所缘已差别,所以出世间也除外。因为出世间蕴不以生起处说为"身"。"以非清净因"即以牛戒等,或以世间戒为出世间戒的近依。说戒禁的差别:"以不可违越性常应行性而为戒,以苦行性受持而为禁。自己以牛等性决定为戒,行走时即作牛等食草等行为为禁。或离不应作所执为戒,受持者的特殊牛食等作业行为为禁。"

1007. Imassuppādā idaṃ uppajjatīti uppādoti na jananamattaṃ adhippetaṃ, atha kho anirodhopīti ‘‘avighātaṃ janasaddo vadatī’’ti āha. Tatthāyaṃ jana-sadde nayo, janitāti janā, avihatāti attho. Puthū janā etesanti puthujjanāti puthusatthumānino sattā. Abhisaṅkharaṇādiattho vā jana-saddo anekatthattā dhātūnaṃ. Khandhāyatanādīnaṃ savanādhīnattā paññācakkhupaṭilābhassa tesaṃ savanābhāvadīpakaṃ ‘‘assutavā’’ti idaṃ padaṃ andhataṃ vadati.

Kataṃ jānantīti attanā parehi ca kataṃ kusalākusalaṃ tehi nipphāditaṃ sukhadukkhaṃ yāthāvato jānanti. Paresaṃ attanā, attano ca parehi kataṃ upakāraṃ yathāvuttākārena pākaṭaṃ karonti. Byādhiādīhi dukkhitassa upaṭṭhānādikātabbaṃ, saṃsāradukkhadukkhitasseva vā yathāvuttākārena kātabbaṃ karonti. Ariyakaradhammā ariyasaccānīti purimasaccadvayavasena vuttaṃ ‘‘vipassiyamānā aniccādayo’’ti. Pariññādivisesena vā passiyamānāti atthe sati aniccādayoti ādi-saddena niccampi nibbānaṃ gahitanti catusaccavasenapi yojetabbaṃ, aniccattādayo vā ‘‘aniccādayo’’ti vuttāti daṭṭhabbaṃ.

Avasesakilesā kilesasotaṃ. Ñāṇanti yāthāvato jānanaṃ. Yathābhūtāvabodhena hi tassa tāni anuppattidhammataṃ āpāditatāya santāne appavesārahāni ‘‘saṃvutāni pihitānī’’ti ca vuccanti. Tathāti sabbasaṅkhārānaṃ vippakārassa khamanākārena. Aviparītadhammā etāya nijjhāyaṃ khamantīti paññā khantīti. Aduṭṭhasseva titikkhābhāvato tathāpavattā khandhāti adosappadhānā khandhā vuttāti ‘‘adoso eva vā’’ti tatiyo vikappo vutto. Satipaṭipakkhattā abhijjhādomanassānaṃ ‘‘muṭṭhassacca’’nti vuttā. Akkhanti doso. Sassatādiantavinimuttā dhammaṭṭhitīti sassatucchedādigāho tappaṭilomabhāvo vutto. Diṭṭhadhammanibbānavādo nibbāne paṭilomabhāvo. Carimānulomañāṇavajjhataṇhādiko kilesoti vutto, paṭipadāñāṇadassanañāṇadassanāni viya gotrabhuñāṇaṃ kilesānaṃ appavattikaraṇabhāvena vattati, kilesavisayātilaṅghanabhāvena pana pavattatīti katvā vuttaṃ ‘‘saṅkhāra…pe… pahāna’’nti.

Diṭṭhiyādīnaṃ samudayasabhāgatā kammassa vikuppādane sahakārīkāraṇabhāvo, dassanādibyāpāraṃ vā attānañca dassanādikiccaṃ cakkhādīnanti evañhi yathātakkitaṃ attānaṃ rūpanti gaṇhāti. Yathādiṭṭhanti takkadassanena yathopaladdhanti adhippāyo. Na hi diṭṭhigatiko rūpāyatanameva attāti gaṇhātīti. Imissāpavattiyāti sāmaññena rūpaṃ attāti sabbasaṅgāhakabhūtāya pavattiyā. Rūpe…pe… mānanti cakkhādīsu taṃsabhāvo attāti pavattamānaṃ attaggahaṇaṃ. Anaññattādiggahaṇanti anaññattaṃ attaniyaattanissitaattādhāratāgahaṇaṃ. Vaṇṇādīnanti vaṇṇarukkhapupphamaṇīnaṃ. Nanu ca rukkhapupphamaṇiyo paramatthato na vijjanti? Saccaṃ na vijjanti, tadupādānaṃ pana vijjatīti taṃ samuditādippakāraṃ idha rukkhādipariyāyena vuttanti rukkhādinidassanepi na doso chāyārukkhādīnaṃ viya rūpassa attano ca saṃsāmibhāvādimattassa adhippetattā.

1008.Jātiādisabhāvanti jātibhavādīnaṃ nibbattinibbattanādisabhāvaṃ, uppādanasamatthatā paccayabhāvo.



我来为您直译这段巴利文：
1007. "此生起故此生"的生起不仅是单纯生成的意思,而是不灭,所以说"生字表示不被破坏"。在此生字的方式是:被生为生者,不被破坏为义。广泛生者为普通人,即普通尊师意的有情。或者生字因多义性,还有造作等义。由于蕴处等依声闻,对于获得智慧眼,这个"未闻"一词显示其无明。
知所作者:自己和他人所作的善不善,由他们成就的苦乐,如实知道。自己和他人对自己和他人所作的利益,以如前所说的方式使之明了。对于病等所苦的人,应该服侍等,或对轮回苦所苦的人,以如前所说的方式应作所作。圣者的行法即圣谛,依前两谛说"正被观察无常等"。或者以了知等差别,在义理存在时,无常等等字也包摄常住涅槃,应以四谛方式联系,或者应见"无常等"是说无常性等。
余下的烦恼是烦恼流。智即如实知。因为以如实了知,使彼等在相续中不生法性,所以在相续中不可进入,说为"已防护已关闭"。如是即一切行的变异可忍的方式。非颠倒法以此思察可忍故为智慧可忍。由于未恚者的忍耐性,如是转起的蕴是无瞋为主的蕴,所以说"或无瞋"是第三种变式。由于正念对治妄念忧恼,所以说"失念"。不可忍是瞋。超越常边等的法住,即常断等执,说彼对治性。现法涅槃论是涅槃的对治性。说最后顺忍智所断的贪等烦恼,如种姓智对于烦恼不生起而转起,因为超越烦恼领域而转起,所以说"行等...断"。
见等的集性是业在生起时的共同因,或者是见等作用和自身的见等作业如眼等。如是推度,执取自身为色。如所见即以推度见,如所得即意图。实际上执见者不仅执取色处为我。这种生起是广义地以色为我的普遍生起。在色等中以眼等为我性而转起的执我。执取非异等即执取非异、依我、我所依、我持。色等即色树花宝等。难道树花宝实际上不存在吗?诚然不存在,但所依是存在的,所以此处以树等方式说,在举例树等时也无过失,因为意图仅在于色自身的轮回主宰等。
1008. 生等性即生有等的生起不生起等性质,生成的可能性是缘性。

1009. Sāmaññena ‘‘tadekaṭṭhā kilesā’’ti (dha. sa. 1010), parato ‘‘avaseso lobho’’tiādivacanato (dha. sa. 1011) pārisesato sāmatthiyato vā labbhamānatāya satipi āgatatte sarūpena pabhedena vā diṭṭhiādayo viya anāgatattā lobhādayo ‘‘anāgatā’’ti vuttāti āha ‘‘idha…pe… ssetu’’nti. Atthato viññāyati lobhādīhi sahajātā hutvā diṭṭhiyā eva pāḷiyaṃ vuttakilesabhāvato. Itipi attho yujjati saṃyojanakilesānampi paṭiniddesārahattā sampayuttasamuṭṭhānabhāvato ca. Saṃyojanarahitehīti saṃyojanabhāvarahitehi thinauddhaccaahirikānottappehi, thinaahirikānottappehi vā.

1013.Ekade…pe… vadati avayavenapi samudāyo vuccatīti. Hetu etesaṃ atthīti vā hetukā. Aniyatoti na avadhārito. Purimapadāvadhāraṇavasena gahetabbatthattā vivaraṇīyatthavā. Atthato nikkhipitunti ‘‘tayo kusalahetū alobho adoso amoho’’tiādīsu (dha. sa. 1060) viya purimanayena dassitadhammeyeva hetupahātabbahetukabhedato atthadassanavasena niddisitunti attho.

1029. Abhiññāyuttavajjānaṃ mahaggatānaṃ parittārammaṇattābhāvā ‘‘mahaggatā vā iddhividhādayo’’ti vuttaṃ. Atītaṃsañāṇassa kāmāvacarattā ‘‘ceto…pe… ñāṇasampayuttā’’ti āha.

1035.Anantare niyuttānīti cutianantaraṃ phalaṃ anantaraṃ, tasmiṃ niyuttāni taṃ ekantena nipphādanato anatikkamanakānīti attho. Vuttappakārassa anantarassa karaṇaṃ anantaraṃ, taṃ sīlānīti yojetabbaṃ. Anekesu ānantariyesu katesu kiñcāpi balavatoyeva paṭisandhidānaṃ, na itaresaṃ, attanā pana kātabbakiccassa teneva katattā tassa vipākassa upatthambhanavasena pavattanato na itarāni tena nivāritaphalāni nāma honti, ko pana vādo paṭipakkhesu kusalesūti vuttaṃ ‘‘paṭipakkhena anivāraṇīyaphalattā’’ti. ‘‘Anekasmimpi…pe… natthī’’ti kasmā vuttaṃ, nanu anekesu ānantariyesu katesu balavaṃyeva paṭisandhidāyakanti tena itaresaṃ vipāko paṭibāhito hotīti āha ‘‘na ca tesa’’ntiādi. Tañca tesaṃ aññamaññaṃ appaṭibāhakattaṃ mātikāvaṇṇanāyaṃ vitthārena vicāritameva.

Atthato āpannaṃ aggahetvā yathārutavaseneva pāḷiyā atthaṃ gahetvā tesaṃ vādānaṃ tapparabhāvena pavattiṃ sandhāya ahetukavādādīnaṃ visesaṃ dassetuṃ ‘‘purimavādo’’tiādi vuttaṃ. Aniyyānikaniyyānikabhedaṃ pana sambhārakammaṃ bandhamokkhahetūti bandhamokkhahetuṃ paṭisedhentopi kammaṃ paṭisedheti. Sumaṅgalavilāsiniyaṃ pana vipākassa kammakilesasamādhipaññānaṃ hetubhāvato vipākopi bandhamokkhahetūti ‘‘natthi hetūti vadanto ubhayaṃ paṭibāhatī’’ti (dī. ni. aṭṭha. 1.170-172) vuttaṃ. Tattha kammaṃ paṭisedhentenapi vipāko paṭisedhito hoti, vipākaṃ paṭisedhentenapi kammanti tayopi ete vādā atthato ubhayapaṭisedhakāti veditabbā. Niyatamicchādiṭṭhinti ahetukavādādipaṭisaṃyutte asaddhamme uggahaparipucchāvinicchayapasutassa ‘‘natthi hetū’’tiādinā raho nisīditvā cintentassa tasmiṃ ārammaṇe micchāsati santiṭṭhati, cittaṃ ekaggaṃ hoti, javanāni javanti. Paṭhamajavane satekiccho hoti, tathā dutiyādīsu. Sattame atekicchabhāvaṃ patto nāma hoti. Yā evaṃ pavattā diṭṭhi, taṃ sandhāya vuttaṃ ‘‘niyatamicchādiṭṭhi’’nti. Tato purimabhāvā aniyatā.



我来为您直译这段巴利文：
1009. 虽然从"彼一处的烦恼"和后面"余下的贪"等语一般性或余摄或能力性得到已来,贪等未如见等的自性差别而来,所以说"未来",因此说"此处...等...应知"。从意义上理解与贪等俱生,唯见在经文中说为烦恼性。这样的意义也适合,因为结与烦恼应当重说,是相应和等起性。无结即无结性的昏沉掉举无惭无愧,或昏沉无惭无愧。
1013. "一分...等...说"因为部分也说为集合。或有因者为有因。不定即不确定。由于前词确定方式所取的义理或应解释的义理。从义理列举即如"三善因无贪无瞋无痴"等中,以前方式所显示的法从因所断有因差别以义理显示方式解说的意思。
1029. 由于除通力等的广大没有小所缘性,所以说"广大或神通等"。由于过去分智是欲界,所以说"心...等...智相应"。
1035. 依无间是死无间果为无间,依彼为不能超越,因为必定生彼的意思。所说无间的作为是无间,是诸戒,应如此联系。虽然在多无间业所作时,只有最强的给予结生,而不是其他的,但由于自己应作的作用已经作了,由于彼异熟的支持而转起,其他不能说被彼阻碍果报,何况对治的善呢?所以说"由对治不能阻碍果报"。"多...等...无"为何说?难道不是在多无间业所作时只有最强的给予结生,所以阻碍其他的异熟吗?所以说"非彼等"等。彼等互不阻碍性在本母释中已广详述。
不取已得义,只取经文如闻义,针对彼等论以彼方式转起,为显示无因论等的差别,所以说"前论"等。但善恶业的差别,缚解的因,否定缚解因者也否定业。在《吉祥悦意》中说:"说无因者否定两者",因为异熟和业烦恼定慧是因,异熟也是缚解因。在此应知否定业者也否定异熟,否定异熟者也否定业,这三种论实际上否定两者。所谓决定邪见:对于无因论等相应的非法,专于学习询问抉择者,以"无因"等独坐思惟时,在彼所缘邪念住立,心一境性,速行转起。在第一速行可治,如是在第二等。在第七达到不可治状态。如是转起的见,针对此说"决定邪见"。此前为不定。

1039. Sahajāta aññamañña nissaya atthi avigatādivisiṭṭhabhāvepi maggapaccayassa sampayogavisiṭṭhatādīpaneneva sahajātādivisiṭṭhatāpi viññāyatīti pāḷiyaṃ ‘‘sampayutto’’ti vuttanti ‘‘sampayogavisiṭṭhenā’’ti vuttaṃ. Magga…pe… dassetuṃ, na pana maggaṅgānaṃ aññamaññaṃ maggapaccayabhāvābhāvatoti adhippāyo. Evaṃ satīti yadi maggaṅgānaṃ maggapaccayalābhitāya pakāsano paṭhamanayo, evaṃ sante. Maggaṅgānipi vedanādayo viya maggahetukabhāvena vattabbattā amaggasabhāvānaṃ alobhādīnaṃ tadaññesaṃ tadubhayasabhāvānaṃ dhammānaṃ paccayabhāvadīpane tatiyanaye viya na ṭhapetabbānīti āha ‘‘ṭhapetvāti na vattabbaṃ siyā’’ti. Pubbeti purimanaye.

Dutiyanayepīti pi-saddena paṭhamanayaṃ sampiṇḍeti. Tena sammādiṭṭhiyā purimasmiṃ nayadvaye ṭhapitattā tassa sahetukabhāvadassano tatiyanayo āraddhoti dasseti. Tatiyanaye sammādiṭṭhiyā sahetukabhāvadassanaṃ anicchanto codako ‘‘kathaṃ dassito’’ti codetvā ‘‘nanū’’tiādinā attano adhippāyaṃ vivarati. Itaro ‘‘yathā hī’’tiādinā dassanena pahātabbahetubhāvena vuttānampi lobhādīnaṃ aññamaññaṃ sahajekaṭṭhasampayuttasaṅkhārakkhandhapariyāpannato dassanena pahātabbahetukasaṅgaho viya maggahetubhāvena vuttāyapi sammādiṭṭhiyā maggahetukabhāvopi yujjati maggahetusampayuttasaṅkhārakkhandhapariyāpannabhāvatoti dasseti.

Tato aññassevāti tato sammādiṭṭhisaṅkhātahetuto aññassa alobhādosasseva. Aññenāti ‘‘maggo hetū’’ti ito aññena. Alobhādosānaṃyeva adhippetattā tesaṃyeva āveṇikena maggahetūti iminā pariyāyena. Sādhāraṇena pariyāyenāti tiṇṇampi hetūnaṃ adhippetattā maggāmaggasabhāvānaṃ sādhāraṇena maggahetumaggahetūti iminā pariyāyena. Tesanti hetūnaṃ. Aññesanti hetusampayuttānaṃ. Atthavisesavasenāti ‘‘maggahetukā’’ti pāḷiyā atthavisesavasena. Amohena alobhādosāmohehi ca sesadhammānaṃ sahetukabhāvadassanavasena pavattā dutiyatatiyanayā ‘‘sarūpato hetuhetumantadassana’’nti vuttā. Tathāadassanatoti sarūpena adassanato. Atthena…pe… gamanatoti ‘‘maggaṅgāni ṭhapetvā taṃsampayutto’’ti (dha. sa. 1039) vacanato maggasabhāvānaṃ dhammānaṃ maggapaccayatāsaṅkhāto sampayuttānaṃ hetubhāvo sarūpato dassito. Maggahetubhūtāya pana sammādiṭṭhiyā sampayuttānaṃ hetuhetubhāvo atthato ñāpito hotīti attho.

1040. Asabhāvadhammo garukātabbo na hotīti ‘‘sabhāvadhammo’’ti vuttaṃ. Teneva paṭṭhānavaṇṇanāyaṃ (paṭṭhā. aṭṭha. 1.3) ‘‘ārammaṇādhipati jātibhedato kusalākusalavipākakiriyarūpanibbānavasena chabbidho’’ti vakkhati. Maggādīni ṭhapetvāti maggādīni pahāya. Aññesanti maggādito aññesaṃ. Adhi…pe… vassāti ārammaṇādhipatipaccayabhāvassa. Paññuttarattā kusalānaṃ lokuttarakathāya ca paññādhurattā vīmaṃsādhipatissa sesādhipatīnaṃ padhānatā veditabbā.



我来为您直译这段巴利文：
1039. 虽然俱生、互相、依止、有、不离等有差别性,但通过道缘的相应差别显示,俱生等差别性也了知,所以在经中说"相应",因此说"以相应差别"。为了显示道...等...,而非是道支互相无道缘性的意思。如此者,如果道支获得道缘性的显示是第一方式,如此时。由于道支如受等应说为道因性,无道自性的无贪等,其他及二者自性的诸法在显示缘性时如第三方式不应舍去,所以说"不应说舍去"。前即前方式。
第二方式中的"也"字摄取第一方式。由此显示正见在前两方式中被安立,因为显示其有因性而开始第三方式。不想在第三方式显示正见有因性的质问者问"如何显示",以"难道不"等显示自己的意趣。另一者以"如"等显示:如以见所断因性所说的贪等,由于互相俱一处相应行蕴所摄而成见所断因摄,如是以道因性所说的正见的道因性也适合,因为是道因相应行蕴所摄。
从彼唯异者即从彼正见所说因之外的无贪无瞋。以异即从"道是因"之外。由于只意指无贪无瞋,唯彼等特殊以道因的这种方式。以共同方式即由于意指三因,以道非道自性共同的道因道因的这种方式。彼等即诸因。其他即因相应。以义差别即以"道因"**的义差别。以显示痴与无贪无瞋无痴对余法的有因性而转起的第二第三方式说为"自性因有因显示"。由于如此不显示即由于不以自性显示。由义...等...理解即由于说"舍去道支及与彼相应",显示道自性诸法以相应者的因性为道缘性的自性。但作为道因的正见对相应者的因因性由义理了知,此为意思。
1040. 非自性法不应视为重要,所以说"自性法"。因此将在《发趣》注释中说"所缘增上由生类差别依善不善异熟唯作色涅槃而有六种"。舍去道等即除去道等。其他即道等之外的。增上...等...性即所缘增上缘性。由于善以慧为上首,出世间论中以慧为首,应知观增上比其他增上为主要。

1041. Padesasattavisayattā paṭhamavikappassa sakalasattavasena dassetuṃ ‘‘kappasahassātikkamepi vā’’tiādi vuttaṃ. Laddhokāsaṃ yaṃ bhavissatīti laddhokāsaṃ yaṃ kammaṃ pāpuṇissati. Kappasahassātikkame avassaṃ uppajjanavipākattā tadapi…pe… vuccatīti. Aladdhattalābhatāya uppādādikkhaṇaṃ appattassa vipākassa anuppannabhāvo natthibhāvo pākaṭabhāvābhāvatoti vuttaṃ ‘‘natthi nāma na hotīti anuppanno nāma na hotī’’ti. Tatthāti arūpabhavaṅge.

Avipakkavipākaṃ kammaṃ sahakārīkāraṇasamavāyālābhena akatokāsaṃ vipākābhimukhabhāvābhāvato vipakkavipākakammasarikkhakanti vuttaṃ ‘‘aladdho…pe… deyyā’’ti. Kiccanipphattiyā asati uppannampi kammaṃ anuppannasamānanti ‘‘okāso na bhaveyyā’’ti etassa samatthatā na siyāti atthamāha. Tena apacayagāmikammakiccassa okāsābhāvo dassito. Pubbe niratthakattā uppattiyā okāso na bhaveyyāti payojanābhāvato kammuppattiyā okāsābhāvo vutto. ‘‘Vipākato aññassa pavattiokāso na bhaveyyā’’ti iminā asambhavatoti ayametesaṃ viseso. Dhuvavipākassa kammassa vipākena nidassanamattabhūtenāti adhippāyo. Ariyamaggaānantariyakammānaṃ viya mahaggatakammānaṃ niyatasabhāvatābhāvā aṭṭhasamāpattīnaṃ ‘‘balavavirahe’’tiādinā savisesanadhuvavipākatā vuttā. Ettha ca ‘‘pañca ānantariyakammānī’’ti nidassanamattaṃ daṭṭhabbaṃ niyatamicchādiṭṭhiyāpi dhuvavipākattā. Yassa kammassa katattā yo vipāko niyogato uppajjissati, so tassa anāgatakālepi uppādivohāraṃ labhati. So ca uppādivohāro āyūhitakammavasena vuccamāno bhāvinā āyūhitabhāvena maggo anuppannoti ettha vuttoti dassetuṃ ‘‘yaṃ āyūhitaṃ bhavissatī’’tiādi vuttaṃ.

1050. Upādānehi ādinnāti sambandho. Aññeti upādānārammaṇehi aññe anupādāniyāti attho. Ādikena gahaṇenāti ‘‘ahaṃ phalaṃ sacchākāsi’’nti evaṃ paccavekkhaṇañāṇasaṅkhātena gahaṇena. Idāni upetatthadīpakassa upa-saddassa vasena upādinna-saddassa atthaṃ vattuṃ ‘‘upādinnasaddena vā’’tiādi vuttaṃ. Tattha nibbānassa anajjhattabhāvato ‘‘amaggaphaladhammāyeva vuttā’’ti āha. Itarehīti ajjhattapadādīhi.

Tikanikkhepakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Dukanikkhepakathāvaṇṇanā

1062. Mettāya ayanaṃ upagamanaṃ mettāyanaṃ, tañca attano santāne mettāya lābho uppādanaṃ sattānaṃ anupagamo atthato majjanamevāti ‘‘mettā, medana’’nti vatvā ‘‘sinehana’’nti āha.

1065. Tasmiṃ tasmiṃ visaye cittaṃ saṃrañjatīti cittassa saṃrañjanaṃ. Taṇhāvicaritādīti ādi-saddena esanādayo saṅgahitā. Taṇhāya vipulatā visayavasena pavattivasena vā veditabbā. Aniccādisabhāvassa rūpādikassa niccādito gahaṇaṃ abhiniveso visesato taṇhāvasena hoti taṇhārahitāya diṭṭhiyā abhāvāti upacāravasena nimittassa kattubhāvamāha ‘‘niccādito gaṇhantī visaṃvādikā hotī’’ti. Pākaṭena saddena labbhamānattā yathārutaviññāyamānattā ca visattikāsaddassa visatasabhāvo ‘‘padhāno attho’’ti vutto. ‘‘Antalikkhacaro pāso, yvāyaṃ carati mānaso. Tena taṃ bādhayissāmī’’tiādivasena (saṃ. ni. 1.151; mahāva. 33) mārena gahitatāya.



我来为您直译这段巴利文：
1041. 由于第一选择涉及部分有情,为了以一切有情方式显示,所以说"或经过千劫"等。得到机会将会即得到机会该业将达到。由于经过千劫必定生起异熟,所以说"彼等...等...说"。由于未得而得的生起等刹那未至的异熟的未生性、无性、非明显性,所以说"无即不是即未生即不是"。在彼即无色有分。
未熟异熟业由于无助缘和合而未得机会,由于无向异熟性而似熟异熟业,所以说"未得...等...应给"。作用未完成时,已生业亦同未生,所以说"机会不会有"的意思不成立。由此显示向灭业作用无机会。由于之前无义而生起无机会,说由于无用而业生起无机会。"异熟外其他转起无机会"以此说不可能,这是它们的差别。决定异熟业以异熟为仅示例的意思。由于广大业如圣道无间业无决定自性,八等至以"有力缺乏"等说有差别决定异熟性。此中"五无间业"应见为仅示例,因为决定邪见也有决定异熟。由于作某业而某异熟必定将生,它在未来时也得生起言说。彼生起言说依积集业而说,以未来积集性说道未生,为显示此而说"将积集"等。
1050. 被取而取为关系。其他即取所缘外的其他非所取的意思。以初取即以"我证得果"如是观察智所说的取。现在为说趣近义的upa字根力量下的upādinna(所取)字的义而说"或以所取字"等。此中由于涅槃非内在性,所以说"唯非道果法"。其他即内处字等。
三法分别论释毕。
二法分别论释
1062. 慈的趣向亲近为慈趣,这在自相续中获得慈即生起,对有情不亲近实际是柔软,所以说"慈,柔软",说"润泽"。
1065. 心在彼彼境中染着为心染着。渴爱行等,等字摄取寻求等。渴爱的广大性应依境或依转起了知。无常等自性的色等以常等执取是执著,特别由渴爱力量,因为离渴爱的见不存在,所以依近说相的作者性说"以常等执取而成欺诳"。由于以明显语得到,由如声了知,所以说沾著自性是"主要义"。如"行于空中罗网,此心意所行,我以彼恼害"等方式被魔所执。

1066. Anatthacaraṇādianabhisandhānakatāya aṭṭhānabhūtesu ca vassavātādisaṅkhāresu uppannakopo viya sattesu atthācaraṇādinā āropanādhippāyesuyeva tadajjhāropanavasena pavatto yadipi anāyatanuppattiyā aṭṭhānāghātoyeva hoti, sattavisayattā pana sati cittassa ekantabyāpattiyaṃ kammapathabhedo hotiyevāti sakkā viññātuṃ, aṭṭhānuppattiyaṃ panassa na siyā kammapathabhedoti āha ‘‘sattesu uppanno aṭṭhānakopo karotī’’ti. Paṭighādipadānaṃ ghaṭṭanāpurimayāmavikāruppattisamaññādīsupi dassanato ‘‘paṭivirodhādipadāni tesaṃ visesanatthānī’’ti vuttaṃ.

1091. Dve dhammā tayo dhammāti saddantarasannidhānena paricchedavato bahuvacanassa dassanato ‘‘aparicchedena bahuvacanenā’’ti vuttaṃ. Uddeso katoti iti-saddo hetuattho. Tena bahuvacanena uddesakaraṇaṃ bahuvacanena pucchāya kāraṇanti dīpeti. Uddesānuvidhāyinī hi pucchāti. Tathā hi saṅkhāparicchinne uddese ‘‘katame vā tayo’’ti saṅkhāparicchinnāva pucchā karīyatīti. Uddesena dhammānaṃ atthitāmattavacanicchāyaṃ sabhāvabhūmikāraṇaphalādiparicchedo viya saṅkhāparicchedopi na kātabboti adhippāyena ‘‘aniddhāritaparicchede’’tiādi vuttaṃ. ‘‘Apaccayā dhammā’’ti padato pana heṭṭhā anekabhedabhinnā dhammā aparicchedena bahuvacaneneva uddiṭṭhā, uddhañca tathā uddisīyantīti taṃ sotapatitatāya bhedābhāvepi paramatthato appaccayadhammassa asaṅkhatadhammassa ca sopādisesanirupādisesarāgakkhayādiasaṅkhatādivacanavacanīyabhāvena upacaritabhedegahite padadvayena atthi kāci bhedamattāti aparicchedena bahuvacanena uddeso katoti yuttaṃ siyā. Uddesānusārīni pucchānigamanānīti tānipi tathā pavattāni. Niddeso pana yathādhippetasabhāvādiparicchedavibhāvanavaseneva kātabboti asaṅkhatā dhātu icceva kato paramatthato bhedābhāvadīpanatthanti daṭṭhabbaṃ. Kathetukāmatāvasena pucchanto yassa katheti, tena kātabbapucchāya karaṇato taggataṃ ajānanaṃ saṃsayaṃ vā anuvidhāyayeva pucchatīti ‘‘sabhāva…pe… ajānantassa vasena pucchā karīyatī’’ti vuttaṃ. Niddesato pubbetiādinā aṭṭhakathāyaṃ vuttaṃ pucchānusandhiṃyeva vibhāveti.

1101.Bhinditvāti vibhajitvā. Rūpāva…pe… viññeyyāti kāmāvacarakusalamahākiriyaviññāṇena mahaggatadhammānaṃ sammasanavasena yathāyogaṃ mahaggatappamāṇadhammānaṃ paccavekkhaṇādivasena rūparāgārūparāgasampayuttena akusalamanoviññāṇena mahaggatadhammānaṃ abhinivesanaassādanavasena taṃtaṃpaññattiyañca taṃtaṃvohāravasena pavattena āvajjanena ca yathāvuttaviññāṇānaṃ purecārikena kāmāvacaradhammā na viññeyyā. Itarenāti parittārammaṇena. Kāmāvacarānameva ārammaṇānanti niddhāraṇe sāmivacanaṃ. Rūpārammaṇādīhi viññāṇehi tattha rūpārammaṇena viññāṇenapi saddādīnaṃ aviññeyyatā rūpassa ca viññeyyatā. Evaṃ sesesupi yojanā daṭṭhabbā. Cakkhudvārikena saddādīnaṃ aviññeyyatā rūpassa viññeyyatātiādinā dvārabhedavasena yojetabbaṃ. Itaranti iṭṭhamajjhattaṃ aniṭṭhamaniṭṭhamajjhattañca. Rūpāvacarādayo kāmāvacaravipākādīhīti rūpāvacarārūpāvacaralokuttarapaññattiyo kāmāvacaravipākehi lokuttarā kāmāvacarato ñāṇavippayuttakusalakiriyehi akusalehi ca aviññeyyāti yojetabbaṃ. Nibbānassa avijānanasabhāvo eva attasambhavo.



我来为您直译这段巴利文：
1066. 由于不造作伤害等的非意图,如在雨风等非处所的诸行中生起的瞋恚,虽然对众生以利益行等的意图即以彼增上方式转起,由于非处所生起而成为非处瞋恚,但由于以有情为境,当心一向恶化时必定有业道差别,所以能了知。但在非处生起时不成业道差别,所以说"对众生生起的非处瞋恚造作"。由于见到对抗等词在冲击、初夜、变化生起、共称等中,所以说"对抗等词是彼等的差别义"。
1091. "两法三法"由于近其他语者显示有限定的复数,所以说"以无限定的复数"。"列举已作"中iti为因义。由此显示以复数作列举是复数问的原因。因为问随顺列举。如是在有数限定的列举中作"何为三"等有数限定的问。在列举中只欲说诸法之有,如自性、地、因、果等限定,数限定也不应作,以此意趣说"在未确定限定"等。但从"无缘法"句以下,以无限定复数列举多种差别法,以上也如是列举,因为随顺彼流,虽然胜义无差别,但无缘法、无为法以有余依无余依贪尽等无为等言说所说性而以假立差别取二语,有某种差别性,所以以无限定复数作列举是合理的。问和结语随顺列举,所以彼等也如是转起。但解说应依所欲义的自性等限定显示方式作,所以只说无为界,为显示胜义无差别应如是见。依欲说性而问者为彼说,由于彼作应作之问,随顺彼的不知或疑而问,所以说"依自性等不知者的力量作问"。"在解说前"等显示注释中说的问随顺。
1101. 分析即分别。色等...等...能了知即:以欲界善大唯作识思惟方式,以大广法随应观察等方式,以色贪无色贪相应不善意识执着味着方式,以彼彼施设的彼彼言说方式转起的转向为彼等识的前行,欲界法不能了知。其他即小所缘。欲界所缘的限定为所有格。以色所缘等识,其中以色所缘识也不能了知声等而能了知色。如是在其余中也应见联系。以眼门不能了知声等而能了知色等,应以门差别方式联系。其他即可意舍、不可意、非不可意舍。色界等以欲界异熟等即:色界、无色界、出世间、施设以欲界异熟,出世间以欲界离智相应善唯作和不善不能了知应联系。涅槃的无了知自性即自生。

1102. Rūpārūpāvacarakammūpapattibhave diṭṭhirahito lobho bhavāsavoti yathāvuttavisayo diṭṭhisahito sabbakāmāvacaradhammavisayo ca lobho kāmāsavo bhavituṃ yuttoti vuttaṃ ‘‘bhavāsavaṃ…pe… siyā’’ti. Kāmāsavabhavāsavavinimuttassa hi lobhassa abhāvaṃ sayameva vakkhatīti. Pāḷiyanti aṭṭhakathākaṇḍapāḷiyaṃ. Tattha yathā ‘‘kāmāsavo aṭṭhasu lobhasahagatacittuppādesu uppajjatī’’ti vuttaṃ, evaṃ ‘‘bhavāsavo aṭṭhasu lobhasahagatacittuppādesu uppajjatī’’ti avatvā ‘‘catūsudiṭṭhigatavippayuttalobhasahagatacittuppādesu uppajjatī’’ti (dha. sa. 1465) vuttattā ‘‘bhavāsavo…pe… yuttesu eva uppajjatī’’ti pāḷiyaṃ vuttoti sāvadhāraṇaṃ vuttaṃ. Tathā ca vakkhati ‘‘bhavāsavo catūsu diṭṭhigatavippayuttesu avijjāsavena saddhiṃ ekadhāva ekato uppajjatī’’ti (dha. sa. aṭṭha. 1473). Sopi rāgoti sassatadiṭṭhisahagato rāgo. Kāmabhavapatthanā viya kāmāsavoti yuttaṃ vattuṃ. Sassatadiṭṭhisahagatarāgakāmabhavapatthanānampi hi bhavāsavoti vattabbapariyāyo atthīti ‘‘sassatadiṭṭhisahagato rāgo bhavarāgavasena patthanā bhavāsavo nāmā’’ti vuttaṃ, na tesaṃ idha adhippetabhavāsavabhāvadassanatthanti aṭṭhakathāyaṃ adhippāyo daṭṭhabbo. Tathā hi ‘‘rūpārūpasaṅkhāte kammato ca upapattito ca duvidhepi bhave āsavo bhavāsavo’’ti vuttanti. Tattha kāmabhavapatthanāya tāva kāmāsavabhāvo hotu, rūpārūpabhavesu sassatābhinivesasahagatarāgassa kathanti? Sopi yathāvuttavisaye kāmanavasena pavattito kāmāsavoyeva nāma. Sabbepi hi tebhūmakā dhammā kamanīyaṭṭhena kāmāti. Na cettha aniṭṭhappasaṅgo diṭṭhivippayuttalobhassa bhavāsavabhāvena visuṃ uddhaṭattā. Avassañcetamevaṃ viññātabbaṃ, itarathā rūpārūpabhavesu ucchedadiṭṭhisahagatassapi lobhassa bhavāsavabhāvo āpajjeyyāti. Kāmāsavādayo eva diṭṭhadhammikasamparāyikāsavabhāvena dvidhā vuttā.

1103. Idha pāḷiyāpi bhavāsavavinimuttalobhassa kāmāsavabhāvo na na sakkā yojetunti dassetuṃ ‘‘kāmāsavaniddese cā’’tiādi vuttaṃ. ‘‘Dhammacchando saddhā’’ti keci.



我来为您直译这段巴利文：
1102. 色无色界业生有中离见的贪为有漏,如前所说境界及与见相应的一切欲界法境界的贪适合成为欲漏,所以说"有漏...等...应是"。因为离欲漏有漏的贪不存在,他自己将要说。在经中即在注释章经中。在彼处如说"欲漏在八贪相应心生起中生起",如是不说"有漏在八贪相应心生起中生起",而说"在四离见贪相应心生起中生起",所以在经中说"有漏...等...唯在相应中生起"以有限定说。如是将说"有漏与无明漏在四离见中一处一起生起"。彼贪也即与常见相应的贪。如欲有希求为欲漏是适合说的。因为常见相应贪与欲有希求也有可说为有漏的方式,所以说"常见相应贪以有贪方式希求名为有漏",应见注释的意趣不是为显示彼等此处意指的有漏性。如是说"在名为色无色的业和生二种有中漏为有漏"。在彼中且让欲有希求成为欲漏,在色无色有中与常执着相应的贪如何?彼也以如前所说境界中欲求方式转起即名欲漏。因为一切三界法以可爱乐义为欲。此中也无不当过失,因为离见贪以有漏性别别列举。此应必定如是了知,否则在色无色有中与断见相应的贪也会成为有漏。欲漏等以现法后有漏性说为二种。
1103. 为显示此经中也不能不联系离有漏贪的欲漏性,所以说"在欲漏解说中"等。"法欲为信"某些人说。

1105.Upādānakkhandhesvevapavattati tabbinimuttassa dhammassa jīvaggahaṇavisayassa paramatthato abhāvā. Rūpe…pe… viññāṇe vā pana na patiṭṭhāti rūpādīnaṃ aviparītasabhāvamatte aṭṭhatvā sayaṃ samāropitassa tesu parikappanāmattasiddhassa kassaci ākārassa abhinivesanato. Tenevāha ‘‘tato aññaṃ katvā’’ti. Tato upādānakkhandhato. Vedanādayopi hi keci diṭṭhigatikā aniccāti passantīti. Tatoti vā sarīrasaṅkhātarūpakkhandhato. ‘‘Aññaṃ jīvaṃ aññaṃ sarīra’’nti hi vuttaṃ. Hotīti bhavati sassataṃ attāti attho. Aññanti brahmaissarādito aññaṃ.

Arūpabhavo viya rūparāgappahānena rūpabhavo kāmarāgappahānena pattabbo. Rūpībrahmānañca pañcakāmaguṇiko rāgo pahīyati, na vimānādīsu rāgoti so akāmarāgoti katvā kāmāsavo na hotīti aṭṭhakathāyaṃ paṭikkhittaṃ. Ṭīkākārehi pana kāmāsavabhavāsavavinimuttalobhābhāvadassanena rūpībrahmānaṃ vimānādirāgassapi kāmacchandādibhāvato diṭṭhivippayuttarūpārūpabhavarāgavinimutto sabbo lobho kāmāsavoti dassito. Tattha yuttaṃ vicāretvā gahetabbaṃ. Siyā āsavasampayutto kāmarāgena bhavarāgena vā sahuppattiyaṃ, siyā āsavavippayutto tadaññarāgena sahuppattiyaṃ, ‘‘catūsu diṭṭhigatā’’tiādipāḷiyā abhāvadassanena kāmāsavabhavāsavavinimuttalobhābhāvaṃ dassetvā ‘‘kāmāsavo’’tiādipāḷidassanena diṭṭhirāgassa kāmāsavabhāvaṃ sādheti. Pahātabbadassanatthanti pahātabbatādassanatthaṃ. Pahāneti pahānanimittaṃ.

1121.Jātiyāti khattiyasabhāvādijātisampattiyā. Gottenāti gotamagottādiukkaṭṭhagottena. Kolaputtiyenāti mahākulabhāvena. Vaṇṇapokkharatāyāti vaṇṇasampannasarīratāya. ‘‘Pokkhara’’nti hi sarīraṃ vuccatīti. Mānaṃ jappetīti mānaṃ pavatteti karoti. Pavatto māno pavattamāno. Puggalavisesanti seyyassa seyyotiādibhedaṃ puggalavisesaṃ. Seyyaṃ bhinditvā pavattamāno seyyamāno. Tiṇṇanti seyyassa seyyādīnaṃ tiṇṇaṃ ‘‘seyyohamasmī’’tiādinā aññaṃ puggalaṃ anissāya vuttānaṃ. Seyyādivasena attano mananaṃ paggaho māno, tassa karaṇaṃ seyyohamasmītiādipavattiyevāti vuttaṃ ‘‘seyyoti ādikiccakaraṇa’’nti.

1140. Sabbopi lobho abhijjhāsabhāvoti abhijjhā āsavadvayasabhāvā, kāmarāgo kāmāsavasabhāvo evāti āsavadvayaekāsavabhāvo abhijjhākāmarāgānaṃ viseso vutto. Na abhijjhā ca dhammā ṭhapetvā diṭṭhiṃ avijjañca noāsavasabhāvā. Abhijjhā ca āsavadvayasabhāvā eva, naabhijjhāsabhāvo ca lobho natthīti adhippāyena ‘‘noāsavalobhassa sabbhāvo vicāretabbo’’ti āha. Gaṇanāya hetuyā sattāti vuttanti pañhāvārapāṭhaṃ sandhāya vuttaṃ. Tattha hi ‘‘āsavo dhammo āsavassa dhammassa hetupaccayena paccayo. Āsavo dhammo noāsavassa dhammassa. Āsavo dhammo āsavassa ca noāsavassa ca. Noāsavo dhammo noāsavassa. Noāsavo dhammo āsavassa. Noāsavo dhammo āsavassa ca noāsavassa ca. Āsavo ca noāsavo ca dhammā noāsavassa hetupaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 3.

我来为您直译这段巴利文：
1105. 唯在取蕴中转起,因为离彼的法、命执取的境界在胜义中不存在。在色...等...识中不住立,因为不住在色等无颠倒自性而已,而是对自己增上的在彼等分别而成的某种行相的执著。因此说"作为异于彼"。从彼取蕴。因为某些执见者也见受等是无常。或者从彼即名为身的色蕴。因为说"命异身异"。成为即成为常我的意思。异即异于梵天、自在天等。
如无色有由断色贪而得,色有由断欲贪而得。色梵天的五欲贪断,而非宫殿等贪,所以彼非欲贪,因此非欲漏,在注释中否定。但诸复注者以显示无离欲漏有漏贪,由于色梵天的宫殿等贪也是欲欲等性,显示离见不相应色无色有贪的一切贪是欲漏。在彼中应思择而取。或与漏相应在与欲贪有贪俱生时,或与漏不相应在与其他贪俱生时,以"四见"等经无性显示无离欲漏有漏贪,以"欲漏"等经显示证成见贪是欲漏性。为显示应断即为显示应断性。在断即断因。
1121. 以生即以刹帝利性等生圆满。以姓即以乔答摩姓等高贵姓。以善男子即以大家族性。以色端正即以色圆满身性。因为说身为"莲"。起慢即转起、作慢。已转起慢为转起。殊胜补特伽罗即胜于胜等差别的殊胜补特伽罗。分析胜而转起为胜慢。三即胜于胜等三以"我胜"等不依他补特伽罗而说。以胜等方式自己思量举起为慢,彼的作为即"我胜"等转起,所以说"以胜等作业"。
1140. 一切贪是贪求自性,所以贪求是二漏自性,欲贪唯是欲漏自性,说贪求欲贪的差别是二漏一漏自性。非贪求及诸法除见和无明为非漏自性。贪求唯是二漏自性,而无非贪求自性的贪,以此意趣说"应思择非漏贪的存在"。以计数因说七者是针对问分经说。因为在彼中"漏法以因缘对漏法。漏法对非漏法。漏法对漏及非漏法。非漏法对非漏法。非漏法对漏法。非漏法对漏及非漏法。漏及非漏法以因缘对非漏法"。

3.16) imesaṃ vārānaṃ vasena ‘‘gaṇanāya sattā’’ti vuttaṃ. Tattha yadi noāsavasabhāvopi lobho siyā, diṭṭhisampayuttacittassa vasena ‘‘āsavo ca noāsavo ca dhammā mohayathāvuttalobhā āsavassa dhammassa diṭṭhiyā hetupaccayena paccayo’’ti sattamo, pāḷiyaṃ āgataṃ sattamaṃ aṭṭhamaṃ katvā ‘‘āsavo ca noāsavo ca dhammā āsavassa ca noāsavassa ca dhammassa hetupaccayena paccayo’’ti navamo pañho vucceyya, na pana vuttoti. Evaṃ diṭṭhisampayuttalobhassa noāsavabhāvābhāvaṃ dassetvā itarassapi taṃ dassetuṃ ‘‘diṭṭhivippayutte cā’’tiādi vuttaṃ.

1162. Yathārūpe rūpappabandhe vattamāne puggalo gacchati tiṭṭhati nisīdatīti vuccati, tathā visadarūpassa uppādakaṃ cittaṃ iriyāpathūpatthambhakaṃ. Taṃ pana kusalato kiriyato ca pañcamajjhānacittaṃ abhiññāppattaṃ appattañca bhinditvā sattapaññāsa javanāni voṭṭhabbanañcāti aṭṭhapaññāsavidhaṃ. Sahajātadhammānaṃ akammaññabhāvakarattā thinamiddhasahagatacittaṃ visadāni rūpāni na samuṭṭhapeti na upatthambheti cāti vuttaṃ ‘‘iriyāpathaṃ sandhāretuṃ asakkonta’’nti.



我来为您直译这段巴利文：
3.16. 依这些分的力量说"以计数七"。在此中如果有非漏自性的贪,由见相应心的力量"漏及非漏法,痴与如前所说的贪,对漏法的见以因缘",第七,在经中来的第七成为第八,应说第九问"漏及非漏法对漏及非漏法以因缘",但未说。如是显示见相应贪无非漏性后,为显示其他者也如此,所以说"在见不相应中"等。
1162. 如在何种色相续中转起时说补特伽罗行、住、坐,如是清净色的生起心为威仪路支持。彼从善、唯作的第五禅心已得通未得通分析,五十七速行及确定为五十八种。由于令俱生法不适业性,昏沉睡眠相应心不等起不支持清净诸色,所以说"不能维持威仪路"。

1163. Vipakkhepi bhāvato anekantikattā rūpattāsādhakattaṃ. Garubhāvappatti lahutāviraho daṭṭhabbo. Satipi aññesampi akusalādīnaṃ lahutāvirahe thinamiddhānaṃ ekantato lahutāpaṭipakkhattā kāraṇānurūpattā ca phalassa ‘‘thinamiddhasamuṭṭhitarūpehī’’ti vuttaṃ. Na jāgara…pe… santatinti etena nāmakāye supanassa asiddhataṃ dasseti. Middhassa phalattāti ettha middhaṃyeva niddākāraṇanti nāyaṃ niyamo icchito, niddākāraṇameva pana middhanti niyamo icchitoti daṭṭhabbo. Tathā hi khīṇāsavānaṃ niddāya middhato aññaṃ kāraṇaṃ karajakāyassa dubbalabhāvo aṭṭhakathāyaṃ dassitoti.

Chādanaṃ , avattharaṇaṃ vā onāho, so rūpasseva sabhāvoti parassa āsaṅkaṃ manasi katvā āha ‘‘tena saha vuttā onāhapariyonāhā cā’’ti. Asaṅkocavasena visadā pavatti vipphārikabhāvo. Āvaraṇabhāvo viyāti etena āvaraṇasabhāvattepi middhassa tabbidhuro anaññasādhāraṇattā onahanādibhāvoti dasseti. Sāmaññañhi pañcannampi kāmacchandādīnaṃ āvaraṇasabhāvoti āvaraṇabhāvasadisassa onahanādibhāvassa nāmakāye labbhamānassa gahitatāti etthādhippāyo.

Pānanti anuyogoti ca taṃkiriyāsādhikā cetanā adhippetāti surāpānassa surā…pe… yogassa ca akusalabhāvena upakkilesadubbalīkaraṇabhāvo yuttoti vutto. ‘‘Surāmerayassa ajjhoharaṇaṃ pānaṃ pamādaṭṭhānānuyogo cā’’ti parassa adhippāyo. Nīvaraṇaṃ hutvā vātiādinā idaṃ dasseti ‘‘nīvaraṇasabhāvānaṃ nīvaraṇasampayuttabhāvadassanaparāya codanāya nīvaraṇanti katthaci adiṭṭhapayogassa asampayuttassa rūpassa yathālābhato gahaṇaṃ ñāyoyeva na hoti, siddhanīvaraṇabhāvasampayuttasabhāvānaṃyeva pana gahaṇanti taṃsabhāvā arūpadhammāyeva dassitā, na rūpanti thinaṃ viya middhampi arūpamevāti viññāyatī’’ti. Yanti yena vacanena. Asambhavavacanatoti asambhavavacanabhāvato.

Tenāti tena rūpārammaṇassa chandarāgassa pahānavacanena. Rūpappahānato aññoti katvā rūpe chandarāgappahānaṃ ‘‘añño kāro’’ti vuttaṃ. Yaṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘aññathā’’ti vuttaṃ. Idantiādinā ‘‘taṃ pajahathā’’ti pāḷiyā na nippariyāyappahānaṃ adhippetanti dasseti. Arūpasseva yujjatīti sududdasaṃ dūraṅgamādippavattakaṃ cittaṃ taṃsampayutto arūpadhammoyeva vibandhituṃ samatthoti dasseti. Cetaso pariyuṭṭhānanti kusalacittassa gahaṇaṃ. Nīvaraṇāni hi uppajjamānāni uppajjituṃ appadānena kusalavāraṃ gaṇhantīti vuccanti. Gahaṇañcettha pariyuṭṭhānaṃ ‘‘corā magge pariyuṭṭhiṃsū’’tiādīsu viya.



我来为您直译这段巴利文：
1163. 在异类中也因性不决定,故色性不能成就。应观察重性获得、轻性离。即便在其他不善等也有轻性离,但昏沉睡眠完全是轻性的对治,依因缘性故,说"由昏沉睡眠生起的色"。"非觉..."等不连续,以此显示在名身中睡眠的不成就。以睡眠为果,此处睡眠本身即为睡眠因,不应作此限定,而应理解为睡眠因即为睡眠的限定。因为在注释中显示,对于已尽漏者,睡眠之外,身体软弱是另一个原因。
遮盖,或铺设,即浸润,彼唯是色的自性。为防止他人疑虑,所以说"与彼一起说浸润及围绕"。以不收缩为清净转起,为膨胀性。如是遮蔽性,以此显示睡眠虽有遮蔽性,但因其特殊性非他共有,有浸润等性。盖因五种欲盖等具有遮蔽性,故在名身中可得浸润等性,此为所意。
饮即追求,彼业成就的意志为意图。说明饮酒的酒...等追求以及不善性为烦恼软弱性是适当的。他人意图为"饮酒、麦酒的摄取、放逸处追求"。以"为障碍"等显示:对于障碍性的显示,在某处未见追求的不相应色,按所得而取是正理,唯有已成就障碍性相应的性质可取,其性质显示为无色法,非色,如昏沉,睡眠也是无色的,可以了知。言即以何言说。不成就言说即不成就言说性。
以彼即以色境贪求、贪的断除言说。与色断除异,故说色中贪求断除为"异作"。在注释中说"异"。以"此"等显示经中"汝等断除"非无余断除为意图。唯无色适合,显示极难见、远行等转起心,彼相应无色法能障碍。心的围绕即善心的把握。因为障碍生起时不给予生起,所以说占据善法。此处把握即围绕,如"盗贼在道路围绕"等。

1176.Uddhaccaṃ kukkuccañca saha vuttanti uddesapucchānigamane sandhāya vuttaṃ. Yaṃ pana aṭṭhakathāyaṃ uddhaccassa kukkuccena vinābhāvakāraṇaṃ vatvā ‘‘bhinditvā vutta’’nti vuttaṃ, taṃ ‘‘nīvaraṇā ceva nīvaraṇasampayuttā cā’’ti padassa niddese uddhaccakukkuccānaṃ visuṃ niddiṭṭhataṃ sandhāya vuttaṃ. Kāmacchandassa ukkaṭṭhanīvaraṇatā orambhāgiyabhāvo. So hi rūparāgārūparāgappakārakāmacchandaṃ upādāya tato tibbakiccatāya ‘‘ukkaṭṭhanīvaraṇa’’nti vuccati. Kāmacchandanīvaraṇantveva lobho vutto, na bhinditvā. Kāmacchandanīvaraṇassa ca anavasesato anāgāmimaggena pahāne vuccamāne catutthamaggavajjho lobho anīvaraṇasabhāvo āpajjatīti āha ‘‘yadi…pe… siyā’’ti. Nonīvaraṇo rūparāgārūparāgappakāro lobhadhammo nīvaraṇassa avijjādikassa. Ādi-saddena ‘‘nonīvaraṇo dhammo nīvaraṇassa ca nonīvaraṇassa ca dhammassa. Nīvaraṇo ca nonīvaraṇo ca dhammā nīvaraṇassa dhammassa. Nīvaraṇo ca nonīvaraṇo ca dhammā nonīvaraṇassa dhammassa. Nīvaraṇo ca nonīvaraṇo ca dhammā nīvaraṇassa ca nonīvaraṇassa ca dhammassa hetupaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 3.8.25) ime pañhe saṅgaṇhāti. Cattārīti vuttaṃ nīvaraṇapadamūlakānaṃ tiṇṇaṃ nonīvaraṇamūlakassa ekassa vasena. Nīvaraṇanonīvaraṇatadubhayamūlakānaṃ pana tiṇṇaṃ tiṇṇaṃ vasena navāti vuttaṃ. Tasmāti yathādassitanayāya pāḷiyā abhāvā nonīvaraṇalobhābhāvā.

1219.Tenevāti purimadiṭṭhiākāreneva uppajjamānena. Diṭṭhigatikehi vuccamānānaṃ ‘‘niccaṃ subha’’nti evamādivacanānaṃ, diṭṭhirahitehi vuccamānānaṃ gaganakusumādilokavohāravacanānañca vatthūni vācāvatthumattānīti āha ‘‘vācā…pe… vā’’ti.

1221.Cittenaparaloke ṭhitoti yasmiṃ loke nibbattivasena sayaṃ ṭhito, tato aññaṃ lokaṃ paralokoti cittena gahetvā ṭhito.

1236.Na hi purimehītiādinā paṭhamamaggādīhi samugghāṭitaapāyagamanīyabhāvādikā eva rāgādayo dutiyamaggādīhi pahīyantīti dasseti.

1287. Upaṭṭhitepi duggatinimittādike na tathā tibbo lobho uppajjati, yathā sugatinimittādiketi āha ‘‘balavanikantivirahenā’’ti.

1301. Ekasmiṃ cittuppāde uppannānaṃ viya ekasmiṃ santāne uppannānampi sahapavattipariyāyo atthīti pahānekaṭṭhena rāgaraṇena vicikicchuddhaccasahagatamohassa saraṇatā vuttā. Uddhaccavicikicchāhi yo moho sahajāto bhave, sopi rāgena saraṇo pahānekaṭṭhabhāvatoti . Lobhadosamohatadekaṭṭhakilesataṃsampayuttakkhandhataṃsamuṭṭhānakammabhedato sabbassapi akusalassa saṅgahaṇavasena pavatto saraṇapadaniddeso araṇavibhaṅgasuttenapi aññadatthu saṃsandatīti dassetuṃ ‘‘araṇavibhaṅgasutte’’tiādimāha. Yaṃ pana aṭṭhakathāyaṃ sampayogappahānekaṭṭhabhāvadīpanena rāgādīnaṃ sabbesaṃ vā akusaladhammānaṃ saraṇabhāvadassanaṃ, taṃ pāḷiyā yathādassitadhammānaṃ aññamaññasaraṇabhāvadassanaparaṃ, tadaññadhammānaṃ saraṇabhāvapaṭisedhanaparanti araṇavibhaṅgasuttavirodhoti daṭṭhabbaṃ. Suttantadesanāya vā pariyāyakathābhāvato nippariyāyato saraṇabhāvo viya araṇabhāvopi akusaladhammānaṃyevāti tathāpavattāya aṭṭhakathāya na koci suttavirodhoti daṭṭhabbaṃ.

Suttantikadukanikkhepakathāvaṇṇanā



我来为您直译这段巴利文：
1176. 掉举与恶作一起说,是针对列举、问、结论而说的。但在注释中说明掉举与恶作分离的原因后说"分开说",这是针对"诸障及障相应"句的解说中掉举恶作别别显示而说。欲欲的殊胜障性为下分性。因为他对色贪无色贪类欲欲来说,以彼剧烈作用故说"殊胜障"。说欲欲障即贪,不分开。当说欲欲障由不余阿那含道断时,第四道所断贪成为非障自性,所以说"若...等...应是"。非障的色贪无色贪类贪法对无明等障。等字摄取"非障法对障及非障法。障及非障法对障法。障及非障法对非障法。障及非障法对障及非障法以因缘"这些问。说四即依障词根的三和非障根的一。但依障非障及二者根的三三故说九。所以即由于如所显示理趣的经文不存在,由于非障贪不存在。
1219. 由彼即由前见行相生起。执见者所说"常、净"等如是等言,无见者所说虚空花等世间言说言,皆为语言事物而已,所以说"语言...等...或"。
1221. 以心住于他世即:在何世中以生起力自住,执取异于彼的世间为他世而住。
1236. "因为非前"等显示:由第二道等断除的贪等,即是由初道等所断除的导向恶趣性等。
1287. 虽现前恶趣相等,不如善趣相等生起如是猛利贪,所以说"由强欲离"。
1301. 如在一心生起中,在一相续中生起也有俱转方式,所以说与贪有害的掉举疑相应痴以断一性为有害。因为掉举、疑的俱生痴也以断一性与贪有害。为显示有害句解说以贪、瞋、痴及彼等一处烦恼、彼相应蕴、彼等生起业的差别,摄取一切不善而转起,与无害分别经完全一致,所以说"在无害分别经"等。但在注释中以显示相应、断一处性显示贪等或一切不善法的有害性,这是显示经中如所显示诸法的互相有害性,意在遮遣其他诸法的有害性,应见为与无害分别经相违。或由于经的教说是方便说,无方便的有害性如无害性只属不善法,如是转起的注释应见为无任何经违。
经分二法分别论释

1313.Ahaṃ-saddena hetubhūtena yo atthoti ettha ahaṃ-saddo atthoti adhippeto. Atthāvabodhanattho hi saddappayogo. Atthaparādhīno kevalo atthapadatthako, so padatthavipariyesakārinā pana iti-saddena parato payuttena saddapadatthako jāyati yathā gāvīti ayamāhāti go-saddaṃ āhāti viññāyati. Tena viññattivikārasahito saddo paññattīti dasseti. Tathā hi ‘‘buddhassa bhagavato vohāro lokiyasote paṭihaññatī’’tiādinā (kathā. 347) paññattiyā vacanabhāvaṃ sādhayati. Aññathātiādinā paññattiyā asaddasabhāvatte dosamāha. Adhivacanāditā siyā, tathā ca adhivacanādīnaṃ adhivacanapathādito viseso na siyāti dukoyeva na sambhaveyyāti adhippāyo. Aṭṭhakathāyaṃ pana sakasantatipariyāpanne rūpādayo dhamme samūhato santānato ca ekattavasena gahetvā ahanti vohariyamānā upādāpaññatti saṅkhāyati voharīyatīti saṅkhāti adhippetā. Tathā sesesu yathāsambhavaṃ daṭṭhabbaṃ. Tenevāha ‘‘dattoti ettāvatā sattapaññattiṃ dassetvā aññampi upādāpaññattiṃ dassetu’’ntiādi. Padatthassāti ahaṃ-saddādipadābhidheyyassa, paramatthassa vā. Adhivacanaṃ saddoti adhippāyena ‘‘vadantenā’’tiādi vuttaṃ. So hi attanā ñāpetabbamatthaṃ sayaṃ ñāto eva ñāpetīti aggahitasambandhassa na saddo atthappakāsanasamatthoti vuttaṃ ‘‘pubbe gahitasaññenā’’ti. Visesena ñāyatīti samaññāti saṃ-saddassa visesatthataṃ āha.

Karīyatīti idaṃ imassatthassa adhivacananti evaṃ nikkhipīyati. Nāmabhūtaṃ vacanameva taṃ taṃ atthaṃ niddhāretvā sahetukaṃ katvā vadati byañjayati cāti āha ‘‘nāmamicceva vuttaṃ hotī’’ti. Tenevāha ‘‘na hi pathavī’’tiādi. Pathavīsaṅkhātanti pathavī-saddābhidheyyaṃ.

Ācariyāti aṭṭhakathāya saṃvaṇṇanakā ācariyā, na aṭṭhakathācariyāti adhippāyena vadati. Mātikāyanti mātikāvaṇṇanāyaṃ. Tenāti mātikāvaṇṇanāvacanena. Imissā pāḷiyā aṭṭhakathāya ca atthadassanassa etassa yathāvuttassa ācariyavādassa virodho siyā, tameva virodhaṃ ‘‘na hī’’tiādinā vivarati. Tattha adhivacanapathādibhāvena vuttānaṃ dhammānaṃ pakāsakassa sabhāvassa viññattivikārasahitasaddasseva vacanamattaṃ adhikāraṃ katvā pavattiādi yujjati, na asabhāvassāti adhippāyena ‘‘uppādavayakiccarahitassā’’tiādi vuttaṃ. Tattha aniddhāritasabhāvassāti paramatthato anupaladdhasabhāvassa.

Duvidhāti paññāpanapaññāpitabbabhedato duvidhā. Yathāvuttappakārāti uppādavayakiccarahitātiādippakārā. Aṭṭhakathāyaṃ puggalapaññattivaṇṇanāyaṃ. Nanu ca tattha upanidhāpaññattiādayo aparāpi paññattiyo vuttā, atha kasmā ‘‘cha paññattiyova vuttā’’ti vuttaṃ? Saccaṃ vuttā, tā pana vijjamānapaññattiādīsu chasu eva antogadhāti ‘‘aṭṭhakathāyaṃ vijjamānapaññattiādayo cha paññattiyova vuttā’’ti vuttaṃ.


我来为您直译这段巴利文：
1313. "以因为的我-字有义"中,我-字意为义。因为语词使用为了义的了知。义依他的仅是义的名词义,但由寻求名词义者以后面使用的iti-字成为语词名词义,如"牛"即此说为牛-字,说为牛-字而了知。以此显示具表示变化的语词为施设。如是以"佛世尊的言说碰触世间耳"等证成施设的言说性。以"否则"等说施设非语词自性的过失。应成增语等性,如是增语等与增语路等无差别,所以二法不能存在为意趣。但在注释中说:在自相续摄的色等法,以聚合、相续取为一性而言说为我的假立,称为言说为假立。如是在其余中应随所适见。因此说"说达多即显示有情施设后,为显示其他假立"等。名词义即我-字等语所诠的或胜义的。以增语为语词的意趣说"说者"等。因为他自己已知应由己令知的义而令知,所以说"由前已取想",因为未取关系的语词不能显义。共称因为殊胜而知,说sam-字为殊胜义。
作为即如是安立"此为此义的增语"。名为的语词本身确定彼彼义,作为有因而说表示,所以说"即说为名"。因此说"因为非地"等。名为地即地-字所诠。
诸师即注释的注解诸师,非注释师为意趣而说。在摩得迦即在摩得迦注释中。以彼即以摩得迦注释语。此经及注释的义显示与如前所说师说有违,以"因为非"等开显彼违。其中以增语路等性所说诸法的显示自性,唯具表示变化的语词以语词而已为增上而转起等适合,非无自性为意趣,所以说"离生灭作用"等。其中未确定自性即胜义未得自性。
二种即能施设、所施设差别为二种。如所说相即离生灭作用等相。在注释中在补特伽罗施设注释中。然而在彼处也说比较施设等其他施设,那为何说"唯说六施设"?诚然已说,但彼等摄入现有施设等六中,所以说"在注释中唯说现有施设等六施设"。


Tattha rūpādi viya avijjamānattā paññāpitabbattā ca avijjamānapaññatti, avijjamānassa ca sattarathādiatthassa paññāpanato avijjamānapaññattīti evaṃ avijjamānapaññattivacanena yathāvuttā duvidhāpi paññatti saṅgahitāti āha ‘‘avijjamāna…pe… vuttā’’ti. Itarehīti vijjamānapaññattiādīhi avasesehi pañcahi, rūpavedanādīnaṃ sattarathādīnañca atthānaṃ pakārehi ñāpanato taṃtaṃvācako saddoyeva visayabhedato vijjamānapaññattiādibhedā paññatti saṅkhādīhi dasahi padehi vuttāti ayaṃ purimo attho, so ca yathārutavaseneva pāḷiyā viññāyamānattā ‘‘pāḷianugato ujuko’’ti ca vutto. Yadi cātiādīsu sattādikā yathāvuttappakārā upādāpaññatti yadi avijjamānapaññatti, sā atthīti na vattabbā. Avijjamānā ca sā paññāpitabbato paññatti cāti tesaṃ ācariyānaṃ laddhīti adhippāyo. Idāni tassā laddhiyā vasena paññattipathāti vuttadhammānampi vijjamānapaññattibhāvāpatticodanena tattha dosaṃ dasseti ‘‘yathā cā’’tiādinā. Tatoti yasmā avijjamānattā paññāpitabbattā ca sattarathādīnaṃ avijjamānapaññattibhāvo viya vijjamānattā paññāpitabbattā ca sabbesaṃ sabhāvadhammānaṃ vijjamānapaññattibhāvo āpajjati, tasmāti attho.

‘‘Athā’’tiādinā paññattipathaniddesato visiṭṭhassa paññattidhammaniddesassa sayameva kāraṇamāsaṅkati. ‘‘Nāpī’’tiādinā tassa kāraṇassa asiddhataṃ dasseti. ‘‘Purisoti saṅkhā’’tiādīsu saṅkhādayopi nāmādīhi atthato avisiṭṭhā vuttāti āha ‘‘saṅkhādisaddānaṃ samānatthattā’’ti. Vacanaggahaṇaṃ vacanuccāraṇaṃ. Aññassāti nāmapaññattiṃ sandhāyāha. Tesanti saṅketaggahaṇavacanaggahaṇānaṃ. Asamatthatā na sambhavatīti yojanā. Tameva asambhavaṃ ‘‘yadi hī’’tiādinā vivarati. Paññattiyāti nāmapaññattiyā. Paññattipaññāpaneti yāya nāmapaññattiyā upādāyapaññatti rūpādayo ca paññāpīyanti, yā ca sotadvāraviññāṇasantānānantaramuppannena gahitapubbasaṅketena manodvāraviññāṇasantānena gayhati, sā ayaṃ nāmāti tassā paññāpane asaṅkarato ṭhapane. Atha vā sotadvāraviññāṇasantānānantaramuppannena manodvāraviññāṇasantānena paññattiyā gāhāpane paricchindane. Tassā aññā paññatti vattabbā siyāti tassā nāmapaññattiyā ñāpane saṅketaggahaṇavacanaggahaṇānaṃ sahakārīkāraṇabhūtā aññā nāmapaññatti atthīti vattabbā anuññātabbā siyā. Tato atthavijānanameva na siyāti kevalāni saṅketaggahaṇavacanaggahaṇāni atthapaññāpane viya paññattiñāpanepi asamatthāni, paññatti ca ñātāyeva tesaṃ sahakārīkāraṇaṃ taṃjānanatthaṃ paññattianantaraparikappane ca anavatthānāpattīti atthādhigamassa sambhavo eva na bhaveyya.


我来为您直译这段巴利文：
在此，由于色等的存在和不可见性，故有不可见的施设，因不可见的众生等的义而施设，所以说“不可见的施设”如是，由于不可见的施设的言说，亦有二种施设被聚合，因此说“不可见的...等...被说”。其他者即是通过可见的施设等，剩下的五种，通过色、感觉等的众生的义的显示，因而那种那种的词语仅是可见施设的差别，故说为可见施设的种类，这即是前面的义，且如所说的“遵循巴利”而被理解。如果说“若...等...”，则众生等如所述的可见施设，若不可见的施设，则不应说为义。不可见的施设因其被施设而显现，这是对那些老师所说的意趣。现在以其所施设的法的道理，因而显示其不可见施设的过失，故说“如是...”等。
因此，由于不可见性与被施设性，众生等的不可见施设的存在，因而在所有自性法的不可见施设中产生，故此为义。
“然后”及其后，因施设法的说明而显示特别的施设法的说明，自然不应怀疑其原因的存在。以“不是...”等显示其原因的不成就。“人”即是指称，且以“称谓”等等的名词未被特别说明，故说“因称谓等的同义性”。言语的把握、言语的发音。其他者即指名施设。那些即是指示性把握、言语把握。无相似性不应存在，故以“若确实...”等说明。施设即是指名施设。施设施设即是以名施设为依的施设，色等施设亦为施设，且通过耳门意识的相续生起的把握，因而通过心门意识的把握，故此为名。其施设的把握不应混合，因此说“不可说地”。或者通过耳门意识的相续生起的心门意识的把握，施设的把握应被限制。对其应有其他施设的存在，故其名施设应为提示、指示性把握、言语把握的伴随因缘而存在。之后，义的了知不应存在，唯有指示性把握、言语把握等与义施设的把握相同，施设的存在应被知晓，故此为施设的后续说明，也不应有不成就的情况，故义的获得应不应存在。


Saṅketo rūpādīsu na kiñci hoti, bhūtādinimittaṃ bhāvanāvisesañca upādāya vohariyamānā kasiṇādipaññatti viya taṃ taṃ saṅketitabbaṃ saṅketakaraṇañca upādāya vohāramatto, tassa ca paññāpikā nāmapaññattīti yathāvuttadosāpattiṃ dassento ‘‘nāpi saṅketaggahaṇa’’nti avoca. Nanu ca atthavijānanāsambhavacodaneneva saṅketaggahaṇābhavopi dassitoti? Saccametaṃ, saṅkete pana ācariyānaṃ matibhedo vijjati. Tattha ekapakkhiko ayaṃ dosoti dassanatthaṃ tassa visuṃ vacanaṃ vuccamānā rūpādayo dhammāvacanatthā paññāpitabbā ca, tadabhidhāyako saddo paññattīti. Ettāvatā sabbavohāro sijjhatīti adhippāyena ‘‘vacana…pe… janaṃ natthī’’ti āha. Paññattiyā vacanabhāvo siddho paṭihananasotabbatādīpakattā tesaṃ pāṭhānanti adhippāyo. Ādi-saddena ‘‘atthi keci buddhassa bhagavato vohāraṃ suṇanti, niruttipaṭisambhidā paccuppannārammaṇā’’ti evamādiṃ saṅgaṇhāti. Tasmāti yasmā ‘‘paññattidhammā’’ti padassa yathāvuttapaññattiyo atthoti etasmiṃ pakkhe mātikāvaṇṇanāya virodho, aṭṭhakathāyaṃ avuttatā, imissā pāḷiyā ananugamo, sabbe dhammā paññattīti niddisitabbatā, paññattipathapadassa navattabbatā, anavatthānāpattito atthavijānanāsambhavoti aneke dosā, viññattivikārasahitassa pana saddassa paññattibhāve yathāvuttadosābhāvo anekesaṃ pāṭhappadesānañca anulomanaṃ, tasmā. Tattha yuttaṃ gahetabbanti adhippāyenāha ‘‘pāḷi…pe… tabbo’’ti.


我来为您直译这段巴利文：
指示在色等中无任何,依止地等相及修习差别而言说,如遍处等施设,依止彼彼所指示的指示作用而为言说而已,而彼的施设者为名施设,为显示如所说的过失故说"非指示把握"。然而以义理解不可能的诘难已显示指示把握的非有性不是吗?这是真实,但在指示上诸师有见解差别。其中这是一边的过失,为显示故别说彼,所说的色等为法语的义且应被施设,能诠彼的语为施设。至此一切言说成就为意趣,故说"语...等...无有"。施设的语性成就,因为显示碰触、可闻等性,为彼等经文的意趣。等字摄取"有些人闻佛世尊的言说,词解无碍解缘现在"等。所以即:因为"施设法"句以如所说施设为义,在此主张中与摩得迦注释相违,在注释中未说,不随顺此经,应说一切法是施设,施设路句不应说,由于无止息而义理解不可能等多过失,但具表示变化的语为施设性时无如所说过失且随顺多经文处,所以。其中应取适当为意


Yadisattātiādinā saddassa paññattibhāve aṭṭhakathāya virodhamāha. Evaṃ paññattibhāve yadi saddassa paññattibhāvo, tassa paramatthato vijjamānattā rūpādiatthassa ca paññāpanato vijjamānapaññattibhāvo eva siyā, na avijjamānapaññattibhāvo. Na hi te sattādayo paññattīti. Evañca avijjamānapaññattiyā abhāvo eva siyā. Vuttā ca aṭṭhakathāyaṃ (pa. pa. aṭṭha. 1 mātikāvaṇṇanā) ‘‘avijjamānapaññattī’’ti. Itaro visayassa avijjamānattā tassa avijjamānapaññattibhāvoti yathāvuttavirodhābhāvaṃ dassento ‘‘avijjamānāna’’ntiādimāha. Idāni sattādivisayassa kenacipi pariyāyena atthitāya abhāvadassanena tabbisayāya paññattiyā avijjamānapaññattibhāvaṃyeva vavatthapeti ‘‘ayañca vādo’’ti. Vijjamānā eva sattādayo rūpādisabhāvābhāvavasena ‘‘avijjamānā’’ti vuccanti, na sabbathā abhāvato. Tathā hi tathā tathā paññāpiyamānabhāvena viññāyantīti yathāvuttarūpo vādo ‘‘rūpaṃ atthīti? Hevatthi heva natthīti. Sevatthi seva natthīti. Na hevaṃ vattabbe. Sevatthi seva natthīti. Āmantā. Atthaṭṭho natthaṭṭho’’ti (kathā. 306) evaṃ pavattāya hevatthikathāya. Tattha hi rūpādayo dhammā rūpādisabhāvena atthi, vedanādisabhāvena natthi, tasmā sabbamevidaṃ evaṃ atthi evaṃ natthīti evaṃladdhike sandhāya ‘‘rūpaṃ atthī’’ti pucchā sakavādissa. ‘‘Hevatthi heva natthī’’ti vissajjanaṃ paravādissa. Atha naṃ sakavādī yadi rūpameva evaṃ atthi evaṃ natthīti laddhi, evaṃ sante so eva atthi so eva natthi nāmāti pucchanto ‘‘sevatthī’’ti āha. Itaro teneva sabhāvena atthitaṃ, teneva natthitaṃ sandhāya paṭikkhipati. Dutiyaṃ puṭṭho sakabhāvena atthitaṃ, parabhāvena natthitaṃ sandhāya paṭijānāti. Tato sakavādī ‘‘atthaṭṭho natthaṭṭho’’tiādinā atthitā vā natthitā vā aññamaññaviruddhā ekasmiṃ dhamme vinā kālabhedena asambhavattāti kiṃ ekattaṃ āpajjatīti dassento paravādiṃ niggaṇhātīti. Paṭisiddhoti ca ‘‘rūpaṃ ‘rūpa’nti hevatthi, rūpaṃ ‘vedanā’ti heva natthī’’tiādinā (kathā. 306) vuttāya rūpavedanāsaññāsaṅkhāraviññāṇānaṃ sakabhāvena atthitāya parabhāvena natthitāya ca paṭisedhanena sattādīnampi tathābhāvo paṭisedhito hotīti katvā vuttaṃ.


我来为您直译这段巴利文：
以"若众生"等说语为施设时与注释相违。如是在施设性中若是语的施设性,彼以胜义存在且显示色等义故,应唯是可见施设性,非不可见施设性。因为彼众生等非施设。如是应唯无不可见施设。但在注释中说"不可见施设"。其他以境不可见故,彼为不可见施设性,为显示如所说无相违故说"不可见"等。现在以众生等境以任何方式无有性的显示,确立彼境的施设为不可见施设性,故说"此说"。唯可见的众生等依色等自性无有的力量说"不可见",非一切方面无有。如是以如是如是被施设性而了知,如所说的说法"色有耶?亦有亦无耶。即有即无耶。不应如是说。即有即无耶。是。有义无义"如是转起的亦有论。因为在彼处色等法以色等自性有,以受等自性无,所以一切唯如是有如是无,针对如是见者,"色有"为自说者的问。"亦有亦无"为他说者的答。然后自说者若色即如是有如是无为见,如是时彼即有彼即无名,而问"即有"。另一者针对以彼自性有性,以彼无性否定。被问第二次以自性有性,以他性无性承认。之后自说者以"有义无义"等显示有性或无性互相矛盾,在一法中离时间差别不可能,成为什么一性而降伏他说者。说"被遮止"即以"色以'色'亦有,色以'受'亦无"等所说的色受想行识以自性有性以他性无性的遮止,众生等亦如是性被遮止而说。


Rūpādayona hontīti rūpādisabhāvā na honti. Tathā tathāti samūhasantānādivasena. Vicittasaññā parikappavasena uppajjati. Yadi sattarathādisaññāvalambito vacanattho vijjamāno na hoti, nanu sattarathādiabhilāpā anariyavohārā jāyantīti āha ‘‘na ca te abhilāpā’’tiādi. Attano vasena kiñci ahontaṃ paññāpakassa vacanasseva vasena paññāpitabbattā paññattivohāraṃ labhati. Imināva adhippāyenātiādi ‘‘sayaṃ avijjamāno’’tiādinā vuttamevatthaṃ sandhāyāha. Tanti sattādiggahaṇaṃ. ‘‘Brahmavihāracatukkaṃ sattapaññattiṃ ārabbha pavattattā navattabbārammaṇaṃ nāma hotī’’tiādinā aṭṭhakathāyaṃ (dha. sa. aṭṭha. 1421) tattha tattha na vattabbanti vuttaṃ. Yadi parittādibhāvena na vattabbaṃ, kathaṃ avijjamānassa sattādikassa paccayabhāvoti āha ‘‘khandhasamūhasantāna’’ntiādi. Tanti khandhasamūhasantānaṃ. Tadupādānabhūtanti puggaloti gahaṇapaññattīnaṃ kāraṇabhūtaṃ. Yadi puggalasaññāya sevamānassa kusalādiuppatti hoti, kathaṃ puggaladassanaṃ micchādassananti paṭisiddhanti āha ‘‘yasmā panā’’tiādi. Pathavīdhātu upalabbhatīti puggalābhāve vipakkhavasena nidassanamāha. Idañhettha anumānaṃ. Na rūpādayo vivecetvā puggalo upalabbhati tesaṃ aggahaṇe tathārūpāya buddhiyā abhāvato sevanādayo viyāti. Puggalo upalabbhati sacchikaṭṭhaparamatthena yo chaviññāṇaviññeyyoti saṃsarati muccati cāti evaṃ diṭṭhiyā parikappitapuggalova paṭisedhito, na vohārapuggaloti dassento ‘‘paṭise…pe… diṭṭhī’’ti āha.

Gāthāya pañcasu khandhesu rūpaṃ vedanā saññā cetanā viññāṇanti etesu kaṃ nāma dhammaṃ sattoti jānāsi nu, etesu ekampi sattoti gaṇhituṃ nārahatīti dasseti. Atha etehi añño eko satto atthīti paccesi. Evampi māra diṭṭhigataṃ nu te. Nu-saddo diṭṭhigatameveti avadhāraṇattho. Kasmā? Yasmā suddhasaṅkhārapuñjoyaṃ. Tamevatthaṃ vivarati ‘‘nayidha sattūpalabbhatī’’ti. Yasmā paccakkhato vā anumānato vā anupaladdhito natthi ettha koci satto nāmāti adhippāyo. Yadi satto natthi, kathaṃ satto saṃsāramāpādītiādi nīyatīti. Kimettha netabbaṃ, sattoti vohārasatto adhippeto, yasmā satta-saddo vohāre pavattatīti. Dutiyagāthāya sambandhaṃ dassento ‘‘satto panā’’tiādimāha. Aṅgasambhārāti aṅgasambhārato akkhacakkaīsādiaṅgasambhāramupādāyāti attho. Sattoti vohāro.



我来帮你将这段巴利文直译成中文：
第一段：
不存在色等,即不具有色等本性。如是如是,即以蕴集相续等方式。种种想以遍计方式生起。若依有情、车乘等想而说的意义不存在,则岂非生起有情、车乘等非圣言说?故说"无彼等言说"等。由于不依自性而有,只依能表示的言说而应被表示,故得施设言说。正是以此意趣等,是说"自身不存在"等所说之义。彼即执取有情等。注释书中处处说"四梵住缘有情施设而转起,故名不可说所缘"等。若以有限等性质不可说,则如何是不存在的有情等之缘?故说"蕴集相续"等。彼即蕴集相续。彼所依为基础,即作为补特伽罗执取施设的因。若习行补特伽罗想而生善等,则如何遮遣补特伽罗见为邪见?故说"然由于"等。地界可得,是以反面举例说明补特伽罗不存在。此中这是推理:离开色等不可得补特伽罗,因为在不取彼等时无如是智,如修习等。补特伽罗可得,以胜义谛而言,即是六识所识,轮回解脱等,如是见所遍计的补特伽罗才被遮遣,非言说补特伽罗,为显示此义故说"遮遣...见"。
第二段：
偈颂中于五蕴中的色、受、想、思、识等,你知道哪一法是有情呢,显示这些都不能执取为有情。或者你认为除此之外另有一个有情存在?如是魔罗,这是你的邪见。"nu"字表强调唯是邪见义。为何?因为这只是纯粹的行蕴聚。阐明此义说"此中不得有情"。因为无论现量或比量都不可得,此中实无任何所谓有情,此为意趣。若无有情,如何说有情轮回等?于此何须引导,意在言说有情,因为"有情"一词用于言说。显示第二偈的关联故说"有情则"等。支分材料,即依车轴、车轮、车辕等支分材料的意思。有情是言说。


Avijjamānassāti accantaṃ avijjamānassa sasavisāṇādikassa. Yadi accantaṃ avijjamānaṃ, kathaṃ taṃ gayhatīti āha ‘‘parikappita’’nti. Lokasaññātaṃ ghaṭādi. Ettha pana yathā attānaṃ ārabbha uppajjamānakadhammānaṃ taṃsantatipatitānañca kilesupatāpābhāvena assatthabhāvapaccayatāya uppādādirahitampi nibbānaṃ ‘‘assāsanakarasa’’nti vuccati, evaṃ attānaṃ ārabbha pavattanakadhammavasena uppādādirahitāpi paññatti pavattāti vuttā. Hetuattho vā antonītoti pavattitā vohāritāti attho daṭṭhabbo. Tathā nāmapaññatti paññapetabbamatthaṃ gahitāyeva paññāpeti, viññatti viya adhippāyaṃ viññāpetīti sā gahetabbābhāvato vuccamānatthadvārena vuccamānāti vuttā. Paññāpitabbapaññattiyā pana vuccamānabhāve vattabbameva natthi. Tathā pakārato ñāpanabhāvena ñāpetabbañāpananti katvā gahetabbattāyeva ca tassā aniddhāritasabhāvatā paṭikkhittā daṭṭhabbā. Na hi sabhāvadhammānaṃ kakkhaḷaphusanādi sarūpato saddena vacanīyabhāvaṃ bhajati, apica kho nesaṃ kāladesādibhedabhinnānaṃ vinivattaaññajātiyako sajātiyasādhāraṇo pubbasaṅketānurūpaṃ ajjhāropasiddho sāmaññākāro vacanīyo. Tatthāpi na vinā kenaci pavattinimittena saddo pavattatīti tassa pavattinimittabhūto lokasaṅketasiddho taṃtaṃvacanatthaniyato sāmaññākāraviseso nāma paññattīti pubbācariyā. So hi tasmiṃ tasmiṃ atthe saddaṃ nāmeti, tassa tassa vā atthassa nāmasaññaṃ karotīti nāmaṃ, pakārehi ñāpanato paññatti cāti.

Kassa pana so ākāravisesoti? Paññāpetabbatthassāti veditabbaṃ. Anekākārā hi atthāti. Evañca katvā tassā paññattiyā gahetabbatāvacanañca samatthitaṃ bhavati, avassañca etamevaṃ sampaṭicchitabbaṃ. Aññathā vacanavacanīyabhedānaṃ saṅkaro siyā, sabbopi attho sabbassa saddassa vacanīyo, sabbo ca saddo sabbassa atthassa vācakoti na cettha saṅketaggahaṇeneva tesaṃ pavattāti sakkā vattuṃ vavatthitesu eva tesu saṅketaggahaṇassa pavattito.

Apare pana ‘‘yathā dhūmato aggianumāne na kevalena dhūmeneva aggi viññāyati, dhūmassa pana agginā avinābhāvasaṅkhāto sambandho viññāyamāno dhūmena aggi viññāyati, evaṃ saddena atthavijānane na kevalena saddena tadattho viññāyati. Taṃtaṃsaddassa pana tena tena atthena avinābhāvasaṅkhāto sambandho viññāyamāno tena tena saddena atthaṃ ñāpetīti veditabbaṃ. Aññathā aggahitasambandhenapi saddasavanamattena tadattho viññāyeyyāti. Yo yamettha yathāvuttarūpo sambandho, so tassa tassa atthassa saññāpanabhāvena nāmanti paramatthato abhāvā lokasaṅketavasena lokasaṅketoti vā siddho ñātoti lokasaṅketasiddhoti, saddena pakāsiyamānānaṃ atthappakārānaṃ adhigamahetutāya pakārato ñāpanato paññattīti ca vutto’’ti vaṇṇayanti.


我来 助你直译这段巴利文：
不存在者,即完全不存在的兔角等。若是完全不存在,如何能执取?故说"遍计"。世间共知的瓶等。此中,如缘自我而生起的诸法及落入其相续中的烦恼热恼的止息,以作为无我性的缘,虽无生起等,涅槃被称为"安息性",如是缘自我而转起的诸法,虽无生起等,施设也说是转起。或应见为含摄因义,即已转起、已言说之义。如是名施设唯取所施设义而施设,如表示令知意趣,由于无可取故说是通过所说义门而说。对于所施设施设的被说,则完全无可说。如是由显示性质而成为能显所显,由于必须执取,应见其无确定自性性被遮遣。实非自性法的坚硬触等本性可为声音所诠表,而是它们随时处等差别各异,遮遣异类,同类共通,随前约定而施加成就的共相行相可诠表。其中声音也非无某种转起相而转起,故前诸师说:作为其转起相的世间约定成就的彼彼言义决定的共相行相特殊性名为施设。因为它使声音趋向彼彼义,或对彼彼义作名想,故名为名,由种种方式显示故名为施设。
但这行相特殊性是谁的?应知是所施设义的。因为义有种种行相。如是说其施设当执取也得到成立,此义必须如是认可。否则会有能诠所诠混乱,一切义都成为一切声音的所诠,一切声音都成为一切义的能诠,此中不能仅说由约定执取而转起,因为约定执取是在它们确定后才转起。
其他诸师则解释说:"如从烟推知火,不是仅由烟便能了知火,而是了知烟与火不相离的关系,才由烟了知火。如是由声音了知义,不是仅由声音便能了知彼义,而是了知彼彼声音与彼彼义不相离的关系,才由彼彼声音令知义,应如是了知。否则不曾执取关系者,仅由听闻声音也能了知彼义。此中如上所说的关系,由于是彼彼义的令知性而名为名;因为胜义上无有,故依世间约定而成就;或由世间约定而成就、被了知,故说为世间约定成就;由于是声音所显示的义相的了知因,故由种种方式显示而说为施设。"


Saṅkhatāsaṅkhatavinimuttassapi ñeyyavisesassa abhāve ghaṭādisaddābhidheyyā viya pathavīphassādisaddavacanīyopi na labbhatiyevāti sabbavohāralopo siyā. Yasmā ca rūpārūpadhammā pabandhasaṅkhātataṃtaṃvisesākāravaseneva pavattanti, na kevalā, tasmā tesaṃ te saṇṭhānasamūhaavatthāvisesākārā yadipi paramatthato kiñci na honti, paramatthato pana vijjamānānaṃ rūpādīnaṃ upādānānaṃ vasena vijjamānabhāvaṃ labhitvā taṃtaṃgahaṇānurūpaṃ taṃtaṃabhilāpādhikaraṇaṃ bhavati. Upādāyapaññatti hi upādānato yathā aññā anaññāti ca na vattabbā, evaṃ sabbathā atthi natthīti ca na vattabbā. Tayopi hi ete santāyevāti evaṃ tāva mātikāvaṇṇanāya na koci virodho. Saṅkhāyati saṃkathīyatīti saṅkhāti ayamattho kathetabbabhāvena vacanattheyeva niruḷho, na vacanasminti vacanapakkhassa ujukatā sambhavati. Vacanapakkhoyeva pāḷianugato, na paramparāgato yathāvutto atthoti kuto panetaṃ labbhā. Na hi anīto attho pāḷiananugato, nāpi sabbā pāḷinītatthā evāti yathāvuttā duvidhā paññattiyo aṭṭhakathāyaṃ chahi paññattīhi yathāsambhavaṃ vuttāyevāti siddhametaṃ atthīti na vattabbāti.

Yadi paramatthato atthitāpaṭisedho, iṭṭhametaṃ. Atha vohārato, sattarathaghaṭādīhi sattarathādivacanappayogoyeva na sambhaveyyāti. Na hi vacanīyarahito vacanappayogo atthīti. Paramatthadhammānaṃ asabhāvadhammabhūtāya paññattiyā vibhāgadassanatthā adhivacanādidukattayadesanāti na paramatthadhammānaṃ rūpādīnaṃ paññattibhāvāpattīti. Na ca paññattipathapaññattidhammaniddesānaṃ avisesavacanaṃ yuttaṃ, saddasseva pana paññattibhāve siyā kāci tesaṃ visesamattā. Paññāpitabbassa aparamatthasabhāvasseva paññattibhāvo adhippetoti na sabbo paññattipatho paññattisaddena vutto, paññatti ca paññāpetabbabhāvena vuttāti paññattipathapadaṃ vattabbameva. Evañcetaṃ icchitabbaṃ. Itarathā saddassa ca paññāpitabbatāya paññattipathabhāvoti paññattipadaṃ na vattabbaṃ siyāti ca sakkā vattuṃ, nikkhepakaṇḍe vibhattāyeva paññatti ‘‘puriso māgaṇḍiyo’’ti etthāpi dassitāti na na sakkā vattuṃ. Tathāpi hi yathāvuttaupādāyapaññattināmapaññattīnaṃ sabhāvasambhavatoti saṅkhādisaddānaṃ samānatthatāpi tesaṃ matimattameva, viññatti viya adhippāyaṃ viññāpentā sayaṃ ñātāyeva nāmapaññatti paññāpetabbamatthaṃ paññāpeti gahitasarūpatāya padīpo viya rūpagatavidhaṃsaneti na paññattiantaraparikappanena payojanaṃ atthi paññāpetabbatthapaññāpane, nāmapaññattipaññāpane pana upādānabhedabhinnā upādāyapaññatti viya taṃtaṃvacanavacanatthabhedabhinnā nāmapaññattīti aññā paññatti icchitā eva. Na ca anavatthānadoso taṃtaṃvacanassa tadatthavibhāvane sahakārīkāraṇabhāvena paṭiniyatasarūpattā. Etena saṅketaggahaṇābhāvopi paṭisiddho daṭṭhabbo, tathā nāmapaññattiyā payojanābhāvo. Dassitappayojanā hi sā pubbeti.


我来帮你直译这段巴利文：
若无离有为无为的所知差别,则如瓶等声音所诠表的,连地、触等声音所诠表的也不可得,将导致一切言说断灭。又因为色无色法唯以相续所称的彼彼差别行相而转起,非单独,所以它们的形状、聚集、状态差别行相虽然胜义上无有,但依胜义存在的色等所依而得存在性,随彼彼执取而成为彼彼言说的所依。因为假立施设对于所依既不可说是异非异,也不可说是一切方面皆有皆无。因为这些都是实有。如是首先在论母注释中无任何矛盾。"计算,即被说"的这个意义确立在应说性的词义上,而非在言说中,故言说方面的直接性得以成立。唯言说方面随顺圣典,非传承而来的如上所说义,这从何而得?因为非引导的义不随顺圣典,也非一切圣典引导的义皆如是,如是所说的二种施设在注释书中以六种施设随宜而说,此义已成立故不应说有。
若是遮遣胜义有性,此即所欲。若是言说,则有情、车、瓶等的有情、车等言说运用就不应有。因为无所诠表的言说运用是不存在的。为显示胜义法与非自性法的施设的区分,故说增语等二法,因此不成胜义法色等是施设。施设处、施设法的解说不应无差别而说,但若声音是施设,则彼等应有某种差别性。意趣唯非胜义自性的所施设为施设,故非一切施设处都以施设词说,施设也以应施设性而说,故施设处一词必须说。应如是欲求。否则声音也成为所施设性即施设处,故施设词不应说。也可说在论分别品中已分别的施设在"补特伽罗、摩犍提"等处也已显示。如是由于如上所说的假立施设、名施设有自性可能,故计等词的同义性也只是他们的想法而已。如表示令知意趣,已知的名施设施设所施设义,由于已取自性,如灯显示色相,故在施设所施设义时无须设想另一施设,但在名施设的施设中,如依所依差别而异的假立施设,由彼彼言说、言义差别而异的名施设则必须另有施设。而无无穷过失,因为彼彼言说在显示彼义时有决定的辅助因性的自性。由此也应见约定执取的无有被遮遣,如是名施设的无用。因为它之前已显示用途。


‘‘Vohāro lokiyasote paṭihaññatī’’tiādīsu sotabbassa saddassa vasena tabbisayabhūtā vohārādayo paṭihananasotabbatāpariyāyena vuttāti daṭṭhabbā. Saddoyeva vā tattha vohārādisahacāritāya tathā vutto. Na hi sakkā sabbattha ekarasā desanā pavattīti vattuṃ. Tathā hi katthaci sukhā dukkhā, sukhāpi vedanā dukkhāti vuccanti, dukkhā sukhā, dukkhāpi sukhāti, evaṃ yathāvuttā duvidhāpi paññatti adhivacanādipāṭhassa atthabhāvena aṭṭhakathāyaṃ vuttāyevāti. Ayaṃ saṅkhatāsaṅkhatavinimuttaṃ ñeyyavisesaṃ icchantānaṃ vasena vinicchayo.

1316. Satipi paresaṃ sāmaññādināmakārakānaṃ nāmakaraṇabhāve parānapekkhatāya tato ativiya yutto idha nāmakaraṇasabhāvo ukkaṃsaparicchedena nāmakaraṇatthoti adhippetoti dassetuṃ ‘‘aññaṃ anapekkhitvā’’tiādimāha. Nāmakaraṇasabhāvatā na hoti asabhāvikatāya kadācideva pavattito cāti adhippāyo. Sabhāvasiddhattāti vedanādīnaṃ vedanādināmakaraṇadhammataṃ āha. Yadi vedanādīnaṃ kenaci akataṃ sakanāmaṃ ādāyayeva pavattanato opapātikanāmānaṃ nāmakaraṇaṭṭhena nāmabhāvo, evaṃ sati pathavīādīnampi nāmabhāvo āpajjati, aññathā pathavīādinidassanameva na siyāti anuyogaṃ manasi katvā āha ‘‘pathavīādinidassanenā’’tiādi. Ekadesasāmaññena hi yathādhippetena upamā hoti, na sabbasāmaññenāti. Evampi yadi sabhāvasiddhanāmattā vedanādayo nāmaṃ, pathavīādīnampi anivattanīyo nāmabhāvoti āha ‘‘niruḷhattā’’tiādi. Tena yaṃnimittaṃ vedanādīsu nāmasaddappavatti, satipi tadaññesaṃ taṃnimittayoge go-saddo viya kukkuṭādisattapiṇḍe niruḷhato vedanādīsu nāma-saddo pavattoti dasseti. Tathā hi anekesu suttapadesesu tesaṃyeva nāmavohāro dissati. Nāmatānāpatti vuttā kesakumbhādināmantarāpajjanato. Etamevatthaṃ nidassanabhāvena ‘‘na hī’’tiādinā vivarati. Yadipi samūhādighanavinibbhogābhāvato vedanādiarūpadhammesupi piṇḍākārena gahaṇaṃ pavattati, taṃ pana yebhuyyena atthātiparikappamukhena ekadhammavaseneva, na samūhavasenāti vuttaṃ ‘‘aññena…pe… natthī’’ti.

Pakāsakapakāsitabbabhāvo visayivisayabhāvo eva. Adhivacanasamphasso manosamphasso. So nāmamantarena gahetuṃ asakkuṇeyyatāya pākaṭoti nidassanabhāvena vutto. ‘‘Adhivacanasamphasso viyā’’ti vacanena manosamphassatappakārānameva nāmabhāvo siyā, na paṭighasamphassatappakārānanti āsaṅkāya nivattanatthaṃ ‘‘paṭighasamphassopī’’tiādimāha. Tattha pañcaviññāṇasahagato phasso paṭighasamphasso. Pi-saddo sambhāvane. Idaṃ vuttaṃ hoti – visayīvisayasaṅghaṭṭanasamuppattiyā aññaphassato oḷārikopi paṭighasamphasso na rūpadhammā viya vibhūtākāro, tato nāmāyattagahaṇiyabhāvo nāmassevāti. Arūpatāya vātiādinā sāmaññato visesato ca paṭighasamphassassa upacāravasena nāmabhāvamāha. Pacchimapurimānanti ‘‘nāmañca rūpañcā’’ti imaṃ anupubbiṃ sandhāya vuttaṃ. Satipi rūpassātiādinā nāmavohārahetuṃ anaññasādhāraṇaṃ nibbānassa adhipatipaccayabhāvaṃ eva vibhāveti, yato ariyānaṃ aññavisayavinissaṭaṃ ninnapoṇapabbhārabhāvena asaṅkhatadhātuyaṃ eva cittaṃ pavattatīti.

1318. Vaṭṭasmiṃ ādīnavapaṭicchādanato tadassādanābhinandanato ca vaṭṭassa mūlaṃ padhānakāraṇanti vaṭṭamūlaṃ.



我来 助你直译这段巴利文：
在"言说撞击世间耳"等中,应见依可闻声音的力量,作为其境的言说等以撞击可闻性的方式而说。或者声音本身在那里因与言说等相伴而如是说。因为不能说一切处的教说都是单一味。如是在某处乐说为苦,乐受也说为苦,苦说为乐,苦也说为乐。如是所说的二种施设作为增语等文的义在注释书中已说。这是依主张有离有为无为的所知差别者而作的决定。
1316. 虽他人以共相等作名的也有作名性,但因不待他而更为适合此处作名自性,以最胜限度为作名义而意趣,故说"不待他"等。因非自性性及仅偶尔转起故无作名自性性,此为意趣。说"自性成就性"是说受等有受等作名法性。若受等因不由他造作而以自名而转起,故化生名以作名义而为名,如是则地等也将成为名,否则就不能以地等为例。考虑到这个质问而说"以地等为例"等。因为譬喻是依部分共性而如所欲,非依一切共性。即使如此,若受等因自性成就名性而为名,则地等也必定为名,故说"因确立"等。由此显示:受等中名词的转起有某因,虽其他法也具有彼因,如牛字对鸡等有情聚,但名字因确立而转起于受等。如是在许多经文处可见唯彼等的名言说。说不成名性是因为毛、瓶等得另外名。以譬喻性以"实非"等显示此义。虽然因无法分解聚合等密集性,在受等非色法中也以团块相而执取,但那是大多依增益义门以一法方式,非以聚合方式,故说"无以他法"。
能显所显性即是境有境性。增语触即意触。因无名不能执取故显著,故以譬喻性而说。由说"如增语触",意触等类才是名,非对触等类,为遣除此疑虑而说"对触也"等。其中五识相应触为对触。"也"字表示推测。此说:虽因境有境相撞而生而较他触粗显的对触也不如色法那样显著行相,故依名而可执取性唯属于名。以"因无色性"等从总别说对触的假名性。"后前"是说"名与色"这个次第。以"虽色"等唯显示涅槃的增上缘性是名言说因的不共,由此圣者的心离其他境而以倾向、趣向、临入的方式唯于无为界而转。
1318. 因遮蔽轮回过患及爱味欢喜轮回,故为轮回的根本主因,即轮回根。

1320.Ekekasmiṃ rūpādike yathābhiniviṭṭhe vatthusmiṃ ahaṃmānādhāranimittataṃ kusalākusalatabbipākalokādhāratañca samāropetvā pavattaggahaṇaviseso. Yā kāci diṭṭhi nivisamānā dhammasabhāvaṃ aticcaparāmasanākāreneva nivisatīti vuttaṃ ‘‘parāmasantīti attho’’ti.

1332. Cetanāppadhāno saṅkhārakkhandhoti katvā ‘‘yāya cetanāyā’’tiādi vuttaṃ.

1333.Dunnāmaṃ gārayhanāmaṃ. Anupasaṅkamantassātiādinā sevanabhajanānaṃ visesamāha.

1336. Āpattiāpattivuṭṭhānaparicchedajānanūpāyadassanaṃ saha vatthunā saha kammavācāyādivacananti imamatthaṃ dassento ‘‘vatthuvītikkamato’’tiādimāha. ‘‘Āpattikusalatā āpattivuṭṭhānakusalatā’’ti (dha. sa. dukamātikā 119) hi vuttanti. Kāraṇajānanena phalaṃ suṭṭhu ñātaṃ hotīti taṃ dassetuṃ ‘‘āpattiyā vā’’tiādimāha.

1342.Tassāti manasikārakusalatāya.

1344.Anuppajjamānāneva anuppajjantāneva.

1348.Akaraṇena anādaravasenāti adhippāyo.

1350.Pheggurukkhassa sigguādikassa.



我来帮你直译这段巴利文：
1320. 在每一色等所执着的事物上,投射我慢所依相及善不善、其异熟、世间所依性而有的特殊执取。任何见解在执着时都以超越法性的遍计行相而执着,故说"遍计执着的意思"。
1332. 因思是行蕴的主要,故说"以何思"等。
1333. 恶名即可责难的名。"不亲近"等说明亲近、结交的差别。
1336. 显示"由于违犯事"等,是显示这个意义:了知罪、罪的出离、区分的方便的显示,连同事及羯磨语等的说。因说"善巧于罪、善巧于出罪"。由于了知因则果被善知,为显示此而说"或由罪"等。
1342. "彼"即善巧作意。
1344. 不生起即不生起。
1348. 意思是由不作而不恭敬。
1350. 脆弱树即辛格树等。

1352.Cakkhundriyāsaṃvarassāti cakkhundriyāsaṃvaraṇassa. Asaṃvutacakkhundriyasseva hetūti cakkhudvārikassa abhijjhādianvāssavanassa taṃdvārikaviññāṇassa viya cakkhundriyaṃ padhānakāraṇaṃ. Sati hi asaṃvutatte cakkhundriyassa te te anvāssavantīti asaṃvariyamānacakkhundriyahetuko so asaṃvaro tathāvuttoti aṭṭhakathāya adhippāyaṃ dasseti. Idāni yathāvutte adhippāye ṭhatvā ‘‘yatvādhikaraṇanti hī’’tiādinā pāḷiyā yojanaṃ dasseti. Kassa cāti pakāraṃ pucchati, kathaṃvidhassa kathaṃsaṇṭhitassāti attho. Na hi sarūpe vutte puna sarūpapucchāya payojanaṃ atthi. Anvāssavanti abhijjhādayo. Tadupalakkhitanti anvāssavūpalakkhitaṃ cakkhundriyaṃ asaṃvutanti yojanā.

Yathāsambhavanti dussīlyāsaṃvaro manodvāravasena, sesāsaṃvaro chadvāravasena yojetabbo. Muṭṭhassaccādīnaṃ satipaṭipakkhākusaladhammādibhāvato siyā pañcadvāre uppatti, na tveva kāyikavācasikavītikkamabhūtassa dussīlyassa tattha uppatti pañcadvārikajavanānaṃ aviññattijanakattāti tameva yathāsambhavaṃ ‘‘na hi pañcadvāre’’tiādinā vivarati.

Yathā kinti yena pakārena javane uppajjamāno asaṃvaro ‘‘cakkhundriye asaṃvaro’’ti vuccati , taṃ nidassanaṃ kinti attho. Tatthāyaṃ pavattikkamo – pañcadvāre rūpādiārammaṇe āpāthagate niyamitādivasena kusalākusalajavane uppajjitvā bhavaṅgaṃ otiṇṇe manodvārikajavanaṃ taṃyevārammaṇaṃ katvā bhavaṅgaṃ otarati, puna tasmiṃyeva dvāre ‘‘itthipuriso’’tiādinā vavatthapetvā javanaṃ bhavaṅgaṃ otarati. Puna vāre pasādarajjanādivasena javanaṃ javati. Puna yadi taṃ ārammaṇaṃ āpāthaṃ āgacchati, taṃsadisameva pañcadvārādīsu javanaṃ tadā uppajjamānakaṃ sandhāya ‘‘evameva javane dussīlyādīsu uppannesu tasmiṃ asaṃvare sati dvārampi agutta’’ntiādi vuttaṃ. Ayaṃ pana ukkaṭṭhanayo paricitārammaṇaṃ sandhāya vutto, aparicite antarantarā pañcadvāre uppajjitvā tadanurūpaṃ manodvārepi uppajjatīti. Dvārabhavaṅgādīnaṃ javanena sambandho ekasantatipariyāpannato daṭṭhabbo.

Sati dvārabhavaṅgādiketi paccayabhāvena purimanipphannaṃ javanakāle asantampi bhavaṅgādi cakkhādi viya phalanipphattiyā santaññeva nāmāti vuttaṃ. Na hi dharamānaṃyeva santanti vuccatīti. Bāhiraṃ viya katvāti paramatthato javanassa bāhirabhāve itarassa ca abbhantarabhāve asatipi ‘‘pabhassaramidaṃ , bhikkhave, cittaṃ, tañca kho āgantukehi upakkilesehi upakkiliṭṭha’’ntiādivacanato (a. ni. 

我来 助你直译这段巴利文：
1352. "眼根不防护"即对眼根的不防护。"唯眼根不防护的因"即如眼门的贪等随流和眼门识,眼根是主要因。因为在眼根不防护时,彼等贪等随流,故那不防护以不防护眼根为因而如是说,显示注释书的意趣。现在依如上所说的意趣,以"因为凡是"等显示与经文的联系。"何者的"问何种情况,即问何种性质、何种状态的意思。因为已说本性后再问本性是无用的。随流者即贪等。"彼所表征"即与随流所表征的眼根不防护的联系。
"随宜"即恶戒不防护依意门,其余不防护依六门应联系。因为忘念等是念的对治不善法等,故可能在五门生起,但身语违犯的恶戒在彼处不生起,因为五门速行不生表色,故以"实非五门"等说明此随宜。
"如何"即速行生起时的不防护如何称为"眼根不防护",此为举例的意思。此中转起次第是:在五门中色等所缘现前时,由决定等力而生善不善速行后入有分,意门速行以彼所缘后入有分,复于彼门中定为"女人、男人"等后速行入有分。复次以净信、贪着等方式速行运转。若彼所缘重现,则说"如是在速行生起恶戒等时,于彼不防护时门也不守护"等是关于彼时生起的类似五门等的速行。但这是就熟悉的所缘说的殊胜方式,对于不熟悉的,间或在五门生起后,相应地在意门也生起。应见门、有分等与速行的关系是由于属于一相续。
"有门、有分等时"说在因缘性上前已生成的,在速行时虽不存在的有分等如眼等,因果的生成而名为有。因为不是只说正持续的为有。"如作外"即虽然胜义上速行无外性而他无内性,但由于"诸比丘,此心本净,但为客尘烦恼所染污"等说。

1.49) āgantukabhūtassa kadāci kadāci uppajjamānassa javanassa bāhirabhāvo tabbidhurasabhāvassa itarassa abbhantarabhāvo pariyāyato vuttoti dasseti. Asaṃvarahetubhāvāpattitoti dvārādīnaṃ asaṃvarahetubhāvāpajjanassa pākaṭabhāvaṃ sandhāyāha. Uppanne hi asaṃvare dvārādīnaṃ tassa hetubhāvo paññāyatīti. Dvārabhavaṅgādimūsananti dvārabhavaṅgādīsu mūsanaṃ. Yasmiñhi dvāre asaṃvaro uppajjati, so tattha dvārādīnaṃ saṃvarūpanissayabhāvaṃ upacchindantoyeva pavattatīti. Tenevāha ‘‘kusalabhaṇḍavināsana’’nti.

Ettha ca ‘‘cakkhunā rūpaṃ disvā’’tiādipāḷiyaṃ saṃvaro, saṃvaritabbaṃ, saṃvaraṇupāyo, yato ca so saṃvaro, yattha ca so saṃvaroti imaṃ pabhedaṃ dassetvā yojetabbā. Kathaṃ? ‘‘Rakkhati…pe… saṃvaraṃ āpajjatī’’ti etena saṃvaro vutto. Satiṃ paccuṭṭhapetīti ayañhettha atthoti. Cakkhādi saṃvaritabbaṃ. Na nimittaggāhī hoti nānubyañjanaggāhīti saṃvaraṇupāyo. ‘‘Yatvādhikaraṇa’’ntiādinā saṃvaraṇāvadhi. Rūpādayo saṃvaravisayoti. Kiñca paṭisaṅkhābhāvanābalasaṅgahitabhāvena duvidhopi indriyasaṃvaro? Tattha purimena visayesu ādīnavadassanaṃ, itarena ādīnavappahānaṃ. Tathā purimena pariyuṭṭhānappahānaṃ, itarena anusayappahānaṃ . Tathā purimo lokiyamaggasaṅgahito, dutiyo lokuttaramaggasaṅgahitoti ayampi viseso veditabbo.

1353.Davatthādiabhilāsoti davo eva attho payojananti davattho, so ādi yesaṃ te davatthādayo. Tesu, tesaṃ vā abhilāso, davo vā attho etassāti davattho, tadādiko davatthādi, ko pana soti āha ‘‘abhilāso’’ti. Āhāraparibhoge asantussanāti āhāraparibhoge atitti. Bahuno uḷārassa ca patthanāvasena pavattā bhiyyokamyatā asantussanāti evamettha attho yujjati.



我来帮你直译这段巴利文：
1.49. 显示由于有时有时生起的速行是客性,故方便说其为外性,与此相反性质的他者为内性。"成为不防护因"是说关于门等成为不防护因的显著性而说。因为不防护生起时,门等成为其因才显明。"破坏门、有分等"即对门、有分等的破坏。因为不防护在任何门生起,都断绝彼处门等的防护所依性而转起。故说"破坏善品"。
此中对"以眼见色"等圣典,应显示防护、应防护、防护方便、由何防护、于何防护这些差别而联系。如何?"守护...乃至...进入防护"说此是防护。因为此中意思是"令念现前"。眼等是应防护。"不取相不取细相"是防护方便。"因为凡是"等是防护边际。色等是防护境。又由摄于思择修习力而有二种根防护,此中前者是见境过患,后者是断除过患。如是前者断除缠,后者断除随眠。如是前者摄于世间道,后者摄于出世间道,应知此差别。
1353. "戏论等欲求"即戏论为义即目的为戏论义,以此为开始者为戏论义等。于彼等中,或对彼等的欲求,或戏论是义者为戏论义,以此为开始为戏论义等,这是什么?故说"欲求"。"于食不知足"即于食不满足。此中意义应为:以希望多与胜而转起的欲求更多即是不知足。

1355. Majjanākārena pavatti mānassevāti katvā ‘‘mānova mānamado’’ti vuttaṃ. Tathā hi jātimadādayo ‘‘māno maññanā’’tiādinā mānabhāveneva vibhattāti. Khudā nāma kammajatejo. Taṃ pana abhutte bhutte ca uppajjatīti yaṃ tattha āmāsayasaṅkhātassa sarīradesassa pīḷanato vihiṃsāsaddavacanīyaṃ, tadeva dassetabbaṃ, itarañca nivattetabbanti abhuttapaccayā uppajjanakattena khudā visesitāti āha ‘‘khudāya visesana’’nti. Ye pana ‘‘kammajatejapaccayā dukkhā vedanā khudā’’ti vadanti, tesaṃ abhuttapaccayā uppajjanakāti visesanameva na yujjati. Satipi tasmiṃ bhūtatthakathane vihiṃsūparatipurāṇavedanāpaṭihananānaṃ visesābhāvo āpajjatīti purimoyevettha attho. Etāsaṃ ko visesoti abhuttapaccayā uppajjanakavedanā, bhuttapaccayā na uppajjanakavedanāti dvepi cetā vedanā yāvatā anāgatāyevāti adhippāyo. Satipi anāgatatte purimā uppannasadisī, itarā pana ataṃsadisī accantaṃ anuppannāvāti ayamettha viseso. Teneva ‘‘yathāpavattā’’ti purimāyaṃ vuttaṃ, itarattha ca ‘‘appavattā’’ti. Atha vā abhuttapaccayā uppajjanakavedanā pubbe katakammassa vipākattā purāṇavedanā nāma. Appaccavekkhaṇādiayuttaparibhogapaccayā paccavekkhaṇādiyuttaparibhogato āyatiṃ na uppajjissatīti bhuttapaccayā na uppajjanakavedanā navavedanā nāma. Vihiṃsānimittatā vihiṃsānibbattatā.

Yāpenti etenāti yāpanāti vuttassa sarīrayāpanakāraṇassa jīvitindriyassapiyāpanakāraṇanti imassa visesassadassanatthaṃ ‘‘jīvitindriyayāpanatthāyā’’ti vatvā na kevalaṃ jīvitindriyasseva yāpanakāraṇamāhāro, atha kho ṭhānādipavattiākāravisesayuttassa sakalasarīrassapi yāpanakāraṇanti taṃdīpanatthaṃ yātrāti vacananti yāpanā me bhavissatīti avisesena vuttanti dassento ‘‘catunnaṃ iriyāpathānaṃ avicchedasaṅkhātā yāpanā yātrā’’ti āha. Aṭṭhānayojanaaparibhogadupparibhogādivasena saddhādeyyassa vināsanaṃ saddhādeyyavinipātanaṃ. Yenāti gaṇabhojanalakkhaṇappattassa thūpīkatādikassa vā paṭiggahaṇena. Sāvajjaṃ sanindaṃ paribhogaṃ karotīti vā attho.

Iriyā…pe… vuttanti sukhaṃ pavattamānehi iriyāpathehi tesaṃ tathāpavattiyā kāraṇanti gahitattā viditattā yathāvuttabhuñjanapivanāni pubbakālakiriyābhāvena vuccamānāni iriyāpathakattukāni viya vuttānīti attho. Yathā hi ‘‘paññāya cassa disvā āsavā parikkhīṇā hontī’’ti (ma. ni. 1.271; 2.182) dassanassa khayahetutā, ‘‘ghataṃ pivitvā balaṃ bhavati, sīhaṃ disvā bhayaṃ bhavatī’’ti ca pānadassanānaṃ balabhayahetutā vuccati, evaṃ bhuñjanapivanānaṃ iriyāpathasukhappavattihetubhāvo vuttoti evamettha attho daṭṭhabbo. Sulabhānavajjabhāvo viya appabhāvopi paccayānaṃ paramasallekhavuttīnaṃ sukhavihārāya pariyattoti cīvarasenāsanānaṃ appabhāvukkaṃsānujānanavasena pavattāhi anantaragāthāhi idhāpi dhammasenāpatinā sukhavihārāya pariyatto appabhāvukkaṃso anuññātoti viññāyatīti ‘‘punapī’’tiādinā ‘‘bhutvānā’’ti pāṭhaṃ samatthayati.

1368.Satiādidhammāti satipaññāsamādhivīriyasammāvācādidhammā, ye chahi dukehi pariggahitā.



这里是你所提供巴利文段落的中文直译:
能显示与所显示的关系就是对象与认知对象的关系。增语触是意触。它因不能离名而取,故举为明显的例子。通过说"如增语触",意思是只有意触及其种类才是名,而非五根触及其种类,为了消除这种疑虑而说"五根触也"等。其中,伴随五识的触是五根触。"也"字表示考虑。这是所说的含义 - 虽然五根触因对象与认知对象相撞而生起,比其他触更粗显,但不像色法那样有明显相,因此唯名才有依名而可取性。通过"因无色性"等,从共相和别相两方面说明五根触以隐喻方式为名。"后前"指"名与色"这个次序。虽然色等,通过"虽然色"等显示涅槃作为名言说因的不共增上缘性,由此圣者的心离其他对象而倾向、趋向、臻向于无为界。
1318. 因遮蔽轮回的过患,喜爱其味著,故为轮回的根本,主要原因,即轮回之根。

1373.Paṭivijjhitabbehi paṭivedho vutto. Visayenapi hi visayī vuccati sahacarabhāvato. Yathā –

‘‘Uppādetvāna saṃvegaṃ, dukkhenassa ca hetunā;

Vaḍḍhayitvā sammasitvā, muttiyā maggamabravī’’ti

‘‘Saccapariyosāne’’ti ca.

Yathā dukkhādīnaṃ pariññādivasena pavattamānaṃ paṭivedhañāṇaṃ asammohato te avilometvā avirodhetvā pavattati nāma, evaṃ tadupanissayabhāvaṃ vipassanāñāṇampi yathābalaṃ te avilometvā pavattatīti catunnaṃ saccānaṃ anulomanti vuttanti dutiyo atthavikappo vutto. Ettha ca ‘‘catunnaṃ saccāna’’nti padaṃ vinā upacārena vuttaṃ, purimasmiṃ upacārenāti daṭṭhabbaṃ. Sammādiṭṭhippadhānattā vā sesamaggaṅgānaṃ maggasaccekadesassa paṭivedhassa anulomaṃ samudāyānulomaṃ vuttaṃ, catusaccekadesassa maggassa vā.

1380.Khayasamayeti khayasamūhe. ‘‘Kilesānaṃ khayavasena pavattadhammapuñje’’ti ca vadanti.

1381. Aparibandhabhāvena nirāsaṅkā, ārammaṇe abhiratibhāvena ca pavatti adhimuccanaṭṭhoti āha ‘‘ani…pe… ttanaṭṭhenā’’ti.

1382. Ariyamaggappavattiyā uttarakālaṃ pavattamānaṃ phalañāṇaṃ taṃtaṃmaggavajjhakilesānaṃ khayapariyosāne pavattattā ‘‘khīṇante ñāṇa’’nti vuttaṃ. Yasmā pana taṃ maggānantaraṃ uppajjati, tasmā maggena ṭhānaso khīṇesu kilesesu tesaṃ khīṇabhāvānantaraṃ pavattamānaṃ khīṇabhāvānaṃ paṭhamakāle pavattantipi vuccatīti dutiyo vikappo vutto.

Dukanikkhepakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

Nikkhepakaṇḍavaṇṇanā niṭṭhitā.

4. Aṭṭhakathākaṇḍaṃ

Tikaatthuddhāravaṇṇanā

1384.Nayagamananti nīyati, neti, nīyanti vā etenāti nayo, gammati etenāti gamanaṃ, nayova, nayassa vā gamanaṃ nayagamanaṃ. Gati eva vā gamanaṃ. Paṭhamena ādi-saddena abhidhammabhājanīyādisaṅgahāsaṅgahādiekakādisuddhikasacchi kaṭṭhādimūlamūlādikā pañcapakaraṇikā nayagati saṅgayhati. Anulomādīti pana paccanīyaanulomapaccanīyapaccanīyānulomapakārā ekamūlādippakārā ca. Ettha atthesu nicchitesūti etasmiṃ aṭṭhakathākaṇḍe cittuppādavasena bhūmantaravisesayogato sabbesaṃ mātikāpadānaṃ atthesu saṅkhepato vavatthāpitesu.

Pañhuddhārantiādīsu ‘‘siyā kusalaṃ dhammaṃ paṭicca kusalo dhammo uppajjeyya hetupaccayā’’tiādinā (paṭṭhā. 1.1.25) kusalapadaṃ ādiṃ katvā kusalākusalābyākatantā tisso kusalādikā, kusalābyākataakusalābyākatakusalākusalantā tisso, kusalākusalābyākatantā ekāti kusalādikā satta pucchā, tathā akusalādikā, abyākatādikā, kusalābyākatādikā, akusalābyākatādikā, kusalākusalādikā, kusalākusalābyākatādikāti sattannaṃ sattakānaṃ vasena dhammānulome kusalattikaṃ nissāya hetupaccaye ekūnapaññāsa pucchā, tathā sesapaccayesu sesatikesu dhammapaccanīyādīsu ca. Taṃ sandhāya ‘‘ekūnapaññāsāya ekūnapaññāsāyā’’ti vuttaṃ. ‘‘Siyā hetuṃ dhammaṃ paṭicca hetudhammo uppajjeyya hetupaccayā’’tiādinā (paṭṭhā. 3.

我来帮你直译这段巴利文：
1373. 以所应通达而说通达。因为因相伴性,所缘也称为能缘。如:
"生起厌离后,
以苦及其因,
增长后观察,
说解脱之道"
及"在谛的终点"。
如通达智依遍知等方式对苦等转起时,因不迷惑而不违背、不相违地转起,如是其助缘的观智也随力不违背彼等而转起,故说为四谛的随顺,如是说第二解释。此中"四谛"一词,前者用譬喻说,后者不用譬喻,应如是见。或因正见为主,余道支的道谛一分的通达的随顺说为总随顺,或四谛一分的道的。
1380. "灭时"即灭聚。也说"依烦恼灭而转起的法聚"。
1381. 因无障碍而无疑虑,因喜乐所缘而转起为胜解义,故说"依...无疑虑"等。
1382. 圣道转起后时转起的果智,因在所断烦恼灭尽终点转起,故说"尽边智"。又因它在道之后生起,故在道立即断尽烦恼时,在彼等断尽后立即转起,故说在断尽的最初时转起,如是说第二解释。
二法安立论注释终。
安立品注释终。
4. 注释品
三法义释注释
1384. "理趣行"即被引导、引导、被引导者为理,以此行为行,即是理,或理的行为理趣行。或行即是趣。以第一个"等"字摄阿毗达摘分别等、摄不摄等、一法等、纯等、现证等、根本等、本末等五论的理趣。"顺等"即逆、顺逆、逆顺种类及一根等种类。此中"义决定"即在此注释品中依心生起、依地差别相应而略为确定一切论母句的义。
在"问释"等中,"或依因缘依善法而生善法"等,以善为首有善-不善-无记等三,善-无记、不善-无记、善-不善等三,善-不善-无记等一,如是以善为首有七问,如是以不善为首等,以无记为首等,以善-无记为首等,以不善-无记为首等,以善-不善为首等,以善-不善-无记为首等,依七个七的方式,在法顺中依善三法依因缘有四十九问,如是在余缘、余三法、法逆等中也一样。关于此说"四十九四十九"。"或依因缘依因法生因法"等。

1.1) ‘‘hetuṃ paṭicca hetu, hetuṃ paṭicca nahetu, hetuṃ paṭicca hetu ca nahetu ca. Nahetuṃ paṭicca nahetu, nahetuṃ paṭicca hetu, nahetuṃ paṭicca hetu ca nahetu ca. Hetuñca nahetuñca paṭicca hetu, hetuñca nahetuñca paṭicca nahetu, hetuñca nahetuñca paṭicca hetu ca nahetu cā’’ti ekekasmiṃ duke hetupaccayādīsu ekamekasmiṃ paccaye nava nava pucchā honti. Tā sandhāya ‘‘navasu navasu pañhesū’’ti vuttaṃ.

Labbhamānassāti kusalattike tāva paṭiccavāre hetupaccaye ‘‘kusalaṃ dhammaṃ paṭicca kusalo dhammo uppajjati hetupaccayā, kusalaṃ ekaṃ khandhaṃ paṭicca tayo khandhā’’tiādinā (paṭṭhā. 1.1.53) kusalena kusalaṃ, kusalena abyākataṃ, kusalena kusalābyākataṃ, akusalena akusalaṃ, akusalena abyākataṃ, akusalena akusalābyākataṃ, abyākatena abyākataṃ, kusalābyākatena abyākataṃ, akusalābyākatena abyākatanti navannaṃ navannaṃ pañhānaṃ atthato sambhavantassa pañhassa vissajjanavasena uddharaṇaṃ, tathā sesapaccayavārattikādīsu. Tesuyevāti yathāvuttesu eva pañhesu atthasambhavato yathāvibhattānaṃ pañhavissajjanānaṃ ‘‘hetuyā navā’’tiādinā gaṇanāṭhapanaṃ. Pasaṭe dhammeti yathā heṭṭhā kaṇḍadvaye ‘‘yasmiṃ samaye kāmāvacaraṃ kusalaṃ citta’’ntiādinā (dha. sa. 1) vippakiṇṇe muttapupphe viya phassādayo dhamme. Avisiṭṭhaniddeso sāmaññaniddeso. Viññātadhammassa puggalassāti adhippāyo.

Yadi cittuppādarūpakaṇḍesu catubhūmicittuppādādivasena viññātadhammassa atthuddhāradesanā āraddhā, evaṃ sante idha kasmā kusalattikaniddeso vuttoti āha ‘‘yadipi kusalattikavitthāro’’tiādi. Dhammavisesanabhāvatoti ‘‘dhammā’’ti padassa padhānabhāvaṃ dasseti. Ato hi tadabhidheyyā pucchitabbā jātā. Viññātāhīti bhūmīnaṃ visesanalakkhaṇayogamāha. Ettha padhānanti kiñcāpi uddese kusalapadena dhammā visesitabbā, ‘‘catūsu bhūmīsu kusala’’nti imasmiṃ pana niddese bhūmīhi visesitabbattā kusalapadaṃ padhānanti visesanabhāvena vacanicchāya abhāvato satipi visesitabbadhammānaṃ kāmāvacarādiphassādibhede tadanapekkhaṃ anavajjasukhavipākatāsaṅkhātaṃ attano kusalākārameva gahetvā pavattamānattā ‘‘ekattameva upādāya pavattatī’’ti vuttaṃ. Sabbepi hi kusalā dhammā anavajjasukhavipākatāya ekasabhāvāyevāti.



我来帮你直译这段巴利文：
1.1. "依因法生因法、依因法生非因法、依因法生因法及非因法。依非因法生非因法、依非因法生因法、依非因法生因法及非因法。依因法及非因法生因法、依因法及非因法生非因法、依因法及非因法生因法及非因法",如是在每一对中,因缘等每一缘有九九问。关于此说"在九九问中"。
"所得"即在善三法中,缘起分的因缘中,"依因缘依善法生善法,依一善蕴生三蕴"等,以善生善,以善生无记,以善生善及无记,以不善生不善,以不善生无记,以不善生不善及无记,以无记生无记,以善无记生无记,以不善无记生无记,如是九九问义上可能的问题的解答的列举,如是在余缘分三法等中。"在彼等中"即在如上所说的问题中,由于义可能而如分别的问题解答的"因九"等数目安立。"散布法"即如下二品中"何时欲界善心"等如撒散花朵般的触等诸法。无差别说为共相说。意为对已知法的人。
若在心生品色品中依四地心生等为已知法者的义释教说已开始,如是此处为何说善三法释?故说"虽然善三法广说"等。"为法的特性"即显示"法"字为主要。因此所表示者成为应问。"已知"即说地的特相结合。"此中主要"即虽然在列举中以善词修饰法,但在"四地中善"这个解释中应以地修饰,故善词为主要,因为没有以修饰方式说的意欲,虽有应修饰法的欲界等触等差别,但不顾及彼而只取自己无过失乐报性的善相而转起,故说"依一性而转起"。因为一切善法以无过失乐报性而为一自性。

1385.Yathāyogaṃ yojetabbanti catūhi bhūmīhi ādhārabhūtāhi visesetvā samayaphassādibhedaṃ anāmasitvā vipākabhāvena ekattaṃ netvā ‘‘catūsu bhūmīsu vipāko’’ti vuttanti yojetabbaṃ. Esa nayo ‘‘tīsu bhūmīsu kiriyābyākata’’ntiādīsupi.

Uppajjatietthāti uppādo, cetasikā. Te hi cittassa sabbathāpi nissayādipaccayabhāvato ettha ca uppattiyā ādhārabhāvena apekkhitā. Yathā ca cetasikā cittassa, evaṃ cittampi cetasikānaṃ nissayādipaccayabhāvato ādhārabhāvena vattabbataṃ arahatīti yathāvuttaṃ uppādasaddābhidheyyataṃ na vinivattati. Idaṃ vuttaṃ hoti – ‘‘cittuppādo’’ti ettha uppādassa visesanabhāvena pavattamānampi cittaṃ attani yathāvuttauppādaatthasambhavato apariccattavisesitabbabhāvameva hutvā tassa visesanabhāvaṃ paṭipajjatīti. Yadāha ‘‘avayavena samudāyopalakkhaṇavasena attho sambhavatī’’ti. Cittasamānagatikassa idha cittaggahaṇena gahetabbatāya ‘‘dvepañcaviññāṇānī’’ti nidassanena vakkhamānattā ‘‘citta…pe… gahaṇaṃ kata’’nti vuttaṃ. Tattha aññassāti rūpassa.



我来帮你直译这段巴利文：
1385. "应如理联系"即以作为所依的四地差别,不触及时、触等差别,以异熟性导向一性而说"四地中异熟",应如是联系。这个方法在"三地中唯作无记"等中也一样。
"于此生起"为生起,即心所。因为彼等对心在一切方面都是所依等缘,而且在此生起时需要所依。如心所对心,如是心对心所也因是所依等缘,应说为所依,故不排除如上所说的生起词所表示的意义。这里是说 - 在"心生"中,虽然心以修饰生起的方式转起,但因自身有如上所说的生起义可能,成为不舍修饰性而转入其修饰性。如说"以部分表征总体方式义可能"。因为与心同趣者在此应以心摄取,故以"二五识"为例将要说,故说"已作心...等的摄取"。此中"其他"即色。

1420.Pañcadvāre vattabbameva natthi ekantaparittārammaṇattā pañcadvārikacittānaṃ. Iṭṭhāniṭṭhārammaṇānubhavananti vipākassa pakappetvā ārammaṇaggahaṇābhāvamāha. Tato kammānurūpaṃ pavattamāno vipāko parittakammavipākatāya parittārammaṇeyeva pavattitumarahati, na mahaggatappamāṇārammaṇeti adhippāyo. Samādhippadhānassapi kassaci kammassa appanāappattassa ekantena sadisavipākatāabhāvato ‘‘appanāppattassā’’ti kammaṃ visesitaṃ. Vaṇṇalakkhaṇādiṃ aggahetvā lokasaññānurodheneva gahite pathavādike parikammasaññāya samuppāditattā paṭibhāganimittasaṅkhātaṃ saññāvasaṃ ārammaṇaṃ assāti saññāvasārammaṇaṃ. Tādisenevāti samādhippadhānatāya appanāppattīhi viya saññāvasārammaṇatāya ca nibbiseseneva. Sopīti pi-saddo sampiṇḍanattho. Tenetaṃ dasseti ‘‘attano kammassa samānabhūmikadhammārammaṇatāya viya tassa ārammaṇārammaṇatāyapi vipāko kammānurūpoyeva nāma hotī’’ti.

Yadi evaṃ kasmā mahaggatappamāṇārammaṇassa parittakammassa vipāko tadārammaṇārammaṇo na hotīti? Appanāppattakammavipākassa viya tassa kammārammaṇārammaṇatāya niyamābhāvato kammānurūpatāya ca anekarūpattā. Yathā attano kammasadisassa mahaggatajavanassa parittārammaṇassapi tadārammaṇaṃ nānubandhakaṃ paricayābhāvato, evaṃ attano kammassa nimittabhūtepi tassa sahakārīkāraṇāhi apariyādinne mahaggatappamāṇe ārammaṇe paricayābhāvato parittavipāko na pavattati, kammanimittārammaṇo pana jāyamāno paritteneva tena hotīti āha ‘‘paṭisandhiādibhūto’’tiādi. Yasmā panātiādinā pāḷiyāva yathāvuttamatthaṃ nicchinoti. Nānākkhaṇikakammapaccayo hi ettha adhippeto paccayapaccayuppannānaṃ bhinnārammaṇatāya vuttattā. Na cātiādinā parittavipākā eva idha paccayuppannabhāvena vuttāti dasseti. Idhāti imasmiṃ atthuddhārakaṇḍe.

Sativepullappattānaṃ sativirahitassa kāyakammassa sambhavaṃ dassetuṃ ‘‘vāsanāvasenā’’ti vuttaṃ. Avītarāgānaṃ aparittepi katthaci ārammaṇe siyā cetaso uppilāvitattanti ‘‘kilesavirahe’’ti visesetvā vuttaṃ. Ādarākaraṇavasenevāti ādarākaraṇamattavasenevāti visesanivattiattho eva-saddo tameva nivattetabbaṃ visesaṃ dasseti, nāññathā. Kosajjādīti ādi-saddena dosādayo saṅgaṇhāti. Ādarākaraṇaṃ nirussukkatā evāti ādaraṃ karontā nirussukkabhāveneva na honti, na pana ādaraṃ na karontiyevāti daṭṭhabbaṃ. Ekacce pana ‘‘akammaññasarīratāya aññavihitatāya ca khīṇāsavānaṃ asakkaccadānādipavatti na anādaravasenā’’ti vadanti.



我来 助你直译这段巴利文：
1420. 对五门没有什么可说的,因为五门心一定是有限所缘。"经验可意不可意所缘"说明异熟无分别取所缘。由此意为依业而转起的异熟因有限业异熟性而只应在有限所缘中转起,不在广大无量所缘中。即使以定为主的某些业,因未到达安止而必定无相似异熟,故以"达到安止"修饰业。不取色相等而仅随世间想而取地等,因由预备想生起故所缘是称为似相的想力所生,故为想力所缘。"如是"即以定为主达到安止和想力所缘而无差别。"也"字为总括义。由此显示:"异熟依自业同地法所缘性和彼所缘所缘性而名为随顺业"。
如果这样,为何广大无量所缘的有限业的异熟不成为彼所缘所缘?因为不像达到安止业的异熟那样定于业所缘所缘性,且随顺业性有多种形态。如同随顺自业的广大速行即使是有限所缘也不随后生彼所缘因无熟习,如是对自业的因相即使是俱有因未尽的广大无量所缘,因无熟习故有限异熟不转起,但生为业因相所缘时则只以有限为之,故说"结生等"等。以"因为"等以经文决定如上所说义。因为此处意为异时业缘,由说缘与所缘有不同所缘性。以"而非"等显示此处只说有限异熟为所缘。"此处"即此义释品中。
为显示具足念者有无念的身业可能而说"以习气力"。无离贪者即使在非有限所缘处也可能有心浮动,故特别说"离烦恼"。"唯以作意力"中"唯"字义为遮除特殊,显示所遮除的特殊即是彼,非其他。"懈怠等"中"等"字摄取瞋等。应知作意即是无营为性,作意者唯以无营为性而非不作意。有些人说:"阿罗汉由身不适业和他缘性而有不恭敬布施等转起,非由不作意"。

1421.Atipaguṇānanti subhāvitānaṃ suṭṭhutaraṃ vasippattānaṃ. Evaṃ paguṇajjhānesupi pavatti hoti tattha vicāraṇussāhassa mandabhāvatoti adhippāyo. Pubbe dassitanti ‘‘tīṇi lakkhaṇānīti ahanti vā’’tiādinā pubbe dassitaṃ. ‘‘Avijjamāno aparamatthabhāvato, vijjamāno ca lokasaṅketasiddhiyā sammutisaccabhāvato attho arīyati cittena gammati ñāyatī’’ti ācariyā vadanti. Yato tabbisayā cittuppādā navattabbaṃ ārammaṇaṃ etesanti navattabbārammaṇāti aññapadatthasamāsavasena vuccanti. Ayaṃ pana vādo hevatthikavādo viya hotīti tassa accantaṃ avijjamānataṃ maññanto ito ca aññathā avijjamānapaññattiṃ dassetuṃ ‘‘sammutisacce panā’’tiādimāha. Kathaṃ pana tassa accantamavijjamānatte tabbisayānaṃ dhammānaṃ pavatti navattabbārammaṇabhāvo cāti āha ‘‘avijjamānampī’’tiādi. Parittādiārammaṇāti na vattabbāti vuttāti parittādayo viya tassa visuṃ vavatthitabhāvaṃ nisedheti.

Vikkhipanaṃ nānārammaṇesu cittassa pavattanaṃ. Anavaṭṭhānaṃ ekasmiṃyeva pavattituṃ appadānaṃ. Dutiyādimaggapurecārikaṃ phalasamāpattipurecārikañca kāmāvacarañāṇaṃ nibbānārammaṇatāya lokuttaracittassa āvajjanaṭṭhāniyatāya ca paṭhamamaggapurecārikañāṇena samānanti katvā vuttaṃ ‘‘gotrabhuvodāne gotrabhūti gahetvā’’ti.

Sabbatthapādakanti nipphādetabbe, payojane vā bhummaṃ ‘‘cetaso avūpasame’’tiādīsu viya. Tena sabbesu vipassanādīsu nipphādetabbesūti attho. Tenevāha ‘‘sabbesū’’tiādi. Atītaṃsañāṇassa kāmāvacarattā iddhividhādīsu tassa aggahaṇaṃ daṭṭhabbaṃ. Tassa pana atītasattadivasato heṭṭhā yāva paccuppannapaṭisandhi, tāva visayoti vadanti. Atītasattadivasesupi khandhapaṭibaddhānaṃ tassa visayabhāvo yutto viya dissati.

Pādakajjhānacittaṃ parikammehi gahetvāti pādakajjhānaṃ samāpajjitvā vuṭṭhāya ‘‘idaṃ cittaṃ viya ayaṃ kāyo sīghagamano hotū’’ti pubbabhāgaparikammehi rūpakāyassa viya pādakajjhānacittassapi gahetabbataṃ sandhāya vuttaṃ. Idaṃ pana adhiṭṭhānaṃ evaṃ pavattatīti veditabbaṃ. Adhippetaṭṭhānapāpuṇanatthaṃ gantukāmataṃ purakkhatvā pādakajjhānaṃ samāpajjitvā vuṭṭhāya ‘‘idaṃ cittaṃ viya ayaṃ kāyo sīghagamano hotū’’ti karajakāyārammaṇaṃ parikammaṃ katvā bhavaṅgaṃ otaritvā vuṭṭhāya pādakajjhānaṃ samāpajjitvā puna bhavaṅge otiṇṇe manodvārāvajjanaṃ rūpakāyaṃ ārammaṇaṃ katvā uppajjati anulomāni ca. Tato adhiṭṭhānacittampi tamevārammaṇaṃ katvā uppajjati. Tassānubhāvena yathādhippetaṭṭhānaṃ gatoyeva hoti. Evaṃ adissamānena kāyena gacchanto panāyaṃ kiṃ tassa adhiṭṭhānacittassa uppādakkhaṇe gacchati, udāhu ṭhitikkhaṇe bhaṅgakkhaṇe vāti? Tīsu khaṇesu gacchatīti icchanti. Citteti pādakajjhānacitte. Samodahatīti cittānugatikaṃ cittaṃ viya sīghagamanaṃ karotīti attho. Yathā hi cittaṃ icchitakkhaṇe atidūrepi visayaṃ ārabbha pavattati, evaṃ rūpakāyassapi lahuparivattibhāvāpādanaṃ cittavasena kāyapariṇāmanaṃ. Na cettha rūpadhammānaṃ dandhaparivattibhāvato ekacittakkhaṇena desantaruppatti na yujjatīti vattabbā adhiṭṭhānacittena rūpakāyassa lahuparivattibhāvassa āpāditattā. Tenevāha ‘‘cittavasena kāyaṃ adhiṭṭhahitvā sukhasaññañca lahusaññañca okkamitvā adissamānena kāyena brahmalokaṃ gacchatī’’ti (visuddhi. 

我来帮你直译这段巴利文：
1421. "极熟练"即修习良好、最为自在。即使在如是熟练禅定中也有转起,因为彼处观察精进微弱之意。"前已显示"即如"三相即我"等前已显示。诸师说:"因无胜义故为不存在,因世间施设成就故为存在,此义为心所了知、所知"。由此有此所缘的心生称为"不可说所缘",以依他词义复合词方式说。此说似如空无义说,认为其完全不存在,为显示从此及其他方面不存在施设而说"但在世俗谛"等。如何是其完全不存在而有缘此诸法的转起和不可说所缘性?故说"虽不存在"等。说"有限等所缘不可说",否定如有限等彼有别立性。
散乱是心于种种所缘转起。不安住是不许在一处转起。第二等道前行和果定前行的欲界智,因缘涅槃和为出世间心的转向处故,与初道前行智相同,故说"种姓、清净取为种姓"。
"一切处为基"是处格,如在"心不寂静"等。由此意为在一切应成就的观等中。故说"一切"等。应知过去分智因是欲界故不摄在神通等中。说其境从过去七日以下乃至现在结生。似乎也应以过去七日中与蕴相关者为其境。
"以基础禅那心以预备取"是说入基础禅那出已,"愿此身如此心速行",关于像色身一样预备阶段基础禅那心也应取。应知此决意如是转起:以欲到达所期望处为先,入基础禅那出已,"愿此身如此心速行",以所生身为所缘作预备,入有分出已,入基础禅那,再入有分时,意门转向以色身为所缘而生起及顺观。然后决意心也以彼为所缘而生起。以其威力即到所期望处。如是以不可见身行时,是在其决意心生起刹那行、住刹那行,还是灭刹那行?认为在三刹那中行。"心"即基础禅那心。"等同"即如随心而行的心般令速行之意。如心在所欲刹那缘极远境而转起,如是色身也依心成轻转变性,为依心而身变化。此中不应说由色法缓慢转变性故一心刹那不应生于他处,因为决意心令色身成轻转变性。故说"以心决意身、入乐想与轻想,以不可见身往梵世"。

2.397). Acinteyyo hi iddhimantānaṃ iddhivisayoti.

Cittasantānaṃrūpakāye samodahitanti yattakehi cittehi dissamānena kāyena yathādhippetaṭṭhānappatti, tattakānaṃ cittānaṃ pabandhassa dandhagamanakaraṇato imassa adhiṭṭhānassa karajakāye āropitaṃ tadanuguṇanti attho. Idampi adhiṭṭhānapādakajjhānaṃ samāpajjitvā vuṭṭhāya ‘‘ayaṃ kāyo viya idaṃ cittaṃ dandhagamanaṃ hotū’’ti samāpajjitvā vuṭṭhitajjhānacittārammaṇaṃ parikammaṃ katvā bhavaṅgaṃ otaritvā bhavaṅgato vuṭṭhāya pādakajjhānaṃ samāpajjitvā puna bhavaṅge otiṇṇe manodvārāvajjanaṃ pādakajjhānaṃ ārammaṇaṃ katvā uppajjati anulomāni ca. Tato adhiṭṭhānacittampi tamevārammaṇaṃ katvā uppajjati. Tassānubhāvena antarā pañcaviññāṇādīsu uppannesupi apatanto icchitaṭṭhānaṃ gacchati. Evaṃ gacchanto ca sace icchati, pathavīkasiṇavasena ākāse maggaṃ nimminitvā padasā gacchati. Sace icchati, vāyokasiṇavasena vāyuṃ adhiṭṭhahitvā tūlapicu viya vāyunā gacchati. Apica gantukāmatāva ettha pamāṇaṃ. Sati hi gantukāmatāya evaṃ katādhiṭṭhāno adhiṭṭhānavegakkhittoveso issāsapakkhitto saro viya dissamāno gacchatīti. Tattha ākāse maggaṃ nimminitvā gacchanto vināpi abhiññāñāṇena pakatipathaviyaṃ viya gacchati. Teneva ‘‘padasā gacchatī’’ti vuttaṃ. Vāyuṃ adhiṭṭhahitvā gacchanto abhiññāñāṇasamuṭṭhitavāyodhātuparamparāya gacchati. Ubhayatthāpi antarā vanarāmaṇīyakādīni pekkhamāno āpāthagate sadde ca suṇamāno gacchatīti vadanti. Keci pana ‘‘adissamānena kāyena ekacittakkhaṇeneva icchitaṭṭhānagamane dissamānena kāyena padasā vāyunā ca gamane abhiññācittasamuṭṭhitakāyaviññattivipphārena gamana’’nti vadanti. Apare ‘‘abhiññācittassa viññattinibbattanakiccaṃ natthī’’ti vadanti.

Adhiṭṭhānadvayanti cittakāyavasena kāyacittapariṇāmanabhūtaṃ rūpakāyapādakajjhānacittārammaṇaṃ ubhayaṃ adhiṭṭhānaṃ. Taṃsampayuttāyāti yathāvuttaadhiṭṭhānadvayasampayuttāya. Sukhasaññālahusaññābhāvatoti sukhasaññālahusaññāsabbhāvato, tabbhāvaṃ āpajjanatoti attho. Sukhasaññāti cettha upekkhāsampayuttā saññā. Upekkhā hi ‘‘santaṃ sukha’’nti vuttā. Sāyeva ca saññā nīvaraṇehi ceva vitakkādīhi paccanīkehi ca vimuttattā ‘‘lahusaññā’’tipi veditabbā. Tāhi samokkantāhi rūpakāyopi tūlapicu viya sallahuko hoti. So evaṃ vātakkhittatūlapicunā viya sallahukena ekacittakkhaṇena adissamānena ca kāyena yathāruci gacchatīti.

‘‘Mutto vatamhi tāya anatthasaṃhitāya dukkarakārikāya, sādhu vatamhi sammāsambodhiṃ sambujjha’’nti (saṃ. ni. 1.137) pavattaṃ bhagavato cetoparivitakkamaññāya māro ‘‘amuttabhāvamassa karissāmī’’ti,

‘‘Tapokammā apakkamma, yaṃ na sujjhanti māṇavā;

Asuddho maññasi suddho, suddhimaggā aparaddho’’ti. (saṃ. ni. 

我来 助你直译这段巴利文：
2.397. 因为神通者的神通境界不可思议。
"心相续等同于色身"意为:以可见身到达所期望处需要多少心,那么多心的相续令迟缓行走,此决意置于所生身而随顺于彼。此决意也是入基础禅那出已,"愿此心如此身迟行",以所入出禅那心为所缘作预备,入有分出已出有分,入基础禅那,再入有分时,意门转向以基础禅那为所缘而生起及顺观。然后决意心也以彼为所缘而生起。以其威力即使中间生起五识等也不堕落而往所欲处。如是行时,若欲,依地遍在虚空化作道路而步行。若欲,依风遍决意风而如棉絮随风而行。又欲行为此处标准。因为有欲行时,如是作决意而被决意力抛掷者,如被射手射出的箭般可见而行。此中在虚空化作道路而行者,即使无神通智也如在平常地上行走。故说"步行"。决意风而行者以神通智所生风界相续而行。两处皆说中间观看林园等胜景,听闻所闻声音而行。有些人说:"以不可见身一心刹那即往所欲处,以可见身步行或风行是以神通心所生身表动扩展而行"。其他人说:"神通心无生表动作用"。
"二决意"即依心身而为身心变化的色身和基础禅那心所缘两种决意。"与彼相应"即与如上所说二决意相应。"乐想轻想性"即有乐想轻想,意为达到彼性。此中"乐想"是与舍相应的想。因为舍说为"寂静乐"。彼想因解脱盖及寻等对治故也应知为"轻想"。由彼等入已,色身也如棉絮般轻盈。如是以如被风吹的棉絮般轻盈、一心刹那、不可见的身随意而行。
"我确已脱离那无益的难行苦行,善哉我已正等正觉"这是世尊的心念,魔知此心念后,"我将令他不解脱"而说:
"离开苦行功德,
人们不能清净,
不净思为净,
失离清净道"。

1.137) –

Āhāti evamādiṃ sandhāya ‘‘mārādīnampi bhagavato cittajānanaṃ vutta’’nti vuttaṃ. Nibbānapaccavekkhaṇañca pubbenivāsānussatiñāṇena nibbānā…pe… ñātesu pavattatīti sambandho. Nibbānā…pe… ñātesūti idaṃ abhiññāñāṇassa parato pavattamānaṃ paccavekkhaṇaṃ abhiññāñāṇassa visaye viya abhiññāñāṇavisayavisayepi kadāci pavattituṃ arahatīti katvā vuttaṃ. Appamāṇārammaṇatanti appamāṇakhandhārammaṇatanti attho. Tasmāti yasmā pubbenivāsānussatiñāṇassa nibbānārammaṇabhāvadīpako koci pāṭho natthi, tasmā. Paccavekkhaṇakicce vuccamāneti ruḷhiṃ aggahetvā maggādīnaṃ atītānaṃ pati pati avekkhanaṃ anussaraṇaṃ paccavekkhaṇanti pubbenivāsānussatiñāṇassa kiccaṃyeva paccavekkhaṇanti vuccamāneti attho. Anuññātāti dissatīti ‘‘maggaphalanibbānapaccavekkhaṇato’’ti idameva sandhāya vuttaṃ. Ayañhettha attho – pubbenivāsānussatiñāṇena nibbānārammaṇe khandhe disvā ‘‘ime dhammā kiṃ nu kho ārabbha pavattā’’ti āvajjentassa pubbenivāsānussatiñāṇaṃ nibbānārammaṇe pavattatīti. Anāgataṃsañāṇepi eseva nayo.

Yadi evaṃ kasmā parittattike ‘‘appamāṇo dhammo mahaggatassa dhammassa ārammaṇapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 2.12.58) ettha ‘‘appamāṇā khandhā cetopariyañāṇassa pubbenivāsaanāgataṃsañāṇassa ārammaṇapaccayena paccayo’’ti ajjhattattike ca ‘‘bahiddhādhammo bahiddhādhammassa, bahiddhādhammo ajjhattassa dhammassa ārammaṇapaccayena paccayo’’ti etesaṃ vibhaṅgesu ‘‘bahiddhā khandhā iddhividhañāṇassa cetopariyapubbenivāsayathākammūpagaanāgataṃsaāvajjanāya ārammaṇapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 2.20.29) ettakameva vuttaṃ, na vuttaṃ nibbānanti. Cetopariyaiddhividhādiñāṇehi saha vuttattāti ce, evampi visuṃ vibhajitabbaṃ siyā. Na hi visuṃ vibhajanārahaṃ saha vibhajatīti? Na, avacanassa aññakāraṇattā. Yāni hi puthujjanānaṃ pubbenivāsaanāgataṃsañāṇāni, tesaṃ avisayo eva nibbānaṃ. Ariyānaṃ pana maggaphalapaccavekkhaṇehi sacchikatanibbānānaṃ imehi ñāṇehi paccakkhakaraṇe payojanaṃ natthīti sādhāraṇena iddhividhañāṇādīnaṃ gahitattā nibbānaṃ na vuttanti daṭṭhabbaṃ . Nibbattakkhandhajānanamāha, na nibbattakakkhandhajānanaṃ. Yathākammūpagañāṇakiccañhi tanti. Attho sambhavatīti idaṃ anāgataṃsañāṇassapi anibbānārammaṇataṃ sandhāya vuttaṃ.



如果这样,为何广大无量所缘的有限业的异熟不成为彼所缘所缘?因为像达到安止业的异熟一样,它没有业所缘所缘性的决定,而且随顺业性有多种形态。如同随自业的广大速行虽是有限所缘也不随后起彼所缘,因无熟练;如是虽是自业的因相,但在辅助因未尽的广大无量所缘中因无熟练,有限异熟不转起,但生为业相所缘时却是以有限而生。故说"结生等"等。以"因为"等以经文决定如上所说的义。这里意指不同刹那业缘,因说缘和缘生有不同所缘。以"非"等显示这里只说有限异熟为缘生。"此中"即在这义释品中。
为显示具足念者无念的身业可能,故说"以习气"。无贪者在非有限所缘中或有心浮动,故特别说"离烦恼"。"只依作意"中"只"字即排除特殊义,显示所排除的特殊,不是其他。"懒惰等"以"等"字摄取嗔等。应知作意即是无精进性,非不作意。有些人说:"阿罗汉因身不适业或心散乱而不恭敬布施等转起,非不作意"。

1429. Maggārammaṇattike yasmā cittuppādakaṇḍe bodhitesu cittuppādesu ekantato maggārammaṇāyeva keci natthi, maggārammaṇāyeva pana kadāci maggādhipatino honti, tasmā ‘‘katame dhammā maggārammaṇā’’ti ekameva pucchaṃ katvā tayopi koṭṭhāsā labbhamānavasena vibhattā. Iminā nayena paratopi evarūpesu ṭhānesu attho veditabbo. ‘‘Cittuppādā’’ti, ‘‘maggārammaṇā’’ti ca vuttadhammānaṃyeva maggahetukattābhāvaṃ sādhetuṃ ‘‘asahajātattā’’ti idaṃ hetuvacananti ‘‘asampayuttattāti attho’’ti vuttaṃ. Tenevāha ‘‘na hi arūpadhammāna’’ntiādi. ‘‘Aññadhammārammaṇakāle evā’’ti avadhāraṇassa aggahitattā garuṃ akatvā maggārammaṇakālepi maggādhipatibhāvena na vattabbāti ayampi attho aṭṭhakathāyaṃ pariggahitoyevāti daṭṭhabbaṃ. ‘‘Garuṃ katvā paccavekkhaṇakāle’’ti hi vuttattā garuṃ akatvā paccavekkhaṇakālepi atthi eva. Tadā ca maggādhipatibhāvena na vattabbā te dhammāti bhiyyopi siddhovāyamattho.



我来 助你直译这段巴利文：
1429. 在道所缘三法中,因为在心生品中所显示的诸心生中,某些不是一向以道为所缘,但有时以道为所缘者即是以道为增上,故只作"何法是道所缘"一问,依所得而分别三分。以此方法在后面类似处也应知此义。为证明说为"心生"和"道所缘"的诸法无道因性,说"因不俱生"这个因说,故说"意为不相应"。故说"因为对无色法"等。因为未取"唯在缘其他法时"这个限定,应知注释书中也摄取即使不作重要而在缘道时也不说为道增上这个义。因为说"作重要而观察时",所以不作重要而观察时也有。那时这些法更不说为道增上,此义更加成立。

1434.Atītārammaṇāvāti uddhaṭaṃ, ‘‘atītārammaṇā’’ti pana aṭṭhakathāpāṭho bahūsu potthakesu dissati. Tasmāti yasmā paṭiccasamuppādavibhaṅgavaṇṇanāyaṃ (vibha. a. 227) ‘‘maraṇasamaye ñātakā ‘ayaṃ, tāta, tavatthāya buddhapūjā karīyati, cittaṃ pasādehī’ti vatvā’’tiādinā pañcadvāre rūpādiārammaṇūpasaṃharaṇaṃ tattha tadārammaṇapariyosānānaṃ cuddasannaṃ cittānaṃ pavattiñca vatvā tasmiṃyeva ekacittakkhaṇaṭṭhitike ārammaṇe paṭisandhicittaṃ uppajjatīti paccuppannārammaṇabhāvaṃ paṭisandhiyā vakkhati, tasmāti attho. Dve bhavaṅgāni āvajjanaṃ maraṇassāsannabhāvena mandībhūtavegattā pañca javanāni dve tadārammaṇāni cuticittanti ekādasa cittakkhaṇā atītāti āha ‘‘pañcacittakkhaṇāvasiṭṭhāyuke’’ti. Itaratthāti aññatadārammaṇāya cutiyā. Idāni tameva ‘‘itaratthā’’ti saṅkhepato vuttamatthaṃ vitthārato dassetuṃ ‘‘yadā hī’’tiādimāha. Cutiyā tadārammaṇarahitattā paṭisandhiyā ca paccuppannārammaṇattā ‘‘rūpā…pe… jjantassā’’ti udāhaṭaṃ. Cha bhavaṅgāni paccuppannārammaṇāni honti, nava cittakkhaṇā atītāti sattacittakkhaṇāvasiṭṭhāyuke gatinimitte paṭisandhiyā pavattattāti daṭṭhabbaṃ.

Vijjamānamevakāyaṃ ārammaṇaṃ karotīti etena sukhalahusaññokkamanena paccuppannasseva bhūtupādāyarūpasaṅghātassa lahuparivattibhāvāpādanaṃ, na bhāvinoti dasseti.

Etthantareti apākaṭakālato paṭṭhāya yāva pākaṭakālo, etasmiṃ antare. Yasmā pana kassaci kiñci sīghaṃ pākaṭaṃ hoti, kassaci dandhaṃ, tasmā ‘‘ekadvesantativārā’’ti aniyametvā vuttaṃ. ‘‘Vacanasiliṭṭhatāvasena vutta’’nti eke, keci pana ‘‘etthantare pavattā rūpadhammā arūpadhammā ca paccuppannāti gahite eko santativāro hoti, taṃ pana dvidhā vibhajitvā apākaṭakālaṃ ādiṃ katvā yebhuyyena pākaṭakālato orabhāvo eko koṭṭhāso yebhuyyena pākaṭakālaṃ ādiṃ katvā yāva supākaṭakālo ekoti ete dve santativārā. Iminā nayena sesasantativārabhedāpi veditabbā. Tattha kālavasena sabbesaṃ samānabhāvaṃ aggahetvā dhammānaṃ sadisappavattivasena santatiparicchedo dīpitabbo’’ti vadanti. Kiñci kiñci kālaṃ sadisaṃ pavattamānāpi hi utucittādisamuṭṭhānā rūpadhammā santativārāti vuccanti. Yadāha ‘‘atiparittā’’tiādinā, arūpasantatipi cettha yathāvuttarūpasantatiparicchinnā saṅgahitāyevāti daṭṭhabbaṃ. Paccuppannesu dhammesu saṃhīratīti taṇhādiṭṭhīhi ākaḍḍhanīyaṭṭhānabhāvena vuttaṃ. ‘‘Yo cāvuso, mano ye ca dhammā’’ti visayivisayabhūtā ekabhavabhūtā ca ekasantatipariyāpannā dhammā vibhāgaṃ akatvā gayhamānā addhāpaccuppannaṃ hoti, sati pana vibhāgakaraṇe khaṇasantatipaccuppannatā labbhatīti āha ‘‘addhāpaccuppannaṃ hontaṃ etaṃ ubhayaṃ hotī’’ti.


我来帮你直译这段巴利文：
1434. "以过去为所缘"是所引,但在许多手抄本中见到注释书文为"以过去为所缘"。"是故"意为:因为在缘起分别注释中将说"临死时亲属说'孩子啊,为你做佛供养,请生净信'"等,在五门中提示色等所缘,说彼所缘为最后的十四心的转起,而在那一心刹那住的所缘中结生心生起,故将说结生是现在所缘。因临死时速势微弱故有两个有分、一个转向、五个速行、两个彼所缘、死心,如是十一心刹那为过去,故说"余五心刹那寿"。"在其他"即在其他彼所缘的死。现在为广说以"在其他"略说之义而说"因为当"等。因死无彼所缘而结生是现在所缘,故引"色...生时"。应知六个有分是现在所缘,九个心刹那是过去,因结生在趣相中转起时余七心刹那寿。
"使现存身为所缘"以此显示:以入乐轻想令现在的大种及所造色聚轻转变性,非未来。
"此中间"即从不明显时起至明显时,在此间。因为对某人某事速疾明显,对某人迟缓,故不确定说"一二三相续"。有些人说"依语言顺畅性而说",有些人说"此中间转起的色法无色法取为现在时是一相续,分为二分,以不明显时为始,多分在明显时之前为一分,多分以明显时为始直到极明显时为一分,此为二相续。以此方法应知余相续分别。此中不取时间上一切平等性,应依诸法相似转起而说相续限定"。因为由温度心等所生色法虽转起相似一段时间,说为相续。如说"极少"等,此中无色相续也应知摄入如上所说色相续限定。"引向现在法"说为可为贪见所牵引处。"诸友,凡是意和诸法"不分别所缘能缘和同一有同一相续摄的诸法而取时成为时分现在,但有分别则得刹那相续现在,故说"此二者成为时分现在"。


Tassāti mahājanassa. Atītādivibhāgaṃ akatvāti āvajjanādīnaṃ samānākārappavattiyā upāyaṃ dasseti. Siddhaṃ hotīti khaṇapaccuppannārammaṇattepi parikammacetopariyañāṇānaṃ ayaṃ pāḷi suṭṭhu nītā hotīti attho. Atītattiko ca evaṃ abhinno hotīti evaṃ khaṇapaccuppanneyeva dhamme idha paccuppannoti gayhamāne aññapadasaṅgahitasseva anantarapaccayabhāvaṃ pakāsento atītattiko ca paṭṭhāne abhedato sammā atthassa uddhaṭattā avināsito hoti. Atha vā atītattikoti paṭṭhāne atītattikapāḷi, imāya atītattikapāḷiyā yathāvuttakāraṇatoyeva abhinno avisiṭṭho aññadatthu saṃsandati sametīti attho.

Yathāsambhavanti āvajjanāya anāgatārammaṇatā, javanānaṃ paccuppannātītārammaṇatā anāgatapaccuppannātītārammaṇatāti yojetabbaṃ. Nānārammaṇatā na siyā addhāvasena paccuppannārammaṇattāti adhippāyo. Ayañca attho ekissā javanavīthiyā ekasmiṃyeva citte pavattiyaṃ āvajjanādīnaṃ anāgatādiārammaṇatā sambhavatīti sambhavadassanavasena vuttoti yathādhippetassa abhiññācittassa khaṇapaccuppanne pavattiṃ yojetvā dassetuṃ ‘‘tenā’’tiādimāha. Tīṇīti ‘‘atītārammaṇo dhammo atītārammaṇassa dhammassa āsevanapaccayena paccayo, anāgatārammaṇo dhammo anāgatārammaṇassa dhammassa, paccuppannārammaṇo dhammo paccuppannārammaṇassa dhammassa āsevanapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 2.

我来帮你直译这段巴利文：
"彼"即大众。"不作过去等分别"显示转向等相同行相转起的方法。"成就"意为即使是刹那现在所缘,预备他心智的此经文也善巧引导。"过去三法如是无差别"即如是在此取刹那现在法为现在时,显示摄入其他项中的等无间缘性,因为在发趣论中圆满引导义而无差别而不坏。或者"过去三法"即发趣论中过去三法经文,因前述原因与此过去三法经文无差别、无异,完全调和一致之意。
"随宜"应配合:转向以未来为所缘,诸速行以现在过去为所缘和以未来现在过去为所缘。意为依时分现在为所缘故不应有异所缘性。此义是依显示在一速行路一心的转起中,转向等可能以未来等为所缘而说,故为显示配合所意趣神通心在刹那现在转起而说"由此"等。"三"即"以过去为所缘法是以过去为所缘法的习行缘,以未来为所缘法是以未来为所缘法的,以现在为所缘法是以现在为所缘法的习行缘"。

19.34) padantarasaṅgahitadhammānapekkhā dhammā tīṇi pañhavissajjanānīti attho. Anāsevanaṃ natthīti āsevanalābhe sati yathādhammasāsane avacanassa kāraṇaṃ natthīti avacanena tattha itaresaṃ pañhānaṃ paṭisedho viññāyatīti adhippāyo.

Etassa vādassāti ‘‘āvajjanajavanānaṃ anāgatapaccuppannārammaṇattepi cetopariyañāṇaṃ siddha’’nti vādassa. Nissayabhāvoti atthasambhavato yathāvuttanayassa jotakabhāvo. Yanti cittaṃ. Tassāti āvajjanajavanānaṃ khaṇapaccuppannaniruddhārammaṇatāvacanassa. Ettha ca kālavisesaṃ āmasati, anāgatāyeva ca āvajjanā pavattatīti nayidaṃ yujjamānakaṃ. Atha ‘‘yaṃ imassa cittaṃ bhavissati, taṃ jānāmī’’ti ābhogaṃ karoti, evaṃ sati parikammābhiññācittānampi anāgatārammaṇattamevāti sabbattha āvajjanajavanānaṃ anāgatapaccuppannārammaṇatā na sijjhatīti āha ‘‘pavatti…pe… vuttattā’’ti. Dosāpattiyāti dosāpajjanena, dosāpattito vā. Rāsiekadesāvajjanapaṭivedheti yathārutavaseneva purimavādipakkhamāha, sampattasampattāvajjanajānaneti attanā niddhāritapakkhaṃ. Purimavādino nānujāneyyunti addhāsantatipaccuppannapadatthatā abhidhammamātikāyaṃ āgatapaccuppannapadassa natthīti adhippāye ṭhatvā nānujāneyyuṃ. Ettha ca satipi sabhāvabhede ākārabhedābhāvato ekattanayavasena āvajjanaparikammābhiññācittānaṃ nānārammaṇatādoso natthīti khaṇapaccuppannārammaṇatā cetopariyañāṇassa purimavādīnaṃ adhippāyavibhāvanamukhena dassitā. Aṭṭhakathāyaṃ pana ‘‘sabhāvabhede sati nānārammaṇatādosābhāvo natthi evāti ekasmiṃ eva citte addhāsantativasena paccuppannārammaṇatā vibhāvitā’’ti dvīsupi vādesu yaṃ yuttaṃ, taṃ vicāretvā gahetabbaṃ.

Tenevāti yasmā atītattike uppannattike ca cetopariyañāṇassa vattamānadhammārammaṇabhāvajotano pāṭho na dissati, teneva kāraṇena. Dvīsu ñāṇesūti pubbenivāsacetopariyañāṇesu . Kammamukhena gayhantīti satipi ārammaṇabhāve cattāro khandhā yathākammūpagañāṇena kammadvārena kusalākusalā icceva gayhanti, na pana vibhāgasoti dasseti. Lobhādisampayogavisesena duccaritabhāvo, alobhādisampayogavisesena ca sucaritabhāvo lakkhīyatīti duccaritasucaritāni vibhāventaṃ lobhādayopi vibhāvetiyeva nāma hotīti āha ‘‘duccarita…pe… bhāvanaṃ hotī’’ti.



我来 助你直译这段巴利文：
"三问答法"意为摄入其他项的诸法无关的诸法。"无习行"意为有得习行时依法教无说的原因,意趣是以不说显示否定彼处其他诸问。
"此说"即"即使转向速行以未来现在为所缘也成就他心智"之说。"依止性"即从义生起而为如上所说方法的显示性。"彼"即心。"彼"即转向速行以刹那现在已灭为所缘的说。此中接触时间差别,而转向只在未来转起,此不相应。若作"我知此人将有何心"的作意,如是则预备神通心也以未来为所缘,故说"因说...转起"以显示转向速行在一切处不成就以未来现在为所缘。"犯过"即以犯过,或从犯过。"聚一分转向通达"以如闻方式说前论师之分,"现前现前转向了知"是自己确定之分。前论师不应认同,因住于胜义现在现在法性是无阿毗达摩论母所说现在项之意。此中虽有自性差别,因无行相差别故依一性方式,转向预备神通心无异所缘过失,显示通过阐明前论师意趣而以刹那现在为所缘的他心智。但注释书中说"有自性差别时无无异所缘过失,故在一心中依时分相续说以现在为所缘",两说中应思择取适当者。
"由此"即因为在过去三法和生起三法中不见显示他心智以现法为所缘的经文,由此因。"二智"即宿住随念和他心智。"由业方面取"虽有所缘性,显示以随业智由业门只取善不善四蕴,非以分别。以贪等相应差别标记恶行性,以无贪等相应差别标记善行性,分别善恶行即是分别贪等,故说"分别...成为"。

1435. Asabhāvadhammassa ‘‘aha’’ntiādipaññattiyā ajjhattadhammupādānatāya siyā koci ajjhattapariyāyo, na pana sabhāvadhammassa asattasantāneva tassāti vuttaṃ ‘‘sabhāva…pe… ahonta’’nti. Tathā hi ‘‘attano khandhādīni paccavekkhantassā’’ti ettha ‘‘ajjhattārammaṇā’’ti padassa atthavivaraṇavasena ‘‘ajjhattaṃ gayhamānaṃ ahanti paññattiṃ ādi-saddena gaṇhātī’’ti vakkhati. Yadi evaṃ tassa ajjhattattikepi ajjhattabhāvo vattabbo siyā? Na, bahiddhābhāvassa viya ajjhattabhāvassapi ajjhattattike nippariyāyavasena adhippetattāti. Yadāha ‘‘asabhā…pe… na vutta’’nti. Ākiñcaññāyatanādīti ādi-saddena sāvajjanāni tassa purecārikaupacāracittāni tassa ārammaṇena pavattanakapaccavekkhaṇaassādanādicittāni ca saṅgaṇhāti.

Ākiñcaññāyatanaṃ taṃ-saddena ākaḍḍhitvā vadati, na pana taṃ sabbanti vuttaṃ, yañca tassa purecārikanti attho. Lesavacananti ekadesasāruppena samānārammaṇabhāvena ekadesasseva vacanaṃ. Lissati silissati ekadesena allīyatīti hi leso. Yesanti kāmāvacarakusalākusalamahākiriyāvajjanacittānaṃ kusalakiriyābhedassa rūpāvacaracatutthassa ca. Evaṃ upekkhāsahagataniddesādīsūti yesaṃ adukkhamasukhāya vedanāya sampayuttatā vuttā, tesu ekameva upekkhāsahagataniddesaṃ vatvā itaraṃ na vattabbaṃ siyāti attho. Ādi-saddena hetusampayuttakāmāvacarādiniddese saṅgaṇhāti. Tatthāpi hi parittasahetukādibhāvena vuttesu dhammesu ekameva vatvā itaraṃ na vattabbaṃ siyāti. Abhāvanāniṭṭhappavattiyāti abhāvanāniṭṭhappavattiyā abhāvanākārassa ukkaṃsappavattiyāti attho, abhāvassa vā ukkaṃsappavattiyā. Navattabbaṃ jātaṃ ajjhattārammaṇādibhāvenāti adhippāyo. Tānīti ākiñcaññāyatanena samānārammaṇāni āvajjanādīni. Yadi evaṃ ‘‘abhāvanāsāmaññe’’ti kasmā vuttaṃ. Na hi ākiñcaññāyatanārammaṇassa paccavekkhaṇaassādanādivasena pavattacittānaṃ abhāvanākārena pavatti atthīti? Na, abhāvetabbatāya adhippetattā. Na bhāvīyatīti hi abhāvanaṃ, na na bhāvetīti.

Gahaṇavisesanimmitānītiādīsu ayamadhippāyo – yadipi bhāvanāñāṇanimmitākāramattesu sabhāvato avijjamānesu visayesu yebhuyyena mahaggatā dhammā pavattanti, bahiddhākāraggahaṇavasena pana kasiṇādīnaṃ bahiddhābhāvoti tadārammaṇadhammā bahiddhārammaṇāti vuttaṃ. Kasiṇānañhi santānaṃ muñcitvā upaṭṭhānaṃ visesato vaḍḍhitakasiṇavasena viññāyati, paṭhamāruppaviññāṇābhāvassa pana na bahiddhākāro, nāpi ajjhattākāroti ubhayākāravidhure tasmiṃ anaññasādhāraṇena pavattiyākārena pavattamānaṃ ākiñcaññāyatanameva navattabbārammaṇaṃ vuttaṃ, na itare itarākārappavattitoti. Kāmāvacarakusalānanti nidassanamattaṃ daṭṭhabbaṃ.

Ākiñcaññāyatanavipākaṃ nevasaññānāsaññāyatanassa vipākādikassāti atthavasena vibhatti pariṇāmetabbā. Abhinīhārāsambhavatoti samāpatticittassa abhinīharaṇāsambhavato. Kusalameva vipākassa ārammaṇanti katvā ‘‘vipākassā’’tiādi vuttaṃ.


我来 助你直译这段巴利文：
1435. 非自性法以"我"等施设而取内法,或有某些内的含义,但自性法无有情相续,故说"自性...非有"。如是在"观察自己诸蕴等"中,将说作为解释"内所缘"一词的意思"取'我'等施设为内"。如果这样,它在内三法中也应说内性?不,因为在内三法中无譬喻方式意指内性,如同外性。故说"非自性...不说"。"无所有处等"以"等"字摄取有转向的它的前行、近行心,及以它的所缘转起的观察、受用等心。
说引"无所有处"以"彼"字,而非一切彼,还有彼的前行之义。"含义说"即以一分相似和同所缘性而说一分。因为"含义"是以一分相应。"彼等"即欲界善不善大唯作转向心的善唯作差别和色界第四。"如是在舍俱说等"意为在说与不苦不乐受相应的诸法中,说一个舍俱说后不应说其他。以"等"字摄取因相应欲界等说。因为在彼中以有限无因等性所说诸法中,说一个后不应说其他。"以非修习极端转起"意为以非修习极端行相的增上转起,或以非有的增上转起。意趣是成为不可说为内所缘等。"彼等"即与无所有处同所缘的转向等。若如此,为何说"以修习共通"?因为无所有处所缘的观察、受用等转起心无以非修习行相转起?不,因为意指应修习性。因为非修习是不被修习,非不修习。
在"取特别所化作"等中此是意趣—虽然大类法多在修习智所化作行相等自性不存在的境中转起,但由取外行相故,遍等是外性,故说彼所缘法是外所缘。因为遍超越相续而现起特别依增大遍而了知,但第一无色识无性非外行相亦非内行相,故在彼离两种行相中以不共他的转起行相转起的无所有处说为不可说所缘,其他不以其他行相转起。应知"欲界善"只是举例。
"无所有处异熟对非想非非想处的异熟等"应依义转变语尾。"因无引发可能"即因等至心无引发可能。作"只有善是异熟的所缘"而说"对异熟"等。


Asabhāvadhammattepi bahiddhākārena gahaṇīyabhāvato kasiṇānaṃ bahiddhābhāvo viya ekantato idha ajjhattadhammupādānatāya ahanti paññattiyā siyā ajjhattabhāvoti vuttaṃ ‘‘ajjhatta’’ntiādi. ‘‘Khandhādīti ādi-saddena dhātuāyatanādi saṅgayhatī’’ti ca vadanti. Esa nayoti ‘‘arūpakkhandhe khandhāti gahetvā’’tiādikaṃ vaṇṇanānītiṃ āha. Paresaṃ khandhādiggahaṇeti paresaṃ khandhādīti imassa padassa kathane uccāraṇe. Sabbaṃ upādāpaññattiṃ āha ādisaddenāti sambandho.

Tikaatthuddhāravaṇṇanā niṭṭhitā.

Dukaatthuddhāravaṇṇanā

1473.Aññathāti vuttappakārassa dassane. Vuttappakārassa dassanato eva hi aṭṭhakathāyaṃ sasaṅkhārikānaṃ thinamiddhavirahe asaṅkhārikasadisī yojanā na dassitā. Bhavarāgādīsūti bhavarāgamūlikādīsu yojanāsu.

1511.Dveti uddhaccāvijjānīvaraṇāni. Tīṇīti kāmacchandabyāpādavicikicchāsu ekekena uddhaccāvijjānīvaraṇāni. Dve vā tīṇi vāti pāḷiyaṃ vā-saddassa luttaniddiṭṭhataṃ āha. Atha vā nipātasaddasannidhānepi nāmapadādīhi eva samuccayādiattho vuccati, na nipātapadehi tesaṃ avācakattāti antarenapi nipātapadaṃ ayamattho labbhati. Tathā vacanicchāya sambhavo eva hettha pamāṇanti pāḷiyaṃ ‘‘dve tīṇī’’ti vuttaṃ. Yatthasahuppattītiādinā ‘‘dve tīṇī’’ti lakkhaṇavacananti sabbasādhāraṇamatthamāha. Tathā hi ‘‘evañca katvā kilesagocchake cā’’ti vuttaṃ. Tassāyamadhippāyo – kilesadvayasahitasseva cittuppādassa abhāvepi pāḷiyaṃ dviggahaṇaṃ kataṃ, kilesānañca sambhavantānaṃ sabbesaṃ sarūpena gahaṇaṃ na katanti dve tayoti lakkhaṇakaraṇanti viññāyatīti.

Yadi sabbākusale uppajjanakassapi uddhaccassa eko eva cittuppādo visayabhāvena vuccati, avijjānīvaraṇassapi tathā vattabbanti adhippāyena ‘‘kasmā vutta’’ntiādinā codeti. Itaro uddhaccanīvaraṇasseva tathā vattabbataṃ avijjānīvaraṇassa tathā vattabbatābhāvañca dassetuṃ ‘‘suttante’’tiādimāha. Tattha suttante vuttesu pañcasu nīvaraṇesūti uddhaccasahagate uddhaccassa avijjānīvaraṇena nīvaraṇasahitataṃ āsaṅkitvā vuttaṃ. Nanu ca suttantepi ‘‘avijjānīvaraṇānaṃ sattāna’’ntiādīsu (saṃ. ni. 2.124) avijjā ‘‘nīvaraṇa’’nti vuttāti? Saccametaṃ, jhānaṅgānaṃ paṭipakkhabhāvena pana suttante bahulaṃ kāmacchandādayo pañceva nīvaraṇāni vuttānīti yebhuyyavuttivasena etaṃ vuttanti daṭṭhabbaṃ.

Keci pana ‘‘yathā nikkhepakaṇḍe kusalapaṭipakkhabhūtāni dubbalānipi nīvaraṇāni paṭṭhāne viya dassitāni. Tathā hi paṭṭhāne (paṭṭhā. 3.

我来帮你直译这段巴利文：
虽是非自性法,因可以外行相取故,如遍的外性,此处由取内法而一向可能以"我"的施设有内性,故说"内"等。他们也说"蕴等"以"等"字摄取界处等。"此方法"说注释方法即"取无色蕴为蕴"等。"在说他人蕴等取"即在说出他人蕴等此词时。"以等字说一切所取施设"为相连。
三法义释注释竟。
二法义释注释
1473. "另外"即所说种类的显示。因为由显示所说种类,故注释中不显示有行在无昏沉睡眠时如无行的配合。"在有贪等"即在以有贪为根等的配合中。
1511. "二"即掉举无明盖。"三"即在欲贪、嗔恚、疑中,以一一与掉举无明盖。说经中"或"字的省略说。或者即使有不变词在近处,也只由名词等说合等义,不由不变词说,因为它们无表义,故无不变词也得此义。如是因为说欲的可能性即是此处的标准,故经中说"二三"。以"何处俱生"等说"二三"为标记说而说普遍义。如是说"如是作在烦恼聚中"。此中意趣是:虽无与二烦恼俱的心生,经中作二的取,而不作一切可能生起的烦恼自相的取,故了知作"二三"为标记。
若说一切不善中生起的掉举只以一心生为境,则无明盖也应如是说,以此意趣以"为何说"等质问。另一方只显示掉举盖应如是说而无明盖不应如是说而说"在经中"等。其中"在经中说五盖中"是疑虑掉举俱中的掉举有无明盖俱而说。然而经中不也说"被无明盖覆的众生"等中的无明为"盖"吗?此是真实,但经中多说欲贪等五盖为禅支的对治,故应知此依多说而说。
有些人说:"如在安立品中显示对治善的微弱盖如在发趣论中。如是在发趣论中...

8.1) ‘nīvaraṇaṃ dhammaṃ paṭicca nīvaraṇo dhammo uppajjati na purejātapaccayā. Arūpe kāmacchandanīvaraṇaṃ paṭicca thinamiddhanīvaraṇaṃ uddhaccanīvaraṇa’ntiādi vuttaṃ, na evaṃ aṭṭhakathākaṇḍe. Aṭṭhakathākaṇḍe pana jhānapaṭipakkhabhūtāniyeva nīvaraṇāni niddiṭṭhānīti ‘uddhaccanīvaraṇaṃ uddhaccasahagate cittuppāde uppajjatī’ti vuttaṃ. Aṭṭhakathāyaṃ pana uddhaccanīvaraṇassa kāmacchandādīhi ekato uppattidassanaṃ nikkhepakaṇḍānusārena kataṃ ekato uppattiyā pabhedadassanatthaṃ. Tattha hi pāḷiyaṃyeva tāni vitthārato vuttānī’’ti vadanti. Ayañca vādo ‘‘uddhaccanīvaraṇaṃ uddhaccasahagate cittuppāde uppajjatī’’ti idameva vacanaṃ ñāpakanti katvā vutto. Aññathā avijjānīvaraṇaṃ viya vattabbaṃ siyā. Na ti ito aññaṃ pariyuṭṭhānapaṭṭhāyīniyeva nīvaraṇāni atthuddhārakaṇḍe adhippetānīti imassa atthassa sādhakaṃ vacanaṃ atthi, idaṃ vacanaṃ dvetīṇivacanassa sāmaññena sabbanīvaraṇasaṅgāhakattā yathāvuttavacanassa visayavisesappakāsanasaṅkhātena payojanantarena vuttabhāvassa dassitattā ca ñāpakaṃ na bhavatīti dissati, tasmā vicāretvā gahetabbaṃ.

Aggahetvāti yathārutavaseneva atthaṃ aggahetvā yathā nikkhepakaṇḍapaṭṭhānādīhi na imissā pāḷiyā virodho hoti, evaṃ adhippāyo gavesitabboti yathāvuttamevatthaṃ nigameti.



8. 1) '因缘盖法生起盖法,非前生缘。在无色界,因欲贪盖生起昏睡盖、掉举盖'等如是说,非在注释部分。然而在注释部分,只说与禅支对治的盖被阐明,'掉举盖生起于与掉举俱的心生'。但在注释中,掉举盖与欲贪等一起生起的显示,是依安立品的追随,为显示一起生起的差别。他们说在经文中那些已详细说明。此说'掉举盖生起于与掉举俱的心生'正是表示的语句。否则应如无明盖般说明。非如此,从此处之外,只有染污发趣等盖在义释部分被意指,有支持此义的语句。此语句因二三语句的共通性摄取一切盖,并因所说语句显示特殊境界的另一目的而说,故不成为表示。因此应审慎取用。
"未取"即依如闻方式未取义,如安立品、发趣等不与此经文相违,应如是追求意趣,即总结如上所说的义理。

1577.Tesanti lobhādito aññesaṃ. Dassitāti kathaṃ dassitā? Māno tāva lobhamohauddhaccaahirikānottappehi, lobhamohathinauddhaccaahirikānottappehi, tathā diṭṭhi, vicikicchā mohauddhaccaahirikānottappehi, thinaṃ lobhamohadiṭṭhiuddhaccaahirikānottappehi, lobhamohamānauddhaccaahirikānottappehi, lobhamohauddhaccaahirikānottappehi, dosamohauddhaccaahirikānottappehi, uddhaccaṃ lobhamohadiṭṭhiahirikānottappehi, lobhamohadiṭṭhithinaahirikānottappehi, lobhamohamānaahirikānottappehi, lobhamohamānathinaahirikānottappehi, lobhamohathinaahirikānottappehi, lobhamohaahirikānottappehi, dosamohaahirikānottappehi, dosamohathinaahirikānottappehi, mohavicikicchāahirikānottappehi, mohaahirikānottappehi ekato uppajjati.

Yathā ca uddhaccaṃ, evaṃ ahirikānottappāni ca yojetvā veditabbāni. Kathaṃ? Ahirikaṃ lobhamohadiṭṭhiuddhaccānottappehi, lobhamohadiṭṭhithinauddhaccānottappehi, lobhamohamānauddhaccānottappehi, lobhamohamānathinauddhaccānottappehi, lobhamohathinauddhaccānottappehi, lobhamohauddhaccānottappehi, dosamohauddhaccānottappehi, dosamohathinauddhaccānottappehi, mohavicikicchāuddhaccānottappehi , mohauddhaccānottappehi ca ekato uppajjati. Anottappaṃ lobhamohadiṭṭhiuddhaccāhirikehi, lobhamohadiṭṭhithinauddhaccāhirikehi, lobhamohamānauddhaccāhirikehi, lobhamohamānathinauddhaccāhirikehi, lobhamohathinauddhaccāhirikehi, lobhamohauddhaccāhirikehi, dosamohauddhaccāhirikehi, dosamohathinauddhaccāhirikehi, mohavicikicchāuddhaccāhirikehi , mohauddhaccāhirikehi ca ekato uppajjatīti evamettha mānādīnampi ekato uppatti veditabbā. Sesaṃ uttānatthameva.

Aṭṭhakathākaṇḍavaṇṇanā niṭṭhitā.

Iti dhammasaṅgaṇīmūlaṭīkāya līnatthapadavaṇṇanā

Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā samattā.

我来帮你直译这段巴利文：
1577. "彼等"即贪等之外的。"已显示"如何显示?先说慢与贪、痴、掉举、无惭、无愧一起生起,与贪、痴、昏沉、掉举、无惭、无愧一起生起;如是见与贪、痴、掉举、无惭、无愧一起生起;疑与痴、掉举、无惭、无愧一起生起;昏沉与贪、痴、见、掉举、无惭、无愧一起生起,与贪、痴、慢、掉举、无惭、无愧一起生起,与贪、痴、掉举、无惭、无愧一起生起,与嗔、痴、掉举、无惭、无愧一起生起;掉举与贪、痴、见、无惭、无愧一起生起,与贪、痴、见、昏沉、无惭、无愧一起生起,与贪、痴、慢、无惭、无愧一起生起,与贪、痴、慢、昏沉、无惭、无愧一起生起,与贪、痴、昏沉、无惭、无愧一起生起,与贪、痴、无惭、无愧一起生起,与嗔、痴、无惭、无愧一起生起,与嗔、痴、昏沉、无惭、无愧一起生起,与痴、疑、无惭、无愧一起生起,与痴、无惭、无愧一起生起。
如掉举,无惭无愧也应如是配合了知。如何?无惭与贪、痴、见、掉举、无愧一起生起,与贪、痴、见、昏沉、掉举、无愧一起生起,与贪、痴、慢、掉举、无愧一起生起,与贪、痴、慢、昏沉、掉举、无愧一起生起,与贪、痴、昏沉、掉举、无愧一起生起,与贪、痴、掉举、无愧一起生起,与嗔、痴、掉举、无愧一起生起,与嗔、痴、昏沉、掉举、无愧一起生起,与痴、疑、掉举、无愧一起生起,与痴、掉举、无愧一起生起。无愧与贪、痴、见、掉举、无惭一起生起,与贪、痴、见、昏沉、掉举、无惭一起生起,与贪、痴、慢、掉举、无惭一起生起,与贪、痴、慢、昏沉、掉举、无惭一起生起,与贪、痴、昏沉、掉举、无惭一起生起,与贪、痴、掉举、无惭一起生起,与嗔、痴、掉举、无惭一起生起,与嗔、痴、昏沉、掉举、无惭一起生起,与痴、疑、掉举、无惭一起生起,与痴、掉举、无惭一起生起。如是此中也应了知慢等的一起生起。余义显明。
注释部分注释竟。
如是法聚根本疏中隐义词注释
法聚再疏竟。

